Full text of "# jazykozputa. Díl #" (2022)

See other formats


Google This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct to make the worlďs books discoverablc onlinc. It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc publishcr to a library and finally to you. Usage guidelines Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. We also ask that you: + Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for personál, non-commercial purposes. + Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the use of public domain materials for these purposes and may be able to help. + Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. + Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. About Google Book Search Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web at|http: //books. google .com/l ^'S/URVé'" ř^! z obora jazykozpytu, Sepsal Dr. ČENÉK ŠERCL. DIL I. NAKLADATEL : KNIHTISKÁRNA J. OTTO V PRAZE knihkupectví 1883. ^ ... . /> (. V«'šk«'iá ji láv a v v lir JI z I' II a. Kli i li tisk árií a: J Otto v l'iaz<* ) Šlechetnému lidomilu. o S-^E» Č E líTÉaMCTr S-^Éa>^"U* r»:Ř i ZITI^VCI % NA SLOVO VZATÉMU NÁRODOVCI VOJTĚCHU NAPRSTKOVI 1'KIIMSUJK S VDIÍCNOU rc TOU A VRKlJíT ODDANOSTI l>Il.n InTO pPIřiiOVATEL. PŘEDMLUVA. V oboru jazykozpytu jeví st» nyní tak čilý ruch a úspěchy této veily za posledních třiceti let jsou tak obrovské, ba téniéi* k víre ne- podobné, že pokus vylíčiti v českém jazyce vývoj jazyka s obecne- srovnavaciho hlediště i podati úhrnný soujeni všech dňhižitějších stránek jazykovědy dle mého zdání nelze asi nazvati nevčasným, a to tím méně, že v na.^í literatuře, jejíž utěšený rozkvet každého národovce upřímnou radostí naphiuje, podobného díla po tu chvíli ještě nestává. Vylíčiti, jakým způsobem jazyk z malých i nei)atrných prvků povznesl se k ne- tušenému bohatství, jaké užil hojnosti rozmanitých prostředkňv, aby jak ve formální tak i v lexikální stránce (tosáhl té dokonalosti, které se v jazycích indoevropských podivujeme — tof byl hlavní úkol, jejž sestavuje tento spis jsem si původně vytkl a jenž má býti proveden v prvých dvou dílech ; avšak s tímto záklachiým úkolem slučuje síí celá řada jiných otázek tolikéž důležitých, jichž rozbor, byf l)yl i sebe struč- nějším, viděl mi se býti veležádoucím. Sem spadá přede vším otázka o původu jazyka, o níž jsem se zmínil co nejstručněji. Přesný výklad způsobu, jakým jazyk povstal, jest naprosto nt^nožíiý ; pozbýváme zde veškeré historické půdy a následkem toho i té důvěry, kt(?rou nám dodává přísná a spolehlivá methoda. Vůbec o původu jazyka víme tak málo, že i nejznamenitčíjší jazykozpytci bud venkoncem se vyhýbají této otázce, bud se pouštějí v metafysické hloubání. Za tou příčinou uvedl jsem toliko některé čelnější úvahy k této otázce se odnášející, klada mnohem větší váhu na ty zjevy, které můžeme již stopovati v dobách historicky doloženvch. VI Druhá část spisu bude jednati o zjevech vývoje jazykového: o zvukoslovné stránce jazyků se stručným rozborem výsledků fysiologií dosažených, nakolik se vztahují ku povaze hlásek i s krátkým přehle- dem nejpozoruhodnějších zjevů v oboru zvukosloví rozmanitých od- větví, o přízvuku, o přídechu, o dynamickém obméflování hlásek, o ší- řeni korenňv, o zdvojování, o národní etymologii,, o eufemismech, enantiosomii a t. d. Nejdůležitéjší oddíl budo však činiti rozbor nauky o významnosti slov: o vývoji i přechodu významův, o původní mnoho- značnosti slov, o zdíinlivých protivách u významech mnohých slov obsažených, o postupném šíření a omezování významův, o metaforách i symbolických výrazech všech hlavních národův, o barvách v jazyko- zpylné i symbolické stránce; závěrek bude činiti podrobná rozprava o jazycích tajných, umluvených a zlodějských. Třetí díl bude jednati o původu, vývoji a význame částí řeči, vůbec o vývoji jazyka ve formální jeho stránce; k těmto třem theore- tickým částem svého spisu měl jsem za prospěšné připojiti ještě čtvrtou, zavírající v sobě stiničnou kritiku nejužívanějších návodův učiti se prak- ticky jazykům, krátké životopisné nástiny i charakteristiku znamenitých lingnislňv i výklad těch zásad, jimiž dle mého zdání má se spravovati každý, konui jde o to, aby se naučil řádně a plynně mluviti jazykem cizím. Zabývaje se po mnohá léta praktickou stránkou jazykozpytu nabyl jsem v té příčině přesvědčení podstatně jiného od běžných mí- nění, i mám za svou povinnosf, podati stručný kritický přehled nej- známějších method učiti se jazykům, rozhlášených sice pro svou do- mnělou výtííčnosř, ale přes to pohnchu namnoze pedantických a na- skrze nepraktických. VzhlíMlom ke způsobu spracování theoretických částí svého spisu vidi so mi podotknouti několik slov. Pojednávaje o jednotlivých otáz- kách jazykozpytných přihlédal jsem, pokudkoli bylo možná, ke všem jazykům známým i rovněž ke všem, i sebe nepatrnějším nářečím. Dle mého nezvratného pi'esvědčeiii srovnávátii, má-li vůbec býti plodným a úspěšným, má zasahovati co možná n(»jvíce jazyků, předpokládaje ovšom, že badatcíl vždy bedlivé má zření ku přesné genetické spoji- tí)sli jednotlivých zjevů, (lim větší bude počet uvedených dokladů, čím více jazyku v obor svého badání budeme zahrnovati, tím budou naše závěrky lepší a spolehlivější. Nejopovrženější jazyky mohou zavírati v sobě velmi pozoruhodné doklady, k důležitým otázkám jazykozpyt- ným se vztahující, nejcennější vědecká fakta mohou se skrývati v ná- VII rocích témcř venkoncem neznámých, v nichž působení základných zá- konů, projevy prvotných dynamických faktorů druhdy mnohem lépe, jasněji i pohodlněji můžeme stopovati a pozorovati, než v jazycích indoevropských, tolikeré zmény v historickém svém vývoji podstou- pivších. Nejzvrhlejší nářečí cikánské má pro jazykozpytce v některých otíizkách vétsí význam, než klassické tvary posvátného jazyka bramínů, tahitský jazyk vysvětlí mu nékteré zjevy jazykozpytné mnohem lépe, než arabský jazyk koraném ustálený. U primitivních národů reci jeví se ješté začasté v prosté, nenucené podobě; rozebírajíce nesložné jich tvary snadníyi porozumíme zákonům, jimiž jiní nepříbuzní vyvinutější jazykové pri svém vzrostu se spravují, lépe pochopíme složittvjší ústroj- nosf jiných odvětví, ba r^náze vnikneme v zapletenou mnohdy útvar- nosf jazykův indoevropských. I nářeěí dodávají jázykozpytci význam- ných pokynutí a veledůležitých příspěvků jednak tím, že udržují někdy drahocenné zbytky z dob prastixrých, pravé to zříceniny mezi nádher- nými budovami novověkými, jednak i tím, že naopak zaměňují staré tvary novými, a to proti jazyku spisovnému postupem rychlejším. Ná- řečí jsou tudy ve dvojím směru důležitá i v nejedné stránce zavírají v sobě velmi poučné příspěvky k dějinám příslušných jazyků. V té pří- čině i zlodějským jazykům sluší jistý význam přičísti, poněvadž i v nich nezřídka ucelela vzácná starobylá slova i mimo to v nich zřejmě po- zorovati projevy faktorů při tvoření nových slov působících. Kdo se obmezuje jedním toliko odvětvím jazyků nebo kdo pře- stává na srovnávacím rozboru dvou nobo tří odvětví a na základě výsledků takým způsobem nabytých zobecňuje své úvahy i závěrky, nemůže nedopouštěti se četných a druhdy i osudných omyluv a po- klesků. Naproti tomu rozsáhlé srovnávání i stopování jednoho a téhož výjevu v nejrůznějších jazycích má do sebe tu výhodu, že výsledky badatelem na jevo vynesené budou každým způsobem jistější a spo- lehlivější, poněvadž jednotlivé příklady chybně uvedené neskracují na dosahu celistvého vývodu, doloženého hojností jiných přesvědčivých i nezávadných příkladu (.,where the comparison of facts is lar^e and wide-reaching, the chances of error are minimised and the single wrong fact is neutralised by the many accurale ouíís* - - Savce, Prin- ciples of flomparative Philoloj^y 58). I Whitney, jeden z nejvýtečníy- ších jazykozpytců souvěkých. odporučuje co nejrozsáhlejší badání v na- .šem oboru. Z kusých nei)atrnýcli dokladů, z nesprávných i nedosta- tečných i)j'aemiss mnozí lak zvaní jázykozpytci i nyní JmšIč vyvádějí rozsáhlé i plané závěrky, naplňujíce celé knihy tím. co Whitney velmi VIII případně nazývá Jazykozpytným haraburdím'' („linguistic rubbish"). Není vlastně žádných mezí, po které by vzájemné srovnávání stejno- rodých neb obdobných zjevň mohlo sáhati. ^Žádné faktum ve kterém- koh jazyce není úplné pochopeno, pokud kjeho výkladu nepřičínilo svčdectvi všech ostatních fakt, af jsou uveřejněna, af nejsou; i není pochybnosti, že pokud ještě jeden koutek na zemi zůstane neprozkou- mán („remains unransacked"), některá z těch mínění, jichž pevně se přidržujeme, mohou ještě býti pozměněna nebo zvrácena* (Whitney, Life and Growth of Language^ 314—315). Úhrn těch požadavků, které i za našich dob jsou jazykozpytu nevyhnutelný, Sayce velmi případně vyznačuje slovy: „Xow as much as over Comparative Philology has noed at once of bold and trídp-reaching concoptions, of cauHous vrrifi- cation, and of mastery of facts'' (Princ, of Oomp. Phil. G). Co mám v naší vědě za prospěšnější, nmoho abstraktných a ne- zřídka i naprosto zbytečných úvah bez znázorňujících dokladů v, anebo více dokladův a méně argumentace, toho tuším podrobněji dokládali netřeba. Jazykozpyt je vzděláván methodou induktivní, tato však vy- máhá v každé jednotlivé případnosti množství stejnorodých neb obdob- ných příkladů, na nichž pak správnost jistého výroku, jisté obecnější úvahy se zakládá. Má-li indukce vésti k výsledkům spolehlivým, vy- máhá co nejhojnější látky i co nejrozsáhlejšího pozorování; indukce na jednotlivých příkladech založená nemá žádné ceny. Z hojného toliko materiálu dobvA^áme závěrkův a v něm spatřujeme jediný nadějný a bez- pečný substrát jazykozpytný. Případné doklady, třebas i po skrovnu uvedené, bývají tudy mnohem účinnější, než celé stránky abstraktně argimientace. Neschvaluji methody, s kterou se tak často setkáváme v i^ůzných spisech jazykozpytných, zvláště pak německých, a kterou Storm vyznačuje slovy: „ein zu starkes theoretisiren, eine allzu ab- strakte behandlung ohne hinreichende faktische grundlage" (J. Storm, Englisclui Philologie I, 50); za nmohem prospěšnější pokládám methodu anglických badatelů, přidržujících se faktické stránky jazykové i nemilu- jících abstrakcí. Ovšem při této methodě jest nám bedlivě přihlédali k tomu, abychom zabíhajíce v podrobnosti měli přes to vždy jednotný celek na zřeteli. Vykládaje výjevy v jazycích obsažené přidržoval jsem se vůbec zásady sdělovati jen to, čenui jsem se sám od jazyků naučil i ne- vnucovati jim násilným zi)ůsobem různých jalových theorií, předvzatých mínění nebo jakýchkoli soustav spekulativní cestou vynalezených. Uplně IX pnsvédčuji Dolbruckovi, Ivnlícimu, že jost nojlópo i nojbozpučiiěji „na- prosto dáti výhost jazykozpylnó inetafysice a prostáti na tom, eo vě- děti můžeme" (Einleilung in das Spradistudium 100). Dostatečné množství materiálu můžeme si zaopatřiti jen tehda, když bedlivč prozkoumáme výjevy a iakla jazyky sobř? poskytovaná a lexikáhií i mhivnickou jich stránku, a teprva na základe těclito studii přistoupíme k sestavování obecnějších závěrkův i úvah. Praktické zna- losti jazyků, jakkoli jest velmi užitečná i žádoucí, badatel nemá ovsem potřebí, ale důkladná průprava a theoretická znalost těch jazyků, jichž clice za látku užiti, nc^zbytně na něm se žádá, lUMná-li jinak dojjustiti se nejhrubších omylův. Že pak i nejzarytějšímu theoretiku v oboru jazykozpytu jest nad míru prospěšno zaopatřiti si co možná největší praktickou známost jazyků, toho podrobněji dovozovati zajisté neni třeba. Jasný, zřetelný sloh mám za nezbytný požadavek každého spisu, af vědeckého af nevědeckého: seč jsem právě mohl býti, hleděl jsem vže co nejjasniýi vyložiti. I ve vědě jazykozpytné kladu za málo sloh tenmý i příliš abstraktny, jenmž ncvJídka i)ro jeho nesroziunitelnosf nmozí sice se podivují, ale málo kdo rozumí. Ná.š jazyk libuje si kon- krétný, názorný sloh i rozhodně se štítí příliš abstraktně dikce, jak- koli i v něm sebe zapletenější otázky lze vyložiti slohem jasným i sroz- umitelným. Kdykoli ctu spis, jehož sloh jest namnoze temný, ba nu'sty i naprosto nesrozumitelný, nemohu se uvarovati podezření, že spiso- vatel sám o věci, ktenm vykládá, měl představu nejasnou i mlbavou. Důkazu pak, že by slohem prostým, jasným i srozumitelným jakýkoli spis pozbýval vědecké ceny, ještě nikdo neprovedl. Zbytečné a plané polemiky jsem se všude bedlivě vystříhal snaže se vše tak vyložiti, aby uvedené důvody i příklady zavíraly samy v sobě ntvjlepší průvodnosf. Tam, kde jsem na potvrzenou výroku ne- mohl přivésti žádných faktických dokladů, než pouhé toliko domněnky, Zílržel jsem se všelikých závěrků nebo jsem výslovně k tonui ])oukázal, že se tu nacházíme na i)ůdě nejisté. Vůbec jsem se všemožně staral, aby dle obrazného rčení orientalů „lodka rozvahy neroztroskotala se o skálu fantasie v propasti nezdaru". íTypothes i při ncjsU-ízlivějšim badání těžko, ba nemožno naprosto se uvarovali. Mějm<í na zřeteli, že každá věda pokračuje od známého k neznámému a ž(» takovýto pokrok může se díti jediné pomocí hypothes, tak ž(í čím mhulší věda, tím menší bude číslo příslušných vymožcMioslí a tím větší bud(? číslo hypothes. X Mnohé výroky v tomto spiso proneseno bylo třeba omeziti ne- patrnými na oko a zdánlivé zbytečnými slůvky: „snad, asi, přibližné, bezpocliyby, z větši částky" a j., ale takové omezování bylo nevyhnn- telno, poněvadž u věcech jazykozpytných téměř nikdy nedoděláme se jistoty matheniatické. U vývoji jazyků vedle pravidelných, hlavních proudův a směru znamenáme také nepravidelné, vedlejší ; úchylky stá- vají se zákony a naopak zákony klesají na výjimky. Tvořivý duch v jazycích působící nevíže scí žádnými nezvratnými normami, jsa vý- razem lidské svobody, kterou po tu chvíli ještě nikomu nepodařilo se sevříti v těsném rámci přesně ohraničených kategorií; avšak s tím so vším máme vážnou oporu v obdobě i v zákonech vztahujících se k ne- přetrženému postupnénui vývoji jazyka. Každý jazyk se přece ven- koncem týmiž odvěkými zásadami spravuje a ze známého nám vývoje jazykového s velikou pravděpodobností můžeme souditi o neznámých nám dobách předhistorických. I vjazykozpytu badatelé hledí dobrati se prvků jazykových, jsouce přesvědčeni, že jazyk jakožto ústrojný celek, byf i u vývoji svém sebe dále byl pokročil, i)řece vždy se sklá- dal z týchže zárodků, z nichž prvotně vynikl. Z té příčiny i domněnky, po jistou míru obdobnými zjevy nebo faktickými doklady stvrzené, mají svůj význam i svou váhu. \a nevyhnutelnosf hypothes v našem oboru naráží i Max Múller, když praví: „die ťackel der fantasie ist dem, der nach wahrheit ausschaul, ebenso unentbehrlich, als dic lampo des ernsten studiums*" (Vorles. íiber d. Wiss. d. íSprache, Leipzig 186(), I, 18), kde ovši.an „pochodní obraznosti" vyrozumívá šfastnv dar kombinační, nikoli však zvolné, ničím neomezené roz- umování. Je zcela přirozeno, zo věda, zakládající své výsledky na neustá- lém pozorování i bailáni, každým dalším pozorováním, každým novým badáním se opravuje, šiří i zdokonaluje. Jakož tedy od žádného ba- datele, byf i sebe opati-něji si j)očínal, nelze očekávati neomylnosti každého jiídnotlivého vvroku na iistvch dokladech založmiého, lak i určitě V/A' tvrditi, že ten, kdo jistou otázku rozebírá na základě roz- sáhlejšicli i diikladněj^ich badáni, nepochybně dodělá s(í jiných a spo- lehlivějších výzkuínú, pn'dpoklátlaje ovšem, /.o užil methody induklivni. X(íž i zd(í sluší vyznati, že výsledky nejsvědomitějších a nejdůkladněj- ších badání nikdy lUfnabudou absolutné spolehlivosti a jistoty, pcmě- vadž budou vždv za kratší niíbo delší dobu nahrazovány a záměno- vány jinými dokonalejšími výzkumy, nemá-li jinak věda u vývoji svém se zasinviti a Zíikhidní podmínky vlastní své bytnosti zničiti. rživ;i-li XI proťe.ssoi* při svých pn?diiáškách po ctIvcIj ívíva^I lol tých/.e sešitů v iiiťtíiii ni?p(izniéiiéiivch, vydává tím jak svým vódomostciii, lak i pat»- (lajíogickúmu svému taktu vzácnó tcsLimouium pauportatis; neiMi/oro- vati-li vo vťídO po cc?lých dvacet lot žádného pokroku, tu uezl)ytno bude zakrsávati i chřadnouti, poněvadž ncíprelržitý čilý život i stálé zdokonalování jsou nevyhnutelnými podmínkami zdárného jejího vývoje. C4O se týče iransskripcť^ přidržoval jsem se, nakoUk se vztahuje k evropským jazykňm našeho plemene, pravopisu v samých jazycích užívaného, slova pak vzatá z jazyku v ostatních částech světa užíva- ných (a tudíž i slova sanskritská, zendská i perská) píši naskrze pravo- pisem áski/m nejen proto, že již důslednost vymáhá transskripce jedno- stejně provedené, ale i proto, že náš pravopis i s objektivně stránky nad mnohé jiné vyniká nesložitostí a jasností. Anglický, španělský, francouzský, německý, vlaský, holandský, portugalský pravopis slov z jazykův amerických, afrických a j. změnil jsem tudy všude v český, k čenujž zde výslovně poukazuji. Index je sestaven velmi stručně, jak- koli nic podstatného není vynecháno; ze spisovatelů jsou uvedeni toliko čelnější a mimo to i všichni ti, jichž míněni vlastními jich slovy se uvádějí. Dílo své pokládám za pouhý pokus vyložiti s obecně-srovnava- cího hlediště nejdůležitější výjevy jazykové, zvláště pokud se vztahuji kjeho rozvoji. Působením různých okolností první čásf mého spisu nevychází v té podobě, jaké jsem si přál, nýbrž jaká na ten čas byla možná. Dle mého pi*esvědčení byl bych potřeboval pri nejmenším ještě deseti let, abych sestavil dílo jen poněkud důkladné; avšak pH po- měrně velikém objemu spisu, niízbytně vymáhajícím d(?lší doby vydá- vání a pri rozsáhlosti nevyhnutelných v té přičíně badáni nevidělo mi se déle odkládati s jeho vydáváním. Nadt.\ji se, že spisem svým i v té nedokonalé podobě, v jaké se jeví, národu svému s(» zavděčím a filo- logům i jazykozpytcům, jichž i u nás máme dosti, poněkud posloužím; poslední pak částí svého spisu, obsahující též návod učiti se jazykům theoreticky i prakticky, naději se prospěti i kiuhům širším. Připisuji-li tento spis Vojtěchu Náprstkovi, váženému národovci i šlechetnému podporovateli všech vznešenějších snah našeho národa, konám toliko svou povimiosf. Šlechetnému tomuto příznivci svému jsem tolikerými díky zavázán a i pri sestaveni tohoto spisu vzácná i bohatá jeho knihovna byla mně s takým prospěchíím, že bych nm XII rád byl věnoval dílo mnohem dokonalejší, než jakým tento spis býti míním; avšak kde síly nestačí, i dobrý úmysl něco váží. Nakonec nemohu nevysloviti vřelých svých díků ctěnému nakla- dateli tohoto spisu, panu Janu Ottovi, za rychlé i správné vydávání a za velmi slušnou úpravu tohoto díla. V Charkově á/14 září 1882. Č. Šcrcl, I. o původu jazyka. Jazyk lidský, zakládající se na způsobilosti člověka projevovati myšlénky a city, jest nejpodstatnější a zároveň i nejdůležitější známka, kterou rozeznává se člověk od zvířete. Všude a ve všech dobách histo- rického vývoje lidé vládli řečí; i u nejsurovějších divochův, u kterých mamě bychom pátrali po prvotinách sebe skrovnější vzdělanosti, po- tkáváme se s jazykem, třeba sebe nemotornějším a neústrojnějším, kdežto naopak u nejvjrvinutějších a poměrně nejpokročilejších zvířat nenacházíme ani nejmenší památky jazyka. Zvíře může ovšem vyučiti se napodobovati hlásky i slova lidského jazyka, ba některá z nich, tak hlavně papouškové, dovedou vyslovovati dosti zřetelně všechny téměř hlásky naší abecedy; avšak takové napodobování hlásek a slov ne- můžeme nazývati řeči : nebo zvíře, pronášejíc jistá slova, nepojí s nimi žádných představ anebo pojmuv. V jedné ovšem stránce zvíře stýká se s člověkem, jeUkož jest mu vrozena způsobilost sdíleti se, která cvičením anebo působením jiných příznivých okolností může ještě vět- šího dojíti zdokonalení. Přivyklé člověku zvíře jistými pohyby nebo zvuky dává na jevo jisté pocity, jistou vůli, ba i přání, obrací na sebe pozornost člověka a povzbuzige jeho účastenství v jistém směru, tako- rka jím obmýšleném; vyučená zvířata projevují ještě větší způsobilosti. I zvířata, odkázaná k sobě samým, přírodou jsou opatřena jistými znaky sdělovacími, které vyvinuly se u nich buď cvikem, buď potře- bou ještě dále. Svišti, hlídajíce druhů svých, varují je blížícího se ne- bezpečí zcela zvláštním pískotem, který dle domnění přírodozpytců není ani libovolný, ani jim vrozený. Zdá se tedy, že takové zvuky vyvíjely a zdokonalovaly se u nich zkušeností a podáním. Chycené nebo raněné opice vyrážejí ze sebe také zcela zvláštní zvuky, aby jimi přivolaly jiné na pomoc. Lesní 1 2 O původu jazyka. zvířata rozmanitými zvláštními křiky a zvuky vyhledávají se vespolek, chtíce se pojímati, a t d. Vůbec způsobilost sdélovati rozličné pocity, vrozená jistým druhům zvířat jakožto vloha častým užíváním zhusta vétšího dochází vývoje. Způsobilost sdělovací jesti však nevyhnutelnou podmínkou řeči; jest tudíž přede vším potřebí ustanoviti mezi, kde sdílení u zvířete přestává, a kde u člověka přechází v řeč. Meze tato jest velmi přesné vytčena: zvíře jsouc přikováno ke smyslné přírodé, zná jen potřeby okamžité a užívá způsobilosti sdélovací jen, chtíc uká- jeti vrozené sobe pudy: pud zachování sebe sama a pud rozplemeňo- vati se. U človéka však věc má se docela jinak. Jsou ovšem jisté způ- soby sdělovací, jež má člověk tak jako zvíře. Působením dojmů radost- ných, bolestných, překvapiyících, skličujících člověk podobně jako zvíře může projevovati své pocity. Může jako zvíře v nouzi kvíleti nebo hořekovati, bolestí křičeti, výti nebo sténati, radostí při šťastném lovu výskati a t. d. Projevované takovým způsobem zvuky a výkřiky, pošlé ze přirozeného pudu, jsou však od řeči naskrze rozdílný a nemohou ani za citoslovce pokládány býti. Zvíře nemůže překročiti mezí sku- tečnosti, kdežto člověk unáší se v obor domyslů, v říši nadsmyslnou. Mnohé dojmy, do^la rozdílné od přirozených pudů, dorážejí na něho tak mocně, že bez jakékoli zevnější příčiny, nejsa k tomu nijak při- nucen, často způsobem jemu docela nepochopitelným cítí se povzbuzen sděliti se o takové dojmy s bližním svým. Způsobilost sdělovati pře- chází tudíž u člověka v řeč, jakmile k ní zavdal podnět pfid společen- ským tentýž pud, který vedl postupně k založení rodinného svazku, obce a státu. Mocným působením společenského pudu člověk cítí v sobě potřebu, aby stále sděloval se s bližním svým o dorážející na něho dojmy. Nejjednodušší způsob prvotné řeči záležel tedy v tom, že mezi dvěma společníky jeden pocítil potřebu, aby jistý dojem, který smysly pojal, druhému nějak vysvětlil nebo znázornil, kdežto druhý se snažil, aby to, co mu bylo podáno, pochopil, při čemž jasné, důkladné neb alespoĎ uspokojivé sdělení pojatého dojmu s jedné, a úplné po- chopení vylíčeného dojmu se strany druhé v obou společnících jakýsi cit uspokojení a potěšení vzbudilo. Způsobilost člověka sdíleti se — naproti způsobilosti zvířete projevovati city — spočívá tedy ve schop- nosti jeho obraceti pozornost společníka na pojatý jím dojem, vyUčiti jemu tento dojem a vzbuditi v něm soucit. Poněvadž tato způsobilost sdělovací, jež zakládá se jediné na společenském pudu a jíž nedostává se zvířatům naprosto, jest pravým a vlastním zdrojem lidské řeči, vy- světluje zároveň i příčinu, proč člověk mluví, a proč zvíře mluviti ne- Může-li jazyk býti yrozen človéku. 3 může. Spojeni společenského pudu s rozumem vyložiti zevrubně máme zde za zbytečné. Poukázavše ku přičíně, která člověka přiměla k řeči a k utvoření si jazyka, nevyložili jsme ještě nikterak, jak povstal jazyk sám. Otázkou o původu jazyka ode dávna zanášeli se jazykozpytci, a přec ani po- dnes ještě není náležitě rozřešena a vyjasněna; přes to prese všecko pro náramnou její důležitost jazykozpytu vůbec badatelé opět a opět k ní se navracují. Obtížnost této otázky, kromě rozsáhlého nevyhnutel- ného zde zkoumáni vysvětluje se hlavně tím, že vyloživše některé buď více buď méně nutné úvahy, spouštíme se s pole historického badáni, vypomáhajíce si dle možnosti závěrky a syllogismy. Na štěstí můžeme obraceti k této otázce výsledky zkoumání z oboru srovnávacího jazyko- zpytu, vědy sice poměrně nové, která však za posledních čtyřiceti let dosáhla neobyčejného rozšířeni a vývoje. Těžíce z výsledků této vědy můžeme nyní spolehlivě souditi o těch jednoduchých živlech, ze kte- rých jazyk v pravěké minulosti se skládal a o těch zvukových útvarech, které nyní nazýváme prvotnými kořeny prajazykův. O otázce, zdali jazyk je vrozen člověku, nebudeme šířiti mnoho slov. Domnění, že by jazyk byl vrozen člověku, odporuje celému histo- rickému vývoji člověčenstva, vývoji jiných, člověku vlastních schopností, jichžto působením utvořily a zdokonaUly se vědy a umění, i konečně rozvoji samého jazyka. Čím člověk jest, tím stal se výhradně neustálým a důsledným vyvíjením těch schopností, kterými od přírody byl obda- řen. Hotového, dokonaného v člověku není ničeho. Nynější naše vzděla- nost jest úhrn vědomostí a zkušeností, nabytých po mnohá tisíciletí, přecházejících podáním a odkazem od pokolení ku pokolení, šířících se a neustále větších rozměrů nabývajících. Tím právě člověk liší se podstatně od zvířete: kdežto způsobilosti zvířete jsou stálé, nezměnné, šiří se obzor člověka neustále novými vědomostmi, a vývoj jeho du- chovní nikdy se nezastavuje. Není věru proč pochybovati o tom, že před 5000 roky husy zrovna tak štěbetaly, slavíci právě tak zpívali, žáby rovněž tak skřehotaly, jako za našich časů; v lidském jazyku však již během jednoho století dějí se předůležité proměny, a za jedno tisíci- letí může se změniti až k nepoznání, jak to historicky dokázati můžeme na nejednom jazyku. Stálý rozvoj jazyků zjevně ukazuje k tomu, že řeč Člověku nemůže býti vrozena, nýbrž jest jeho vlastním takořka výrob- kem, srovnávajíc se v určité době s občasným stupněm jeho vývoje a vzdělanosti. Zcela správně podotýká strany zpomenuté otázky Grimm : „Vrozený jazyk učinil by z člověka zvíře, zjevený předpokládal by v něm 4 O původu jazyka. Boha* (Urspr. d. Sprache, Kleinere Schriften I, Berlin 1864, 275). Kdyby nám řeč byla vrozena, neměly by děti potřebí učiti se jazyku mateřskému, kterému, jak známo, musí se naučiti, jako všemu jinému, požívajíce při tom ovšem té výhody, že si jazyk netvoří, jako člověk v pravěku, nýbrž toliko napodobují zvuky a skupeniny zvukové sluchem pojaté. Kdyby člověk již od přírody mohl vládnouti řečí, mohli by hluchoněmí mluviti; vždyf jest známo, že hluchoněmý jest vlastně ten, kdo, narodiv se hluchým aneb pozbyv záhy sluchu, neslyší a z té pří- činy se mluviti nenaučil. Nemohouce pojati sluchem lidských zvukův a slov, hluchoněmí nejsou s to, aby napodobovali je a učili se jazyku ; po jakési vrozené jim řeči nenacházíme tudíž u nich ani nejmenší pa- mátky. Jestliže přece hluchoněmí někdy dovedou vyslovovati článko- vané zvuky a slova, docházejí takového výsledku jen po předchozí dlouhé době učení, ve které bylo jim bedlivě pozorovati pohyby mlu- videl jiných lidí a«pak pokoušeti se o podobné pohyby vlastních mluv- ných strojův. Vědeckým návodem může ovšem způsob takového učení usnadniti se a čas jeho zkrátiti; avšak mluva hluchoněmého vždy má do sebe cosi umělého, strojeného, jsouc osvojena zrakem, a ne sluchem, a spočívajíc tudíž na základě docela nepřirozeném. Na otázku, zdali řeč je vrozena člověku, jest nám tedy odpověděti záporně. Ježto původ jazyka tají se ve společné všem Údem buď větší nebo menší potřebě sdíleti se, vzniká předkem otázka, jak tato po- třeba v prvotných dobách člověčenstva se projevovala a jaké měl pro- středky člověk v pravěku, aby se svými druhy mohl vůbec se srozuměti ? Prostředky tyto byly dvojaké: 1. rozličné, výrazné pohyby údů, hlavně ruky, posuĎky a j., 2. zvuky. O nich promluvíme nyní poněkud siřeji. Oba prostředky byly velmi jednoduchý, i není nesnadno dohádati se, kterého z nich lidé chápali se dříve. Pohyby, rozmanité tváření se, posuĎky — zkrátka mimické znázorňování bylo dostupnější a poměrně snadnější; neboť prostředek tento nevyžadoval zvláštního namáhání a mimo to byl velmi pohodlný. Není pochybnosti, že tohoto prostředku Udé v pravěku užívali nejdříve, a jest nám tedy řeč posunkovou po- kládati za nevyhnutelný úvod v lidskou řeč vůbec. Ani za našich časů tento prvotný způsob sdílení se nepozbyl ještě své platnosti. Když dvě osoby, mluvící rozličnými a nepříbuznými jazyky, se sejdou a o čem- koli se shodnouti nebo srozuměti chtějí, nezbývá jim nic, než utéci se k řeči posunkové. Zde objevuje se nám tedy ještě prvotný způsob lidského sdílení v pravěku. Ani v nejvyvinutějších souvěkých jazycích řeč posunková nepozbyla ještě veškerého význanm ; i nyní ještě posuň- Uživánf fed posuAkové. 5 kův užívá se jakožto důležitého prostředku k usnadnění výkladu nebo ku porozumění toho, co se sděluje. Úkol takový mají posuftky ve všech jazycích, ovšem ne všude stejnou měrou, ježto tato dle povahy jazyka a národa podstatně se mění. Národům čilé, živé povahy posuňky a po- hyby tělesné při rozmluvě jsou oblíbenější, nežli národům letory flegma- tické. Popudliví Malajové, horkokrví románští národové a čilí Slované při mluvě posunkují mnohem více klidnějších Germanů, mezi nimiž zvláště vynikají HoUanďané a Angličané, v hovoru velmi zřídka posuň- kiyíce.*) V jazycích, oplývajících mnohoznačnými slovy nebo skrovnou zásobou slov obdařených, posuňky jsou dokonce nevyhnutelnými. Prav- divost toho výroku dokládají mnohé jazyky rozličných národů Poly- nesie, jazyk samojedský, čínský a j. Číňané na př. honosí se ovšem písmem velmi dokonalým, ale jejich jazyk konversační nezahrnuje v sobě přes pět set slov (t. j. jednoslabičných zvukových skupenin), kteréžto číslo rozličným přizvukováním lze asi ještě ztrojnásobiti. Mnohá slova mají dvacet, třicet, ba i více významův, a jest tudíž po- chopitelno, že posuftky usnadňují a doplňují porozumění mnohých slov a vět, jichž význam bez nich byl by temný nebo nejasný. Dle zpráv některých cestovatelův a missionářů různá plemena divochův užívají ještě podnes takového množství významných posuňků, že bez nich naprosto obejíti se nemohou, protože jazyk jejich je příliš chůd, aby to, co vyjádřiti chtějí, i slovy mohl dostatečně označiti. Tak na př. bušmanská plemena mluvíce tolik prý si vypomáhají znaky a mimi- ckými pohyby, že ve tmě nikterak nemohou si rozuměti. Chtějí-li v noci o něčem se raditi, jest jim zapáliti ohně a konati porady při světle (Lubbock, Entstehung der Givilisation, Jena 1875, 347). Podobně vy- pravuje Burton (City of t. Saints 151) o kmenech divokých Arapahů v severní Americe žijících: „Řeč jejich je na slova tak chudá, že po tmě jen s tíží mohou si porozuměti ; má-li cizinec jich i4)aU'Wau pochopiti, nezbývá jim než opět roznítiti oheň." Na karaibských ostrovech mužští, mluvivše poněkud jiným jazykem, než jich ženy (jelikož tyto patřily téměř výhradně k jiným kmenům), srozumívali se s nimi často pomocí posuňků. Dle Pike-a Indiáni mezi řekou Coloradem i Arkansasem žijící, tak zejména Osedžové, Komančové, Apačové, jsou velmi zběhlí v jistém druhu posunkové řeči, jíž všichni tuzemci rozumějí a jíž často ve- *) Néktefi Angličané tvrdf, že cizince již z daleka mohou poznati podle jeho posuAkÚY, a mají v jisté mife pravdu. Za mého skoro dvouletého pobytu v Anglii né- ktefi vzdélaní Anghčané dávali mné upfímné a opravdové radu, abych, chci-li vůbec docela správné miuviti anglicky, vdemožné se vystřihal pn»uňk&v. 6 O původa jazyka. spolek pro zábavu užívají (Mithrid. III, 3, 176). Dle De Směla jest mezi plemeny v údolí kolumbijském mnoho manželů, kteří, mluvíce na- skrze rozličnými jazyky, po dlouhá léta pospolu žijí, jen znaky i po- suĎky mezi sebou se dorozumívajíce. L. Morgan vjrpravuje (Systems of Consanguinity and affinity, Washington City, 1871, 227, v poznámce) o I'thd'hi, ženské indiánského kmene Ahahnelinů: „Dovédév se, že mluví jen svým jazykem a řečí Černonohých Indiánů (Blackfoot), hle- dal jsem jejího muže domnívaje se, že pomocí jeho budu moci s ní mluviti, poznal jsem však, že nemohl mluviti ani on jejím, ani ona jeho jazykem, a že nebylo žádného společného jim jazyka, jemuž by oba rozuměli. Byv otázán, je-li ona skutečně jeho ženou, odvětil, že jest, a byv dále tázán, jak dlouho žijí v manželství, odpověděl „tři léta**. Když jsem se na konec ptal, jak mohl dorozuměti se s ní, dověděli jsme se k nemalému svému udiveni, že „rozumějí si vespolek zname- ními**. Tamže Morgan vjrpravuje, že západní indiánské kmeny užívají posunkové řeči dokonale vyvinuté a velmi výrazné, jíž mohou se do- hodnouti nejen o obyčejných životních potřebách, než i o rozmanitých jiných předmětech. Sám pak dodává, že viděl, jak Indiáni dvou roz- ličných kmenů (Minnitari i Arikkari) velmi živě po celé čtyři hodiny rozmlouvali jediné užívajíce řeči posunkové. Mnozí obchodníci znají prý tento druh mluvy a velmi jej chváU : pohyby jsou prý prosty a ne- líčeny a znaky dť\vtipny a výrazný. Posuňky doprovázejí i vykládají mluvu u všech téměř národův, ač ovšem divochové a nevzdělané kmeny mnohem více posunkují vzdělanějších; nemůžeme však poklá- dati za pravidlo, že čím nevzdělanější jest národ, tím častěji užívá po- suňkův a naopak. Živostí posuňků vynikají Arabové, Hindové, Neapoli- táni, Francouzové a j. I u národů polyneských i jihoamerických gesti- kulace jest velmi rozšířena. Cook vypravuje o Tahifanech, že mezi sebou rozmlouvajíce často doprovázeli slova svá znaky na mnoze tak výraznými, že cizinec snadno mohl porozuměti jim. O brasilských kme- nech Puriův i Koroadů Spix i Martius (Reise in Brasil. I, 385) vypra- vují, že znaky i posuňky často doplňují nemotornou svou mluvu. Dle Idy Pfeiflferové kmen Puriů vynáší pojmy dnes^ zejřra i včera toliko slovem rfew, a rozdíl mezi nimi označuje významnými posuňky : dnes z= den^ při čemž dotýkají se hlavy, ukazujíce prstem nahoru, epjfra — den, při čemž ukazují prstem před sebe, včera := den, a prstem ukazují nazad. Dle Mercera Veddahové na ostrově Ceyloně pospolu hovoříce užívají znakův i posuňkův a pronášejí jakési hrdelně zvuky, v nichž nelze pozorovati žádné téměř stopy určitých slov nebo soustavné mluvy. AeC posuAková. 7 (Tylor, Early History of Mankind 77.) O Indiánech na řece Orinoku praví A. Humboldt (Humboldt & Bonpland, Voyage II, 278): Jak- mile domorodec pozonye, že nechceš míli žádného tlumočníka, nýbrž se ho přímo tážeš, ukazuje jemu některý předmět, vyrušuje se z obvyklé své tuposti i jeví vzácný důvtip dorozumívaje se s te- bou: mění své znaky, vyslovuje zvolna svá slova i opakuje je, aniž je tázán. Dovolige mu poučiti tě, lichotíš patrně jeho ctižádosti* . . . Přes všechny rozdílnosti v posuňcích, u různých národů běžných, jesti přece mezi nimi jakási soustavná spojitosf, jak neomylně vychází na jevo z pozoruhodné shody, jež vidí se mezi posuĎky rozmanitých ná- rodův a gestikulací hluchoněmých. Tylor vypravuje, že domorodec havajský, jehož přivedli do amerického ústavu hluchoněmých, ihned užívaje znaků jal se mluviti s dětmi i vypravovati jim o svých cestách a o té zemi, odkud přišel. Číňan, jenž, nemaje s kým by mohl mlu- viti, upadl v těžkomyslnosf, ihned ožil, jakmile ho přivedU do ústavu hluchoněmých, kde posuĎky mluvil, co srdce ráčilo (Tylor, Early Hi- story of Mankind 54). Vzhledem poměru posunkové řeči ku pronášení zvuků nebo-li ke mluvě můžeme rozeznávati tyto doby: 1. Doba výhradného užívání posunků; mluva jest ještě neznáma. 2. K řeči posunkové přidružuje se jakožto pomocný prostředek pronášení článkovaných zvukův. V této době řeč posunková měla vý- znam tím důležitější, čím nedostatečnější byly první pokusy vyslovo- vání zvukův. 3. Mluva značně se vyvgí, posuňky pozbývají důležitosti. 4. Mluva dosáhla vrchu, posuĎkův užívá se jen zřídka, aby po- rozuměni bylo snadnější. Rozvrh dotčený neoznačuje ovšem dob přesně oddělených, aniž lze vztahovati jej ke všem jazykům stejnou měrou, avšak v celku vy- obrazuje dosti věrně poměr posunkové řeči ke mluvě článkované. Mimické znázorňování, byt i sebe dokonalejší, jest však proti mluvě obmezené a jednotvárné, při neustálém užívání unavující a mimo to velmi nedostatečné, obmezujíc se toliko jistými smyslnými, věcnými předměty nebo pojmy. Znázorňování čili vypodobňování odtažených i mnohých smyslných pojmů jest z oboru posunkové řeči téměř docela vyloučeno; tím se vysvětluje, že výhradné její užívání nemohlo dlouho se držeti. Lidé záhy zvuky, skupením a skládáním jich (slovy) posun- kovou řeč nejprve zdokonalovali, pak rozšiřovali a konečně docela na- hradili a zaměnili. Jakmile člověk postihl hlubokého významu a důle- 8 O pŮYodti jazyka. žité přednosti mluvy před posuĎky, vynaložil veškerý svůj důvtip na zdokonalováni mluvy, čímž ovšem posunkové řeči zanedbal. Jest nám tudíž rozebírati otázku : Jak vznikly ty zvuky, kterých človék v pro- stých tvarech aneb u více nebo méné složitých skupeninách užíval k vyslovování a sdélovaní představ, znamenajících dojmy jím pojaté?* Výklad otázky o původu jazyka jesti nerozdílný od vysvétleni vzniku zvukův a plynoucích z nich kořenů, jež označují pojmy prvotné. Poně- vadž jazyk člověku nebyl vrozen (a v tom srovnávají se nyní všichni badatelé), musil člověk prvotné kořeny nebo spíše zvuky, z kterých se skládají, odněkud vzíti. V odpovědi na, otázku „odkud?" soustřeďuje se právě veškerá tresC úvah týkajících se původu jazyka. Podotýkáme zde výslovně, že vyložení toho, jak souvisí myšlení s řečí, tudíž psycho- logická stránka řeči, nemá místa v našem rozboru, v němž držíme se stanoviska jazykozpytného. Abychom zevrubněji a jasněji rozebrali veledůležitou svrchu po- stavenou otázku, uvedeme na tomto místě některé ze závažnějších theorií o původu řeči, zmíníme se o některých míněních, projevených znamenitými v tomto oboru badateli, a vyložíme pak své vlastní o té věci mínění. Přehled hlavnicli tlieorii a míněni, týkajicich se původu jazyka. I. Theorie onomatopoická, názvotvomá, napodobovací nebo-li zvu- ková (Lasker v Deutsche Rundschau, Heft 11, Nov. 1879, 276 nazývá ji též „poietisch", Max Můller ve svých Vorles. uber d. Wiss. d. Sprache, II. vyd. Leipzig 1866 I, 312, nazývá ji ironicky „ bau-wau- theorie. *) Tato theorie předpokládá, že člověk ještě němý vzal své zvuky od přírody, hlavně od zvířat a pak přizpůsobil je ke své vlastní výřeč- nosti, proměňuje a přejinačiye zvuky původně nečlánkované a nejasné ve článkované. Člověk poslouchal tudíž zvuky v přírodě živočichy a bezživotnými předměty projevované: ptačí zpěv, psí štěkot, žabí skřehot, lví řvaní, cvrkot cvrčka, bučení krávy, šustění listí, rachocení hromu, klokotáni potůčku i mnohé jiné přírodní zvuky, i hleděl je na- *) Bezpochyl)y na základe anekdoty, uvedené jím na str. 314. a vzaté z Farrar, Origin of Language (74 str.), kde se vypravuje, ie Angličan, jemuž v Čine pfinesli na stůl jidlo, vypadajíci dle jeho mínéní poněkud podezfele, chtéje se přesvédčiti, má-li před sebou pečenou kachnu, obrátil se k CíAanu tázaje se: ,quak, quak?" — načež ihned obdržel výmluvnou odpovéď: ^bau-vau!"*, svědčící neomylné o tom, že vidí pi^d sebou pečeného psa. K tomu M. Hllller poznamenává: „Toto zajisté rovná se nejvýmluv- nějSí rozprávce o témže předmětu mezi Angličanem a francouzským sklepníkem.* Theoríe onomatopoická. 9 podobili. Tato theorie zdá se nám býti nejen nejpřirozenější, nýbrž i jediné možnou, a z té příčiny o ní níže zmíníme se obšírněji. Již Herder zastával ji, tvrdě, že člověk v pravěku pojmenovával zvířata těmi zvuky, které od nich samých byl slyšel. „Die Nátur,** praví, „tónte die Merkmale (totiž zvuky) nicht bloss vor, sondem tief in die Seele hinein* {Steinthal Ursprung d. Sprache, Berlin, 1877, 22-^23). Herde- rovi bez odporu přísluší zásluha, že, opíraje se o výsledky důmyslného svého badáni, ukázal k pravému způsobu, jakým otázku o původu ja- zyka posuzovati a rozbírati jest. Theorie onomatopoické nebo-U na- podobovací drží se po Herderovi většina badatelů; ji zastávali Geiger, Jáger, Bleek, Dartcin^ k ní jakožto k prvotnému základu Hdské řeči hlásí se též Whitney^ Lasker^ Steinthal a j. Oeiger nazývá řeč v prvot- ných počátcích „zvířecím křikem** : „ein thierischer Schrei, jedoch ein solcher, der auf einen Eindruck des Gesichtssinnes an sich erfolgt" {Steinthal 212). Dále praví: „Die Gesichtswahrnehmung ist von der Art, dass eine Gehórswahrnehmung fast nothwendig mít ihr verbun- den zu sein pflegt* {Steinthal 214). Že si ostatně Geiger pravého vý- znamu onomatopoie nebyl naskrze povědom a míněni jeho, na mno- hých místech pronesená, docela sobě odporují, Steinthal dokázal ze- vrubně a důvodně. Jáger^ též rozhodný přívrženec onomatopoie, za- nášel se otázkou o původu jazyka se stanoviska přírodozpytného a jasně dokázal, že jemnější a dokonalejší vývoj způsobilosti pronášeti zvuky u člověka závisí na jeho přímé chůzi (Steinthal 372; Caspari Urgeschichte der Menschheit 138 — 139). Bai-mn nepochybuje o tom, že „lidská řeč povstala napodobováním a přejinačováním rozmanitých přírodních zvuků, hlasů jiných zvířat a vlastních výkřiků, pudem člo- věku vynucených** (Steinthal 352); klada důraz na napodobování uka- zuje zároveň k nápadné způsobilosti a náklonnosti napodobovati, která vychází na jevo „u našich nejbližších příbuzných, u opic, u makroke- phalů, blbcův a u surových plemen divochův**. Whitney má napodobo- vání přírodních zvuků za hlavni, ačkoli ne za výhradný prostředek, který v pravěku tvořeni slov činil možným. „Že slova,** praví, „napo- dobováním přírodních zvuků jsou a mohou býti tvořena, jest makavá pravda („palpably true**); slovník každého jazyka to dokazuje. Cítíme v sobě zřejmou náklonnost, abychom dali napodobovací barvitost slo- vům znamenajícím představy, ježto sluchem mohou býti pojaty** („an evident disposition to give an imitative complexion to words which de- note matters cognizable by the ear**). „Zvukový význam a označovaný jím předmět rádi přivádíme v jakousi vzájemnou srovnalosf** („a sort 10 o původu jazyka. of agreement between the sign and the thing signified* — Whifney, Language and the Study of Language — London 1868—429). I Stein- thal má za to, že „počátek řeči tvoři onomatopoie, to jest jakási po- dobnost mezi zvukem a označeným jím názorem** (Steinthal, 310); v ni ^atřuje pnejprvotnější zdroj jazyka" (.prímitivsten Sprachquell") a „dů- ležitý základ tvoření řeči, který, ač chudý, nikdy nezaniká, nýbrž roz- ličnými associacemi ješté se obohacige** (374). Odstín onomatopoického názoru značí se též v následující eston- ské národní pověsti, kterou Grimm (Urspr. d. Spr. Kl. Schr. Berl. 1864, I, 275) podává. „Když Bůh uzavřel rozšířiti lidské pokolení po vší zemi, chtél i každému národu uděliti zvláštní jazyk. Za tímto účelem postavil kotel s vodou k ohni i přikázal jednotlivým kmenům, aby jeden po druhém ku kotlů přistupovali a vybírali si dle Ubosti zvuky, které zavřená a trápená voda syčíc vydávala." Jak viděti, lidé obda- rují se zde ne-li prvním, aspoň novým jazykem pomocí přírodních zvuků živlu. II. Theorie interjekcionální nebo-li citoslovková pokládá citoslovce docela za přirozené a skutečné prvotiny ydské řeči. „Proč bychom měU předpokládati," praví přívrženci této theorie, „že člověk učil se zvukům od ptákův a divoké zvěři? Což člověk sám a nezáviseje na druhých nekřičí, nevzdychá a nejásá, podle toho, jakou měrou ovládá jím cit strachu, překvapení, bolesti či radosti?" Tato theorie, již Max Můller nazval „pah-pah theorii", nepo- vznesla se k té výši názoru a určitosti, jíž vyniká theorie předešlá, jsouc velmi nedostatečná i jevíc se mimo to v jakémsi mlhovém světle. Citoslovce nezakládají se na žádném určitém názoru a bez něho těžko představiti si tvoření slov nejen v šeré dávnověkosti, než i v kterékoli době rozvoje jazyka; citoslovce kromě toho nezahrnují v sobě přes- ného významu, znamenajíce často jakýsi neurčitý cit neb dojem, po- vstalý mimo vůli a někdy i proti vůli člověka (ku př. při bolesti, při nemilém překvapení a t. d.). Jakému určitému názoru odpovídají ku př. citoslovce „ha, aj, o, ach, fi"? Málo by se asi dověděl lékař od nemocného, kdyby mu tento příčinu své nemoci chtěl vykládati takými a podobnými citoslovci. Z citoslovcí v první době vývoje člově- čenstva nemohla se tedy slova významná utvořiti. Skrovný počet slov odvozených od citoslovcí (ku př. od ach : něm. dchzen^ sténati, angl. to ache boleti, rusk. ax-aTb vzdychati = česk. hek-ati) povstal ne v první, nýbrž v mnohem pozdější době vývoje jazyka, jak níže vyložíme ze- vrubněji. Theorie inteijekcionálni. li Ostatně i vznik citoslovcí zúplna se řídi Iheorií svrchu vytčenou; nebof citoslovce, ze kterých mela povstati nová slova, musila býti člán- kována, což nevyhnutelně předpokládá předběžný stupeň onomatopoie. Vždyť člověk sám ze sebe, jak jsme viděli, zvuků článkovaných vy- tvořiti nemohl; prvotná citoslovce, která člověk působením přiroze- ného pudu podobně jako zvíře při rozličných pocitech a dojmech ze sebe vyrážel, nemohla býti článkována, neměla tudíž žádných společ- ných s řečí známek. Jakmile pak mohl vysloviti některé zvuky sku- tečně článkované (což, jak níže dokážeme, mohlo se státi výhradně onomatopoií), ušlechfovala se zároveň i pronášená jím citoslovce, to jest výkřiky prostě zvířecí přecházely ve zvuky člověčí a tím ihned tvořily částku řeči. Kdož by chtěl poznati, jak asi zněla prvotná ne- článkovaná citoslovce, naslouchej výkřiky hluchoněmých, nemajících o řeči ponětí, šílenců pozbylých řeči, blbcův, aneb i pláč nemluvněte. K možné námitce, že člověk vlastní duševní činností, působením myšlení mohl z výkřiků nečlánkovaných utvořiti ši zvuky článkované, odpovídáme, že žádným ani sebe delším rozmýšlením člověk ni jedi- ného zvuku vynalézti nemohl, ježto myšlení nelze od řeči odděliti: jedno předpokládá druhé, nebo spíše jedno doplňuje druhé. Pokud člověk nemohl mluviti, o myšlení ani pomyšlení b^i nemohlo. Co bychom řekli: „člověk mluví, poněvadž mysU**, řekneme spíše: „člo- věk myslí, poněvadž mluví*. „Jazyk jest v tak malé míře výtvorem ducha,** praví V. Humboldt, že bychom spíše naopak měli říci: „duch jest výtvorem jazyka" (Steinthal, 66). Původ řeči a myšlení byl zajisté současný. „Jazyk nevyniká z domyslu, ale domysl z jazyka" (Geiger, Urspr. und EntMrickl. d. menschl. Spr. I, 117). Nemůžeme tudíž nikterak pokládati citoslovce za přirozený základ jazyka nebo lidské mluvy. III. Mínění V. HumbohUa, „Jazyk není nic dokonaného, nepo- hybného neb odpočívajícího, nýbrž každým okamžením vzniká a po- míjí; jazyk jest ustavičné účinné tvoření, žádný výtvor {Hqyov), nýbrž činnost {iPBQytm — Steinthal 61)". „Řeč jest věčně opakující se účinnost ducha, směřující k vyslovení myšlénky článkovaným zvukem ; řeč vy- chází nutně z člověka samého." „Zpěv vychází u slavíka z prsou; i člověk," praví Humboldt, „jest tvor zpívající, jenž však myšlénky se zvuky slučuje; řeč prýští se z nejvnitrnější přirozenosti člověka (Stein- thal 65). Všechno, co v duši se tají, člověk vytvořil si působením vlastní činnosti, a rozumění rovněž jako mluvení jsou jenom účinky téže mluvící síly (72). U posluchače zrovna tak jako u mluvícího pod- stata musí býti vyvinována z vlastní vnitřní síly, a co první přijímá, 12 O původu jazyka. jest povzbuzením k souhlasnému rozpoložení mysli.* „U dítéte duše nejen přijímá to, co slyší, nýbrž přizpůsobige se tím i ke snadnějšímu porozumění toho, co sluchem ještě nebylo pojato** (73). V úvahách svých o význame a původu jazyka Humboldt vyslovil mnoho důmysl- ných myšlének, a málo který badatel vnikl tak hluboce v tajemnou tvořivost řeči, jako on: avšak nehledě ke mnohým výtečným úvahám, se kterými potkáváme se v jeho spisech, původu jazyka nám přece nevysvětlil. Jazyk nepokládá za výtvor, nýbrž za pouhou činnost; ježto však činnost jazyka bez hmotné podstaty (totiž beze zvukův a slov) jest zhola nemožnou, tu jest nám opět tázati se, jak povstala ta hmota, s niž jazyk nakládá dle libosti? Na tuto otázku Humboldt nedal žádné odpovědi. Že jazyk neustále se mění, vůbec připouštíme; ale odkud vzalo se právě to, na čem ustavičné ty změny se jeví? Na jakém zá- kladě dělo se prvotné tvořeni jazyka? O tom u Humboldta se ne- dovídáme ničeho určitého. V úsudku o rozmanitosti jazyků Humboldt si odporuje. On tvrdí, že příčina rozmanitosti jazyků zakládá se na různosti rozličných národův, a přece jazyk dle jeho výroku není vý- tvorem národa, nýbrž pouhou „samočinností** (Selbstthátigkeit — Stein- thal 69). Se druhé strany Humboldt dopouští částečně nadpřirozený původ jazyka. „Mnoho věcí,* praví, „a hlavně jazyky tomu nasvědčují, že osobnost jednotlivcova není nic podstatného, že ve skutečnosti není rozdílných samostatných jednotlivců, že spíše osobnosti přísluší bytnost toliko obmezená. Jazyk ukazuje tedy k oboru, v němž osobnosti jest nám pokládati za jedny a tytéž a odkud i řeč sama plyne. Protože , však osobnost tvoří základ lidské bytnosti, zasáhá jazyk v jistém ohledu dále člověčenstva, povznáší se nad ně* (76). Patrného tohoto odporu mezi lidským a nadpřirozeným původem řeči Humboldt však nerozřešil. IV. Mínění E. Renana. (De 1'origine du langage, Paris, 1857.) V úvahách Renanových o původu jazyka místy jeví se ohlas názorů Humboldtových. S jedné strany Renan kloní se k domněnce o božském původu jazyka — s druhé však předpokládá původ přirozený nebo-li zvířecí; z kolísání mezi těmato dvěma názory Renan se nevymknul. , Člověk,* praví, „do jisté míry tvoří všechno, co vychází z jeho při- rozenosti, činností svou; on dodává hmotnou sílu, z níž plyne výsle- dek, avšak směr této síly není v jeho moci; on dodává hmotu, ale tvářnost její přichází s hůry* („il foumit la matiěre, mais la formě vient ďen haut. Le spoutané est á la fois humain et divin*. De ťorig. 98; Steinth. 109). „Je persiste. . á envisager le langage comme Theorie Schellingova, M. SKUlera i Heyseova. 13 formé ďun seul coup et comme sorti instantanément du génie de chaque race" (16). V. Theorie Schellingova. „Ám bájesloví, ani jazyky nejsou vyná- lezy* (Steinth. 85); „nemůžeme si představiti žádného národa, aby- chom si nepředstavovali zároveň s nim zvláštního jazyku i bájesloví.** Výtvorný základ jazyka Schelling vykládá takto: „Úhrn bájesloví všech národů jest processem, a to theogonickým, který déje se však jen ve vědomí člověka (88). Tvoře sobě bájeslovné představy člověk nestojí uvnitř přírody, nýbrž spíše vně jí, i propadl moci, již proti skutečné přírodě nebo vzhledem k ní sluší nazvati nadpřirozenou neb aspoň mimopřírodní* (.aussematůriich'*). ,Není-li,** táže se Steinthal (90), .ta moc, která tvoří bájesloví, skutečný objektivny ďábel?** „U Schel- linga jazyky nejsou ani božského, ani lidského původu, nýbrž ďábel- ského** (92). Klásti na roven bájesloví s jazyky jest zcela nepodstatno a vůbec velmi podivno; podali jsme ostatně theorii Schellingovu více jakožto kuriosum, a myslíme, že toho názvu skutečně zasluhuje. VI. Mínění M. Múllera (jinými úsměšně „Ding-dortg iheory'^ na- zvané — Whitney, Lang. 427) vysloveno jím (Vorles. uber d. Wiss. d. Spr. I, 338 — 9) takto: „Ve veškeré téměř přírodě panuje zákon, že každé těleso, kterým se pohne, za jistých podmínek vydává zvuk. Každá hmota má svůj zvláštní zvuk. Totéž mělo i platnost u člověka, vynikajícího mezi všemi výtvory přírodními nejdokonalejší ústrojnosU; i člověk, když jím něco pohnulo, ozýval se, vydával zvuky.** Dle mínění M. Můllera zvuky nacházely se tudíž ve člověku již hotové, a jakmile zevnější dojem naň působil, zvuky vyhrnuly se z něho mimovolně a prudce, podobně výbuchu úkazu přírodního. Mínění svého M. Můller nepodporuje žádnými důkazy, závěrky nebo doklady; Whitney (Lang. 427) pronesl o něm tento úsudek: „Tuto theorii, nemající žádného základu a pražádné ceny („whoUy unfounded and worthless), můžeme docela pominouti mlčením. Prof. Můller , . . praví toliko, že člověk byl s počátku jakýmsi zvonem (man was at the outset a kind of bell), a když nějaká myšlénka ho překvapila, že se přirozeně ozval (when an idea struck him, he naturally rang**). VIL Mínění Heyseovo. „Mluviti a mysliti je člověku dle jeho při- rozenosti jedno a též: prostý výkon, jehož ono jest toliko zevnější a toto vnitřní stránkou; mluva jest myšlením zvuky projevovaným* (System der Sprachwissenschaft, 40). Zvuk není nahodilým nebo Ubo- volným znakem, než nutným, podstatným výrazem ducha. Tvořeni ja- zyka děje se s nutnosti, bez rozvážného úmyslu i jasného vědomi ze 14 O původu jazyka. vnitřního pudu duševního, tudíž v podobě organické přírodní čin- nosti." Tu mluví se toliko o poměru mluvy k myšlení; výkladu však, jak jazyk sám povstal, tu nenacházíme. Hluchoněmí pak výmluvně do- kazují, že zvuk není „podstatným i nutným výrazem duševní stránky**, neboC neužívají, tak jako my, k vyrážení odtažitých pomyslů slov, než zcela jiných prostředkův i pomůcek. Vlil. Caspari pokládá napodobování zvuků za první a nejdřev- nější podnět ku přechodu jazyka od stupně samo sebou srozumitel- ného, přímými znaky, reflexivnými pohyby a interjekcionálnými zvuky označovaného, ke „stupni charakterisujícímu** (Caspari, Urgeschichte der Menschheit 1, 150). Napodobení zvuků přivádí ve spojeni s drsnými, nečlánkovanými zvířecími zvuky, jež ve sluch člověka v pravěku do- rážely (156); prvotiny lidské mluvy nazývá „ein vorwiegend unvocali- sches Idiom des Urmenschen** (158). Jazyk jest vrozená člověku sspú- sobilost vloha^ jež teprv později došla svého vývoje; u všech národů vývoj jazyka byl vynucen, nebo zápas o bytí neb nebytí přinucoval člověka, aby ustálil se v rodinném, obecním a státním zřízení a tím toliko pečoval o náležitý i důsledný rozvoj mluvy (I, 216). IX. Leon de Rosný vidí též v onomatopoii důležitou známku prvotného jazyka, která měla dosah a výraznosC, jichž za našich časů při vysokém stupni vzdělanosti lidského pokolení postihnouti je zhola nemožno. Hlasu lidskému bylo při tvoření jazyka se přizpůsobiti ke všem hlasům přírody („la voix humaine,,en créant le langage, devait s'harmoniser avec toutes les voix de la nature** Leon de Rosný, De Torigine du langage 30 — 31). X. Mínění Wundtovo (Grundzůge der physiol. Psychologie 849 — 853) : „Zvuk lidské mluvy, tak jako posuněk, vyniká z neodolatelného pudu vloženého v člověka pojiti představy s pohyby, bezprostředně k nim se vztahiyícími, i sesiloyati smyslný dojem, postřeženým před- mětem způsobený, subjektivně pojatými obdobnými pocity. Původně veškeré takové pohyby povstávají zajisté v podobě reflexu, a teprve znenáhla ovládá jimi pevná, ovědomělá vůle. Jako ohmatáváme kůži, podrážděnou následkem reflexu, tak člověk pravěký bezděky ukazuje předmět, jenž pozornost jeho poutá, doprovázeje tento pohyb zvukem, němý posuněk sesilujícím . . . Prvotný člověk vydal ze sebe slovo v po- době přirozeného posuňku . . . Zvuk i posuněk jsou reflexy ústrojův appercepce, avšak smyslné živosti prvotného člověka, ze které jednou jazyk vynikl, my jsme již pozbyli**. Onomatopoický základ teti. 15 Z theorií svrchu dotčených onomatopoickou nebo-li napodobovací uznáváme za jediné pravou. Onomatopoie, v nynějších jazycích ještě mocně panující, v prvotných dobách jazyka byla jediným a výhradným základem a prostředkem tvoření slov. V pravěku tudíž člověk mohl si utvořiti první článkované zvuky jediné napodobováním přírodních zvu- kův. Příroda v nejširším toho slova smyslu byla tedy člověku při tvo- ření a osvojování si prvních zvuků nápomocna. I kdybychom v jazy- cích neměli dostatečných dokladů, podporujících tuto theorii, byli by- chom přece vedeni k podobné domněnce; nebof nepochopujeme na- prosto, odkud by jinak člověk mohl vzíti své zvuky, nemoha jich tvo- řiti sám ze sebe. Vyjasníme nyní, pokud nám možná, způsob, jímž člověk napodobováním zvuků přírodních domohl se zvuků článkova- ných a tím povznesl se rázem nade všechny ostatní tvory. Když člověk, užívaje přeskrovných, dostižitelných jemu tehda pro- středkův, utvořoval si pro nejobyčejnější pojmy, jež mu bylo označiti, zvukové skupeniny nejprošlejších tvarů, vzal potřebné tyto zvuky od přírody. Není pochybnosti, že předkem obrátil své zření na pojmeno- vání zvířat. Jimi živil se s počátku téměř výhradně, a kdežto dravá zvířata jemu nejvíce škodila, jiná zase veliký užitek přinášela; bylo tudíž potřebí vynalézti si pro ně názvy. Posuňky i sebe vyvinutější, mimika zde patrně nepostačovaly ; nezbývalo nic, než utéci se ke sluchu, který člověka skutečně i velmi vydatně podporoval. U divokých plemen, hlavně lovem se živících, smysly, jmenovitě zrak a sluch, neustálým cvikem nabývají neobyčejného zdokonaleni; tak zajisté i u prvotných Udí smysly byly velmi vytříbeny, mezi nimiž sluch nepochybně stál v popředí. Člověk záhy zpozoroval, že zvíře vydává jisté zvuky ; zároveň sluchem se přesvědčil, že zvuky, rozličnými zvířaty pronášené, jsou též rozličný. Uchopil se tedy těchto zvuků, hleděl napodobovati je a uží- vati jich jakožto názvů neb pojmenování těch právě zvířat, která je pronášela. Největší závadou a nepřekonatelnou téměř s počátku pře- kážkou byl úplný nedostatek článkovaných zvukův. Potřebí bylo jas- ného, určitého napodobování zvířecích zvuků, které by v posluchači hned vzbuditi mohly představu toho neb onoho zvířete; avšak člověk článkovaných zvuků ještě nepronášel. Jakým že způsobem jich nabyl? Tento veledůležitý přechod od výkřiků zvířecích ke zvukům článko- vaným představigeme si takto: Kdyby člověk byl měl napodobovati zvuky jen jednoho zvířete, byl by se jistě článkované mluvě nenaučil ; ale hned s počátku bylo jemu vynalézati názvy pro roeliěná zvířata a názvy ijto u vyslovování 16 O původu jazyka. rozeznávati tak, aby druh jeho mohl porozuméti, o kterém zvířeti mluví. Přirovnáním^ které, jak vůbec známo, při každém vyučovacím způsobe má úkol předůležitý, človék postihl tudíž nejprve rozmanitosti zvířecích zvukův a byl přinucen, nejasné a splývající v sebe zvuky pro- nášeti jasněji, rozeznávati je od sebe u vyslovování, aneb jinými slovy, vyslovovati je článkované. Jak mluvící, tak i posluchač byli stejnou měrou činní, a sjednoceným úsilím všech Udé domohli se konečně přece žádoucího výsledku: výrazu článkovaného, jenž ve svých obměnách rozličné pojmy dosti přesně rozeznával. Z věci samé jde, že Učený přechod nebyl brzo dovršen. Uplynulo zajisté drahně dob, než první se utvořil článkovaný zvuk. Minulo jedno, snad i někohk století, než lidé mohli sobě sestaviti přeskrovnou zásobu článkovaných kořenů nebo slov. Nelze i za to míti, že by první pokusy člověka, vysloviti článkovaný zvuk, druhým byly srozumitelný; dlouhý zajisté čas míjely se s výsledkem, a právě proto v té době posunková řeč měla tak veli- kou důležitost. Článkování zvukův aneb pravěké počátky Udské mluvy plynuly tudíž ze dvou hlavních pramenův: 1. Z přizpůsobování zvířecího nebo spíše přírodního zvuku k lidr ským mluvidlům, čímž přírodní zvuky se proměnily a zdokonalily. 2. Ze přirovnávání přírodních zvuků mezi sebou, čímž zase člověk vniknul v podstatu pojatých sluchem zvuků, dopátral se rozeznavacích jich známek (s počátku ovšem jen v nejhrubších nástinech) a znázor- ňoval je zvláštními zvuky. Vysvětlíme věc příkladem. Člověk měl si utvořiti pojmenování prp (wci, psa a kočku. Ovce vydávala zvuky be, pes hau (vau)^ kočka miau (mňau). Předkem sluší zde poznamenati, že těmi zvukovými skupeni- nami nechceme nikterak vyobraziti dotčených zvířecích zvuků ; tak věrně, jako na př. malíř namaluje krajinu neb jiný přírodní předmět, my ne- můžeme namalovati zvuk přírodní. Vytčené svrchu zvuky vyslovují jen přibližný dojem, jenž na náš sluch působí ještě nyní. Chceme-li, be- dlivě niLslouchajíce bečení ovce, takořka pitevně rozebrati zvuky be^ jest nám se přiznati, že ovce zvuky tyto dle našich ponětí velmi ne- jasně pronáší (což jest ovšem zcela přirozeno, nebof zvuky tyto nejsou článkovány). Jedni v bečení ovce slyší be, druzí me^ jiní zase ve (ku př. rozličná australská plemena), někteří opět de (ku př. různé národy africké). Myslíme, že skupenina mbá-á-á (poslední zvuk nejlépe lze přirovnati k jakési mutné dloužené samohlásce) vyjadřuje asi nejvěr- něji bečení ovce, ač znamená jen přibližný dojem, který zvuky dotčené Vznik zvuků. 17 na nás činí. Nemohl tudíž ani v pravéku človék věrně vyslovovati zvířecích zvuků, i vyjadřoval je tak, aby název shodoval se s dojmem, jenž na něho působil. Ježto pak v našem příkladě měl pojmenovati rozličná zvířata, bylo mu vymysliti si takové názvy, které by se od sebe rozeznávaly. Nepochybně s počátku bu, pu, tnw, be i me neb gu, ku^ hu u něho docela splývaly v jakýchsi neurčitých zvucích, a jen dlouhým neustálým cvičením ve vyslovování postihl konečně rozdílu jich a přizpůsobil je podle toho i ke své výřečnosti, a tak znenáhla naučil se článkovati. Člověk zajisté zápasil dlouho s významnými sku- peninami be, hau (haf), mňau, než dovedl skutečně je rozeznávati a vy- slovovati jen poněkud přiměřeně. Jakmile však zvuky byly jím ustano- veny a ustáleny, zvířata byla dle nich pojmenována, tak že ovci na- zýval be (anebo nějakým jiným podobným tomu slovem), psa haf a kočku miau, múau. Totéí dělo se i s jinými přírodními zvuky. Nechf slyšel člověk ku př. v rachocení hromu zvuky rt€, gu, ku nebo du, kaž- dým způsobem bylo mu je označovati přesněji; nebo bylo mu ještě vyslovovati mnoho jiných přírodních zvuků, dle dojmu, kterým působí ve sluch, naprosto rozdílných od rachocení hromu (jako : hučení vichru, šumění vody, praskot ohně a t. d.). Všechna taková prvotná slova musila ihned vzbuditi představu příslušného předmětu, musila býti významná, a vyjadřování musilo býti přiměřeno pocitu a dojmu jak mluvícího, tak i posluchače ; neb jinak nebyla by utkvěla v paměti. Kdyby byl předmět měl název, jenž by neznamenal takového pocitu, pojmenování bylo by prázdným a bezvýznamným zvukem bývalo a ne- bylo by se udrželo. Mimovolné, bezpříčinné, bezvýznamné neb dokonce nahodilé pronášení zvuků nemohlo tudíž v žádném prajazyku býti zá- kladem tvoření slov, jednak proto, že taková slova, neznamenajíce dojmů všemi stejně nebo podobně pojatých, nemohla vyhovovati obecné potřebě, jednak i proto, že žádných nahodilostí v jazyku připouštěti nemůžeme. Ježto za prvních dob vývoje jazykového slova, rozličnými osobami bezděky tvořená, zajisté neměla jeden a tentýž zvukoslovný ráz, jevil se nepochybně mezi nimi často rozdíl velmi podstatný. K ustálení jednotvárnosti prvotných zvukových skupenin mocně však přispívalo to, že jazyk byl vytvořován v lůně lidské společnosti. Když některé osoby, spatřivše v touže dobu jistý předmět, pronášely zvuky, poněkud od sebe se odchylující, snažily se zajisté brzo změniti je tak. aby se shodovaly se zvuky té osoby, která jakožto nejsilnější, nej- chytřejší nebo vůbec nejznamenitější mezi nimi těšila se největší váž- nosti: děti spravovaly se tudíž zvuky pronášenými otcem, hlavou ro- (.'. Šercl: Z oboru jazykospjto. ^ 1 8 O původu jazyka. diny, myslivci, vojínové mluvou náčelníků svých a t. d. Tvoření jazyka slučovalo se tedy velmi záhy po jistou míru s priučováním se jemu (Sr. Lazarus, Leben der Seele, II, 112). K nejdřevnějším i nejzaslouži- lejším tvůrcům jazyka, kteří pestrou i zamotanou smésici prvotných zvukův i slov poněkud spořádali, náležely tudíž vynikající osoby, které Caspari (v Urgeschichte der Menschheit 161) nazývá j,Tonangeber'' , Každému zvuku i každému slovu bylo s počátku vydobývati si obec- ným uznáním i shodou všech hlavních živlů společnosti jakési stálé objektivnosti^ bez níž by byly nikterak vejíti nemohly v platné užívání, pak teprve můžeme mluviti o prvotinách národních jazykův. Tvořená svrchu naznačeným způsobem v pravěku názvotvornú slova byla dvojí: 1. slovo znamenalo prostý přírodní zvuk, dokonale jej vystihujíc: ru z=i iTáti, fu zz váti, si z=: syčeti (o takových slovech níže promluvíme podrobně); 2. životné bytosti a předměty přírodní byly pojmenovány dle zvuků jim vlastních: mu (kráva), buk (býk), me (koza), miau (kočka), haf (pes). Zvířeti, jak viděti lze, dostává se po- jmenování jen podle jedné rozeznavací známky, a to člověku v prvé době nejnápadnější, ačkoli mělo ještě mnoho jiných známek, dle kte- rých, jak níže uvidíme, bylo v pozdějších dobách i pojmenováno. Ná- zev, jenž znamenal původně jen jisté, určité zvíře, byl záhy rozšířen na všechna zvířata téhož druhu, mající tytéž rozeznavací známky. Tak ku př. miauy napodobující křik kočičí, vyjadřovalo vůbec pojem „ko- čka*, a bylo přenášeno později i na jiná zvířata kočce podobná. „Buk" znamenalo původně býka, později též zvířata býku podobná, ba i bez- životné předměty, buď docela, buď jen i částečně podobu býka mající (ku př. rusk. Ouk-b ^z lední koza — sr. něm. eis-bock^ feuer-bock). Vyložili jsme krátkými slovy první a nejpůvodnější stupeň ono- matopoie. Než přejdeme ku příkladům, jež mají mínění naše znázorniti a doložiti, zmíníme se ještě na tomto místě o hlavních námitkách, které obyčejně onomatopoii se činí, hledíce, pokud možno, je vyvrátiti. Námitky proti onomatopoii. I. „V každém jazyku jsou ovšem slova, vzniklá napodobením zvuků přírodních, avšak taková slova jsou přeskrovnou částkou veške- rého lexikalného materiálu.** (M. Miiller, Vorles. ů. d. Wiss. d. Spr. 1, 314; Lasker, Deutsche Rundsch. II, Nov. 1879, 283.) Slova onomato- poická připouštějí se tudíž v každém jazyku (jsouf ovšem příliš četná, aby se mohla popírati), namítá se však, že se jich vyškytá příliš Námitky proti onomatopoii. 19 málo. I tážeme se pak: může-li v našich souvěkých velmi vyvinutých jazycích, jež přetrvaly mnoho tisíciletí, všechno ješté i nyní býti pů- vodu napodobovacího ? Měli bychom vskutku příliš skrovné míněni o schopnostech člověka, předpokládajíce, že by on, neustále a výhradně na téže zásadě Ipěje, nebyl se staral, aby jazyk si přejinačil, pohodlněji upravil a novými živly obohatil. Netvrdíme, že onomatopoie jest jedi- ným pramenem lidské mluvy; byly ještě jiné a velmi vydatné prameny reěi (na které níže zevrubně poukážeme), avšak \ pozdějHch dobách, a ne v pravéku^ v němž onomatopoie jediné a výhradně opanovala jazykem, tvoříc základný zdroj, z něhož časem i jiné prameny se prý- štily, vždy větší mohutnosti nabýv^ajíce. Když po tak dlouhé době vý- voje jazykového setkáváme se ještě za našich časů v jazycích s veli- kým počtem slov napodobovacích, svědčí to zajisté o neobyčejné životní sile a houževnatosti prvotného základu. O počtu a objemu napodobo- vacích slov, užívanvch nvní v našich iazvcích, mínění mohou býti ovšem velmi rozdílná, ale o pramalé částce veškerého lexikalného materiálu dle našeho mínění nelze mluviti tam, kde veliká částka nejdůležitěj- ších a nejužívanějších slovesných kořenů s četnými, od nich odvoze- nými útvary a slovy jest původu onomatopoického. Myslíme, že o skrov- ném počtu slov napodobovacích v jazyku může asi mluviti jen ten, kdo svůj úsudek velmi povrchně pronesl, hlavní slova a kořeny na jich částky nerozložil a původu jich se nedodělal. Jestliže však doká- žeme, že množství slov, ve kterých dle nynější jich formy těžko před- pokládati základ napodobovací, a ze kterých některá zase znamenají pojmy odtažené, jsou původu čistě onomatopoického, dokážeme-li ku př., že slova nPsáti^ Hsti, učitij hýti, státi, vtip, duše^ slovo^ a j. jsou tako- vého .původu, máme poněkud právo tvrditi, že ještě nyní napodobo- vání je v jazycích velmi časté. II. „Přírodní zvuky jsou příliš málo jasný, ke skládání jen málo způsobný, duševní dojmy pak příliš nestejný, dle rozličných osobností příliš rozdílný a k napodobování pomocí souhlásek málo příhodný". Na to však poznamenáváme, že tu větší tu menší jasnosC vzatých ze pří- rody zvuků podstaty věci nijak nemění; všechno závisí jenom na při- jetí zvukův od přírody i přizpůsobení jich k mluvidlůni. Že zvuky přírodní nepodávají se mnohým kombinacím, připou- štíme, avšak tato okolnost vývoji jazyka s počátku nebyla nikterak na újmu; vždyf jazyk v prvé době mohl pohybovati se jen ve tvarech co nejprostějších, a teprve s dalším pokrokem člověk domohl se rozsáhlej- ších prostředkův, obohacujících jeho mluvu. Že týž dojem rozličnými * áO O původu jazyka. lidmi pojatý působí na každého poněkud jinak, a dle osobností bývá rozdílný, jest docela pravda. Tak věc mela se i s počátku, když lidé si tvořili mluvu, a proto máme nyní takové množství jazykův. Příroda vůbec nemiluje jednostejnosti, nadržiyíc mnohem více různícím se od sebe jednotlivostem, čemuž nasvědčuje již nesčíslné množství rozmani- tých druhů živočichův a rostlin. V jaké míře vyslovování téhož přírod- ního zvuku u národů mluvících rozličnými jazyky může býti rozdílno, snadno viděti z následujících příkladů napodobovacích citoslovcí, které vyjímáme ze Štěp. Endlichera: Chines. Gramm. (355 — 6), kde srovnávají se čínská slova, napodobující přírodní zvuky, s mandžurskými : čínsk. kiai-kiai =: mandž. kóli-kóli (švitoření jistého druhu vrabce) ; č. hiao- kiao = m. dchor^dchor (kokrhání; napodobováni toto jest velmi rozdílné od indoevropského) ; č. ssu-ssu =. m. cheb-cheb (šum při letu divokých hus); č. lin-lin z= m. kungur kungur (rachocení vozů); č. dang-ciang zz: m. kiling-kiling (cinkání; mandž. slovo připomíná něm. Ming-en^ řeck. x}M^(Oy xkayy-, rusk. KojioKoai zvon) ; č. khan-khan = m. tu/ng-tung (víření bubnu) ; č. siew-siao zz m. chor-chor (šum větru a deště) a t. d. Jak z uvedených příkladů viděti, tytéž dojmy dvěma rozličnými národy označují se docela jinak, a přece přes všechnu rozdílnost do- tčená slova jsou vesměs původu onomatopoického. Že lze vyrážeti týž zvuk rozličnými napodobovacími slovy, nemůže se nikterak upříti. „The tick of a clock is called also piek in Germany" — obě slova však mají zjevnou podobnost s těmi zvuky, jež hodiny skutečně vydávají („with the unwriteable sound that a clock really makes* — Tylor, Early Hist. of Mankind 57); tamže praví Tylor: „Tahitské slovo pro kokrhání kohouta cuioa jest sokem anglického cock-a-doodle-doo!* A přece naše slovo kokrhání od těchto slov celou podstatou se liší. Přírodní zvuk máme obsáhnouti i vyjádřiti článkovanými zvuky, pře- kládajíce je takřka do lidské mluvy; ale překlady nemohou býti nikdy zcela přesnými i věrnými. (Sr. Pott, Benennungen des Regenbogens, Ztschr. f. vergl. Spr. II, 418.) Napodobování není i nemůže býti mrtvou toliko i trpnou ozvěnou přírodního zvuku, než ozvěnou působícího na člověka dojmu, která od zvuku sluchem pojatého podstatně se různi, podstupujíc našimi mluvidly a jmenovitě článkováním, jemuž nevyhnu- telně podříditi se musí, změny velmi důležité. Onomatopoická slova k týmž pojmům nemusí tudíž v rozličných jazycích nutně býti jedna a táž. Slova označují poměry předmětův, a poměry v rozsáhlosti své nemají téměř mezi. Zvonění zvonu nebo cinkání zvonku vyslovuje se v angl. jazyku výrazem ding-dong, v mandž. kUing-kUing^ v jazyku Gallův (v Afr.) Námitky proti onomatopoii. 21 Mbil, v lat. jazyku tintinnire^ v německ. bimbim (bimmeln), himham a t. d. Ač tato slova patrně nevznikla zvukoslovně z jednoho a téhož kořene, jsou přece vesmés rázu napodobovacího. Dojem, rachocením hromu na nás způsobený, nelze nazvati jasným, a proto hrom u rozličných národů vyjadřuje se velmi rozmanité. Hrom může nás dojati jako temné dunéní, jako třesk, jako rachocení, jako bouchnuti, prasknutí, rychlé neb okamžité kmitnutí světla a t. d. ; dle toho i příslušné tomuto dojmu výrazy mohou mezi sebou velmi rozmanitě se střídati i proplétati. V rachocení hromu míníme téměř neomylně slyšeti r, jež objevuje se ve mnohých jazycích, jmenovitě evropských, i skutečně : česk. hroni, st. bulh. r^oMi, řeck. ^qov-Hi (příbuzné lat. fremere = škrt. hhram), špaň. trueno^ port. trav&o^ hebr. rďam^ arab. raad^ malajsk. guruh ; avšak již v lat tonitru (odpovídajícím něm. donner) nemáme žádného r, nebo 'tru = škrt. -tra jest přípona a kořen ton =z skr. stan odpovídá našemu sten-uti^ ston-ati. Abchazci vyjadřují hrom slovem adiidu, Baskové slo- vem kalerna^ Gronané slovem kadlek^ Bareové unger; Peruáni na- zývají hrom kumkumňij, Anamité sam-set, Čeremysové kidár, Kafrové dtéduma, Kamčadalové kychkyg, Tranganov,é erka-dudum, Kanurci (v Afr.) relma, Čagatajové kúrlúntú^ Majové (v Amer.) humčah^ Čepangové (v Ind.) marang mára^ Bodové kharammo, Dhamilové dúili^ Bahingové hakhu, Činukové kunnawoksóba^ Temahukové urdaz^ plemena jižní Austrálie hiturro^ Makunové teoptatifian, Kauišanové chia-u u-u-tcí^ Chjurkulinci (na Kavkaze) kkukku^ Kalmykové dogarna, Banjakové gtirru, Avarové ghtéghcuse, Čečenci qauvqar, Otové grongron, Kojbalové kúgúrt, Ancukové gurgur, Birmanové khronh^ Athapaskové kapkapst, Huastakové ululuk, Čukčové urgirgerkin. Všechna tato slova jsou onomatopoická, ale ve kte- rém vyslovuje se nejpřiměřeněji přírodní zvuk? Ježto zde objektívného měřítka není, a každý z pravidla vlastním se řídí sluchem, nemůžeme ne- stranného úsudku pronésti, čímž ovšem platnost zásady nemění se ani v nejmenším ; napodobovacími slova zůstanou přece. Ostatně v těs- ném kruhu jednotUvého kmene názory se asi tak podstatně nerozchá- zely, aby ve příčině vyjadřování týchže dojmů nebylo bývalo možná dosíci žádoucího srozumění ; na tom právě zakládá se vznik národních jazykův. Mimo to jest nám míti na zřeteli i druhou, neméně vážnou okolnost. Předměty a bytosti v přírodě neznějí totiž vždy jednostejně; i ve hlase zvířat snadno nám rozeznati rozličné modulace. Jestliže Číňan slyší ku př. ve psím štěkotu hau-tcau, rozliční američtí národové uau, kua (v jaz. Kizh tcausi, v jaz. Netela aguál — Buschmann, Abhdl. d. k. Akad. d. W. Berlin 1856, 505), Mexikané čídt, Kassiové ksen (Schott, í2:2 O původu jazyka. Abhdl. d. k. Ak. d. W. Berlin 1859, 419), afričtí pak národové tdu (v ja- zycích Mandenga), mboa (Ngoten), kua (v jaz. Alege: okuakué)^ gon (v jaz. Tene : yon-gon-se)^ ua (v jaz. Basa i-uďua^ i-wá-iva — Koélle, Polyglotta Afričana, London 1854, 142 — 143), my haf-haf (haf, hau), Rusové (af'taf (tíibkrtb), Semitové pak kalb^kálb (hebr. keleb pes, arab. Jcelb, sr. ném. klá/fen), mají snad všichni pravdu; nebo psů rozezná- váme mnoho druhův, a pak týž pes může vydávati velmi rozličné zvuky : vyje, stéká, hafá, kňučí a t. d. Že souhlásky nemohou zobrazovati, než toliko přibližné napodobovati zvuky přírodní a. zvláště zvířecí, nahoře jsme již podotkli. Jak různé duševní dojmy, vyjadřované nyní slovy odtaženými, původně se vyslovovaly onomatopoickými výrazy, vysvět- líme níže. III. „Pouze napodobovací slova, vyjadřující rozličná zvířata, ne- tvoří žádných odvozených slov a jsou docela osamotnélá." Tato ná- mitka jest však docela nepodstatná a nepravdivá. Z napodobovacích slov tvoří se naopak velmi mnoho odvozených slov. Obmezíme se zde jen příkladem, který přivádí M. Můller (Vorles. I, 320). „Slovo hé/cuk," tvrdí, „je docela osamotnélé a nemohlo nikdy ničeho jiného zname- nati.'* Ježto však slovo jest patrné tvarem zdvojeným,*) zakládajíc se na prostém kořeni ku, nacházíme již v sanskrité nemálo kořenův a slov, buď týchž jako kořen tento, buď od ného odvozených, buď jemu příbuzných. M. Můller praví: „Slovo kukuk nemohlo nikdy býti výrazem všeobecné vlastnosti druhých zvířat, a jediná odvozená slova, která z ného mohla vycházeti, jsou slova mající metaforickou podob- nost s tímto ptákem.** „Kuknk^ zz kukačka odvozuje se od kořene ku; v sanskrité ku a ku znamená „dáti se do křiku, vydávati zvuky**, užívá se ho pak hlavné o ptácích: y^éukuvur uičáAi pakšináh*^, „ptáci daH se do hlasitého křiku** Bhattik. I, 27 — Ptb.' Wtb. Íl, pod ku; intensivum tohoto kořene má zdvojený tvar kokújate. Od téhož kořene bezprostředné odvozuje se koka, jež znamená: 1. vlk (v epose a vPan- čat.), 2. kukačka (již v Rg-vedé), 3. druh husy. Slovo odvozené od koř. ku a jednostejné s ném. kuku-k vyjadřuje tudíž tři zcela rozličná zvířata. O povaze napodobovací slova koka nemůže býti pochybnosti; v Petrohr. slovníku ukazuje se výslovné k takovému původu. Roz- šířená jeho forma jest kokila „kukačka**. Od ku odvozují se rozšířené kořeny: 1. kúdž „vrkati, švitořiti, zpívati** (užívá se často o zpévu in- *) Šafařík praví již v Čas. 0. Mus. 1846, 364: ,fastý kofen zachoval se v slože- iiém šlové cliorv. „zlo-guk* (un^lttcksprophet). Námitky proti onoinatopoíi. ^3 dické }íu\iSi(:ky : puňskokiláih . . kfidSadbhň} „zpívajícími sanieeky kuka- ček** Benfey, Škrt. Chřest. 148, 21). K jak rozmaniténui užíváni právě tento kořen jest příhoden, vysvítá z dokladův uvedených v Petrohr. slovníku, kde čteme tyto významy: „vrčeti, broukali, švitořiti, bzu- četi, stenati, mumlati, reptati**. Výslovné tam se podotýká, že slova toho užívá se i o psích, lidech, o zvuku tétivy a t. d. Máme tedy již zde příklad napodobovacího kořene, opatřeného velmi rozmanitými významy. Nelze pochybovati o tom, že v dřevnější, předhistorické době kořen ten měl ještě mnohem více významův. Od ku odvozují se ještě: ± kuč zníti, zvučeti, 3. kup hněvati se (st. bulh. kiihiíth zr česk. ky- pěti^ a stupňováním kořenné samohlásky kvap-iti), 4. kur vydávati zvuky — ve slovech : kurara (orel mořský), kur-kur-a nebo spodobením kukkura (pes; srovn. angl. cur pes, něm. knurren vrčeti; vjaz. Bornu v Africe: kert pes, vjaz. Kasm: kukura pes), 5. kut v kukku\a zn st bulh. KOKOTI, česk. kohouty novořeck. xó-xotog, malorusk. kočet, angl. cocA% ťranc. coq; sem spadají i příslušná slovesa: lat. cucurire^ česk. kokrhati, srbsk. KyKypHKHTM a t. d. IV. „Kdyby jazyk měl původ onomatopoický, musila by ta slova, která jakožto podstatná jména vyslovují názvy zvířat, utvořena býti z týchž kořenů, ze kterých povstala příslušná slovesa, jež zvuky týchže zvířat napodobují.** Na tuto námitku klade jmenovitě M. Múller důraz, pravě (Vorles. I, 315): „wir sagen kuh^ nicht mu, wir sagen Jiahn^ nicht kikeriki, wir sagen lamm^ nicht 6á**. Tato námitka byla by zúplna odůvodněna, kdyby vztahovala se k první době jazyka: jakmile ji však vztahujeme k době naší, pozbývá všeho významu. Kolik tisíciletí uply- nulo od pravěkých prvotin lidské mluvy až po naši dobu, nemůžeme určiti ani pnbližně, a proto sluší přihlížeti bedlivě k nesčíslným změ- nám slov, jež působily ve tvoření a měnění významu jich. Slovesa, vyjadřující zvířecí křiky a zvuky, jsou ještě nyní vesměs napodobova- cího rázu: „bečeti, bučeti, kokrhati, kutikati, syčeti, cvrkati, mňou- kati** a t. d. Mnohá původní napodobovací pojmenování zvířat mají, jak tomu nejlépe nasvědčuje sanskrit, již velmi záhy vedle sebe množství druhých, někdy i odtažených názvův, jež během času pů- vodní názvy často vytiskly docela. Tak v skr. jazyku vedle kukkura (pes) máme též výraz sáramcja (původu ne-onomatop.) ; původní na- podobovací pojmenování ptáka zachovalo se ještě v cikánsk. čiriklo (pták) (sr. rusk. HHpHieaTb, angl. chirp švitořiti), v sanskritě pak užívá se výrazů: pakšin (křídlatý), vihahgama (ve vzduchu se pohybující), dvidéa (dvakráte rozený), aní^adža (z vejce rozený) a t. d. Kočka slově már- át .0 p&vodu jazyka. iUára („která se čistí**), kůň agva (rychlý), lev ke^arin (hřívnatý), včela ša\pada (šestinohá) a t. d. Veškerá pojmenování zvírat za našich časft po tolika tisíciletích nemohou tedy býti původu onomatopoického. Zdá nám se ostatné, že M. MůUer zakládá své mínění na domněnce, jako by původně všechna pojmenování zvírat vždy byla utvořena jenom z jednoho kořene, kdežto již sanskrit dokazuje, že tomu právě naopak. Bylo by věru smutno, kdyby jazyk po drahné době vývoje nemohl se na tolik povznésti, na kolik bylo potřebí, aby si utvořil zásobu slov a kořenů, jimiž by zvířata označoval jinak, než slovesa, vyjadřující pří- slušné jim zvuky. Něm. ktih zr angl. caw, skr. go ukazují k prvotnému ffu zn Am, tudíž k známému nám již napodobovacímu kořeni ; hahn, sL h. něm. hano, nord hani odvozují se od koř. han, stejného s lat. can (canere) = skr. kvai^, t. j. rozšiř, ku. Příčina, proč Němci říkají yfcfiA, a ne mu, háhn, a ne kikeriki, jest tudíž velmi prostá. Jakmile jazyk měl větší zásobu kořenů, vyjadřoval, chtěje vystříhati se přílišné jednotvárnosti, název zvířete kořenem jiným, než jest u sloves, mají- cích znamenati zvuky pronášené týmže zvířetem; oha kořeny ))yly však napodobovací. Že pak obě slova, podstatné jméno a sloveso, pů- vodně byla vyjadřována týmž kořenem, i nyní ještě snadno dokázati příklady z čínštiny: mia4> znamená „kočka** a „mňoukati**, hu „tygr'' a „řváti**, út (v kantonsk. nář.) „vlaštovka** a ;šveholiti** (uťiif), jik (v kant. nář.) „husa** a „štěbetati** (jik jik) a t. d. Příklady níže vytčené, mající doložiti hluboký význam a rozsáhlé užívání slov napodobovacích, rozdělíme pro lepší přehled na tyto třídy: í. Názvy zvířat. 2. Názvy přírodních úkazův. 3. Slovesa na- podobující zvířecí zvuky. 4. Slovesa napodobující přírodní zvuky vů- bec. 5. Napodobovací slova, jež vyjadřují rozličné výkony živočišných ústrojů (hlavně u člověka). 6. Tvoření odtažených slov z kořenů pů- vodně napodobovacích. 1. Napodobovací názvy zvířat. 1. Kočka. Málo které zvíře nazývá se dle přirozeného svého zvuku u nejrůznějších a mezi sebou docela nepříbuzných národů tak jednostejné nebo podobně, jako právě kočka. Příčiny toho výjevu jest nám asi hledati u výraznosti a poměrné zřetelnosti kočičího mňoukáni, jehož označení v pravěku od slov, užívaných za našich časův, asi valně se nelišilo. Nejhlavnější základné zvukové skupeniny, z nichž odvozují se pojmenováni kočky, jsou miu (rozkládající se na mi i mu) a ma: Názvy zyitdt. 25 <:insk. tniao^ anam. tnéo (ném. miauen^ rusk. MayK&Tb, česk. mňoukati, angl. mew z=z mjú^ vlask. miagolare, franc. miatder^ tur. mavlamak, arab. i»ia'a), v kant. nářečí wimí neb ma-mití (kočka — Lobscheiá, Chin. Diet. Hongkong 1871, 294), v šanghajském mau, mang (Edkins, Vocab. 13), singph. ningjau, nagsk. miang^ mejau, aborsk, mendari (Hodgson, Aborig. of t East. Front. 2), v jaz. Gjami waw, mjau^ v jaz. Manjak ma-če^i (Phoenix III, v prii.), v jaz. Kjen. u-min (Phoenix III, 29), dakotsk. in-musunka, maďarsk. macska (sloveso: miákólni), eharv. mačka, tna- cak. maca (sloveso: maukati), česk. macek (kocour), st. egypt. amem (Brugsch, Hier. Dem. Wtb. 70), kopt. emau, hierogl. ma (kočka, lev — Brugsch 565), mája. miss, miztun (Beltran, Arte d. id. Maya 227), mon- golsk. miui, migui, songb. mtisu, pers. míli, tureck. miiik, mexick. miz- ion, peruánsk. mmA;; v africk. jazycích : marsale (Mende), muti (Gur- nia), músuc (Puká), minjavgob (Pati), minangub (Parám), moanamanga (Marawi), musuku (Barba), mtisu (Boko), músi (Tumbuktu), miísa (Kad- zina), mós (Čarawa), njári (Mandenga), njále (Gbeše), njáma (Mano), *\i^ (Gjo), njatm, njahua (Gbo), njdmi (Orungu), manjáva (Bajon), njag^ can (Kum), njávo (Bagba), njáva (Bamom), minjánji (Ngoala), musuru (Goburu, Káno), njdme (Nkele), njenjankongu (Nšo), masali (Kam- bali — Koelle, Polygl. Afric. 122— 123);Nkhjeng. min (Hodgson, Indo- flhin. borderers 4), taljen. njen, šan. mjung (Hodgson, Indo-Chin. bord. 19), siámsk. maj, mjo, mju, bodsk. moudéi, dhimal. menkou (Hodgson, Kocch, Bodo and Dhimal tiíbes 24), denwar. maini, bhrám. manzji (Hodgson, Himal. ethnol. 4); v nářečích plemene Kiránti: mi- nima, manima, mjoum^ (Hodgson 18, 35), volof. muss (Dard, Gramm. lí>4), vej. máf^árc (Koelle, Gr. 199), hauss. múza (Schón, Vocab. 4), musa, musa (136), bambarsk. missi-mussu (Dard, Diet. 137), tarahu- marsk. mi^a, misa (Murr, Nachrichten von versch. Lándern d. spán. Amer. 326), éambal. mnjao, mimnjao (Steere, CoUect. for a Handb. of t. Shambala lang. 13), austral. adel. mábo („native cat** Teichelmann éc Schůmiann, Gramm. Voc. of t. aborig. lang. of South- Australia 16), otomsk. miči, mictú (Piccolomini, Grammatica della lingua Otomi 51), kamsk. mim§i (Martius, Beitr. II, 214), galib. mečo (Martius, Beitr. II, 362), ostj. móšek (A. Castrén, Verš. e. ostj. Spr. 104), manding. njan- komo (Macbrair, Gramm. of t. Mandingo lang. 42), bondo. mbirá-u, rumun. mýza, alb. myza, cikánsk. mačká, maráth. madéur, berbersk. muš (kocour), marokk. ta-mušt (kočka — Mithr. III, 51), vl. micio, micia, šp. micho, mizo, miz, ném. mietze, staro-franc. mite (kočka), mitou, matou (kocour), normansk. miton (Duméril, Diet. du Patois Norm. 156), moute v>(> o původu jazyka. (kočka), est mteu (kočička), mi3 („Katzenbart, Schnurrbart* Wiede- mann, Ehstn. Wtb. 674), alb. máčíj mica (Stier, Ztschr. f. vergl. Spr. XI, 142), v ném. nář. (Weseritz): mil, máuk (Gradl, Ztschr. f. vergl. Spr. XVII, 15), švýcarsk. mautsi (kočka), mauder (kocour), mausen (mňou- kati); v rak. nář.: mudel^ mutz („katzenanrede** — Diefenbach, Wtb. d. goth. Spr. II, 766), hannov. múhschen: u Cách: mimm, miřz^ muss, švábsk. muzei, bavorsk. tnaunker, maunketzer (kocour — „ketzer^ je patrné č. kocour), maunzel (kočka — Schmeller, Bayer. Wtb. I, 1554), minni-minni! („lockwort fůr Katze"); v dčtském jazyku: minnel, mmz. mlnzerle, norimb. mís (Schmeller I, 1619); v jazyku něm. zlodějův: mia- vert {feldmiavert zajíc — dosl. ^polní kočka** — Pott, Zigeuner II, 31). K mi přirovnávají se též napodobovací slova : řecké tiivÍQSíP, fiiwQÍ^e(T&cei (kvičeti, kňučeti) juiwooV, skr. minmina (nejasné mluvící), lat. minuríre^ minurríre (tenkým hláskem zpívati — Clurtius, Grundz. d. griech. Etym. 5. vvd. 335). V nékterých jazycích náslovné m přechází v příbuznou jemu ret- nici ;), jak tomu zřejmé nasvédčuji tur. miéik a piéik (v nářečích též psi, psai); sem spadají: afghan. pišik, brahuj. pusa, kurd. psiq, tamil. púsei, pers. pušek, litevsk. puiže, v česk. hant3Tce putina (kocour), angl. jiuss, irsk. pus, fiseoq, tibet. pi^-si, mordv. psaka, ečeminsk. pussough (Barratt, Indián of New England 11), kirant. pustí (Hodgson, Himal. ethnol. 18), malabar. púnei, basek. pus, nálu. mpus, holi. 2)oes, poesje. alb. píssoja, dinalupihan. (na Filipp. ostr.) pucha, tagalsk. pusa, skotsk. pméssie, santal. /)W5Í (Puxley 110), tupí. 2)«sána (Martius, Beitr. z. Ethn. Amer. II, 82), mikmaksk. pizu (pantr), pišau (rys — Schoolcraft, Indián Tribcs V, 58á— 583). V jiných jazycích název kočky tvoří se ze základného kať, koť, keS' (k-sz), jež dle mínéní Schottova označuje prskání nebo ksikání kočky (Altaische Stud. v Abhdl. d. k. Ak. d. Wiss. Berlin 1872, 35 ,Ver- suche einer Nachbildung des Zischens der Kalze*"). Sem patři: st. bulh. KOTiK;!, KOTKA, č. koč^ka (z koť), rusk. KOTB (kocour), Kouiíca (z koč' jako nyniKa „délo** mist. *pučka, sr. srbsk. nyiiaTH stříleti), KHCKa, litevsk. kata (sr. č. kotě), arm. gadu, st. h. ném. chaezá, cazzá, ném. katze, angl. cat, vlask. f/atto, franc. chat, kymr. cáth, arab. kitt (angl. kitten kote), syr. kató, osset. gado, gáde, born. gada, nub. kadiska, tur. kedi, kurel. kici, and. gedu, did. keto, kat>uč. kito, akuš. katu (Mithr. IV, 158), lesg. katu, gruz. kata, mong. katu, mandž. kesike, malajsk. kučing, mikmaksk. uu-ko-quets, avarsk. keto, kjurinsk. gac (Yciap*, KiopHHCKift jiauKi. 77). chjurkulinsk. gata. Názvy zvifat 27 Veškeré témér uvedené zde výrazy zakládají se bezpochyby na nubick. kadis (kočka — Lepsius, Nub. Gr. 26), protože domácí naše kočka pochází od nubické. Fr. Miiller překládá ív Beitr. zur annen. Lautl. III, 4) zendsk. gadhica slovem „kočka**, přirovnávaje je zároveň k armensk. katou; s ním shoduje se i Spiegel (Ztschr f. vergl. Spr. XIII, 369). Justi pak, na základě huzvarešského překladu, zendsk. gadhwa překládá slovem •čubka" (Handb. d. Zendspr. 101), poznamenávaje při tom, že kočka, pocházejíc z Afriky, teprve ve středověku u nás i v Asii rozšířena byla; s nim srovnává se i V. Hehn (Kulturpflanzen und Hausthiere 449). S česk. čička (kočka), éičí (voláni kočky) ku podivu shoduje se če- čensk. cicig, ' 2. Kráva, vůl, býk. Napodobovací kořen jest dvojí: gu a hu; oba tvary znamenají .bučeti**. Od yu odvozují se: skr. go (kráva, býk — skr. koř. gu zvuky vydávati, kiičeti, přibuzn. koř. fce*), zend. gáo^ osset. ghog, afgh. gua% kuai (kráva), digaur. gjok^ cik. (furav (vůl), guruvni (kráva), buchar. gáo, pers. gáu, kurd. gha, arm. gov^ kov, lotyš. gov-s^ lat. fjos (z *guos), řeck. přotv (gen. ^op-ói; — sloveso : /íoáf, -/ouv)^ alb. kd (vůl), st. h. něm. kó, něm. kuh^ nord. kn, angl. cotc, st. bulh. roRAAO = česk. hov-ado (v ruštině jen ještě v roBfl^HHa hovězí maso), chorv. govedo, goverr, lit. gaúja (stádo), v čínsk. nářečích gu^ gil^ giu^ ngeu (ale v mandar. jaz. 9tju), siam. kuai (buvol) ; sr. též st. egypt. ka, kau (kráva — Brugsch, Hier. Dem. Wtb. 1505), santal. gáe (Puxley, Vocab. 45), šambal. goma, enarsk. kut^a (krávy, Lónnrot, Enare-lapp. Dial. 282), kopt. ehe (vůl) = deniot. &ha. Od kořene fm pocházejí : lit. builis (vůl), bídius (býk), česk. 1/tdik 3: něm. Mle, avarsk. btigha (býk — beče tele), bavorsk. pummél („zucht-. stier**), elsask. brummel („stammochse**), u Šumavy bumml (býk — Pott, Beitrfige zur vergl. Sprachf. II, 61), nord. bauli, anglosask. htdluca (tele), isl. ftoZť, holi. bolle, bul, řeck. ^óXopčog (divoký býk), normansk. » bouUboul (Edél. et Alfr. Duméril, Diet. du Patois Normand 45), angl. bull (býk), irsk. bulán, bulog, bó, kymr. bwla (angl. batcl řváti, křičeti), !^t. kymr. buch (kráva), pl. 6íw, st. ii-sk. bó (Curtius, Grundz. d. gr. Et. 5. vyd. 478), kom. ftwcA, bret. bii, staro-gael. booa, sečuan. pod, siam. rti, VHV, vov, anam. 60, tib. ba, bu (kromě ma-ču), limp. bit, lepča. bik (Hodgson, Mong. Affinities 49), kiránt. piumpa, umpapi, bahing. bing, apo-bing (Hodgson, Himal. Ethnol. 170), šambal. m-bogo (buvol), tigriřisk. behherái (vůl — Praetorius, (iramm. d. Tigriňa Spr. 139). Sem táhneme ÍŽS o původu jazyka. též st. bulh. KOiii, rusk. bojit., polsk. tvót^ č. tnlZ, vysvětlujíce je z 6oř-, bid- a opírajíce se o srovnání se slovy svrchu zpomenutými. Pictet (Orig. Indo-Europ. I, 338) přirovnává slovanská slova k skr. balin, znamenajícímu „býk** a „silný**, avšak 1. baiin jest pouhé epitheton rozličných zvířat, nikdy však, nakolik nám povédomo, název síím; dle slovníku skr. balin může též pojiti se s názvem velblouda, kance a buvola ; 2. pokud nám známo, balin v sanskritě nikde se neužívá u význame „vůl, býk** ; význam tento značí se v Petrohr. slovníku bez dokladův, k čemuž sluší míti zření; nebof, jak známo, u indických lexikografů nacházíme nékdy slovesné kořeny a významy, v památkách skr. písemnictví žádného základu nemající. Máme tudíž za to, že slov. * vol', vul' pošla z bol-, buU a přestrojila teprva později původní ná- slovné b u i> bezpochyby proto, aby přesnéji rozeznávala dvě rozličná ponětí (*vu-l a *bu-k =: býk). Od původního kořene 6ti-, rozšířeného v few-i, jenž nékdy střídá se i s mu-, muk (sr. buč-eti a muč-etí) odvozují se slovanské názvy „býka** : st. bulh. ciiiKi, rusk. óuirb, polsk. byk, č. býk, srbsk. Chk, ale i 6rk; sem přináleží též: mandž. buchá (býk), čagat. buká, rong. bik, mong. boffe (maď. bog-ni řváti =: franc. beugler, kymr. buchiaw), tur. boghá, angl. bugle (divoký vůl), malorusk. Cyraft, slovensk. bujak (sr. též řeck. ^oi^^aXog, alb. biiali, rusk. óyĚBoa-b česk. buvol, ném. biiffel, stř. h. ném. bu/fen founěti, dakotsk. bu, bubu bučení krávy). V srbštiné 6yKa zna- mená prosté „hluk**, nisk. 6yKa zn bu-bák; sr. též rusk. nyr-axB (strašiti, lekati), protože v ruštině temné souhlásky s jasnými se střídají často: iipucKATb-čpusraTb (stříkati), TpacTHCb-/^po«aTb (třásti se), 6pMKaTfa (vyha- zovati kopytem), npuraTB (skákati), n.icBaTb (plivati), 6;ieBaTb (vrhnouti), cBtTL (světlo), 3Bt3Aa (livězda), TyniMTb (hasiti), ^^yiiiHXb (škrtiti) a j. Střídání 1m s mu jeví se, srovnáme-H st. bulh. bovystn, charv. bukati s rusk. MHqaxb, jemuž je příbuzno řeck. fivxáofjiai (řvu), lat. mtig- íre (řváti), e-mung-ere (smrkati, vysmrkati — sr. tamil. mnkku — řeck. fivx'Ti'iQ nos*), skr. muč (pouštěti — pův. význam „vydávati něco ze sebe, vydávati zvuky**); sr. i mong. muchašan (býk), ostj. mís, tur. mys, zyrj. muds (kráva — Gastrén, Elem. gr. Syrj. 29), marav. muombc, (býk — Bleek, Lang. of Mosambique 61), paloung. mo (kráva — Bastian, Reise durch Kambodja 304), švýcarsk. murrli (býček), elsask. i švabsk. m^nna (býk), v Durlachu mung (Pott, Beitr. II, 62), činuk. musmus *) V jihoaustral. náfef í mu-dla (nos), mú-ndo (řif — Teichelmann & Schtiniiann, Gramm. 24, 25), otomsk. múhú (vlk — „vyjící* — Piccolomini, Gramnialica della \m^. Otomi 57). Názvy zvířat. 29 (buvol) neb ebusbtis (Gibbs, vocab. 10); výrazné jest koérunsk. auvai (Martius, Beitr. II, 275). Pojmenování býka v africk. jazycích : bulibio (Gbe), btmapi (Banjun), munom (Penim), ndumbon (Nso). Mnohoznačnosti prvotných napodobovacích kořenů jest nám pravé kořen buk výmluvným, dokladem ; neboí ze srovnání rozmanitých názvů zvířat, zakládajících se na kořeni buk^ vychází na jevo, že v pra- věku znamenal kromé bí4Četi ješté „bečeti, mečeti, stékati, bzučeti". Doložíme výrok ten několika příklady. a) buk zz mečeti. Sem spadají tyto názvy kozla nebo kozy: skr. bukka (koza, kozel), st. h. něm. poch, boch (kozel), něm. bock^ angl. buck^ nord. bokki^ švéd. bock^ dánsk. buk, vlask. becco, franc. bouc (od- tud boucher z= vlask beccajo „řezník** vl. „kdo zařezává kozly*), irsk boch, poc, kymr. bwch, st. špaĎ. 6wco, maď. bak, finsk. pukki, řeck. /íí/x)/ (koza) iz: švédsk. bagge, island, bukkr (kozel), lotyš. buk-s, hindust. bak-rá, bok, persk. bus, buz, bude, zend. búza, afgh. bza (koza), vuz (kozel), kurd. bizim (koza), kurm. bizín, zaza: bizja [Justi, Handb. d. Zendspr. 216), bengál, bok, mahr. bókada, karelsk. bokko, čečenz. bok, tušínsk. bohé, svanetsk. piku; týž kořen bývá i ve mnohých africk. jazycích: boka (Kasm), buhui^dsi (Esitako), búi (Nso), bokuro (Kru); buk (koza), bukono (kozel — v jaz. Kupa), bokang (koza — v jaz. Kasem), Uhe, bewa (Fula), btUi, m^pongo (Inhamvane), budzi fSofala), a^mbúzi (Tette), mbuzi (Quellimane) ; sr. i siam. hpa, b) buk bečeti. Sem patří: švéd. bagge (ovce; znamená též „koza**), lotys. bika (beran), arm. bouds (beránek), mandž. buJca (beran), buh%n (divoká ovce), polsk. bek (bečení), beknqč, beczec =z bečeti. c) buk štěkati. Sem spadá: skr. bukk (štěkati — v Dhátup.), bukk- ana (štěkání), anglo-sask. bicca (čubka), angl. bitch. d) buk bzučeti. Z toho významu Slované utvonli si slova pro .včelu* : st. bulh. kiy-caa (buč = buk, rozšířené ve bzuk^), rusk. mejiH, malor. 63KOjia, 6»ijiRa, polsk. pszczota, č. včela (z *t?íid-), slovinsk. čméla (přesmyknutím náslovné skupeniny, sr. česk. čmelák, čmelík, při čemž retnice p nebo v přestrojila se u příbuznou jí hlásku m), srb. n»ie.ia. Buk mělo však mimo to ještě mnoho jiných významův: zname- nalo „řev lvů nebo tygrů, nji jelenů, ba i troubení** a j. Ukazujeme ke slovům: skr. bukkára (řev lví), mandž. muchan (tygr — samec), buchú (jelen), nord. byckia (laĎ) =: franc. biche, řeck. ^vnávri (trouba), lat. buc-ina, bucc'ina, angl. bugle (roh, trouba), řeck. /9i5x-t?7c (bouře, šumění větru) a t. d. Podobně i z onomatop. gu vzniklo v indoevr. jazycích množství samostatných slov s velmi rozmanitými významy : goťsk. gau- yO o původu jazyka. non (truchliti, hořekovati), gaunotha (nářek), anglosask. geong (vzdech), švýcarsk. gauner (zívání), bavorsk. gienen (křičeti, plakati — z gmnan\ lotyšsk. gaudet (kňučeti, výti), litevsk. gauditi (naříkati si), gaelsk. goir (křičeti, zpívati), řeck. yóri {yópi — vytí), y6o(; (nářek), yoyy{)^(a (bručeti). St. h. ném. ohso (ném. ochs, angl. oa:, gotsk. auhsa, kořn, oMn = boves, kymř. ych, vůl) znamená vlastně „plodící, zúřodňující*' — sr. skř. uksan (býk), koř. uks (kropiti), kdežto st. h. něm. hrind (něm. rind) souvisí bezpochyby (zároveň anglosask. heorot zn něm. hirsch) s gotsk. haurn (řoh), řeck. xÍQaq — tudíž hrind zz řohatý; sř. výraz: hornvieh i řusk. poraTuň ckotb. 3. Pes. Příslušný sem napodobovaci kořen jest iii, znamenající „zvuky vydávati, kňučeti" a t. d. (o řozšíř. kúdé vřčeti, kňučeti, křičeti a t. d. zmínili jsme se již dříve). Sem patří: řeck. xůar (kv-vo-, novoř. xov)u>ůxi stěně), skř. gvan (nom. gvá^ nom. pl. gván-as, ale akk. Qun-as), koř. kvan (Sř. kvan „zvučeti, zvuky vydávati** rozšiř, z ku; sr. amharsk. qanqá jazyk — Isenberg, Amhar. Diet. 77, ostjak. samoj. kanák pes), lat. canis m. *cvan' (přimyká se co nejtěsněji k lat. canere^ které neznamená jen „zpívati", než vůbec „křičeti, vydávati zvuky": corv^us canit, Cic, ranae canunt Plín., anser canebat, ranae cecinere Virg. ; skr. kudz užívá se o psích u význame „vrčeti, kňučeti" a o ptácích u význame: „švito- řiti, zpívati", kalmyk. hidsa štěkati), zend. gún-is^ gpá (ze pv-), med. (T7íd-xa (rusk. coóaKa, elsas. zaupé)^ afgh. gpai, gpú^ pers. seg (geg)^ talsk. gipá^ kurd. gah. Sykavka, zaměňiyící původní hrdelnici, objevuje se též v některých litvo-slovanských slovech: lit. šů (pes), kmen šun- (Schlei- cher, Lit. Gr. 192), nom. pl. 'šun-ys (zn skr. gván-as, řeck. xvveg, lat. canes), rusk. cyíca, polsk. suka, č. šub^ka (= čuhka — angl. cuh štěně), irsk. soich^ armensk. šoun^ kaladž. dzhé. Stai'obylá však hrdelná hláska zachovala se ještě v gotsk. hund-s^ st. h. něm. hunt, hund, něm. hund^ ang. hound^ dánsk. a švéd. htmd, osset. kui^ tagaursk. khuds, akuš. chwa (Mithr. IV, 158), avarsk. choi, hue, čerkes. chha^ chjurkul. chwi, kjurinsk. kkitc (pes), kkurtcul (štěně — Ycjiapt, KropencK. muxh 627, 631), avarsk. gtuiži (čubka), gučúk (štěně), alb. kuta, hici (v dětském jazyku — Stier, Ztschr. f. vergl. Spr. XI, 145), novořeck. xovtd^i (čubka), laponsk. kausjo. irsk. cit (pes), rhetorom. chiaun (pes), cognia (čubka), švýcarsk. gautsch, geitsch, hauss, huss (pes — fetUsch čubka), samoj. kanak^ alege. okuakue, korean. kaiy tibetsk. kii, čínsk. kiuen (v nář. Men^ ken), japan, ken, hin- dust. kuttá, telug. kukka, lotyš. kunna (čubka), polsk. kundel (domácí, ovčácký pes), hindí kuttá, osset. khxidz, srb. kučka, hicina (veliký pes). Názvy zvířat. 31 tatarsk. kačuk^ persk. kureh, estonsk. koer (kurri zlý, kurrat čert), finsk. koira, laponsk. kire^ gruz. džogorí, cikánsk. džukel (Pott, Zigeuner II, 213 — 214), raaď. kutya, tamil. kkuku, Sr. i dink. ákuekuek (vlk). Sanskr. ^van (i příslušná k nému v příbuzných jazycích slova) vysvětlují oby- čejně (Bopp, Pott, Benfey a j.) z kořene gvi (nadýmati se — řeck. xv^iv býti těhotnou), dle čehož by tudíž Qvan znamenalo ^nadýmající se*", t. j. „často i mnoho mláďat rodící". Curtius (Grundz. d. gr. Etym. 5. vyd. 159) ukazuje k významu „silný**. Dáváme přednosf svrchu zpo- menutému výkladu (z koř. ku) ; Crecelius srovnává (v Hoefer's Zeitschr. III, 342 i násl.) dle našeho mínění zcela správně slova cano^ canis i ciconia; poznamenání Potta (Wurzel-Wórterb. IV, 847) „fůr mich immer ein komischer Gedanke bei dem fůr Hunde doch etwas gar zu zweifelhaften Verdienst des Singens" nemáme za zcela správné, poně- vadž, jak z přivedených výše dokladů vychází na jevo, u Římanův i vrány, husy, ba i žáby canunt, aniž tím slovem vyrozumívá se zpěv. Tahitské aaoa znamená 1. kokrhati. 2. štěkati. Podobně i v cikán- ském jazyku bašovav znamená „štěkám** a bašno „kohout** ; obě slova pocházejí ze sanskr. kořene bhcíš, jenž s krátkou samohláskou zna- mená „štěkati**, s dlouhou pak (bháš) „mluviti** ; mimo to zachovalo se ještě v sanskritě napodobovací slovo z rozšířeného kořene ka-kur: kuJskura (pes) z kur-kur-a. Vykládati slova jívaw, canis, 'aí><ov jakožto .zvuky vydávající, vrčící, štěkající** a t. d. zdá se nám tudíž mnohem přiměřenějším, než vykládati je za „plodný, nmoho rodící** („viel- gebárend, tráchtig**), což sám Pott nazývá „eine freilich nicht ganz ungezwungene Herleitung** (Beitráge zur vergl. Spr. III, 290). Z\Tiko- slovné přesné rozeznávání mezi f i i v eranských i litvo-slovanských jazycích není bez výjimek, jakož i sanskritskému a zendskému agman odpovídá litevský kmen aktnen- i slovansk. kamcii. Srovnání xéay s xhir nezdá se nám žádným způsobem býti tak případným, jako srovnání téhož slova s xaxónv (křičeti, výti), které snadno vysvětluje se jakožto intensivum i zdvojený tvar prostého xi\ a to tím spíše, ježto i v san- skritě kořen ku^ ku v intensivě má tvar kokújate. I Pictet srovnává skr. Qvan s koř. kvan (sonare-clamare — Orig. Indo-Europ. I, 376). Geiger spatřuje v indoevropských názvech psa důkaz pravěkého mezi sebou obcování národů východní Asie (Ursprung und Entwickl. d. menschl. Spr. I, 466). Cesk. pes, st. bulh. nhci, rusk. necx, polsk. pies nejsou původu onomatopoického, nýbrž shodují se skr. pagu (zvíře, dobytek) :z: lat. peču, gotsk. faíhu, něm. vieh, znamenajíce původně „přivázaný**, t. j. „krotký, zdomácnělý** (koř. paA vázati); Curtius při- 32 O původu jazyka. rovnává nkci k pas-ti i skr. pa^; (viděti, hlídati — Grundz. d. gr. Etym. 168). Jiné onomatopoické výrazy pro psa jsou: herer. om-btui (Hahn, (linindz. e. Gramm. d. Herero 148), inhamb., sofal. tett. im-lma (Bleek, Languages of Mosambique 44 — 45), v jaz. u Mysu Delgada: um- hoa^ v náreč. Miaoce: ha-U (Edkins, Miao-Tsi tribes 4), čepang. kut (Hodgson, On the Ghépáng and Kús. tribes 22), burm. khwé^ singph. gui^ nagsk. Au, aborsk. eki-iki (Hodgson, Aborigines of t. East. Fron« tier 2), kami., khjeng. ui (Hodgson, Indo-Chin. borderers 8), kubič. koa, dido. gwai^ dhimal. khia, Lhopa khí^ Thočú khwa, Gjami kou, v Tunglhu hwé^ kurd. kučik^ Cunsaj hue (Hodgson, Mongol. Affinities 50), kocch. kuktir^ dhamil. khia (divoký pes kuhok), kuswar. kukol, bahing. khliěa (Hodgson, Himal. Ethnol. 171), dankal. kuti (Isenberg, Vocab. 16), dinalupih. achu (Schadenberg, Zeitschr. f. Ethnol. 1880, II— III, 173), chunzag. and. choj, karajb. kajkuši^ eskim. kingmek, čukč. kykmyk^ monžu. (v Afr.) um-pú-ah (Mithr. IV, 453), šilluk. guok, arikkar. čahč, bavorsk. vau-vau (Schmeller, Bayer. Wtb. II, 823), činvansk. (ná- řečí ostrova Formosy) hu-jín (Schetelig, Zeitschr. f. Vólkerpsychol. V, 454), zulukafr. qaqa (divoký pes — Dóhne, Zulu-Kaf. Diet. 290), činuk. Mkáboks, klkótko (Gibbs, 11), futun. kuli (Grézel, Diet. 163), tarahumarsk. kokoči (Murr, Nachrichten v. versch. Lándem 325), šambal. ktdi (Steere, 13), novozel. kúri (Williams, Diet. 65), kirehe (49), peropero (118), seliš. nkokosmichnšin (Mengarini, Selish Gr. 3), šavant. oapsa (Martius, Beitr. II, 139), taino. kučis, gočis (Martius, Beitr. II, 317), bask. zakurrá, ča- kurrá^ turrubul. ngulgul (divoký pes — Ridley, Kamílaroi 67), fulah. ra- wándu (Macbrair, Gramm. of t. Fulah lang. 65), annatom. kuri (Gabe- lentz, Melanesische Sprachen 71), amojsk. káu-á (Douglas, Diet. of t. Amoy I, 198). Sr. i istr. rumunsk. breku (Diefenbach, Anzeigen-Ztschr. XI, 291) i alem. ftwddeř^ tBirlinger, Ztschr. XV, 272). Zulu-kafrsk. i-kanka označuje nejen psa, než i vlka, lišku a j. (,signifying the noise or sound of jackals, foxes, dogs etc* Dóhne, Zulu-Kafir Diet. 157). 4. Kůň. Názvy koné v rozUčných jazycích odvozují se od prvotného ko- řene kap, kab. Sem náležejí slova: řeck. xa^dXhjg^ irsk. capaU^ capuill, kymr. ceffyL korn. cevil^ vlask. cavaUo, špaň. cahaUo^ franc. cheval^ pehlev. kopa^ finsk. kopuri, st. bulh. kobiim, rusk. Ro6iuia, srb. Koóiuia, polsk. kobyla, č. kobyla, kaví : kapala, ostjak. kopt, kopta, fínsk. hevonen, veps. hebo (kobyla), est. hebu (kobyla), hobune (kůň) (Donner, Vergl. Wtb. d. Finn. Ugr. Spr. I, 96). S původním kap spojujeme česk. kop-ati (řeck.. Názvy zvířat. 33 xáfnB^p) a kop-yto (malajsk. huku — kjurinsk. kkékk — Yciap-B, Kiop. na. 624); žulu qctqa dupati, klusati — o koních); i nemáme proč poza- stavovati se nad tím, že ve slovech kobyla a kopati kořen prvého slova konči se jinou retnicí, nežli kořen slova druhého, nebot retnice ve všech indoevrop. jazycích velmi zhusta se střídají. Uvádíme zde jen na paměf č. véela^ charv. p6ela, slovinsk. imda^ č. modlitba =: modltíva^ přibussný m. ^pH-vuz^ný (sloveso : váz-ati^ v něm. ver^wand-t naopak kořenné b přešlo u v- koř. band-)\ vzhledem ku přechodu koncového kořenného b v p můžeme pak uvésti příklady : brep-tati a breb-tati^ klep-ati a Jdáb^ositi (i klov-ati a klev-etati sem přináleží), třep-ati a tíHb-iti (řeck. rgifi-Bip i ČQ^-tHf^ tgvnáPy tQi&jr-tj díra), dup-ati a étub-ati a j. Slovanskému kobyla odpovídá souznačné litevské kum- mde^ povstalé bezpochyby z ^kup-me-, SI. KONk (= č. kůA) zdá se nám, že vzniklo z ROMOHk = č. komoň (sr. komonstvo^ st. bulh. RouoNkCTKo) ; otázku pak, povstalo-li komoň z kobon^ rozhodnouti není na snadé, ač přechod ten, kterému v zvukoslovné stránce nic se nestaví na odpor, máme za velmi pravděpodobný, ukazujíce zároveň k pers. kumín („a. horše of bay^ colour" — Richardson, Diet. 1207). Se slovanskými slovy zřejmě souvisí ostjaksk. kiinde (kůň), kundang (hříbě) i kalmyck. gun (kobyla), jemuž odpovídá bucharsk. ktdun, Z kořene kab vzniklo též javansk. kabu (buvol) rz: madeg. how-lu^ namaq. Aoř (kůň), finsk. hepo (kůň) =: sev. čud. hebo (Ujfalvy, Essai de gramm. Vépse 81), laponsk. hávoš, hábuě^ maď. habókolni (cválati) == santal. kaha (Puxley, Vocab. 70). Názvy koně v některých afrických jazycích, jež srovnávají se s indoevropskými znamenitě, zdají se býti původu cizího ; sem ná- ležejí slova: kabalu (kůň — v jazycích kmenů: Mampa, Kabenda, Orungu, Musentandu, Njombe, Pangela, Kiriman, Matatan), mvalu (Mimbona, Basunde), kabalu (Kasanč, Lubalo, Songo — Koelle, Polygl. 114 — 115; Geiger, Urspr. und Entw. d. menschl. Spr. I, 464). Algon- kinské slovo pro koně : pe-pezigoganzi^ -pizigoganzi (Mithr. III, 3, 413 — kde nesprávně poznamenáno: „das vorgesetzte pe zeigt ein laufendes Pferd an**) vzniklo poměrně pozdě, znamenajíc „zvíře o silných ko- pytech" ; Schoolcraft též slovo píše pebeHkogaH i uvádí je jakožto čippevajské (Indián Tribes II, 389; V, 596). K uvedenému výše slovu kop-yto náleží též nordsk. hóf-r (kopyto), švédsk. hof^ st. h. něm. huof, něm. huf, angl. hoof, řeck. xón-r-sir („der calcitratio wegen** Pott, Wurz. Wtb. V, 51), litevsk. kap-óti (hrabati, kopati, sekati) = lotyšsk. kappát^ holi. kappen a snad i skr. gapíia (ko- pyto; g často odnáší se ku prvotnému k). C. Herci : Z obora Jazykoxpytn. '.i 34 O původu jazyka. • Vyjasniti určitě původ i prvotný význam kořene slov svrchu po- ložených jest věc velmi nesnadná. Pictet (Orig. Indo-Eur. I, 347) při- rovnává kapala (v jaz. Kavi) k skr. čapala (pohyblivý), odvozenému od koř. kap, kamp (třásti se), Benfey pokládá kmen slova za původně keltický, Grimm srovnává finsk. hepo i est. hobbo (kůĎ) se švéd. hoppa (skákati, poskakovati) a něm. húpfen (v dětském jazyku Aop, angl. kop), Pott odkazuje k skr. kaváhula (velbloud — Diefenbach, Vrgl. Wtb. d. got. Spr. I, 29). Beduinsk. fafarini (kůň — hl. klusající) bezpochyby zavírá v sobě odstín napodobovací, čemuž již nasvědčuje zdvojené násloví (L. Reinisch, Barea Sprache, XXI). Některé názvy koně, zřejmě z téhož původního kořene vzniklé, došly neobyčejného rozšíření, tá- hnouce se od krajního východu Asie až k samému západu Evropy: japonsk. m^ma (kůň), čínsk. má, mandž. moři, mong. morin, tung. murin, morin, rusk. MepHHi (valach), st. h. něm. marah (kůň), meríhá (kobyla), něm. mahre, č. mrcha, nordsk. merr, mar, anglos. mear, myre, angl. maře, st. kelt. marka, gaelsk. marek, írsk. maře. Od rychlého svého běhu má kůň název svůj v sanskritě : a(va (koř. ag dostihnouti, dosíci — přídavn. jm. águ rychlý — řeck. óxv-); jemu rovnají se: lat. equo-, řeck. fftno-, litevsk. ašvá (kobyla), st irsk. ech, st. sask. ěhu, kymr. ep, eh. Něm. ross pochází od st. h. něm. hros a souvisí s angl. horše i sansk. hřeš (řehtati), byt i Max MůUer tvrdil „there is no trace of neighing in the Aryan names for horše" (Lectures on the Science of Language II, 65). K napodobovacím slovům patří též řeck. xqbíiI^hv^ xQBiié&Bif (řehtati). 5. Osel. Následující slova napodobují nepříjemný, drsný hlas tohoto zví- řete: skr. hhara (osel — „nach seinem rauhen Geschrei so genannt* — Petersb. Wtb. II, 600), pers. cher, kurd. kerr, afgh. char, digaur. kharag, osset. charag, brahiy. karatik, alb. keríH, kríči (osle — Stier, Zeitschr. XI, 149), avarsk. khert (oslík), hramá (osel — hr jest silná hrdelnice), chjurkul. hamha, tamil. karudei, nupsk. keketia (Crowther, Gramm. & Voc. of t. Nupe 168), futun. íkiiki, hebr. 'air (yair), arab. 'c^r (yajr — y vyjadřuje zde slabou hrdelnici — Pictet, Orig. Indo-Eur. I, 355). V koptickém jazyku osel nazývá se výrazně io, v demotickém ia (Brugsch, Grammaire Démotique 23), v staro-egyptském á (Brugsch, Hierogl. Demot. Wórterb. 159). Slova, užívaná v evrop. jazycích, jsou původu semitského: st b. ockni^, rusk. ocejrb, polsk. osiot, č. osel^ got. asUus, něm. esei, lat. asinus, řeck. Svog (m. *íťrro-) — arab. átan (osel), atáná = hebr. átón (oslice), arab. koř. atana (váhavě jíti — sr. skr. «( Názvy vlka. 35 potulovati se). Semitské názvy osla v našich jazycích vysvětluji se tím, že osel, jehož původní vlast jest bezpochyby Afrika, dostal se do Řecka ze semitské Malé Asie i Sýrie (Hehn, Kulturpflanzen und Haus- thiere 69, 422). 6. Vlk. Skr. vrha^ s kterým se shodují názvy téhož zvířete v příbuzných jazycích, odvozuje se obyčejně od koř. vragč „řezati, káceti, trhati" ; nelze-li však větším snad právem vrká odvozovati od onomatop. vrA-, zachovalého ještě v slov. jazycích? (Sr. č. vrč-eti, vrk-ati, rusk. BopqaxB, st b. i^ivaTH, charv. vrká vrkot, vrkati štváti a j.) Vragč jest kořen složený, tudíž ne prvotný; kromě toho druhý, též často užívaný název vlka v skr. jazyku, koka jest původu onomatopoického. Sluší pak mimo to ukázati ještě k druhé velmi pozoruhodné okolnosti. 1. Skr. koka jakožto onomatopoický výraz vyslovuje název a) vlka (v jaz. Bari koka z= tygr — Fr. Můller, Grundr. d. Sprachwiss. 82, manding. kuňko- tmdo — Macbrair, Gramm. 42), b) kukačky ; 2. z vrk- vznikla v češtině slova: a) vrčeti (o psích), b) vrkati (o holubech). Nemůžeme tudíž přidati se k mínění Potta, jenž přirovnává lat. lupus k skr. lopágiká (liška — „aasfresser*), a řeck. X^xog k skr. lunč (evellere — Etym. Forsch. I, 716); Jupus nelze odloučiti od léxog'^, praví Curtius (Grundz. d. griech. Etym. 5. vyd. 161), podotýkaje zároveň, že i v sabinsk. irpus neboli hirpus zachovala se též hláska p, vzniklá obměkčením z prvotné hrdelnice. Mikuckij odvozuje rusk. bojiki» od kořene vark výti (bojucb — nepaoHaq. várka — co6.\bojoii^'^ HaÓjno/^eidfl h bubo^^u no CpaBH. HauRoanaHiio 103). Vark u význame výti ukazuje se ještě v litevsk. verk-ti^ virk-eti (plakati, výti) ; k skr. vragč {vrgčati — odseknouti, rozříznouti) odnášíme s větším zajisté právem st. bulh. b^acka (vráska), k němuž odkazuje i J. Schmidt (Verwandtschaftsverh. d. indogerm. Spr. 50). Z kořene, znamenajícího výti^ vznikla též slova: horno-luž. vujak (vlk — od vuč^ vuju =z česk. vyji), cik. rw, srb. kurjak, otomsk. má-hú (Piccolomini, Gramm. della ling. Otomi 57), finsk. hukka, hukki^ kouká, bezpochyby i manding. kunkoundo (M. Macbrair, Gramm. of t. Mandingo 42) a či- nuk. IdmJckub (Gibbs, Vocab. 20); alb. úlky jakožto slovo domácí, při- pomíná lat. uUul'0 a nordské ylg-r odvozuje se přímo od slovesa yla (výti). Kromě ulk v albánském jazyce užívá se taktéž výrazův: úljku, úku (Stier, Zeitschr. XI, 143). Abchazské khudžm (vlk) připomíná ta- gaurské khuds (pes), kdežto vých. litevsk. laukis, laukinis (Fortunatov, Beitr. z. K. d. indogerm. Spr. III, 67) souvisí nepochybně s laukas (pole). Maď. kurja znamená 1. vlk, 2. křik (Donner, Vrgl. Wtb. d. Finn. 36 ^ původu jazyka. Ugr. Spi*. 1, 43), kurjantani (vzkřiknouti). Napodobovaciho původu jsou rovněž : olanientsk. oijujugi (Buschmann, Spuren der Aztekischen Spr. I, 569), arab. qavvá\ zaza: (mn-aún-ke (^peint le hurlement de cette béte féroco* — Justi, Rev. de Ling. XI, 6), ugaljachmuc. huuci (Busch- mann I, 689), kološsk. hhu6, Miami: whawok (Schoolcraft, Indián Tri- bes II, 476), mohok. okueho^ onondag. hqjoni i v jazyku tuzemcův ostrova Stuartu: ki-klun-gilt (Buschmann I, 704). Z korenného vark- vrk' r ucelelo ještě v následujících slovech: zend. vehrka^ hindust. brik, pers. gurg^ kurd. gurgh^ osset. bir<tgh^ čečensk. btwr^^ mazender. vurg^ sabinsk. hirpus^ irsk. breach; r i obměkčené I jeví se v zaza: verg^ velk (Justi, Handb. d. Zend. 286), kdežto r docela přešlo v I ve slovech: st. bulh. bíiIiKi, rusk. bojik^b, polsk. wUk^ srb. .charv. vtik (z v/A;-), č. vlk, lit. vilkas, reck. pUxo^^ lat. (vjlupus, got. vulf-s, st. h. něm. wolf, anglosask. lotdf^ nord. álf-r^ afgh. lug, armensk. gaU. La- ponsk. varg i mordvinsk. virgas nezdají se býti slovy domácími, od- povídajíce nordskému vargr {iz freki vlk), které dle zvukoslovných pravidel ani tak se nesrovnává se sanskr. vrka^ jako spíše se st. bulh. spAri, litcvsk. vargas (bída, nouze — J. Schmidt, Verwandtschaftsverh. d. indogerm. Spr. 40). K temným co do původu slovům náležejí: finsk. votj. SMsi, eston. suzi^ vogul. seé (Donner, Vergl. Wtb. d. Finn. Ugr. Spr. I, 177). 7. Lev. Jak v indoevropských tak i v semitských jazycích názvy lva jsou sobě velmi podobny, a nelze nám pochybovati o společném jich pů- vodu z téhož kořene, avšak vysvětlení jeho jest velmi nesnadné. Pří- slušná sem slova jsou: st. b. AbBi, rusk. jicfb, polsk. Uw^ srb. jias, lit. lutcts (připomíná rusk. jiK>Tufi, č. litý), kymr. lUvo, irsk. leomkan, st. h. něm. Uwo, leo, louwo, něm. lowe, řeck. Xéftofj lat. feo, arab. lábid (lev), labuat (lvice), hierogl. labu, kopt. lavai, demot. labaut (Brugsch, Hier. Demot. Wtb. 883), hebr. lábia, lU (lvi), Ibijá. Pictet (Orig. Ind. I, 423), poukázav na tvaroslovný rozdíl lit. lutas od ostatních dotčených slov, má za základný jich kořen lu = skr. Ztí (řezati, trhati) ; Fúrst (Hebr. Wtb. 273) odvozuje Ibí od jakéhosi slovesného kořene lábá, kterého však žádnými příklady nedokládá, ač udává významy „řváti, křičeti". Že svrchu zpomenutá slova jsou původu napodobovaciho, máme za pravdě podobné ; prvotným kořenem zdá se býti la, s kterým se setká- váme v hebr. lun (bručeti), lá'an (zlořečiti), č. láti, rusk. aaaTb (štěkati), řeck. Xahív (mluviti, vydávati zvuky, křičeti) a j. Cl Pauli tvrdí ve svém dílo („Die Benemmng des Lówen bci den Indogemiaiien** — Názvy prasete. 37 Múnchen 1873), že názvy pro lva nejsou vzaty z jazyků semitských; avšak mínění tomuto důvodné odporuje Hans v. Wolzogen ve svém posouzení téhož díla (Zeitschr. fůr Vólkorpsych. Vlil, 207—215). 8. Prase. Původ indoevropských názvů sem příslušných i na kořenném su osnovaných vykládá se dvojím způsobem: někteří vidi \ su kořen na- podobovací, druzí pak kořen znamenající původně roditi^ ploditi. Slova sem přináležející jsou : skr. sukara, (QÚkara)^ hindusf. sůkar^ persk. chúk^ lat. su8^ řeck. ig^ st. bulh. crhnhki, gotsk. svein, st. h. něm. stvín. Curtius (Grundzuge d. griech. Etym. 5. vyd. 382) odvozuje sus^ iv, st. kymr. huče od su (31 skr. sn ploditi, roditi — odkud suta syn) : dle jeho ná- hledu slova sukara, sus a j. znamenala by tudíž „plodící, rodící, plodné zvíře." Pictet (Orig. Indo-Eur. 1, 730) pokládá su- za živel napodobo- vací; Stieler, Frisch, Grimm a jiní toho jsou mínění, že gotsk. svein, st. h. něm. sú^ sau, holi. geuge^ westf. ságe souvisí se slovesem saugen; Grassmann (Wtb. zum Rigveda 1562) určitého mínění nepronáší, po- znamenávaje u ved. súkara — „Schwein — als das Erzeugung hervor- bringende, d. h. viel erzeugende, oder ist es lautnachahmend?" Dle našeho zdání 5w, jakožto kořen napodobovací, nezávisí na kořeni su, znamenajícím roditi, a to z těchto důvodů: 1. Skr. sukara skládá se ze sw -f- kára; druhá jeho část -kára ffaciens) stává, jak toho již Bopp (Gloss. Gomp. 423) dotekl, nezřídka za živlem napodobovacím : člUkára (křik, šum), čuk-kára (řvaní lva), hiň-kára (tygr), pheťkára (vytí větru), phuťkára (syčení hada), kr~kara, kra-kara (koroptev), {ak-kara (rána, udeření). Dle obdoby těchto slov sluší tedy i su v slově svrchu po- loženém míti za kořen napodobovací. 2. Výklad sukara jakožto „plo- zení působící* jest poněkud strojený i slovo význam takový v sobě zavírající bylo by tvořeno proti vši obdobě. 3. Anglosaskému súgu, skotskému suggie, švédskému sugga, anglickému sow i h. německému suckél (prasátko) odpovídají uvedená Diefenbachom (Vrgl. Wtb. d. goth. Spr. II, 359) slova: suck! siickl sug! jichž v Německu užívají, prasata vábíce; ježto pak taková vábná slova z pravidla napodobuji vydávané samými zvířaty zvuky, nelze slova nahoře vytčená odvozovati od su =: roditi. Sem táhneme také lotyš. zúka, cudná, cůka, cucens, est. sigga, cigga, rusk. qymiea, litevsk. óukuttis („Schmeichelwort, mit dem man ein Schwein bezeichnet** — Nesselmann, Wtb. 166), čerem. súsna, suška, baškyr. suzka, čuvaš. susna (divoký kanec), franc. ahou („cri qďon adresse aux cochons* — Revue de Linguistique IX, 219) = norm. sou, kjurin. tďimugh (ro^oBajiufi nopoceHoirb — Ycnap-b, Kiop. na. 7.S4). ostj. snníoj. 38 O původu jazyka. soska^ kam. šoška^ tatar. suška (Donner, Vergl. Wtb. d. Finn.-Ugr. Spp. I, 166, 167). Některá slova z finno-ugorských jazyků svrchu položená jsou bezpochyby vzata z ruského jazyka, jakož i mokš. mordvin. pwrckd (podsvinče), purc (prase) pochází z rusk. nopocn, nopoceHORi. Napodobo- vacího původu jsou rovnéž česk. iunka^ čunčCy čuma^ kymr. hychan (podsvinče — sr. hychian chrochtati), řeck. y^éXkog (podsvinče, kanec — sloveso yQi&^sív^ ygvW^Biv chrochtati), sev. frisk. gris, greski (Chr. Johan- sen, Nordfries. Spr. 138), aleman. faotschUi^ šváb. baotschele (BirUnger, Zeitschr. f. vergl. Spr. XV, 272), welš. hwch^ maced. yovra (Frick, Orient und Occid. II, 726), osset. chuj^ vl. ciacco^ tirolsk. fak (prase, nečistý člověk — J. B. Schópf, Tirol. Idiotikon 115). Vykládati řeck. yQoiiq)dg (svině) :=z lat. scrófa jakožto slovo napodobovací (sr. novořeck. yovoovft ^prase**, franc. gronder, grogner) vidí se nám býti mnohem příležitěj- šíni, než táhnouti táž slova ke kořeni grabh (hrabati), ježto i ve zvuko- slovné stránce nesrovnávají se kořenné samohlásky v ygofAq- i ygaqi-, a tolikéž i ve scróf- i scríb-. 4. I ve zlodějských jazycích názvy pra- sete vznikly, nakolik vědomost naše sáhá, téměř vesměs z kořene na- podobovacího : tak ve franc. šibalském jazyku (Argot) prase nazývá se grondin i roant^ v anglickém (Cant) grunter, v německém (Rothwálsch) grunikkel, ve španělském (Germania) gruhente^ v ruském (afenském, jehož užívají ruští kramáři) chrundak; jediní čeští šibalové, hantýrkou mluvící, ustanovili se na slově štětinář. I v jazycích, indoevropským nepříbuzných, v názvech prasete zračí se zhusta odstín napodobovací, jak vysvítá z následujících slov : Maori : kúhukúhu (W. Williams, Diet. 64), avarsk. čuká^ chjurkul. ctira, Odži: kokote (Riis, Oji Lang. 204), maď. csiirhe^ tureck. čtéčuk (prasátko), Ma- ravi: grúve (H. J. Bleek, Languages of Mosambique 55), singal. urá, Sokpa: khakhai (B. H. Hodgson, Sifán and Hórsók Vocab. 22), hotent. (u Mysu) hacquou (Bleek, Comp. Gramm. of South- Afr. lang. 317), Mpong\ve: n-gowa (Bleek, 231), Samoa: pu-i^i (G. Pratt, Samoan Diet. 169), Lušaj: vák (Th. H. Lewin, Lushai Dial. of t. Dzo or Kúki lang. 16), anam. tru (znamenající 1. výti, 2. prase — Taberd Diet. Anamitico- Lat. 552 — 553), mongolsk. chachai (kdežto u Jakutů totéž slovo zna- mená lva neb pantra — Bóhtlingk, Sprache der Jakuten, Wtb. 75, 167). Siamské fy (prase) vyjadřiye spíše ošklivost, v níž tuzemci prase mají, než napodobení zvířecích zvukův. Podobný výraz přichází v sa- vojském nářečí: pouai „prase** — sr. bourguign. poui („interjection pour marquer le dégoůt** — Mignard, Histoire de T idiome Bourgui- gnon 121). Názvy zvifat. 39 Do Ameriky prase bylo přivezeno Evropany, pročež americké názvy sem příslušné vznikly poměrné pozdé, než i v nich zřejmě značí se ráz napodobovací, a to i tam, kde slovo vzato z evropského jazyka: Soni : huško (bezpochyby z franc. cochofi)^ Miami : kokošo^ činuksk. kušo (Schoolcraft, Indián Tribes V, 549), delavarsk. qudš-qubš (Schoolcraft II, 476), Mohok, Kajuga i Onondaga: huis-kuiSj quis-quis (Pott, Dop- pelmig 58), Oneida: kus-kus (Schoolcraft II, 488), Blackfeet: kukaš^ tarahum. kočí, peruansk. kuči a j. Napodobovacího původu jsou snad i alb. thú,^ koptick. rir, hierogl. rra (Stem, Kopt. Gramm. Leipzig 1881, 28) i neústrojné selišsk. nplpelkaks (Mengarini, Selish Grammar á). 9. Myš. K napodobovacím slovům patří: řeck. ííoaf (myš, rejsek), lat. sar-ex, lit. žurke (svist, krysa) ~ rusk. cypowB, polsk. szczur (krysa). Sr. skr. svar (zvučeti, pištěti), řeck. (tvq-í^siv (pískati), rusk. cBnphxb (píšfala) = charv. zuma^ lit. surma. Slov. myš (st. b. MiiHk, lat. mus, ř. fivg^ něm. maus a j.) znamená vlastně » zlodějka*, jak viděti ze skr. tnuša, múšaka, odvozených od koř. muš (krásti). 10. Pták. Obecné názvy ptáka ve mnohých jazycích povstaly z kořenů na- podobovacích, poněvadž zvuky, ptačí zpěv napodobující, nezřídka pře- nášejí se na označeni samého ptáka. Ač slova sem příslušná i zde vynikají velikou rozmanitostí, tož přece některé výrazné zvukové sku- peniny ukazují se častěji druhých, a to zejména pi, íi, ci, ču^ si, k nimž tuto v krátce budiž ukázáno: novozel. pi (ptáčkové), piopio (pták), píhipíki (druh ptáků — - W. Williams, Diet. of the New-Zeal. lang. 119, 120), řeck. ninog (ptáček), novoř. mnin, ntniyni (pták — est. ptpima švi- tořiti, pípati), lat. pipio, maďarsk. pije (husa), Takpa: pja, Gjami: pj^je (G. H. Hodgson, Siřán and Hórsók Vocabularies 23), staro- haitick. ipis, tehuelč. (patagonsk.) piju, pijau (ptactvo, drůbež — G. Ch. Musters, Unter den Patagoniern — něm. vyd. Jena 1877, 340), Blackfeet piksi, gascoa. pipiau (Ducéré, Rev. de Ling. XIII, 400), milansk. pipi (ptáček), rusk. iiHHyra (^ajiL, Tojir. Gjiob.), st. prusk. pippalins (aves), algonk. papimissipini (Mithr. III, 3, 413), alb. btba (vodní pták — Stier, Zeitschr. f. vergl. Spr. XI, 232 — rum. hihilike perlovka), Sumbava: pijo (Leyden, Asiat. Rescarches X, 201), řeck. mné („baumhacker" Fick-Curtius, Studien zur griech. und lat. Gramm. IX, 2, 189), volof. m-pithie-má (pták — Boilat, Gramm. de lalangue Wolofife 15), makas- sar. pipika (ptáček — Matthes 98 — ojamb. pikau holub, Tupí: jpř- 40 O původu jazyka. ka^ú) ; tur. óuičug (ptáček — čivUdemek švitořili), anamsk. 6m, oneid. čide^ kajug. déitiai; v kalifornských nářečích: čUčU (Schoolcraft IV, 415), Džam: čitn (Bastian, Reise durch Kambodja 243), jukat číkó, hindí čidijá^ v nár. kongském (v Čine) čhéok-čé (Asiat Res. X, 273), tarahu- mar. čultígui^ atnah. čijča (Buschmann, Spuren d. Azt Spr. I, 692), čilsk. čukau, delevar. čolens^ Mája: óič (Beltran, Arte de idioma Maya 229), malabar. čiri (maď. csirke kuře), Kiránti : čak-pu, (hong-wa (Hodg- son, Himal. Ethn. 17), Vaju: činči (56), Bahing: éikba (170), koroad. Hppu, kulin. čaj (Martius II, 242), Tharu: čirai (Hodgson, Him. Ethn. 11), Jezo: ciafu (v. d. Gabelentz, Zeitschr. d. d. morg. Ges. XVI. 535), maď. cinke^ cineke (sýkora — cinegni cvrlikati), est. cirk, sirk (pták, ko- bylka), činuk. dkála, tezug. tzireh, čimmesjan. tgots (ptáci — Busch- mann, Vólker und Sprachen Neu-Mexicos 402), Navajo: ciH (School- craft IV, 424), otomsk. zcinci, huastek. cidn^ abchaz. tcysk, čokojem. (v sev. Kalif.) sips^p (obecný název pro malé ptáky — Schoolcraft, Ind. Tr. III, 431), mikmak. stsip (pták — Schoolcraft V, 583), Krédy (ve střed. Afr.) sisi, nub. sessúr (Lepsius, Nub. Gr. 384), Haussa: sunsua (Schón 146), manding. suseo. Na jiných kořenech, ač též napodobovacích, zakládají se násle- dující slova: singal. kmvUá^ Mája: kukuič, kibdiič (Brasseur de Bour- bourg, Relation des choses des Yucatan 493), čerem. kek, anam. kon- kjim (G. Aubaret, Gramm. 15), klacop. hda-kula (Schoolcraft III, 223), v činukském žargonu: ktíUakulla (pták — Schoolcraft V, 549), kinaj. kakašli (Buschmann, Athapask. Spr. 235), čamorsk. gaga, Ulea girigagk (v. d. Gabelentz, Zeitschr. d. d. morgenl. Ges. XIII, 71), Miao-Ce: t€U (Edkins, Miau-Tsi Tribes 4), malorusk. ttoth (v dětském jazyku), činuk. tlálach^ tkáhkalábach (Buschmann, Spuren d. Azt. Spr. I, 620), Massa- chus. 2^síik8€8 (Schoolcraft I, 294), Miami: fcis-sju-i-so (Schoolcraft II, 477), Veicpek: šergreh, Ašastli (Kalif.) irskonder (pták — šurui zpí- vati — Mithr. III, 3, 204) a j. Pozoru hodno jest i neústrojné zuftsk. quáhmuahlahtáhpah (pták — Buschmann, Vólker und Sprachen Neu- Mexicos 284). 11. Husa. Onomatopoický kořen, napodobující křik husy a jevící se v zna- menité shodé v nejrozmanitějších jazycích, jest ga, vyskytující se ve zdvojené formě v rusk. raraieaTb z= č. kýhati. Sem spadají: skr. hansa (husa, labuf), zkrácené z *<7Aa-, jak vysvítá z obdobných slov příbuz- ných jazykův ; buchar. gás, afgh. qás, pers. gáz, kiird. chas, osset. qazi, bret. gwaz. kymr. gwydd, irsk. ge, gedh, géadh, st. h. něm. catis, gcms Názvy ptákův. 41 (husa), ganazo (houser), nord. gás (husa), gassi (houser), švábsk. gusél (v dětském jazyku), v rak. nářečí gag, gagag (švábsk. gagen kýhati), staro-kom. guit, hoet (Hehn, Kulturpflanzen und Hausthiore 266), ha- nover. hihgack („Kinderausdruck fůr die aus dem Halse der Gánse herausgenommene Luftróhre'* — Pott, Beitr. z. vergl. Sprachf. IV, 89), angl. s. gós^ angl. goose, holi. gans, švéd. ^á^, gós, st. bulh. rACk, rusk. rycB, polsk. g§8, česk. husa^ srb. rycica, lit. ias-is, korn. guydh, lat. anaer (z ^hanser m česk. houser) řeck. xH" (t. j- pův. *ghán). Příklady z dru- hých jazykův : čínsk. ngo (v nářečích jižních gu^ go, ka\ anam. gu, ngu, ngóng^ tibet. ngang^ba, japan, gan^ káno, ga^ malaj. gangsa^ dngsa (hindust. háns\ korean. fe-ťw, laponsk. gas, votjak. gdse, tur. gaz, hiz^ ckaz^ qcut^ arab. qáz, lesg. kaz, kaaz, mezešeg., čerkes. a abehaz. kaz, amharsk. kájnet (Isenberg, Diet. 143), mordv. gagana ( Ahlquist, Versuch einer Mokscha-Mordw. Gr. 152), siani. han (husa, labuť), chán, mandž. niongniacha, Cap Hottent. kgcá (Bleek, Comp. Gr. 318), samojed. kai (husa), estonsk. hanni, finsk. hanhi^ did., unso. kochgo, japansk. gaéó^ kari, čippev. hah^ gah (ečemin. ícahhamhaw sokol zr mikmak. čtpčtp- wagut Barratt, Indián of New-Engl. 13), kjurin. kaz (Ycjiapi, Kiop. h3uk% 653), Kaddo: kie (Buschmann, Spuren d. Aztek. Spr. I, 446), Atna: ehach (Buschmann I, 692), kolčan. chach (I, 710), Dog-rib: ogha, o-gha- čaj (Buschmann, Athapask. Sprachstamm, Abh. d. k. Akad. d. Wiss. Berlin 1855, 190, Nro. 855), kolos, kakanf neb thhauákch (Buschmann, Athap. Spr. 287), hailc. chona-kaak (Buschmann, Vólker und Sprachen Neu-Mexicos 386), Kajuga: honka, onondag. kunk^ Tuskarora: ohuhaha^ Wakkoa: ohon (Schoolcraft, Ind. Tr. V, 552), Katoba: ahhah (School- craft V, 557). V některých jazycích základem příslušných slov ukazuje se zdvo- jené va neb pa; sem náležejí: h. falck. iviwerl (Pott, Beitráge IV, 85), bavorsk. wiwelein, wiwel (zejména v dětském jazyku — Schmeller, Bayer. Wtb. II, 827), čippev. tvawa (Pott, Doppelung 60), Miami : tw- pt-pť-fe-ii^o, vl. pápero (husička — sr. řeck. íraTmd-Covm xí}f«<;), šp. par- par (kýháni), páparo (hlupák — vl. husák), novořeck. ndma (kachna). Z jiných kořenů vznikla slova: mandž. čičirhan (Amyot, Diet. Tart. Mantchou II, 508), Z3rrj. dziodság (Castrén, Gramm. Syrj. 139) i užívané v kalifornských nářečích lang-lang (Schoolcraft, Ind. Tribes IV, 411). 12. Kachna. Často přicházející v názvech kachny kořenné bat, pat nedá na- skrze o tom pochybovati, že jím pojmenování zvířete vyslovuje se onomatopoicky; názvy takové vyskytují se i zde v rozličných, docela 42 O původu jazyka. nepříbuzných mezi sebou jazycích, tak že o napodobovacím původu zmíněných slabik pochybnosti býti nemůže. Sem náležejí slova: siam. pet, arabsk. hatia^ staro-egypt. bes-hes (Brugsch, Hier. Dem. Wtb. 420), sofal. hatta, maratsk. badaka^ anamsk. vit, samoan. pato (Pratt 165), kaliforn. wotte-wotte (Schoolcraft IV, 411), osset. babus (Sjógren 367), jorub. pepeje (Crowther 245), malaj. bébeJc, tett. sen. bata (Bleek, Lang. of Mosamb. 66), tarahumarsk. passanáka (Murr, Nacbrichten v. versch. Lándem d. spán. Amer. 314), šambal. wata (Steere 13), pers. bet, bu- char. beth, armensk. bath, st. bulh. nATiica, slovinsk. patka, bulh. naTKi, srbsko-charv. patka, portug. pato (Diez odkazuje k řeck. narsh, šlapati, něm. patschen, špan. patear „traben" — Etym. Wtb. 4. vyd. 238), hin- dust. bath^ hathak, beng. botok^ votok, malaj. váttu, vogulsk. batta, pot^ poat (Pictet, Orig. Ind. I, 394), syř. batió, pattó. Často názvy kachny směňují se pojmenováními husy a naopak; tak ku př. ^a-, ka- zna- mená kachnu: polsk. kaczka, česk. kachna, kačer, akra. kwákwa, tupi. goabirú, kinaj. kakašla, franc. canard, jap. kamo, maď. kacsa, géca, finsk. kmkka, litevsk. gaigáls (kačer — Pott, Beitráge z. vergl. Spr. IV, 89), Půl: káni, volof. khankhel (Faidherbe, Rev. de Ling. VII, 319), činuk. okuéchhuéch, ugaljachmuc. kach (Buschmann, Spuren d. Azt. Spr. I, 688), billečul. ahquah (Buschmann, Vólker und Spr. Neu-Mexicos 386), klacop. (v Kolumbii) quaqua (Schoolcraft, Ind. Tribes III, 224), delavar. kuikuiingtís (Schoolcraft III, 425), kaliforn. kutkut, tureck. gedžeg (divoká kachna); i v ruské obecné mluvě, zejména pak v nářečích, kachnu mnohdy nazývají RBasyma, KsaKiua. Naopak bat, pat znamená „husu** : hindust. bat, beng. botok (husa, kachna), alb. peth, pate, špaň. pato, gruz. bati, čočenz. bad, tuš. bata, otomsk. baddu (Piccolomini, Gramm. 63), Wetterau: bulli, wulli (husička — Diefenbach, Wtb. II, 760), d. luž. pile (husička — ale litevsk. a westfalsk. pile kachna, lit. pylinas kačer — Geitler, Lit. Stud. 103), něm. bille (kachna — Matzenauer, Cizí Slova ve Slov. ř. 66), h. luž. pilo (husička, kachnička). Mimo svrchu položené jsou ještě jiné kořeny napodobující, z nichž povstaly názvy kachny; zejména pak patří sem kořeny, sykavky neb podnebné hlásky v sobě zavírající, na pr. arapah. ííái (kachna), algon- kin. stsip (Buschmann, Spuren d. Azt. Spr. I, 667), čippev. áiáife (Schoolcraft II, 465), Soni: si^e, vej. sese (Koelle, Gramm. of the Vei 211), votj. ioí, lap. éttí>čo, ostj. čoé, čač (Donner, Vergl. Wtb. d. Finn. Ugr. Spr. I, 190), fin. sorsa, suorsa, votj. sórsa, eston. sórsk (divoká kachna). Neméně výrazná jsou i následující napodobovací slova: Nupo: gbamgba (Crowther, Gramm. of t. Nupc 159), Odži: rfa- Názvy ptákův. 43 bodábu (Riis 165), dakot. čukčang (Riggs, Dacot. Diet. 47), Akra: dofco- dobo (Zimmermann, Vocab 39), Ašanti : dabudabu (Pott, Doppelung 54), unalašk. čahučadok (Buschmann, Spuren d. Azt. Spr. I, 700), tlackanaj. qlokchl (Buschmann, Athap. Sprachst. 195, Nro. 937), Kiwomi: tie- mt-e-mk (Buschmann, Vólker u. Sprachen Neu-Mexicos 300). 13. Kohout. Základný napodobovací kořen jest ku, jenž se však obyčejně šiří v kur neb kut Od kar, kur odvozuji se : st. b. kov^k (kohout), koyphi|a (slepice), KOY^A (kuře), polsk. kur^ kůrek (kohout), č. kur- v kuro-pění (kokrhání), kúra (slepice), kuře (sloveso: krákorati)^ chaiT. kur^ kurad (drůbež), rusk. KypnenoK-B (kuře), iqrpHi^a; osset. khark, persk. churu, churóSj churweh (kohout), churchán, kůrek (slepice), tur. kiúrek^ kurd. kůrka (slepice, kvočna), zaza kerga^ mazender. kirk^ pehl. kark, zendsk. kahrka (jak na jevo vychází ze slova kahrká^a sup, složeného z kahrka kuře a aga požírající), st. irsk. cerc (slepice), osset. kjark, kurdsk. kurge (kuře), gael. cearc (slepice) =i: persk. kerk (jež znamená též koroptev — sr. Ut. kárkii krákorati, est. kirgun^ kirgan kokrhati), brasil. kara-kára-i (černý orel, tak zvaný pro svůj křik — „whining notes** — Bates, Na- turalist on the riv. Amazons 171), afghan. čirg (kohout), čirga (kuře), Rukheng: krák-pha (kohout — dosl. ^drůbeže otec** — Leyden, Asiatic Res. X, 236), makassar. kúrru^kúrru (^slova, jichž obyčejné užívají tu- zemci, kuřata volajíce** — Matthes, Zeitschr. d. deutsch. morgenl. Ges. X, 285), tamil. kóri (kohout, slepice), Gónd. iórA, Geoni-gond. gogori^ vogul. kore^ ostjack. korek^ kurek^ permsk. karech^ kuraga^ kuryg, kirant. grokpupo^ guajkur. okoroko (slepice — Martius, Beitr. II, 129), guač. tvokaake^ zapař, kakkarakka-hitiuma (Martius II, 307). Od hut pocházejí: skr. kukku\a (kohout m. kuX-kuX-a)^ beng. kukku{, st bulh. kokoti, KOKOOik, v rusk. nářečích kokotb, Koiyrb, ko- qerB, bulh. KOKonnca (slepice), slovinsk. a dolnoluž. kokot (kohout), polsk. kogtU^ česk. kohout (rozlišením m. *kokout), malorusk. KoqeT, Bo<ieTOK, Ut. kukuttis (dudek). Od ko^ go: anglosask. cocc (zkrácené kokot-), angl. cock^ franc. coq^ bret. kok^ mexick. koš^ koškoš (bažant), anam. gá^ qtta (Taberd, Diet. 404), abchaz. kutyk (slepice), kjurin. khekk (kohout — mn. čísl. khekkéru — Ycjiap-B 643), Poggy-Islands: gago (drůbež — Asiat Res. VI, 90). Sr. též finsk. kukko^ estonsk. kik^ kas^ kirant. koklúp, koklap^ řeck. xovxoóqa (jistý druh ptáka), botokud. hahaha (kohout, slepice). Kořen ku (kur) v afrických a jiných jazy- cích : kurah (kohout — v jaz. Čelana), kuróko (Koro), koronji (Ndob), kuko-a-uko (Lourenzo Marques), kokuriku (Cap Delgado — Bleek, Lang. 44 ^ původu jazyka. of Mosamb. 64 — 65), mafor. tnankoko-snún (MůUer, Gnindr. d. Sprachwiss. I, 36) favorlang. kokko badda (Happart, Diet 70), akukoro (Basa), ko- gurot (Bulanda), gore (Fulah — Macbrair, Gramm. 33), kogórok (Penin), kókó (Krá), kokulosu (Adampe), kokulózu (Dahome), akuko (Joruba), okokoko (Mbotia), kokánini (Ašanti), guhogum (Bornu), kókija (slepice), kóki (kohout — Teda — Barth, Centr. Afrik. Vocab. Einl. 78), kugui kurguri (slepice — v jaz. Kanuri — Koelle, Polygl. 126 — 127); kuss. kukukasi^ kukukvinjane (kuře), kukuduna (kohout — Ausland 1873, 591), Žulu: kuku (fowl — Dóhne, Diet. 175), Šusu: konktéru (kohout — Rev. de Linguist. 1877, Juill. 76), nub. kukulúl (Lepsius, Nub. Gr. 349), Kongo: koko, Ukuaíi : gtéguséki, Vanika: kuku (slepice), Vakamba: engugu (Zeit- schrifl d. d. morgenl. Ges. 1846, 55), šambal. nguku (K. Steere, Collec- tions 13), Ašango, Njavi: ma-koko (drůbež), Bisaja: agak, madekas. akoho^ singal. kukulá (kohout), kiMU (slepice — Fr. Můller, Reise d. Novara, Ling. Th. 205), Vaju: lončo-kuočo (Hodgson, Himal. Ethnol. 56), kirgis. kekifik („steinhuhn* — Finsch, Reise nach West-Sibirien I, 188); v bugiském jazyku kohoutek u ručnice nazývá se konkonkónkon (Matthes, Boegin. Holi. Woord. 7), v ostjack. jaz. orel slově kuruk (tamil. karugu, osset. k^rcigá). Jiný napodobovaci kořen jest dak (tak), jenž však vyskytuje se téméř výhradné v nepřibuzných sanskritu jazycích. V indoevr. jazycích sem náleží, nakolik nám povédomo, buch. dik, kurdsk. dik, dikel (ko- hout — P. Lerch, Forschungen uber d. Kurden II, 122, 130), kymr. dicen (slepice), a rusk. toípb, torobatb hz č. tok, tokovati. Z druhých jazy- kův sem spadají: arab. dadíádíat, dudšádiat (kohout, slepice), hebr. dukiphat (divoký kohout, tetřívek), maď. tyúk (slepice), ostjak. tank (kohout), tur. taká, takak, tduk, jap. taká (sokol), toki (ibis), mong. taká, takia, mandž. čoko, tung. dogi (pták), kojbal. takak, vogul. tokuch. K napodobovacímu kur táhneme ješté skr. kurara (orel mořský), kymr. curyV (krabuj), irsk. corr (jeřáb), lit. kurapka (koroptev) = dre- vansk. keurupótka (Schleicher, Polab. Spr. 109), polsk. kuropatwa, rusk. syponaTRa, č. kuroptva, koroptev (-patva zn pták). Názvy kohouta i kuřete ve mnohých indoevropských jazycích mezi sebou nikterak se nesrovná- vají ; na důkaz postačí ukázati k lat. gcdlus, řeck. á.UxT(ao, něm. háhn, angl. cock i rusk. ntTyx-B. Z této nesrovnalosti příslušných sem slov zavírati dlužno, že indoevropští národové teprva po svém rozrůznění přijali kohouta (právě tak, jakož i kočku) ve svou domácnost. Kohout domácí pochází původem z Indie a teprv indo-porské válerné výpra^7 Názvy ptákův. 45 přičinily k tomu, že siřil se dále na západ. Ve Starém Zákoně o něm nikde zmínka se nečiní; v náboženství Zoroastrové kohout, jakožto věštec jitra a tudíž i symbol světla i slunce, byl (jakož i pes) zvířetem posvátným. U dřevních Peršanů byl posvěcen Qraoše^ který, jakožto ne- beský strážce světa, ohněm jsa probouzen, budí pak i kohouta (Justi, Handb. d. Zendspr. 306). V Bundeheš-u (48, 14) kohout (zároveň se psem) uvádí se jakožto nejdůležitější domácí zvíře, poněvadž při jeho zpěvu prchají zlí duchové (daéva), V Zendě sluje parodarš (nom. páro- dars), a to dle Huzvareš-ského překladu proto, že ^nejprve zatřepetá kíídly a pak zpívá* (Justi, Handb. d. Zendspr. 187); druhý jeho název, v Zendě se vyskytiyící, kahrkatág (Justi 82), jenž uvádí se jakožto jméno jeho potupné i nadávka, jest patrně původu napodobovacího, ač konečnou slabiku nesnadno vysvětliti. Od Peršanů kohout dostal se k Rekům, a to ne před 6. stoletím (Homer kohouta jakoby neznal), pročež ještě u řeckých komiků nazývá se mQtríxbg Sqvi4;. Slovo á^ixro)^, jež ovšem možno i vyložiti jakožto „společníka lože* (sr. aloxog% neb v opačném smysle jakožto „lože zbaveného*, t. j. „nespícího", Hehn (Kulturpfl. und Hausthiere 320) pokládá za „mysticko- významné* (my- stisch-bedeutungsvoll), srovnávaje je s iiléxtmg ( — ^Tnsglíov „třpytící se slunce*) i s íjXsktqov (blýskavý kov, jantar). Jiného mínění jest Fick (Curtius u. Brugmann, Studien zur griech. u. lat. Gramm. IX, 2, 169); dle jeho výkladu Řekové, seznámivše se s kohoutem, přenesli na něho jméno l^léxTíúQ^ l4},8xtQv<bv^ a kohout znamenal by tedy toUk co „obhájce* („Wehrmann"); výkladu tomuto, jakožto prostějšimu i případnějšímu, dáváme přednost. Vztahiyící se k dějepisu osvěty závěrky, které lze vyvésti z rozmanitých názvů kohouta v různých evropských i asyských jazycích. Hehn uvádí (Kulturpfl. u. Hausthiere 234 — 237) velmi pře- hledně i k věci případně. Týž spisovatel vysloviye domnění, že v lat gallus vězí přestrojená hr dělnice (gallus :=. "^gak-lus) i slovo za napo- dobovací („der gack-emde") pokládati sluší (Kulturpfl. 440), ukazuje zároveň k slovu y-áxn (Hesych. xaxla ^ 6qfBov)^ nordsk. kykUngr (kuřata), anglosask. cicen^ cycm (kuře). U Sofokla přichází výraz : tunatv^óws S^vig (kohout), u Aristofana i Theokrita: xoxxiJfeii' (perf. >esxÓKKvxév — Aristof.), KoxxócČHv (kokrhati) ; k napodobovacím slovům patří rovněž arai. ghagh (kohout), kornsk. chelioc, colyek, est. kukk^ siamsk. kai (kohout), kai- khan (kokrhati — Pallegoix, Diet. 223), anam. ga-gáj (kokrhání), votjak. kukke, (mordv. kukerjan kokrhati, lat. cucúríre^ rusk. KovMTATb), ostj. sanioj. AoA, kiik (tetřev), rhaeto-rom. cot^ luz. kokos (slepice), arm. akad- éadi^ cik. kachní (slepice), bavorsk. gogkel, gúckel^ gógker (kohout — 46 O původu jazyka. Schmeller, Bayer. Wtb. I, 885) — pip-gockel („der wálsche Hahn* — I, 399), švýcarsk. gugd^ g^gd^ švábsk. gokkeler a j. Pro červenou barvu kohoutího hřebenu název kohouta v ně- kterých jazycích přenesen na planý mák, tak v occitansk. nářečí Lan- guedoc-u cacaracá znamená 1. kokrhání, 2. mák planý, pukavec, a cacor laeá 1. kokrhání, 2. hledík; picardsk. eocriacot=: kokrhání i planý mák, franc. coquelicot — planý, vlčí mák (Diez, Etymol. Wtb. II, 253 — 254) ; rovnéž i černohorsk. kukurék znamená jistý druh červených kvétin. Onomatopoické názvy kvočny : alb. kločka^ řeck. iddMTao), novoř. xkonaffo^^ rumunsk. klošlca (Stier, Zeitschr. f. vergl. Sprachf. XI. 227), něm. glucke, holi. klokhen^ dánsk. kluMofie^ gascon. chuque (Ducéré, Rev. de Ling. XIII, 397), tur. kolečka^ kolčka a j. Názvy kt^ete často zakládají se na napodobovacím ku^pi neh ci: holi. kieken^ kuiken^ něm. kikhlein, alb. kukovríkji, čečensk. MtK>rna;, Vaju : khiMČo^ slovinsk. piška, srb. piple (hh-th zavírá snad v sobě stupňované pi — sr. Pott, Wurz. Wtb. I, 579), lat. pipio (ptáček — pipire^ pipare pískati, pípati), odkud vl. pipione i picdone (holoubek), fr. pigeon^ řeck. ninog^ (ptáček), v rezjanských různořečích pyščata (kuřata — Bo^yan ^^e KypreHa, OmiT «OHeTHRH peabflHCRHx roBopoB Ilerepóypr 1875, 54), polsk. piskl§^ ba- vorsk. puJpul (v dětském jazyku — Schmeller, Bayer. Wtb. I, 387) ; litevsk. čipulas, cipulas, rusk. i^nneHOKi (MHRyi^idfi, Ha6jiio/(eHÍM h bubo;^ 15), maďarsk. csibe, pipe, piisse, kjurin. tcitcib (Vcaapi 784), bavorsk. zíberle (Schmeller II, 1075), chjurkul. dčikha^ cik. éikUk (Pott, Zigeuner II, 252), slovinsk. ciha (slepice) =: h. luž. cťpa, bělorusk. i;Mna (By^^iuio- BHq-B, nepBoóuTHBie CjiaRflHe 179), šekvansk. tráchoch (Schetelig, Zeitschr. f. Vólkerpsych. V, 455). Onomatopoické ia, fto-jfco, ku-ku přenáší se někdy i na název vejce: ajmak. khageena (Ztschr. d. d. morg. Ges. XX, 330), est. káguti (Wiedemann, Ehstn. Wtb. 256), vl. cocco, cucco (v dět- ském jazyku), s čímž snad souvisí cticagna zz šp. cucaTia^ franc. cocagnfi (Fr. Diez, Etym. Wtb. d. rom. Spr. I, 147), rusk. KoKa (v obecné mluvě, lat. cocococo^ napodobigící zvuky, kuřaty vydávané. Petron.), franc. coque (skořápka z vejce — již ve starofranc. jazyku — Bartsch, Chřest, de Tane. Fran9. 566), kjurinsk. kaká^ (vejce — Vcjiap-B 613), normansk. coco (Édél. et Alfr. Duméril, Diet. Normand 68), mad. kukó (v dětském jaz.), tirolsk. gaggele (Schópf, Tirol. Idiotikon 167), v sidejském nářečí Formosy pop-gctg, kižsk. a-kákan (Buschmann, die Sprachen Kizh und Netela, Abh. d. k. Acad. d. W. Berlin 1855, 505). Z téhož kořene vznikly též některé názvy labuti : est. kuik^ řeck. xíéxvog, lat. cygnuSy syr. kókó^ tungus. gág^ kurdsk. qúghu^ tur. ku^ kugu^ Názvy ptákův. 47 arm. angkh^ skytsk. dykv (Boetticher, Ztschr. d. d. morg. Ges. IV, 366), kjurinsk. kuk (Ycaap-B 666), jurak-samojed. hohoraei, eskim. kóguk^ kolos. kuklh (Buschmann, Sprache der Koloschen, Abh. d. k. Akad. d. W. Berlin 1856, 389), kinaj kokosy kukis (Buschmann, Athapask. Sprachst. 235, Nro. 69). S názvy kuřete svrchu položenými srovnávají se mnohdy co do kořene i názvy krocana: rumunsk. kurkanu, kurke, novor. xoijQxog^ xov^- xávog (Stier, Zeitschr. f. vergl. Spr. XI, 229), litevsk. kurka^ bulh. KopBoj, alb. čúrra^ čúrka (jež Blau přirovnává k persk. čure drop — Zeitschr. d. d. morgenl. Ges. XVII, 654), srbsk. curák^ čurán („secundáres j vor nicht afíicirtem m* — Schmidt, Beitr. VI, 136), slováck. půláky maď. pulyka^ čerok. gungnung^ Maori: pipipi (W. Wiliams, 120); v jazyku Vei krocan sliye duak^-kunde „délo-pták, ručnice-pták" (pro svůj křik — Koelle, Vei language 163). 14. Krkavec, vrána. Krkáni neb krákání, od nčhož název krkavce pochází, u velikém množství jazyků vyslovuje se zvuky ka (zdvojeným ka-ka\ kar a krag; poslední dva tvary jsou rozšířeny z prvotného ka. Prosté ka vyskytuje se v následujících názvech: skr. káká (vrána), hind. kák^ beng. kák, kág (vrána), kavá^ st. h. ném. chaha, cáha^ chd, sít. h. něm. ká^ anglo- sask. ceá^ angl. chouch^ chough (kavka, vrána), stř. holi. kauwe, švéd. jfcaja, špaň. cayo^ proven^. caucala, bavorsk. kachli^ kachel (Schmeller, I, 1218), norman. cauvette^ couas, st. franc. kauwe (Duméril, Diet. Nor- mand 61), malajsk. gágak, mandž. kaha, ečemin. kahkahgos^ mikmak. kahkahkóc, kanares. kagi^ arab. ghák^ gruz. qvaqi, barabr. koka^ (krka- vec), bret. kavan (vrána), litevsk. ková =: polsk. kawa^ kawka, č. kavka^ meksick. kákalotl^ zyrj. kaJía (kavka), anara. ak (krkavec), čippev. ia- kagi (Longfellow ve své básni Hiawatha uvádí kah-gah-gi „krkavec", jakožto slovo z jazyka severo-amerických tuzemcův), v řeči tuzemcův u Bhagalpura: kákah (vrána — Asiat. Res. V, 128), Žulu: gwa-ba-ba (Dóhne 112), Bondo: gaki, Šilluk: agák^ chjurkul. kkána, kjurinsk. kkwagh (Ycaap* 639), Kušna : koh^ delavar. hahees^ mandan. kéká, arapah. Ott-o, čejenn. okoka (Schoolcraft, Ind. Tr. III, 453), Navajo: gahgu Křik: káki, assinib. kougghai (krkavec), ah-ah-nah (vrána — Schoolcraft IV, 424), Mikmak: kakákuc (vrána), čt-kákáku (havran — Schoolcraft V, 583), tur. konk^ siam. Aa, ka-kó (Pallegoix, Diet. 210), anam. qiui^qua (Taberd, Diet. 404), Šont: kakakt (Schoolcraft II, 477), Foxes: *o- k6'hi (vrána — téhož slova užívají také za vlastní jméno — Pott, Personennamen, 679), tiang. ha (havran — Morice, Rev. de Ling. VII, 48 ^ původu jazyka. 361), tepoguan. kokani (Buschmann, Spurén d. Azt. Spr. I, 104), ola- mentk. kakali, čvačamaj. kagai (Buschmann I, 568), v nářečích Una- lašky: kalkagiak, chcdnggach^ chalchagieh (Buschmann I, 701), Pima: hahvn (vrána — Buschmann, Pima-Sprache, Abh. d. k. Akad. d. W. Berlin 1856, 367), hahvin (krkavec), Zufti: koko (vrána), massachus. konkontu (Schoolcraft, Ind. Tr. I, 294), Menomonni : kakaket€i^ onondag. kaká, Oneida: kágá, Kajuga: kághká (Schoolcraft II, 489), Kusunda: kauva, mája. kau, kauisí (vrána), kkéauan (drozd — Beltran, Arte d. id. Maya 229 — 230), čepang. kátoá (Hodgson 22), burm. kji, singph. kokhá, jiho-austr. kua, ostj. kólak, chálcu:h, čagat. kang (vrána — Vámbéry, Óagat. Sprachst. 320), agau. gtmri (Waldmeier, Wórtersamml. 13), turrubul. wo-wa (Ridley, Kamilaroi 67). Od kar, kark (karg, krag) pocházejí slova: skr. kara\a (vrána), káravá (krkavec; „skr. káravá nelze rozdéliti na ká^^rava, protože v patrné náleží ku příponě" — Curtius, Grundzůge d. griech. Etym. 153; s onom. hrk- setkáváme se též v názvech rozličných ptákův: krkai^a, krkara, koroptev, krkašá, krkMiká, název jistého ptáka, krka^ vaku kohout, páv, krakara koroptev), pers. kártcáneh (krkavec), arm. akrau, str. h. ném. kra (Pott, Wurz. Wtb. I, 66), nordsk. krunkr, kráká (lit. krankymas krkání), kašubsk. krak, dagaur. karak, karákar, cik. kakarábi (vrána), karákko (krkavec), novořeck. xágya (druh vrány), alb. kórbi, korp (Stier, Zeitschr. f. vergl. Spr. XI, 136), arab. karawán, reck. aÓQct^y xogdmjy lat. carvus, comix, vlask. corbo, corvo, franc. cor~ beau, rum. korbul, špaft. cuervo (graenar krkati — urraca kavka), st h. něm. hrabán, hrám (krkavec), hruoh, ruoh (vrána, sojka — Fórstemann, Zeitschr. f. vergl. Spr. III, 47), něm. rabe (z Ar-), kráhe, angl. raven, crow, anglosask. hreafn (krkavec), hróc (vrána — angl. rook), nord. hrefn (krkavec), hraukr (černý pelikán), švéd. korp (krkavec), tarahumarsk. korkogui (Murr, Nachrichten 328), namaq. garai (Vocab. d. Nam. Spr. 8), aflad. karáukaráu, bari. korúk (Mitterrutzner, Sprache der Bari 202), hebr. 'óréb fyóréb), chald. yareba, arab. ghuráh, polsk. kruk, slovinsk. krokar, č. krkavec, lit. krauMys (vrána). Dále sem spadají rusk. RapaBaása (kulík), franc. courlis, rusk. leparyft (lit. krog-ti, reck. xQay-v xQd^tiv, lat. croc-itare — sr. Matzenauer, Cizí Slova ve Slov. r. 50), luz. krahole, polsk. krogtUec, krogtdczyk, č. krahujec = pers. kirághá (krahuj), kereg- heh (vrána), lat. graculus z=. rusk. rpwb (druh vrány), tur. qarga, karga (výkladu Vámbéry-ho — Etym. Wtb. 80 — dle něhož karga, souvisíc s kára „černý**, znamená n^emý pták", odporují slova ve příbuzných jazycích, která nelze odvoditi od přídavného „černý**), čerem. kórak, Názvy zvířat 49 finsk. kaame^ samojed. kureJce, kerea^ tung. kárje^ mong. kerije^ kire^ sakpa (v severním Tibetsku) khere (Phoenix, III, v príl.)i špaň. graja (kavka), jap. karas (vrána), katoquin. karakará (sokol), apač. káře (vrána), est. káren (krkavec), kromp^ krank, lap. karanes^ votj. kimii^ mordv. krjánš^ vogul. kulách (Donner, Vrgl. Wtb. d. Finn. Ugr. Spr. I, 70), prakr. hukkar^á (vrány — Bůhler, Beitráge zuř Kunde d. indo- germ. Spr. IV, 150), veps. harak = finsk. harakka (kavka), čerem. kurtnaž (havran — Gastrén 65), zyrjan. kyrniš, kuvarkan. Jiné napodo- bovací názvy vrány: limbu, á-^á, kami. te;á-a, sak. tvukká (Hodgson, Indo-Chinese borderers, 4, 8), favorlang. sarra-oa-oá (Gilb. Happart, Diet. 255), taljen. khatat^ šan. siam. ka (Hodgson 19), malabar. kakkei, kákam^ singal. kakká, kaputá (Hodgson, Aborig. of t. South 1), kocch. kág, kowá^ dhimal. kowa, pahr. kókó, bhrám. kang-kang^ vaju. gagin, kuswar. kagle (Hodgson, Himal. ethnol. 4), kiránt. kaga, gogokpa, gapwa (18 — 19), bahing. gagakpa (Hodgson 171), vej. gógó (Koelle, Gr. 180), jorub. kanakana (Growther 176), santal. káhú (Puxley, Vocab. 70), tara- humarsk. koláči (Murr, Nachrichten von versch. Lándem d. spán. Amer. 336). K napodobovacímu kořeni ka (ga) přináleží nepochybně i st. bulh. rABf^ANi, slovinsk. gavran^ kavran, č; havran (v jaz. Thaksja: gha- hrang — Hodgson, Himalayan Ethnol. 11), bulh. garvan^ srb. rpaspau. Zdali však k původnímu vran- pozdéji ka- přistoupilo čili naopak z prvotného gavr- (kavr-) náslovná slabika vypadla, téžko rozhod- nouti. Rozličná spadající sera indoevr. slova potvrzují domněnku, že starobulharské k^ana (rusk. Bopona, č. vrána) jest slovo samostatné; sr. irsk. bran (krkavec), litevsk. varná (vrána), polabsk. voma neb rofna (Pfuhl, Beitráge V, 197), ostj. vamgai, pers. wemá (hrdlička), anglo- sask. wraenna, angl. wren (střízlík). Pictet (Orig. Ind. I, 475) ukazuje k skr. kořeni waij, ftraij (zvučeti). Ačkoliv tento kořen nelze žádným příkladem z památek doložiti, máme přece za to, že porovnání Picteta není chybno, ježto vrar^ patrně souvisí s koř. rai? (zvučeti, hlučeti, vy- dávati zvuky), jehož častěji se užívá. £a-, kas k označení kavky : pers. kesek, keškerek^ kurdsk. kasksk^ gruz. kačhkačhi, kazikum. kkjagu^ kjurin. kkerekkul (ycjiap'B, Kiop. m. 625), kološsk. kchhhešhhch (Buschmann, Pima Spr. u. Sprache d. Koloschen, Abh. d. k. Akad. d. W. Berlin 1856, 383; uvedené u Venjaminova x rovná se *-f-cA), japan, kasasai^ cik. gorákko (Pott, Zigeuner II, 116), h. švábsk. kagersch^ kacke (Birlinger, Zeitschr. f. vergl. Spr. XIV, 381), alb. čafdaj rum. čoke^ novoř. xcc^o, xáxa osnabr. káe (Beitr. z. Kunde Č. Sercl: Z oboru Jazykozpyto. 3 50 O původu jazyka. d. indogerm. Spr. II, 225), lit. kosá (mong. čakčachaj^ niandž. sak- sache); téhož původu jest reck. xóffcwqog z=z česk., polsk. a st. rusk. kos. 15. Jeřáb. Co do kořene, názvy jeřáby od pojmenování vrány a krkavce hrubě se neliší, neb i zde setkáváme se s napodobovacím kar, ježto nékdy v gar přechází. Sem spadají : skr. kara\u, kare\u, karka\a (numid. jeřáb), hind. karkdrá, řeck. yég-arog, lat. grus, vl. gru, grue, franc. grue, špan. gndla, rum. kokor, st. h. ném. cranuh, chranoh, stř. h. ném. kra- nech^ kranch, něm. kranich, angl. crane, holi. kraan (též kraanvogél), anglosask. cran, kymr. a breton. garan, kom. cerhidd, armensk. chart, pers. kureng, kuleng, gael. corr (Pott, Beitr. z. vergl. Spr. IV, 96), alb. kerriláte (Stier, Zeitschr. f. vergl. Spr. XI, 230), est. kurg (Wiedemann 455), fin. kurki, veps. kurg, votj. kurči, lap. guorg, chjurkul. qunq, avarsk. qunqra, ami. groungn (jež Bótticher přiroMiává k skr. kuratíkara — Zoitsehr. d. d. morgenl. Ges. IV, 357), ar. kurki, qarqará (volavka), dagaursk. kurkí, kurd. koUngh, chald. kurkiá (jeřáb), syr. kůrko, bask. kurruljoa, kanár, kukku, kamilar. karága (Ridley, Kamilaroi 19 — sr. i karángi kachna). V slov. jazycích gar- ger přechází \žer: st. bulh. nsepARh, slovinsk. žerjav, rusk. «ypaMB, polsk. éoraw\ srb. Mcepae, acAPí^o^ ac^^ípaji (m. ér-), d. luž. zorava, V českém jazyku k napodobovacímu kořeni gru, garv patří zastaralé íeráv,, ježto však, záhy z užívání vyšedši, slo- vem jeřáb bylo nahrazeno; výraz tento, odpovídající st. b. ki^abl, srbsk. jareb i litevsk. jérubé a původně „koroptev" znamenající, není původu napodobovacího. V lotyš. dzerve g podlehlo prvnímu stupni obměkčení, kdežto v slovinsk. gruh a litevs. gerve zachovalo se bez úrazu. Sem náležejí ještě následující slova: fmsk. kurki (jeřáb), mordv. karga, tara- humarsk. kolo (Murr, Nachrichten 327), jiho-austral. karkanja (jestřáb — Teichelmann & Schůrmann 9), katoquin. karakara (sokol — Martms, Beitr. II, 163), mong. chargira, samojed. kúro, tibetsk. khrung-khrung, gruz. qarqati (čáp), irsk. corr (volavka) zz kymr. crgr, crygyr, litevsk. garnys (čáp). V některých jazycích náslovná hrdelnice přestrojila se v t, podstoupila tudíž obměkčení (sr. rusk. nayKi» pavouk a nayxHHa pavu- čina; BonpeKH navzdor a aa-npexHTb zapověděti). K slovům s náslovným t přináleží: švéd. trana (jeřáb), dánsk. trane, tureck. turna, turja, maď. daru, japan, turu, zyrj. tuři (Castrén, Elem. gr. Syrj. 161). V st. egypt. jazyku jeřáb nazývá se áu (Brugsch, Hierogl. Dem. Wtb. 164), v birm. jaz. gjo-gja (Sloan 30), v dippilsk. jaz. kwowol (Ridley, Kamilaroi 49) ; jorubsk. hkdeke (jeřáb — S. Crowther 191) není původu onomato- poického, odnášejíc se k slovesu lakalaka (na jedné noze poskakovati). Názvy zvířat. 51 Z obdobných kořenů vznikly i rozličné názvy jestřába, krabuje: č'. krahtdeCy polsk. hrogulec^ reck. xÍQxa^ (Hesych.), mong. kirghui, tur. larčgy (jestřáb ; k^irča druh sokola), avarsk. karččigha, kerghu (jestřáb), Mohok: kárhákohá (Schoolcraft, Ind. Tribes II, 489), Maori: karearea; v nářečích australských tuzemců : karkanja (Bastian, Zeitschr. f. Ethno- logie VI, 295), tarahum. raugui^ dippil. kígúm^ Zuňi : pijn a j. 16. Koroptev. Dle rozličných, ač vesmés onomatopoických kořenů můžeme ná- zvy sem příslušné rozděliti na tři třídy: 1. Koř. kar, kur: skr. ča-kor-a (zdvojená forma m. H-ar-kor^), pers. čekúr, korn. gyrgirik, kymr. coriar, půl. gerlál (Faidherbe, Rev. de Ling. VII, 221), skr. krkaná Fórstemann (Zeitschr. III, 44) srovnává s řeck. xíqxO' (druh sokola), lat. querquedula, ném. krick-ente^ lit. kurapka^ árevansk. čeurupótka (Schleicher, Polab. Spr. 109), irsk. cear (kachna), bret. clujar. Strany slovanských slov z tohoto kořene pošlých odkazu- jeme kil. 2. Koř. tir^ tri: skr. tittiri (v Petrohr. Slovn. III, 326: „onomatop. vom Geráusch beim Fliegen" ; Pictet, Orig. Ind. I, 493: „du cri de Toiseau qui ressemble á tri ! tri !;, beng. titor, hindust. titar, řeck. títqí^, Třr()«ř, pers. tedrew (bažant =: řeck. rázvooS}^ litevsk. fifaras — tetervas (koroptev — tetřev), st. bulh. TerpiiRb, rusk. xerepeD-B, xeiepa, TeiepbKa, charv. tetréb, tetrév^ polsk. ci€trzew\ cieciorka, č. tetřev^ nord. third-r, fhydr^ ném. truťhenne, truťhahn (odkud č. krůta), votj. tedre, cepang. fithara (B. H. Hodgson, Chépáng and Kus. tribes 22), kocch. tithar, dhimal. tithiri (Hodgson, Kocch, Bodo and Dhimal tribes 29). 3. Koř. kab: řeck. xaxxd^rj (z x«/9-x«/9- ; na onomat. původ toho slova již Řekové obraceli zřetel: „Aristote, en parlant des perdrix, dít: „oí fih xnxxa^i^ovíTir, oi dt tqí^ovci*' „les uns font kakkah, les autres tritri'^ — Pictet, Orig. I, 493), pers. kehk^ kebuk^ tur. keklik, armensk. gaqav^ vej. kokójé (Koelle, Gr. 191), birm. hka^ gruz. kakabi\ skr. kuk- kubha (kohout). Koř. kan- : telug. kanuzu (Brown, Gramm. of t. Telugu 24). Jiné příslušné sem názvy téhož ptáka jsou: chjurkul. kkakkava^ kjurin. dčighlith (Yciap-B, Kiophh. as. 797), Žulu: kwehle („onomatopoetic, expressive of a ringing sounď* Dóhne, Diet. 185), malaj. tagutagu (Crawfurd 180), Kaddo: kauihat (Buschmann, Spuren d. Azt. Spr. I, 446), čemehuev. kakár (I, 551), kolos, kakchhh (Buschmann, Spr. der Koloschen, Abh. d. k. Akad. d. W. Beriin 1856, 416, Nro. 425), kiwom. kahskark (Buschmann, Vólker und Spr. Neu-Mex. 301), massachus. 52 O původu jazyka. pohpohkussu (Schoolcraft I, 294), Soni: kokolasoiha (Schoolcraft II, 477), delavar. popokiwoš, pupikuiis (III, 425); v kaliforn. nářečích: hehhkaka (Schoolcraft IV, 411), Křik: koaíku Pott, rozebíraje skr. n6A, rebhati (praskati, vrzati, broukati), pokládá i stř. h. něm. réphuon, réphenne za napodobovací („in Gemássheit niit der knarrepden Stimme des Rebhuhns** — Wurz. Wtb. V, 362). 17. Křepelka. Napodobování charakteristického tlučení křepelky a odvozené odtud názvy samého ptáka nacházejí se ve mnohých jazycích, při čemž zhusta i metrická stopa (známý daktyl křepelky : — u u) se zachovává ; často ve dvou prvních slabikách hlásky (obyčejné k neb p) se opakují : pers. kerkerek^ kerchegher^ Utevsk. paipala^ putpela^ putperU^ luž. poc- pula^ sard. drcuri^ stř. lat. quaquUa, quacara^ quaquara^ quaquadra (,gewiss aus álterer ůberlieferung" — Diez, Etjrm. Wtb. 4. vyd. 259j, starošp. coalla (Diez, Etym. Wtb. I, 336), st. románsk. quaccola^ rhaetorom. quacra^ stř. holi. quakele (Fr. Diez, Altromanische Glos- sare 38), alb. škurteea (Stier, Ztschr. f. v. Spr. XI, 228), kašub. šutre- kacz (*Hji. 3an. XIII, 5, 69), st. prusk. penpálo (Pott, Beitr. VI, 115), které však dle zdání J. Schmidta (Beitr. VII, 247) spíše perpalo čísti sluší, maď. pittypalatty (vysl. pitpólot)^ rusk. nepenejii, polsk. przepiora^ przepiorka^ slovinsk. srb. plepelica, preperica, č. křepelka (m. pře- jako kapradí m. papr- sr. rusk. nanopoTHHKib, slováck. papradi a j.), st. h. něm. wahtála^ wáhtula, quatála (odtud vl. qua^lia^ franc. caille), čepaťig. umbawa^ tarahuraarsk. tečóli^ austral. adelaid. kurkintja^ tinkjadla^ tureck. byldyrdiyn^ est. tutpdup, tutletup (Wiedemann 1357), putspazar (Wiedemann 994; putpat^ putpadadi lyska), volof. pikerik^ abchazsk. á-a-ča^ avarsk. ččorolli^ slovinsk. pbdprda^ kjurinsk. turtiur (Ycaapi 746), tjang. w-a (Morice, Rev. de Ling. VII, 360), otomsk. tútú, dippil. murrin- dttw, alb. potpološke, bask. pospolina, ethiop. phorphorath, gruz. mc-qeri (třislabičn.). Skr. vartaka^ vartaká zdá se býti vzniklým zjcoř. vart (lat. vert — vrtěti se), ač jemu odpovídají řeck. fOQtvyo- (/óqtv^)^ pers. wer- tádž^ íuvd. werdi. Max Můller (Lectures II, 506) má za to, že skr. var- tiká znamená „navracující se pták* (t. j. jeden z prvních ptáků, kteří na jaře se navracují). JeC známo, že obecný lid vymýšlí si často ještě jiné napodobovací výrazy, znázorňující dle jeho mínění přesněji běž- ného slova tlučení křepelky; tak ku př. v Čechách křepelka dle mínění obecného lidu volá: „pod poie**, ^pět penéz'^, nPOJdíte žít*"; u Římanů dic-cur-hic^ u Němců tritt-mi-nitj huck-de^i-ruck a j. Názvy zvifat. 53 18. Kukačka. Napodobovací kořen je zde po celém téměř světe známé ku^ nejčastěji ve zdvojené formě ku^hu. Ze přečetných spadajících sem slov přivedeme jen některá v známějších jazycích užívaná: skr. koka, kokila, hindust. kokil, beng. kókol, pers. kókeh, kóken (znamená též sovu), lit. kuk, lotyš. kank, rusk. KyKsnnKa, slovinsk. srb. kukavica, polsk. kukcnoka^ č. kukačka, kukavka, luž. ktikava, kokula, arm. ggou, bulh. kukavica, řeck. xóxxv^ (novořeck. též xÓKxvya^^ xovxogy xoůxovg\ alb. kii4ki, kúkcja, kfikua (Stier, Ztschr. f. vergl. Spr. XI, 221 ; Blau, Ztschr. d. d. morgenl. Ges. XVII, 664), lat cucultis, vl. cuculo, franc. coucou, špan. cucoj cuclillo, rum. kuku, něm. kukuk, holi. koekoek, angl. cuckoo, dánsk. kuk,, kúkuk, švéd. kucku, irsk. cuach, kaoi, kymr. cwccw, cóg, bret. kuku, maď. kakuk, bask. kukua, kocch. kukuá, tur. ququvak, kukuqáSj kuguk, fínsk. kakko, kággú, kaki, laponsk. gidk, enarsk. kieha, favorlang. kukun, korjak. kaikuk, kurii, kákkok, kamčadal. koakučith, avarsk. gigo, mordv. kučkan, est. káko, zyrj. perm. kok, kurdsk. pepung, pepuk (Justi, Rev. de Ling. XI, 24), jakut, kaghá (Bóhtlingk, Spr. d. Jak. Wtb. 52 -^ sr. i kukáky, sojka — 69), pikumbul. ngugu (kukačka — Ridley Kami- laroi 42), kottsk. kukúka, ostjak. kogi, veps. kagi, votj. čáko, čerem. huku, mong. kugu-ge, kúge-ge (koncové -ge jest zmenšovací přípona), mandž. keku-che, hučaku, čínsk. khb-kú, japan, hoho {hohotori, hohoto- kisu — Hoffinann, Ztschr. d. d. morgenl. Ges. XII, 462). Někdy k střídá se v násloví s g . st. h. něm. gouh (vedle kouch, couch), stř. h. něm. gouch, guggug (gugeen kukati), nord. gauk-r, dánsk. gjog (kromě kuk), švéd. gock, staro-prusk. geguse, lotyš. dseguse, litevsk. gegele, geguze (ale kukůti, kukati); změkčením g \ z, i: malor. aosyKa, záp. rusk. syayjia, starorusk. aesaiojifl, aersHpa (BycjiaeB'B, Hcxop. Xpncr. 591), č. žežhule (z *g€' gu-), polsk, geegzolka, géigzolka. Na témže kořeni ku (gu) zakládají se v rozličných jazycích názvy holuba: hindust. kukú (angl. coo vrkati), karaib. uákukuá, pers. kúkú, ghughú, malajsk. kukur, bari. gure, skr. ghtdaghulárava, v rusk. nář. ryjieBBKa, ryjie^sa, ryjiH („otb npHSUBHaro KJiHKa ryjarym**' — v^^uib, Tojir. Cji.), vládim. TnpýRymKa (hrdlička), kamHaroj. gulawulU, kollemurramurra (Ridley 21), nogajsk. gugerói (Pott, Doppelung 51), arab. kuJkuJáni, mordv. gulja, gulju, gulka (H. C. Gabelentz, Zeitschr. d. d. morg. Ges. V, 45), zyrj. gulju, tong. (v Polynes.) gulu-gtdu, anam. ku, kuku (hrdli- čka), havajsk. kuku^kuku (hrdlička); marav. kunda (hrdlička — Bleek, Lang. of Mosamb. 63), dhimal. ghúgú (Hodgson 29), santal. huhar (Puxley 61), novozel. kúku (Williams 64), dippil. kong^kelum; v afri- 54 O původu jazyka. ckých jazycích: kuku (Mfůt, Limba), hekua (Nki), lu-kuku neb ai-kukn (Basa), ktmkura (Kasm), alu-kuku (Čumu), alugúgu (Legba), íde-gugn (Ihewe), ngunda (Jao), lu^kuku (Nupe), kiwom. huk^ tur. oguk (v obecné mluve úveik doupnák zz persk. tátáríg), kuskowuk, čečensk. kokv. O skr. kapota, lat. columha = st. bulh. ronASk nemůžeme se určité vysloviti, ač jest pravdépodobno, že první jich slabika zavírá v sobe živel napodobovací. Mexick. kuikmzkaťl (vlaštovka) =: „zpévák" (srovn. kuika zpívati a kuikani zpévák); kamilarcg. kukuráka (neb gorraworra laughing jackass, Ridley 20). S galib. urukuna (holub — Martius Beitr. II, 362) sr. č. vrkati. Názvy hrdličky: lit. kwrkUlis, polsk. krukawht, bavorsk. gurgeUauh (Schmeller, Bayer. Wtb. I, 944), Sandeh: su/nruká, nub. kurrú (Lepsius, Nub. Gramm. 351), mexick. kokotli, tepeguan. kokotóli (Buschmann, Spuren d. Azt. Spr. I, 73). Tm, du, tur: lat. tur- tur (hrdlička), franc. tourterelle, řeck. tQvyóv (rgéCeiv vrkati), alb. túrtuli (Stier, Ztschr. XI, 136), Batta: ha-tutu, ném. turteUtauhe (st. h. ném. turtula-túhá, turtil-tubá), angl. turtle, hebr. tór (hrdlička), lesg. tirghon, gbes. tourm (holub), tibetsk. druďdrud (holub), mandž. dudu (holub), perm. diďi, Haussa: tantabera (Fr. Můller, Grundriss d. Sprachwiss. I, 223), sr. i vjaz. Odži: abruburú (holub — Riis 139), čippev. o^mimi, mandan. ivarauityte (Schoolcraft III, 453). 19. Sova, výr. Napodobovacími kořeny jsou wí, ulu (sr. lat. ululáre výti — řeck. ókolť^C^^v) hu, ghu a 6w-. 1. uUlu-: skr. uláka, úlúka (urúka), hind. lůlu, beng. ulúlc, pers. urúgh, novozel. nírw, lat. tUula, anglosask. ula, angl. owl,, korn. ula, franc. hulotte, tarahumarsk. ululú (Murr, Nachri chtěn v. versch. Lán- dern d. spán. Amer. 316), futunsk. lulu (syčely — Grézel, Diet. 179), kauišan. lololoazi (Martius, Beitr. II, 259). 2. ku, hu, ghu : skr. ghúka (sýc, sýček — sr. č. houkati), hind. ghug- hiuá, kanares. guka^ g^^h pers. húhú, čughu (výr), skr. uhú (již ve Vé- dách napodobuje ptačí hlas nebo křik), st. h. ném. huo (výr), huwdu (zn str. h. ném. iule sova, ném. etUe), str. h. ném. kouch, ném. uhu franc. chouette, kymr. hwan, hwén, íinsk. huhka, huhkaja [huhkán výti), est. klik, hankas (Diefenbach II, 490), kakk (Wiedemann, Wtb. 208), prov. cau, chau, breton. kaouan, gascon. gahus (Ducéré. Rev. de Ling. XIII, 398), hebr. óchá, tur. ugu, úgú, kokonak, kukunak (fmsk. jokkó), tibetsk. ug, eskim. ugpik, mohok. ohowá, kajugsk. o-wá, onondag. kok- hod (Schoolcraft II, 489), dakot. hing-hang, čippev. okokoo, ko-ko-ko-o (Schoolcraft II, 466), delavar. kt^us (Schoolcraft III, 425), assinib. Názvy zvířat 55 hUhung (Schoolcraft IV, 424), algonk. hoho-koko-koko (Schoolcraft V, 421), činuk. wnugh-waugh (V, 551), čuvaš. úge (H. Vámbéry, Etym. Wtb. 208), tezuq. kujonh (Buschmann, Vólker und Spr. Neu-Mex. 288), čim- metjan. qutqun-iuks (Buschmann 402), massachus. kukukhau (School- craft I, 294), luž. kvikava (sýček) ; v rezjanských nářečích : éúk (Bo;^'^"- ;íe-KypTeH8, Onux *0HeT. pedBHHCK. roBopos 57). V Rigvedě uhú znamená křičící (jakožto epitheton hus: uhuvas haňsásas), kdežto gugulúka zna- menalo asi tolik co sýček, jak zavírati lze ze slova gtigulúkajáfu, zna- menajícího zlého ducha, jenž se jeví v podobé gugtilúky (Grassmann, Wtb. z. Rigv. 1407), bulh. KyKOMa.BKT>, bavorsk. hu-eul^ huuuo (Schmel- ler, Bayer. Wtb. I, 1030), aw/*, auff (I, 42 — st. h. něm. uwiln^ řeck. ahiv křičeti, lat. ov-áre výskati), schuhu^ schuffut, schaufaut (Schmeller II, 377), rum. knkuveike, huhuresu^ pers. úkú^ kókeh, dippil. kuggu^ man- ding. kikiango^ malajsk. kukubluk, bret. kuchán (kymr. cwan), řeck. x/x- xa/í?7, xavxoi&^a, xoHxo^árí^ xixv^o^ (sova), xixxafíccĎ (křik SOVy), novoř. xov- xov^dyia^ vl. coccoveggia (sýček), pers. ^óken, gógen (Blau, Ztschr. d. d. morg. Ges. XVII, 664), hebr. kós^ alb. kukuvailce, ečeminsk. (sev. Amer.) kukukahs, mikmaksk. kukuges^ vej. hxíhu^ anam. kok (Taberd, Diet. 83), žuman, surukukú (Martius, Beitr. II, 252), galib. urukurea. 3. Z onomatop. 6ří-, buhu-, puhu- vznikla slova: pers, bůh, buf, kurd. frwmi, arm. 6om, řeck. ^éng, lat. bubo, vl. gufo, špan. buho, st. h. něm. húwo (stř. h. něm. hiuweln, hiulen výti), luž. pujvuj, slovinsk. vubuj (Bý;^H.ioBHq'B, IlepBoÓHTiiue C^iaBHHe 172), persk. tur. bugu, arab. búh, švéd. uf gruz. bui, lotyš. uhpis, polsk. puhacz, piíchacZy rusk. nyrait (výr), vologd. ({yxé-inju-B, tulsk. 6ýxajio, stř. bulh. óyxajn,, alb. phuphti- pheike, fuifúke (Stier, Zeitschr. XI, 219—220), jap. fukuró, favorlang. pook (Happart, Diet. 347), kamilar. hukútá (Ridley 20), pikumbul. búkú- tutá (Ridley 42). Jiné názvy sovy i výra: lat. strix, řeck. o-ro/yl (polsk. strzyga noční strašidlo), rviá (sova — Fick — Curtius, Stud. z. griech. u. lat. Gramm. IX, 2, 189), polsk. kruk, skr. ghargharu (rachot, sova — gharghará zvon), siam. thutthu (Pallegoix 825), mexick. čičtU, jorub. ogbigbi, Žulu: čwelele (malá sova — Dóhne 350), Mája: tunkulučo (Buschmann, Spur. d. Azt. Spr. I, 51), Bondo: kúrruku (sýček), luž. juskava (výr, od si. juskac pištěti, houkati), kolos, eisskhu (Buschmann, Spr. d. Koloschen Abh. d. k. Akad. d. W. Berlin 1856, 409, Nro. 191), katoquin. hjajá, kirgis. ular (steinhuhn — „ein heiseres uh-lui oder i(h'luir, dem der Vogel seinen Namen verdankt** — Finsch, Reise nach West-Sibirien I, 225), korn. uan (Stokes, Beitráge V, 446). Z jiných kořenů vznikla slova: lit. rukale (sova — Geitler, Lit. Stud. 107), dukas. 56 O původu jazyka. skr. djáka (bez dokladů), kurd. tok, franc. grand^uc. Nékdy zvuky soví přirovnávají se ke mňoukáni: stieng. miang (znamená: 1. mňou- káni, 2. kočka, 3. sova), v jaz. Tjang: ntanieo (kočka), ting-manies (sova — Rev. de Ling. VII, 360 — 361), franc. chaťhuant (sova). 20. Papoušek, dudek, vrabec aj. Napodobující výrazy, vztahující se k rozmanitým druhům ptactva, vynikají neobsáhlou téméř hojností slov, na niž, doložíce se některých výraznéjších příkladů, stručně tuto upozorníme. Přestaneme na ně- kterých užívanějších názvech vrabce, vlaštovky, papouška, drozda a j. MáC ovšem skoro každý druh ptáků i v jazykové stránce, vzhledem k názvům příslušným svůj dějepis : než rozborem podobných otázek na tomto místě obírati se nemůžeme, poněvadž nám jde toliko o stručné doklady, nasvědčující onomatopoické povaze mnohých názvů zvířat. Prese všechnu rozmanitost uvedených níže slov onomatopoický ráz jich jest tak jasný, názvy ptáků tak výrazný, že i protivnici theorie svrchu položené nemohou původu jich napodobovacího nepřipustiti. Názvy papouška v těch stranách, odkud je vlastně domovem, tudíž v horkých krajích Ameriky, Afriky i Asie, podnes ještě větším dílem za- chovaly ráz onomatopoický; sem patří na př. zjazykův afrických ná- sledující slova: pambarai (Landoro), tóatóa (Mende), pábo (Vej-Koelle, Gramm. 206), ghágha (Gbese), didea (Nupe), dídéa (Ebé), Hčimogó (Bornu), égurokóko (Udom), koákut (Kum), kapakáiju (Pangéla), kapagaio (Lubalo), pápagáio (Kiriman), titirima-ko (Boko), ogógo (Akurakura), kpágbot (Alfut), ebarebnre (Landoma) — Koelle, Polygl. Afr. 124—123, kdle-kello (Man- dingo-Macbrair 42). Příklady z jiných jazyků: hindi éiri^ skr. ceW, čim% Mra, malajsk. kékek, anam. čimkeo (Taberd 221), birmansk. kjaj-kjok (H. Sloan, Burmese lang. 106), Maori : káká, tur. papa^án, arab. babagá, (novoř. nanayái, st. bulh. nanovri, slovinsk. papiga, st. franc. papegai, tirolsk. papperl — Schópf, Idiotik. 487 — a j.), afgh. tótá, tur. tutu, dudu, jiho-austr. tetetitja, katpa-atpa (Teichelmann and Schůrmann, Gramm. of t. lang. of South Austr. 10, 45), kamilaroj. bunbunbului, žuman. w-o-e-Ao (Martius II, 259), galibsk. křik, kiankia, botokud. hua- Icua, Guača: káličiči, Guana: kirikiri, katoquin. tiritiri (Martius, Beitr. II, 163) a j. Názvy dudka : lat. upupa, řeck. Snoxi), milánsk. buba, roniagn. poppa. piem. popo, port. poupa, šp. abubilla, lotyšsk. puppukis, wallonsk. bouť bouboutt (Pott, Doppelung 56), fr. puput (šp. putput, Diez, Etym. Wtb. I, 433), horno-něm. wutwut (volofsk. vetvet čejka), st. bulh. ki^oA'^* Názvy zvifat. 57 K^iiA'^, persk. Mbu, bubeh^ si. prusk. prapólis, norman. pupu (Duméril, Diet. Norm. 182), avarsk. huthut, efef^ hodhod, arab. hudhud^ tureck. pupek, piibek, bubu, hupuk, rusk noraTyfiica, česk. polsk. dudek, charv. dedek, pupavac, putpuden, litevsk. tutlys, tutullis, kukuttis, malorusk. AOAy^i, kurd. pipó, húdhúd, angl. hoopoo, holi. hoppe, maď. babuta, čagat. hoppepiš (Vámbéry, Čagat. Sprachstud. 343), est kturit (Wiedeman 342 — křik jeho nazývá se tututama 1358), kopt. koukaufat, demot. kekoupat {kekup — K. Brugsch, Gramm. Démotique 23). Vrabec často bére svůj název od svého štěbetání neb cvrlikáni: odži akasunuma („štěbetající pták* — Riis, Oji-Lang, 32), tureck. čop- éuk, čupčuk, Žulu iřw^7i/i (hedge-sparrow — Dóhne 391), hloko-hloko (druh velmi křikavých žlutých vrabců, pospolu žijících — Dóhne 137), chjurkul. dHvkkáriy mokš. mordv. kirjhks (A. Ahlquist 157), Haussa čeičieva (Schón 150), zyrj. diydzj (Castrén, Gramm. Syrj. 139), kurd. čučík (Justi, Rev. de Ling. XI, 21), vologd. i^hbbjib, qeKáuMHKi*, Zaparsk. pišakk (Martius, Beitráge II, 307), siam. čab, čieb, skr. kcdavifika (vrabec — sr. kalakala křik, hluk, šum), malaj. pipit, anam. éim-se, se-^se (Taberd 442), avarsk. qadako, st. egypt. tutu, kopt. dad (H. Brugsch, Hierogl. Dem. Wtb. 149), lit. kroklys, novor. ffnavQyiu; sem patii rovnéž st. bulh. b^abhh, dřev. vorblik, polsk. tcróbel, wróblik, česk. vrabec, ježto souvisí s něm. wir- beln = angl. warble (švitořiti, zpívati) i česk. brebentiti; est. uarbhme, jakož i maď. veréb vzaty bezpochyby z jazyků slovanských. Dodatečná náslovná sykavka jeví se v lotyš. zvirbulis, litevsk. évirblis, s nimiž i st. h. něm. sparwe (anglosask. spearva, dánsk. spurw) se srovnává. Ve fran- couzských nářečích i různorečích vrabec označuje se množstvím zvlášt- ních výrazů: pisU (Avranches), pottin (Coutances), moisson (Valognes), friquet (Bayeux), quilleri (rOrne — Édél. et. Alfr. Duméril, Diet. Norm. Introd. 59). Drozd: šp. port. eorzal, arab. zorzor, bask. zozarra, bavorsk. zurr, zurren (Schmeller II, 1149j, st. prusk. seese, lit. šeše (Burda, Beitráge VI, 399), mad. húros, jakut, čárda (Bóhtlingk, Spr. der Jakuten 120), osnabr. snarre (znamená též starou krávu, i starou babu — Jellinghaus, Beitr. zur Kunde der indogerm. Spr. II, 237), sev. fris. snarker (Gradl, Zeitschr. XVII, 16), st. bulh. xpo^fh, st. h. něm. drossala, throsga, kymr. tresglen, irsk. truisg, bret. drask, angl. throstle, lotyš. strazds, žulu bo- boni („štěbetavý pták* — bobo štěbeťavosf i oni pták — Dóhne 30). Vldstovka: mexick. kuikuickatl, čippev. šašávanadissi, est. ture, tawgy-samojsk. siru/cu, malajsk. lájang-lájang, kamllaroj. millimumul, litevsk. kregéde, st. prusk. krixtieno, (Pott, Beitr. VI, 144), kurd. ababil 58 O původu jazyka. („hirondelle des murailles** — Jusíi, Rev. de Ling. XI, 26). Snad sem náležejí též st. h. něm. swalawá^ swaluwá^ swalwa, str. h. něm. swalwe. swálbe, angl. swallotv^ dánsk. swale, švéd. svala^ ježto co do kořene odpovídá jim lit. švilp^ti (pískati, švitořiti, šveholiti); garriole (v ná- řečí Biarritz-ském), povstalé z garrtda znamená „štěbetavá*, kdežto gasconsk. aouringU (Rev. de Ling. XIII, 388 — 389) odnáší se přímo k franc. hirondelle (m lat. hirundo^ řeck. xéhdóp^ jichž význam není ná- ležitě vyjasněn). Některé jiné názvy ptáků: čáp: alb. léléku^ Ijeiléku (»nach dem schnabelgeklapper'* — Stier, Ztschr. XI. 229), arab. laqláq, persk. leUek, tur. leilek-quši, novoř. htlexag^ WJhi, srb. lelek^ kjurin. leglěg^ maď. gagó, ostj. hágert (Donner, Vrgl. Wtb. I, 7), čerkes. AtmA, lit. gandras (čáp) Geitler (Lit. Studien 63) srovnává s česk. hudr-ovati; kulich: lit. iaw- kale^ kiurklys^ rusk. kjmhk-b, fr. courlis, vlask. chiurlo^ novoř. rovgUda (Schmidt-Góbel, Zeitschr. fůr. vergl. Spr. IV, 263 i násl.); čejka: lit. pempe^ st. prus. peempe (Pauli, Beitráge VI, 419), rusk. nHrajiKa, qHfieai, saratov. i^hóhcb, rjazan. hhbhetb, d. něm. pímk^ pywit (Woeste, Zeitschr. IV, 186), něm. kihitz^ angl. peemt; pěnkava: kymr. 2>iwc, katal. pinsá^ breton. pint^ maď. pinty^ port. pisco^ franc. pingon^ vl. pincione^ slováck. pinka, macedon. Tiiyyap =z řeck. aniyyoq (Fick, Orient und Occid. II, 722), něm. /iwie, bavorsk. pimk („Nachahmung des einfachen Lautes dieses Vogels** — Schmeller, Bayer. Wtb. I, 394), d. luž. pikotac, lit. kikiulis, kikilis (Geitler, Lit. Stud. 91); stHzlík: vl. scriccio, scrícciolo, anglosask. scric, slovinsk. streč; skřivan: st. prusk. vervirsis, lit. veversis (Pauli, Beitr. VI, 416), žyndlis, bulh. qjyqjyjiHn>, novořeck. r^ovr^ovhápogy maď. pacsirta, rumun. čokerlán, charv. škrlac, čavrljuga. Datel: bask. katačoria, lit. krakis, (lotyš. krékis, sojka, st. prusk. kerko potáplice), čagat. karkara (Vámbéry, Čágat. Sprachstud. 315), botokud. áng^áng (Martius, Beitráge z. Ethn. Amer. II, 182). 21. Had. Níže uvedené názvy hada přináležejí k dosti vzácné v jazycích třídě slov utvořených z citoslovcí ; ačkoliv tudíž slova tato nespadají vlastně do oddílu výrazů čistě onomatopoických, měli jsme přece za příhodné, právě na tomto místě o nich zmínku učiniti. Citoslovce, z něhož vznikla níže přivedená slova, jest ach. Jest zcela přirozeno, že zvíře, jehož jediný pohled Hdi strachem naplňoval, jež všichni téměř národové měli v ošklivosti a jemuž jenom z pověrečného strachu byla vzdávána pocta, bylo označováno tím citoslovcem, které vyslovovalo bázeň, strach, oškli- vost. U Arabů had nebyl obyčejným tvorem, nýbrž jakýmsi duchem Názvy zvířat 59 „déinn" (Nóldeke, Zeitschr. f. Vólkerpsych. I, 412 — 416). V indoevrop- ských jazycích aA, ach dle zvukoslovných pravidel odvozuje se od agh; z toho kořene vznikla rozmanitá slova, vyjadřující strach, úzkost, hřích, bolest, nepříjemnost a t. d. Sem spadají následující názvy hada: skr. ahi (vl. „oškHvé, nebezpečné, svírající, škrtící zvíře"), beng. ohi (sr. citosl. oh /), marat. aAi, zend. aži (obměkčením původního g v z: ,drak, haď* — sr. Aži Daháka „drak Daháka** — název pověstného v iránském bájesloví draka; u starých Indův ahi ve Védách označuje též mocného zlého ducha Vrtru, jenž neustále zápasí s Indrou^ indi- ckým Perunem), armensk. óths^ iz, huzvár. adi, pers. ež-dehá (drak; slovo to zkráceno ze svrchu spomenutého zendského azi^duhálcá)^ reck. cX"'í»N h^^^^- V kořen agh někdy vsouvá se nosovka : lat. anguis, st. h. něm. nnc (drak, had), něm. unke (kuňka), růst. yxci* (z *oné- z=z *ong-), slovinsk. góž^ guz (z vo- vti-), polsk. wqz (gen. w§ža)^ č. úi, užovka, litevsk. angis^ lotyš. ódee^ nord. óglir (užovka; sr. angl. tighf šeredný). Budiíovič, srovnávaje st. bulh. raA'^ (animal reptile) i rA^HTii (vituperare) ukazuje příležitě k tomuto přechodu významů: nausea, sordes, reptile, serpens (nepnoóuxHHe CjiaMHe 162). Abychom poměr vytčených slov ku kořeni agh (=: ach) blíže doložili, uvedeme několik slov odvozených od něho : skr. agha (zlý, nebezpečný, bolest =z řeck. a/ot; nepříjemnost, zármutek), aňhas (strach, tíseň, nouze), aňhu (úzký; výborně k takovému významu hodí se č. úzký: „je mně úzko, úzkosti, býti v tísni" a j. sr. i. finsk. ah^das úzký); řeck. dy-o^;, d^o-fiaí (vzdy- chám, hořekuji), dx&ofím (jsem zarmoucen, jest mně úzko, vzdychám), á;f-nv (smutek), ex-^on (nenávidím — sr. ixi^ a s^idm), exOog (nenávist), ix-^gói; (protivný, nepřátelský). Pozoruhodná jest i shoda řeck. dq:i^ (had — novořeck. qidi) a bx'1<; s óx-^flv (teskniti, rmoutiti se) a o;f-^řr (znepokojovati). Lat. ang-or (strach, obava, úzkost), ang-ere (znepoko- jovati, mučiti, svírati\ angusttis (těsný, úzký, nebezpečný), st. bulh. ft^i-Ki, rusk. ya-Kíft, polsk. wqz-li (sr. wqz), č. úz-ký (sr. m) a j. Od téhož kořene i úhoř v některých jazycích název svůj obdržel, patrně pro podobnost svou k hadu : lat. anguiUa, . řeck. r/x^h^;, lit. ungurís^ rusk. yropb, slovinsk. ogor, vugor, srb. yrop, ynin, polsk. w^gorz, č. líhoř. Podobně přišel i ježek ke svému názvu : řeck. éylvo>;, st. bulh. leash, rusk. exc-b, slovinsk., bulh. joi, srb. je»c, polsk. jez, č. jeé-ek, lit. eHs, lotyš. ezis, alb. ess a t. d. Ach co kořenné citoslovce v nezměněné podobě jeví se v řeck. dx'Ofiai, angl. ache (boleti, bolest), rusk. ax-aib (vzdychati), marf. áh-ítni (toužebně si přáti), sr. též oh-ajtani (přáti si), oh-étozni (stenati) a j. 60 O původu jazyka. Sem spadají též gotsk. agan (báti se), něm. ách-gen (stenati), irsk. agh (strach), st. h. něm. ahhieót (stenáni), holi. ák-dig (strašný), angl. u^-Iy (šeredný), st. h. něm. eg%^ eM (strach), něm. ek-d (hnusení, oškli- vost) a t. d. Iv jiných jazycích název hada tvoH se nezřídka od ob- dobných co do významu kořenův: kopt. Ao/*, demot. hav (Brugsch, Gramm. Dám. 24), st. egypt. hóf, hfó (Lauth, Ztschr. d. d. morgenl. Ges. XVII, 361), staro-hajt. boba (Brasseur de Bourbourg, Relation des choses de Jucatan 507), Nutká: kchéii, xéii (Buschmann, Vólker und Spr. Neu-Mex. — Abh. d. k. Akad. d. W. Berl. 1875, 336; Cook píše též slovo: heeeee^ heeeai 339, Nro. 217), siamsk. ngu (had — nguai stupere — Pallegoix, Diet. 481), tur. engerek (zmije — angr-ašmak ste- nati, vzdychati), v jazyku indiánského kmene Wako: ech-ách-cwrrikite (Buschmann, Spuren d. Azt. Spr. I, 453), nagsk. pw, piirr (Hodgson, Aborig. 3), šan. siam. ngu^ v jaz. toung-lhoo hm (Hodgson, Indo-Chin. borderers 20), kirant. pw, pu-u^ phu^čju (Hodgson, Himal. Ethnol. 22 — 23), javansk. hulo (had — holo zlý, špatný), sidejsk. vaulei (v. d. Gabelentz, Ztschr. d. d. morg. Ges. XIII, 71), Sandeh: wóA (Schwein- furth, Linguist^ Ergebn. 45), v Austrálii vodní had sluje wau-tvai, tcau- gul (Bastian, Ztschr. f. Ethnologie VI, 298), kauišan. houwari (Martius, Beitr. II, 248), namaq. au-b (vl. „strašný", od au báti se — Vocab. d. Nam. Spr. 5), trangansk. Ati-va, goramsk. ucuii (Rosenberg, Der ma- layische Archipel, 603), tahit. buhi, arab. hajjat (sr. charv. guj, gujina, jap. hajá ach!), japan, uva-bami (rusk. yaH ach!), malaj. álar (sr. lat. ululáre) a j. V některých pak nazývá se „syčícím** : čínsk. še, hebr. gi- fffnt (záfaf syčeti), efeh (áfd dýchati, syčeti), estonsk. huss^ ušš (Wiede- mann 1396). Perské már (had) co do významu původního znamená vlastně „smrtonosný**, sr. skr. mářa (srarf, u buddistův též „pokušitel, ďábel), márt zz č. mor. Č. had (st. bulh. raA'^? polsk. gad, rusk. ra^ica) znamená „ošklivý, ohavný**, majíc společný se slovem záda původ (st. bulh. iikj^\ — jehož prvotný význam byl podex — sr. skr. had cacare, zend. zad: zadhaňh =z č. zadnice^ rusk. aa^^nni^a, reck. x^d-arog podex, koř. ;ř«^-x^f fcíy) ; sr. i rusk.. ra^^Hua i ra^^HTb (znečistiti), charv. gad (oškli- vost, had) a gaditi a t. d. „Zmij*^"^ (st. bulh. :;uiiH, rusk. 3Mtft, sMtH, polsk. mý', zmija, slo- vinsk. srb. zmaj) znamená „pohybující se**, odvozujíc se od koř. gam (jíti — skr. ga^ gam jíti); k témuž kořeni přináleží i hmyz (char\\ gmt- žati, plaziti se), kdežto smok (též v polsk., bulh., rusk. a st. bulh. jaz., lit. smakas) = zmok^ zrnek (drak, dábel) spíše souvisí s č. smek-, smyk-, rusk. npe-cMHKáTBCJi (plaziti se). Od způsobu pohybování had obdržel Názvy zvtfat 61 * své jméno i v jiných ''jazycích : lat. serpens^ sloveso : serpere (plaziti se), skr. sarpa (sarp pohybovati se), řeck. Igitnóv (igmiv), st. h. něm. slango {slingan plaziti se), angl. snake (sneak plaziti se), hebr. sáráf (od ♦sáréf plaziti se) a t. d. 22. Žába. Onomatop. kořen : bek, bok. Sem spadají : skr. bheka^ bheki, hindust. bek^ beng. beka, marat. penká, pers. pek, puk, wek, slovinsk. vega (MHKyi^KíA, Ba6sio^. h bubo;^ 77), tatarsk. boka, sr. v ruských nářečích óaKarb (hulákati — RajflmTb, myMtTb), 6aKa (roBopyni*- Mnicyi^di, Ha6jno;^. h bubo;^ 51) , tur. kur- baghaj bagha, čagat boka, jakut, bctgha, maď. beka, něm. pogge, kirgiz. buká, gruz. baqaqi. Lat. raná Pictet (Orig. Ind. I, 507) přirovnává k skr. ran (zvučeti, zníti), hebr. ránan (křičeti), arab. ranan (žába — slovesu. koř. ranama křičeti). Z jiných, též onomatop. kořenů jsou tvořena slova: stí h. něm. frosc (sr. č. vřesk, vřískati, břískati), nord. froska, anglosask. frox, angl. frog, rumunsk. broaske (sr. řeck. ^qsxbxb^^ napodobující žabí vřesk), švéd. groda, dánsk. tudse, holi. kikker, kík-vorsch {kik m něm. quak', řeck. ^á^axoí, xocí^, lat. coax-, rusk. icBaK), d. luž. kunkac, č. kuňka, fin. konnikka, votjak. konna, est. kon, konn, livon. kuóna, kóna (Donner, Vrgl. Wtb. d. Finn. Ugr. Spr. I, 74 — jenž však nesprávně sem táhne kina pěna i kána zloba), h. luž. kunkava, rusk. (v obecné mluvě) RBaKraa, anglosask. yce, alb. kakezogea, bretekossá, pretkosea (Pott, Wurz. Wtb. IV, 559). K albánským slovům velmi se podobají příslušné výrazy řecké, vynikající dle Hesychia velikou rozmanitostí tvarův: figótaxogy ^Q^ixog, ^ogdcocág^ ^óg&ccxogj pó&gcocog, ^árga^og, ^go^juttog^ fiógraj^og (Stier, die albanes. thiemamen, Zeitschr. f. vergl. Spr. XI, 234), kdežto stř. řeck. <;poí7(rxí| znamená vlastně: „nafukující se, nadýmající se**; s ^árgaxog podivuhodno -se srovnává mordvin. vatrakš. K něm. frosch nejblíže od- nášejí se alb. breska, stř. lat. bruscus, lotyšsk. parkškis (sloveso parkékét vyjadřuje zvuky žáby, datle i čápa — Diefenbach, Zeitschr. XI, 285). Dřevní Indové skřek žabí vyráželi slovem akhkhála (Rigv. V. VII, 103, 3), k němuž nejlépe přirovnati lze název žáby v bavorském nářečí : jágkel (Schmeller, Bayer. Wtb. I, 1204). Z přečetných slov napodobovacích, vyskytujících se v jazycích indoevropským nepříbuzných, doložíme se zde toliko některých: mandeng. todt, toto, igal. ákele. Kupa: gbagbo, Ebé: kókáa, Bornu: álčačá, Kamuku: ákundu, Basunde: háku, Tum- buktu: korobáta, kazikum. yorbathi, Isuvu: ito-roro. Limba: kunopo, Tůmu: panpan, Žulu: gxangxa {x vyobrazíme mlaskavý zvuk, lateral- nim zvaný — Dóhne 115), Jdanhla (128), nana (žabka), odži: apong-- kjeren (Riis 149), nub. gogelatti (Lepsius, Nub. Gramm. 313), golgode. 62 O původu jazyka. gorgodai^ korki, korrai, avarsk. qojrq (mn. čísl. qurqbi), tagalsk. kabakab (Schadenberg, Ztschr. f. Ethnol. 1880, 168), tjang. keo-kio, krap (Morice, Rev. de Ling. VII, 363), mexick. cuejatl, Achastli: (v Nové Kalif.) ua-keš ikeš znamená „špatný" — Buschmann, Spuren d. Azt. Spr. I, 562), Čvačamaju: kwata, kolos, chakchau, chychc (Buschmann, Abhdl. d. k. Akad. d. W. Berl. 1856, 421, Nro. 724), čippev. omuklcukU (Schoolcrafl V, 599), delavar. kuikuenkuikuilat (Schoolcrafl III, 426), hotentot, 'ffuze- 'ffuwi (Vocab. d. Namaqua Spr. Barmen 1854, 9), Tupi: tatáka (Mar- tius, Beitr. II, 89), seliš. kálkálaks (žabka), Imlámake (žába — Menga- rini, Selish Grammar 3). U Číňanů wa znamená „žáby" i „žabí skřek** ; žáby u Číňana „bubnuji** a komárové „hřmi**: wa ku („bubnováni žab**) wan lui („hřměni komárů** — Morrison, Chin. Diet. II, 583); dakotsk. tongtongtangka („bull-frog** — Riggs 202), malaj. kátak, kódok, bahing. kru-kru (Hodgson, Himal. Ethnol. 172), vej. gbengbe (Koelle, Gr. 177), hauss. kwaddo (Schón 129), akra. kokodene íZimmermann, Vocab. 157), koérun. uquaqtie (Martius II, 275), sečuan. segwagwa (Brown, Gramm. 105), irokes. skwarak, kiš. xtutz^ karaib. tmi-iibi-tibi (Congr. internát, des Américanistes, 1877, II), čínsk. mung a j. Názvy ropuchy: dánsk. ógle (sr. angl. ugly šeredný), luž. krokava, slovinsk. hrapavica, h. hesensk. oikch (Diefenbach, Zeitschr. VIII, 237), bavoi-sk. múemelein (od slovesa múeméln tiše mluviti, šeptati — „vielleicht in- sofem man nach einem alten Aberglauben nicht gern laut von diesen Thieren sprach** — Schmeller, Bayer. Wtb. I, 1599), chjurkul. dčidčah^ Tupi: kururú (Martius, Beitr. z. Ethnogr. Amer. II, 44), činuk. ekatinfi" hich-htch (Gibbs 19), Adampe: ágbogbůlo, Mende: gbégbe, Sobo: óAwZe, Okulóma: ngtcongwo^ Bornu: kokó^ Bůmbete: mambembénde^ Afůdu: keókúe a j. Jakožto kuriosum uvádíme ještě, že v Siamu v žabím skre- hotu rozeznávají skřek samic od skřeku samců: skřek samic zove se ihig, a skřek samcův ang; spojené úng-ang označuje pak „žabí skřek** vůbec (Bastian, Reisen in Siam, 222). 23. Moucha, komár. Kořen : wof, wwf, muk (šuměti, bzučeti — v Petrohr. Slovn. skr. mag, miQ „šuměti, bzučeti** — avšak jen v Dhátup. bez dokladů, ježto ostatně příbuznými jazyky u veliké míi^e se poskytují). Sem přináleži: skr. makšiká („Tinsecte qui bourdonne** Pictet, Or- Ind. I, 421); Curtius (Grundz. d. gr. Etym. 336) jest ovšem jiného mínění: dle něho ^zá- kladné *musa (moucha) odvozeno snad od mus =: skr. muš (krásti), tak že by moucha (zz zlodějka) „byla mezi hmyzem to, co myš mezi ssavci"; marat. masti Aa, páli máčika^ heng, máččht, hind, makkhí^ zend. Názvy zvířat. 63 fnakhši, pers. meges, buchar. mekes, afghan. máší, kurd. miš, myghmyh, kjurin. mizmíe í^mot onomatopéique" — Justi, Rev. de Ling. IX, 31), armensk. míghik, mdzégh (moucha), miekh (komár), reck. fivín (z fivai-), lat. musca^ franc. mouche^ alb. múze^ st. h. ném. muccá^ muggá (komár, moucha), str. h. ném. múgge, niugge, něm. múche (komár), st. sask. *ww^fl;a, holi. mug^ anglos. mygge, angl. midge (komár), švéd. niygge, dánsk. myg, nord. wý, st. bulh. MOifjCA, rusk. Myxa, polsk. mucha, lit. muse^ musinas (masařka), musulai (mušky — Geitler, Lit. Stud. 97), lotyš. muša, česk. moucha^ korjak. muien-mmen (komár — Pott, Doppe- lung 205), čečenz. mozu, masui, fmsk. makárá. Slova s náslovnou sy- kavkou: sásk (moucha — v sev. čud. jaz.), est. snask, mordv. sáške^ maď. szocske (kobylka), vej. sisi (komár, moucha), surisuri (id.), jorub. esinsin (moucha), agau. cilnca. tigriňsk. céncea; tur. sinek (moucha) znamená „ssavá", jak vychází na jevo z čagat. sÍ7igek (moucha) i sing- mek (ssáti — H. Vámbéry, Etym. Wtb. 151). K napodobovacím slovům přičítáme mnohé názvy komára s náslovnou sykavkou, mnohdy zdvo- jenou, vyjadřující bzikání komárovo: mandeng. susó (komár). Žulu: sense, sensane, Bambara: suso, Kabunga: sunsulúno^ Soso: sosóna^ est. sáz (Wiedemann 1126), Dahome: sasugbue, tlahkal. cikch (Buschmann, Athap. Spr. 294), inkalit. zzyija^ tur. abin, čipin^ fm. sáske (nomin. sáski)^ mordv. sáská^ lap. čuoik^ tomsk. susúli^ kisekis. sasui^ Muntu: n-čen-čim-a, st. h. něm. zinzála^ zizala^ vl. zanzala^ zanzara, alb. rf/r- TJ^riQag (sr. bavorsk. zúnzler můra, světluška, zinsél kmitání — Diefen- bach, Wtb. IL 658), v jižn. Rusku: AawK-B (ovad). Zdvojená slova: kjur. mizmiz, Phuka: njamnjam^ Karekare: njunju^ Bamom: manma^ Mba- mba: ngungu^ Mano: nía-nía Landoma: tunton^ Mfut: munma7í^ Bute: namhm (Koelle, Polygl. 130 — 131), činuk. opona-cúcuk. Onomatopoické názvy brouka: alb. bubušineka (]3rouk), sušinka (babka), búša (brumbál), boibíllie (brouk), řeck. ^o^fiéloig, rum. bruch (babka), řeck. ^Qovx^g^ /?í>oi)- xog (druh kobylky — Stier, Ztschr. XI, 240 — 241), kjurin. ppeppe (Ycjiapi, (599), Bari: bibi(Fv, MůUer, Grundr. d. Sprachwiss. I, 71), anam. wo-tvo (Taberd 594), manding. kubero-kubero (H. Steinthal, Mande-Neger Spra- chen 64), bulh. ópinóip, rusk. «yKi, (»cyMc«aTB bzučeti), d. luz. bruk (brukaš bzučeti, broukati), h. luž. bručk, lit. vabcdas (brouk, k němuž MHIcy^Kifi-Ha6JIIo;( h bubo^^u 80 přirovnává vambareti vrčeti i st. lit. vábiti zváti, volati) ; polsk. chrzqszcz^ rusk. xpym* =: č. chrousty lotaring. hurlat (chroust), picard. hourlon, urlon^ bruant^ est. mummukene (brouk) od mumisema (bzučeti — Wiedemann 1611), drevansk. j2?mí*, chranst (MHKy- i^Kifiy OcTaTicH iisiiiKa IIojiaócK. CjiaBHH'b 5 — sauck^ str. 9). 64 O původu jazyka. 24. Včela. Slova sem příslušná vznikla z onomatop. kořenů, znamenajících „bzučeti* ; o slovansk. pčela^ včela^ čmeHa a j., pošlých z buč-éla^ již svrchu zmínku jsme učinili; zbývá nám tedy přivésti zde příklady z druhých jazykův: skr. bhramara (druh veliké černé včely — koř. bhram ^potulovati, vrtéti se** v původním významu odpovídá lat. frem- ere hučeti, šuměti, bzučeti), bhrtiga (černá včela) — od téhož kořene (sr. i řeck. q)Qifiáv chropěti, třásti se, mluviti, ^gífidtrůai řváti, hnévati se, anglos. breman =z st. h. něm. preman mručeti, bzučeti); pers. ber- mur^ permár^ st. h. něm. prémo = něm. bremse (ovad ; sr. srb. bufiU>ár česk. brumbdi)^ švéd. broms^ beng. bhómra, (polsk. pseceota bqczy^ bqka^ brz§czy), hind. bhaunra^ marat. bhónvara (včela), bhónbula (čmelák), řeck. ^ofi^élTj, fiófi^vh)^ (druh včel — slov. ^ofA^^Hv^ ^o^^hv bzučeti), anglos. briosa, alb. brt^nbid (moucha), brumbtdi (bzikavka), v chebsk. nářečí bremátissl (šidlo — ,die sumraende* — Gradl, Zeitschr. XVII, 30), franc. bourdon (čmel), kymr. bwmbtvr (šum, bzikání). Napodobovací kořen dar^ drán vyskytiye se v řeck. rBP&grjdávy rev- &Qi^vTi (druh vos — sr. &QrlV'og vytí, pláč), skr. indindira (druh včel), anglos. dran^ angl. droneí, st. h. něm. treno^ něm. drohne (trubec), dánsk. drone^ švéd. dron, dronje^ polsk. trqd^ tr§da^ rusk. ipyrenb, charv., srb. trut^ trutanj^ lit. tranas =z č. troudy irsk. dravmdan (bzučení), dramhd (bzučeti), něm. dróhnm^ nordsk. drunr (řev), gotsk. drunjus (hlas, zvuk). St. h. něm. humbal (čmelák), něm. hummel odvozuje se od hum- men (bzučeti), angl. Awm, est. horUane (vosa •=, bzučící — sr. horin bzukot), archang. fiyqeHb (čmelák — slovinsk. čmelj^ luž. čmjeta) zna- mená „bzučící** — sr. kursk. óyna („mym, bosha, rpricb" /(ajiB, Tojik. Cjiob.), kdežto voroněžsk. ^mcjte je přestrojeno z *m&ř-, sr. kostrom. yjatsk. MHejiá (zn včela), a strany přechodu náslovného p v m tambovsk. mixa (pták), vzešlé ze ptacha. Od onomatop. eur^ sur^ zi^ si^ ci (bzučeti — skr. svar, lat. sussur- rare, řeck. (tvqI^bív, stř. h. něm. snurren^ něm. surren, schnurren, angl. sur-ly bručivý, mrzutý a j.) pocházejí: st. b. cf^ineNii (sršeň), uipiiii6Hb, rusk. mepmeHB, slovinsk. sršen, sršenj, strien (t jest vsuvkou, jako v o-strov, stHkati^ koř. sru téci), polsk. szerszeň, č. sréeň, luž. áarácw, lit. áíráfe, Siršlys, kjurin. dčii (včela), berbersk. izizua (Duveyrier, Ztschr. d. d. morgenl. Ges. XII, 179), Bisaja: ioson-agta (Alonso de Mentrida, Diccion. 354), drevansk. zarzun^ santal. sttóurbang (vosa, Puxley 126), nub. sinnán (vosa -— Lepsius 386), Tene: soresorambi, karekar. dzen-- dzen, Bagba: nšinše, Kandin: eancáh^ Čarava: nčinečine, st. prusk. Názvy zvířat. 65 sirsUis (sršeň), kurd. zerkek (vosa), mandž. sorohia (vosa, včela); jiný kořen jeví se v čilsk. Ij^jin (Febres, Dicc. Chil. 41). Následující zdvo- jená slova znamenají vosu: pirimpirine (Kóno), titíbe (Torna), lonlóni (Gurma), vumvon (Bagbalan), oghogho (Mbofia), agha^gha (Egbele), hibido (Kaném), pfompfonu (Barba — Koelle, Polygl. 132—133). 25. Cvrček. Nejužívanější kořeny, napodobující cvrkot, jsou : cir, kri (původué z téhož kořene pošlé) a sir. Sem přináležejí : skr. čiřiká, dihirůká, hind. džhiUi (cvrček), singhal. čirt (skr. říH), pers. dSiggh, armen. dzghrid, st. bulh. CR^fcyfcNi, rusk. csep^oBi, v rusk. nář. n^^Kywb, i^HpioRaHrb, voron. lypioKaHi, pskov. rysBapoiPB, malorusk. nfiipKywbj slovinsk. čerček, charv. stričak, šturak, slovinsk. škrgad, škríad (st. bulh. CKi^kriTATH frendere), bulh. nwypei^, polsk. šwierce, swiercBek, č. svrček, cvrček, drevansk. šwar- cig, lit. svirplis, žirke; st. prusk. širke, lotyš. zirzens (Geitler, Lit. Stud. 73), Zaza : čirtele, bret. skril, dánsk. syrsa, finsk. sirkka, vl. zeneára^ zanzára, rum. eenzariu, šp. zenzálo, staro-franc. cincdle (port. zinir, 4sunir bzučeti — Diez, Etym'. Wtb. I, 447), alb. cincir, novoreck. t^lrt^tQat;, japansk. kirigiris, sase (Pfizmaier, Poet. Ausdr. d. jap. Spr. 66), v stár. jaz. cidro-musi (Pfizm. 28), nupsk. činni (Crowther, Gramm. 195), amojsk. čhiu-sién (Douglas, Diet. of Amoy 128), st. řeck. yQéXkog^ st. bulh. K^6Y«T<&, holi. krekel, stieng. krei (Morice, Rev. de Ling. VII, 372 — ,cigale*), norm. criquet (Duméril, Diet. Norm. 75), kašub. skvir {fikíviraé plakati, pištěti — Mmcyi^dA, HaCjnoA. h bíibo^u 21 — polsk. skwirk cvrlikáni), lat. grylltis, st. h. něm. griUo, críUo, něm. grUle, irsk. gruUan, kymr. grUliedyz, crided, angl. cricket, franc. griUon, st. franc. gresiUon (Bartsch, Chřest. 447), picard. créqueUlon, crinchon, kymr. cricell, pro- ven^. ericot, bask. kirriha, kirkirra, mandž. kurčen, sena. kururu, tu- reck. čirlak, čirUak, malaj. čingkri, cik. čiribtto (šp. chirriar o nepří- jemném ptačím zpěvu — Pott, Zigeuner I, 103), votj. čílči, sirkku, perm. iirk (Donner, Vrgl. Wtb. I, 187), tur. díirdzir, čekirge, est. sirts (cvrček), cirp (kobylka), chjurkul. tcirtc, kjurin. tcartcar (Ycaap* 781), tctíc, dzidz (kobylka), siam. čakkačan, rit (ri-ri cvrčeti), pers. čuz, hebr. zlázál, korejsk. sirsor, mozamb. sáriripwe (Bleek, Lang. of Mosamb. 78 — 9), syrsk. zizró, arab. sarsar, šaršar, čagat. čirčir (Vámbéry, Čagat. Sprachst. 284), maď. szocske, vlask. cicada, cicala a j. Mexick. kuikui- káni (cvrček) značí vlastně » dobrý zpěvák** (sloveso: kuika zpívati), řeck. thji^, anam. ve-ve, brasilsk. ta-na-ná („in allusion to its music** — Bates, Naturalist on the river Amazons 156), odži akatekeré (Riis 145), slovinsk. branwr (MHicyi^sift, Haójuo;^. h sbibo^u 100) — sr. skr. bhramara Č. Řercl : Z obora Jazykoxpjta. 5 66 O původu jazyka. (včela), galib. litdiu (Martius, Beitr. II, 326). Ze sloves sem přináleží: rusk. HHpEcaTb, qnpHRaTb, č. cvrčeti^ cvrkati, cvmčeti, ném. girpen, angl. chirp, litevsk. čivirůti (švitořiti — skr. číčtkáči) — maď. csicsereg-nú mord v. čilian a j. 26. Motýl. Mnohé názvy motýla v rozličných jazycích, ač co do prvotného kořene mezi sebou často velmi různé, přece v tom se shodují, že jsou původu onomatopoického, napodobujíce třepetáni křídel v těkavém jeho letu. Uvedeme nékterá ze spadajících sem slov: lat. papilio (zdvojením z pal, které Pott — Wurz. Wtb. IV, 166 — přirovnává k ncDloa — „des unruhigen Geflatters wegen**), franc. papUlon, vl. farfaíla, parpaglume (sr. tamil. parpala, palpala pestrý, rozmanitý), portug. borboleta, rumun. flutur (sr. ném. flattem, angl. flutter), švédsk. farfall, sard. parabatula, harábaiúla, retorom. fafarinna (Diez však vykládá toto slovo z fcu: farinam „délej mouku* — motýl sluje prý mlynářem, ježto je za- prášený — Etym. Wtb. I, 174), lomb. parpaja, prov. parpalhó, lothr. bovbU, bavorsk. feifalter (Schmeller I, 683), mileinale (v dětském ja- zyku; ve Švýcarsku děti říkají motýlu ttíimáler — Schmeller, Bayer. Wtb. I, 1588), kurhess. muttermaler, Sandeh: fuffuruffú (Schwein- furth, Linguist. Ergebn. 45), alb. fljtUura (st. h. něm. flédirón třepatí se, těkati, vl. fluttuare, alb. fljtduráku drůbež — Stier, Ztschr. XI, 243), kjurin. ččeppěluk (Yojiapi 794), est. lapsu-Ublikas („Citronenvogel" — ,der klatschende, patschende Schmetterling* — Wiedemann 505), norm. pivolette (Duméril 176), rezjansk. prípUíca (BoAyBH-^íe-KjrpreHB, Orair ^oHer. pesbHH. roBopoB 69), gascon. poňrpaiUoun (Ducéré, Rev. de Ling. XIII, 400), kaulaman. háUigbag (Schadenberg, Ztschr. f. Ethnol. 1880, 174), anglo- sask. fiffálde, pers. perwánéh, tur. perváne, bulh. preperuga, peperuga. finsk. perhoinen*) (sr. č. prchati, fusk. nopxaTb), kymr. pilai, maď. pU- langó, gruz. pepeli, veps. Zťpťiaiite (Ujfalvy, Gramm. Vepse 96), jurak. samoj. liberábcu (Castrén, Wórterverz. d. samojed. Sprachen 17), meksik. papalotl, bask. pimpirina (skr. pipilika mravenec). Nezřídka setkáváme se i s výraznými zdvojenými formami: hindust. titrt, titU, armensk. ůiUem, arab. farfúr, mandž. tanton, bask. čičitola, hastasta, tahit pepe, malaj. ráma-^ráma, žulu vemvane, vevane (»from their undulating mo- tion** — Dóhne 364) ; overver (Pepel), keUafdafante (Pačada), atatka (Timne), tortmiuron (Mandenga), firefiro (Kabunga), fUimfilin (Čalunka), *) Sr. mozamb. ipaperč (moucha) i upapánu (blecha — v jaz. u mysu Delgado — Bleek, Lang. of Mosamb. 81). Názvy zvířat 67 firimfiri (Kankanda), kundekunde (Kóno), togotogojai (Kisekise), tenteria (Tene), kundogunde (Landoro), gonogono (Gbese), bómpo (Devoi), ghoghu- levo (Adampe), aghárigha (Aku), lapUipilí (Ekí), alapirípiri (Čumu), jejemje (Čebu), labaláha (Ife), verevere (Ondo), pilimpíko (Mose), kuru- hurtígu (Kaure), tUukulube (Abača), avievie (Egbele), emunemune (Bíni), nampapa (Nupe), pUphUo (Pika), daptapte (Ngočin), tempampam (Eafen), ekorokoro (Isůvu), gegan (Bajon), čančan (Momenja), nguan-nguan (Ngo- ten), lum-iemba-bemba (Musentandu), numpapa (Basa), pháda-pháda (Menio), čim-hajim-háji (Kanjíka), gipélepéle (Kasánč), mbémbéle (Njombe), kifnbembabetnba (Basunde, mn. č. bimbembabemba), fuk^ mn. č. fúkfúk (Maravi), bunumbuna (Gačaga), átarcUara (Landoma), pilipili (Čar&va), pulepuli (Alege), efafarag (Penin), ekurokáro (Murůndo), pepéli (Undaga), kankán (Ndob), tampompom (Konguan), ekpikpe (Boricu), mbambe (Afu- du), guniičičičona (Biafada) — Koelle, Polygl. 130 — 131; abchaz. phar- phídik^ avarsk. yingíligiUš^ chjurkul. tcit drnkala, stíeng. lelat (Morice, Rev. de Ling. VII, 372), tagalsk. paroparo, botokud. kiaku-kekk-kekk, zyijansk. bobuv, volof. lápálápá (Boilat, Gramm. de la langue Woloffe 400), mozamb. nan^tutu, inhamban. papatáne^ marav. ki-kuko-foko (Bleek, Languages of Mosambique, 80 — 81), čilsk. nampe-nampe (Fe- bres, Dicc Chileno-Hisp. 48), bambarsk. fereferej (Dard, Diet. Fran9. Bambara 96), zulu-kafr. St^aíubane (pro svůj rychlý let — Dóhne, Žulu- Kafir Diet. 149; iuba z=, holub); jorub. labalába (Crowther, Vocab. 189), samoan. pepesama, pepetoga, pepepeapea (Pratt, Samoan Diet. 166), suahilsk. kipepeo (Steere, Swahili-Engl. Vocab. 65), novozel. p^q^ (WiUiams. Diet. 118), harajsk. sugba sugba (Alonso de Mentrida, Diceion. de la lengua * Bisaya 450), anam. kon-bim-bim (Taberd, Diet. Anamit 25), kamsk. tata (Martius, Beitr. II, 214), panabana (motýUce, šidlo — Martius, Beitr. II, 362, Bates píše pána-pána — Naturalist on the r. Amazons 435), ibu. flebiba (motýl), sendwič. Iqpélepeohina, st. h. něm. fifaitra (sr. něm. fcdter, ježto pochází od téhož kořene, co flattern^ angk fluUer\ novoholl. walbuUníly ašant. franfranta, manding. firifiri (Pott, Doppelung 270), fldži. bebe (Gabelentz, Melanes. Spr. 12), jao. lipulo- putwa (Steere, CoU. fora Handb. of t. Yao lang. 12 — sr. i liputiptUi netopýr, 11), sečuan. serurubéle (Brown, Gramm. 109) a j. Zdvojený kořen vyskytuje se i v některých názvech mravence : řeck. fi^Qfiri^y fíVQfiridóv (sr. kymr. marion, nord. maurr; Curtius toho je míněni, že kořen iwar, mur měl význam „hemžiti se", i přirovnává k němu (a^qioí „deset tisíc" — Grundz. d. griech. Etym. 337—338), skr. pipilaka (veliký černý mravenec), pipUiká (malý červený mravenec), Sandeh: tutue^ 6g O původu jazyka. avarsk. cuncra^ Dinalupihan: achiehir (Schadenberg, Ztschr. f. Ethn. 1880, 172), Egba: bugbug (Bastian, Geogr. und ethnol. Bilder 181), Žulu: dundundu, chsid. sumsemana, arab. simsimat (vjaz. Mája: giník^ Beltran 227), kopt. diap-dHp, mal. anťanU nagsk. eipčak, bahing. gágá- čingmo (Hodgson, Himal. Ethnol. 170), manding. mineminan (Steinthal, Mande-Neger Spr. 64), soso: bugtdmge^ bari: dimdíitne (Fr. MůUer, Grundr. d. Sprachwiss. I, 81), suahil. sisimizi (Steere, Swahili-Engl. Voc. 128), novozel. popohurua (Williams 125), zaparsk. quana-hkuno (Martius, Beitráge II, 307), fulah. njunju (Macbrair, Gramm. of t. Fulah lang. 33), botokudsk. pelíkk-nákk-nakk (Martius, Beitr. 11, 183). 27. Poukážeme ještě v krátkosti na některé jiné onomatopoické výrazy, vyslovující názvy zvírat: „Koza*: skr. méka^ menáda (kozel, koza), řeck. .uiyxaV, /^líxjy (sr. mečeti, něm. meckem), korn. twenn, bret. min, irsk. meann, arab. mese, máze (tur. melemek mečeti, hind. mimi- jáná), kirant. mendiba, santal. merom, fryg. fid (skopec — dle Hesych.), kanares. meke, eskim. mék, udom. mimeg, ekamtuluf. me-meg, gobur. mhea, čepang. miča, mandeng. ha, gbes. holi, Toma: fewíf, kreb. touli, Boko: hle, kambal. maghele, Nki: humeho (Koelle, Polygl. Afric. 118 — 121), tjeng. (v Annamu) pahe, pope (Morice, Rev. de Ling. VII, 361); v arabském přísloví koza slově 'antužna^ (hekalka), a včela wanndnat (bzíkalka — Wetzstein, Zeitschr. d. d. morg. Ges. XXII, 144). Ovce: komask. hescúi (vl. hescio hloupý — rhaetorom. hescJdar bečeti), řeck. iifíht (ovce i kozy), tigriňsk. heggeh (Praetorius, Gramm. 55), normansk. hais, hécard (skopec), bugis. hembé, Bima: bée (Leyden, Asiat. Res. X, 201), Šont: mekttha, delavarsk. mekis (Schoolcraft, Ind. Tribes II, 476), Žulu: im-hahála („the larger bush-antelope — most pro- bably taken from the appropriate cry, bleat or haa of the female** — Dóhne, Zulu-Kafir Diet. 12), lušaj. heram (ovce — Lewin 3), Landoro : mhalahá, Devoj: hla, Basa: hela, Gbe: hulaibule, Udom: mbul, Eano: mbala, vej. harawara^ mo^^xnb, puitipúiti (Bleek, Lang. of Mosamb. 61), Kabenda: meme, samoan. mamoe; pozoruhodno jest i užívané v tara- humarském jazyku slovo pouguapičáburaméke (beran — Murr, Nach- richten v. versch. Lándem 340). Onomatopoické názvy jiných čtvernohých zvířat : bask. ocoa (vlk), dosl. „vyjící* {pca hluk, vytí, zvuk — Ztschr. f. Vólkerpsych. III, 356); v Languedocských písních vlk nazývá se lou-lou, což patrným přiči- něním ohomatopoie vzniklo z loup. V ruských nářečích kůň sluje též ji^fixffh, a česk. klisna vede se od klusati (sr. st. bulh. kíiioci kůň, osel, slovinsk. Ujuse soumar, klisati cválati). Eašub. hfda^ bulla (býk), v rusk. Názvy zvifat 69 nář. Tyuupb býk), nordsk. drundi (vůl) od drynja (mugire — Diefenbach, Vrgl. Wtb. U, 645); hotentotsk. 'oah (zajíc) ^skučící, bědigící" (Hahn, Sprache der Nama 73), sr. česk. vřešfák (z= zsgíc); arab. wa\ vodwd (šakal — hebr. ijyfm pl.), malaj. hrúáng (medvéd); malorusk. nyi^HK*, iQiieBfl (štěně), vologd. xáBoea (pes) = pskovsk. rapqea (v afr. jaz. Saho h/Lrhwr štěně — Reinisch, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXXII, 449), tam- boTsk. xperfc (kanec), mallikol. brrooas (prase — Gabelentz, Melanes. Sprachen 167); anam. hum-ham (tygr), arab. hunikúm, himhlím (lev — himhím užívá se též o oslím křiku); v rusk. nář. MypanncA (kocour, kočka) ; otomsk. haho (liška — Piccolomini, Gramm. della lingua Otomi 77j, seliš. guáffuáligu (liška — Mengarini, Selish Gramm. 3). I některé názvy jelena zakládají se na kořenech napodobovacich : sem táhneme koěrunsk. góghu^ messapsk. ^Qivdog (Mommsen, Unterítal. Dial. 70; J. Schmidt, Zur Gesch. d. indogerm. Vocalism. 73), alb. dřen. litevsk. bredis^ lotyš. brédis^ staroprusk. brajdis (sr. franc. braire^ braíller a j.). Onomatopoické názvy ptáků, hmyzu a j. Kašub. ganganica (husa — *iuioji. 3an. XIII. 5, 61), Bongo : bittibitti (liusa — Pott, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXVII, 485), malorusk. gergel (houser), rumun. bobók (husička), kamčat. sibirsk. ranrb, raryirb (kačer), rara (kachna), rusk. rorojib (druh kachen), RpHKyma (divoká kachna), fr. harboteur (kachna — barboter štěbetati, pleskati — sr. i languedocsk. barbajoídet „petite hirondelle** Re v. des langues rom. IX, 147), kašub. klosainca (kachna — ♦moji. 3an. xiii, 5, 63) ; staroprusk. císUix (čížek — Pott, Beitr. VI, 116) zz holi. seisje; mal. bébek (kachna). Orel: mexick. quauhtli^ tarahumarsk. gwiugue (Buschmann, Spuren d. azt. Spr. I, 92), činuk. čakčak (Gibbs 11), botokud. hoho. Datel: Zuňi: támtununu (Busch- mann, Vólker und Spr. Neu-Mexicos 291), tezuq. piMh^ ečemin. om- quaťpat (Barratt, Indián of New-Engl. 13), arab. warwár. Straka: novořeck. xa^cixafa, arab. ^ctq^aq^ ku'ku\ pers. kerkerek^ káčMneh; z na- podobovacího kořene utvořeno bezpochyby i česk. straka^ v němž, jak z polsk. sroka a rusk. coposa vychází na jevo, t dlužno pokládati za vsuvku; kořenem ukazuje se býti sark^ srk, v rozšířené podobě svark (sr. česk. crA?-, crri-, rusk. cBepwK* cvrček), které se objeviye ve dre- vansk. svorko, srbsk. cspaica, inspaKa (Schleicher, Polab. Spr. 151), rez- jansk. srákuvica, bulh. cspaRa (ByAiuioBHHi*, nepsoOurme CjiaBAHe 168); Po- těbĎa přirovnává hlásku t; ve slově cspasa ke hlásce t ve slově straka, pokládige obě za „eufonickou vsuvku* („BB^ora^ecicaa BcraBKa*' — ^iwoa. 3an. XIV, 4, rpaini 3aM. 148). Na podobném poněkud kořeni zakládají se i slovanské názvy skřivánka : st. bulh. cKOBpAiiki|k, polsk. skotcronek, slo- 70 O původu jazyka. vensk. éhohronk (SKejiTOBi, <I>iijioji. 3an. XV, 4, 44), sr. polsk. skwierczeé (kvi- četi), shwirk (švitořeni). Jakut. Marugai (skřivánek), persk. keráker, kurá- ker (vrána), perper^ perperem^ turtuk^ f^^^t ^^^ (koroptev), kewketoeh (sova), hůhú (holub), čučeh (kuře); mazender. činniko (kure, Melgounof, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXII, 214), dánsk. vibe (čejka — švédsk. vipa^ persk. húbú^ bubeš^ púp^ p^p^)', holi. pimpel (sýkora — rumunsk. pizi-^ goiu, gasconsk. chincluparre — Ducéré, Rev. de Ling. XIII, 397) ; ga- dhael. scriachag-choítte (sojka — kymr. ysgrech-y-coed — Diefenbach, Wtb. II, 591 — vedick. AriJí, kikidivi)\ kumansk. korgui (vrabec — Blau, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXIX, 586 — česk. cvrlik^ persk. díúdiú^ ču- ghuk^ čúču^ tirtirek, mazender. eik, čolechus, zandiUek^ t. j. „křičící, po- smívající se" — Melgounof, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXII, 213); čagat. korkuldai (ptáček). Krédy: bibbi, bíbbi sihsi (pták), slovinsk. ptutika (hrdlička — arab. twrtúr\ jurak-samoj. ňuňuma (divoká kachna). Koř. pik: skr. pika^ piM (kukačka), lat. pica (kavka), picus (datel), irsk. pighe^ pighead (kavka), kymr. piogh^ pia^ ojamb. pikau (holub — Mar- tius, Beitr. II, 323), rusk. oHrsuiKa, rarajiHi^a (čejka). Arab. biilbul (sla- vík — tur. bůOml, alb. bUflilj — Diez, Etym. Wtb. 4. vyd. 276), eurgár (špaček; zpěv jeho slově zargaraf); mexick. huidcilin (kolibřík), pe- ruánsk. hákkákllo (datel, žluna — koř. hakk klepati), čokhUapokkoči (zpěvací ptáček); estonsk. rák (chřástal — crex), tudvik (stehlík — Wiedemann 1337), piholiho („laut des Pfingstvogels" —rusk. áBojira); ved. čiččika (druh ptáků), st prusk. kerko (křechař — Burda, Beitr. VI, 396); česk. raroh (polsk. raróg^ maď. mr<5, st. bulh. (^Af^i hluk, šum), vl. taralmso (bukač — „durchleuchtende Bedeutung des Lár- mes" — Diefenbach, Wtb. II, 686 — litevsk. btJcas^ rusk. bha-b — MnKyi^- Kíft, Has. Esm. Asa^. HayRb in, 365), sibirsk. *k*kki> (stehlík), permsk. xopxop'b (sluka) v rusk. nář. xoxóha (stehlík) ; rusk. ^ujinwb (výr) Mikuckij srovnává s polsk. ktvilié (kvíleti — přechodem: *-xb-kb. Hsb. VLmn. Asa^. HayiTb IV, 364), rumunsk. graur (špaček), litevsk. titílvikas (kulík, ko- liha — rusk. ayeKb — MHRyi^KiĚ, Hsb. Himep. Asa^. HayK* IV, 103), novořeck. alila, t^lxht (kvičala), mmvdxi (holoubě), skotsk. hubbley-jock (krocan t- V severní Anglii bobble-eoek „fróm its cry* — Slang, Dictionary 1873, 99), česk. krákorka (krůta), polsk. krúkawka (hrdlička), rusk. xoxoxBa (malorusk. xoxiTsa, druh menších dropů). Delavarsk. čičikniin (mocking bird — Schoolcraft III, 425) ; Mája : kibdHč, kukuic (pták — Brasseur de Bourbourg, Relat. des choses de Yucatan 493), jorubsk. karo^ tian- tian (druh ptáků — Crowther 177, 273). Žulu: i-kankane (black ibis — so called ařler its cry — Dóhne 157), nkuinkui (druh pěnkavek), nkanono Názvy zvifat 71 (pénkavky) ; siamsk. khling-khlong (druh ptáků) nok-kuak (lyska — pro svůj křik tak zvaná — Pallegoix 365). Oloneck. 6y6ápKa (brouček), seelandsk. sirrids, serrise (cvrček — norsk. sirissa^ holi. kriek^ krekél^ arab. diuddíud; siamsk. ri-n cvrkot); str. h. něm. gelse (komár — od gal zpěv), brasilsk. piúm (muška — Bates, Naturalist on t. river Amazons 196); mazender. vek (žába — slovinsk. rujht^ persk. ghókán; lat. raná, vzešlé z ^grac-na, má společný kořen se slovy grac-uliis kavka i grac-illare krákorati, kdákati — vl. gracidare — o žábách, slepicích i tlachalech ; z té příčiny ve franc. grenomUe g nelze pokládati za pozdější živel, ježto naopak v lat. slově náslovná souhláska se odhodila — Boehmer, Jahrb. f. rom. und engl. Litt X, 200) ; arab. watwát (netopýr — Grůnbaum, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXXI, 313; též slovo znamená i žábu, a v perském jazyku i vlaštovku). S onomatopoickými názvy zvířat setkáváme se mnohdy i v jazy- cích zlodějských; tak na př. angUčtí zlodějové psu říkali dříve bufě (v severní Anglii — v tak zv. North Country Cant — podnes ještě gowler), kohoutu cacJding-chete (nyní užívají slova cackaloríÁm\ a kachně quacking^chete; vlaští šibalové nazývají psa cuccio, francouzští pak cřa- haud nebo happin, tele metdard, vola beuglant; u německých husa slige habing (bezpochyby slovo to vzato z cikánského jaz.), slepice gachene, kočka miavert, vosa brummerling; u českých husa sluje cýpavka^ krocan tipan^ u ruských vlnotepců (mepcroóiiTOBi.) kohout slově rorycb (^aat, TojEK. Cjiob. i, 206) a t. d. Přestávajíce na uvedených zde příkladech, jichž počet by se ovšem dle libosti ještě dal rozmnožiti, vytkneme stručně obecné zá- věrky i úvahy, vycházející z rozboru slov svrchu položených : 1. Onomatopoie v názvech zvířat vzniká působením přímého na- podobování charakterních zvířecích zvukův. 2. Největší poměrně část slov sem příslušných zavírá v sobě ná- zvy ptáků, vynikající mimo to větší jasností napodobovacího odstínu, což zceja pHrozeno, povážíme-li, že právě ptáci vydávají zvuky své mnohem zřetelněji jiných zvířat a mohou i napodobovati zvuky člově- kem pronášené. 3. Zdvojení jest veledůležitou i charakterní známkou napodobo- vacích slov i téměř z pravidla bezpečným důkazem povahy jich ono- matopoické. 4. Napodobovací slova svrchu uvedená nelze žádným způsobem pokládati za jakési tvary v prvotných dobách vývoje jazykového vzniklé : 72 O původu jazyka. ani v indoevropských jazycích, poměrně více druhých rozebraných i vě- decky vzdělaných, nelze dobrati se korenných prvkův. O původních kořenech indoevropského prajazjka nemáme ani zdání, a ty zvukové prosté skupeniny, které nazýváme kořeny^ jsou, jakožto abstrakce slov z dob historicky nám známých, jen rdativními kořeny nebo-li spíše prvotnými slovesy, jichž stáří zavírá v sobě několik toliko tisíciletí. Avšak při tom všem, opírajíce se o důsledný vývoj jazyků, z hojnosti slov napodobovacích důvodně můžeme zavírati, že i za prvotných dob slova sem příslušná rovněž povstávala z prvkův onomatopoických, byf i takové prvky ve skutečné své podobě nám byly naprosto neznámy. 5. Ze zvukové a často podivuhodné srovnalosti mnohých názvů zvířat (jako na př. kočky, husy, kukačky, vrány, cvrčka a j.) v nej- rozmanitějších i nepříbuzných vespolek jazycích dlužno zavírati, že dojem, jejž mnohé zvířecí zvuky působily na člověka, často i v nej- vzdálenějších od sebe krajích bt\'al stejný neb aspoň velmi podobný: žádnou však měrou tato srovnalosf, jakkoliv i nenahodilá, nenasvědčuje příbuznosti jazyků příslušných aneb původu jich z jednoho a téhož společného jim pramene. Podobných srovnalosti níže ještě několik vytkneme, aniž z toho jde, že mezi těmi jazyky stává jakéhokoli bliž- šího, pojícího je svazku. Zvířata domácí mnoho se stěhovala, přecházejíce mnohdy záro- veň se svými názvy k národům nepříbuzným. Jest tudíž vždy, pokud možná, ukázati k původnímu tvaru příslušného názvu, užívaného v prvotné vlasti zvířete, o jehož název jde; že i k historickému vývoji slov i ke zvukoslovným jich změnám bedlivý sluší míti zřetel, zevrub- něji dokládati netřeba. Z té příčiny důvodně můžeme pochybovati o napodobovacím původu některých názvů kočky v indoevropských jazycích, na kořenném kad, gad se zakládajících, byf i takový důkladný badatel, jakým je Schott, výslovně poukázal k napodobovacímu jich rázu: neb kořen A;aď, gad každým způsobem zdá se býti původu afri- ckého, a zvukoslovný jeho přechod via*, koCy kuc byl teprva později v druhých nepříbuzných jazycích proveden. Jestliže slovo onomatopoické přechází k jiným národům, tu ovšem z pravidla povaha jeho podstatně se nemění; arcif o původní vlasti mnohých zvířat, tak na př. koně, prasete, hovězího dobytku a j. určitého úsudku nelze pronésti. Jakého omylu můžeme dopustiti se, vykládáme-li různá slova, nehledíce k historickému jich vývoji, viděti na př. z něm. murmdthier (svišf): zdá se, jako by slovo toto zavíralo v sobě sloveso murmeln i podstatné thier, avšak v skutku věc má se poněkud jinak. Slovo to ne- Názvy zvífat. , 73 vzniklo ze slovesa murméln^ nýbrž — zároveň s franc. marmotte i vlask. mmrmofUana — z lat. mus mantanus nebo mus montis (myš horní), jež v nářečí švýcarském proměnilo se v munnet^ murmentle^ z čehož pak pů- sobením tak zvané národní etymologie i přičinéním zbytečného vlastné slova íhier vzniklo ném. murmelthier. (Sr. Diez, Etymol. Wtb. 4. vyd. 206.) Druhým poučným příkladem jest angl. drake (kačer), které Pieiet (Orig. Indo-Europ. I, 474) nesprávné přirovnává k rusk. ^paua (drof) a irsk. drainc (grondement, grognement) : drake je skrácenina z andrake (falstersk. anddragé)^ odpovidsyícího st. h. německému anetrecho =z ném. mterich (Fiedler, Wiss. Gramm. d. engl. Spr. 216; Pott, Beitr. z. vergl. Spr. IV, 87). Maďarské farkas (vlk) zdá se, jako by souviselo se sanskr. vrkas (vlk) ; než farkcis, jsouc odvozeno od fark (ocas), znamená prostě .ocasatý*. K témuže sanskritskému slovu zdá se, že i arabské tcarqá (vlčice) náleží : avšak slovo to jest toliko ženský tvar přídavného awraq, i znamená „šedivá, šerá"". České velbloud (st. bulh. BeAiiBiikA'^) nezna- mená, jak se domnívá Jůlg (Zeitschr. f. vergl. Spr. IV, 20), » veliký bloud**, ale odnáší se, zároveň gótskému ulbandi4S, z něhož bezpochyby pošlo, k řeckému ileq>afT' (slon), při čemž, jakož vůbec často se stává, název jednoho zvířete přešel na druhé. Směšného omylu, jejž toliko úplnou neznalostí slovanských jazyků lze vysvětliti, Pictet dopustil se ve svém díle (Orig. Indo-Europ. I, 368), srovnávaje s lat eapra, irsk. cabhar^ bretonsk. gavr (koza) české chyba, které prý znamená bouc (kozel!). Tato etymologie k víře nepodobná dá se ovšem snadno vy- světliti tím, že Pictet četl v česko-německém slovníce u slova chyba významy „fehler, schnitzer, bock** : užívaný v přeneseném smysle výraz bock, znamenající »omyl, chybu** (einen bock schiessen) on vzal za vý- znam k samému zvířeti se táhnoucí. Takové etymologie buďtež kaž- dému badateli výstražným pokynutím, jak sobě vésti u výkladě slov z jazyků, jichž venkoncem nezná. Rozebírajíce názvy zvířat ve mnohých jazycích ocitneme se druhdy v nesnázích, máme-h jisté slovo, které nelze odvoditi od ko- řene v jazyce užívaného, pokládati za napodobovací čili nic. K úsudku v takovém případě snadno přičiĎujeme subjektivné své mínění i půso- bením jeho na slově spatřujeme ráz onomatopoický, kde jeho v pravdě nikdy nebylo. Nejspíše podobný chybný výklad může se namanouti v jazycích, jichž jakouž takouž máme známost, na seznamech slov druhdy kusých i nepatrných založenou. Vady této hleděli jsme se vše- možně uvarovati tím, že subjektivnému svému smyslu předkládali jsme, jakožto korrektiv, objektivně výjevy v jazycích, předpokládajíce ono- 74 O původu jazyka. matopoický ráz slov pochybných jen tam, kde stvrzuje se obdobným uži váním v různých, a to, pokud možná, nepříbuzných jazycích, zdvo- jením kořene nebo kmene, neb i zvlášté výraznou zvukoslovnou tvář- ností i kde nelze bylo domnívati se, že slovo vzato z jazyka cizího. Pres to prese všechno připouštíme, že některá ze slov nahoře polo- žených, která pokládáme za onomatopoická, nejsou takového původu, avšak tím závěrky svrchu vytčené žádným způsobem se nemění: mí- nění, že přemnohé názvy zvířat byly utvořeny na základě zvuků jimi vydávaných, tím se nezvrátí. Nelze též pochybovati, že mnohé názvy zvířat v skutku napodobovací již za předhistorického vývoje jazyků změnily se tak podstatně, že žádný pitevní rozbor nedobere se více původních jich kořenův. Skráceniny takové jdou z přirozenosti věci samé: zároveň se zvuky zvířetem pronášenými člověk prostředkem zraku pojal také optický obraz téhože zvířete ; po jistou dobu optický tento obraz vyjadřoval se ještě zvuky napodobovacími, a to hlavně tam, kde vyrážeti jej v živé řeči bylo věcí žádoucí ; avšak přesné na- podobování ve mnohých případech vidělo se býti zbytečným i ne- pohodlným, a poněvadž zvuk konvencionalní, umluvený, hodil se právě tak případně, lidé obvykali na skráceninách, v nichž původní základ namnoze docela byl setřen. Vyložené svrchu tvoření názvů zvířat z prvků napodobovacích pokládáme za původní a v prvotinách lidské mluvy výhradně panující, avšak naskrze chybno bylo by domnívati se, že tvoření příslušných slov i za pozdějších dob vývoje jazykového neslo se jediné týmže prvotným směrem ; že by veškeré názvy zvířat byly původu onomato- poického, nelze ani předpokládati. Mimo zvuky jimi vydávané zvířata mají do sebe ještě mnoho jiných, často neméně výrazných známek i vlastností, na jichž základě člověk, obcházeje se s dalším vývojem jazyka často docela bez napodobování, utvořil si množství jiných ná- zvů. Známky, na nichž takové názvy zvířat záležejí, jsou velmi roz- manitý: člověk nazýval zvířata podle jich barvy, podle jich pohybů. podle zápachu jimi vydávaného, podle vnějších, zvláště nápadných při- gnaků, z jich podoby, z uiitku, jejž z nich měl, nebo ze škody, kterou jemu působila, z jich pokrmu, z míst, v nichž se zdržovala a t. d. Kromě toho názvy jednoho zvířete záhy přenášely se na druhé, vnější podo- bou neb jinými vlastnostmi na ně se ponášející. Zvířata označovali též v přeneseném smysle : vlastními jmény, názvy příbuzných, metaforicky, symbolicky a t. d. Ježto pak vývoj jazykový právě v té příčině jest velmi poučný, k lepšímu té věci porozumění i na důkaz výroku zde Názvy zvířat. 75 položeného doložíme se příkladů, ke každé z uvedených známek se vztahujících. 1. Označování zvířat podle barvy. Sem patří jmenovitě mnohé názvy ptákův i ssavcův: st. bulh. suiiA, rusk. aceaua, malorusk. »coBHa, česk. íluna (od xj^ — sr. xjiitt» žlutý a i^caeii zelený; obojí tvar vznikl z téhož původního kořene — sr. něm. grunspecht)^ rusL paóqHKi (jeřábek) od paóofi (strakatý, pestrý — MbicjoucíA, H3B. Hmh. Aica^. HayK IV, 406), CHSflicb (hřivnáč, sivák) od CHsufi (sivý), cHHHi^a (sýkora) „modrá**, 6*jiKa (veverka), malorusk. ólnica „bílá** (sr. lat. nítéla veverka =:: lesklá), (5*jiyra (vyza) m »bílá**, cHeyit (phoca jubata) z= „šedivý, sivý*, Mt^^aMica (druh brouků, krasec), Mt^^HHi^a (sle- pejš) zz „měděná, přižloutlá**, necrpymKa (pstruh) „pestrá" (polsk. pstrqg^ dovinsk. postrugá)y archang, necxpyxa (tetřevice) ; česk. červenka =: Čer- mák (st. bulh. Y^^iMkNi červený), sivák^ modrák; drevansk. pastrica (had) =z „pestrý** (MRKyn^idí, OciaTicH asusa Ilojiaó. C.iaBHH'B 7), persk. ^1- reng (pštros) — „třicetibarevný**. Sanskr. hari (lev) zz „žlutý**, gveta- pitíga (lev) zz „bílý-červenavý**, čitraka (druh malých levhardův) := „kropenatý**, piga (srna) := „pestrá** {pig okrášliti, zdobiti), gárdula (tygr) =: „kropenatý** {gára strakatý), gjena (sokol) =: „bílý, bělavý*' (gjeta bitý), guka (papoušek) = „stkvěly** (gtéč býti čistým, stkvíti se), fýatíga (žába) =: „skvmatá**, vedick. prgni (kráva) zz „peřestá, stra- kata**. Irsk. riabhóg (skřivan) sr. riabhach zz: strakatý, kropenatý**; řeck. yXaů^ (sova — tak zvaná od barvy svých očí : yhtvxó^ jasný, blýskavý, modrý, přimodralý), nouukk (stehlík) zz „pestrý**; Krt^xiag slově vlk v bsýce, a xvántof — kozel u Theokrita: obě slova odnášejí se ku pří- davnému KPrixág zz „přižloutlý**. Názvy hcitiba od barvy: řeck. ftiksta — sr. nehó^, Tiohóg „šedý,, šerý**, lat. pcihtmbes i pallidus (bělavý, bledý), franc. biset (hřivnáč) i bis (černý) ; něm. taube^ gotsk. dubo, angl. dave Hehn (Kulturpflanzen und Hausthiere S45) přirovnává ku přídavnému daubs (hluchý, slepým tmavý); naproti tomu Diefenbach (Vergl. Wtb. d. goth. Spr. II, 632) odkazijýe ke kořeni dubh (pohřížiti se, ponořiti se) i k lat columba zz řeck. xóhffífiog (plavec, potápěč), s nimiž ovšem slovansk. roii&Bii nejlépe se shodige. Jiné příklady: angl. black-bird (kos) zz „černý pták**, polsk. kretka (straka, sojka) = „barvitá, ozdobená** ; persk. biseh (vrána, straka) = „pestrá, kropenatá** (název straky rozšířen na vránu i kavku) ; ar. persk. hdmilri-esfár {osel) zz „žlutý nosič", tur. čeýran (gazela, srna) zr „červeno- 76 O původu jazyka. žlutá, přičervenalá*, karahuš (orel) = , černý pták*; hebrejsk. ehamór (osel) =: « červený, rudý, zrzavý"; podobně i stř. lat. buricus (osel — portug. bunrico, franc. baurrigae^ lomb. borich) odvoziye se od burrus (červenavý, zrzavý — Diefenbach, Orig. europ, 378 — 379 ; Diez, Etym. Wtb. 4. vyd. 74); franc. loriot (strnad) z= „zlatý, zlatobarvý* (= špan. ortoZ, z lat. aureolus); arab. warqá (holubice, vlčice) už „hnědá, šedivá* "(„broAvn, tawny" — Richardson, Diet.). Estonsk. hiriwane (rys) =: „pestrý*, liUik (kráva strakatá) = „kvítek*, rebu (liška) = „šedožlutá, červenavá*, krim (vlk) = „pestrý*, hall-més (vlk) zz „Šerý muž* (slově též haU-scJcs z= „šerý pán*, sr. dolnoluž. starý sirka vlk — „starý šedi- vec* — Erben, Sto prostonár. pohádek 92; v norském jaz. vlk sliye graaben — šedivá noha); tukJcijas (veš, mšice) i tuhkur (tchoř) zovou se jednostejně „popelavými*, AoZZ-Zind • (husa) = „šerý pták*. Čuvaš. akhis (labuf) zz „bílý pták* — sr. čagat. koÍb, tur. ak (bílý — Vámbéry, Etym. Wtb. 5), dinksk. laniól (buvol) = „černé zvíře*, mexick. quačičíl (vrabec) = „červená hlava*, dakotsk. tákušaSa (štěnice) ■=. „něco červe- ného* (Riggs, Dacot. Diet. 194). 2. Podle zápachu. Cesk. tchoře st. bulh. T^KO^k — z j^\% — „smrdutý* — sr. slovinsk. smrdúh^ v záp. rusk. nářečích óa^ioxi, něm. stinkthier^ vlask. puzgola (tchoř — puz0O smrad), franc. putois {puer smrděti); angl. faumart (tchoř) vzniklo ze staro-angl. fulmard, foUnard, které odpovídá anglosa- skému fúl (smrdutý) i tneardh (kuna) — tudíž asi tolik co „stinkmarder* (E. Matzner, Altengl. Srachproben, Berlin 1880, II, 228); est. tohk (tchoř) odnáší se ke kořeni toh (foukati, páchnouti — tohé nadutý, pyšný); malo^ rusk. 63Aioxa (druh hmyzu), novořeck. pgmfwiítTa (druh štěnic) „smrdutá* (^Qmfičb smrdím), polsk. šmierdeiuch (brumbál), slavonsk. smrdovrana (datel), slovinsk. smrdákávka (dudek), charv. prdavac (chrástal), ma- ďarsk. po80méh (čmelák) zz „pedens apis*, litevsk. b&sdonis (opice) iz: „stftnker, fister* — sloveso bezdeti (bzdíti), lotyšsk. bezdéliga (vlaštovka — „weil sie mít Dreck baut* — Pott). „Kozla* Horác nazývá „maritus olens^ („páchnoucí — t. j. smrdutý manžel*), franc. punaise (štěnice) zz sanskr. gandhin (smrdutá) ; i někteří afričtí kmenové zovou štěnici dle zápachu jí vydávaného, s tím toliko rozdílem, že zápach tento poklá- dají za drahocenné aroma: tak na př. Kanurové (nebo-li Bomové) zápach štěnice (bermáde) msgí za velmi aromatický, přirovnávajíce jej k aromátu nebeskému (Koelle, Kanuri Engl. Vocab. London 18^4, 271); bezpochyby z této příčiny v Africe štěnice u různých kmenů těší se velikému pohostinství; tak K. Endemann praví o černoších kmente Názvy zvířat 77 Sotho, Že v jich příbytcích, zvlášté pak na střeše, stínky zdržují se v tak ohromném množství, že vcházející v dům ihned může je číH (Ztschr. f. Ethnol. VI, 21). Sanskr. prdéAu (had — ale též tygr, pantr — ač v posledních dvou významech bez dokladů), jemuž odpovídá řeck. TíáQdogy ndQdaXtqy fiÓQdaXtg, Pictet (Orig. Indo-Europ. I, 426) odvozuje od kořene pard (pedere) ,le péteur*. podotýkaje zároveň „le mot peut avoir le sens général de puant* (sr. též Benfey, Griech. Wurz. Lex. II, 370). Dakotsk. unffkčekiha (straka) =: „breaking wind* {ungkče „brea- king wind, faeces* — kihang to do — Riggs, Dacot. Diet. 205). 3. Podle poknnu. St. bulh. HCABtAk (medvěd — z *madu -}- cidi) m „med jedící*, řeck. fuhffffa (včela) od fjiih (med), vologd. sibirsk. Me^yuRi^a (včela)^ česk. medák, skr. madhupa (včela) = „med pijící* ; zendsk. kahrkága (sup) =: „kuřata požírající", skr. sarpabhudé^ phar^ibhudž (páv) z=: „hady požírající*, sarvabhakšá (koza) =: „která všecko žere", persk. gúštrubá (krkavec) zz „maso kradoucí", megesgir (pavouk) =- „mouchy lovící", lat. mustela (lasice) zz »myši chytající" (u starých Římanů lasice za- stupovala místo naší domácí kočky), litevsk. peledá (sova) = „myši po- žírající", švédsk. harefkng (sova) zz „zajíce chytající", polsk. dtahikura (liška) zz „kuřata dávící", bulh. nHjrtK (jestřáb) od najie (pták, kuře); slovinsk. charv. pHjuh, srb. piljuga^ piljug, st. bulh. hhaioki (milvus), st h. ném. sparwári, spariwári (krahulík — odtud vl. sparavkre, spař- viere^ franc. épervier) od spáro zz gotsk. sparva, st. h. něm. sparwe (vrabec — tudíž zz „vrabečník", t. j. na vrabce dorážející, jimi se živící); litevsk. kiškinis (sokol) od kiškis (zajíc), nordsk. saudhnir (jestřáb) od saudhr (ovce, skopec). V ruské obecné mluvě jestřába zovou Rypoi^au-B („kuřata lapající" — AeaHacbeFB, IIobt. Bossp. CjiasaHrb I, 7), lišku v nářečích MumaHsa, krysu v ijazansk. nářečí acHTHHK'^, a myš sHTOHHHicb. Japonsk. sirami (blecha) zz „bílý piják" {sira bílý -|- wo^* piti) — užívá se ostatní i prostého nomi ,piják" (Hoffmann, Japan. Stud. 10). 4. Podle pohybův i chůze. Vedick. arvcU (kůň) = „běžící, spěchající", hajá (kůň) zz „rychlý, spěchající" (koř. hi poháněti, ale v átmanep. pospíchati), skr. turaga (kůň) zz „rychle jdoucí", plavaňga (opice) zz „ve skocích, skákavě se pohybující*, mataňga (slon) =: „dle libosti chodící" („nach seinem Willen gehend* — Benfey, Chrestom. II, 228), bhudšahga (had) = „křivé, shrbeně se pohybující", krmi (červ) = „pohybující se", sarpa (had — lat. serpens, arm. karpen, alb. gjarpen) =z „pohybující, plazící 78 O původu jazyka. se**, ga^ (zajíc) =: „poskakující** (charv. šaška kobylka), persk. perwáne (motýl) zz, „létající** (periden létati), česk. motýl od motati se (nisk. MOTunevb — st. bulh. hotnthca agitarí ; kamč. permsk. u&roMVb motýl = smolensk. MaTjiHinKo), slováck. letáček (motýl), franc. crapatid (ropu- cha) z=z „lezoucí, plazící se* sr. anglosask. creópan (plaziti se), st. h. něm. krifan; podobné i česk. ropucha := litevsk. rupuée^ repečka zna- mená „plazící se** (litevsk. replóti plaziti se). Řeck. xigxog (jestřáb) := „kroužící**, áffxdXa^og (ještěrka) = „pobyblivá** — od kořene skalp^ škarp, rozšířeného ze skar (pohybovati se), odkud i pošlo slovo 'AatůJimog, znamenavší původně hada (Angermaijn, v Curtius, Studien zur griech. und lat. Gramm. IX, 2, 247); st. bulh. ckakakhi|a (cicada) od ckakath, sr. slovinsk. skoček, srb. skakavac, bulg. cRaKajiiei;'B, angl. grass-hopper, něm. heuschrekke (ze st. h. něm. hetciskr^Mo, hewiscrékko „v seně po- skakující** — hewi seno i scrěcchón, scrěchón skákati, poskakovati), franc. sautereUe (sauter skákati; ve starém jazyce sautereUe znamenalo jistý druh tanců : danssez sauteréUes — Bartsch, Chřest, de Tancien Fran^ais 4f64) ; česk. plS od plae-iti se (sr. užívané v ruské obecné mluvě nojios* had — „plazící se**), charv. plovka (kachna) zz „plovoucí**, něm. fliege (moucha) 1= „létající**, fledermaus (netopýr) =: rusk. Jierynaa Mumb, bach^ steUe (z wack-steree) = třasořitka, vlask. coditremóla, řeck. (TBKroTtvyig, kymr. tinsigl („podicem movens** tin podex, siglo movere — Diez, Etym. Wtb. 367), rusk. Tpacoryasa, záp. rusk. crpeicorjraica, luraaráBiiiMi, fr. hrante- queue, angl. toag-taU; franc. grimpart (sinice) = „šplhající se", st. h. něm. unhU, wébil (brouk) = „pohyblivý, potácející se** („nach seiner Be- wegung so genannt** — Diefenbach, Wtb. I, 149), sr. weíbón (potáceti se), nordsk. vafla (leňte vagari) — Fick, Vergl. Wtb. 542. Tureck. ylg (kůň) =: „běhoun** (ylgamak spěchati), jengedS (rak) m „šikmo, stranou chodící**, syčraidii (blecha) =. „poskakiyící** (syčramak poskakovati); hebr. isebúb (moucha, ovad) = „poletigící**; estonsk. jóksja (myš) = „běhoun**, dakot. wahupakoza (drůbež) z=z „křídly třepetající**, psipsi- čadang (kobylka) zz „poskakující** (zdvojený tvar slovesa psiča ská- kati — se zdrobĎující příponou — dang). Rusk. jMrjnnica (žába) „poska- kující** (jiar-aTB vyhazovati — o koních, skr. lahgh skákati, přeskakovati; v severních nářečích žába slově cKaicyxa, v jižních Becejiyxa). Skr. mar- ka\a (opice — sr. něm. meerkcUse), pocházejíc z jazyků dravidských, znamená „po stromech poskakující** (dravidsk. mara-ka^a — Gundert, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXIII, 519), hebr. aram. dób (medvěd) z= assyr. dobu „zvolna kráčející, šlapolící** („trippelnd, leise auftretend** — Ztschr. d. d. morg. Ges. XXVII, 708). Názvy zvířat. 79 5. Podle činnosti, škody i užitku. Oddíl tento zavírá v sobe velmi bohatou látku: nejčastěji ovšem človék přihlížel ke škodé, kterou mu zvířata činila; tak na př. krtek často bére svťg název od ryti, kopáni^ hlodáni: st. h. něm. scéro (slo- veso sceran řezati, odříznouti, stříhati), jež Hehn (Kulturpflanzen und Hausthiere 344) přirovnává ku polsk. szcaur (krysa), stř. h. ném. schér- mús (krtek), bavorsk. der scher (Schmeller, Bayer. Wtb. III,. 389), ném. maulícurf (maul neznamená zde „huba", nýbrž eemě, prach, odnášejíc se ke st. h. ném. molt zemé — sr. stř. h. něm. móltwerf krtek), angl. moU, řeck. ďxcUoi^y anáka^ (od GxáXUw hrabati), litevsk. kertus (rejsek — GeiUer, Lit. Stud. 65), rumunsk. ktrtice, st. bulh. np%i\ k^ito^iih (krtek), rusk. KpoTb, polsk. kret od kořene kart zz skr. kart (řezati), sr. k^t&ki, č. hráťký, lat. curtus, K témuž kořeni náleží snad také rusk. icpuca =: č. krysa, jakož i st. h. něm. roto (:= něm. ratte), v němž bezpochyby sesuto náslovné h; hebr. choled (krtek) pochází od chálad (rýti). A. Cle- mens uvádí ve svém Walach. Deutsch. Wtb. jakožto název krtka slovo uu^opáH, což asi znamená toUk co , zemní pes" (lat. canis terrenus). Jiné názvy zvířat vznikly z kořene mcH {mar kousati, hlodati, tříti) : st. bulh. MOXk, rusk. Mojib, č. tnól, gotsk. mcdo, st. h. ném. mUiwa, něm. mitbe, holi. memd, novořeck. fMlh^a, alb. moUcp, nordsk. meir = „kousající, hlodající*, sr. nordsk. fnať, něm. ger-mal-men, lat. moUere, česk. mel- (mlíti), skr. mar (rozbiti, rozetříti, rozdrtiti — Pott, Wrz. Wtb. II, 1, 536); lit. kandis (mol) = „kousající* {kand kousati). Řeck. TSQtjdóv (červotoč, mol), lat. teredo, ter-mes (ter-miť), koř. ter (tříti), řeck. KÓgíg (štěnice), koř. xbq (xbíqbiv řezati, štípati), (ntvixfj (červo- toč, mravenec) — ťrww- (štípati — sr. něm. kneif-en, litevsk. gnyh-ti, gnaílhyti „kneifen, kránken** mT-HTN „comprimere** — Geitler, Lit Stud. 63), &QÍ\ff (červotoč) od tqiP-, (f&sig (veš) =: „hubicí'*, skr. daňga (vosa) = „kous^ící*, hebr. debaráh (včela, vosa) =l „chytající'*, kinnám (komárové) = „píchající, štípající'*, řeck. zgm^iúJJg (housenka, červ) = „hlodající, rozežírajici* (r^-£iy), skr. gráha (alligator) = „zachvacu- jící*, ved. vrfčika (štír) n: „drtící, ničící** (koř. vragč), finsk. kárpánen (moucha) = veps. kárbaine „kousající** (maď. harap-ni kousati); gaelsk. twrch (prase) = „ryjící** (turio rýti), polsk. ámdryk (červotoč, všekaz) = „nebozízek". Vlask. biscia (had), lomb. bissa, starofranc. bisse (špan. port bicho had, červ) Diez táhne ke staro-hornoněm. bíiso „das beis- sende Thier* (Etym. Wtb. II, 11); skr. karka\a (rak) Benfey (Orient und Occident II, 384) odvozuje od kart (řezati): slovo znamenalo by tudíž toUk, co „štípající**, ale spíše patří ke karkara i karkaga, zname- najícím „drsný, tvrdý**. 80 O původu jazyka. Jiné příklady: maď. túhk (bulík, býček) zz ^bodající, trkající*' (tuUzni trkati — prosté sloveso jest tol-ni strkati), finsk. lutehe (štěnice), est. lutika^ veps. ludéhe „hlodající, kousající* (finsk. lusin hlodati, na- hryzti); finsk. haúki (štika), est. hauk „kousající" (finsk. haukhán. est. haukan kousati); řeck dQvxoXdmrjgy d^voxoldfmjg (datel) = „na strom klepající", st. h. něm. spěh^ spéht (datel) „slídíc* (spěhan slíditi, vyzví- dati), rusk. Cy^^Hjio (druh křepelek), „budič*, franc. orfraie (mořský orel) =: lat. ossifraga (Diez, Etym. Wtb. II, 377), polsk. robak (červ) „kopající, ryjící*; slovo skráceno z chrobak zz č. chrobák^ moravsk. škro^ bák (koř. hrób-hráb-kráb") ; sr. hrab-ati ív ruských nářečích xpoóocrtTb „cryHaxB, Tpen^Tb** — Hsb. Hmh. ÁKa^. Haysi IV, 335), gotsk. graban^ něm. krabbeln a j.), litevsk. arklýs (kůň) „oráč* (arklas pluh, árti orati); skr. vrša (býk) „pršící*, t. j. „plodící* (varš pršeti); meša (beran) „kro- pící, vylévající* (semen effiindens — „plodící* — koř. mis); hebr. gátnál (velbloud) „nosič*, skr. váha (kůň) „vezoucí*, est. sikk (kozel) „plodící*, sr. sigus (plodný), livonsk. sikt (ploditi se), finsk. sikotan (pojímati se). Názvy myši: skr. ákhu „kopající, ryjící* (koř. khan\ hebr. 'ákbár „hlodající*. Žulu: impuku „hryzavá* (Dóhne, Zulu-Kaf. Diet. 281); tur. syčan (myš) spíše sluší táhnouti k sičmak (cacare), než k seémek (hle- dati, sbírati); japonské neaumi (myš) dle výkladu tuzemců znamená „ve spánku kradoucí*, poněvadž prý se skládá z ne-^-nusumi; dle vý- kladu Japonců nezumi znamená tedy zvíře, které, jakmile člověk usne, z úkrytu vylézá i krade (A. Pfizmaier, Japan. Etymologien 45). Pavouk má často od tkaní^ předení své jméno: skr. tantuvája (tkadlec), džálika (od diála síf), rhaetorom. filun^ fUient (tkadlec, pře- doucí), něm. spinne {spinnen přísti), angl. spider (to spin přísti), litevsk. voras (verpti přísti), irsk. figheadair „tkadlice* (fighim tkám, předu), kymr. gwěawdr (gwěu tkáti), tureck. oruwdíet „pletoucí* {órmek plésti). V anglických nářečích a různořečích pavouk má rozličné názvy : tak v Lothianu slově Jenny spinner = „Johana předoucí* nebo spinning Maggie zz „předoucí Markéta*, v Lanarxu: Jenny nettles zz „Johana sítí* (nettle zz angl. net síí), v Roxburghu longleggittaylor zz „dlouho- nohý krejčí*, v Angusu fiddler „hudec*, v Suflfolku Harry long legs zz „Jindřich dlouhé nohy* (Ed. Fiedler, Wiss. Gramm. der engl. Spr. 217). Jííravenec mnohdy bére svůj název od ostré šfávy, kterou ke své obraně vystřikuje: sanskr. vamra^ jež bezpochyby pochází od kořene vam zz lat. vom-ere; angl. pismire^ dánsk. pissemyre^ v německých ná- řečích pissmiere (v severním Německu užívá se též slova miegemiere^ kdežto ve středním i jižním Německu užívají slov seich-ámeis i seich- Názvy zvifat. 81 motee); vyznaní slov těchto jest „harnbeschmiererin** (Zeitschr. f. Ethnol. VI, 317 — 318), est. kueikas „močící se" {h$gi „moč** — zna- mená též ostrou šfávu mravenčí — Wiedemann, Ehst Wtb. 462, 1596); alb. qpořrffxa znamená 1. močový měchýr, 2. druh mravenců (Stier, Zeitschr. f. vergl. Sprach. XI, 244), lotyš. migenes (druh malých mra- venců) od mUt (mingere — Diefenbach, Vrgl. Wtb. II, 66) ; v ruských nářečích užívá se slova cmuuixa (mravenec), odvozeného od cHRjiHTb (mingere — „HcnycieaTb mo?7, MoqHTBca'' — Mnicyi^ft, Ha6jiio;^eHÍfl h bbibo^u no cpaBH. JI3UK. 59). Naproti tomu v Bundeheš-i mravenec sluje dandn-kas a zrna vlekoucí** (Justi, Bundeh. 136.) 6. Podle místa, kde se zdržují. Sanskr. sářasa (jeřáb) od saras (rybník, jezero) „u lybníků (jezer) se zdržující**, řeck. ^dga (vodní had) nz rusk. Bu^pa (mustela lutra) = „ve vodě žijící**, polsk. hagnoch (žába), bagnik (bahník) od bagno (bahno); č. jesfveCj jejsevee =: „v doupěti žijící** (sr. ji>6a, rusk. H36a, slovinsk. ja^r&a „díra, doupě**); štěnice (bulh. /orbsemn^rb) od stěna (rovněž i luž. sčěnava^ ščónva od sčěna^ šéona, i něm. wanze od wand =: stř. h. něm. toanf); pskovsk. seKjnbniííHiřB (krtek), angl. fieldfare^ staroangl. feldefare (kví- čala) = »do pole jedoucí — létající** (E. Fiedler, Wiss. Gramm. d. engl. Spr. 184); skr. vánara (opice) zz „lesní zvíře** (vana les), polsk. po- krzywnik (střízlík) = „kopnvník** ; slovinsk. dupír (polní myš) od dúpJja (doupě); rusk. HopoKi (lasice) souvisí s nopa, HopKa (doupě), sr. i st. prusk. naricie (tchoř). Norm. barbelote (žába) =: „v bahně žijící** (Édél. et Alfr. Duméril, Diet. du Patois Norm. 30; bar ve staré frančiné znamená „eau fangeuse, vaše**); ve mluvě franc. šibalů prase nazývá se bouant (Fr. Michel, Études sur TArgot 62), což patrně od slova boue (bláto) pochází ; irsk. tinchiarog (cvrček) zz „rinsecte du foyer** (Pictet, Orig. Indo-Europ. I, 527), st. h. něm. heimo (cvrček) zz „do- mácí** (od heim dům, domov — sr. něm. heimchen), st. h. něm. též wuA- heimo (Diefenbach, Wtb. II, 501); tur. delki (liška) „v díře žijící** (delik díra od ddmek kopati, rýti); podobný název liška má i v mexickém jazyku: oztohua, oetoa „majitel doupěte*' (oztohtia jest přisvojovací tvar podstatného oetotl doupě). Japonsk. niwa-c-tori (kuře) zz „vogel des vorhofes** (Pfizmaier, Die poet. Ausdrucke der jap. Spr. 19); mexick. atlatiakatl (husa) =z „vodu milující** (dosl. „nad vodou se smilující** — aquae misericors** — B. Biondelli, Glossarium Azteco-Lat. 10, a). 7. Podle podoby, vnějších známek i nápadných zvláštností. Vedick. urá (ovce) „pokrytá** t. j. vlnou (var pokryti), skr. hastin (slon) „rukou (t. j. chobotem) opatřený**, lomagá (liška) „chlupatá**, Č. btrcl : Z obora Jasykospjtn. 6 gg o původu jazyka. gcdjaka (ježovec) „šípy opatřený" (gálja šíp — rusk. /^HKoópsai „divoká podoba, podivná tvárnost"), kumukha (prase) „šeredný obličej**; reck. dQBTtavi^ (vlaštovka) od ČQindvfj (srp, kosa), rusk. BiuioxBocTKa („vidlovitý ocas mající"), kurdsk. dumaqas (vlaštovka) z=: „ocas — nůžky* (Justi, Rev. de Ling. XI, 26); polsk. pluskwa (sténice) := „ploská, rozplesklá*, č. ploštka^ spleštúle; č. housenka „chlupatá", ježto slovo přestrojeno z *v(ms — sr. bulh. B^boéHiu]^ st. bulh. «ctiiiii|A (housenka), aci (vous — rusk. ycb), polsk. wqsienica, wqsianka^ kašub. wóselnica^ wansewnica (Cxpeouiepi, ^hjioji. 3an. XIII, 5, 71), normansk. carpeleuse (housenka) =: „chlupaté maso" (Duméril, Diet. Norm. 59); dolnoluž. šubut (výr) „kožíškem opatřený, huňatý" — od zastaralého šuha (kožich). U fran- couzských zlodějův osel sluje oreíUard „ušatý", týž název osel má i v perském jazyce: diráegúš (dlouhouchý), jímž 'ostatně i zajtc se rozumí; osset. tarkhos (zajíc) vzniklo z dargh-ghos „dlouhouchý" (J. Sjógren, Osset. Sprachl. 439), týž význam přísluší gruzinskému hurd- geli^ sr. d. luž. vuchac (zajíc), v ruských nářečích ymKairB (sibirsk.); Rusové vůbec zajíce označují množstvím názvů: socoň (šilhavý), Kyi^iň (krátko- ocasý), Jionoyxiň, novgor. ÓuneŘ (bělák), pskov. KpHBeHB, orenburg. RyiiH'B (bezpochyby z tatarsk. jaz.), kostromsk. cKopomqa (běhoun, honec), smo- lensk. orlovsk. BHToponcHB (spěchající). Irsk. dearc^uachra (ještěrka) = „blýskavé oko", polsk. élepiec (ovad) = „slepec", kurd. pyit^kesti (želva) „kostnatá záda" ; franc. brochet (štika) znamená původně „malé kopí, dřevce"; jakož i angl. pike znamená kopí a štiku. ČRgaL jarkanat (netopýr) = „blýskavá kiídla" (pro svá nahá nekrytá peřím křídla — H. Vámbéry, Etym. Wtb. 117); maď. farkas (vlk) = „ocasatý", smrvíts (jelen) =: „rohatý" (szaru, szarv roh), jakož i lat. cervus souvisí s řeck. xBQog (roh), HSQaóg (rohatý), k němuž Pictet táhne i lit. kar ve zz česk. kráva (dle jeho výkladu „rohatá", sr. By^HjioBRHi, IlepBoóbiTHue CjiaBHHe 182); sibirsk. coxaTBift (los) — „soškami opatřený". Šp. port. raposa (liška) „ocasatá" (od robo ocas — Diez, Etym. Wtb. 481, rusk. xaocryxa liška), estonsk. súljg-hand (liška) „pematý ocas" (Wiedemann 78), hannaline (konipásek) „dlouhým ocasem opatřený", pitk (had) „dlouhý", finsk. ků (užovka), enar. lap. ktwvte (had), mordv. kui, maď. kigyó Donner srovnává s finsk. k&ttó „křivý, ohnutý" (Vrgl. Wtb. d. Finn. Ugr. Spr. I. 23); podobně fin. karmě (had) stejného jest původu se slovem kumiú (křivý) ; v afr. jazyku Akra hada nazývají šik-pang z=l ^provaz na zemi", pskovsk. BepereH^a (had), sibirk. fojiobha; v egypt- ském kultu hada symbolicky označovali provazem, i dle podání amerických tuzemců hadi byli stvořeni ze provazů řAeaHacbeBi, IleaT.- Názvy zvifat 83 Bosap. C;iaB. I, 282). Finsk. karhu (medvěd) — „huňatý, chlupatý", sr. livonsk. Awra, kára (vlasy zz Donner, Vrgl. Wtb. I, 40), hebr. sďir (kozel) zr „chlupatý**, livjátán (had, veliké vodní zvíře) „skroucené, zakroucené zvíře** ; staro-egypt. cAaft (kůň říční, hroch) „křivý, ohnutý** (H. Brugsch, Hier. Demot. Wtb. 1030) ; dakot. šijaka (druh kachen) zz „boule, hlíza**, šakehangska (medvéd) „dlouhé drápy** (Riggs 188); botokudsk. pokekri (vůl) „rozštípená noha** (C. F. Martius, Beitr. II, 193); Žulu: ngkokama (jeřáb) „dlouhonohý** („longlegged** -- Dóhne 232). Akra: waolo (levhard) = „muž prstů** („fingerman** — Zinmier- mann, Vocab. 326); mexick. quaqauh-tencane (koza) = „rohatá bra- datá**, quanaka (kohout) rzi „jenž má maso na hlavé** (též slovo vy- skytuje se i u Naolingův — Buschmann, Spuren d. Aztek. Spr. I, 52), atemtíl (veš) zn „tipící vodnatelnosf, vodou naplněná** {atemi trpěti vodnatelnost — Buschmann, Spuren I, 62). Rusk. rjiyxapb (tetřev) „hluchý**, lit. kurtinys zahrnuje v sobě oba významy (tetřev, hluchý). Strany výkladu slovansk. BAfiam (beran) dlužno míti na zřeteli pří- buzná spadající sem slova: irsk. bruinn (beran), persk. barah, barrah {bereh beránek), benrún (beran), mazender. ivare (skopec) =: ghilan. barre (Melgounof, Zeitschr. d. d. morgenl. Ges. XXII 196), kurdsk. baráni; slova tato nejpříležitěji dají se asi přirovnati ke staroind. urá (ovce) „pokrytá** (t. j. vlnou — koř. var pokryti), urana (beran, be- ránek). Jiný výklad podává J. Schmidt (Verwandtschaflsverháltn. d. indogerm. Spr. 37), přirovnávaje Ba|^aiiik k EpjXKi^ „zvíře**, rusk. óopoB-B (kanec), srb. charv. brav (beran, skopec); Miklosich (Lex. Palaeosl.) ukazige ke staroind. bharv (žvýkati, jísti), k čemuž odnášeti dlužno řeck. (péQP-B(T&cu (jísti, snísti, stráviti) : avšak k tomuto přirovnání proto nemůžeme přistoupiti, že EpukWb, jsouc spíše původu napodobovacího (koř. 6rw), odpovídá velmi případně stř. latinskému bravus (bravus bos bulík), prov. brau (býk, catalan. tele — sr. Diez, Etym. Wtb. II, 65). Názvy zvířat dle zraku: řeck. dóg^, doQxág (srna, gazela), dndxmv thad, drak) od dsQXětr&ai (viděti; vlastně obě slova sluší doplniti vy- světlujicířn přídavným : ivčoq^ krásnooká, ó^vČQoucáv ostrým zrakem opa- třený — sr. Fick, Curtius — Studien zur griech. und lat. Gramm. IX, 2, 171 — 172); fivo^óg (krtek, křeček) znamená bezpochyby „krátko- zraký** — sr. iJié<oif) (krátkozraký; -o^o sr. s Strtrs zz skr. akši oko — fivm zavírám oko, mžourám), slovinsk. bistrovid = č. ostrovid (rys). Sem patři také záhadné poněkud slovo slepice^ které vypadá, jakoby vším . způsobem bylo odvozeno od přídavného slepý. Že silice nevzniklo jakožto slovo samostatné, než toliko jakožto podružné slovo staršího, g4 O původu jazyka. ač ovšem v češtině již zaniklého *8lqpec (kohout), tomu nasvědčují zachovalá v polabském nářečí slova : slépac (kohout), slépka (slepice — MHKyi^idň, OcraTRH flsuRa Ilojiaó. QnxsMscb 8; Schleicher, Laut- und Formenl. d. Polab. Spr. 145); slovo vysvětluje se poněkud francouzským ckan- teclin („kohout" — který Jakmile kokrhá, oči zamhuřuje* — Pott, Beili\ IV, 82); i v Jungmannově slovníku u slova slepice čteme: „od mhou- rání očima, jako slepý činívá*. Jiný výklad podává Mikuckij (Ootatkh H3. noa. Ca. 8), dle něhož kohout a slepice proto nazývají se slepými, že v noci špatně vidí. První výklad zdá se nám býti příležitější a k věci případnější. Dle jiných známek. Slovinsk. irampod (krkavec) =: „drápající" (krám- pati škrábati, drápati) ; česk. íába^ st. bulh. »abíi (rusky acaóa = novořeck. ^áfijra (ropucha) z=: chňapající, „chňapoun* zz skr. dJ^bh (chytati, chfia* pati), odkud pošlo skr. díambha (zub) =: st. bulh. s^aki ; k témuž ko- řeni odnášíme i litevsk. íuvis (ryba). Řeck. ffitůjog (vepř, kanec) „slin- tající" ((Tíakov slina, pěna), polsk. šlimak (plž), hlemejžď „slizový" (sr. slina), rusk. cjiH3eHB (plž), st. h. něm. sUm (sliz) — sr. lat. Umax (plž, hlemejžď) i Umus (bláto, bahno), špan. babosa (plž) od baba zz franc. bavě (slina — Diez, Etym. Wtb. 4. vyd. 47) ; polsk. plwaczek (kobylka) zz „pliváček", litevsk. pwrpfóíis (hrdlička) =: „nafukigící se, nadýmající se* (purpti nadýmati se); st. česk. plch (glis — Hattala, Zvukosloví 65), sloveso plch-nouti. V ruské národní mluvě žábě říkají xojio/^aHKa „stu- dená, studící" (AeaHacBeBib, IIobt. Boaap. I, 7), persk. ^-mur^A (krocan) zz: „slon — pták", tibetsk. dud-gro (zvíře, dobytek) zr ,^shrbeně chodící* (Ztschr. d. d. morg. Ges. XXIII, 554), dánsk. edderkop (pavouk) nz „číše hnisu — jedu", permsk. crptjiKa (šidlo) =z: „šíp, střelka", pskovsk. M^KjiaiirB, MflKJiuui'B (motýl) bezpochyby přestrojeno z mhtji — srovn. smolensk. matauiiiro (str. 78); ovce i koza v dravidských jazycích nazývají se áíjw, to jest „hravá, tančící" (Tulu: edu, od kud skr. c(Ja, eilaJca ovce — Oundert, Zeitschr. d. d. morg. Ges. XXIII, 519); hebr. slav (mn. salvim křepelky) =: „tučný pták", i arabsk. šumaná (křepelka) nazvána tak od „tuku" : simán (Růdiger, Zeitschr. d. d. morgenl. Ges. 1847, 338); fr. ténébrion (moučník, šváb) „tmu milu- jící", tamil. tadu'Vaj (tygr) „ostrá tlama". Lat. vipera (zmije) skráceno z vivipara „živá mláďata rodící" (Pott, Wurz. Wtb. I, 748); novořeck. xoxxívóxoíXov (pavián) =: „rothsteiss", xtúXoqoatia (svatojanská muška) = „zadkem svítící" (též Xafínvgig „svítící"), qé^alog (ropucha) „foukající" — t. j. „nadýmající se" ; angl. sqtUrrd (veverka) pochází z řeck. (rxiovgog {(Txia stín — ovQd ocas) „ocasem stínící". Ku podivným výrazům ná- Názvy zviřat 85 ležeji: persk. bidester (bobr) m ^bez pily", skr. dvipa (slon) „dvakráte pijící* (totiž chobotem a tlamou), čaksuhgruti (had), „jenž očima slyší", franc. lapin z užívaného v obecné mluvě clapin „der ducker* (Hehn, Kulturpfl. und Hausthiere 339), normansk. tiercelet (krahulík) „malá třetina** (parceque le mále est un tiers plus petit que la femelle** — Duméril, Diet. Norm. 205) ; podobně i jistý druh kachen v mazende- ránském nářečí slově čohor^tai = „un V4" (Melgounof, Zeitschr. d. d. morg. Ges. XXII, 214); dakotsk. napehejatahedang (krtek) „malý da- leko-nazad-ruce" („litUe-far-back-hands** — Riggs 146). 8. Podle jiných zvířat Označováni zvířat prostředkem názvů jiných zvířat, vnější po- dobou, činností neb jinými vlastnostmi na jiné se ponášejících, vysky- tuje se v oboru všech téměř jazyků velmi zhusta. Přenesení názvu známého zvířete na jiné, pojmenovánu býti mající, jest patrné usna- dněni duševní práce, při tvoření každého nového slova nevyhnutelné, pochází však nezřídka i z lenivosti lidskému pokolení přirozené a rovněž v oboru jazykovém nemalé váhy nabyvší. Mnohdy ovšem ná- rodu, v duševní stránce nevalné pokročilému a k samostatnému tvo- řeni slov méně jiných způsobilému, nebývalo na jiném, než k označo- vání nových pojmů nebo předmětův užiti starých slov běžných, která v takovém případě šířila se někdy novými dodatky. Často zvířata na- zývají se dle jiných, na něž ponášejí se vnější svou podobou, barvou, pohyby, činností, a j., na př. : švédsk. gráfsvin (jezvec) „ryjící prase" (gráfva rýti), persk. kórmúš rýti (krtek) zz „slepá myš", d. luž. vusenc (červ) „hádě" {vuí had), dakotsk. wamdudang^ wamduškadang (červ) „hádě, hadátko" (Gabelentz, Gramm. d. Dakot Spr. 59), hitungka song (lasice, kolčava) „myš přižloutlá" (Riggs, Dacota Diet. 66); čínsk. sung šu (veverka) zn „chlupatá krysa", mau-dťtheu (sova) „orel o ko- čičí hlavě*, haílo (bobr) „mořský mezek" (Morrison, Chin. Diet I, 273), dakot. hotoamduška (úhoř) z=z „ryba had"; franc. chauve-souris (neto- pýr) 1= „lysá myš (charv. slépi wié), lotaring bo-volant (netopýr) „létající ropucha" (u Drevanů nétúpar — staro-bulh. H6Toniipk — znamenalo motýle): polsk. konik (kobylka, cvrček) =z „koník", malo- rusky ROHHirb, vl. cavalleUa^ špan. cabcUleta^ franc. chevál du hon Dieu (m gríllon), i fr. hanneton (chroust) sem patří, vedouc se od zasta- ralého karnie .„kůň" (Brinkmann, Arch. f. d. Stud. neuer. Spr. 50, 138), medmiadek (štír) =z „medvídek" rusk. MeAB*AOKb, česk. svinka (die assel): též zvíře nazývá se bemška (z= beránek), švédsk. grksugga „še- divá svině", něm. kéUeresel (assd pochází od lat. aseUus)^ špan. paerca^ 86 O původu jazyka. porqueta , svině, svinka**, vlask. oscZZo, asellíéccio (os\íčék\ též porcéllino terrestre „zemní prasátko", rusk. ocjuhwb „osle*, polsk. owieczka „ovčička"; drevansk. godik (červ) zr „hádě* {god — had — Schleicher, Polab. Spr. 184), litevsk. peteliškaj potdiška (motýl) = „ptáček" (novořeck. mta- Xovda); angl. hedge-hog (ježek) „plotní prase" (ježto rjrpákem podobá se praseti), havajsk. Uo-o-hi^hiu-hae (vlk) = „zlostný divoký pes" ; adamp. fun-so (velbloud) „kůň s hrbem" (Zimmermann, Vocab. of. t. Akra language 435); drevansk. divá karva (laň, srna) „divoká kráva" (Mh- Ry^Rifi, OcraTKH aa. Hojí. CaaB. 4), avarsk. ga-kuvi (jelen) = „divoký vůl" (Justi, Rev. de Linguist. XI, 19.), abchaz. ahnač (jelen) z=l „lesní býk", ghalhatc (lev) =: „hřívnatý vlk", šanghajsk. wong-long (lasice) =: „žlutý vlk" (Edkins, Gramm. of t. Shanghai Dial. 70), afgansk. éirgak (du- dek) = „kohoutek, kuřátko", tótakai (vlaštovice) =z „malý papoušek" (Trumpp, Zeitschr. d. d. raorgenl. Ges. XXI, 64), mexick. tlakašólotl (tapir) = „člověk-pes" (t. j. pes rovnající se člověku velikostí), kazi- kum. varani-déélmu (pštros) zr „velbloud-vrabec", maďarsk. tengeri nyúl (králík) = „mořský zajíc" iorók farkas (hyena) =1 „turecký vlk". Řecké At'xo<; znamená vlka i štiku (ježto oba jsou dravými zvířaty), čínsk. cau- ma (cvrček) = „kůň peci", tureck. tachta biti (štěnice) — „veš prken", čínsk. thiao se (blecha) =: „poskakující veš" ; estonsk. orase tdkk (za- jíc) =r „trávný hřebec", persk. iepere (netopýr — skráceno ze šebperé) m „noční pták", litevsk. geleíinne varle (želva) m „železná žába" (Diefen- bach, Wtb. d. goth. Spr. II, 234), anamsk. čim-meo (sova) „kočka-pták" (t. j. křikem ke kočce podobná — Taberd, Diet. Anam. 304), dakotsk. tatavamduška (ovad) :=: „tupý had" (duli or blunt snake Riggs Diet); franc. chaťchuant (sova) = „vyjící (nebo syčící) kočka", bourguign. mousque ai mié (včela) =1: „moucha medu" (Mignard, Hist. de Tidiome Bourguignon 108); charv. kokotic boiji (dudek) =1: „kohoutek boží"; hauss. karakéči (hyena) =r „hltající pes" (Schón, Vocab. of the Haussa 124); čínsk. mu ša (štěnice) = „veš dřeva" (t. j. v dřevěném nábytku se zdržující), peruánsk. saksa-huaman (orel) =z „putující sokol", ma- lajsk. kutu andiing (blecha) =z: „psí veš" ; dakot. inmušunka (domácí kočka) zz „kočka-pes" {inmu označige každé zvíře z čeledi kočko vitých šelem vůbec a slovem h^nka „pes" obecný název přechází v název určitého zvířete). Něm. fuchs znamená nejen lišku, než i ryšavého koně, malorusk. 6yra* býka i bukače (jakož i česk. býk a bukaé po- cházejí z téhož původního kořene), nai^ioKi* krysu i prasátko, bulh. iTTHi^-B ptáka i hedvábníčka, arabsk. uxxtwát vlaštovku i žábu, persk. ferghúr skřivánka i žábu, bálwdneh vrabce, vlaštovku, motýle i neto- Názvy zviřat. 87 pýra (téže významy má i slovo báiwerteh). Reck. ^aiva (hyena) zna- mená vlastně „svini**, rusk, 6a,ptaHB«b (sluka) „beránka**, sibirsk. nópoc* (býk) „prase** (nopoca); bulh. ra^HHi, znamenající původně „reptile, ver- níin* (Morse, Engl. and Bulg. Voc. 141), v rozšířenějším významu označuje živé tvory, živočichy vůbec (Erben, Sto pcostonár. poh. 312) a dle Cankových (Gramm. d. bulg. Spr. 160) „drůbež** ; švédskému orm (had) odpovídá něm. umrm (červ), které ovšem za dřívějších dob mělo též vý- znam mnohem širší než nyní. V nářečích jednoho a téhož jazyka slova, zvířata označující, mnohdy podivně se mění, střídají a proplétají: tak na př: rusk. shbhoctb znamená drůbež, ale ve voroněžské gubernii čerstvé, živp ryby, ijazansk. soTBica nz beránek, rusk. r^Hrojiica znamenalo v dřevnějším jazyce kukačku, nyní pak znamená třasoritku : persk. kerg (nosorožec) znamená v semnánském nářečí kuře, a rubáh (liška) zna- mená v témže nářečí kočku {rúwá — Schindler. Zeitschr. d. d. morg. Gres. XXXII, 535); 0Harp% v ruském jazyku znamená divokého osla a v maloruském divokého kance; luyp* v ruském jazyku označuje druh vlaštovek, ve Vologdě druh ryb, v gubernii archangelské a permské dešCovku a v polském jazyku krysu; ÓRpiosrb ve východních ruských nářečích znamená vlka, v nižegorodsk. nářečí jezevce a v simbirském medvěda. Mnohdy u výrazech sem příslušných kryje se odstín metaforický : polsk. krówka (brouk) = „kravička**, rusk. óoacbH RopoBKa (sluníčko) = „boží kravička**, litevsk. karvélis (holub) = „kravička** {kárve kráva), estonsk. hiri-kwt (slavík) =: „pestrý mořský pejsek** (Wiedemann 481), arab. šejtán-iáir (netopýr, sova) zn „čertův pták**; v jazyku Mája alli- gator zove se ahou kaj „roi-poisson** (Charencey, Rev. de Linguist. XIII, 354). Lotyšové jmeniyí dudka hadda-dsegguse „hladovou kukačkou** (Pauli, Beitr. VII, 225); angl. lady hug (druh mušek) :=. „paní štěnice**, čínsk. jing-hu (pavouk) zz „tygr much** (Lobscheid, Chin. Diet. 438), skr. nagaribaka (vrána) :=z „jeřáb města**, tur. aghádi kurdu (hou- senka) — „vlk stromu**. Franc, maineau (vrabec) pochodí, jak tomu nasvědčiyí norm. moisson (vrabec) i UUsk. moussan^ z lat. musea (moucha): pták nazván tak pro svou drobnost, jakož vůbec drobný pták nmohdy přímo nazývá se mouchou nebo komárem: něm. grass- mucke^ proven^. motisquet (ptáček) — henneg. mouchon (Diez, Etym. Wtb. II, 367); šlesvigsk. spink (vrabec) = „špendlíček** (význam tento zachoval se podnes, ještě v Jutsku). Seznámil-li se s cizím, neznámým jemu zvířetem národ nevzdě- lanýf jenž ve stránce jazykové vůbec velmi nemotorně sobě počínal. g8 O původu jazyka. i bylo-li jemu nezbytně utvořiti si pro né slovo, tu mnohdy nezbývalo nic, než přenésti na neznámé zviře název známého, byt byl druhdy i I směšným a ku povaze nového zviřete naprosto nepřípadným. Tak v tibetském jazyku slon nazývá se lang-po-c^e , veliký vůl* aneb i prosto lang »vůl**; podobně ve střední homoněmčině slon kromě elefanty hď fant nazýval se též meróhse^ merrint („ůberseeisches, morgenl&ndisches rind", Sachse, Arch. f. d. Stud. d. neueren Spr. 50, 432); assyrsk. babyl. urmak (lev) znamená doslovně ^vehký pes** (Zeitschr. d. d. morg. Ges. XXVI, 109). Mandanové nazývali prase (jehož do př^ezdu Evropanů vůbec neznali) waéitameto „bělochovým medvědem", Čejennové pak zvali též zviře xeras(Mtam „dlouhonohým psem** (Schoolcraft, Ind. Tribes III, 452); uDakotů kůň sluje štsktangka „veliký pes** (šunka pes i tangka veliký), a vlk šunktokeča » druhý pes** ; Koijakové zovou vola „ruským sobem** (Fórstemann, Zeitschr. f. vergl. Spr. I, 5), Efikové (v Africe), nemajíce vlastního slova pro koně, poctili jej názvem euang makara ^velikého muže kráva**, a Tahifané prvního koně, jejž viděli, jmeno- vali „bělochovým prasetem** (Bastian, Geogr. und ethnol. Bilder 140). Mandanové koně označují celou větou: umpa-nanijse („vypadá právě jako los**), Winnebagové pak nazývali jej shun-hatta^^ró ^tlustým psem** nebo-li „tlustým sluhou** (což u nich jednostejno — School- craft, Ind. Tribes IV, 238). Tuzemci jižní Austrálie blechu, o níž tvrdí, že dostala se k nim skrze Evropany, nazývají ptnďiA^MSo „evrop- skou vší** (C. G. Teichelmann and C. W. Schůrmann, Gramm. Vocab. of t. lang. of. South. Austr. 12), a Fulahové (v Africe) jmenují prase hábhatugál „francouzským oslem** (bahha osel; tugal je skrácenina z Portugaly jímž Fulahové předkem rozumějí Francii a pak Evropu vůbec — M. Macbrair, Grammar of t. Fulah lang. 40). Mnohdy se také stává, že slovo, které dříve označovalo zvíře v obecném toho slova smyslu neb jisté třídy zvířat, později zúžením významu vyjadřuje zcela určitý druh zvířat: tak na př. : řecké nQÓfiata (od nQo^aivat — „co jde, žene se napřed**) znamenavší původně dobytek, zvláště pak drobný, později bylo užíváno ve význame ovce; lat. pecus (mn. č. pecora) označovalo původně dobytek vůbec, má však ve vla- ském jazyku (pecora) toliko význam ovce (v cremonsk. nářečí pégor znam(íná „berana** — Diez, Etym. Wtb. 389); řeck. oQn^ (pták) ozna- čuje i „slepici**, který význam vznikl ovšem později z obecného; Isitputtus (mladé zviře vůbec, mládě) v románských jazycích významem odnáší se hlavně ke drůbeži: šp. poUo (kuře), poUa (slepička, írancpoidet (knfe— ale vlask.jm^ro hříbě; sv.i chhry. ptUe^ pulak osle); podobně i bulh. jisjíe, Názvy zvifat. 89 jakožto název, znamenající ptáka vůbec, přenášel se i na kure, kdežto polsk. pilus označuje ,,husičku'' a litevsk. pylifMS ^kačera*^ (Greitler, Lit Stud. 103). Franc, aumailles, vzešlé z animalia, znamená již jen hovězí dobytek, rovněž jako rhaetorom. armál i wallonsk. awa, kdežto v piemontském i parmánském nářečí animal značí prase (Diez, Et3rm. Wtb.*, 512). Z lat. mas, maris (samec) vzniklo špan. marron :=. catal. marrá (beran); podobně i v sardinsk. nářečí heran nazývá se mascu (:= lat mctóculus). Ze sanskr. pattrin^ znamenavšího ptáka, V3rvinul se význam , sokol, jestřáb **, jemuž odpovídá alb. petrit (sokol — Pictet, Orig. Indo-Europ. I, 465), kurdské teirik, vlastně „ptáček**, označuje již jen „skřivánka*. Indoevropské *paku, které, jak tomu nasvědčují sanskr. pagu, lat pecu^ gotsk. faihu (zz něm. vieh) znamenalo „zvíře, dobytek** vůbec, nacházíme ve st bulh. Rkci, rusk. nect, polsk. pies z= č. pes ve význame určitého zvířete. Užívané za pozdějších dob v Itálii obecné slovo auca = oca (z amcanivicéUa z=: aucélia) označovalo husu, jakožto ptáčka: sr. vlask. oca, franc. oie (starofr. auciun Bartsch, Chřest, de Tane. Fran^. 540), gasconsk. aucat (husička — Rev. de Ling. XIII, 395); i franc. aison (husička), jsouc zdrobnělým tvarem podstatného oiscan (pták), znamená vlastně ^ptáčka^; st bulh. niTHi|a (pták) znamená i „vrabce**. Ve staro-francouzském jazyku (XIII. stol.) Pjtfon (zr lat pipio) označovalo ptáčka vůbec (Fr. Michel, Études sur TÁrgot 309), v pozdějším pak jazyku pigeon (zároveĎ vlask. pkckme) znamená již toliko holuba. Hebr. eákár (dosl. „vrtající**) označuje samce vůbec, avšak příslušný aramejský výraz dekar znamená toliko berana, kdežto v dolnolužickém nářečí sámek označuje kohouta, Anglosask. bryd (plod, mlad — něm. brut) v anglickém jazyku přestro- jilo se v bird =i »pták**, a ze franc. mále (= lat. masculus) utvořeno maiart (kačer), picard. maillard (Diez, Etym. Wtb.*, 632). Novořeck. áyikddá (vlastně zvíře nebo dobytek ve stádě) znamená „krávu** a oIoyov (vlastně „němé, nerozumné**, t j. zvíře) =z koně ; drevansk. daivSJc (zvěř — č. divoký) znamená i „jeleny** (Schleicher, Polab. Spr. 61). Bulharsk. »ceHK% — vl. samice znamená „holuba** — rusk. cejieaeiib, maloiiisk. cejiex (kačer) označovalo původně asi samce vůbec; kořen tohoto slova jest bezpochyby sarg zz: skr. sardé (eflfundere, emittere, creare), a původní jeho tvar sarg-an (noreÓHJi, <^H;iojior. danHcicH XIV, 4, 166). V ruských nářečích sBtpt (jakož i inalorusk. 3BipjiKa) označuje vlka (AeaHacbeBi, IIobt. soasp. CjiaB. I, 736), v permské gubernii a v Sibiři losa (= coxaTbift), v jižnějších částech Sibirie velblouda, na severní Rusi (v Evropě) medvěda (kdež slovem sfitpana oby- 90 O původa jazyka. čejně medvězina se vyrozumívá) ; v Sibiři medvěd nazývá se též ^epimi 3Btpb. Novoreck. qfOQdda (vl. „nosící, březí*"), označující dle smyslu samici vůbec, u význame obmezeném znamená toliko kobylu; slo- vinsk. ctusek^ dosl. ssajici (cúzati ssáti) mělo by vlastně mladé zvíře, mládě vůbec označovati, bylo však obmezeno významem hříběte; gůi (goul) samec ve stř. h. něm. jazyku znamená kance, v nynějším pak jazyce (gaul) koně, herku ; něm. wurm znamená nyní červa, mělo však ve střední homoněmčině mnohem širší význam, označujíc plazy, hmyz, hady a j. (sr. graswurm housenka, linttourm drak, had, binenwmm včela, her wurm „anrede an eine spinne** Sachse, Arch. f. d. Stud. d. neueren Spr. 50, 456). Malorusk. nHCKjia ptáček (též křiklavé dítě) zna- mená také kuřátko; v agauském jazyku obecný název zvířete: umii přešel na lva (Ztschr. d. d. morg. Ges. XXIII, 485); behíma, označu- jící v arabštině čtvernohé zvíře vůbec, v tunisském nářečí znamená toliko osla (Maltzan, Zeitschr. d. d. morg. Ges. XXVII, 234), persk. murgháb^ vl. vodní pták označuje kachnu, murgčeh (ptáček) vssem- nánském nářečí znamená vrabce, a bečeh (mládě, mladé zvíře) v témž nářečí označuje kůzle (Schindler, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXXH, 585). Kurdské ner (samec) označuje zejména „velblouda** (Justi, Rev. de Linguist. XI, 2), deil (samice) znamená „čubku**; obecný název zvířete : díena'úr^ dienavar v různých kurdských nářečích přešel na vlka a slo- vem pez (drobný dobytek) vyrozumívají obyčejně ovce (Justi, Rev. XI, 17). V mandingském jazyku obecný název ptáka auseo přenesen na kohouta, jak viděti ze slova susemuse (slepice) = „žena ptáka** (Pott, Grammat. Geschlecht — v Ersch und Gruber, Encyclop. 62, str. 408) ; hebrejské pere* (zvěř) znamená zvláště „divokého osla* a dakotské wakije (pták), přijímajíc zdrobňovací příponu-da«ýr, významem pře- chází v holuba: wakijedang (holub — vl. „ptáček**). V irském i skot- ském (gadhelském) jazyku původní obecný název pro zvíře mial po- divným způsobem přešel na veš (Diefenbach, Wtb. d. goth. Spr. I, 176). Někdy stává se i naopak, že slovo, znamenavší původně jisté určité zvíře, přijímá na sebe později význam širší, obecnější: tak lat. passer (vrabec) ve špan. (paxaro^-pajaro) a v port. jazyku (paS" saro) znamená ptáka vůbec; podobně i maltesk asfúr (vrabec) vyja- dřuje veškeré drobnější ptactvo (Sandreczki, Ztschr. d. d. morg. Ges. 1, 243); v Sibiři i Kamčatce drobnější ptáky nazývají yroiKa XXXIII, „kachnička" a Malorusové každému ptáčku vůbec říkají Kypinui „ko- roptvička.** Názvy zvířat 91 9. Abstraktnými slovy, přídavnými nebo podstatnými. Další postup ve tvoření názvů zvířat označuje se pojmenováním jich prostředkem slov abstraktnýeh, pří čemž vlastnosti i stránky lidské povahy přenášely se nékdy na zvířata. Ježto pak v jazycích nevzdě- laných národův abstraktných slov vyskytige se poměrně málo, ba mnohdy se i naprosto nedostává, názvy sem příslušné náležejí téměř z pravidla jazykům, v jisté míře dokonalosti nabyvším, tudíž ovšem předkem jazykům indoevropským i semitským. Několik příkladův i zde s dostatek vystihne povahu tohoto způsobu označováni zvířat. Označování zvířat abstraktnými přídavnými. Sanskr. vjála (had) „špatný, zvrhlý" (u ruského obecného lidu xy;pui „zlá, špatná"), bcda (vrána) „silná", vádlin (kůň) „chrabrý, ohnivý, bystrý", grdhra (sup) „hltavý, hladový", dhenu (kráva) „sytící, těšící" (ježto dává mléko; slovo odvozujeme od kořene dhi „nasytiti, obveseliti, těšiti" — nikoli však od kořene dhá „ssáti, píti", jenž i vý- znamem svým vidí se býti méně příhodným), gardábha (osel) „chtivý, lakotný, chlipný" (ježto slovo bezpochyby pochází od kořene gardh, ffrdh „toužebně čeho žádati"), párávata (holub) „daleký, z daleka při- cházející" (párovat vzdálenost), mahiša (buvol) „mohutný, mocný", avi (ovce) „přítulná, laskavá, krotká": avi jakožto přídavné přichází v Athar- vavedě, a to dle Petrohr. Slovníku ve význame „zugethan, gunstig" (I, 497 — 498); Grassmann (Wórterb. z. Rigv. 129) uvádí poněkud jiné významy: „labend, erquickend", vykládaje avi jakožto „das durch seine Mikh labende"; prvému výkladu dáváme proto přednost, že podobný význam u téhož slova vyskytuje se i v jiných jazycích : tak hebr. ráchél (ovce, beránek) znamená „něžná, milá", v jazyku Žulu: imvu (ovce) zz: ,^ěžná, krotká, jemná" („the word means softness of nature, good temper as well as softness of hair" — Dóhne 365). Podobně v hebrej- ském jazyku čáp chásidah sluje „dobrotivý, laskavý" (pro svou lásku ke mláďatům ; týž význam má i nabatejsk. chasúdat — Meier, Ztschr. d. d. morgenl. Ges. XVII, 642) i ráchám (sup) =r „milosrdný, něžný". Unger vykládá však hebr. chásidah (na základě slovesa chásáh viděti, předvídati) ve smyslu „chytrý, rozumný, obezřelý pták" (Ztschr. d. d. morg. Ges. XXIV, 185); hebr. elef (býk) z=z „skrocený, krotký" — sr. vlask. mango (vůl) = „krotký" (z lat. mansuetus)^ comask. trient. matuia (jalovice), špan. manso ((ločovec), rusk. neyícB (býček, bulík) zn „neučený, nezkušený": česk. muňka znamená snad tolik co „neohrabaná, nemo- torná" (sr. polsk. munia, munka neohrabaný člověk, špalek); arab. al iarih (lev) = „ohavný, šeredný", pskovsk. Tpyc* (zsgíc) =: „bázlivec*^ 9S O původa jazyka. TpycHKi (králík), 6yAfflnin» (cvrček) = ^budíček'*, pskov. xumraBKafinoraiuca (myš) =r „šeredná, hanebná** (ve východních nářečích ra^HRa, ra^), holi. voedster (králice) = ,, krmící **, archangelsk. Btii;eBpeMéHHHK^ Btn^espeiieHei^i (skřivánek) =. „čas (t j. roku) věstící". Hebr. ari (lev) zz „silný, chra- brý", iajiš (kozel) „silný"; persk. uftádeh (slavík) =: „upadlý" (v lásku zn zamilovaný" — od slovesa uftáden padnouti), múrgek-i-dáná (papou- šek) = » chytrý ptáček"; franc. haudet (osel) =: „veselý* (ze starofr. baud veselý — „das zufriedene, vor Fróhlichkeit jauchzende Thier" — Diez, Etym. Wtb. II, 210); řeck. xBQdá (liška) m „chytrá — týž význam má i xidáqiTj (liška — Hesych.) sr. xidacpog (ch3i:rý) — sardinsk. margiani (liška) sr. s novořeck. fia^ióXog (potutelný, chytrý). Špan. mohino (me- zek) zz: „mrzutý, potutelný, zlomyslný" („wegen seiner Tůcke" — Diez, Etym. Wtb.*, 219); řeck. mó^ (zajíc) =: „bázlivý", polsk. natrgtnik (ovad) :=. „dotíravý", trtma (králík) =: „bázlivec". Arab. šiqzán (vlk) :=: „nespící, bezesný" (jakožto noční dravec; šcuitz nespící, bdící zz na- batejsk. éaqdó — Meier, Ztschr. d. d. morg. Ges. XVII, 643). Nordsk. frehi (vlk) z= « hltavý, drzý", kašubsk. niekara (vlk) zi: „nevázaný, netrestaný", st h. ném. dahs (jezvec) m „mlčelivý" (stř. h. ném. „stille swtgende als ein dahs*' — Diefenbach, Wtb. II, 688), sr. gotsk. thahan izi st. h. ném. dagén (mlčeti), languedoc. tais (jezvec — Rev. des lang. rom. XI, 143); uigur. koč (beran) zn „silný, mocný" (Vámbéry, Etym. Wtb. 90), čagat. kočkar (beran) izz „udatný, rekovný** {kočak rek), estonsk. dukas (hmyz, červ) m »živý", japonsk. kasikodori (sokol) zz „rozumný pták" (Pfizmaier, Die poet. Ausdr. d. japan. Spr. 48); Barea: horgé (osel) zn „lekavý, bázlivý" (od horge lekati se — L. Reinisch, Barea Spr. 130), kdežto staroegypt. název osla jest áw zz: „horký, chlipný" (H. Brugsch, Hier. Demot. Wtb. 1366) — týž význam má i srb. charv. jarac (kozel), sr. rusk. aprtboa i česk. rozjařiti se, feu- j(wrý. Franc, sanglier (kanec divoký) vede se od lat. singularis^ rovněž i kurdské jekánek (kanec) znamená „osamotělý" (Justi, Rev. de Lin- guist. XI, 15); sr. i st. bulh. KAii*ki|i» (aper — Miklosich, Lex. Pal.) z= řeck. fiavíógy i astrachansk. caMýp* (kanec). Označování zvířat abstraktnými nebo přenesenými podstatnými. Řeck. íi^Qig (noční pták) zz: „zpupnost", afghansk., kurdsk., persk. már (had) =: „smrt" (zend. mářa smrt), st bulh. n€xntobhí|a (had) zz: „mor", v ruských nářečích noAJnosa (krahuUk, jestřáb) zz: „hanebník, podlý" (od no/piHĚ — Miklosich, Lex. Palaeosl. 563), \sitjuvencus (mladý býček, bulík) zz: „mladík", juvenca (kravička, jalovice) zz: „mladice", st. bulh. lOHkiiii (býk, tele), slovinsk. junec^ srb. junac; estonsk. ilwes {rys^ Názvy zvífat. 93 ostrovid) z= „peklo", tigu (housenka, červ) =r „nečistota, bláto"; woolme (škrkavka) r= „nůž"; alb. buté (králík) — „néžnosf, útulnosf, néžný" (Diefenbach, Wtb. d. goth. Spr. I, 280), malaúra (sova) m vl. malagura, starofranc. malaúr „zlopovéstný pták" (Stier, Zeitschr. XI, 136). Nor- mansk. bědou (jezvec) =z: starofr. bedouan „beduín" (bezpochyby proto, že ve středověku slovo bedain označovalo metaforicky zloděje, loupež- níka— Duméril, Diet. Norm. 33); 'polsk. éma (můra) = „tma", óbreyda (druh korejšů) zz „ošklivost, šereda", litevsk. gyváta (had) m „život" (Nesselmann 259). Miklosich uvádí (Lex. Palaeosl.) jakožto název opice st. bulh. T|»Hn«cTkrL-nicTkinb, t. j. „zvíře o třech pěstích" — v sanskrité též zvíře nazývá se také háliprija „milovnice hašteření". Jistý druh žraloka pro svou nebezpečnost normanskými námořníky byl nazván requiem^ t. j. „mší zádušní"; slovo to do francouzského jazyka přešlo ve zkažené poněkud podobě requin (Diez, Etjrm. Wtb. II, 399 — 400). Staroegjrptsk. éaau (svině) jest bezpochyby původu semitského i zna- mená „ošemetnost, hřích" (hebr. šáv falešnost, lež, hřích) — zvíře bylo tak pojmenováno, ježto u Semitů pokládalo se za nečisté (Lauth, Ztschr. d. d. morg. Ges. 25, 642); v novořeck. nářečí Tatův nQáyfut, změněné v prahna (označigící v novořeck. jazyku „věc, zboží") přijalo na se význam „dobytek" (Blau, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXVIII, 581), persk. áváB (slavík) =: „zvuk, hlas"; litevsk. drugis znamená motýle, ale í zimnici, právě tak jako reck. i\niohíq\ motýl pokládá se tudíž za jakousi škodnou, démonickou bytost (Pictet, Ztschr. f. vergl. Spr. V, 345; sr. i česk. můra)\ sibirsk. myc* (hmyz) =: „ohava, ohavnost" (v olo- něckém nářečí rHyci znamená myš), mosk. jarosl. acHBon :— dobytek, penz. «HBOTM zz koně, rumunsk. vité (hovězí dobytek) == „život" (z lat. vitá); staroegypt. uber (druh hadů) Laut srovnává s hebr. 'ebráh „zpup- nost, vztek" (Ztschr. d. d. morg. Ges. XXV, 637). Kynir. bribysyn (roztoč) 1= „maličkost" (franc. un brin)^ čagat. ulak (osel) i= „loďka, člun" (Vámbéry, Etym. Wtb. 134), dakotsk. waufigča (opice) =i „posmě- vač, napodobující", jurak-samojed. haewidea (medvěd) „hříšník" (hae- wea hřích — A. Gastrén, Wórterverz. aus den samojed. Sprachen, herausgeg. v. Schiefner, str. 6). V Abyssinii mezka velikosti osla na- zývají hnofo „odpadkem, zbytkem" (J. M. Hildebrandt. Ztschr. f. Ethnol. VI, 338), Žulu: inxondo (štěnice) =: „nenávist" („from the odious smell" — Dóhne 389); arabsk. hmn (blecha) = „muka, zármutek"; Čippevajové nazývají hmyz nebo brouka moniiós „dušičkou" (School- craft, Ind. Tribes II, 465), a Gířiané zovou škodného brouka, který žere zrna, ce „zlodějem" (Morrison, Diet. II, 488). 94 O původu jazyka. 10. Označování zvířat názvy příbuzných. Náhledy panthieisiické mnohých národů, prokazování zvířatům božské úcty, strach před zvířaty škodnými, vdéčnosf ke zvířatům uži- tečným i vysoká pocta, kterou lidé vzdávali mnohým zvířatům, zvláštní silou a mohutností vynikajícím, záhy přičinily k tomu, že na označenou zvířat utvořena veliká hojnost názvů metaforických. Z veliké vážnosti, v níž tuzemci severní Ameriky měli různá zvířata, vzniklo množství tak zvaných totemů^ s našimi vlastními jmény poněkud se srovnávají- cích ; z téže příčiny v podání mnohých národů mluví se o zvířatech jakožto o praotcích národa: tak na př. Čippevajové vedou svůj pů- vod od psa, Kološové od krkavce i od vlka, Guarinové od ropuchy, Pajaguové od ryby, jihoafričtí kmenové od chamaeleona, původní oby- vatelé Malakky (arang láát lidé moře) od plískavice i od bílého alliga- tora, Vanikové od hyeny, Tibeťané od opic (které, okusivše obilí, sho- zeného s vrchu Sumeru, proměnily se v lidi). Zdá se však, že ještě více působil strach před zvířaty v mysl lidskou : po celé téměř zemi lidé mají jakýsi pověrečný strach, aby neurazili zvířat nebezpečných, nazývajíce je obyčejnými jich názvy. Mahometanské ženštiny neosmě- lují se nazývati hada obyčejným jeho jménem, obávajíce se, aby jich neuštknul; ve Švédsku ženské mluví o medvědu jako o starci nebo dědečku; v Meklenburku podnes ještě v jisté dni lišku zovou ocasatou a myš héhounhem; livonští rybáH, zdržujíce se na moři, nejmenují, žádné zvíře běžným jeho názvem, aby sebe i sítí svých nevydali v ne- bezpečenství ; v rozličných částech Dánska nebezpečných zvířat nejme^ nují obyčejnými jich názvy: tak na Falsteru myš polní jmenují blakke („plavá, žlutavá**), krysy zovou de store „velikými" a myši de smaa „malými*; na Seelandu krysa sluje en stor tede „veliký chlap**, myši šlovou smaa teder „malí chlapíci"; Estové nazývají medvěda „široko- nohým**, lišku „šedým kabátkem**, ba i jméno bázlivého zajíce neradi berou éasto „nadarmo**, aby se jim len špatně neurodil; Arabové od- prošují lva, usmrcujíce jej ; algonkinští kmenové, velicí milovníci med- vědího masa, usmrciyíce medvěda, vzdávají mu sice poctu, zároveň však na něm prosí dovolení, by jej mohli snísti („they render ceremo- nies to him, begging him to allow himself to be eaten, although they know he has no fancy for it" — Schoolcraft, Ind. Tribes V, 420). Když Finnové pronásledují na honbě medvěda, zpívají písničku, omlou- vajíce se před ním ze své ukrutnosti (AeanacbeBi, Ilosr. soasp. Cjuib. I, d8S); astrachanští rybáH nesmějí na moři jmenovati medvěda běžným jeho názvem, sice se strhne bouře; na Ukrajině staří lidé jmenují vlka nej- Názvy zvířat. 95 radéji A^bKo » strýčkem**, a to proto, aby jim neočekávaně nepřišel do domu (A^Bsw&evby IIobt. soaap. I, 742) ; Jakutové, spatřivše na cestě med- věda, smekají klobouky, kloní se mu i nazývsýi jej tojon-om „náčelní- kem, starcem, dědečkem" a jinými lichotivými výrazy (^h^obi, nyxe- mecTBÍe vb AiiepHicy, 137—138). I rozličné nemoci, zvláště pak ty, které člověka častěji nebo dlouho trápí, lid obecný mnohdy nazývá ne sku- tečným jich jménem, ale lichotivými výrazy, doufaje odvrátiti tím ne- nioc od sebe; tak na př. v Rusku obecný lid dává zimnici tyto názvy: óesuMeiiaafl „bezejmenná", noApyra „družka", Aencaji „lehká" Kyuh „kmo- tra", Ao6pyx« „dobrácká", lerica „tetka", thtioxsl „tetička", ^HTioxa „dět- ská", Maqflxfl „macecha", cy;^apuHii „paní". Praobyvatelé Malakky žra- loku, jehož pokládají za takéhož lupiče, jakými jsou oni sami, říkají „pritel, bratr" (Waitz, Anthropologie V, 167); u Zulů název myši (iaimpuku) má též něco nebezpečného nebo tajemného do sebe, nebof Dóhne praví, že pro ty, kdož se bojí vysloviti toto slovo, stává zvlášt- ního výrazu irkence (Zulu-Kafir Diet. 163). Užívajíce metaforických, mnohdy i lichotivých výrazů, lidé míní tudíž nakloniti si zvířata škodná i nebezpečná neb aspoň učiniti je neškodnými. K takým přeneseným slovům náležejí i názvy příbuzných, na něž tuto několika příklady budiž upozorněno. Uigursk. aiik (medvěd) — „taUk" {ata otec — Vámbéry, Etym. Wtb. 24 — Schott, Alt Stud. 4, 281—282), jakutsk. ese (medvěd) = „děd", čuvaš. oba (medvěd) -zz 'aha (matka): Bari: jákanje (černá zmije) zz „babička" (Mitterrutzner, Sprache der Bari 199), Fulah. hábba (osel) zz „otec" {bába otec — Macbrair, Gramm. of t. Fulah 29, 32), suahilsk. papá (žralok) — „otec" (E. Steere, Handbook of t. Swa- hili 17); dakotsk. ongóišičadang (vrána) zz „milá tchyně, malá tchyně" (Riggs 164); sovu Indiáni pokládají za velmi ctihodného příbuzného, nazývajíce ji „dědečkem" (Waitz, Anthropologie III, 192). U ruského obecného lidu syiiaHeKi (kmotříček) znamená vlka, a Kyma (kmotřička) lišku {kmotra^ kmotřička i v Čechách označuje lišku); lotyšsk. kumiňa (liška) zz „kmotra" kuminš (liška) zz „kmotříček", snots (vlk) zz „ze(", litevsk. dádtUtis (čáp) zz „strýček", rusk. 6a6a-nTHi;a (pelikán) zz „bába pták", (v rusk. nářečích prosto 6a6a, polsk. baba „nesyt, nejesyt" — Byj^iaoBH^i, IIepBo6uTH£ie CjiaBflHe 177), rusk. daóoqica (motýl, rjazansk. (Mýjui, kostrom. 6R6yMKa, simbirsk. (^a6ypRa) =: „babička", čukčsk. amií- Skak (motýl) zz „babička" (analčak bába — Pott, Doppelung 270), ?;' česk. babka (chroust), charv. baburača (druh ropuch) =: „babizna", toreck. ak baba (sup) zz „bílý otec", charv. prh-baba (netopýr) zz „tě- t 96 O původu jazyka. t • kající baba", malorusk. óaós* (šidlo) = ^ babka "^^ A^A^vPb (brouček, slu- níčko) = , dědeček*; turecko- tatarsk. inek (kráva) dle mínění SchoU lova (Alt. Studien, 4, 285) znamená tolik co , matička"; kursk. vologd. vjatsk. Aoqýxa, ^o^ksl (prase, svině) =: „dceruška" {Jljua>, Toxk. CaoB. Ilpe- AHCJi. XXXVI), v rjazanské a tulské gubernii říkají prasátkům A^nea „dítky", a v olonecké gub. svini MaTHKa, nansa „matka"; u Halorusů MaTKa „matka" označige kobylu i královnu včel. V gruzinském jazyku kohout nazývá se mamali „otcem", a v kurdských nářečích slepice zove se marnic mamir „matkou" (Justi, Rev. de Linguist. XI, Í6); pa- vouka Kurdové nazývají plrik „babičkou" nebo ptr-hevDú „starou pani"; Annamité tygru neříkají jinak než hm kop „pan tygi*" (Morice, Rev. de Linguist. VII, 351). Zvláště pak lasice^ jíž způsob života lidem zdál se býti poněkud podezřelým a do níž se nadali jakýchsi tígemných sil, byla mnohdy označována názvy příbuzných neb jinými lichotivými vý- rázy: tak slově u Albánců „švakrová", u Baskův andereigerra ,ipaní-» čka" (andrea paní), u Vlachů donnola = port. doninha „panička, pa- nenka", u Španělů camadreja „kmotři čka", u Maďarů menyfá „snacha, nevěsta" (tneny snacha), u Turků gdinděik „nevěsti čka", u Novořeků pvfiqha „nevěstka, nevěstička" {réfiqn] nevěsta), dánšk. den kjánne „hezká", staro-angl. fairy „hezounká", franc, belette „hezká" (starofranc. bdezz lat. bella hezká — Diez, Etym. Wtb. II, 24), bavorsk. schonthierlein^ schóndinglein, gasconsk. daoune-bere „paní domácí" (Ducéré, Rev. de Ling. XIII, 397), maď. holgy (hranostaj) = „nevěsta, dáma, milenka". Že i ve slovanských jazycích setkáváme se s podobnými názory, tomu nasvědčuji rusk. jocms^, jiacsa (lasice), srb. charv. Uisica^ polsk. ta8iea^ která patrně souvisí s charv. laskaii = polsk. tdsié 8i§ = česk. lísaii; starořeck. yoúiéri (lasice) odnáší se bezpochyby ke ydhog „švakrová, sestra mužova" ; podivný název má též zvíře v mexickém jazyku : tepe- maštla „zástěra vrchu". Haitičtí černoši rozeznávají pohlaví zvířat slovy papá i mama^ která kladou před názvy zvířat: papá cochon (kanec) zn „otec prase", „mama cochon" (svině) zz „matka prase", papá poule m „kohout", mama poule — „slepice", mama boeuf „kráva" = „matka vůl" a. t. d. (Bastian, Zeitschr. f. Ethnol. IV, 213). Ještě častěji názvů příbuzných užívá se jakožto výrazů meta- forických i složených, ve spojení s jinými charakterními slovy; výrazy sem příslušné z pravidla jsou složeny ze dvou slov, z nichž prvé za- vírá v sobě přenesený název buď otce, buď matky, buď syna : tama- naksk. uana-imu (včela) = „otec medu", Omagua: mapa mama (včela) Názvy zvíral. 97 «matka vosku*, činsk. šui-mu (druh ryb) =:: „matka vody* (Morrison I, 273), birmansk. krethpa (kohout) zz „otec křičící", nialagask. reni landi (bourec) = „matka hedvábí*, staroegyptsk. pe-sin-take (papoušek) =: „syn křiku* (odtud pochází řeck. xithraxog). Nejčastéji taková slova vysky- tují se v jazyku arabském: ebu-ejůh (velbloud) =1: „otec Jobův*, ebú-s- sabir (osel) 1= „otec trpělivosti*, ehií-s-sáferán (lev) „otec šafránu* (pro svou žlutou barvu tak zvaný), ébú^s-^sáhári (pštros) == „otec pouští*, ébA-eajjál (vůl) z= „otec dlouhého ocasu*, ehú chiráš (kočka) n: „otec drápsgícího*, ebú dubdl (vůl) z= „otec hnoje*, ebúHdď (sténice) zz „otec cizinců" ( — nepřátel), umm-adrás (krtek) „matka nehod*, umm-tis-sichál (ko0a) 1= „matka zarputilosti* umm-farwat (ovce) zz „matka bohatství*, umm^ugn (myš) -=, „matka ušatá*, umm-ghantal (hyena) zz „matka tmy*, umm ^ciqabat (veš)zz „matka potomstva*, umm-ulrwalxd (slepice) zz „ma- tka dětí*, umm-lůh (orel) = „matka vzduchu*, ibn-X&hir (koroptev) = „syn čistý, syn čistého*, bmťtU-inaíhar (dešíovka) zz „dcera deště* ; bináť et-darus (muftky) zz „dcery švů v šatech" ; datel sluje „otec strakatého*, mezek „otec zelené mouchy* neb „otec nepokojného*, osel „otec roz- množeni*, vlk „otec beránka* (v opačném smyslu, působením tak zv. enantiosemie), krkavec „sjm dobytka* (protože sedává na záda vel- blouda), blecha „syn poskakujícího* a t. d. 11. Dle jiných slov, k lidem se odnášejících. Slova táhnoucí se ke stáří, k rozličným zaměstnáním i poměrům lidským přenášejí se zhusta na zvířata: franc. hétaudeau (mladý ka- poun) „mládenec* (jak vychází na jevo ze staro-franc. hestaudeau^ přestrojeného ze st h. něm. hagastált =z něm. hctgestoU^ hétaudeau pokládá se tudíž za zvíře na bezmanželství takořka odsouzené, jakož i něm. monch označuje zvíře vykleštěné); švábsk. monch (kůň) vykle- štěný) zz „mnich*, nonne (svině řezaná) zz „jeptiška* (z něm. nonne pocházejí i česk. slova nunvice^ nunvář; podobně i misek „řezaný ka- nec* a miska „řezaná svině* bezpochyby skráceny ze mnišek i mniška^ při čemž nepravidelná krátkost hlásky i snad proto udržena, aby se slova rozeznávala od míšek; výkladu tomuto nasvědčují polská slova mniseka „jeptiška* i mniška „řezaná svině*); angl. monkey (opice) zz „mníšek*, něm. dompfa/f (hejl) zz polsk. popek „kněžík" (sr. rusk. noiun „papoušek*, charv. popak^ popac „cvrček*), vlask. monachino (hejl) =: „mníšek*, špan. fraUecico^ frailecillo (hejl) — „mníše, skromný mnich*. Normansk. brigand (babka, chroust) =z „loupežník* („expres- sion métaphorique tirée des ravages causés par cet insecte* Duméril 50); briscot (kachna, kačer) „hlupák* (bezpochyby ze starofranc. ftri- Č. &«rel : Z oboro Jaxykospjto. 7 98 O původu jazyka. quei hloupý, hlupák). Franc. bergeretmeUe {trasotítka) znamená asi tolik, co ,,malá pastýřka'' (bergerette mladá pastýřka), ježto pták ten rád se drží u stád (Pictet, Orig. Indo-Europ. I, 402); s tím výrazem srovnává se i česk. konipásek a charv. govedaríca. Špan. zangano (trubec) = ,,cikán, lenoch* (vlask. 0mgmio ,,cikán, pobéhlík* — Diez, Etym. Wtb.* 499); franc. fresaie (druh sov, sýček) = „věšUce** (t. j. neštěstí, smrti — z lat praesage^ <o čemž svědči souznačné gasconsdi. hresague)^ demaisdle (šidlo) = « panna'', serin (čížek) =: „siréna, odne- chule** (z řeck. (TstQi/fp); charv. věštíea (můra) :=z „čarodějnice*, liievsk. píktéle (zm^e) = , čertík* {piktis čert); polsk. mniseek (černohlávek) = „mníšek* ; franc. raitelet (střizlík) =: „kráUček*' (slovo roUdet jest po- někud curiosum, zavírajíc v sobě tři zdrobňovací přípony: roi^-d^), charv. caric^ něm. ftaunkónig; litevsk. Jdébonas (lyska) =: „farář*. Vgas- conském nářečí jistý druh ryb slově aergent {seržant), jiný druh ryb (franc. nuison) sluje curé (farář — Ducére, Rev. de Ling. XIII, 397), parrac (vrabec) = „kmcrtr* ; v dolnolužickém nářečí vykleštěný kimec neb kůĎ nazývá se pač = „Pater* a řezaná svině (neb i ženština ne- plodná, bezdětná) mmva „jeptiška* (Pott, Personennamen 194 — 195); vlask. monna (opice) skráceno z madonna („paní*) = franc. madame; franc. gtienon (opice) jest bezpochyby st h. něm. quená (ženská ; Diez — Etym. Wtb." II, 323 má za to, že slovo to spíše vzniklo ze sL h. něm. ívii^á přítelkyně, manželka), srbsk. lúgár (kozel) = „hajný*; rusk. syaHe- ^HK* (cvrček, kobylka) = „kovářík* (česk. kovářík znamená jistého brouka neb i druh sýkorek), srb. charv. pastidi = „hřebec* ; něm. weisse nonne (druh vodních ptáků) = franc. piette „nábožná*; franc. nonnette cendrée (druh sýkorek, koňadra) =: „popelavá jeptiška* ; es- tonsk. mungas (vůl, beran bezrohý) = „mnich* (Wiedemann 695) — v témže jazyku medvěd nazývá se metsa peremes „lesní hospodář*, must pois „černý mládenec* neb i palu poeg „pohanský syn*. Irkutsk. oadpi (pes, věžník) z=. „vyzvědač, špehoun* (tento význam má o3ópi> v rja- zan. a tulsk. nářečí), charv. babiai, babura^ (stonožka, svinka) .=: „bába, babička*, port. /roďe^Ao (stehlík) z=: „mníšek*; abadejo „opat, opátek* ve španělském jazyce znamená červenku i tresku, a v portugalském střízlíka i okouna; švédsk. tárfui (druh vlaštovek) = „mladá dívka*. Kcdiout, jakožto věštec dne, má u Řeků též názvy if^^ř, féovtrófutnis i ^fi9Qóq;{)im}gj a podobně Arabové nazývají jej druhdy muesein (« vyvo- lávající čas i hodiny k modlitbě příležité* — Grunbaum, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXXI, 210); fr. cord(mnier (druh černých ptáků) = „švec* (Sébillot, Rev. de Ling. XIV, 7), kašubsk. kantor (žába) = „zpěvák* Názvy zvířat 99 (^uoji. 3aiL XIII, 5, 63)^ Rusk. peaieai (moudíček, moudivláček) znamená bezpochyby tolik, co litevsk. remesas ^řemeslník, tesař" (kovensk. re- miz •=. rusk. HBOoira — Hsb. Hun. ÁKa/t* Haysfb IV, 410), rusk. icaatica (mnlk) = ^mrzák", sibirsk. Rbn^n^a (straka) = ,véštkyné, čarodějnice*', tomsk. ■lyHeffb (druh sluk) := »opat", rusk. ipyóaTB (bukač) = ^trubač**, xjrbó- JUBf^ xoBflĚBa (myš) = „hospodyně", Kanyi^HH* (druh opic) = „kapucin", KapffHKajTb (druh ptáků — Tanagra) = „kardinál", v nářečích bkohomim (myš polní) -zz „hospodyně" (polsk. mysz gospodarka); malorusk. KopoabKÍ (druh drobných kuřat) = „králíci", cyci/^Ka (druh strnadů = rusk. oBcaHBa) = „sousedka"; vologd. rjazan. nojioAKa (slepice) z= „mladice", pskov. tversk. paTiouRb (druh velikých slanečkův) = „vojín", nižegor. j!jpsEi> (kro- ean)= „hlupák", AypKa, ^orpýniKa (krůta) = „hloupá", oloněck. Kopiounii^a (kráva) = » kojná, krmící". Vedick. marja (hřebec) = „ženich, niladý manžel" ; franc. perroqt^etj = vlask. perrocchetto (papoušek) ir „knéžíček, Éftrářek" {od parochus — Diez, Etym. Wtb.*, 237); franc. clocheman (beran, ločovec) = „zvoník" (srb. charv. Tdopotar má týž význam). Sessutové v Africe starého býka nebo vola nazývají bekeku „starcem" nebo bón- tate „otcovstvím", a starou krávu lekéhugali = „stařenou" nebo home „mateřstvím" (Schrumpf, Zeitschr. d. d. morgenl. Gres. XVI, 449 — 450), Kalmykové zovou kohouta „mužem slepic" nebo „mužem kuřat" (Zwick, Handb. d. Westmong. Spr. 47) a u Kurdů velbloud sluje loh^ t. j. „mla- dík, jinoch" (Justi, Rev. de Ling. XI, 19). Angl. badger (jezvec) = „obchodník s obilím" — týž význam má i franc. blaireau^ vzniklé ze stř. lat. bl(Mdariu8 = vlask. buidajuolo; litevsk. pěstíninkas (veš) = „pěšák, péší voják" (protivou ke bleše, která k jezdci se přirovnává). V nor- manském nářečí prase zovou monsieur „pánem, milostpánem" (Dumé- ril, 157) a ve Vendomeském nářečí též zvíře slově un noble „šlechtic". 12. Dle vlastních jmen. Ze starodávného i nad paměf lidskou sáhajícího zvyku dávati každé jednotlivé osobě určité jméno vyšel též obyčej, označovati určitá zvířata zvláštním jménem; i tu nezřídka se stávalo, že jméno, jistému toliko zvířeti svědčící, časem bylo rozšířeno na všechen druh téhož zvířete, jsouc pak užíváno za jeho appellativ nebo-li název obecný. Názvy sem příslušné, vzniklé v samém národě mnohdy v doby i za poměrů, jichž přesně určiti nelze, jsou ovšem začasté původu temného. Sem patří na př. slova: rusk. MHma, MHmRa (medvěd) = „Michálek" (UL mešká medvěd, srb. méíka medvědice), plnější názvy medvěda jsou : Mwailjia HoranHHb, Mincaftjia HBaHinb TanTBiFHHi (B&amowb, Has. HMnep. Aica/^ HajKi V, 345), HBaHOKb (ledňáček) = „Janek'', Bíannca (kráva, kočka) = 100 o původu jazyka. „Maří", BacbKa (kocour, kozel) = „Basilej*; luqynaHi* jest obecný název některých vodních ptáků (^afiKa, puÓojioFb, MapruHoicb -=^ 3HuopoAORi>-Alcedo), MapTBiniKa znamená jistý druh opic o dlouhých ocasech, Maicápi* (žertovný název komára) z= Macarius (slovo povstalo přesmyknutím z ROMapi), KapojnHHKa (název rybky: Argentina), as^oTRa, aB/^oTbRa (dudek, druh sluk) zz „Eudoxia" (v jižním Rusku aB/joTKa, eB;^oTKa, eB;qomKa znamená piskoře — AKcaicoB'b, 3anHCKH o&b yaceiiBt pu6u 145), malorusk. ojieHica (druh broučků) = „Helenka" , archang. napbibxa (tetřevka) = „Maří", malor. aB/^oaiKH (druh drobných rybiček — rusk. 6j6upevb) bezpochyby téhož jest původu, jako HBAomira (Eudoxia), kostrom. aHKa (kavka) = „Anka, Anča", pskovsk. icojiHUKa (první tele krávy) =. „Mikulášek" (rusk. KojiiiHbKa) ; česk. jiřiček (laubfrosch), jiřička (konipásek), na Moravé ju- řička (vlaštovka), polsk. iergyk (druh vlaštovek) = „Jiříček" {Jergy = Jiří), madek^ matué (kocour) = „Matěj", misiek, mis (medvěd) = „Mi- kulášek". Polsk. danid i česk. danék znamenají 1. dammhirsch, 2. Da- niel, avšak shoda tato, dílem působením národní etymologie vzešlá, jest toliko nahodilou, ježto uvedená zde slova stávají ve spojitosti s něm. damm-hirsch^ fr. daim, vl. damma. daina ; polsk. bogutnUa (zvonek — grunfink); česk. macek (kocour) =. „Matěj", linka^ majdalmka =• „slu- níčko", kačena, kačenka (zdrobňovací tvar od Kateřina; ke tvoření to- hoto názvu patrně přičinilo náslovné kač- \kač'ka, iaí-^)= „kachna"; srb. charv. mara (sluníčko) =z „Marie" ; slovinsk. hogdal =. č. moravsk. bohdál (bílý čáp) — sr. Bohdan (Theodor), litevsk. barbutte (sluníčko) = „Baruška", maďarsk. katalinka (sluníčko) =i „Kačenka"; franc. pierrot (vrabec, bouřliváček) z= „Petřík", martinet (vlaštovice) = „Martinek" (jinak vykládají toto slovo Édélest. i Alfr. Duméril v Diet. du Patois Normand — Introd. 71 — dle nichž vlaštovka proto jmentge se mar- tinet, že objevuje se v březnu — „commence á se montrer dans le mois de mars*^ — při čemž odkazují ke slovu Martelot „vlaštovice", užívanému v různých lotrinských nářečích — „patois de la Meuse"), franc. guillemot (lyska) =z „Vilímek" (angl. guillam, gíullemot), coUn (racek) = „Mikuláš", sansonnet (špaček) =. „Samsonek, Simsonek" ; Bertrand jest vymyšlené jméno pro opici; renard (liška) odvozuje se od st. h. něm. Reginhart, Reinhart {= „ratgeber"), názvu lišky v bajce, jenž ve francouzském jazyku stal se obecným názvem zvířete i staré volpíU (vulpecula) naprosto vytiskl z jazyka (Diez, Etym. Wtb.* II, 398). Normansk. Marcou (veliký kocour) = „Marek" (Duméril 151), Jacquet (veverka) = „Jakoubek, Kubík" (Duméril 170); špan. martinete (bílá volavka) = „Martinek", perieo (papoušek) = „Petříček", m^rica (straka) Názvy zvířat 101 „Marínka**; švédsk. márta (rak skákavý) = „Markéta ''^ dánsk. mikkél (liška) z=. „Michal", maď. gáborka (druh kosů) = „Gabrielek", káróly (krahuUk) = , Karel". Něm. tniezchen (kočka) •=. „Maří, Marinka** (ku přeneseni jména na kočku patrně přičinil i zřejmý onomatopoický odstín, v slabice mies! se zavírající ; podobně věc měla se s česk. macek i nor- mansk. marcou = kocour) ; bavorsk. Herman znamená 1. vervex sec- tarius, 2. penis (Schmeller, Bayer. Wtb. I, 1162); v chebském nářečí g<xugl (zz hornofalck. ^atiý ,druh štěnic" — pentatoma grisea) zz „Jakub"; slova Heinrich (Jindřich) v Německu užívá se též na označenou růz- ných zvířat: bavorsk. hainzel = , mladý hřebec", wetterau. heinzchen = „hříbě*, švýcarsk. heinz zz „vůl", něm. heinz zz „kocour" (Diefenbach, Wtb. I, 30). Řecké MifAviav zz „osel" zakládá se bezpochyby na přímětku Herakloyě u Homera: &Qaav-fiéfiP<op — sr. i l^yafiéftfoív (Fick — Curtius, Stud. z. griech. u. lat. Gramm. IX, 2, 173); bretonsk. guňlou^ gwitaou je^t pověrečný název vlka, dle domnění Le Gonidec-a ze vlastního jména OiuUaume (Vilém) pocházející (Diefenbach, Wtb. I, 187), a u Estonců vlk sluje Willemikene zz „Vilímek". Arab. jďqub (koro- ptev) zz „Jakub" ; 'áiéah (název dcery Abu-Bekra i ženy Mohameda) v perském jazyce označuje třasořitku. Nejčastěji však jména osob pře- nášejí se v anglickém jazyku na zvířata, sr. na př. robin (červenka) zz jRoberl", martin (druh vlaštovek) z= „Martin", leanard (sokolík), hoh (koroptev) zz „Robert", hat (netopýr) zz „Bartoušek" (skrácenina z Bar- ikdomew)j poUy (v obecné mluvě: papoušek) zz „Maří, Manča", biddy (kuřátko) zz „Brigitka", dickey (osel) zz „Richardek" (hlavně v Nor- folku — sr. Slang Dictionary 1873, 143); angličtí zelenáH (costermongers) nazývají osla, jenž v nedělní dni táhne vozík s jich rodinou, Neddy neb Eddard (Edvard — Slang Diet. 235) ; ve mluvě anglických zlodějů koroptev sluje Peter; skotsk. Lowrie (liška) zz „Vávra, Vavrouš" (z Laurentius); lotyšsk. jánUis (zajíc) zz „Janeček, Honzík"; angličtí zlodějové označovali za dřívějších dob husu slovem Boger^ které je snad totožno s franc. Boger (= Růdiger). Mnohdy ke vlastnímu jménu přibírá se ještě jiné slovo doplĎu- jící je a vysvětlující: dolnoněm. ful Chréth (štěnice) zz „nečistá, smrdutá Markýtka" (Gradl, Zur kunde deutscher mundarten, Zeitschr. f. vergl. Spr. XVII, 12), estonsk. Iqpa Trinu (sluníčko) zz „olšová Kačenka", wana-wend WiUem (liška) = » starý bratr Vilém"; tirolsk. stinkoanrf (druh štěnic — něm. baumwanze) = „smrdutý Jindřich" (SchOpf, Tiro- lisches Idiotikon 712), normansk. Bernard Vhermite („crustacée para- siie qui se loge dans une coquille univalve" — Duméril, Diet Norm. 102 O původu jazyka. 35) =: „Bernard poustevník" ; starofranc. Bernard Tarchiprétre (osel) = „Bernard arcikněz" (Fr. Michel, Études sur T Argot 43). V anglickém jazyku pozoruhodným způsobem k názvům různých zvířat, zvláště ptáků, přistupují ještě vlastní jména: jacJcdaw (kavka) z=: „Jan kavka*, magpk (straka) = , Markéta straka* {pie samo o sobě již znamená straku), tomtit (sýkora)— „Tomáš sýkora", jenny-wren („střízlík*) :=: „io-^ hanna střízlík", jacksnipe (sluka) = „Jan sluka". Druhdy takovými jmény označuje se rozdíl v pohlaví zvířat: tomcat (kocour) := „Tomáš kočka* {cat jest generis comm.), jackass (osel) = „Jan osel", jenny-ass (oslice) =i „Johana osel". Ku přesnějšímu označení rodu zvířat připojují se někdy ku příslušným názvům i jiná charakterní slova: ram-cat (kocour) = „beran-kočka*, hen-pigeon (holubice) m „slepice-holub". Ku podivuhodným co do způsobu tvoření slovům náležejí j norsk. marja marja fly fly (sluníčko) =z „Marie, Marie, let! let!" a špan. fnari" posa (motýl) = „Marie, sedni si!" (Diez, Etymol. Wtb.*, 749.) I názvů národův užívá se něky o zvířatech ve smyslu přeneseném, druhdy žertovném aneb opovržlivém: rusk. npycawB (tarakan) z= Prus, česk. šváb, ve vologd. gubernii švábům říkají i^rane „cikáni", ve pskovské nazývají je KHpniaM „kirgizy** a mladí tarakani (zvláště když svlékli ků- žičku a zběleli) šlovou msejm „Švédové"; estonsk. haina Icastak (kobylka) =r „senný Kozák" ; RasaRi (kozák) v archangelském nářečí znamená mrze (RaaaqÉxa samka mrze), ale i kačera, a v permském — kance (Kasa^SK* vepřík); rusk. i^uraHica (druh kachen) =: „cikánka", starofranc. gofh (veš) = „Gothan" (Fr. Michel, Études, 184), estonsk. punane saks (ště- nice) =z „červený Němec" (Wiedemann, Wtb. 1103), vlask. špan. alano (hafan, pes řeznický)— starofranc. alan pochází z názvu národa -áíantis = Albantís, znamenajíc „psa z Albánie" (Diez, Etym. Wtb.*, 10) ; vlask. tarántola^ tarantella^ špan. tarantula (druh pavouků) bére svůj název od města Taranto, v jehož okolí nejčastěji se vyskytuje; franc. dinde (krůta), dindon (krocan) skráceno z eoq ďinde „indický (t. j. americký) kohout" (catal. gall dindi — Diez, Etym. Wtb.*, 562); polsk. kasstubka = „kuře bez ocasu", tatarka z=z „sajha" ; česk. valach (vykleštěný kůĎ — „protože takoví z Valachie a Uher do západní Evropy přišli" — Jungm.), polsk. wažtach^ franc. hongre (valach) :=. „Uher" ; v ruských nářečích Bajiaxi znamená vykleštěného berana (By/^HjioBím — IlepBoóiintue CjiaB- AHe — m. npRJi. H3B'boTÍft HtsHHCK. HHCTHr. 3a r. 1878, crp. 184). 13. Označování zvířat výrazy metaforickými. Metaforickými výrazy v užším toho slova smyslu, o nichž ve zvláštním oddílu níže obšírněji promluvíme, míníme výrazy, z pravidla Názvy zvífat 103 ze dvou dov složené i na přeneseném smyslu příslušných významů se zakládfigící. Časté a významné užívání takových výrazů vysvitne z pří- kladů tuto položených. Irsk. gobhlan gaaitke (vlaštovka) zz ^vidlička vetru" (Pott, Wurz. Wlb. V, 301), eu-nan-de (motýl) = „boží ptáček" (Bastian, Sprachvergl. Stud. 175); Albánci týmž výrazem rozumějí vrabce: ^oxnsQpdis z=. „boží pták" (Stier, Ztschr. f. vergl. Spr. XI, 222), kdežto Vepsové vyrozumí- vají jím vlaštovku: junudan lindiine („boží ptáček" — Ch. E. de Uj- fahry, Essai de Gramm. Vépse 86) a Kojbalové holuba: kudai ktAŠ (Schott, Alt Studien, Abh. d. k. Akad. Berlin 1867, 120). Holi. od- jevaar (čáp) = „děti přinášející" — sr. staroflámsk. odevaer^ st. h. něm. oUvaro^ magd. aader (z óieběro — ód =: anglos. éad proles); esi háwiku mmd (zajíe) = „pán osykového háje" (pro svou bázlivost tak zvaný — Wiedemann, Wtb. 143), káu-^khm (sluníčko) = „kráva ku- kačky", Jbranšs (pes) z=: „věnec" (slovo to, pocházejíc z něm. jazyka, označovala původně psa tmavé barvy s bílým proužkem okolo krku — Wiecbmann 423); polďkrapp (koroptev) =z polní zvon", punase-kue- mis (štěnice) = chlapík (člověk) s červeným kabátkem", wana must (medvěd) m „starý černý". Tureck. ishak-kuáu (sýček) =: „Isákův pták"; hebrejské nea^ znamensýicí květinu i jestřába^ vysvětluje se příslušným slovesem nágae^ v němž (podobné jako v párách) sloučeny jsou vý- znamy kvésti^ xelenati se^ letěti^ které vesměs pokládají se za jakési blýskavé, kmitající pohybování. Veliký černý had slově u Turků haba §mkt t. j. „otec-maso" (bezpochyby asi tolik co „otcovo maso" =: „cti- hodné maso") ; housenku v teplickém nářečí nazývají héc^mouda (t. j. ber-rnitíter z=. hebe-mutter, hebamme), v chebském khugha mouda^ t. j. „kluge mutter" (Gradl, Zeitschr. f. vergl. Spr. XVII, 28 — dle jehož výkladu liu§^ mutter znamená tolik co Uagemutter^ kterou si předsta- vxgí jakožto ducb porodní báby). Ve starofranc. jazyku vši nazývaly se pukes de meusmer „blechy mlynářovy" nebo ^pulces en mascarades*^ = „blechy přestrojené" (Fr. Michel, Études sur TArgot 310), Arabové velblouda nazývsgí „korábem pouště" (v. Hammer-Purgstall, Ztschr. d. d. raorg. Ges. VII, 544); v Dorsetshiru jistý druh ptáků slige wctsh- disk nebo-li dishwasher „mísy myjící", v Norfolkském nářečí comebaek („a guineafowl") 1= „vraf se!" (Fiedler, Wissensch. Gramm. d. engl. Spr. 199); něm. wasserjungfer (šidlo) =z „vodní panna", sr. japonsk. jauagi-me^ (druh motýlů — „wasserschmetterling") = „die weiden- magd" (Pfizmaier, Japanisehe Etymologien 64); charv. pcp zUUar (chroust) = „kněz zlatník", vodem cvéš jepice) = „vodní květ" ; dánsk. 104 O původu jazyka. Peder Oxes fró (kuňka, kuňkačka) = „žába Petra Vola" ; maď. féreg^ csúnya-féreg (yIí) =. „hmyz, šeredný hmyz", yjdi bátor (kočka) i= „no- ční rek" ; něm. sonnenkalbchen^ gotteslámmchen (sluníčko), herrgottS' vógelchen (červený brouček) z= liievsk. dévo-játUis = „boží vůl" (Nes- selm). Dosti podivně přišel i náš králik ke svému názvu : lat. cuniculus^ přešedši v germánské jazyky i pozbyvši zdrobňovaci přípony (-ulus) působením národní etymologie změnilo se v cuning :=. stř. h. něm. kúnic (král), k němuž ještě přistupovalo slovo hase: konigshctóe: tirolsk. kúnigsiéŠLS (Schópf, Tirol. Idiot. 353) — z kunic, přeloženého do slovan- ských jazyků, vzniklo česk. králík (se zdrobňovaci příponou), polsk. królik^ rusk. kpojihbb (srb. charv. kunjdj =. vl. caniglio). Česk. můra (noční motýl, světluška) =: „obluda noční" (mor-mařiti)^ persk. diwek (můra) =: „čertík"; motýl ve mnohých jazycích označiye se slovy metaforickými: skr. kHamai^i „drahokam hmyzu", řeck. nnofiénj xfwx^ (Hesych.) „léta- jící duše", irsk. dealan de „blesk boží, záře boží", teine de „oheň boží" (Pictet, Orig. Indo-Europ. I, 524), hoUand. hotervlieg = angl. btitterfly „butterfliege", novořeck. \fn)%aQovda „dušička", Jaroslav, ffýmraca „dušička", slovinsk. vééa „věštkyně, čarodějnice", bengalsk. prodiápaU „pán tvorů", siamsk. phi-sua „čertovo stvoření". Skr. mrgapati (lev) rz: „pán zvěři", ghanapášai^^a (páv) = „obla- kový kacíř** (protože dle míněni Indů nejvíce si libiye pošmourné a deštivé počasí), smarasma^ja (osel) = „dessen sich der Liebesgott erinnert" („verm. als priapeisches Thier" — Pott, Wurz. Wtb. II, 1, 715; v obecné franc. 'mluvě i ve příslovích osel zove se druhdy ^une siréně de moulin*'), Persk. bulbul-i-gendS (sova) izi „slavík pokladu" (po- kladnice), diUi-didk (vůl) zz „srdce země", dtw^pá (pavouk) zr „čertova noha", ar. persk. muketWat-un-niját (zajíc) = „rozříznutý ve vnitřno- stech" (ježto prý vnitřností z^íce běžícího mnohdy se roztrhuji), persk. murgh''i-''ise' (netopýr) •= „pták Ježíšův". Dánsk. harfugl (dudek) = „pták vojska", mariehone (sluníčko) = „kuřátko Marie, slepička Marie*^ (švédsk. jungfrau Mariae hana „kuře panny Marie" — též nyckdpiga „schlůsselmagd"), gvídsti^ed (šidlo) = „zlatník" (švédsk. trollslánda „vřeteno ducha kouzelného"), faarekylUng (cvrček) m „ovčí kuřátko" (na Fůhnech: faarekokj vLangelandu: farrkok „ovčí kohout"), gjdge- moder (pěnice) := „matka kukačky", skrukketrold (svinka) zz „kvokající šotek", norsk. buskabjom (veverka) = „dítě křoví". V rusk. nářečích Roaeflá (prase, které na vánoce zabíjejí) = „koleda" (A^^, Cjob.), malo- rusk. lOpoBa coóasa (vlk) zz „pes Jiřího" (AeaHacBeB^B, IIobt. Boasp. I, 710 — užívaný v obecné mluvě název vlka: aýKa jest původu napodobovacího. Názvy zvířat 105 kdežto novgorodsk. jiHKac* podivuhodně shoduje se s řeck. Ukoq)^ 6y^n- MijyL (kohout) =:: „budimír" (AeaHacbCBi I, 618), novgor. MyxoBopi (pa- vouk) =z „zloděj much", nonoBa icypni^ (vrána) zz „kněžská slepice", dněpr. Kama (samice jesetra) = „kaše" (bezpochyby pro množství jikry tak zvaná), v rusk. nářečích CanniaKi (hýk) = „střevíc" (Has. Hun. Aksl^. Haysrb V, 337), archang. Ro»ca (stádo tuleňův — ^TiojieHb cra/^oarB" — Oóji. Cjiob.: Roaea oTorHajia piióy „stádo tuleňův zahnalo ryby") =i „kůže"; dalmat. boiji peteĚič (dudek) =: „boží kohoutek" (vedle onomatop. puť pudifíy kokotiĚ) = bosn. boéji piteo; česk. tetka Hdovská (svině — Ježto ji židé nezabíjejí, nejedí, a tudy velmi v uctivosti mají" — Fr. L. Če- lakovskóho Mudrosloví 641) = polsk. ciotka zydowska^ č. zimní slavík = vlk, slavíček g úlehle (krkavec), polsk. ktviczot (neb i szczecisty kwiczol prase) zr „kvíčala"; franc. lavandiere (konipásek) zz „pradlena" (bre- tonsk. kannerezig-an^dour „malá pradlena"). Damíri uvádí jakožto arabské názvy dudka tyto výrazy: ahůrl-roM „otec jara", ábá-l-achbár „otec novostí — novinek", abu-l-rúh „otec duše", abú-ibádet „otec ná- božnosti" (Grůnbaum, Zeitschr. d. d. morg. Ges. XXXI, 313); aram. ben-ha^nfUifn (krokodil) zz „syn obrův" (Kohler, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXIII, 693), staroegyptsk. sanehem (kobylka) n: „syn loupeže" (Lauth, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXV, 636); čuvašsk. pigambar-jytty (vlk) =1 „Pigambarův pes" (BaaeMCKífi, 4>hjioji. 3an. XV, 1 ; Pigambar jest u Čuvašův ochránce dobytka: slovo jest původu perského, znamenajíc .proroka"); Odži: fie-bofo (kočka) =: „domácí myslivec" (Riis, Oji Lang. 184), Akra: njanmo-bi^tete (vlaštovka) i= „boží prvorozené dítě" (Pott, Zeitschr. f. Vólkerpsychol. III, 340), čínsk. či-ču (pavouk) zz „umějící bourati" (Morrison I, 117), še-kuan (krysa) m „princ společnosti" (Lob- scheid 59), malajsk. órang-útan (druh opic) = lesní člověk" (švédsk. nattmenniska „noční člověk"), peruánsk. jana kalju (vlaštovka) =: „černý jazyk" (Tschudi, Kechua Spr. Wtb. 82), čínsk. kia-pin (vrabec) = „domácí host", khiao-fu (jistý druh ptáků) = „chytrá ženská"; herersk. ákasia-kondara (jedovatý červík) z= „bratranec hadův" (C. H. Hahn, Grundz. e. Gramm. des Hereró 135), japonsk. ohokami (vlk) = „veliké božství, veliký mocný" (Zeitschr. d. d. morg. Ges. XII. 559). Estonci označují zvláště vlka velikým. množstvím metaforických výrazů, z nichž doložíme se tuto následujících: metsa lind „lesní pták", metsa onu zz „lesní strýc", metsa wiha =. „lesní hněv", metsa tnUu =z „lesní stín", pitk-hánd =z „dlouhý ocas", piiha Juri kučikas = „štěně svatého Jiří", sauenina zz „hliněný nos", toana jtdge — starý nestyda, starý drzý", iksluine =: „neohrabaný", soru-saba =. „lněný ocas", metsa-sikk z= 106 O pÚYodu jazyka. ;, lesní kozel'', wáriku issand = „pán křoví" a j. (Wiedemann, Aus d. inneren und áusseren Leben der Ehsten, Petersburg 1876, 212). Název důležitého ve starořeckých pověstech města Troje podnes ještě ve skromné ovšem podobě živoří jakožto název spině v jazycích románských: vlask. troja^ starošpan. traya^ catal. trujoj franc. truie; pozoruhodná tato proměna zakládá se na slově trojanus^ ku pověst- nému trojskému koni se vztahujícím. Výrazem eavaUo di Trója Neapo- lítán posud ještě rozumí břichopáska, labužníka o své toliko břicho pečiyicího: podobným způsobem Římané slovy porcus trojamus ozna- čovali prase jinými zvířaty nadívané i k tabuli připravené; týž výraz u pozdějších Románů dle duchu jazyka přestrojil se v porco di Trója a ve skrácené podobě v Troja^ jež označovalo svini bod březí, buď se selátky (Diez, Altromanische Glossare 103; Etym. Wtb.* I, 425). 14. Označování zvířat ve zlodějských jazycích. O tvoření, šíření, zdokonalování i významu zlodějských jazyků promluvíme níže zevrubněji: zde poukážeme jen stručně k některým názvům zvířat v těch jazycích běžným i na základě metaforickém tvořeným. Některé názvy zvířat ve mluvě vlaských šibalů (lingoa zerga): campagnola (zajíc) z= ^venkovský, selský",' cavaiiere da hasto (osel) m „r3rtíř od sedla*, grisaldi (vši) ■=. „šedivé* (fr. gris še- divý — vlask. grigioy, gtUdone (pes) zz , vůdce**, re di Capadocia (ka- paun) = «král Kapadocie* (kapoun jmenuje se vlasky cappone: aby zvukovou stránku slova zakryli, šibalové přestrojili je v Capadocia i přičinili k tomu slovo re = král), pasquino (beránek) = , velikonoční* (pasqua zn velikonoc), spagnuolo (holub) iz „Španěl*, reverso (rak) = •„obrácený, zpáteční*, camifica (liška) = „katovka, dávící* (též slovo znamená i sestru^ která se k lišce přirovnává), tibecca (husa) = „housle, citera* (potupně pro svť^ nelibý hlas tak zvaná); v anglickém zloděj- ském jazyku (Gant) husa nazývá se tíh of the huUery (ve starším jazyku iyh of the butery Slang Diet.' 19), což znamená asi tolik co „základ špižírny*. U španělských zlodějů zvláštní pocty požívá kokomt, jenž v jich mluvě čtjrřmi slovy se označuje: caporal z=. „kaprál**, obispoziz „biskup*, rey =i „král* i nUssacantano = „mši zpívající''. Názvy zvířat z jazyka německých zlodějů : stroborer (husa) zz „slámu vrtající** (výraz tento přichází již v Liber vagatorum, ku kond středověku od Gengenbacha sestaveném), hans-walter (veš — slovo to čteme již v nápise knihy „Die Rotwelsch Grammatic", vytištěné v roce 1580 v Lipsku), pHaUfuss (husa), Gorporal (kozel), floessling zz „ryba* (u Shakespeara Tempest^ act II, se 2 — ryba nazývá se poor Jolm Názvy zvířat 107 „nebohý Jan*); teichgraber nebo drecl^^ischer (kachna), schmackfuss (kočka — poněvadž si líže nohy), Ueébeisser z= „ovce", langfuss = „zajíc", hiMrbogen^ hannickél zn „vůl", fluckhart zn „kůre, pták" (vý- znamné ftuek-ftug- zastřeno bezvýznamnou příponou — hart\ horhbock=z „kráva" (slovo bock s úmyslem připojeno, protože označuje zvíře druhého pohlaví); totw =z „husa", sůrohnickel =. „prase", bissert =i „ovce" (právě proto, že nekouše ; význam slova ironicky přestrojuje se v pravý opak), schwargreiter^ schwareer drcigoner zz „blecha". V jazyku francouzských zlodějů: trottante (myš) = „klusající", oiseau fakU (krkavec) =r „osudný pták", tambcur (pes) := „buben, bu- beník", espagnol (věš) = „Španěl" (ve starofranc. jazyce pou espagnol znamenalo muĎku), bandes grises (vši) =: „šedivé vojsko", barboteux (kachna) =z „šplouchající, štěbetající", danseur (krocan) zz „tanečník", greffier (kočka) zz: „škrabálek, písař" (užívá se též výrazu griffon)^ Jésutte (krocan) zr „Jesuita", sauteréUe (blecha) = „kobylka", comichon (tele) =z „okurka" (t. j. hloupý člověk zz tele), angoisse (husa) =z „úzkost". I v tajném jazyku ruských kramářův (o«eHcidft nebo-li a«eHOKiň flSHKb) potkáváme se mnohdy se zvláštními názvy zvířat: suňgi =i „pes" (připomíná rusk. cyKa — čubka i cikánské diúkél pes), moták (ko- cour) rz „motající", širšucha (prase) =. „pichlavé" (sr. mepmenB sršeĎ, ovad), šcUih (husa) zz „potácející se" (rusk. maTaTbCH potáceti se) ; slovo íwrychan (kohout) zdá se, že je přestrojeno z perského chárchán (slepice). Z hantýrky (jazyka českých zlodějů) sem patří: baňkář (pes), dmka^ dmohlavka (slepice), drniátka (kuřata — „drnkající, drnčící"), nemá (kachna; slovo klade se protivou: kachna nazývá se němou právě proto, že mnoho štěbetá), štětinář (podsvinče), kopyto (kůň), ka- pucín (kozel). Naopak i rozličných názvů zvířat užívá se ve smyslu přeneseném: tak v české hantýrce liška znamená „dukát", babouk — „stařenu", kohout — „oheřl", motýl — „psaní", ovce — „soukeníka", pes — „zámek" (u dveří), skopec — „žalářníka", sovka — „manželku, ženu", straka — „sekyru", sýkora — „policajta", štěně — „bambitku" (v jazyku angl. zlodějů: barker bambitka — „štěkající"). Příklady z jazyka anglických zlodějův (Gant) : • praneer^ prad (kůĎ) — „vzpínající se" (v tak zvaném Slang kůň slově a bit of blood „kousek krve" anebo spanker „penízek, maličkost" — sr. Slang Diet. 4), patrieos kinchen (prase) zz: „kněžský hošík, kněžské dítě" (ve starším jazyku; výraz ten přichází již v Harman's — A Caveat for commen Cursetors — 1566), álderman (krocan) zz „radní pán" (pro svou okrouh- 108 O původu jazyka. losf i zavalitosf), b flats (štěnice) m „ploské b** (poněvadž název ště- nice v anglickém jazyku bug počíná se hláskou b; z podobné příčiny blechy, — angl. fleas — nazývají se /' sharpa „ostré f"); jiný název štěnic jest mahagony fiat „mahagon! ploské" (studující Oxfordské uni- versity nazývají štěnice heavy dragoons „těžkými dragouny" — protivou ke blechám, které poctili názvem light infantry „lehká pěchota", v Yorkshiru štěnice nazývají gennan ducks m „německými kachnami"); chats (vši) zn .brebentící" (úsměšně a z části i přičiněním tak zvané enantiosemie; pozoruhodným způsobem i v češtině veš nazývá se též breberka^ což i kořalku znamená, tudíž i k slovesu brebtati^ brebentiti nepochybně se odnáší); Essex lion (tele) „Essexský lev" („poněvadž na cestě skrz Essex člověk vidí těměř samá telata" Slang, Diet 156); goldbacked-uns (vši) zz , tvorové o zlatých zádech" (též greybackeďuns „o šedivých zádech", aneb scotch greys „skotské šedivé", ježto za starodávna Skotové vyznamenávali se prý velikou nečistotou), fen-nigh- tingales (žáby, ropuchy) z=z „slavíci bahen", long-tailed beggar (kočka) zz „dlouhoocasý žebrák", policeman (masařka, trusnice) „policajt" (též zvíře v angl. jazyku slově pro svou barvu blue-bottle — „modrá láhev"). 2. Slovesa napodobující zvířecí zvuky. Zvuky zvířaty vydávané jeví se v jazycích v neobsáhlé téměř roz- manitosti v podobě sloves onomatopoických, dle dojmu, jejž na roz- ličné národy i za různých dob působily, ve zvukoslovné stránce ovšem velmi rozdílných. Ježto veškerá slova sem spadající jsou povahy na- podobovací, výjimek zde naprosto ani stávati nemůže a výrazů pří- slušných v každém jazyku nachází se veliká hojnost, doložíme se tu některých příkladů hlavně proto, abychom ukázali ku překvapiyíci mnohdy rozmanitosti, jíž nejen v rozdílných, než za časté i v příbuz- ných jazycích vyjadřují se zvuky jednoho a téhož zvířete. Stékati: novořeck. ^afiéCcny yccvyiCm^ vlask. bajare^ abbajare^ fr. áboyeTy birman. houng-the (Sloan, Burm. Lang. 12), tur. ufténnak^ la- ponsk. huUet^ siamsk. hao^ Barea: behaue^ bedawi: hauija (Reinisch, Barea Spr. XXVIII), lit. vaukšnoti („belfern, dumpf bellen" — Geitler, Lit. Stud* 120), arab. 'afaf (podst. jm.), wďwďat^ pers. hafhaf^ hefhef^ rusk. jiaaTB, hauss. habsi^ hafši (Schón 120), veps. tMukun, čagat. hau- hau^ kašub. javovac^ rusk. rafiraňKaTB („py/^HMeirrapHoe sByieono^QMiacaTejiBHoe y^BOCHÍe" — UoreÓHS, ^hjiojx. 3an. XIV, 4, 134), sBJíraTb (o liškách), malorusk. raaieaTH, dánsk. kave (o liškách — v něm. nářečích reihen)^ peruánsk. Slovesa napodobiykí zvífecí zvuky. 109 huahíMňi^ vauvot^ nub. u^ke^ úke, avarsk. hhapige^ kazikum. hhapthun^ Pfil : uof (Faidherbe, Rev. de Ling. VII, 294), tjeng. go^ eskim. kaká- kárpok (štěká), maď. csuhol^ csihol^ činsk. fej^ volof. baw (Dard, Gr. 3). Řváti^ výti: kopt. hemhem, lat. batsbari^ maď. bombdl, huhog (výti — o sovách), bask. bufatu^ arab. wáhwaha^ botokudsk. At4, vladím. xaftjiHTb, hoU. brásken^ avarsk. áhhize^ tjeng. ago^ ramonpep (Morice, Rev. de Ling. VII, 370), tur. ulamak, okrumak, bogurmek^ bogurmak^ korá : gui- guiéhéque^ novořeck. {ti^m^ persk. iáiiden^ tepeguan. cuuy^ sianisk. ha, čagat. múgremek^ altaj. kokUa^ anamsk. hum/rum (řev tygrův), Mehri: haehairiyr (o velbloudech). Řehtati: havajsk. t-Ať-Af, kanarsk. kikikihjane (podst. jm.), nialo- rusk. rororaTH, lat. hinnire^ dánsk. vrinske^ bavorpk. mickem^ anamsk. Ať, hindust. hinhináná^ kurd. hišé . (hinnit), kambr. guirgiriam^ avar. hkíhhinze^ chjurkul. hihiis (podst. jm. UAí), tepeguan. acuuy, Mehri (arab. nář.) sensoq, arabsk. hathatat (podst. jm.). Zpívati, štěbetati: novořeck. xaxaQÍ^fa^ ném. piepen = vl. piare, šp. pi€nr, franc. piaiUer; havajsk. piopio („to make a noise as any young animal^ — L. Andrews, Diet. of t. Hawaiian lang. 463), angl. chirp, malajsk. čičit, rusk. mipHicaTb, malorusk. i^uipiubKATH, UBípqaTH, pskov. tversk. lueóeraTb, «iÍRaTb, maď. csicserkél, bavorsk. zwiketzen, anamsk. Oiuiity slovinsk. čeketati, arabsk. waqwaqat (znamená ptačí švitor, ale i psí štékot — sr. str. 31), perm. turzini (maď. tirihólniy tiricselni — o skřiváncích), tur. čagirmak, čirlamak, čito čiw etmek, Veitspek: wer~ rarer (Schoolcraft III, 445), tepeguan. quy, Korá: čuika, mexick. kuika, Galia: trrrdieda (to chirp — Farrar, Orig. of Lang. 74), peruánsk. uičičiči. Hrochati: vjatsk. pexaxb (v jižních i západních nářečích poxaib, poxmTb), lit krukstij tur. chorchar etmek, kókremek, bask. gurrinkatu; mňoukati: malorusk. HiisKaTH, švédsk. miama, avarsk. miiidize, tur. mia- wlamak, Mehri: auwó (Maltzan, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXVII, 271); slovinsk. cinglati {vřeštěti o zajících, kvivkati o králících, kvečati o mla- dých zajících), šviigati (pištěti — avarsk. dčidčize) ; holi. giegagen (na- podobuje oslí křik — bavorsk. róheln, riiheln) ; slovinsk. cviliti (kňu- četi — osnabr. húnsken — Beitr. z. Kunde d. indogerm. Spr. II, 225 — dakotsk. pingspingza); novořeck. y^avyl^to (o jeřábech — rusk. Kypaú- RftTb); malorusk. arárn (o labutích — rusk. KHKaxb, KHráicaTb), arab. ghag- ghaqat (jestřábí křik) ; polsk. krerac, g§gač, Sf^lQ^^c (kýhati — malorusk. reroT«TM, rororaTH, osnabr. totem, tateln, slovinsk. feflati, hrigrati, Žulu: raraea); malorusk. KpaKara (krokati — maď. krákog, jakut, kagirgá, avarsk. koánkhdw). 1 10 o původu jazyka. KohrhcUi: novořeck. hovxqovhíÍod^ osnabr. kra^ (podst. jm.), arab. karkara, maď. kuhuríkol, čagat. kakirmak^ malsgsk. kukuk^ javansk. khh ruk, holi. kokkelen, dakotsk. hotong (také: křičeti, hřměti), havajsk. (ho^. Kdákati, krákor ati: špan. ccuMrear^ polsk. krekoraé^ malorusk. Ky/(KyAaKaTH, norsk. karra (Bugge, Beitr. z. Kunde d. indogerm. Spr III, 104), tur. kakalamak, čilsk. kakcíkun (Febres, Dicc. 4), bisajsk. koť ktUak (AJonso de Mentrída 109), Bugis:' kékekeke^ javansk. hokkok^ Korá: kákave^ avarsk. qoáqoadiae^ makassar. akókokóko; charv. kreketaii (kvá- kati, skřehotati — Ut. pupoti^ tutati^ malorusk. spioBaiH, Kpsxsm, slovinsk. verkati, est. wákuma^ tur. wrakwrák etmek^ persk. wegkwegh — podst jm.); Žulu: luhulá (bzučeti — Dóhne 37; prakr. ruň^an „humming of bees" — Bůhler, Beitr. z. Kunde d. indogerm. Spr. IV^ 156, peru- ánsk. huanhuanňi) ; arabsk. naqqa označuje skřek žab, krokáni krkavců, kvokáni slepic, mňoukáni i jiné zvířecí zvuky; arab. tha/Mn («das (re- tóne der Fliegen" — lat tifmUus — v. Hammer Purgstall, Ztschr. d. d. morg. Ges. VIII, 518). Příklady latinských příslušných sem slov: hircus fnictU^ verres quirritat^ pantera caumt^ cervus sugiit^ tigris rachat^ mus mimká^ mu- stela drinodaty accipiter pUpliatj ciconia grociolaty pavo pupfdat^ anas trissinat^ perdix cacctbeU (řeck. xaxxdpa), turdus truculat^ passer tuciat^ noctua cucubatj hirundo minurrit^ apes bombitj cicada tuimU (Ztschr. f. deutsche Philol. XII, 306). V languedocských písních kokrhání vyjadřiye se slovem c(icaracíi^ kdákáni — coutiscoutascau^ hrochání (prasat) — couicoui^ bečení mé-mé (Rev. des lang. rom. X, 87), ptačí švitor rieu^chieu-chieu (X, 95), osel — ha-ha^ cvrček — cousieousi^ žába — coěcoe^ krkavec — carcar^ křepelka — papabar^ vrabec — piau-piau^ pes — dum (Rev. d. lang. rom. XI, 239). Velmi zhusta slova sem spadající vyskytují se v čínštině, na př. ícM-ói (švitořiti — Morrison, Chin. Diet I, 37), meu (bučeti, mučeti), kia-kia (křik velbloudí — Morr. I, 307), kiao^kiao (švitořiti — Morr. I, 525), o, «, khu (kokrhatř), s^-sík (cvrkati, cvrček — v kantonském ná- řečí — Lobscheid, Chin. Diet 437), cie (štěbetati), c^hie-thie („the sound of ducks or geese feeding* — M, II, 477), cu-cu (kuňkati), afcsf (švi- tořiti — M. II, 545), kap^hap (ptačí zpěv, švitoření — v kantonsk. nář. — Lobsch. 143), jaj-jaj (vrčeti — o psu — M. U, 626), míoo (mňoukati), ni-^nan (švehol vlaštovčí), jung-jung (ptačí zpěv). Pro lepší přehled stůj- tež zde ještě některá jiqá onomatopoická čínská slova, ač ptávě ne- náležejí k této třídě: Sha-ja (hlasitý smích — M. I, 9), iau^nau (hluk), ^ Názvy pfirodnich úkazův. 111 f (smích dětský), hi hi (chechtati se, radosf — M. I, 295), čhuai (hltavě jísti — M. I, 174), čui-hiu (foukati), hu-ho (zlostné křičeti, hro- ziti), iAt, khi'šeu (kašlati), pAl-b • (časté udeření nebo rachocení hro- mu — M. I, 724), ling-ling (bnnkot, cinkání), fiaiP-nan (nesrozumitelné bručeni — M. II, 53), ai-ja (výkřik udivení), ngan-ju (vichr), ho-ho (hlučný smích — M. II, 96), phang-phang (fičení větru — M. II, 121), phang-phei (lijavec), phei-phei (šum deště a větru — M. II, 160), piu- piu (fičení větru), phi (pedere), phen thi (kýchati), sa-sa (šum větru nebo padajícího předmětu — M. II, 200), tang-tang^ ting-tcmg (sr. tingeU tangd^^ ting-ttmg (cinkot kamínků na opasku), khu-khu thi-ihi (hořce plfidcatí — sr. anamsk. kjoh-oa^-oa „plakati, brečeti" — o malých dě- tech — Aubaret 506), tie lie (kapati), ce-ce (výraz udivení a obdivu), c'Mfi-ei» (políbiti), tun-tun (lomoz těžkých vozův — M. II, 560), thun- timm (nesrozumitelná slova), w-ti (houpání loďky na vlnách), um-hu (vzdychati). V kantonském nářečí : phek (udeření hromu — Lobsch. 554), puťhut („bubbling, gargling* — Lobsch. 259), kaukau (hašteřiti se — Lobsch. 582 — kau holub), wa-wa^ ua-ua (křik malých dětí — Lobsch. 61). V amojském nářečí: A»A-ibiA-/kí<i (křičeti, plakati), hih-hih-hú-hú (,sound of wind or of a milí" — Douglas, Diet. of Amoy 133), hi-hi- íkoan (těžce dýchati), hau-hau-hau (vrčení psa — Douglas 121), čiuh- čiuk-hau (pištěti), hďhďháu (bzučeti), hng-hng-hau (bzučeti, šuměti). 3. Názvy přírodních úkazův. Četné onomatopoické výrazy, přírodní úkazy vyjadřující i podnes v jazycích všech částí světa u velikém množství stávající, výmluvné vydávají svědectví o tom, že za prvotných dob i rozmanité přírodní úkazy ve zvukové své stránce byly vyobrazovány způsobem napodo- bovacím. O skutečném, takořka plastickém napodobování zvuků v pří- rodě stávajících nemůže však býti ani řeči, závoděni s přírodou jest věcí naprosto nemožnou: člověk přírodním zvukem pojal jistý dojem, jenž ihned, bez reflexe, vyrazil se zvukem, který zde plným právem můžeme nazvati citoslovcem; jelikož pak výrazný zvuk vystihoval do- jem^ nabýval tím záhy potřebné k ustálení slova i významu jeho objek- timosti. Nehledejme tudíž ani ve slovech sem příslušných zvukových skupenin checné platných nebo pravidel postupné vytvořování slov z onomatopoických prvkův ustanovujících : nečlánkovaných zvukův — a takovými ukazují se veškeré přírodní zvuky — mluva lidská, to jest článkovaná, nikdy jasně nevyjádři, a přenésti zvuky sluchu našemu zá- 112 O původu jazyka. hadné i rozboru analytickému nepřístupné v naši mluvu prese všechno usilováni nikdy se nám nepodaří. Zde lze toliko u vetší nebo menší míre dosíci příbliíného označování takových zvuků, při čemž však ne- lze zapomínati, že přesnost a výraznost tohoto označování dle dušev- ních vloh a télesného ústrojí rozličných národů jest a musí býti véci velmi subjektivnou, tak že na př. ve slovech, která my v této příčině pokládáme za velmi výrazná, jiní (a to druhdy i příbuzní) národavé nespatřují žádného onomatopoického odstínu a naopak. Mimo to pří- rodní zvuky nedocházejí vždy našeho sluchu se stejnou silou a výraz- ností : i v nich znamenáme neobsáhlé téméř množství výrazných mo- dulací; napodobování jich u rozUčných národů musí tedy nutně býti rozličné a proto i slova této třídy, byt i vznikla z prvkův onomato- poických, přece ve zvukové stránce mnohdy veškerou svou podstatou se rozcházejí. K pojmům sem spadajícím náležejí hlavně slova ^hrom^ vttr^ bouře, déšť'' a j. Přestaneme na rozboru dvou prvých, výrazností a důležitostí nad ostatní vynikajících. Hrám. Slova, označující tento pojem, napodobují z pravidla výraznými náslovnými skupeninami přibližně dojem, jejž rachocení hromu působí na sluch. Hlásky, jichž nejčastěji se užívá ke znázornění dotčeného do- jmu, jsou r, i a (?, při čemž hlásce r mnohdy předráží se ještě druhá souhláska. V indoevropském odvětvi zhusta užívá se skupeniny ná- slovné gr; slovanský kořen jest pův. gram, jehož samohláska dle zvuko- slovných pravidel přechází v o neb c, někdy i seslabuje se v -t: r^OMii, ri^iM-^TH, rusk. ipeBrbxb, rpoM-B (malorusk. rpioicaTH, rpioKHyTH — udeřiti, zahřměti, vologd. lypraTb hřměti, praskati), polsk. grom, grzmiec, ka- šubsk. grzmota, gremiota (hřmění), č. hrom, hřměti, hřímati, srb. rpoM, bulh. rpíMH (hřmí), drevansk. gr&m, grkmat (hřměti), litevsk. grovimmas (hrom), grauti, grumenti (hřměti — angl. grumble bručeti = staroangl. gruggé), d. luž. rimaš (hřímati), dolnosask. gnimmel (hrom) — sr. i persk. ghureh, ghurreh, ghiv, ghurumbuš (hrom — ghurumbeh hluk, výkřik), ghuriden, ghurwtden, ghurumbiden (hřměti). Kořen grom, vzniklý rozšířením z gar-, gr-, má ve slov. jazycích nmoho odvozených a příbuzných slov : st. bulh. rpAMA^A, rftouAAi = č. hromada (od hlomozu a hřmotu naházených na sebe předmětů, ka- mení a j.), hřmot, rusk. rpoma^a (veliké množství, ohromné staveni), rpoHoa^-b (množství naházených na sebe věcí), rpoMicií (hlučný, hlasitý), orpoMHuň (ohromný); polsk. gromada, gromadny, grzmot (bouřka, ude- ření hromu), srb. rpoMa^a (kamení), rpoMa^a^ rpoMHJia (množství, hro- Názvy bromu. 113 roada), rpoMoraH (hlučný), rpoMoprtH (ohromný), rpomyja (velikán), d. luž. grimnuš (padnouti), staroprusk. grimikan (píseň — Vater, Spr. d. alt. Preussen 123) a j. Iv druhých, slovanským příbuzných jazycích kořen gram často se vyskytiye: gotsk. gramjan (rozzlobiti), st. h. něm. gra- mizz&n (bručeti, broukati — Curtius, Grundz. d. gr. Etym. 203 ; franc. gromméler — Chabaneau, Rev. des lang. roní. X, 21), stř. h. ném. gram (nepřátelský, rozzlobený, nevole — sr. ném. gram i grimm)^ st. h. ném. grimm^ (vztek), islandsk. gremi (zlosf), nordsk. grimmr (divoký, vzteklý), anglosask. grimitan^ gremetan (křičeti, řváti), d. luž. gratno- vaš (nenáviděti — z něm.), starosask. grimmian (zuřiti), bavorsk. gra- méiseh (hromada, haraburdí), lotyšsk. grimts (zatvrzelý), gremst (bručeti), zendsk. grantó (zlostný, zuřivý), lat. grúmus, grumidus (hromádka — vl. šp. port. grumo — Diez, Etym. Wtb.*, 175), gadhaelsk. griom, grim (boj, válka), anglosask. hreám (hluk, křik, šum — angl. s-cream výkřik, kři- četi), st. h. něm. hróm^ hruam (křik, šum, sláva — stř. h. něm. ruom, něm. riiAm; takým způsobem slova gram^ grimm^ ruhm^ grimen^ grtw- 8en^ grussen mají společný onomatopoický základ), irsk. crom^ cruim (hrom). Kořeni grom příbuzná, tudíž původu napodobovaciho jsou slova: st. bulh. ri^oxoTi (hlasitý smích, šum — rumunsk. grochot z=. hrochání, hrochot, lat. grunnire^ něm. gruneen^ grollen, sev. fris. grál hluk, šum, angl. grunt, growl, grudge), rpoi^NTH (litevsk. grumzď, rusk. rpoaa bouřka), r|idVAB {\\i- grúzu rozdrcuji, roztloukám), srb. rpy^a, rpjrMOH, rpyn (hruda), rusk. rpo3HTb, rposa, rpoxnyrb, rpoxoTaTb (hřměti, hlasitě se smáti), rpo- xoTBfl (šum, smích hlasitý), rpaHyrb (rpoH'b rpaHyjii* zahřmělo), vologd. rpox- nyn. (hlasitě se zasmáti); nižegor. rpox^b (hluk), polsk. groBa (hrůza), gro0ic, gruchac (hrochati), gruchot, gruchotaé (chřestati, klapati), grada^ grussot (hruda), srb. rpoHyxM (svaliti se), rpoaHXH, rposaH, rpyxaTH (ra- chotiti), rpyHyxH, rpysaxn (duněti); st. h. něm. grúén (hroziti se) zzz něm. grauen (stř. h. něm. gráwe hrození se, grásen, grúsam 3z něm. grausen, grausam), st. h. něm. grtwzan (vyzývati, znepokojovati, pozdravovati), gruog (znepokojení, obžaloba, pozdravení — přechod významů je zde pozoru hoden), něm. gruss (následovně grussen^ grausen a grunzen pocházejí od jednoho a téhož původního kořene, rovněž jako č. hro- ekaii a hroziti), vl. gruzzo, grúzzólo (hromada), švýcarsk. grúdeJ (zlost, nevole). Ze sanskritského jazyka sem táhneme gardž (řváti, duněti, bouřiti — užívá se o zvířatech, lidech, zlých nadpřirozených bytostech a j.), od něhož se odvozují gardSita (řev, jek, hrom) a gardii (racho- ceni hromu =: hindust. garde). Ježto slovesný kořen gardS také zna- Č. é«rcl : Z obora jasykospytu. 8 1 14 O původu jazyka. mená ^divoké křiky vydávati, vyzývati", vysvětluje se jim zároveň vý- znam slovansk. groeiti; poněvadž pak skr. gardi jest patrné rozšiřené prosté gar^ spadaji sem ještě slova: gargara (vír — lat. gurges)^ ghar- ghara (rachot, hřmot) a garh (tupiti, haněti — slovinsk. grajati). Náslovné gr^ hr^ gur a podobné skupeniny i v jazycích indo- evropským nepříbuzných v názvech hromu přicházejí dosti často: siamsk. khram khrun^ v kujských nářečích (v Kambodže) kr6m, kroem, kórrh (Annales de TExtr. Orient I, 335), Kha-tam-puen khrum (Ba- stian, Reise durch Kambodja 294), kumůk. grúlder^ sundá, gugur, mingrelsk. gurgin^ birmansk. khronh (hřměti), čukč. ur-gir-ger-kin, kju- rinsk. kukntm (hrom — kukrumarun hřměti — Ycaapi, KiopiiHCR. aa. 667), malediv. guguri^ kočsk. gargihár (hřměti), Bodo: khoromno^ kharammo, (Hodgson 97), čagat. kurlúntu, koptick. hroumpe^ hroubai, kojbal. kukurt^ Kinika : guruguru (bretonsk. gurtm, kurun), Tette : ma-guruguru^ Teda : girkíkeni (hřmí — Barth, Central-Afric. Vocab. Einleit. 90), Kanuri : girčin (hřmí), osadž. gronhóta^ Oto: grongron (Max. v. Neuwied, Reis. II, 616; Pott. Ztschr. f. Vólkerpsych. III, 359), lesgin. gurgidams, australsk. kamdo (u jižních plemen), malajsk. gúruh^ banjaksk. gurru^ japonsk. gorogoro (rachocení hromu). Jiná výrazná náslovná skupenina,, v některých indoevropských jazycích se vyskytující, jest 6Ar, br: řeck. ^gáfiog (šum, rachocení), ^QOf'T^ (hrom, sr. /iíbg ^aQv^QOftoi fiQorrai — Eurip. Phoen. 184 — Pq^-X" B^v výti, skřípati) od §qíiihv (zníti, hřměti); že sloveso toto jest pů- vodu napodobovacího, snadno viděti z veliké rozmanitosti jeho vý- znamův: užívá se ho o rozvlněném i ječícím moři, o klokotající i syčící vodě, o hromu, o těžkém oddychování, o zvucích lyry, o bzukotu much, o vzteku i zuřivosti, o hladovém vlku atd. Sem patří též lat. fremere (výti, zuřiti: lupus-, maře-, ventus fremit), fremor (lví řev), fremUus (šum, hluk, řehtání, řev — o zvěři, o dravcích, ale též o psích, ko- ních, ba také o včelách), frendére (zuby skřípati). Grimm (IJber d. Namen d. Donners, Kl. Schr. Berlin 1865, II, 419) zcela správně sem táhne i st. h. něm. prěman (řváti, zvuky vydávati), prcmo (moucha, ovad) =: něm. brem-se („bzučící*, — anglosask. brimse — skr. bhratn-ara druh velikých černých včel). Položeným zde slovům odpovídá skr. kořen bhram, jenž — nakolik lze z písemných památek souditi — na- podobovací význam již utratil, znamenaje „vrtěti, točiti, toulati se* : avšak původní význam v rozličných odvozených nebo složených slovech vychází ještě najevo: udbhram (vyskočiti, vytřeštiti se), udbhránta (roz- čilený, rozjařený), bhrama značí ještě ve Védách „praskavý oheĎ, pla- Názvy hromu. 115 men, plápol* („die wirbelnde flamme" — Grassmann, Wtb. z. Rigv. 964, 966 — bhrmi rychlý pohyb, vír, vichřice), bhramajati (točí, máchá), paiaha-bhramaí^a (vířeni bubnu); máme tudíž proč předpokládati, že skr. bhram značilo původně „zvučeli, zvuky vydávati*. O témže ko- řeni praví Kuhn: Es scheint doch fast, als sei der Begriflf des Toneš auch woW schon im Sanskrit mit der Wurzel verbunden gewesen, wie denn in der That das Summen und Schwirren mit jeder lebendigen Menge schon von selbst verbunden ist" (Ztschr. f. vergl. Sprchf. VI, 154); sem patři i slova: fr. bramer (řváti, řiti — o jelenech) vl. 6ra- mare (toužebně si přáti, žádati, — význam přenesen v obor slov od- tažených), litevsk. bramoti (haněti), dánsk. bramme^ anglosask. brim (.meeresflut** — Pott, Wrz. Wtb. II, 2, 201). Ku ^Qéfi — frem — patří bezpochyby také z?^^"®í (hluk, řehot), loófi^-adog (skřípot), k řeck. pQfmri — tatsk. wrondi (Blau, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXVIII, 580), kdežto alb. brumbuUt^ bnmbulU (hřmi) odnáší se spíše k lat bombus a podobným slovům. Románské a germánské výrazy, označigící „hrom**, pocházejí od jiných kořenův : lat. ton-tan^ pův. stan (skr. stan zníti, zvučeti, hřměti) : tonitru^ vl. tí4ono^ franc. tannerre. Ve špan. a port. jazycích náslovi ko- řene (bezpochyby pro větší výraznost) rozšířeno vsuvkou r: šp. trueno^ port. trovao (sr. něm. tonen a drohnen); nespadá sem však rumunsk. tre$net (ač i jeho kořen jest napodobovací), pošlé ze slovanského ko- řene ri^tc-, st. bulh. Tptc-NATH, rusk. TpecHyrb „puknouti** (č. třesk, třískati^ gotsk. thrishan^ st. h. něm. drescan mlátiti, něm. Areschen^ angl. tkrasK), V některých germánských jazycích kořen tan dle zákona postoupného přetvařováni souhlásek přechází v dan (don), v jiných v than : si h. něm. danar, donir, něm. donner, holi. donder^ dánsk. dunder^ nordsk. dunr^ starosask. thunar, angl. thunder, staronorthumbr. thoner (Jahrb. f. rom. u. engl. Lit. V, 197) — s těmi slovy nejblíže se shoduje persk. tunder, tundur. K přijatému obecně téměř náhledu, dle něhož lat. tonitru, od- nášejíc se k řeckému róvoi; (zvuk), vede se od kořene tan „roztahovati*, nemůžeme přistoupiti, vysvětlujíce přechod významů v opačném směru : jak ve zvukové stránce tan vzniklo ze stan^ tak i hlavní jeho, ve všech indoevlropských jazycích běžný význam „táhnouti, roztahovati" vytvořil se z původního významu: „zvučeti, zníti**, neb to, co zvučí, zní, „chvěje se* = „napíná, roztahuje se*' ; těžko připustiti, že by v pravěku slovo, znamenající zvuk, významem poukazovalo též k roztahováni, napínáni nebo chvění. Ovšem slovo tópog povstalo z nip-sív (napínati, roztaho- vati), ale nevyskytuje se ani ještě v homerické době, ba obyčejným 116 O původu jazyka. významem svým, nyní nám známým, sotva spadá do starších dob; že pak tonare vzniklo z plnějšího stan^ tomu nasvědčuje sanskrit, v němž hrom dvěma tvary téhož slova se označoval : řanajitnu i stanc^itnu^ z nichž poslednímu, jakožto staršímu, přednost dáti sluší, nejen proto, že zkrácený tvar vykládá se z plnějšího (tudíž tan- ze s^n-), ale i proto, že k oběma slovům hodí se významem svým toliko kořen stan B, ne tan; tóp-og^ tonare vykládají ze stan i Geiger (Urspr. u. Ent- wickl. d. m. Spr. I, 308—309) a Walter (Ztschr. f. vrgl. Spr. XII, 375). Od stan odvozuje se stanita (rachocení hromu); druhému významu té- hož kořene (vzdychati) odpovídají následující příbuzná slova: st. bulh. CTCNATii, rusk. creHBT&y cTOHi, č. stcnati^ stonati^ lit. steneti^ nord. stynja^ něm. stohnen i staunen^ angl. stun (omráčiti), reck. ďréniv, trrevdxéiPy (tt6vo<;, V semitských jazycích hrom vyjadřuje se výrazným náslovným r: hebr. rďam (náslovné ra vůbec v hebr. jazyku vyjadřuje často slova rázu napodobovacího : r£a zuřiti, bouřiti — sr. něm. rasen^ angl. rage, lat. rahies — rá*ad třásti se, ré^a šum, hrom, rďam zemětřesení, rá'as šuměti, bučeti — sr. něm. rascheln, ratischen^ angl. rush; hebr. ráaae zlomiti, roztříštiti, rákad třásti se), arab. rďad. Ra, ru v jiných jazy- cích: tarahumarsk. rhaná (hřmí — Murr, Nachrichten 312), formos. f«ídejsk. nář.) rungdung (v. d. Gabelentz, Zeitschr. d. d. morg. Ges. XIII, 61), joruba arar^ arara, rar (rachocení hromu); u Finnů Bauni „bohyně bouřky" jest provdaná finskému Perunu Ukko (^otec, stařec*). Maď. dor-: dórgés (hřmění — hlavně ve spojeni s menny „nebe": mennydorgés), dordúlet (hrom) připomíná švédsk. thordm, dánsk. tor- den (hrom), kelt. toran^ taran^ nord. thruma (hrom) i název boha hromu i války Thor, jenž má své sídlo na hradě Thrudvang i od ně- hož v germ. jazycích „čtvrtek" má své pojmenování: švéd. thorsdag^ angl. thwrsday\ k témuž kořeni odnášíme i malorusk. Topixi, ropoxi* (hrom), island, thrumu (hrom, boj), wůrtemb. iumen (hřměti) i bavorsk. darer („ein einzelner donnerschlag"). Pozoruhodně i v nepříbuzných jazycích s tor, tur shodují se některé názvy bohův í nadpřirozených bytostí : tak u Ostjakův nejvyšší bytost sluje Turm, Torom, u Etniskův Thurms (zz Hermes), u Čuvašů Tóra, u Eskimáků Torngak, japonský Toranga zhoubného osmirukého obra usmrcuje palicí (Bastian, Das Bestándige in den Menschenrassen 281); u různých národů čudského plemene vliv germánský snadno vysvětliti, pročež i název nordského boha snadno mohl vejíti v kruh jich bajesloví. Slovanské Perun, nepo^ii^ — polsk. pioruneh — táhne se ke staro- prusk. perkunis, lit. perkůnas (bůh bromu — později hrom), i odpovídá Názvy hromu. 117 vedickému pardéanja ^mračna, bůh dešté, bůh hromu** ; na základe litevského perk můžeme tudíž ukázati k původnímu kořeni park^ s nímž se ještě setkáváme ve vedickém parč (prč) „plniti, naplňovati, ušté- dřovati* {parč jest rozšířený tvar prvotného par^ které ve význame „plniti** vyskytuje se ve všech jazycích indoevropských, ovšem skoro všude v podobé paUpU) ; perkunas, perun, i pardianja znamenají tudíž „plnicí, naplňující** i nejsou původu onomatopoického. S litevským perk' unos Raumer (Forts. d. Unters. ůb. d. Urverw. d. semit. u. indo- europ. Spr. 1867, I, 19) srovnává hebr. báraq (blýskati se); o tom, zda-li tato slova k sobe patří, lze však jen tehda určitéji se vysloviti, až vůbec otázka, jak semitské jazyky mají se k indoevropským, důklad* něji bude upravena a přesné vědecky prozkoumána, což, jak známo, posud se ješté nestalo ; příbuznosti aneb souvislosti mezi báraq i per- kunas nevidíme žádné. Název Peruna zachoval se snad ještě v drevan- ském perendán „čtvrtek** (dle Schleicherova domnění peruní&n — Polab. Spr. 189 — 190) .i v skythském slově Pirchunis^ které se uvádí jakožto název boha hromu i bouře (AsaHochesii, IIobt. sosap. CjdaB. I, 2tí0) ; vedické rudra (hrom) zz „řvoucí**. Onomatopoickou výrazností vynikají ještě následující slova, ozna- čující pojem hromu: kubečsk. kokkubikidl^ tjeng. goung (Morice, Rev. de Ling. Vil, 369), javansk. gludug^ tunguz. targidaki^ jurak-samoj. hae (Gastrén* Wrtvrz. 5), bahing. bukbu (Hodgson 174), čepang. marang- můra (Hodgson, Chépáng and Kúsúnda Tribes 23 — marhu bouře), anam. samset, tiélié (Taberd, 516), radžmahal. durundíi (hřměti — Ztschr. d. d. morg. Ges. XXXI, 747), galia gunguma (hřmí), odži bom (hřměti — Riis 159), nub. dúdú (hrom — Lepsius, Nub. Gr. 289), Kongo fíbúmu (Pott, Ztschr. d. d. morg. Ges. 11, 131), berbersk. adHedíej (Du- veyrier, Ztschr. d. d. morg. Ges. XII, 180), Barea unger (L. Reinisch, Barea Spr. 156), dungal. udúdigg^ Kussa: dtiduhma (hřmí), jalof. děna* deno^ hhámarsk. gwtgwu^ vej. gbaragbanda (hrom — Steinthal, Mande- Neger Spr. 64), v mosambikských nářečích hudidima (Bleck, Lang. of Mosamb. llO), kafr. uku-duduma (Boyce, Gramm. of t. Kafir lang. 171), Agau koUerroi (sr. kollaringi křičící, vwoMQX-kdlleringi praskání — Ztschr. d. d. morg. Ges. XXIII, 485), Jao ngugulutna (hrom), arab. ázig (zna- mená hrom, klokot vody v kotli, vřavu i hluk vůbec), laksk. kkú, avarsk. ghughaze^ chjurkul. kkukku^ čečenz. qauvqar, abchaz. adúdú^ peruansk. kunununu (hrom, zemětřesení — „entschieden malerisch wegen seines viermaligen dumpfen u und dreier Nasále** — Pott, Ztschr. f. Vól- kerpsych. III, 359), kkakaka (hřměti), kumkumňij nebo kkuhuňin (hrom — 118 O původu jaiyka. boufka u Peruánů slově kkakkakkahaj)^ v činukských nářečích kama- wákšomah^ áh-umpékueh^ šošon. twnuint^ vihinašt ni-ni-a-ó-a (Busch- inann, Spuren d. Aztek. Spr. I, 642 s čugaz. keUlchek (Buschmann I, 694), ugaljaehmuc. kagjaulj (Buschmann, Athap. Sprachst. 283), nutk. tutúč (Buschmann, Vólker und Sprachen Neu-Mexicos 336, Nr. 38), tiaoqatč. totah^ kawič. tíahwhawhacis^ čimmesjan. JdUapilleip, zuhi: (v Novém Mexiku) kulolonnanai (Schoolcrafl, Indián Tr. IV, 420), Ma- kuni teoptatinan (Martius, Beitr. z Ethnogr. Amer. II, 175), kauišan. chia-fhihu m (Martius II, 228), Mája humčah (Beltran, Arte d. idiom. Maya 240), mikmak. káktugwák, (Schoolcraft, Ind. Tr. V, 581), mexick. UatlateinUiztli (hrom), aflatla (bouře), tlcUlacini (hřměti), quaqucdaka (hřměti), čilsk. Itdulin („truenos, tempestades, arUUeria** — Febres, Dic- cion. Chileno Hispano 39), havajsk. haiadu, vailatpu tiiigtuUdulesin (Buschmann, Spuren d. Aztek. Spr. I, 623) — sr. i str. 21. Napodobovaci ráz názvů hromu z položených zde příkladů vy- chází jasně na jevo i sluší předpokládati, že za prvotných dob vývoje jazykového příslušné názvy byly vesmés povahy onomatopoické. Jakož pak názvy zvířat za časté pozbývaly rázu onomatopoického, jsouce zaměňovány jinými, vytříbenějšími, ušlechtilejšími slovy, tož i v ná- zvech hromu spatřujeme něco podobného. Veliká většina slov sem příslušných s větší nebo menší malebnou výrazností a jasností napo- dobige dojem, jejž přírodní tento úkaz činí na člověka: máme však nemálo i takových slov, která, jsouce užívána v přeneseném smysle, nejeví ani nejmenší stopy onomatopoie ; slova taková, jak jde z při- rozenosti věci samé, vznikla ovšem v jazycích za dob pozdějších. Tak v žalmech hrom druhdy nazývá se „hlasem Jehovy", vojín slyší v něm zvuk trouby neb dusot kopjrt božských koní (Horac, Od. I, 34, 8), pastýř domnívá se slyšeti v něm řvaní krávy (Rigv. I, 38, 8), jiní opět zoufanlivý skřek mohutného draka, jemuž Bůh rozštěpige hlavu, ně- kteří pak národové slyší ve hroma zvonění, jiní zase kohouti kokrháni (AeaHHCbeBi*, IIoaT. B033p. Cjias. I, 519—520). V nordském bajesloví trpaslici, kteří v podáních slují též „noční nárůdek, noční človíčkové*, zovou se někdy také „bouřkovými bytostmi**, odtud i název hromové střely vaette-lius „wichtellicht** aneb dvarfstén „zwergstein**; bouře i hrom pokládají se za jakousi píseň, která jakožto kouzelná hudba oznívá po celý čas divoké honby (Justi, Or. u. Occid. II, 62). Ve starém ru- ském rukopise hrom uvádí se jakožto opyacie aHre.ibCKoe „andělská zbraň**, a v jazyku staroruském slově rjiacb rocnoAenb „hlas Hospodi- nův** (ABHmohevby IlfMT. Boa^p. I, 263, 286); ve starém překlade knihy Lu- Názvy hromu. 119 cidarius hrom i blesk popisuji se jako ctp^kh rpoMHUH h TonopicH ctpo- BMAuu ^střelky hromové i sekyrky sirnaté" (AeaHacbeBi I, 247). V ruských nářečích bouřka slove óoarba MHJiocrb „boží milost'' i 6o»Be luuiooep/tie ,boží milosrdenství*, a Malorusové praví, když hřmí: Boaa esapuTCfl ,Bůh se zlobí*. U jiných národů hrom povstává udeřeními ohromného kamenného kladiva: tak kamenné neb kovové kladivo, podobu kříže mající, u různých arijských národův jest attributem boha hromu nebo-li Peruna; skandinávský Perun Thorr má zkázonosné kladivo mjdlnir^ které vrhá na své vrahy (mjdlnir = rusk. mojihuí blesk — česk. nduno). Skythové ctili zlatou sekjrru jakožto božský attribut, jenž spadl s nebe (ÁMHacbeBiI, 253); u Germanů bouře byla válka, kterou bohové vedli mezi sebou, u Maďarů bouřka podnes ještě nazývá se éffi háború , válka nebesná*, hrom mennykS „nebeský kámen*, a hromová střela, blesk isten^-nyUa „božská střela*. V nordském jazyku bouřka slove reidharthruma „rachocení nebo-li hřmění vozův*. Nemalé množství přenesených výrazův. užívá se rozličnými národy na označenou slovesa hřměti: Čuvašové říkají, když hřmí: asladí andat „dědeček zpívá*, Litevci devaitis, grauja „Pánbůh brouká*, Lotyšové vezzajs háhjás^ ves- zaj8 tevs barrahs , starý tatík zdvihl se* (Grimm, Uber die Namen d. Donners, Abh. d. Ákad. d. Wiss. 1854, 320), v severním Německu ůse herrgoU smiU (hází) brot in de kisten (Delbrůck, Entst. d. Mythos, Ztschr. f. Vólkerpsych. III, 269), v Bavorsku de himmeltaUd greint „nebeský ta- tíček hubuje, bručí* (Schmeller, Bayer. Wtb. I, 631), Esthové vana issa húab^ múrristab „dědeček (starý otec) křičí, brouká*, alemansk. unser HerrgoU balgt (Schaible, Deutsche Stich- und Hieb-Worte 73), Teda: eskénuó ké-jodi =• „nebe padá* (Barth. Samml. Gentral-Afrik. Vokab. Einl. 88), jenis. samoj. nom langetá „bůh volá* (Castréďs Wórterverz. 130), v jazyku obyvatelů North's-Island-ských jarm ttíri „bůh mluví*, švédsk. godgubben kker „dobrý stařeček jede*, burjatsk. tengere don- godna „nebe praská*, tušinsk. doxk-qepqo „oblako trpí*. Vkko — název finského Peruna — znamená „stařec, děd*, kamassinsk. num (hrom)z= ,bňh* (Castrén's Wórterverz. 185), laponsk. aija (hrom) zz nděd**, mokšamordvinsk. aíam = hrom, a(a = „stařeček, mužíček*, čuvašsk. mungctsi (hrom) = „dědeček*, v jazyku Akra nghoi (hrom) =: „nebe, vzduch*, v austr. jazyku Turrubul: mumbál (hrom) = bůh (Ridley, Kamilaroi, Dippil and Turrubul 65). Litevsk. laumés pápas (hromová střela) znamená „sesek vily* (laumc „eine Art untergeordneter Gott- heiten oder Feen* — Nesselmann, Lit. Wtb. 353); v Rigvedě hrom přirovnává se k říhnutí nebo-li krknuti žaludku (dia\Jkara) Indry (Grass- 120 o původu jazyka. marin, Wtb. z. Rigveda 464 — 465). U Mongolů hrom slově oktargo" jin-aluga „nebeské kladivo** neb oktargo-jin-temúr „nebeské železo*, 11 Tibefanů nam-khai-tho-va „nebeské kladivo** nebo brug-da (brug- kad) „drakův hlas" (brug drak — personifikace hťbmu ^— je snad pů- vodu napodobovaciho), u Kojbalův tUngurup „veliký buben" {túngur buben), u kmenů západní Afriky chidunm-wmvulu „šum dešté** (Bastian, Zlschr. f. Ethnol. VI, 87), u Zumanů sokhehoura „co oznamuje déšf** (Martius, Beitr. z. Ethnogr. Amer. II, 252), u Japonců narukami „zvuk boží", kaminari „hlas boží**, u Turků gjok gtiriUdúsu „vyti, rachocení nebe**, u Kamčadalů kámui-gúmph „medvědi řev**, u Bonnův SĚUěk- lakba „nebeská ručnice**, t. j. „nebeský hluk, šum**, u Dugaurův arwi- gar „nebeský hlas**, u Baskův oď^otsá „hluk oblakův** (odeja oblak, otsa zvuk, šum), u Lušajů vana-nghár „broukáni nebe** (Lewin, Exerc. 16), u Kalmyků „nebeský hlas" (Zwick, Handb. d. West-mongol. Spr. 65), u Bongů ndu hetórro „mluva nebeská** (Polt, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXVII, 478), u Aiíiů hamuifuini „hlas boží", u Akrů nj(mmO''iimo „klepáni boží", u Ketyíi hurákan (blesk, blýskání, hrom, hřmění) „srdce nebes", u Šonjů „syčení velikého hada", kdežto u algonkinských kmenů hUsk jest ohromným hadem, jejž bůh vyplivuje (Steinthal, Ztschr. f. Vólkeipsych. VII, 306—307), a u Dakotův hrom = „hlas Vakinjanův" (t. j. „hlas létajícího" — Vakinjan „létající" označuje jistou třídu bož- ských bytostí -T- Schoolcraft, Ind. Tribés IV, 644). U Lotyšů Perun sluje debbes bungotajs „bubeník nebeský" (Pott, Wurzelwrtb. II, 2, 59), u Dakotů mjohpejata wičašta \mxxi západu" (Riggs, 247); u Menni- tarrů hrom je třepetání křídel ohromného ptáka, jenž i déšC působí: blesk povstává, když pták se ohlíží a něco hledá. Athapaskové, Iro- kesové a jiní tuzemní kmenové severní Ameriky představují si hrom jakožto ohromného ptáka, křídly třepetajícího, zejména pak jako kro- cana, bažanta nebo noční sovu; mimo to hrom nazývají rovnéž „hla- sem velikého ducha" (nebo „čtyř vétrů"), jenž s oblaků mluví i čas k setí příležitý jim vésti (Steinthal, Ztschr. f. Vólkerpsych. VII, 312). Oregonšti a kalifornští Indiáni pokládají hrom za velikého ptáka, čímž i rychlost jeho vysvětlují; rachocení hromu povstává prý od ohrom- ného množství drobounkých ptáčků: starý pták počíná a mladí hned za ním, z té příčiny rachocení hromu trvá často tak dlouho. Všecko neštěstí pochází prý od mladých ptáčků, kteří jako rozpustilé děti ne- chtějí poslouchati dobré rady : starý hromový pták jest moudrý i dobrý a žádnému neubližtge (Schoolcraft, Ind. Tribes III, 233). Toto ovšem z části připomíná řeckého orla, jenž blesky Zevsovy nosí (jakož i u Řl- Názvy vétni. 121 nmnů orel nosí blesky i slouží zároveň za posla hromovládného boha), i nordského kohouta FťáAo/ntr, jenž, třpyte se zlatem, sedí na obla- cích i pokládá se za zosobněného boha bouřky. 2. Vítr, váU, foukati. Veledůležité místo v oboru slov napodobovacích zaujímají slova, vyjadřující pojmy vitr^ váti, foukati a j. Příslušné výrazy vynikají jednak neobyčejným svým množstvím, jednak i řídkou v takových případech shodou ve zvukoslovné stránce. Slova sem spadající vyskytigí se v ja- zycích všech částí světa i výrazné napodobovací základné hlásky jsou povahou svou téměř vždy jedny a téže; výjev tento jest sice znám, avšak posud, nakolik nám povědomo, nebyl dostatečným množstvím dokladfl náležitě stvrzen, aniž ve všech zajímavých svých podrobno- stech rozebrán. „Výbuch silně napnutého vzduchu, vše, nač se silně fouká, Malajové, Australové, Afrikám, Asiaté i Evropané oziiačují zvuky, které s pu nebo ptíff velmi se sbližují* (Peschel, Vólkerkunde 109). Napodobovací základ slov, označujících pojmy „vítr, foukati, bubřeti, dýchati" a j., jest hláska f i hlásky v různých jazycích ji za- měfiující: A, v, jp, b; výjimky neb úchylky od tohoto pravidelného pře- chodu nespozorovalí jsme v žádném jazyku. Pozoruhodná shoda, v nej- rozmanitějších jazycích v této příčině na jevo vystupující, o ryze ono- matopoické povaze spadajících sem slov nedá naskrze pochybovati. Ze slov níže uvedených, z /W, Au, va, pu sl i. d. vznikajících, jsou asi mnohá původu novějšího, avšak právě tato okolnost má velikou do sebe důležitost, ježto dokazuje, že tvoření slov napodobovacích podnes ještě nelze míti za ukončené a završené. Veliký význam veškeré pořadí slov sem příslušných má do sebe i proto, že, pokud vědomost naše sahá, postupný přechod významův a důsledný rozvoj slov nezrači se nikde tak jasně, jako právě zde. Podrobnějším rozborem bohatého mate- riálu, jazyky v této stránce poskytovaného, názorně vynáší se na jevo způsob, jakým slova onomatopoická označují postupně jiné konkrétné pojmy, pak slova v obecnějším sm}sle užívaná i na konec pojmy ab- straktně; přechody významův, jako na př. česk. foukati, vítr, bubřeti (t j. zz: „nafukovati, nadýmati se**), bublina, puchýř, pýcha (z= „na- dýmání, nafukování se") jsou v jazycích výjevem téměř pravidelným. Doložíme se příkladů, znázorňujících tyto důležité přechody významů v následujícím pořádku : I. Slova s významem výhradně nápodobova- cim — sem patří: foukati, váti, dýchati, vítr, mech («co fouká**) a j. II. Přenesení významu na jiné konkrétné pojmy — sem náležejí: 1. slo- vesa: áistiti („odfukovati"*), mésti, bubřeti a j.; 2. podstatná jména, vy« 122 O původu jazyka. jadrující v různých oddílech vše to, co se nadýmá, vypíná, bubří a t. d., zejména pak: a) otok, b) bviblina, měchýř, c) části těla, které ozna- čují se jakožto nadýmající se — zvlášté pak sem patří mnohé názvy plic (zn „foukající, dýchající") i břicha (zz „nafouknuté"), d) pěna^ prachy dým a j., e) zápachy smrad (které se mnohdy vyrážejí slovy, vítr ozna- čtyícími). III. Přenesení významu (^foukati^ vitr^) na pojmy abstraktné: sem spadají četná slova, vyjadřující pýchu^ nadtdost, zpupnost^ hloupost, lehkomyslnost a j., jichž prvotný význam zakládá se na slovech ,/bf*- kati, vUr, váti^. I. Slova výhradné onomatopoická. Foukati, váti. Základnou názvotvomou hláskou jest f a mimo to i ty hlásky, ve které f se přestrojuje: A, p, v, b (někdy i významným zde pří- dechem opatřené). Skr. va i phu: vá-ti (věje — váta vítr), phut (ve spo- jeni s kar), phut^kar (foukati, prskati), st. bulh. bk-mtu (ekt^s), ^i^atm (šeplati, řeck. q)ovQqiov}JCsív), rusk. Btaxb naxHýrb, srb. BHjaxH (váti, pře- vívati), charv. fijukafi (o větru), hakati, puhtiti, slovinsk. pahati, pihatí, puhati, polsk. íciac, chuchač (dmýchati, foukati — fukac láti), jptid&iM^', č. váti, foukati, fičeti, founěti, bafati, slováck. fúkat, řeck. -afnjfii (věji), áplnůiú, ápá^ío (dýchám), qivcráv (váti — novoř. qv(T(T& věji ; „augenschein- lich ein tonmalerisches Wort ... es sollen sich oflfenbar Wehe- qp- und Zischlaut in dem bedeutsamen Onoma poet' gatten" — Pott, Wrz. Wtb. Ili 2, 446) — sr. i á^Q (vzduch), oSqu (dech), ápslXa (bouře), lat. flare, gotsk. vaian (váti), ufbauljan (nafouknouti — Curtius, Grundz. 300—301), st. h. něm. wájan, bláan, stř. h. něm. waejen, waen, něm. wehen, blasen, puffen, pusten, fachen, hauchen, fauchen, angl. puff, blow, dánsk. váe, pusté, švéd. pusta, alemansk. pfurben (Birlinger, Ztschr. f. vergl. Spr. XV, 271), starofranc. bouffer (foukati, nafukovati — odtud franc. btíf-^ fet — pův. „prunktisch* — Ebel, Ztschr. f. vergl. Spr. XII, 73), proven^ buffa, bouffá (foukati), bouffigá (nafukovati se), milánsk. banfa, gascon. bouha (Ducéré, Rev. de Ling. XIII, 396), špan. bnfar, port. bafar, franc. bouffer, bouffir č. ehvěti, polsk. chwiaé si§ (Has. HHnep. Akr;^. HayRi* IV, 404), homoněm. plot gen (Mieck, Arch. f. d. Stud. d. neuer. Spr. 47, 221), Utevsk. pusti, pukšti, pustyti, lotyš. pust, pušlót, nordsk. /itíX^a (vento ferri), bélgja; skr. pu (čistiti — pův. , foukati* — jakož i příslušný kořen pú, puh ve íinsk. jazycích — Diefenbach, Wtb. I, 413), gaelsk. puffiaw, irsk. bolg (Diefenbach, Wtb. I, 270), kymr. ffugliaív (nafouknouti, na- dmouti), švýcarsk. pfnusen (founěti), persk. beziden, wesiden (foukati), puftden (sfouknouti), řeck. \|)^x^^r (občerstviti, ochladiti — pův. «fou- FoukaU, váti. 123 katí''), malorusk. xyKaTu (do rukou si foukati), nynnTH, záp. nisk. xyícaTB^ hebr. púcha, siamsk. vo pao, phat^ tagal. hii}) (Schadenberg, Ztschr. f. Ethnol. 1880, 168), čagat, ptdamaky húlámak (foukati — Vámbéry, Čagat. Sprachst. 249), enarsk. posoledhj maď. /ti, ostjak. pógem^ jurak-samoj. puú (foukati — puhiAtie stai7 — , vyfouklý" — Castrén, Wtvrz. 37), kaniassin. phúblám, tawgy-samoj. fuaUému (Castrén 73), os^ak-samoj. pMop, luokšQ-mordv. fan (foukám), ufan (foukati), veps. puhun^ arab. bachara (vydychati), sečuansk. hoka (váti, foukati — pudido fouknuti), puputla (rozdmychovati). Žulu: ivuta (futa — L. Grout, Gramm. 3$), pefuzela^ pepeta^ karajbsk. phoubae^ Odži: fita^ htéhu (foukati — Riis 184), tiang. hui (Morice, Rev. de Ling. VII, 368), tureck. óflemék^ dfur- mék^ pf demek (foukati — pf iesi též mezislovce fi! fiy!), pwflamak^ (foukati, founěti, chrápati), púlemek, íinsk. hónkán (tiše váti), jenisejsk. fuengábo^ fuasabo, ostj. samoj. puap, tungusk. húvum (foukám — Adam, Granira. Tong. 22), herer. viva (Hahn, Grundz. 193), volof. foki (foukati, nadýmati — Dard, Gramm. Wolofe 4), Nías: bubúsi (Verhandel. van het Batav. Genootsch. XXX, 80), suahil. pepea (to fan — E. Steere 115), sonrhaj. fú (Fr. Můller, Grundr. d. Sprachwiss. I, 2, 158), Ibo: /u, jorub. fé (Crow ther 103), Vei: fe (foukati, váti), haussa bma (Schón, Voc. 110), kurg. poitu (Góle, Granmi. of. t. .Coorg lang. 54), Quiché: vup, inhamb. farketa, sofai. furidza^ Sena: ku-pepusa (Bleek, Lang. of Mosamb. 350), havajsk. pupuhi^ amharsk. ef (foukající), novozel. ptiAf- puhi^ otomsk. bu, huiti^ bisajsk. puas (^^evaporar** — Alonso de Men- trída, Diccion. de la 1. Bisaya 305), tupi pežu^ favorlang. piop^ papiop (oheň rozdmýchati; paláblobg „to fan with a fan** — G Happart, DicL of L Favorl. Dial. 191), manding. /ť, fulah wutu^ kanuri fúnishn (fou-< kám), jao pepelela^ šoagall. bub (Schmidt Ztschr. d. d. morg. Ges. XXII, 235), sindh. phúkamu^ afghansk. pukal (Trumpp, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXIII, 130), amojsk. pu, pún (foukati, rozdmýchati), phúh (sfouk- nouti — Douglas, Diet. of Amoy 385, 404), malajsk. puput (foukati), tabitsk. farara^ tong. i/í, gall. afufa (foukám — fuňan nos — sr. 6. fou* néti)y kološsk. ckaljauch (foukati, dýchati), peruánsk. puhu, japonsk. /iiA^ {kaze-ga fuku vítr fouká, věje; fuwa fuwa nadýmaje se, lehce). Dýchati. Tene: fujera^ Gureša: fúsu, Bode: futu^ Kabenda: jp/ií- mtcia, Njombe: pfumuga^ musentand. fídumáni^ fulup. l/e, bulom. fól^ landor. háhúa^ Basa: foe, Legba: fesere^ Kámuku: hundo^ Kasánč: Aó- mína^ Njambán: hefumót^ Puló: fófi, Hám: hohó^ Penin: fotak (Koelle, Polygl. Afr. 160 — 161), avarsk. hhohhal (dýchání), havajsk. ho (těžce dýchati), Bute : fuiaáfuihe^ dankal. afidirube^ suatil. pumua^ santal. phih 124 O původu jazyka. phuai (těžce dýchali, chrápati), Tette, Sena: puma (ku-puma)^ čerem. efdem (dýchám — Castrén 61), mandž. fotomhi (zadýchati se), forfor (frkot), turrubul. put (dýchati), favorlang. paučar, galia, afurfadda (dýchám — G. Massaja, Lect. Grammatic. 183), havajsk. ehaha. Z indo- evropských jazyků patři sem na př. peřsk. fef zeden (dýchati, foukaťi na néco), archang. numárb (dýchati), rusk. nuxaTB (rychle i hluboko dý- chati), uuxTtTb, oÚHCHTb (nadýmati — „Ha^aaTb, UH^^MeBaib"), bulh. n'biíaM. dánsk. vift (dech), lat. anhelare^ (hierogl. aneh žíti m dýchati: uhem^aneh „oživující* — příjmí Apisovo — Brugsch, Ztschr. d. d. morg. Ges. IX, 196—197), kymr. fftcn^ ffun (dech) = irsk. piman (fmsk. henM, est. hing^ veps. hcng), peřsk. hek (dýcháni), húj (dech). VHr^ vichr^ bouře. Slova sem spadající vyjadřují se z pravidla týmiž kořeny, které označují pojem t?atí, foukati: kymr. ffugl^ chwa (vítr), chwyth (dech — komick. hues)^ nordsk. bylr (vichr), armensk. phuTch (vitr), řeck. t^xí (duše — pův ,vétřík, dech*), lit. větra (bouře), bretonsk, auel (vichr), komick. anauél^ vlask. buffo (trhnutí vetru), hufera (chumelice, vánice), milánsk. boff (trhnutí vetru), starošpan. portug. bafo (dech, výpar) = catalan. vař, žmud. puga (metelice — Geitler, Lit. Stud. 105), ptAsras (chumelice — lit. bwris liják), skr. pavana (vítr = čistící, foukající), bourguign. boufio (mračno — Mignard, Idiome Bourguignon 20), švédsk. ptíst^ dánsk. fog^ snee-fog (chumelice), mansk. bolgey (foukati, bubřeti), švýcarsk. pfosen („aufgebláht und plumpsend schwimmen* — Roch- holz, Alemann. Kinderlied 94), rusk. nypra (chumelice — AeaHacbeB*, Iloar. iMi33p. C.iiiB. I, 672), jihorusk. xypTOBHHH (vichřice, Erben, Sto pro- stonárodních pohádek 344), laponsk. uatjo - watjat (bouře), mace- dbnsk. ^BČv (tak macodonští kněží nazývali vzduch, povětří ; Fick — v. Or. u. Occid. II, 721 — přirovnává toto slovo k skr. vá i vá- tula; že i řecké nvQ zz: st. h. něm. fiur „oheň* značilo původně to „co se rozdmychuje*, potvrzuje se srbsk. vatra, sanskritským pávíJca oheii :=z „čistící" — koř. pti, tong. ifi váti — afi oheň i finskými slovy ttdi oheň, túli vítr) ; enare-laponsk. piegu (vítr — Lónnrot, Enare-lapp. Dial. 244), est. puhk (vítr, vanutí), hohk (vzduch), niaď. vész (bouře), rusk. Bbiora, srb. BHjaoHi^ (metelice), lat. ventus, lit. véjas, véjes (vítr), gotsk. vinds, st. h. něm. wint, dánsk. švédsk. vind, nord. věder, vindr, irsk. bád, persk. bád, wád, osset. vad, tamilsk. windu, st. bulh. ko^^m (bouře — sr. lat. furia), slovinsk. burka (vichr), charv. bura (bouře, sr. řeck. pooiai; severní vítr), fr. bouffée (prudký vítr, liják), bourrasque (bouře), angl. pw/f (prudký vítr); talsk. voh, abchaz. phšak (vítr; bůh Ná»vy vetru- 126 bouře nazývá se Afei, jemuž pastuchové, chtíce bouře se uvarovati, obětují berana, Bastian, Geogr. u. Ethnol. Bilder 55), avarsk. hvri (vítr), puj (bouře, metelice), kjurin. fif (fouknutí), radžmahal. kahari (bouře — Zeilschr. d. d. niorg. Ges. XXXI, 746), cikánsk. pchvrdipf^ (dech), anamsk. hno htwg (bouře, vítr), pho-phat (vento agitari — Ta- berd 397), phong (vitr), phong ba (bouře), šekvan. váli (Schetelig, Ztschr. f. Vólkerpsych. V, 453), maratsk. vau, vajo, kurdsk. pif (dech, vétřifc), ostjak. uat^ w6t, tcát, Ruinga ban (Asiat. Res. V, 238), tjang. baulo (Mo- rice, Rev. de Ling. Vil, 359), činsk. fung (vítr), amojsk. hong-hu-hu-hau (vyjící vítr, vichřice), hebr. péáh (vitr — efď dech), arab. hawá (vzduch, vítr), hubáb (foukáni vetru), Wandalá: éfpujá (vítr — éffejá fouká, věj^ -^ Barth, Saními. Central -Afrik. Vokab. J28), mexick. ehehatl (vítr), lesg. ichi (Rosen 34), kizb. ahikain^ netel. hungol^ japonsk. /u, fú-u (vitr a déšf), santal. hoe (vítr), pahri phusa (vzduch — Hodgson, Himal. Ethnol. 4), kiránt. A/tí, purim (vzduch), Vaju: hemči (dech — Hodgson 56), Miao-Ci phu, pang (vítr), singal. hulanga (vzduch), gjámi sphun, Horpa púrjú^ Bodo : barhurka (bouře — Hodgson, Kocch, Bodo and Dhini. Tr. 17), favorlang. bnrrij Rong pur-fjum (a breeze-Mainwaring, Gramni. of t. Rong 20), mazender. va (vítr — Melgounof, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXII, 197) sindhi váu^ afghan. vó (Trumpp, Ztschr. d. d. m. Ges. XXIII, 133), Barea wolwol (L. Reinisch XVIII), Bondo heUelé, Žulu vunguvungu (silný vítr — Dóhne 368), fu (oblako — od fu vítr — oba pojmy se ztotožňují — Dóhne 83, sr. peruansk. puhu foukati a pu- huju oblak), pepo (vítr, vichr), Sotho: phefo (vítr, zima — Endcmann, Ztschr. f. Ethnol. VI, 50), Vei : fira (bouře, vítr — Koelle, Gramm. 7), feo (asthma), sečuan. pheho (vítr — Brown 95), Nias : hade (viehr, bouře), Vei : vivi (prudká bouře — Steinthal, Mande-Neger Spr. 64\ suahil. upepo (E. Steere 22), fukizo (výpar, pára), šambal. peho (vítr), hauss hiska (Fr. Můller, Grundr. d. Sprachwiss. I, 2, 224), Nupe : efe (vítr, bouře), Joniba: afefe^ kihiau. mbebo (Bleek, Comp. Gramm. of t. South Afir. lang. 177), Nano: o-fela (Bleek 219), dankalsk. hahá, hahaitu (Isenberg 15), Inhambane pubo^ Tette: pepu, Quellimane: pevu^ mosambík. ipeo (Bleek, Lang. of Mosamb. 108 — 109), herer. om-bepo (vítr), kanur. fu, manding. fonio, omagua. ehuetu (Mithr. III, 350), sev. patagon. hošen, tepeguan. ihuhi (Buschmann, Spuren der Aztek. Spr. I, 91), Kaddo: iMuehto (Buschmann, I, 447), v řeči Indiánův okolo S. Juan Capistrano piuc (vzduch, dech — Buschmann, I, 548), Kahita apuptau (Buschmann n, 455), mássachus. tvahan (vítr — Schoolcraíl, Indián Tribes II, 497), čejenn. hhah (Schoolcraft III, 449), kokonunsk. ho-tme-Ut (Schoolcraft 126 O původu jazyka. IV, 413), tuskdror. hunoč (Schoolcraft V, 555); ve střední Americe bůh vetru a bouře nazýval se Hurakan (Liebrecht Jahrb. XIII, 238), paravilhan. pepesse (vítr), karipunn. venfM (Martius, Beitr. z. Ethnogr. Amer. I, 360), Tupí: pino^ mBísakarsk, aun-gach-húh (Martius I|, 145), sainoan. afá (bouře), havajsk. puhki (silný vítr, bouře), ehuéhu (prudký vítr), Maorí: hau (vítr), hehmgi (foukání, vání větru), jihoaustral. vaitpi (vítr). Měch mnohdy nazývá se foukojidm (nadýmajícím se) a obdobné nazývá se někdy i pytel : irsk. hálg^ hólg (měch), sanskr. hhastrá^ řeck. qpíJťrrt, birmansk. hpo^ (Sloan, Burmese lang. 13), lat. fóllis^ st. h. něm. hulge^ anglosask. hylga^ kymr. biclgan (kožený pytel =: stř. h. něm. hulge)^ gotsk. bálgs, holi. poester^ engl. héllows^ novořeck. g>v(ro(^í, slovinsk. pihálo^ japonsk. fuigo (měch), maď. fuvó^ fuvatyú (měch), cikánsk. piiot (Pott, Zigeuner L 121), kanur. futeram^ kamassin. phúrzen (Castrén, Wrtvrz. 191), tigriftsk. phehengja (měchýř), chjurkul. puša^ st. h. něm. pfosa (kapsa — dánsk. pose^ bavorsk. pfóséln „wickelstrflmpfe" — Schmeller, Bayer. Wtb. I, 324), švéd. pung (váček, pytlík), suahil. puho (pytel — Steere 34), jurak-samoj. ptUabce (měch — pu'ú foukati), šam- bal. tnfuJco, japonsk. fukuro {pjiél — dle správné etymologie japon- ských učenců slovo tak se nazývá, poněvadž „pytel se nadýmá, nafu- ktge, když se něco do něho dá* — Pflzmaier, Japan. Etymol. 61), Žulu: im-futo (měch — Dóhne 88), mokša-mordv. fáma, Akra: afa, eskim. p6k (pj^el), puto (díra) ; provenij. boitffigo (močový měchýř = alb. g)of5rffxa, lotyS. púšiys, čínsk. pao, samoj. jpwH-a, Mája: ppolié, veps. pusák, suahil. hi-hofu). II. Přeneseni významu na jiné pojmy. Čistiti^ mésti. m Pojmy tyto vyjadřují se někdy výrazy foukati, odfukovuti : skr. pu, \olyh. post, archang. vologd. perm. naxáTB (namHnojn* „zamet podlahu!** — archang. na^ypKa vějadlo, koště), stř. h. něm. vdwe z=. něm. fege, Akra: fufáfu, veips. puhtas (čistý — puhun foukati), inhamban. upuputa, Tette, Sena: kthpukuta^ mosambik. u-pukáta (Bleek, Lang. of Mosamb. 298 — 299), bisajsk. ptpAť, fulah. fitu, búki, korá. ichta, favorlang. chummau (V. d. Gabeleňtz, Ztsch. d. d. morg. Ges. XJII, 92), japonsk. farafu (tu- zemní etymologové ukazují ke slovu fa křidlo — Pfizmaier, Japan. Etymologien 17), Nupe: /Sn, finba (Growther 156), voluf huba (mésti), hubu (koště — Dard, Gramm. Wolofe 155), fompa (čistiti — 160), upu (vějíř), her^ro vioa^ madekas. fafa. Nadýmati se. 127 Bubřeti^ nadýmati se. Těleso nadýmající se pokládalo se mnohdy za cosi nafukujícího se, foukajícího, a tudíž i sloveso bubfeti naznačuje se nezřídka týmiž výraznými zvuky, kterými vyslovuje se pojem foukati, váti; od na- dýmání vedou i mnohé jiné pojmy své názvy: růsti, vzrůstati, kvésti, poupě a j. V sanskritě a v pnbuzných jemu jazycích nejvýraznější v té příčině hláskou jeví se í>, přídechem opatřené: pk; kořwiy a slova s ph spojuje dle Potta „die onomatopoietisch hervortretende Grundanschauung des Aufsschwellens, der strotzenden FůUe und in Folge davon oftmaligen Berstens und Platzens, Blasens** u. s. w.* (Wrz. Wtb. II, 1, 417) — sr. skr. phetkara (výti, hučení větru), phu^ kar z=: něm. pusten, phull (zkvétati, kvésti — str. h. něm. bolle poupě, pupen), sphtta nadýmající se, oteklý, řeck. ír<paíipa, skr. sphič (clunes — ,die Anschwellungen"), řeck. (rq>Qtyog (bujnost, silný vzrůst) a t d. Česk. bubřeti^ pučeti^ pukati (sr. fotikati), rusk. nyxnyTB (bubřeti), malorusk. (HMÓysaTH (nafukovati se, nadýmati se, bubřeti), nyxTMTH (pskov. Iver. nomuyxh , zdravé, tlusté dítě*"), litevsk. pampti (bambcdas tlustý a malý člověk), purpti (bubřeti), pupspti (,aufgedunsen da liegen" — Geitler^ Lit. Stud. 105), lotyš. pumpt (nafouknouti se, nadmouti se — „die beiden p als Lippenlaute ahmen gis. das Aufbláhen der Backen nach* — Pott, Wrz. Wtb. V, 151); v lotyšském jazyku v příslušném sem kořeni na- cházíme veškeré téměř samohlásky: pampf, pempt, peipt, paupt, pumpt, (MHKyi^Kifi, Ha6jiioAeHifl h bubo;^u 48), nordsk. bulka, irsk. bolg, švédsk. yfvas, posa, bídná {bult^ oteklý), polsk. puchw^, gaelsk. bóchd {bochdan houba), dánsk. btdne, holi. paf (nadutý, oteklý), slovinsk. botáviti, ru- munsk. bobotesk, novořeck. qiovaxóv<ú^ bavorsk. bausen, pausen (Schmel- ler, Wtb. I, 288, 409), est. punduma (finsk. puuhkia oteklý, opuchlý), maď. púkkad, póffed, puffad, zyrjansk, pykta, avarsk. pontceee, dakotsk. popo. Žulu: vuvuka, odži hung, šambal. ku-futvka, jorub. wú, bambar. afunnníí (bouťfir — Dard, Diet. Fran^. Wolof 17), Volof: foki, Akra: /ti- fui, Fulah: buli, tigriřisk. buhoh (těsto — „nadýmající se** — Praetorius, Gramm. 42), futun. fufula (oteklý, otok — Grézel 134), suahil. ku- fůra, samoan. fofota (to háve elephantiasis in scroto — Pratt, Samoan Diet. 121), fufula (oteklý), Maori: puku, pupúhi, mandžursk. ai-pimpi (enfler -«— Amyot. 46); eskim. pugdlagpok („es ist aufgeblasen** — Klein- schmidt, Gramm. d. grónl. Spr. 107). Důsledně i podstatná jména, slovesům nahoře položeným odpo- vídající, označují se takýmiž napodobovacími náslovnými skupeninami, zakládajícími se na prvotném významu foukati; nejčastěji vyjadřují se 128 O původu jazyka. takovým způsobem slova otok, opuchlitM, boule^ hli$a^ neštovice^ puchýř, bubfina. v Otok, opuchlina, boule. Reck. fiovfióv (boule — tudíž dosl. ^co je nafouklé*"), vlask. bubbone, franc. špan. btibon, rumunsk. bubaiu (Diez, Etym. Wtb. I, 9S), jarosl. ftyjiAup^, st. bulh. no^KSiiiA, litevsk. putmů (otok — Geitler, Lit. Stud. 105), lotyš. pu^inis, nordsk. bólí/a^ bá»iga^ dánsk. bulning (otok), byld (hlíza), švéd. btda, staroholl. palar^ ném. beule (č. boule), angl. boň, anglosask. byl, špan. bulto, slovinsk. bunka^ lotyš. pumpa (boule), litevsk. pukšle (boule — sr. pukšti foukati), ar- ménsk. phukh, patois saintongeals /Se (excroissance de chair — Rev. d. langues rom. IX, 46), kjurinsk. bmccU, barea fonne (otok — fon býti oteklým — Reinisch, tíarea Spr. 121), fidži bukete (těhotná — dosl. « oteklá^ = nialajsk. bunting = annatom. opouc — Gabelentz, Die me- lanes. Spr. 69), lušaj pm (tlustý), volof. foki (otok), bambar. funu (oteklý), jorub. wiwú (otok), sečuan. popoma^ (naběhnouti, oteci), Vei: buma (těhotnosf — „otok* — Koelle, Granini. 151), havajsk. pupui (oteklý — pupuku nafouklý, nadutý, veliký, plný — pupulu veliké množ- ství, davy lidstva — Andrews 502), ohaha, ohaohao (oteklý) ; tupi pyňoam (boule — Martius, Beitr. z. Ethn. Amer. II, 85), mandž. aipišun, fulah. bute (malajsk. busung vodnatosf), kjurinsk. bughwae (těhotná — - Vcjinpi i88), mongol. bohia (opuchlý, tlustý), japonsk. fukure (býti opuchlým, oteklým). , '. Neštovice^ puchffř. Rusk. nyaupb. iiynupb (= npuiin* ua Tb.it« mnioKa), č. puchýř, pskov. nynupBnin (puchýřek), slovinsk. bula, litevsk. |H«/eiUI«9, puše^ pusle^ papauéka (ne^ovice), lotyš. púte, charv. bubuijica, něm. pocke^ pustel (pustula — od pus hnis — sr souznačná slova : litevsk. pu^ lis, cikánsk. o-pAi«m&, Vej: /i*;, Quiché: puk „pourriture, pus** — Bras- seur de Bourbourg, Gramm. de 1. lang Quichée 207 — pug shnilý, smrdutý — kočsk. pudih hnis), bavorsk. pfucke (Schmeller I, 419), ci- kánsk. pchukni, kymr. pwnga (puchýř), řeck. q^hvxrig^ (fíotdsií (puchýře), angl. buU, st. h. něm. blása (sr. něm. blase puchýř i blasen foukati), pláttira (něm. blatter, anglosask. blctedre — Kuhn, Zeitschr. f. vergl. Sprachf. XIV, 219), bretonsk. bourbounen, lat. papula (sr. skr. ;;ip{u blizna, znamení), pusula, anglosask. pinpd, anglick. pimple, amior. porbolen, kymr. pwmpl (Pictet, Ztschr. f. vergl. Spr. V, 344), dánsk. vable (pu- chýř), holi. puist (nežit); agau buši (neštovice — Ztschr. d. d. morg. Ges. XXIII, 487), Nias: bcJii (Verh. van het Batav. Genootsch. XXX, 66), mandžursk. busche (puchýř), ostj. samoj. pulb (nežit), laz. pupuU (nežit — Pott, Doppelung 35), samoan. fuafuaini (pimples -— Pratt 128), Vítr, váti, foukati. 129 papala (nežit), sonrhai fus (nežit — Fr. Můller, Grundr. d. Sprchw. I, 2, 158), volof. fithi (puchýř — Dard, Gr^nm. 159), vej. bumbo (nešto- vice — Koelle 152), Maori whewhe (boule — Williams, Diet. 227), jiho- australsk. náreč. pundurpa (puchýř — Teichelmann and Schůrmann, Gramm. of the abor. 40). Bublina. Litevsk. bumbullys, burbulas^ burbuUs (Hsb. Aica;^. Hayíci IV. 1, 90), polsk. b(ý>€l, b§bd^ bulka^ č. bublina^ malorusk. óyjibRa, 6yjib6amRa, 6aHBKa, voroněž. óyobóyrb, charv. bobuk^ slovinsk. puhor^ lat. bulla (strany franc. bouillon^ boule a jiných slov sr. Diez, Etym. Wtb. I, 73), řeck. qvffcúJi;^ nofiqólv^^ angl. bubhle. švédsk. bubbla^ holi. bobbel^ novořeck. X^i^og^ dánsk. boble, Páli: bubbulaka (MeHaeBib, OqepirL *oh. h Mop«oji ii3. nájiH 11), arab. habáb (faqqďať)^ maďarsk. buborék, eston. pul, amqjsk. phá. Názvy různých části těla zakládají se na kořenech, značících » fou- kati, nadýmati*, a to jak v trpném významu (zz nadýmající se), tak i v činném („foukající"). Tak nos zove se v rozličných jazycích „fou- kajícím, founícím* (sr. č. frnák): hebr. a/*, tigríĎsk. afinša (Praetorius, Gramm. der Tigriňa Spr. 130), demotick. venti, osset. findze, ab- chazsk. phyntcák, mandžursk. oforo (sr. maď. orr, vyniklé bezpochyby z *ofr'), Goali: epfóa^ Ešitako: aifóa, Ebé: bíbo, Isňvu: mbémba, Ba- sunde : mbómbo^ Maráwi : 2>«wo, volof. bokan, Bulanda : pfúna, Jasgua : efu^ Adirar: anfiín. Ústa =z foukající: hebr. peh, arab. fam, fum, fu. PHce^ přirovnávané k měchu, sluji často „foukající*, t. j. „dýcha- jící* : skr. phuphusa, šp. port. bofe, ost samoj. páka (Castrén, Wtvrz 169), kopt. uof, demotick. tuiav (Brugsch, Gramm. Démotique 29), áauf (Brugsch, Hierogl. Dem. Wtb. 252), hierogl. ufu, odži huruMn (sr. hung nadýmati se), suahil. pumu (Steere 119; pumua dýchati), Nupe: eje-ftíka (Crovd;her 151), Žulu: papu (Dóhne 268), jorub. fblofólo (C.rowther 108), Vei: foroforó (Koelle 170), vovo (224), herer. epunga (Hahn, Grundz. e. Gramm. 102), Maori: púkorpúka (Williams Diet. 130), favorlang. bagga (Happart, 21), laz. purpu (Pott, Doppelung 35), Krédy hobó (Pott, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXVII, 485), šanghaj. fi (Edkins, Shanghai Dial. 65), amojsk. ht-hú (Douglas, Diet. of Amoy 127). Břicho zn „nadýmající se, nafoukané* : st. h. něm. bůh, puch, anglosask. buc, nordsk. búkr (sr. vlask. buco díra — špan. buqué), něm. bauch, švédsk. buk, č. funék (děloha), lat. venter (souvisí bezpochyby s ventus), dánsk. vom (sr. něm. wanst, pansen, angl. womb), arménsk. phor (sr. č. bachor), rusk. nyao, vlask. buzzo (špan. buche vole, žalu- dek — Diez, Etym. Wtb.* 62), bulh. óypn, tzakonsk. qoéxxa (Pott, Wurz. Wtb. II, 2, 92), maď. pocak, Mahra : chófl, Čaráva : vum, Mbé : Č. Šercl : Z oboru Jazykospytn. 9 130 ^ původu jazyka. fúbum^ Nšo : ftwni, anam. bung (u človéka), bong (u zvířete — Taberd 35, 32), siamsk. phung^ kjawe. buhch, dankal. bagu^ Vei: bu^ Pepel: popóp^ Kanjop jpípcw, Soso: fádi^ Anfue: o/i/, Aro: a/iío, Okuloma: fůro, Čuku /í, a/íu, Bajon: &un/a, Momei^a 6tim, Ngoten: ebiím, Mim- boma: /wwti, Njombe: pfumu; se starohornoněmeckým feííA shoduje se i persk. báhmán (uterus). Jak vlaské bu/fare (pedere) souvisí s buffo (tíhnutí vetru, vichr), tak na 6m, /ii, pu (foukati) zakládá se i pro- ven?. buffo (podex) — týž význam mpjí i následující slova: lit. buUys, tirolsk. fud, fut (též /iď/ť — Schópf, Tirol. Idiotikon 158; ve Vorarl- berku fiidli, fodla 135 — 136), suahil. fupa (Steere 36), pskov. tversk. néneKH (pL), Bari : fungót, Msýa : ppukkil (Brasseur de Bourbourg 499). Tvář : něm. backe (malorusk. 6e6exH kyčle — Mája : bobeš — Bras- seur de Bourbourg 482), rumunsk. búke, portu g. bochecha (nadutá tvář), finsk. poski (Schott, Abhdl. d. Akad. d. W. Berlin 1849, 421), maď. 6tt/a, pof pofa^ osijack. póchtam, mája. ppuJc. Pupek: rusk. nyní, nynom^, lit. bamba (sr. pupeky poupě, pupenec, lit. pumpuris poupé puppá bob, lotyš. pukke květina — skr. phulla rozkvetlý i phut foukati), v nor- ských nářečích bembd, Mampa: puk, Bulom: upuk, Mdmo: pfuru, Gio: fttt, Ašanti: furuma, H&m: pop, Mhe: /w^on, Fulup: /t/ AwZo^, Pepel: pun- áunton, Kisi: půlen, Anfue: ofófoni, Dahone: iwvi (Koelle, Polygl. Afr. 48—49), odži funuma (Riss 186). Pétia, prach, dým a j. : skr. phena (pěna — „nadýmající se"), lit putta (pěna — týž význam přísluší i slovům : zul. pukupu, suahil. pofu, šambal. povu, otomsk. phygí). Prach („co se odfukuje"): samoan. efu- «/«*» Vej: fumu, peruansk. pt*^, Maori: puchu, odži em-futumá (Riss 175), siamsk. fun, mokšamordv. pul, finsk. 2^oly, rusk. nmiB, lat. pulvis, hol- landsk. poor, poer, Krédy: bubbú, mandžursk. puraki, hebr. picha (po- pel, prach). Dým: maď. fust, japonsk. fusbe (kouřiti), avarsk. kchuj (kouř), kazikum. purkhu, futun. afu (Grézel, Diet. Futun. 70), popo, kurg. poí^ť, kanares. hoge (Cole, Gramm. of t. Coorg lang. 70), Mája: buo, jihoaustral. puiju, otomsk. btphi, mexick. poktii (kouř, dech — popoka kouřiti, Bari : purijó), hierogl. fuš (kadidlo — Brugsch, Hier. Demot. Wtb. 547) ; kolos, chhúkča (pára, dým — Buschmann, Abhdl. d. k. Akad. d. W. Berlin 1856, 416), čagat. bug^ buh (výpar, pára — Vámbéry, Etym. Wtb. 208); rusk. polsk. puch (prachové peří, prach, puch — sr. lotyš. pukas peří, Maori : púhi-púhi, které znamená peří i foukati) ; lat favilla (popel), gotsk. furi (popel — fiur oheii m arménsk. húr, anglosask. fyr, staroegypt. haha — Brugsch, Hier. Dem. Wtb. 910), malajsk. pupur (kosmetický prášek — Craw^furd, 147), kirir. puipu (kou- Vítr, váU, foukati. 131 řiti, kaditi), japonsk. cíbuku (péna), gotsk. fón (oheň, genit. funins — sr. něm. funke\ nord. funi (popel — Diefenbach I, 413), port. fona, (jiskra), persk. ferfere (véjiř, něm. fácher, wedel), gotsk. vintrus =z ^zima" (dle Potta od vá váti — „větmatý čas roku* — Wurz. Wtb. I, 304), osnabr. pu/fer („Eierkuchen durch Gest aufgebl&hť* — Jelling- haus, v Bezzenberger Beitr. II, 232), prakr. phuňphamá (,fire of dry cow dung* — Páijalaččhi — Bůhler, Beitr. z. Kunde d. indogerm. Spr. IV, 149). Zápachy smrad. Pojmy tyto vynášejí se mnohdy týmiže zvukovými skupeninami, které označuji pojmy „foukati, vítr**, ježto člověk u výrazu stotožňoval zápach s větrem, poněvadž vítr donáší i šiří zápach ; takým způsobem z kořenů, znamenavších původně „váti, foukati, vítr*, vysvětlujeme na př. následující slova: sanskr. puj (smrděti), jež pokládáme za roz- šířené pit- (původně „váti, foukati"), lat. pus (hnis — řeck. irv-doo), lit. puloti (hnisati, jitřiti se), něm. faíd (původně smrdutý m angl. fotd smr- dutý, šeredný), fr. puer (smrděti — pourrir hniti), vl. pugeo (smrad — puzzóla tchoř), švýcarsk. fáucken („einen heimlichen Wind — fáuck — streichen lassen"), bourguign. faguena (smrad — Mignard, Histoire de Tidiome Bourguignon 65), maď. pos (hnilosf), mandžursk. fungšun (smrad), kanares. holahu (smrad), Nlas: abbujo (smrděti), fulah. bube (zápach, smrad), kamassin. phuptu^ favorlang. bočo^ futun. puanau (smrad), puvao (smrděti), peruansk. ptus (smrdutý). Mája: puuzhal (smrděti), čerem. poš (smrad), mexick. potoni (smrděti), Akra: fudše (smrděti), bonbon (smrdutý — bobokple velmi smradlavý — Zimmermann, Vocab. 34, 35, 48), fu (smrděti), Maori : purupuru (smrdutý), jihoaustr. pua (smrad), tupi pitiú (smrad); v ruském jazyku naxHyrb znamená „fouknouti" i „páchnouti*, významy rozeznávají se od sebe rozličným přizvukem: naxHýrs značí fouknouti, a násHyrs páchnouti. Užívané ve starším anglickém Slang-u fogo (smrad — odtud v jazyce angl. zlo- dějů fogus tabák — Slang Dictionary 1873, 167) sotva asi sem patři, ježto druhý tvar téhož slova, hogo vede se od franc. haut gout. Ve mnohých jazycích (zvláště pak afrických) pojmy „studený, zima, zimavosf * označují se týmiž kořeny, jako slova „vítr, váti** : tak v afrických nářečích Tette i Sena pepu znamená vítr i zimu, v jazyku Inhambane púbo n: vítr, a pibo — zima (Bleek, Lang. of Mosambique 108 — 109), následující slova znamenají „studený*": opée (Basa), ,«/a (Adampe, Dahome), epfa (Anfue), oficUa (Koáma), ofore (Sobo), opfoi (Egbele), ófošére (Ihewe), uofufu (Goali), ohéhúru (Igu), éfúe (Bajom) 132 O původu jazyka. afúm (P&ti), a/í (Bagba), áfúe (Ngoala), efima (Momenja), éfo (P&ram), áli6 (Nhalemoe), pio (Mucája), i-pfóla (Njombe) ihovóla (Meto), fui (Gura), bábi (Sálům), féwi (Káno), ť/8aZna (Čaráva), fulo (Ndob), afóke (Mfdt), peo (Undaza), ifo (Mbe — Koelle, Polygl. 150 — 151); otomsk. he (studený — Naxera 28), japonsk. fuju (zima) a j. ni. Přenesení slov , foukati, vítr** a j. na pojmy abstraktně. Z původního významu » foukati" vytvořilo se prostředkem pře- chodného „nafouknouti* během času množství slov odtažených, zna- menajících nejvíce pojmy „nadutost, pýcha, vychloubavosf, hloupost, lehkomyslnost". Na doklad tuto několik příkladův: lat. vanus, favere (dle Potta ,,liesse sich an eine Gomposition mít á-vá „anblasen, den- ken* — Wurz. Wtb. I, 303), špan. port. ufano (ješitný, veselý), fofo (houbovatý, měkký), starošpan. fanfa (chlubení, chvastavost), špan. bufa (žert, fraška), franc. bouffe (šašek — bouffant nadutý, bouffée trhnuti větru), fanfaron (chvastavý), ^tarofranc. fouffe (maličkost, nepatrná věc — Fr. Michel, Études sur TArgot 169), bouffoi (nadutost, pýcha), bufoi (okázalost, přepych), bobant (přepych, nádhera), bobencier (pyšný — „seurcuidee et bobenciere^ — ,,nadutou a pyšnou" — Bartsch, Chřest de Tane. Fran?. 386, 27), bourguign. fiólan (nadutý, chvastavý — Mi- gnard. Idiome Bourguignon 69), franc. fou (blázen, větroplach — z lat follis — Pott, Wurz. Wtb. I, 264 — 265), normansk. boban (somptuo- sités — bombances — Duméril, Diet Normand 41), benátsk. fofio (dušný, dychavičný), lombardsk. fofa (strach, leknutí — „das Anhalten des Athems, die Athemlosigkeit" — Diez, Etymol. Wtb.* 451); st bulh. iio^CTL, rusk. nycToft (prázdný — vl. „nadutý, nafoukaný**, sr. litevsk. pusti foukati i pustoš prázdný — „nycroft, nopo»cirífi, HesanaTBiň^ — MHKyi;- Kífl, H3B. HMnep. Akb^. Haym lY, 1. 95), rusk. «o«aH*b (hlupák), «y*y (indecl. podvod, klam, šibalství — oks 6h&rb na ♦y*y iz:oBPb Ha^er*'* — „ oklame, ošidí**), archangelsk. uoxÁvb (chvástati, vypínati se), nižegor. novgor. tambov. ♦e*ejia (hlupák, blázen), rusk. *y*HpHTbCH (zlobiti se), pskov. noMna (nadutý člověk), pskov. tver. «6«aHHTB (klamati, šiditi), ♦y*.iHra (ničema), *y*6HK (švihák), charv. bah (nadutý, pyšný), budala (hlupák), česk. pýcha^ py^ný, fiflena^ slováck. ficko (lehkomyslný člověk), polsk. fafateJc (blyskotka, cetka), fímfa, finfa (šálení, mam), fiutyniec (větro- plach, č. fafrnoch, famfmoch), fukac (zlořečiti, nadávati), pyseny^ pý- szatek (nadutý člověk), buta (pýcha), fomfry (vrtochy, brykule), slovinsk. paháč (větroplach, švihák), malorusk. óyjiBÓannb (hlupák), nnH^HK!* (švi- hák — fem. nHH/ía), nRxa (nadutost, pýcha), *yvb (chyba), ^BH^iopRa, Napodobováni pfírodoich zvukův. 133 *oft;^a (nepořádná, lehká ženská) ; angl. ficlde (vrtkavý, lehkomyslný — ve skotských nářečích figgle-faggle špatné chování, klam — E. Fiedler, Wiss. Gramm. d. engl. Spr. 200), holi. fikfakker (větroplach), bavorsk. pupfen (durditi, hnévati se), anglosask. belgan (zlobiti se — „nadmouti se*), aleman. faudeln (oklamati, ošiditi — Birlinger, Ztschr. f. vrgl. Spr. XV, 267), holi. poifen (chlubiti, chvástati se), puffen (founěti, vy- pínati, chlubiti se), jutsk. pampe (chlubiti, vynášeti se) ; tur. hóš (prázdný, daremný, marný — bóš lakirdi tlachání, nesmysl ; poněvadž toto slovo vyskytuje se i v cikánském jazyku, pravdě se podobá, že odsud do- stalo se do mluvy anglických šibalů bosh , nesmysl", kde se ho již před 100 lety užívalo — Slang Diction. 93), persk. fuke^ (vypínání, chvá- stání), arabsk. fachur (vychloubač), avarsk. pudarize (vynášeti se), ka- zikum. chchachchán (zlobiti se, durditi se — „^Tbca, cepAHrbca"^ — ycjap-b — FpaMM.), rusko-cikánsk. tepchučoves (chlubiti, vypínati se — novořeck. t^oůaxcoai^ pýcha, vypínání — Pott, Ztschr. d. d. morg. Ges. VII, 395), rumunsk. pufáiu (nadutosf), Nupe : fusi (zlosf, vztek — Crowther 157), suahil. upumhafu (hloupost — Steere 144), jorub. fonu (vychloubati se), čilsk. hnjhujjun (pyšniti se, býti domýšlivým — Febres 32), Mája: pempemhál (nadýmati se, nafukovati se, ^ahitarse, aven- tarse" — Beltran. Arte del id. Maya 115), pupulhal (naběhnouti, na- dmouti se, vypínati se), agau. chumbitini (vychloubač — Ztschr. d. d. morg. Ges. XXIII, 489), Nías: a-woho-wóho (hloupý — Verhandel. van het Batav. Genootsch. XXX, 75), maď. bohó (hloupý, nadutý). 4. Slova napodobující přírodní zvuky vůbec. Tato velmi četná třída onomatopoických slov zahrnuje v sobě zejména výrazy, napodobtyící zvuky, bezíivotnými předměty vydávané ; velmi často se však stává, že z těchto výrazných slov vznikají i názvy předmětu samých. Pro veliké množsbrí spadajících sem slov a pro roz- sáhlost právě této třídy nebude od místa, odděliti slova, předměty označující, od sloves^ napodobujících rozmanité zvuky předměty vy- dávané. 1. Onomatopoické označování předmětův i nástrojův. Čehož jsme dříve dotekli strany podivuhodné rozmanitosti u vy- jadřování prostředkem onomatopoie rozličných dojmů na sluch dorá- žejících, platí v plné míře i zde; v této příčině pozorujeme v jazycích úplnou svobodu, pravou takřka nevázanost: i u příbuzných národů, ba mnohdy i v nářečích jednoho a téhož jazyka týž předmět nebo 134 O původu jazyka. nástroj označuje se mnohdy naskrze jinými slovy, ač ovšem i v takých případech výrazy sem příslušné jsou původu onomatopoického. Avšak přes to vše nelze připustiti, že při rozhlede ponékud bedlivějším vy- skytují se u výrazech pro jeden a týž předmét někdy i v nejvzdále- nějších od sebe jazycích shody i srovnalosti vskutku překvapující, o čemž snadno přesvědčiti se z příkladů níže položených. K slovům v té stránce zvláště výrazným a všude téměř slovy napodobovacími označovaným náležejí přede vším buben a zvon. Buben. Jest asi málo jazyků, v nichž by se tento nástroj, všem téměř národům známý, neoznačoval přibližným napodobováním zvuků, při tlučení na něj vznikajících. Onomatopoická jich barvitost je tak zřejmá a rovněž tak často výrazným zdvojováním prostého kořene se po- tvrzuje, že strany původu jich nemůže býti žádné pochybnosti; mimo to spadající sem výrazy z různých jazyků jsou sobě někdy nápadně podobny. Na doklad podáváme tuto několik příkladů: polsk. bgben^ charv. bubanj^ drevansk. bumbán^ bombán (MHKyi^idň, Oct. as. IIojiaCcK. CnaB. 3; bobkn Schleicher, Polab. Spr. 147), lit. bunga (Geitler, Lit. Stud. 80), skr. dundubhi (zdvojené dubh-^ sr. č. dup-ati^ řeck. rvn-), dhakkd (veliký buben), drakata (buben), persk. demdemeh (znamená též hluk, šum), rusk. óapaóaHt, kjurinsk. dáldam (Ycaapi, Kiop. as. 544), hauss. ganga (Fr. Můller, Grundr. d. Sprachwiss. I, 2, 223 — Schón, Vocab. 117 — píše gangan) , Bola: kambúmbúlu^ Bulon: íbimbi, mandeng. dundun^ kábung. tantano^ vej. gbengben^ Soso: dundunna^ Kra: dudu^ Čumu: oko-iga^ Mose: gangavo^ Gureša: genganva^ Kaném: tumbal (sr. řeck. TVfiTiavov)^ maď. dob (dobog dupati), Kabenda: ndungu, Volof: ndénda^ Banjun bofnbulan, Nalu: dundun^ Koro: goga^ Jasgua oganga (Koelle, Polygl. Afr. 98—99), odži afumpáng (Riis 152), Nías: tutu („kořte trom* — Verh. van het Batav. Genootsch. XXX, 68), njam- njam. dudu (Ausland, 1868, 1060), arabsk. dubddb^ franc. tambour (ve starofranc. jaz. tabor^ thabour — Bartsch, Chřest. 347), Joruba : gíMÍu- gudu, mexick. htcehwetl, starohajtick. mai-ua-wm fBrasseur de Bour- bourg, Relat. des choses de Yucatan 510), charv. brunda {=, česk. brumle^ drnkačka^ polsk. drumlá)^ angl. drum a j. Zvon^ zvonek. Litevsk. kankcdas^ drevansk. kUJculkk (Schleicher, Polab. Spr. 183), něm. glocke^ klingel, angl. clock^ rusk. kojiokoji^, Bondo: golón- golo^ gongólo^ mal. g6ng^ rumunsk. klopoty špan. cencerro, bask. cen- Napodobováni pfíroclnich zvukúv. 135 cerro-zumbon (W. Humboldt, Gesam. Werke III, 235), cincerria^ cin- znrria^ Odži: dong (siamsk. ding cinkot), normansk. tintinelle (zvo- nek), uigursk. čonk, tur. éingirdák^ tibet rfríř, vej. dzandéan (Stein- thal, Mahde-Neger Spr. 64), joruba agogo^ favorlang. ciocio (6. Hap- part 353), bourguign. dindelle (Mignard, Idiome Bourguignon 47), mong. chongeha^ jao čikengéle^ v nář. Forez-ském (franc.) tchtngletta (Jahrbuch fůr rom. und eng. Litter. IX, 399), charv. cingara^ srbsk. npanopau (slovo to — jakož i nepeneai — snad se táhne ke slovesu np^rn biti — IIoTe6níi, O nojiHorjiaciH 27), maď. csengetffů; dle Spix-a i Mar- tia tuzemci britické Guyany při svých plesech i tancich užívají ji- stých zvonečků, jež nazývají gringcrina (Wood, Natural Hist. of Man II, 614). Francouzská nářečí vyjadřují v písních zvonění různými na- podobovacími slovy: baJálin-balálan, dindan^ trintran^ tintan^ dandin- dandan — catalansk. ningnong, himbom^ bourguign. dyhe-dyhedó (Mi- gnard, Idiome Bourg. 166), v benátském nářečí dindon, v piemontském dandadcdanda (Re v. des lang. rom. IX, 184 — 185); d. rsk. Minglglangl (Hůgel, Wiener Dial. 91). Velmi často hudební nástroje označují se slovy napodobovacími : čínsk. phi-phd (housle), šanghajsk. bi-bo (kytara, Edkins, Shanghai Dial. 46), litevsk. kankles (housle), franc. crincrin (housle — v obecné mluve — Fr. Michel, Études sur TArgot 274, reck. yiyyoaivm hraji na flétnu), vedick. karkari (druh hudebních náistrojů), tur. čakčaki^ v angl. obecné mluvě hurdy-gurdy (druh bas — Slang Diet. 199), maď. nyenyerc (lyra, kolovrátek), darfursk. hikih (housle), vej. sasa; dle Hesycha Thra- kové nazývali kytaru Povyxó- {y,f^Qvytop xi&áQav 0Q^Hsg'^ — sr. rusk. ópen^aTb, č. břinkati). Jak flétna, něm. flote, pocházejí od vl. flauto, toto pak (pře- smyknutím ze fintu-) vede se od flare (foukati), tak i č. dudati, něm. dudeln — pocházejíc od du (foukati — sr. rusk. Ay-TB) — znamenalo pů- vodně bezpochyby „foukati*, sr. i persk. dudu, tutu (zvuky flétny, hra na flétnu), tótak (flétna), irsk. dudog, kurdsk. dudek, litevsk. dudá, du- delp, gotsk. thuthaurn (trouba), tur. dOdtik (píšfala), maď. tutu, dti- dolni (=1 něm. dudeln), kalmyck. dodolchu (zpívati), holi. toeten, tuitefí (troubiti — švéd. tuta), litevsk. turtukle. VI. ciúfólo (píšfala — zufólare pískati, vysmívati se), šp. chifl^a, luž. piskava (flétna), v americk. nářeč. : pibbigwun („Indián flute" — Schoolcraft, Ind. Tr. III, 237), altaj. sipiski kazan. sibizgi, orenburgsk. qH^aara (píšfalka), st. h. něm. fífá, pfifá, vl. piffara, piffero, polsk. fujara (lušaj. fajfuk hvízdati — Lewin, Exerc. 5), čagat. pulaman (píšfala — od pul foukati), santal. pepnret (Puxley 106), v jihoaustr. nářečích uinbirra, suahil. zeze (flétna — E. Steere 136 O původu jazyka. 154). Vedick. scisarpari (trouba), Nupe: kakakin (trouba), bourguign. bombarde (Mignard, Idiome Bourguignon 20), cor-ton-ton (lovčí roh — Mignard 167), tantírligoneUe, arabsk. buk (trouba), tibetsk. dung (trouba), gling (íletna), lit. birbininke (basa — affadeh. kuku). Příklady onomatopoických názvů jiných nástrojů nebo předmětů : skr. krakača (pila — sr. i kazikum. chchnradčani pila, patagonsk. kike" riki pilník, algonkinsk. sisibodíigun pilník — od sisi „the peculiar noise of a íile" — Schoolcraft, Ind. Tr. IV, 374), Odži: engkonsongkonsong 9 (řetěz), kjurinsk. khekheic (berla), normansk. brambrom (kolovrat — Ed. et Alfr. Duméril, Diet. Norm. 51 — abchazsk. barbalk kolo), tautaus (dřevěnky, arabsk. kabkáb dřevěnka — mexick. okakapakak klapal stře- víci), japonsk. dz^dz (růženec — napodobování tiché šeptané modlitby), dakotsk. ipapope (bouchačka — angl. popgun), šošonsk. huhuhwan (se- kyra — Buschmann, Spuren d. Aztek. Spr. I, 642), česk. šíp, vl. „sy- čící" (rusk. inHirbTb syčeti — sibilare), skotsk. tirlytcirly (brčadlo, vlk — E. Fiedler, Wissensch. Gramm. d. engl. Spr. 201); anglo-americk. hurdy-gurdy (druh hudebních nástrojů), tooting-tub („puritánské slovo pro varhany" — Bartlett, Diet. of Americanisms 483), čagat. čókuč (kladivo := jakutsk. čokočču „dřevěné kladivo" — dosl. „bouchající* — Vámbéry, Etymol. Wtb. 73), persk. čenčeh, kóbtn (kladivo — kóbulm bíti, tlouci — xán-TBiv; vej. gbogbo kladivo, afghansk. tatak — Trumpp, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXI, 65) ; proven^. tarrabas (řehtačka — Die- fenbach, Wtb. II, 686; sr. lit skrabálas — Geitler, Lit. Stud. 109, řeck. xQÓxaknvy polsk. klekotka, staro-franc. cliquctte — ,j'ai ouy une cliquette sonner . ." Bartsch, Chřest. 467); hotentotsk. sús (hrnec — od onomatop. sú vařiti, vříti — Hahn, Spraché d.#Nama 73 ; sr. šp. vl. marmita m franc. marmite » hrnec na maso** — dle Frisch-a „Naturausdruck von dem Sieden des Wassers** — marmotter bručeti, bzučeti — Diez, Etym. Wtb.* 204); vých. tur. šangurak (číše, pohár — „cinkající** od šangur cinkot; po- dobně i jakutsk. čorogon číše — vede se od čorgui cinkati — Blau, Zeitschr. d. d. morg. Ges. XXIII, 271—272), pers bullmleh (nádoba picí) — sr. ar. persk. balbalah (klokot vody z láhve vylévané — Ri- chardson Diet); ve mluvě vídeňských šibalů kracher n: bambitka; kussa m-puh (ručnice — Lichtenstein, Reisen I, 656 — sr. kološsk. llike- hluniku^ botokudsk. pung ručnice i užívané v australském nářečí Barra- bulův bum-bum , double gun" — Wood, Natural Hist. of Man II, 104; naproti tomu č. bambitka zjevným působením onomatopoie přestro- jeno z panditka „die taschenpistole", pocházejícího od vl. bandito — Brandl, Glossar. ill. boh. mor. hist fontes 218). NapodoboTání přírodních zvukův. 137 Krk^ hrdlo často výrazné vyjadřuje se hrdelnicemi, k nimž ne- zřídka přistupiy e ještě r : Žulu : qoqoqo (Ddhne 300), osnabr. keke^ ka- zikum. qaqari^ ugaljachmuc. katkaklj (Buschmann, Spuren d. Azt. Spr. I, 688), něm. gurgel, ve frane. nářečích gargari (bourguign.) gargou- lette (Jura), gargóllette (Mignard, EKstorie de ridiome Bourguignon 74), č. krk^ maď. kurk (ve starším jazyku — Donner, Vergl. Wtb. I, 46), finsk. kurkku, staroprusk. gurkle (Pauli, Beitr. VI, 423), cikánsk. karJo, est. kůrky abchazsk. qyrqyk, litevsk. gurklys (vole), žmudsk. kakarine (Geitler, Lit. Stud. 89), d. luž. gorgava^ bosn. gargljan^ slo- váck. gágor^ bulh. rpii^iyH, islandsk. kfuerkur^ dánsk. qyárk^ rumunsk. grumaz, arabsk. ghabghab^ gharghar^ mokšamordv. kirga^ Tupí kuru- kába^ Maori: korokoro^ malajsk. kronkong (larynx — Grawfurd, Diet. 80), santalsk. gurgurau (Puxley 53); sr. i řeck. ^Qoyxog. Mimo tato slova stává ještě veliké množství podstatných jmen, kořeny onomatopoickými utvořených a šum i hluk buď v obecném toho slova smyslu, bud vzhledem k jistým předmětům vyjadřigicích. Přestaneme i zde na některých dokladech: skr. diadšdéh (pleskání, šphchání vody), dzandzhana (břinkot), džandihá (šum padajícího deště), ča{áča{á (rachot, hřmot), kalákala (křik, hluk, lomoz), phumphuá (sykot doutnajícího hnojiště). Nezřídka v písemných památkách potkáváme se i s výraznými alliteracemi : pa\u ra\'tti ghai^\á (, hlasitě zvon cinká'* — Málatimádh. 74, 20), ra{antáh k/ira\áh ka\u („vrány pronikavě kváka- jící* — Ká^ikh. Petr. Wtb. VI, 241), kara{a tvaň ra\a („vráno, ty kvá- kej! Ind. Spr. 2813), bhrátag čátaka kiň vrthátira\itáíh (bratře kukači, nač daremně kukáš?* Ind. Spr. 3503). Příklady z jiných jazykův: persk. smseneh (šum letícího šípu), ghulghul (hluk, šum švitor), čákéák (břin- kot mečů), belbele (šum vody z láhve vylévané), čekček (šum padajících kapek), čikčik (prskání mokrého hořícího knotu) ; arabsk. dabdabat (ví- ření bubnu), zafzafat (fičení větru), zamzamat (rachocení hromu), ghat- ghatat (klokotání vody v hrnci), dakdakat (šum, břinkot), taktákat (du- pot), šakšakat (křik, hluk), fakfakat (vytí, štěkot), hashasat (hluk, šum); tibetsk. čheni-čhem (rachot při zemětřesení), gog-gog (zvuk rozbité ná- doby), ung-UThg (hluk, šum), hdu-hzi (hluk); japonsk. batabata (třepe- táni křidel, dupot), boriborito (chroupání), buc-buc-to (kypící voda), ěobočobo (šum deště), doku-doku (klokotání vody z láhve tekoucí), don- don (víření bubnu), dorodoro (rachocení hromu neb děl), garagara (ra- chot vozu), gatagata (sound of rattling, slamming — Hepburn, Jap. Diet. 72), gotogototo (klokot vody), hotohototo (klepání na dvéře), kaci- kaéi (břinkot), riuriu (svist, fičení koule), tótó (fičení větru), šobošobo 138 O původa jazyka. (šustot, šum dešté); peruánsk. čačua (hluk), čakakaka (šum kypící vody — Bastian, Ztschr. f. Ethnol. IV, 217), čiuiuiuiniči (šustot větru); tur. dupdurin (klepání, tlukot srdce), anglo-ind. gól-mól (hluk, šum — Slang Diet. 179), anglo-americk. pow-woic (hlučná schůze za politi- ckým účelem — Bartlett, Diet. of Americanisms 336), guaraunsk. hoho (hudba), bavorsk. pflumpf (^dumpíer Schall" — Schmeller I, 450), tirolsk. gragoll (hluk — Schópf, Tirol. Idiot. 204), d. rak. daidUdum (hudba, zpév — Hůgel, Wiener Dial. 207), dánsk. homp, bump (ude- ření); norm. pataclan (šum předmětu do vody padajícího — Duméril 169), trumutu (hluk, šum); proven^. trampol (hluk), starofranc. terri- buris (ze 14 stol. — „vřava, hluk, povyk** — Michel, Études sur TArgot 78j, franc. pop cancan (jistý tanec — tak zvaný pro křik a hluk, který jej doprovází — Michel, Études 89), gaelsk. btvmp (temný zvuk) ; man- džursk. tongtong (víření bubnu), iing čiang (znění hudebných nástrojů), Nupe: gbogungbogun (ozvěna — Gro^vther 161), siam. /j (zmatek, hluk), fotfet (čvachání v blátě — Pallegoix, Diet. 138), jnbjab (třepetání křídly), khriau (křik, jásání dětí); anamsk. ótét (vrzání dveří), rung- tang (rachot řetězů), Bari : gringring (zemětřesení) ; dakot. haha (vodo- pád — vl. „smích" t. j. vody — „from she curling of the waters** — Riggs, 71 — sr. maď. hábota vodopád, i sibirsk. BopicyH-B vodopád — - „vrčící**), bulh. xa^xa („zvuk, jímž se koňský klusot vyznačuje**, Erben, Sto prostonár. poh. 343), lat. taxtax (napodobuje bití — j,tax tax meo tergo eriť^ — Plaut.), řeck. naTtná^, nanananná^ (u Aristofana — o bě- havce). Ráz onomatopoických sloves sem příslušných vysvětlí s dostatek příklady níže položené: řeck. xavaii^^iv (praskati), fnwQt^siv (kvičeti), xsd^Biv (rozbiti, rozdrtiti), ^QvUaauv (rozdrtiti), nanfátraHv (bounti), xXvdď ^sffdai (vlniti se), xaQxaiQSfv (hřměti, třásti se) xXdyyěiv (zvučeti, řinčeti — něm. klingen)^ xpo&dV^tv (šuměti, zvučeti), nofiqoXť^éiv (kloktati, prýštiti se), ^oQ^oQ^Céiv (kručeti v břiše), nornd^kiv (pleskati, plácati). K životným bytostem vztahují se : xov&oqí^J^hv (nejasně mluviti), ótoHI^bív (úpěti, hoře- kovati), ^aii^axí^Hv (zimou se třepetati, cvakati zuby), fiOQfWQé^Bip (ustr- nouti — fWQfjivQÍCBip zvučeti, bručeti — lat. murmurare^ tamil. murumuru mručeti, bručeti — Caldwell 468) yoyyé^eip (bručeti), \^i&é^B(T&ai (šišlati, šeptati — Leo Meyer, Vrgl. Gramm. II, 56), oiC^siv (hořekovati), qpoi- fidffffM&at (founěti, supěti), xatxhív (výti); novořeck. ^Qovxovpiai (bučeti, šuměti), xovxlovxi^d} (klokotati), hXvQÍi<o (bučeti, zněti), t^ít^iqí^gí (prskati, praskati, škvafíti se), rovQTnvQiCoa (třásti se zimou); česk. praskati^ řin- četi^ rachotiti, břinkati, drnkati, bouchnouti, puknouti, čišeti, dupnouti Napodobování přirodnich zvukův. 139 (rusk. TonHyib); slovinsk. prepeléti (létati, třepatí se), trkati (klepati), uliti (výti), vervráíi (prýštiti se, vříti), čmigati (špatně hráti na hudební nástroj), bóbotáti (temné zvuky vydávati), fofotaťt (třepatí, třepetati křídly), homoněm. kracksen^ qaacksen (»von dem hefligen fallen und zerquetscht werden" — Mieck, Arch. f. d. Stud. d. neuer. Spr. 47, 220) ; d. rak. quigerzen (vrzati, skřípati — Húgel, Wiener Dial. 124), fikizn (vrzati 207) ; švédsk. krossa (rozbíti, rozdrtiti) n: angl. crush^ gotsk. hiustan^ v něm. nářečích kraspeln, kruspdn^ kroséln, hnuspern^ vl. crosciare, scrocckiare (praskati), polsk. chrzgst (crepítus), rusk. xpycHyxb, xpycTfeTB, litevsk. krušti (Diefenbach, Wtb. II, 468), gotsk. gakrotan (roz- drobiti, rozdrtiti), lit. gresti (skřípati), krakti (šuměti — krokti hroch- tatí — sr. rusk. rapsaTb, rpaicaTb, rypicaTb, rpyícarb, RapsaTb a j. — MRKyi^fciň, Ha6juo;i(. n bubo^u 91—92), smol. óaóaxHyxb (silně udeřiti), rusk. roicaTb (uhoditi, bíti, tlouci), irkutsk. xMHbKaxb (zvoniti), archangelsk. qHpy»c/íaTb (bublati — o potůčku — nisk. «yp«iaTb), švédsk. mullra (rachotiti — o hromu), holi. kríkkrakken (praskati, vrzati), rinkinken (cinkati, klin- kati); osnabr. iurren (šuměti); něm. trampeln =: gotsk. gatrudon (šla- pati) z=, švédsk. trSida (vl. trotiare^ irsk. trot^ bret. troad noha — Diefen- bach II, 683); švédsk. braska (bouřiti, hulákati — dánsk. braske izz něm. prunken)^ gotsk. reiran (třásti se). Mnohá slovesa s náslovným tr (gr. kr^ dr a j.) jsou rázu napodobovacího : skr. tras (běžeti, třásti se), lotyš. tremt (dupáním odháněti, lehati), trepti (dupati), lit. tremti (dupati), trimti (třásti se), lat. tremere^ řeck. Tgífi-eiv („malerisch wegen der Gruppe tr, welche den heftig wirbelnden Laut r ein sich enthálť* — Pott, Wurz. Wtb. II, 2, 413), tQéx-sív (běžeti), gotsk. drunjus (hluk, povyk), něm. drohnen, řeck. &QTivog (nářek), &QÓog (hluk), irsk. derdrethar (křičí, zvučí), bělorusk. AP^M^aTb (= rusk. ^eóeaacaTb), st. bulh. TptCHa&TN (udeřiti — o blesku), rpocKA (hromová rána), lit. trašketi (chrastiti), gotsk. thriskan (mlátiti — J. Schmidt, Verwandtschaftsverh. d. indogerm. Spr. 40), gadh. dranndan (bzučeni). Jak vůbec v kořenech napodobovacích sou- hlásky mají význam mnohem důležitější, než samohlásky, viděti na př. ze přirovnání mezi sebou následujících slov, označujících pojem „křičeti* : č. krákati, s^křék, křičeti, lat. croc-itare, krok-ati^ polsk. kruk (havran) — skr. krug — k náslovné skupenině kr přistupují zde veškeré samohlásky, působíce ovšem změnu v odstínech významu; sr. i angl. crash, crush, crunch, craunch, flip, flap, flop, flump (Tylor, Early Hist. of Mankind 67), babble (tlachati), bibble (vzevříti, kypěti), bubblfí (bublina), dralMe (zamazati), dribble (kapati), dabble (=: „planschen"), d^ble (potopiti, namočiti — E. Fiedler, Wiss. Gramm. d. engl. Spr. 130), anglosask. 140 O pÚTodu jazyka. cnudan (udeřiti^ hí\j) — něm. knacien, knicken^ angl. knock^ dolno-něm. knucken (^lebendiger onomatop. Vocalwechsel^ — Diefenbach n, 571). Skr. ginás^ gitJcte (cinkati), skotsk. br(ígh (puknutí — lat. frag-or^ lotyš. hraJis mezisl.), lit. hurheti (pleskati, klokotati), dziriginti (na housle hráti — Geitler, Lit. Stud. 82) ; vedick. děadSdéh (syčeti, sršeti), pruš (vystříknouti, stříkati), prtUh (founěti); č. stříkati^ něm. spritzen^ vl. sbrtzzare^ srb. brizgati^ lotyš. burzgulét (bubleniti se), rusk. ópuaraTB, npu- cKaTb, finsk. prijskua; lotyš. dúkt (šuměti — starosask. dunida dróhnte, česk. dun&ij ; lat. clango — řeck. xittyyi}, angl. clang (řinčeti), st. h. něm. Uingan (ve slovech onomatopoických jeví se nepravidelnosti v po- stupném přehlasování — Lottner, Ztschr. f. vergl. Spr. XI, 166 i násl.). Příklady z jazyků neindoevropských : tur. čingramak (zvoniti), se- slenmek (zvučeti, zníti), kúmkúm etmek (zníti), avarsk. thůrthudize (třásti se), finsk. túrján (šuměti), tórrútán (praskati), perm. torskátá (bu- ráceti), mordv. tandadan (cválati), finsk. tinnitán (jasně zníti), suhisen (šustěti) 1= huhun^ tatar. tur. biš, btíš (vříti, péci — „lautnachahmung des zischenden toneš beim kochen, sieden und braten" — Vámbéry, Etym. Wtb. 205), nigur. biš-mek (vařiti se, vříti) z= kirg. pusmek, tur. pišmek (vařiti, péci), čuvaš. pis' (bouřiti, hněvati se), čagat. kaklamak (klepati, klektati), kakmak (klepati), kankirmak (zníti) ; kanursk. zim- zim (ohřívati se — o vodě — „von dera singen des wassers*' — Barth, Samml. Centr. Afrik. Vokabul. 134), Žulu: papá, papama (třepetati — „flutter**, o ptácích i motýlech), zazazamisa (třásti, otřásati), qekeka (prasknouti, puknouti), qongqpta (klepati), quqa (klusati), síam. dang (zvučeti, zmti), phiu (hvízdati) ; dakotsk. kakokoka (cinkati, řinčeti), ka- kuká (na kousky rozbiti), koka (zvoněni), papopa (rozmáčknouti) ; sessut kikiilela (cválati), pipi (o píšťalce — Schrumpf, Ztschr. d. d. morg. Ges. XVI, 472); Galia: kakadéeda (praskati), dadadadžeda (bíti — Farrar, Orig. of Lang. 77), sečuánsk. čulola (rozliti), phaphamá (třásti se), šašan- jega (syčeti, klokotati — o vodě v hrnci), tútúulu (bíti, bouchati), santal. rau-rau (praskati — Puxley 112), staroegypt. Zrf, ler^ rel, rer (kouleti se, brčeti, točiti se — Brugsch, Hier. Dera. Wtb. 863), kehkeh (vysekávati), Bari: uugó (bouřiti, bučeti), Fulah: dudadi (udeřiti), manding. dorong- dorong (klusati — Macbrair 46 — sr. jihoaustral. hákkabakkandi klusati), Jao: ňuňuútísja (stříkati — Steere, Yao lang. 91), peruánsk. sakhikkakka (chrastiti, šramotiti), pupu (stříkati), kakni (praskati), pahakaka (puk- nouti), kikiki (vrzati); čilsk. thuřhurkun (praskati, vrzati, skřípati), či- nuk. koko (tlouci, bíti), klakwulk (křičeti), buckhhnltšhub (vařiti, vříti — G. Gibbs, Vocab. of t. Chinook lang. 10) ; havajsk. o-e-o-e (pískati, zpěv. Napodobováni pfirodnich zvukúv. 141 šum vln — sr. v jaz. Lao : a-6-oA zpívati — Bastían, Reise durch Kam- bodja 301), oMéluIea (klátiti, potřásati), hauhau (bíti, Uouci), he-he he-e (uletěti, zmizeti) ; mexick. okokotokak (puklo), okakalakak (řinčelo) a t. d. Jisté třídy slov vyjadřují, jak se zdá, zvláště případnými i výraz- nými zvuky jisté významy onomatopoické, pročež ve mnohých jazycích zvukoslovnou svou stránkou nápadně se shodigí. K takovým slovům náleží na př. syčeti, pískati vyjadřované velmi často prostředkem ná- slovné sykavky: n^iiiTaTH (sr. i ckhctatn), nisk. nun^Tk, cHimyTb, mymy- KaTb, mHKaTb, menraTb, malorusk. cncaTR, polsk. syczeé^ sykaé^ szeptaé^ éwisnqé, luž. sykaé^ syčec^ slovinsk. sičcUi, phíkati^ srb. ipiqaTH, česk. sy- četij síkat% syptěti, sopka, šeptati (přestrojením temných souhlásek v jasné ze šep vzniklo éeb-: éeb-rati, žeh-rák — sr. skr. diap „še- ptati, šeptmo bohy vzývati, pošeptmo se modliti), lat. stbilare, susur- rare, vl. sibilare, fr. siffler, souffler, špan. silbar, rumunsk. sesei, sopti (přít č. šoptesk — slovo to vzato ze slov. jaz.), řeck. (tíCbiv (aiyfióg), ípiůvgi^etp ; st. h. něm. eispUón (šeptati — něm. eischéln), něm. eischen^ holi. sissen, anglo-americk. to siss (někdy i v Anglii užívané), maď. SBiseegni, susogni, est. sizisema, dzisema, sozima, bavorsk. eispern, eis-- piizen (šeptati), lotyš. sikt (syčeti), litevsk. sug-ti (výti, kňučeti — malo- rusk. aypaaTb pištěti), tur. sizghirmak, hebr. éárák, arab. zafar, tibet. si- skad, tamil. surú, lušaj. sai-dk (to whisUe — Lewin, Exerc. in t. Lushai Dial. 13), tonga: sisi (syčeti), samoan. sist (to make a hissing noise — Pratt, Samoan Diet. 179), dakotsk. aziéi (šeptati), šinča (syčeti), iožo- dován (hvízdati — Riggs 276), žižidovan (uspati, ukoUbati). Bitij tlouci i slova s podobnými významy mnohdy vyrážejí se prostředkem náslovného bu nebo pu: Viradur. bumara (biji — sr. č. buben, lat. botnbus a j.) bumerang (známá házecí zbraň australských tuzemcův), kamilaroj. buntan (biji), č. bouchati, puknouti, rusk. óyxHyrB, nyRHyrb (slovinsk. póknoti, polsk. p§knqč, st. bulh. nAKN&TN), est. pók- suma, msid. bokni, áÓDsk. piJckc, pokke, švédsk. pocka, bavorsk. i^ump^^, pumpes (výprask — Schmeller, Bayer, Wtb. I, 392), madekask. poka (biti), est pauk (udeření, prasknuti). Argot: bucher (Uouci, bíti — Mi- chel, Études sur TArgot 76), st. franc. buquer (klepati na dvéře), buter (klepati, bíti), dánsk. bump (udeřeni, padnuti) a j. V podobném významu užívá se, zvláště v jazycích indoevropských, kaíp, klap. O velikém rozšíření tohoto kořene v jazycích slovanských svědčí následigící slova: st. bulh. kachath (bíti, udeřiti, klepati), rusk. KxeiiaTb, BJiesaib (klovati), icjieBeraTb (místo klep-), zjionnyrb (bouchnouti), xxon-aTb (pleskati rukama), zjion-oTu (starosti), srb. luienaTH, KJieiiHyTH 14S O původu jazyka. Rjien-Ka (zvonek — rumunsk. klopot)^ Kaener (cinkání zvonku), KacnerarH (klektati, řehtati); slovinsk. klepati, kiopotati, Mepetati, kiepec^ Mepetec, klapovuénica (poliček); polsk. A;/tfpe/c, Mepnqc, klepadlo^ klepka (dužina), bulh. KJianB; česk. klepati, klapati, kiofnouti, Jdov-ati, klevetati (z klep — sr. klepy), kláb-ositi (t. j. jazykem klepati), klop^ýtnauti („nohou ude- řiti, sr. lotyš. klúpt klopýtnouti =: litevsk. klupti, ném. holp-em — Pott, Wurz. Wtb. V, 112), klep-eto (sr. řeck. sdsn-Tsip krásti — „ chňapnouti "), luž. klepač, klapora (kladivo), klapac ( — vo durje klepati na dvéře). Neméně kořen klap jest rozšířen i v germánských jazycích: st. h. ném. cluffón, chlaphón, stř. ném. klaffen, něm. klappen, klappern, stř. h. ném. klapem (klábositi), odtud klapperminne (tlachalka, štěbetavá ženská); st. h. něm. clophón, dofón =z něm. klopfen (sr. též klaffen hafati), anglosask. clappan, angl. chp (klepati, pleskati, tleskati), clip (zkrátiti, ostříhati), clapperclow (vyplísniti), ichelp (štěně); holi. klap (udeření), klapaard (tlachal), kJappeijen (klevetati — něm. klatsch, klatschen), klap- pen, klapperen (rachotiti, řehtati), dánsk. klap (udeření), klappe. klap- pre, švédsk. klappa, klappra. Litevsk. klapóti (klevetati), klupti (klopýtati), klapata (obtiž, sta- rost), kaihá (mluva, řeč — sr. česk. kláb-ositi, skr. džalp mluviti). Na témže původním kořeni zakládá se bezpochyby i lat. crep^áre (zníti, zvučeti, vrzati, klepati, franc. crever, špan. quebrar míst. *qreb — zlá- mati — Pott, Wurz. Wtb. V, 107), crep-itus, crep-undia (dětské hračky) — sr. řeck. xkiTťtiív (krásti), xoMn-tHv (klepati, dlabati), xQr^n-id- (střevíc — „co klapá, vrzá" — lat. crep-ida), xQmn-áhi (šum v hlavě, podnapilost), xdlago^ (poliček), yíldqp-éit (dloubati); řeckému xíU^r- od- povídá gotsk. hlif^a (kradu), hlif-tas (zloděj), staroprusk. au-klip-ts (ukrytý), v angl. zlodějském jazyku clift (krásti, vzíti — Slang. Diet. 120). V románských jazycích slova od klap pocházející zdají se býti vzata přímo od germánských: franc. glap-ir (hafati, štěkati), clahaud {zn něm. klaffer), clapotis (vlnobití), cmíp (udeření — z cólp — sr. i cla- quer tleskati); vlask. colpo (rána, udeření), caleffare, gáleffare (haniti, tupiti — rusk. KJienaTb), špan. gólpe (udeření). Příklady z jiných ja- zyků: persk. kelbitán (kovářské kleště), kelep (zobák), rumunsk. klip-i (klip-esk mžikám, mhourám — „očima klap-ati" — sr. česk. klap-ka), hebr. keleb (pes — od káleb štěkati — něm. klaffen), arab. kelb (pes), maď. kalapálni (bíti, klepati kladivem), kalapács (kladivo). Velikého rozšíření došel též kořen kap {hap, chap), a to nejen v indoevropských, než i v druhých nepříbuzných jim jazycích ; ježto význam tohoto kořene je „vzíti, chjrtiti, dostati", pokládáme hap, chap Napodobování přírodních zvuků v. 143 za nejvýznamnější a bezpochyby i nejstarší jeho tvar, jenž malebné prvníma dvěma hláskama vyobrazuje otevření, a koncovou retnicí za- vření úst; nejvíce s tímto hap^ chap sbliži:gí se tudíž franc. happer, něm. happen^ česk. chnapati^ jež pokládáme za rozšířené chápati. Sem patří následigící slova: lat cap-ere i habere (ač první sloveso znamená „vzíti", druhé pak „míti", tož přece spojitost jich, nejen zvukoslovná, než i významová, jest patrná: pojem míti často vyvíjí se z pojmu bráti, vzíti — čemuž na důkaz postačí ukázati k česk. jmouti i miti, vzniklým z kořene jam = „vzíti" — sr. rusk. hm^tb míti a -HvaTb v no-HMaTB ch)rtiti — st. bulh. nuatn), řeck. xán-rstv (vzíti, chopiti se), xófttj („uchopení", držadlo), č. chop-iti, cháp-ati^ rusk. xan-aTB, xan-nyrb (chytiti), pskov. tver. naniiTb (ukrásti — čap — vysvětluje se změkčením z kap sr. i č. čap-nouti)^ nao-éuETb (tahati), bulh. xaoB (kousám), zaHir& (kus chleba — rusk. o-xan-Ka náruč), bělorusk. hab-ac (chytiti), chop-ac (♦uofl. 3aiucKH XII, 1, 7), lotyš. kampt (vzíti, chňapnouti — jež Geit- ler — Ldt. Stud. 64 — srovnává s česk. čap^nouti^ kterému pak i par- mesansk. ciapar chytiti a zyrjansk. čapka beru odpovídá — Castrén, Gramm. Syrj. 10; mezi kap i čap — zvukoslovně stojí cap: rusk. ij^n-ByrB chytiti), holi. hap (kousnutí, kus), happen (chňapati = franc. happer)^ vlask. ceffo (tlama, morda), parm. cifar chjrtati, chňapati), sicil. daffa (tlapa, pazour — „chytající" — Diez, Etym. Wtb. II, 18), kom. cafos (capere, invenire — Ebel, Beitr. V, 155), albánsk. kap (beru, chytám), starokelt. cacht (otrok — „chycený" = cap-tus)^ arménsk. kaprem (váži, poutám), kaptél (bráti), kaput (kořist — Diefenbach, Wtb. II, 441), ve mluvě vídeňských zlodějů kappen (chjrtati, krásti — Die gefahrlichen Klassen Wiens 151), záp. rusk. ra6aTb (bráti, do- týkati se), gadhael. ceap (chytiti), kymr. cipio (rapere), nordsk. kippa (chopiti se čeho, přivlastniti si), švýcarsk. kippen (surripere), anglo- sask. cépan (chytiti, držeti — zde jeví se tudíž lat. capere i haibere v jednom slově), staroproven?. cobetctd (lakotnost, chtivost — Bartsch, Chřest de Tane. Fran9. 8), persk. kepiden (vzíti, odejmouti); v angl. zlodějském jazyku to get copt („to be taken by the poUce" Slang Diet. 128 — to cop a beating dostati výprask, copper „poHcajt" — dosl. ,chy- tač, chňapoun"); laponsk. hap-ade (po něčem sahati — Budenz, Beitr. z. Kunde d. indogerm. Spr. IV, 235), avarsk. chápize (ch)rtati), chjur- kul. chapwágis (chytiti), kjurinsk. ghab (hrst), tur. kapmak (vzíti, chytiti), kap-kan (osidlo, léčka), finsk. kápia (sáhnouti po čem), est. kápan (vzíti, krásti), mordv. kapečkn (sahati — Donner, Vergl. Wtb. I, 80), est. hapsahtama (hltavě chňapnouti — Wiedemann, Wtb. 43), maď. 144 O původu jazyka. hapni (dostati), altajsk. kap (chytiti), jakulsk. kcib^ kababin (ch]rtiti, cho- piti se), čuvaš. kip (chytiti, kousati), kip-čik (kleště); Žulu: uku^kaba (sahati po čem, kopati), činuk. tl-kop (to cut, to chop — Gibbs 10), staroegypt. kabkab („kurz und klein hauen** — Brugsch, Hier. Dem. Wtb. 1511), šoagall. kabe (mám, beru — Schmidt, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXII, 234), arab. gabasa (bráti, vzíti prsty), qabaza (bráti, vzíti), Galia: kába (chytiti, vzíti), činuksk. žarg. kapswalla (krásti — School- craft, Ind. Tr. V, 548), anamsk. kap (morsu apprehendere ad manden- dum — Taberd, Diet. Anam. 47 — káp sonus pulsůs rei aliciqus — Taberd 89) ; čínsk. kia, v nářečích kap (chytiti, bráti — J. Edkins, Ghina's Pláce in Philology 378). Jiný kořen, tolikéž v jazycích velmi často užívaný, jest iap „bíti, tlouci, udeřiti, dupati '^ ; ve zvukoslovné stránce kořen může podstupo- vati změny ve své samohlásce (tep, tip^ top, tup) aneb proměňováním temných souhlásek v jasné (rfaft, tab, dap a j.) Rozsáhlé jeho užívání dosvědčují položené zde příklady: č. tepati, tupiti, dobidi, dupati, rusk. Ton-aTfc (dupati) — skr. tup, řeck. vón-tBw, lit. tapnoti, (ohmatati — Geitler, Lit. Stud. 116; něm. tappen, v sedmihradském nářečí tapschen dupati — Gradl, Ztschr. f. vrgl. Spr. XVII, 25), tapšteti, (klepati, poklepávati), rusk. Tiin-aT& (tlouci, sekati, bíti), malorusk. lynaTH, TynoTHTH (dupati), slovinsk. tipati (chmatati, tápati), bulh. vbmh (šlapati), slováck. dup- nuť (uhoditi, udeřiti), charv. tápati {= něm. tappen), depiti (udeřiti)^ tepsti (bíti, tepati) ; persk. tepiden, tebiden (potáceti se, padati, tlouci — o srdci), cikánsk. tap, dap (udeření, rána, třesk), rusk. xonop* (sekyra, top-or — arménsk. tapar, persk. tabar, tavar, arabsk. tavar^un maď. topor, finsk. tappara, est. taper — Donner, Vrgl. Wtb. d. Finn. Ugr. Spr. I. 146), arm. topjel (bíti), bourguign. tipe, taupe (rány — „coups* Mignard, Idiome Bourguignon 167). V čudských jazycích týž kořen v témž význame jest neméně četné zastoupen: finsk. tapan (bíti, mlátiti, zabiti), taputan (klepati), topsin (šlapati), tápán (sahati po čem), est tapan (zabiti, píchati), tcňfan (chytiti, najíti), veps. tappan (bíti, mlátiti), votj. ta- pan (bíti, zabiti, mlátiti), éapko (bíti), livonsk. tapp (zabiti, tlouci), permsk. tapóta (udeřiti, bíti), mordv. tapan (bíti, tlouci — mon dap-an biji, tluku — Ahlquist, Mokscha Mordv. Gramm. 8), maď. tajysolni (pleskati), tapodni (šlapati), tapni (hmatati, ohmatávati), tapogatni (dotýkati se — csapni bíti), lapon. tapatet (dosáhnouti), tejyčet (tlačiti, potlačiti), tatar. tureck. tepmek (šlapati), tapmak (chytiti, najíti), est. túpima (dupati, str- kati). Z významu „udeřiti, bíti* vyvinul se význam kapati: ňnsk.tipun, tippán (kapati — tippa kapka) = est. tíban (finsk. tepon poskakovati. Onomatopoické kořeny tap, tak. 145 tappa tečka). Čagat tap (rána, Šlápnuti), alt. tap (podrobeni), tur. ta- pamak (bíti, šlapati), tapanía (rána, poliček), jakut, iaptai (kovati), ču- vaš. tap (strkati, šlapati), uigursk. tepmek (rozbiti, rozdrtiti), čagat. tep- kelmek (capati, třepetati se), kirgis. t^mek (strkati), taptamak (rozšlapati), mongolsk. dabtacho (kouti) ; arab tabl (buben), tabbál (bubeník); staro- ^gypť ^^ (Wti, píchati — Brugsch, Hier. Dem. Wtb. 1627), hebrejsk. tháfaf (bíti, strkati — Íh6f — kotel, buben) siamsk. íhap (tlačiti), ioh (dáti poliček), thub-toi (bíti — Pallegoix, Diet 830), anam. dap (con- culcare — Taberd, 130), dáp (caedere), činsk. tá, v nář. tap, singal. dftpu (bíti), čilsk. thupun (bíti), thuputun (zle s někým nakládati — Febres, Dicc. Chil. 77), nagsk. taphetoko (bíti — Hodgson, Aborig. of t. East. 6), gjarung. tatup, vaju top, santalsk. dhop dhop (Puxley 37), fulah : teppere (noha), malajsk. iampar = javansk. tampcd (rána, ude- ření rukou), samoan. táfue (bíti — Pratt 195), singph. dupu (bíti), Mája: tipontip (puls — .co bije* — Beltran, Arte del idiom. Maya 210 — sr. česk. tep-na); tarahumarsk. tepur/r, dtpurá (sekati, bíti — tepeguan. títpure sekyra := tarahum. teptéraka — Buschmann, Spuren d. Aztek. Spr. I, 96), čvančamaj. tuptdu (sekyra). Největšího rozšíření došel však kořen, s předešlým v násloví totožný, avšak na konci hrdelnicí se uzavírající : tak (tuk, tik) — obecný jeho význam jest .bíti, dotýkati se". Skr. kořen sem příslušný jest takš (te- sati — snad i dag = řeck. dcuf-mv kousati — pův. „dotknouti se" ?), lat. teZ'0, tang-ere (tag-J, dig-itus (prst — asi tolik co „dotýkající se* — sr. řeck. tt-ray-áv i ddx-tvloí; s ním bezpochyby souvisí i déxa 10 — jakožto počet, zavírající v sobě úhrn všech prstů), řeck. ť^iy-ofítr, ůiy- «fr, gotsk. tek^an (dotknouti se), holi. tikken (prsty se dotknouti), tik (klepnutí), vlask. toccare, franc. toueher, st. h. něm. guchón, něm. euk- ken, st. fr. touquer (dotknouti se — odtud tocsin zvonění na poplach — Diez, Etym. Wtb. 689), st. bulh. tik- =: rusk. TB-art, č. tkáti (vl. „bíti, udeřovati, dotýkati se"), řeck. tix-twf (tesař), tůx-oq (nástroj k otesávání), tvx'iÍBtiř (otesávati), téx- v túnoi (*r4-r«x- pův. „tesati, hotoviti* rófww, kdežto roíxog stěna i těTxog vznikly z digh = skr. dih mazati, zamazávati — Benfey, Or. u. Occident II, 331), Tryj-dr-co (docházím, nacházím) ; rusk. noRan, lyKarb, cryieaTb (bíti, klepati — sr. česk. tuk^ati), tversk. Týicarb (sekati, klepati), pskov. TioKaTb (haněti, zlořečiti — , klepati"), srb. TaKara (tknouti se), č. tk-nautt, do-týk-ati se, rusk. iK-Hyrk, TUR-aTb, h. luž. tyh-nyc (vstrčiti), snad i lat. dic-ere-^ řeck. diix-pvfti, skr. dig (ukazovati), gotsk. taik-ns (znak — nord. ták-n, angl. token, st. h. něm. eeich^an) odnášejí se k původnímu významu „dotýkati, bíti". Dále poukázati Č. Šerrl : Z oboni Jaxykoxpytu. 10 146 O původu jazyka. dlužno ke spojitosti lat. tangere (dotýkati se) i tangere (Fest. „védéti, znáti"), tong-itio (védomosf, ponětí), irsk. tuig^im (pochopiyi), tuig-ae (véda), kom. thug-i (rozjímati); sem spadá též rozsáhlé pořadí slov, znamenajících v germ. jazycích , mysliti'' a , dekovati'': gotsk. thank- ian^ thunk'jan (mysliti, míniti), anglos. thencan^ angl. (hiňk, nord. then- kia^ st. h. ném. danchón (děkovati), dunch-^en (míniti), něm. denk-en, diink-en (bez nosovky: dauch-t)^ dank-en (asi = , něčeho dotknouti se" = «něco s vděčností přijmouti"), holi. dank-en (děkovati), denken, dimken (mysliti) a j. Kořen tak jest i v čudském odvětví velmi rozšířen, jak vidno ze slov následi^jícich : finsk. tokkán (píchati), túkkán (klepati), tako (kladivo, kovati), teko (dílo, tudíž , kované"), est. togin (bíti, tlouci), tukin <tlačiti), téSdn (naseknouti), tongin (dupati, biti), taguma (bíti, ko- vati), ^tage (rána kladivem), tíkutan (klepati) ; mandž. tó, tu (zatloukati), votj. toukkán (strčiti, dotknouti se), dongo (strkati), zyrj. tukaitni (po- háněti), mord. tokán (pohybovati), ersamordv. tiknon (klepati), čerem. tukem (dotknouti se), maď. tókedni (strkati), tur. dog-mek (bíti, uhoditi)^ laponsk. tákkut (kovati — Donner, Vergl. Wtb. I, 109-113); est tik- kama (naseknouti), tikkima (sekati, vysekávati), taukama (strkati, du- pati), tuksima (klepati); Donner (Vrgl. Wtb. I, 114) táhne sem i mad. Uig-adni (odepříti, zapříti — „udeřiti"). Sanskritskému takš odpovídá arménsk. dcLŠ-d (hladiti, kladivem pracovati — Boetticher, Ztschr. d. d. morg. Ges. IV, 363), drevansk. takat (tkáti), normansk. tacoter (frapper á petits coups — Duméril 202), afghan. taq (udeření, strčení, ústrk — sr. Trumpp, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXI, 20), tatak (kladivo — 65), takar (srážka). V obor téhož původního kořene spadají i slova: ui- gursk. tokmak (klepati), tokimak (dotknouti se) =: tekmek^ čagat toku- mak (dotknouti se, tkáti — uig. túkiin = tur. diken trn, čagat. tik-mek šíti, vl. „píchati", jakut, tik)^ tur. tok-ulmak (tkáti: sr. uigursk. tok dítě =: „setkané", čagat. togma otrok — přechod významů děl se zde právě tak, jako v česk. otroky které, pocházejíc od kořene rek , mluviti", pů- vodně znamenalo »dítě, nemluvně" = in-fans). Příklady z jiných ja- zyků : nub. tóge (bíti — Lepsius, Nub. Gr. 399), herersk. tuka (máslo tlouci), siamsk. tik tak (tlukot srdce — Schott, Abhdl. der k. Akad. Ber- lin. 1857, 171), dik (palpitare — Pallegoix 790) anamsk. tak (sculpere, facere — Taberd, Diet 458), toč (manibus findere), kantonsk. ^a-iAat« (bíti, mláUti — Schott, Abhandl. der k. Akad. Berlin. 1849, 405), Ba- grima tuki (mam-tukí^nja biji), hebrejsk. tháqá (udeřiti), arabsk. dcMui (tlouci, rozbiti), taktakat (šlapání, lámání), dakdakat (dupot), v arabsk. nářečí Mehri: daqoq (zaklepati — Maltzan, Ztschr. d. d. morg. (Jes. Onomatopoické kofeny tak, kar. 147 XXVH, S69), samoan. ťá^a (porážení stromů, štípání dříví — Pratt 195), hams. daiki (bíti — Schón, Vocab. 111), assyr. babyl. dáku (zabiti), staročinsk. tei, tok (stavěti — J. Edkins, China's Pláce in Philology 9), kanarsk. takti (biti, dotýkati se -r- Cole, Gramm. of the Coorg lang. 60), Thoču : dagató (bíti), volof. dog (řezati, uříznouti), mexick. ma-toka (rukou dotknouti se: maitl ruka, tok dotknouti se -^ Buschmann, Ober d. aztek. Ortsnamen, Abhdl. 1853, 6S7), Teda: tiggi^ tuggu (biti), staroegypt. tekrtek-e (Reinisch, tJber d. eínheitl. Urspr. d. Spr. 38). Názvy sekyry ve mnohých jazycích odvoziyí se od téhož napodobova- cfho kořene tak^ k čemuž již Pictet ukázal, poznamenávaje při tom: „La seule explication possible est ici celle du principe deFonomatopée, la racine tak^ tok imitant trěs bien le bruit de la hache qui taille^ (Bastian, Sprachvergl. Stud. 177). Slova sem příslušná jsou: arménsk. tagur (sekyra), st. h. něm. dehsa^ samojedsk. tuka^ tunguz. ttikka^ novo- zd. tokij tong. togui^ Mohok : otciku^ Ulin. tcúkahakan^ činuk. tuhaitkhlba^ otomsk. thegui, Poggy Islands tac^gla (Asiat. Res. VI, 91), miam. toko- kena (Schoolcraft, Ind. Tr. II, 472), massach. togkuok (Schoolcraft I, 290), veicpek. (v Kalifornii) tuhk-tuk (Schoolcraft III, 441), kolos, takl dláto) = ugaljachmuc. takleljuke (dláto — Mithr; III, 3, 237), santal. tanga (sekyra), afghansk. tachade (sekyra), Čukma: tagul (nůž — Le- win, Wild races of South-East. India 168). Tvrdé, praskající a chroupající předměty, jako oblázky, kamení, ořechy, kroupy, střepy a j., označují se ve mnohých jazycích, zvláště pak v indoevropských, výrazným kar, kr-, a to nezřídka v podobě zdvojených tvarův : skr. karahka (lebka, střep), karaka (kokosový ořech, kroupy), karkara (kost, kladivo — ^kar liegt einer grossen menge von wdrtem mit dem gemeinsamen begriflf des harten zu grunde* — Curtius Grundz.* 144), hráduni (hromová střela — J. Schmidt, Zur Gresch. d. indogerm. Vocalismus 36), hrad (zvučeti, cvakati) = zend. grád, řeck. ^oJLafa (Curtius, Grudzůge* 197), ved. krakš (bučeti, bou- řiti, ječeti), krand (řehtati, řváti, hřměti, šuměti), skr. garkará (křemen, střep), rusk. ri>aAi> = lat. grando, č. kroupy, řeck. xqóxtj, xQoxáXrj (kře- men, oblázek — lat. calctdus), nÚQxaQoiy xáoxaQogy xá(wov (ořech), irsk. carric = kymr. carree (kámen, skála), starofranc. crocher (= frapper, eroche kladivo), wallonsk. crouquer, crocher (bíti — Scheler, Jahrbuch fBr rom. und engl. Litt X, 250 — 251- — sr. franc croquignolé); persk. kerkeri^ kurkuri (chroupavka — angl. gristlé), vladimirsk. xpynasoHicH (ořechy) ; ^urinsk. kharab (kost — Ycjiap*, Kiop. aa. 638), clýurkulinsk. Tsikarkika (kámen), mad. harapni (z hrap — kousati, sr. česk. chroupati), 148 O pŮTodu jazyka. zyrjansk. hurča (kousati) = votj. kurčo; fínsk. karkea (tvrdý, ostrý, ne- rovný), karkas (ostrý, horký), est karge (tvrdý — Donner, Vrgl. Wórter- buch I, 38); tur. gyrgyrmah (šuměti, vrzati, skřípati — hyrag krkáni, gwrung slovo, beseda); siamsk. khrak (zlámati se, praskati), hhran (třásti se, báti se), khrab-Vhrang (třásti se), Khrok-hhrák (strepitus flatuum ventris), krek krak (štím věci, jež se trhá nebo praská), krong- krang (šustot tvrdých nebo suchých věci), zul. roqoroqo (skála). Veškerá téměř slova, která v zuluském jazyku počínají s r (jež u vyslovování zní asi jako hollandské gr nebo-li české chr) jsou buď ryze ono- matopoická neb mají zjevný odstín hapodobovací : roroda (hrnec vy- škrabovati), ruba (bublati, řváti), ncarwaza (šustěti, kapati), rwsula (ulomiti), rani$e (šuměti, hluk, povyk působiti) — sr. i siamsk. ra-Wifc (palpitare), rong^riek (volati), anamsk. run-rai (třásti se) a j. Přechod k následigicímu oddílu tvoří četná slovesa, vyjadřigící jmenovitě pojmy zpívati, křičeti, šeptati, vzdychati, hádati se, koktati, bědovati a t d., vůbec pestrou směsici těch rozmanitých zvuků, které člověk vydává. Některé příklady zde položené s dostatek vyjasní ono- matopoický ráz takových slov: vl. tartagliare (koktati) = port. ter- iarear^ špan. tarialear^ holi. tateren (titubare — Diez, Etym. Wtb. I, 409). botokudsk. te^ong-ton-tonn (koktati), sečuan. kwakweca (koktati), figóngórěga (bručeti), mexick. popohni (koktati — odtud popoluka cizi- nec =: lat barbartís — Vrhdl. der Berlin. Ges. fůr Anthropol. 1873, 147), tur. balballanmak^ pepéle^mek (koktati < — sr. lat. &a/&-), siamsk. o-e (koktati), tigriňsk. títbtáb (kokta — Praetorius, Gramm. 88 ; slovo zna- mená asi tolik, co „po kapkách mluvící** — sr. topia kapka), norm. torlo- taner (hulákati), d. rak. gigerssn koktati (Hůgel, Wiener Dial. 67), lit bumhefi (broukati, bručeti — Fortunatov, Beitr. z. Kimde d. indogerm. Spr. III, 64), aleman. schnodem (míti rýmu — Birlinger, Ztschr. f. vergl. Spr. XV, 210), bourguign. bribaidlai žebrati (Mignard, Idiome Bourgui- gnon 24), anglo-ameríck. boo-hoo (křičeti, hulákati, řváti), charv. kukoH^ le- lekati (hořekovati — lkáti), kašubsk. tranUramptae (dupati nohama — 0«- jioji. 3an. xm, 5, 69), rjazansk. MlóopRTb, 6ai6ojnnrfc (tlachati, žvástati), tversk. maBfmypHTb (šeptati = nísk. mymyKaTb), vjatsk. nurafiKarb (křičeti), sibirsk. oaojiÚKa (tlachal), orenburg. csHpviraTb (zuby skřípati), malorusk. Basa- KaTH (nesmyslně, nejasně mluviti), slovinsk. gagati (soptěti, těžce dý- chati), reqansk. upuU^ upuět (křičeti — Bo;^h /te KypreHB, Orarr •ohct. pe- 3bjfH. roBopoB 66), švýcarsk. pfnáchs (hluboký vzdech), norm. houter (vo- lati), starofranc. chifler (posmívati se — Scheler, Jahrb. f. rom. u. engl. Litt. X, 249 ; jiné tvary téhož slova jsou : eheufier^ chufler^ chMer — Výrazná onomatopoická slova. 149 Paris, Jahrb. f. rom. u. engl. L. XI, 149), švédsk. qvida (hořekovati, kňučeti), hoU. hrugchen (stenati, úpéti), murmureren (bručeti, odpírati — sr. est murre starost, bolest, murreta/me naříkati si, oplakávati, býti smutným, arménsL mormókh hoře — Diefenbach, Wtb. 11, 43 — tupi : maramofíang hádati se, bojovati — Martius, Beitr. II, 62) ; novořeck. ^íyfit& (hořeki:gi), ríovt^ovQi^to (šeptám = i^iť^^^/f oo) ; persk. dundiden (bručeti), šipniden (hvízdati — „to whistle to a horše when drinking*), ghurághur (zlostné broukáni, vrčení), fisfis (sept); Siváb. gábgabat (skří- pot, řev), ícašwtíšcU (pomatené řeči), hashasat (sept), hahha (koktáni), chanchanat (huhňáni), dindin (bručeni, hučeni); nub. gorke (křičeti), ker- keře (třásti se), maďarsk. berhitél (bručeti), dórdorog (mručeti), tur. sygla- mak (plakati, výti), kákymak (zlobiti, posmívati se, láti), arménsk. kuoéjél (křičeti), Bornu : hohó (volati — bcbóca volají — Pott, Ztsehr. d. d. morg. Ges. Vni, 419), kostan. hi-je (volati — Schooleraft U, 505); dakotsk. diiži (šeptati), hihdakokoka (skřípati zuby, šeptati), siamsk, phran (třásti, báti se), anamsk. au^ka (zpívati — Taberd, 7), haťhong (zpívati), khok-hu (hořekovati), la-lai (křičeti), ihan-tho (vzdychati), čínsk. hi (smáti se, vzdychati, chrápati, skytati, smrkati); kamassinsk. khegrártam (křičeti, volati), žulu: boba (tlachati), bobo (tlachavosf), mpompa (žvástati), bom- hdaka (křičeti, hulákati— ,to bawl** — Dóhne 32), sebegela (šeptati); maligsk. dandak (tančiti); hotentotsk. ód (hořekovati, úpěti — Theod. Hahn, Sprache der Nama 73), ouuaa (hořekovati — Vocabul. der Namaqua Sprache 18); kjurinsk. zureún (třásti se — Ycn&ph 579 — sr. Akra: kpo-kpo-bri-bri-bri-bri náramně se třásti — Zimmermann, Vocab. of. t. Akra lang. 35), Akra: húhúhůM (bručeti), jihoaustrálsk. hudnabudnandi (těžce dýchati), wilpUpa (hvízdání — Teichelmann and Schúrmann 55), mandžursk. suéuiiiéa (šeptati), kekekaka (koktati) ; ma- dekask. midadadada (vykřiknouti — Gríffiths 123), migogogogo, mima* mamama (křičeti, hulákati), mipapapapa (poskakovati, kulhati); Bari: lúlujo (křičeti, hořekovati), mexick. ciciUca (třásti se), herersk. rwrumn (bručeti), havajsk. hákáka (hádati se); čilsk. kúkurkun (skřípati zuby), ihmíkinn (strachem se třásti), mulmulun (koktati), thamthaman (zimou zuby cvakati). 5. Slova vyjadřiyíoí rozličné výkony živočišných ústrojův (hlavně u člověka). Rozmanité, člověkem a živočichy vydávané zvuky rázu čisté fysiologického, nem^jíci s mluvou nic společného, vyslovují se podnes jeStě téměř výhradně onomatopoicky, ač i v této příčině národové po- 150 O původu jazyka. činaji si docela samostatně i rozmanitost u výrazedi sem příslušných panige veliká : výrazy^ jeden a týž fysiologícký výkon označigici^ ač ji- nak než prostředkem napodobování vjrjádřeny býti nemohou, v různých jazycích zřídka znéjí jednostejně; z pravidla slova taková povstávají z kořenů samostatných, což ovšem předkem vztahovati dlužno k jazy- kům mezi sebou nepříbuzným. Pojmy kýehcUi^ kašlati^ chrápati^ škytaU a j. ani za našich dob napodobovací povahy své nepozbyly, nemo- houce vyjadřovány býti jinak než přibližným napodobováním toho dojmu, jejž zvuky, při těch výkonech vydávané, působily na člověka* Pro lepší přehled rozdělíine výrazy užívané k označení jednotlivých výkonů sem spadajících na třídy. 1. Ssáti, cucati. Výkon tento u velikém množství jazyků vyjadřuje se onomato- poicky pomocí náslovné sykavky, jak viděti z následigících příkladův: st. bulh. cicsTN, rusk. ccaTB, oocetb, srb. charv. sisati^ sasnuti^ slo- vinsk. sesati^ sieeatij cnzati^ seskati (vyssati), cecati^ malorusk. oMoirraTH, ci^iTH, polsk. ssaé^ č. ssáti^ cucati^ drevansk. s&se (ssaje — Schleicher, Polab. Spr. 28), kašub. cecac (í>Haoji. 3an. xni, 6, 60), skr. čúš, persk. čóšiden^ litevsk. stdpěti^ éisti (Hndu ssaji), sunkti (cediti), lotyš. slíu (ssaji), lat. súgere^ vl. succiare^ succhiare^ ciocciare^ piemont. ducě^ franc. sucer^ port. chuchar, rum. sug^ rhaetorom. cicciar^ st. h. něm. ságan^ sufan {= něm. saufen)^ stř. h. něm. súgen^ něm. satigen, holi. 0uigen (ssáti), zogen (kojiti), dánsk. sage, švéd. suga^ angl. suck (ssáti), stíckle (kojiti), švéd. supa (vyssati, srkati — anglosask. stpan^ angl. sip, holi. eij- pen — Diefenbach II, 293), d. rak. nář. sutzdn, zuzéln, bavorsk. gutedn^ zútschen (Schmeller, Bayer. Wtb. II, 1 168), gaelsk. súgh^ súidh^ kymr. sugno^ breton. sugna, suna^ maď. szap-ni^ szopogaťni^ szivogat^ni (szi^ szip^ szop'ik)y čagat. sipkar-mak^ sovur-mak, čuvaš. siv (H. Vámbéry, Etym. Wtb. 132; čagat. singmek^ súngmek ^eindringen, einsaugen*'), afghan. zhééal (Trumpp, Ztschr. d. d. raorg. Ges% XXIII, 93), tur. sormák (ssáti, srkati — súsamak míti žízeň), arab. sakara^ ^ebr. sáhá (ssáti, nmQJio píti), sóhé (chlastoun, sobe pitka), malajsk. súsú (ssáti, sesek, mléko; v příbuzných malajskému polyneských jazycích s přestrojuje se v A.*^ novozel. markez. Aw , mléko*, tong. AuAw), kanur. ncu-ncungtn (ssáti — Koelle, Kanur. Engl. Voc. 368; otomsk. nsá kojná — Naxera, de lingua Otom. 35), bambar. stissu (ssáti), samoan. šusu (ssáti prs — Pratt 184), čínsk. ca, su^ íun, cien, éun^ v jižních nářečích sok^ kočsk. éusinu^ Bodo: éupno^ dhimal. iuSli (Hodgson 91), Mája: dzuuk (Brasseur de Bourbourg, Relat. des choses de Yucatan 488), mexick. čičina^ Čibča: Ssáti. 151 b-čtiči (Rev. de Ling. K, 104), haastek. čučul (o ditéti — Buschmann, Spuren d. Aztek. Spr. L 52), tarahumarsk. Čičij Korá: cee (Busch- mann, Spuren d. Azt. Spr. II, 504), dakost. aeing, čečenz. tcubar (ssáti — teubdar pijayka). S kořenem ««, stJc (sug) stávají v těsném svazku ještě jiná slova, buď přímo od něho odvozená, buď jemu velmi příbuzná, na př. st. bulh. coki^ (štáva, sok) — rusk. polsk. srb. sok, vlask. suffo, sueeo^ sucehio (sok — sr. succhiare ssáti), franc. suc (sok — sr. sucer ssáti); náslovná sykavka jeví se i v následiyících slovech, k třídě položených zde V3h:'azů se odnášejících : lat. sapa (mest), sapere (chutnati — sapit pcňatus — Gic. „chutná, ochutnává*, vl. ,ssaje**), st. h. něm. saph, saf (sok), stř. h. něm. sof, sapht^ saft^ st. h. něm. sef- jan^ sebjan (ochutnati — franc. safre mlsoun), holi. 5op, sap (sok), dánsk. šv. saft^ dánsk. sav^ angl. sap (sok), sop (namáčeti), sip (srkati), isl. sylffr (nápoj), supa (s^áti, srkati), arab. safah- (chlastati, zunkati), d. rak. suhr (odvárka, jícha), komick. sygan (sok) = bretonsk. suzn, kymr. sudd (sok), est. sop („důnner unflat*), aleman. soppe (bláto, louže — Birlinger, Ztschr. f. vergl. Sprachf. XV, 264), čagat. čučtík (sok), skyth. áfrxy (sok, míza — Boetticher, Ztschr. d. d. morg. Ges. rV, 366), lotyš. šulla (sok, polévka), mexick. čiči (sok), benátsk. lom- bard. ciucio, sciscio (Biondelli, SulFantica lingua azteca 12), čepevjan. sonsonHee (polévka — Buschmann, Athap. Sprachst. 184), Barea, Ku- mana: Samba (polévka — Reinisch, Barea Spr. 152), mandž. šašehan (Amyot II, 131). S korennou samohláskou u: st, h. něm. súfati, stř. h. něm. súfen, něm. saufen (slovo toto ještě ve středověku nemělo žá- dného opovržlivého neb unižujícího významu, znamenajíc prostě „píti, srkati", jakož i nyní ještě v německých nářečích i různořečích nezřídka udrželo prvotný význam; tak na př. ve Švýcarsku a Bavorsku súfen, saufen znamená Jísti polévku nebo mléko lžící"); stř. h. něm. sáf, sauf (nord. sup, saup^ supa, sáfl polévka, odvárka) zn něm. suppe vy- niká nevšední starobylostí, nacházejíc se v témže významu již v nej- starších památkách jazyka dřevních Indův: supa (odvárka, polévka); slovo toto vyskytuje se i v jiných jazycích : šp. port. sapa, franc. soupe (odtud souper večeřeti), vl. euppa, litevsk. suppa, arménsk. souben, kymr. sew (sibr omáčka), dánsk. suppe, švédsk. supa, holi. saep, sop, litev. šunka (sok), anglo-americk. supawn (kaše, polévka — „a substan- tial sort of porridge* — Bartlett, Diet. of Americanisms 463 — 464). Položenými zde slovy a významy obor slov sem spadajících ni- kterak se neobmezuje: významná náslovná sykavka označiye často pojmy nápoj, vada, sesek, prs, mléko, déét, slovesa srkati, téci, píti 152 O původa jazyka. ' (ba mnohdy i protivu jeho močiti se). Tak výrazné hlásky s, c, č při- cházejí velmi často v názvech prsu, sesku^ a to v nejrůznějších jazy- cích: skr. čuétika^ persk. dti^, charv. 515a, rusk. cHca, chch, cHCbsa, cocoki polsk. cycy (v dětském jazyku), bélorusk. ujaojk, bisigsk. soso (Alonso de Mentrída 354), vlask. einna, arménsk. zoug^ samoan. susu^ romun. cice^ tigriĎsk. szúbU (prs — Praetorius, Gramm. 62), Zoque : tssuizi (Mije : titzh — Verh. d. Berl. Ges. f. Anthropol. 1873, 149), Mája: cem {ščučul kojeňátko), kiš. cum, Čibča: čue (Congr. des Améric. 1877, II), zyrj. '/m6, čerem. cize (Gastrén 76), Tetta: zuku, Vsgu: čusču^ vej. susu^ liambar. sussu^ mal. súsu, javansk. susu^ tagal. soso^ fídži: sudu (se-' sek — wai ni sudu mléko — „voda sesků"), suahil. čuču ja ziwa (se- sek — Steere 24) a j. > Náslovnou sykavkou počínají mnohá slova, znamenající vodu^ nápoje mléko^ kapati^ déší a j. Tak na př. následi^ící slova znamenají 'odu: tureck. anamsk. su^ kazikum. šin, mingrel. tčari^ garo. či, Mopla: fče, mongol. <!foďt<A;, arm. ifur, kiranti: čawUj samojed. cupn^ tibetsk. <!fAti, gjam. čínsk. áui, kalmyck. čura^ Sokpa: usu (slova tato uvádí Hod- gson — Mongolian Affinities 48 — 49 — obraceje zřetel na sykavku v ná- sloví), kamakan. sin^ v mexických nářečích ciac, v činukském žargonu (jukk (slovo pozdě vzniklé i na základě napodobovacím utvořené — Schoolcraft, Ind. Tribes V, 548), tagutsk. čsiiy kajrir. dzu, izoh (Martius, Beitr. z. Ethnogr. Amer. I, 359), dungol. esseg, mei\jen. sin, kojbal. sug. Slova znamenající nápoj, kapati, déší: kamakan. si (déšf), mandžursk. sisamhi (vodu vyliti, rozliti), nub. sá (mléko — Lepsius, Nub. Gramm. 387), anam. sua (mléko), tureck. čismek (mžíti, sprchnouti), ved. gčut (kapati), archang. vejiyra, HH^ejia, ueaipa =. yjatsk. ^Hrb (drobný déšf ), odži: asusóu (deštivý čas roku--Riis, Oji-lang. 151), ostjak. samoj. činíek (kape), sáro (déšf — skr. sru téci), jurak. samojsk. sáru (prší — num sáru Zkv^ 0«í), tangutsk. zsár (déšf), madekas. sasa (mýti, práti — Griffiths, Malag. Lang. 51), skr. sjand (kapati), něm. sintern, i>ickerfi^ polsk. ciurzeč (téci, prýštiti), slovinsk. cankati (kapati), est. filge (kapání), cirizpnm (téci, kapati), dakot. šbušbu (kapati), mandeng. c-í, hvid. wMTt, čagat. svg-armak (polévati, napájeti), kojbal. suk (tekutý), altajsk. su^ sugat (napájeti), odži : su (déšf, plakati — Pott, Ztschr. f. Vólkerpsych. III, 342), samoan. sisi (kapati — „to trickle down" — Pratt 179), Mája: cicia (vodou pokropiti — Beltran 157), herero. 50- suka (vytékati — Hahn 184), arab. saka (líti, močiti, napájeti) = aethiop. sakaja, hebr. šaká (napájeti), perk. šásiden (vodu rozliti, býti mokrým), mandžursk. šašan (nápoj), sessut. ceee (název zlopověstné, velmi škodné SfláU, pťtí. 153 mouchy, žijící v některých částech Afriky, „ssající"), jorub. estisu (pi- javka — ,ssající" — Crowther 87; týž význam má Kréd. šusu — Pott, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXVII, 485 — alb. seéúnjeza — Stier, Ztschr. f. vrgL Spr. XI, 247, avarsk. soansoa štěnice a j.). Nechceme ovšem tvrditi, že ve véech zde uvedených slovech náslovné sykavky užívalo se s odstínem onomatopoickým na označenou vody, jakožto nápoje, jenž se pije, ssaie^ srM: některá slova měla dříve snad jinou zvukoslovnou podobu, «, c, 6 mohly se z jiných hlásek přestrojiti, v jiných pak pří- padech sykavka v násloví je snad toliko nahodilou, ale u většiny slov zde položených náslovnóu sykavku pokládáme za živel napodobovací. Jakož pojmy ssáti i píti velmi se sbližigí, tak i v jazycích píti vyjadřuje se zhusta náslovnóu sykavkou: kept. se, $o, berbersk. sew, sekwansk. suk (Schetelig, Ztschr. f. Vólkerpsych. V, 446), nordsk. supa, (srkati, piti), anglosask. supán, jutsk. sippe, hebrejsk. šáiáh (píti — sr. staroegyptsk. ieteh — víno, pivo — „nápoj" — Lauth, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXV, 642), abchaz. iziiu^t (piji — riitpyk nápoj), Agau: sehmgi (Waídmeier, Wórtersamml. 16), otomsk. Btzi (píti — Piccolo- mini, Gramm. 36), Galíbi: sineti (Martius II, 332), selíš, ines-susti (p\ji), afghansk. céal (Trumpp, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXI. 32), rusk. cyoaio („bierwurze* — bezpochyby od cocaib ssáti — MCearoBi, <&rjioji. 3an. XV, 4, 60—61 přirovnává slovo to dle našeho mínění nesprávně k cov- T« =z sypati), archang. ay^úrB (píti), novgorod. cycoa = jarosl. cuqý»cHHfrb (opilec), Golo: neunzu (píti), tezuque: tzungueinh (Buschmann, Vólker u. Spr. Neu Mex. Abhdl. Berl. 1857, 285), Naga: dioko, čadíamti (píti — Hodgson, Aborig. of. t. Eastem Frontier 6); archang. aiiprabca (opiti se — kursk. nýna opilý), rusk. sioairrb (píti — smolensk. ^jióktetb), v nář. 3K>aa (opilec), česk. zunkati, cunkatú Zjevná onomatopoická barvitost zračí se v příslušných sem slo- vech s náslovnóu sykavkou, za níž následuje r: lit. sreb-ii, srob-ti (srkati), lotyš. strébt (t je vsuvka, jako v česk. střebati), lit. surptí, sur- 6ert, {surbelis pijavka — Pott, Wurz. Wtb. V, 429), lat. sorbere, řeck. gáqtív, slovinsk. srebati, gaelsk. srtiab (vypiti), skotsk. srůbag (srk, crk- nuti), švédsk. sórpla (dlouhými doušky píti, vypití) — švábsk. surféln, supfen, holi. ^{orpen (v něm. zlodějském jazyku sorff kořalka — Fr. Michel, Études sur TArgot 453), arab. šartba (píti, srbati), bask. zur- mpatu, demotick. sur (píti), č. srkati (sr. skr. srkkan koutek u úst) a j. Náslovnóu sykavkou označují se však ve mnohých jazycích i slova, znamenající ^močiti se^. I zde shoda v násloví může býti někdy na- hodilou; ježto však v jazycích, hlavně ze starších historických jich dob. 154 O původu jazyka. dosti zhusta jedno a též slovo označovalo pojmy nejen naskrze od sebe rozdílné, než i naprosto sobě odporující, tož i pojmy ssáti i močiti se v některých jazycích mohly ovšem snadno vyjadřovati se původně jedním a týmže slovem. Přirovnání česk. ssáti ke scáti nepřikládáme zváštního významu : neb ssáti vede se od zdvojeného sa-sa a scáH — jak tomu nasvědčuje st. bulh. ciii|-ATn n: skr. sič — od původního sik^ (st. h. něm. sifuin^ něm. seihen^ seichen, sickem^ řeck. ix-fml^stv navla- žovati, kropiti) ; rovněž i srovnalost ruských slov civitl i cocarb, na kterou naráží Afanasjev (IToer. Boaap. Cjhrb. i, 671), obmezuje se toliko náslovnou sykavkou. Pozoruhodno je však jeho poznamenání, že ve starých rukopisech i v národní mluvě slova ci^aTs (v rusk. jaz. mingere) užívá se ve smyslu ssáti i dojiti mléko (cocetb h ^^oiiTb mojioro): ^iiaTiea cboh ;r^R cuerb" ; důležitá jsou i slova v maloruském jazyku užívaná : cnani (ssáti), clíaTH (mingere) — ci^y (ssaji), ciqo (mingo), BHci^aTn (vyssati); arabsk. makka znamená 1. ssáti, 2. cacare, sr. i persk. čušiden (ssáti) i čue fvulva); jakousi srovnalosf v různých jazycích mezi slovy ssáti i močiti nelze tudíž naprosto popírati. Z oboru četných příslušných sem slov, z nichž některá spadají i do jazyku dětského, doložíme se tuto ně- kterých příkladův : pers. šáš (moč •— šášiden býti mokrým, vodu roz- liti), tarahunarsk. sisi (mingere — Murr, Nachr. v. versch. Lándem 323), tur. čiš etmek (mingere — sidik urina, simak mingere — o psu, syčmak cacare), čepang. čusa (mingere), Čagat. sijmek, šijmek (Vámbéry, Etym. Wtb. 146), mordv. sárjan^ japonsk. šiši (moč), mexick. šiša (cacare), vaju : čeče (mingere — čipi urina), Olamentk. oččo (urina — Busch- mann, Spuren d. Azt. Spr. I, 569), Mába : ísi-a-sikné (mandžursk. sike penis, urina, sifulu močový měchýř, site mingere — Schott, Abhdl. Berlin 1860, 589), fulfuld. medo silla (mingo — Barth, Samml. Centr. Afr. Vocab. 46), kumansk. sijormen (mingo), sigi (urina — Blau, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXIX, 582), nub. džorre (mingere — Lepsius, Nub. Gr. 322, niassk. déiri vulva — Verh. van het. Batav. Genootsch. XXX, 65), tigriňsk. šinty (urina — Praetorius, Gramm. d. Tigrifta-Spr. 124), dhimal. čičo (urina), Lušaj: deúng (mingere — dzung vulva — sr. vaju : déudiu vulva — Hodgson, Himal. Ethnol. 60), arabsk. díidé („a word for calling camels to water" — Richardson Diet), sďsď (,cal- ling an ass to water"), šalšálat („scattering urine about" — Sálšál kapka) ; česk. čičati (malajsk. čičeh penis i= bodo. čučí), čurati (persk. čur penis, čáz vulva), malorusk. chto (urina — ciwaTH syčeti — o hadech, CHHHTH mingere — v dětském jazyku: ^Io^H, i^ipopím), novgor. ocarB, pskov. tversk. ceicaTB (mingere), ccáKK (urina), slovinsk. curljáti (min- Kadlatí. 155 gere — curéti téci), ve starši němčině užíváno i slova schorlen (tak ve frankfurtsk. vydáni knihy Glaus Narr' 1587: „Glaus scharlet oder bronzet im Regenwetter" — R. Kóhler, Orient und Oceid. I, 434), bayorsk. stinsséln^ ginzeln (Sehmeller II, 1141), d. rsii. ginsilir'n (Hugel, Wiener Dial. 195) a j. 2. Kašlati. K označováni kašle nejčastěji užívá se náslovné slabiky A», již samohláska ovšem nezřídka i jinými se zaměňuje; mnohé indo- evropské jazyky užívají základného tvaru kas: skr. kás {kásate kašle, kasa kašel), lotyš. kasa (kašel), lit. kositi (kašlati), st. bulh. RamBJíB, rusk. Kamejib, KauLiJiTb (malorusk. KaxHsaTH, též ÓyxHieaTH), archangelsk. saxiiBaib (kašlati — RopsoTá kašel), srb. kašalj^ kašljati^ slov. kašelj, polsk. k<iszd^ kaseleCj č. kašel, d. luž. kjachliš. Týž kořen přichází i ve všech skorém germánských jazycích : st. h. něm. htwsto, stř. h. něm. huoste, něm. husten, holi. hoeS'ten, dánsk. hoste, švéd. hosta; bavorsk. kotven (silně kašlati, d. rak. kuts kašel, sr. č. kuckcUi), kotzer (silný kašel — Sehmeller I, 1318), d. rak. kekerzn („kurz und trocken husten" — Hůgel, Wiener Dialekt 89). Ještě výrazněji týž pojem vyjadřuje se angUckým eough (skotsk. droghUng-cogUing „keuchend" — E. Fiedler, Wiss. Gramm. d. engl. Spr. 201), slovozpytně příbuzným německému keuchen, holi. kug- rhen (kdežto franc. eoquéluche záducha, odvozujíc se od coq — coque- liner, znamená vlastně ,kokrhání**). Ku kořeni kas patří bezpochyby i řeck. ^řinahiv (novořeck. /?í}x«>), /?i}f (novoř. ^nxa4 kašel), ježto /? mnohdy (jako v ^log^ pia, fio^g a j.) zastupuje prvotnou hrdelnici ; persk. ktichkuch (kašel — také skytání, pláč), anglosask. cincung („keichen — vor lachen oder weinen den athem verlieren** — Diefenbach II, 484). V podivuhodné shodě s indo- evropskými jazyky nacházíme fei-, kos-, kať i u veliké části jazykův afirických : mbe-kosua (kašlám — v jaz. Vei), kosija (Mose), kosola (Ka- benda), kosUintulo (Bumbete), kosula (Njombe), kosot (Njamban), gu- kóSik (Banjun), me-kuse (Bute), ma-kosila (Undaza), fM-kosíme (Nkele), kokvie (Kra), kohueni (Gbe), kuko (Igala), kuráwe (Čelana), kókuára (Išiéle), korekóro (Udom), kekár (Bajon), n-kókúa (Bamom), kúekáei (Párám), kóftUe (Mimboma), kotokoto (Tumbuktu), guhágúha (Konguan), kóankoán (Mbarike), kueru (Kasm), kofóle (Musentandu), akuetkuei (Mbe), (fbagba (Nupe — Polygl. Afr. 162 — 163), koklda (Lourenzo Marques) si-koko (Inhambane), kottokotto (Quellimane — Bleek, Lang. of Mosamb. 160 — 161), suahil. kukuhoa (Steere 70), t^ko (kašel), šambalsk. ku- holola (Steere, Collect. 62), Jao: kosómola; v jazycích Adirar i Beran, 156 O původa jazyka. které jsou původu semitského, příslušné slovo zní kaháit Příklady z jiných jazyků: maď. kóhog (kašlati), tawgysamoj. kutádandum, mordv. /.c;iran, finsk. kohko^ kahja (suchý kašel = kahá^ kóMcá^ hoká), hokkiá (silně kašlati), čerem. kokerem (kašlati), laponsk. gosaták^ hosatak (ka- šel — Donner, Vergl. Wórterbuch der Finn. Ugr. Spr. I, 33), jurak- samoj. Ao, ho' (kašel), est. kóha^ (kašel) kohima (kašlati), zyijansk. kig-ám (kašel), vojt. čóhá, ostj. koíh^ tawgy-samoj. ku (Castrén's Wtvrz. 49); arabsk. kahaba (kašlal), kahbat (1. kašel — 2. nevěstka, smilnice — „kašlající^), chjurkul. kah (kašel), kurdsk. qokhum^ kinaj. IchaSj Barea: hus, aeth. ha^a^a (Reinisch, Barea Spr. 130), birmansk. likjawng ( — hso the Sloan, Burm. Lang. 29), lušsg. khuk (Lewin 8), tarahumarsk. gassiniki (kašel — Murr, Nachrichten 357), Eočh: kast, Bodo, T>hima\ gúdíú, Vaju: khwenkhwen (Hodgson, Himal. Ethnol. 57), činsk. kho, v nářečích kfiok, anamsk. khaj-tau (Taberd 470), ho-hen (tussitare 195), činuk. hochhoch (Gibbs 11), otomsk. hehe (Piccolomini 74), jiho-austr. gurltendi (kašlati — karltandi volati, křičeti). Jiné ko- řeny jeví se v lat. tussis (=: zendsk. tug kašlati, nubsk. toske, tuske — Lepsius, Nub. Gr. 400, Bulom, Mampa: tos-un, Kábunga: tota, pulsk. doči), arabsk. ahh (coughing), huM (kašel), voroněž. nepxáTb, pskov. Iver. RupmHTb; v sev. rusk. nářečích xpenaTb (xpenora kašel), KepKarb (sr. jutsk. krokke\ šilluk. u-óA-Zo, odži vau (Riis, 243), pulsk. uododia (Pott, Doppelung 31), botokudsk. uhum (kašel), ajmarsk. uchu (kašel — Ausland 1874, 452), ašanti: bowa, mandeng. sorosaro, íiúiip. lumolámo, Ebe: čegwa, Kanjika: čikolol, Doai: šlešla, malajsk. bátok^ tur. oksur, lesg. ochivalu (Rosen 31), japonsk. seki, tupí: u-ti (Martius, Beitr. z. Ethn. Amer. II, 95). 3. Skytati. Vyjadřuje se často napodobovacím /mi, W/fc, ik: skr. hikk, rusk. HKaib, HKOTa, malorusk. i lužick. hikavka, srb. charv. ikavka, angl. hic- caugh, holi. hikken, dánsk. hikke, švédsk. hicka, fr. hoquet (škytavka), špan. hipo, Akra: hikohiko (Zimmermann, Vocab. 82), wallon. hikéti^ bretonsk. hak, hék, persk. hekhekt, hukhuk (škytavka — ghekeh vzdech, škytavka — sr. česk. hek-ati), vladim. KeKaTL (skytati), pskov. tver. KaRaT&, litevsk. iegeti (z ^ge-ge-). Na kořenném luk, lug zakládají se: polsk. . tyk-ac, č. vz^lyk-ati, řeck. U^-bip {hry-fAÓg škytavka — kvy-góg, bezpochyby i lat lug-ere — původ, asi „skytati*), něm. sch-luck-en — odkud schluch- zen (st. h. něm. snopfizan, snoffizan, d. rak. schnakerl škytavka — Hůgel, Wiener Dial. 141); sr. též bulh. xjiii^-aM, orenburg. KsýRHyrbca (škytnouti), dánsk. hulke; maď. csuklik připomíná angl. chuckle (chech- Kýchatí, plívati. 157 tatí se). Z jiných kořenů vzešla slova : est. Jclonksama ( Wiedemann 346), iiksuma^ odži: tíkotíko, kokotíko (Riis 204, Pott, Doppelung 53), Akra: fukoftiko (nesouvisi-li s položeným výše hikohíko)^ birm. hjo-hto^tfie (Sloan, Burm. Lang. 67), amojsk. phah-uh^ pháh-eh (Douglas, Diet. of Amoy 598). Českému škyťštyk rovná se srb. charv. štucati (sr. čippe- vajsk. šuBeJ. 4. Kýchatí. Skr. kéu (kýchatí — ksuta kdo kýchl) jest ve spojeni s káubh (tfástí, pohnouti se); st. bulh. yhk — vkx — yhíc-nath, vM-aNNie, rusk. ^mxayrby Huan {čich zmékčeno z kich^ jak již vychází na jevo z obdoby příslušných slov v jazycích příbuzných: srb. charv. kiheUi, kihnuHy polsk. kichac^ kichnqc^ č. kýchati^ kočh. číkcm^ vaju. khik-ěe — Hodgson, Himal. Ethnol. 90, ostj. samoj. káčaú — Gastrén, Wtvrz. 113). V ger- mánských jazycích příslušná slova vznikla z téhož kořene, z něhož utvořeny významy, značící nos: nas (s-ncts): něm. niesen (nose nos), holi. niezen, dánsk. nyse^ švédsk. nysa^ angl. sneeee (sr. i něm. schfMU- fen, schnauze — angl. snaut — schnupfen, schnuppem, schnúffeln — angl. sniff, snu/fa. j.). Výraznými skupeninami vynikají i mnohá příslušná sem slova v jazycích afrických : ndsirgisl (Pepel), jádéiHn (kýchám — v jaz. Bulom), nHn&íine (Udom), na^iiseu (Běse), me-cáciéó (Jala), ectíe-mu^ cele (Abača), ndsUdčehó-dčéha (Kongůan — Polygl. Afr. 162—3), tišó- iiéó (Filham), cesem (Timne), ciéú (Bambara), njtnji (Dahome), hi (Čumu), zézi (Oekiri), Šiéa (Igala), čimaz (Kiamba), tietiero (Kasm), šúšte (Išiéle), čiči (Nupe), čéčie (Goáli), ngengédi (Píka), ióase (Babuma), §áše (Ngóla), tíá (Nkí). Příklady z jiných jazyků: litevsk. řjaudeti, lotyš. škiaiid&i^ škiatít, iur. čuškurmek, aksirmak, est. tirjstin, čerem. iúrven- éatn (Donner, Vrgl. Wtb. d. Finn. Ugr. Spr. I, 127), jihoaustr. kurrutta (kýchnutí — Teichelmann and Schúrmann 15), botokud. nakgning, dhi- mal. háiu, bahing. haihunmowo (Hodgson, Hhnal. Ethnol. 188), maď. túszent, túszkól, peruánsk. ačhini, anam. ngai-pho-pho (Taberd 334), dakotsk. pŠa (sr. kalmetsk. pště nos — Pott, Doppelung 36). Lat. ster- níUare (koř. ster) rovná se řeck. mcUbsív (novořeck. maQpi^ofAaí), ježto lat. náslovnému sťsp někdy odpovídá řeck. nr (sr. lat. spuere = řeck. 5. Plivatí, plvatí. Tento pojem v indoevropských jazycích vysloviye se dvěma ko- řeny: 1. spi (spu), jenž někdy se^^i se střídá, 2. plu, jehož se vlastně již užívá ve smyslu '^přeneseném. Skr. š\hiv (přič. min. čas. i\fijáia)j odtud štvaná (slina); tomuto kořeni přesně odpovídají: st. h. něm. 158 O původu jazyka. $pfw: spiwan, spian (gotsk. speivan)^ stř. h. něm. spiwen^ něm. speien, anglos. sptvan, nord. spya. Něm. spuken jest toliko rozšířené prvotné spu — sr. i holi. spuwen, spouw (slina), dánsk. spytte, spye švédsk. spottfi. spy^ angl. spit^ spiitle (slina), spout, sputter, spurt (Diefenbach II, 295), švábsk. spergen^ v rak. nár. spiergdn^ stř. h. něm. terspiriř (poplivám — Pott, Wurz. Wtb. II, 1. 436), lat. spuere, spu$áre^ spúi%m (slina), spúma (pěna). Od posledního slova nelze odděUti stř. h. něm. scum (pěna), stř. h. ném. schúm^ ném. schaum^ nord. skúm, dánsk. švédsk. skum^ angl. scum a skim (pěnu sbírati). Máme zde tudíž tři náslovné a zřejmě onomatopoické skupeniny, které v tom se shoduji, že základem jich jest tak zvané s impurum (t j. $ s následující za nim souhláskou). Od lat. spu pocházejí : vl. sputare, sputo^ šp. escupir (pře- strojením sp v sk\ rumunsk. skujp (skujpitul slina), kdežto ve franštině užívá se jiného napodobovacího, ač neméně výrazného slova: cracher (craehai^ sr. polsk. chrachaé^ rusk. x^pketb, charv. hr akati, ěesk. chrkati, chrchlati), fleck. nro-nv zz lat. spu — novořeck. q^nd, Sanskr. i v násloví, jehož vůbec velmi zřídka se užívá na po- čátku slov, vysvětluje se napodobovací povahou slova (Pott. Wrz. Wtb. I, 1363); mimo iihiv zvuk plivání napodobuje též thuthu i thůlhu (sr. thutthu — o zvucích při jídle vydávaných — i tháithái — napodo- bování zvuků hudebního nástroje). Se skr. thu-thu sr. bask. tna, is-tua, čis^tíia (slina), tahitsk. tutua (plivati), tawgysamoj. tuitaliem, avarsk. tujge (plivnouti), stieng. tuit (Morice, Rev. de Ling. VII, 375), volof. tófli (Dard, Gramm. Wolofe 87), hauss. tofi (Schón 149), čilsk. tuvku- tun (Febres, Gramm. d. ling. Chilena 11), Koch. thúpá = dhimal. thopči (slina — Hodgson, Kocch. Bodo tr. 20), Mája: tub (Beltran 138), kopt. taaf (plivati, slina), Mahra : táfa (plivati — sr. arabsk. tti/fan fi ! hanba! Maltzan, Ztschr. d. d. morg. Ges» XXVII, 264), tur. tiikiirmek. Jiná významná slova jsou: mexick. čiča (plivati), Tette: hipsipa, mo- samb. usua (Bleek, Lang. of Mosamb. 352 — 3), anam. kjak, botokud. nnpiu (Martius, Beitr. z. Ethn. Am. II, 181), kološsk. kchJiachtutúiih (plivati — Buschmann, Abh. d. k. Akad. Berlin 1856, 383), kazimkum. puthun. Ve slovanských jazycích setkáváme se s docela jiným kořenem: plu, jenž v původním svém napodobovacim význame velmi pravdě- podobně označQval zvuk tekoucí, zvláště pak pleskající, špUchajíci vody; k tomu ukazují ještě nyní rozličné onomatopoické výrazy: něm. p^átschern, č. pleskati, é-pU-chati, š-plá-chnouti, rusk. ojiecHyrs, miecKan (ojiecKaTbCfl B-b Bofffe šplouchati se ve vodě), angl. splash, st. h. něm. ples- Plívati, plavati. 159 ten. Curtius (Grundz. d. griech. Etym. 285) toho jest miněni, že slovo plju (iiAio-) sluší táhnouti ke spu nebo-li spíše spju, jehož původní forma ucelela ještě v litevsk. spiaúju: ze spju odhozením náslovného s i vsutím před j hlásky I povstalo prý st. bulh. ního, avšak 1. pří- kladů, kde náslovné s v jazycích slovanských sesulo se před jinou sou- hláskou, jest velmi málo: naopak skupeniny sk, sp, st jsou v jazycích slovanských vůbec velmi oblíbeny, 2. vsouvání I před tak zvanými joto- vanými samohláskami děje se ovšem ve východních slovanských jazy- cích, avšak v západních touže měrou podobné zvukoslovné výjevy vysvětliti nelze : č. plivati i příbuzné jemu významem a zvukovou po- dobou blití žádným způsobem nevyložíme z *pivati nebo-li *pjivati i *ljiti — *bjuÍL Odvoziyeme tudíž plivati — st. bulh. iiaiiK-atií od plu^ ježto stupňováním kořenné samohlásky přešlo v plau (plav)^ a pozděj- ším seslabením a v i v pliv- nakK-. V sanskr. jazyku plu znamená , plavati, šplouchati se ve vodě, koupati se, skákati". Kořen tento je prastarý a udržel se ve všech indoevropských jazycích, ovšem u významu sem tam se rozcházeje. Na doklad stůjtež zde některá příslušná sem slova z hlavních jazykův: lat fluere (téci), fluvius (teka), pluvia (déšf), pluere (pršeti — tudíž vl. ,téci"), snad i lav-áre (mýti — povstalo-li toto slovo sesutím náslov- ného jp, podobně jako v lien slezina, jemuž odpovídá skr. plihan^ sr. též arménsk. loghal^ plavati — jež Boetticher — Ztschr. d. d. morg. Ges. IV, 355 — přirovnává ke plu) ; řeck. nXttp, nUpm (plavu), nUpo^ (plavba), lů^iM, (voda), nUvHv (mýti, čistiti); litevsk. pluditi, pludurti (plovati), plaukti^ plaujóti (plavati); st. h. něm. fliozan (téci), stř. h. něm. vUeaen^ něm. fliessen^ anglosask. fleótan, holland. fléten^ fleiten, angl. /feeí, /ÍMT, nord. fliota, švédsk. flyta^ dánsk. flyde. Od téhož kořene od- vozuje se veliké množství slov, sr. něm. fluss (řeka), floss (vor, plf), flott (plovoucí), flotte (loďstvo), flnder (splav), fleiss (pilnost) a t. d. Zvláště pak v germánských jazycích prvotnému plu přísluší dva vý- znamy, které došly velmi rozsáhlého užívání: 1. běžeti, utíkati -— něm. fliehen^ 2. letěti — něm. fliegen. Již na první pohled ovšem je patmo, že slova fliessen, fliehen, fliegen maji společný kořen flie — jen v kon- cové souhlásce od sebe se lišíce; že pak shodu tuto nelze pokládati za pouhou nahodilost, vychází na jevo z úvah následujících: 1. fliehen^ zároveň slovesu fliessen^ pochází od prvotného plu. Ponětí „běžeti" a „téci" v jazycích velmi často se střídají; tak na př. místo „téci" ří- káme „běžeti" : „voda běží" — angl. „the water runs". Naopak místo ^běžeti" říkáme „téci" — „utekl jsem", „utíkej", polsk. ucieceka z=: 160 O původu jazyka. Útěk. Zvláštní zřetel sluši pak obraceti k té okolnosti, že v sanskrité plu znamená též „poskakovati, skákati*". 2. Že fliegen (lítati) pochází od prvotného plu (plavati), potvrztge se tolikéž sanskritem, v ntaiž 2)lu kromě „plavati*^ a „skákati" znamená i „vznášeti se, letěti* («kou- pati se v povětří, plavati ve vzduchu"): ut-plu (vzletěti), pari-^lu (pře- letěti) a j. Tím vysvětluje se též, proč odvozujeme od plu lat. pluma (puch, peří — „letící", t. j. „plovoucí"), litevsk. plunksna (péro), něm. flaum (peří, puch) a j. Jak v německém, tak i v ostatních germánských jazycích výrazy pro „běžeti, utíkati a letěti" jsou si velmi podobny: st. h. něm. fliohan (utíkati), fliugan (letěti), nord. fl^a-fiiuga^ ang^os. fleón^fleogan^ angl. flee-fly^ holi. vlieden-vliegen^ švédsk. fly-flyga^ dánsk. flye-flyve. S něm. fiiessen sr. i švýcarsk. fluneen (mingere). Ve slovanských jazycích původní plu jeví se v následujících slo- vech: st. bulh. nAO^TH (nAOReik), nAAiATN, rusk. djiute, njuBaTb, nojiocsan (vypláchnouti, spláchnouti), srb. charv. pliti, plavati^ polsk. pitywaé^ ptynqfi, pluta (deštivé počasí), ptyt (vor), ptyn (tekutosf), slovinsk. ploha OUá^)i ^6sk. plouti, plavati, ploutev, plýtvá^ píy^^t h. luž. plié^ d. luž. pleš a j. Sanskritskému plu odpovídá v Rigvedé pru, ač přichází i ved. plava (loďka) i pluši („zhoubný hmyz" — „stříkající"). Spojitost kořenů plu i lu popírá Gurtius (Grundz. d. gr. Et. 369): „díe wurzel nlv-^ aus welcher man Iv durch apháresis hat ableiten woUen, hat eine vollstftn- dig andere verzweigung und nicht unerheblich verschiedene bedeu- tung"; i Pott (Wurz. Wtb. I, 1300 i násl.) pokládá plu — lávo, loéio, lu a plu za rozličné kořeny ; avšak mohli bychom za původní kořen pokládati lu a za rozšířený jeho tvar plu, což tím více ku pravdě se podobá, ježto s tím kořenem můžeme srovnati i xU-^hv (pokropiti, na- močiti), kde tudíž lu rozšířeno ještě náslovnou hrdelnicí. Zjevná spoji- tost významů lu i plu nedá se upříti ; lovuv a nUvnv užívají se pro týž pojem, znamenajíce „mýU, koupati" : prvé slovo odnáší se ke člověku, druhé pak k šatům i bezživotným předmětům. Od prvotného |7Íít« vedou se ještě: gotsk. flódus (řeka), nhrxí. ftugd (křídlo), gotsk. fugUa (pták ~ buď ze *flugs, buď ze ^fiugl — Pott, Wurz. Wtb. I, 1129), řeck. ^U(a (přetékám), (i)xaQúv (tlachati, žvá- stati) — ^Khbív (vylévati se, přetékati, býti plným), lat. plorare (plakati — fr. pleurer, šp. llorar) a j. Strany slov, odvozených v latině a řečtině od plu, viz Leo Meyer, Vergl. Gramm. I, 413. Ze slovanských jazyků spadají sem také dvě zajímavá slova: pluh \ plíce. Pluh, plice. 161 St bulh. HXOYrL (pluh — t. j. ^plovoucí" ; již u dřevních Indův zorané pole přirovnává se k vlnícímu se moři; sr. i řeck. agorgov pluh — iQSTfAÓg veslo ; v lat. jazyce : aráre more — Virg. O v. — aráre aquas Ov.) ; ve starých jazycích orání často se přirovnává k veslování : jakož Arijové mluvili o korábu moře zorávajícím, tak mluvili i o pluhu po poli plovoucím. Důvodné přirovnávají se tudíž vespolek slova: RHo^rB, skr. plava (koráb), řeck. tůjoIot. Ve všech slovanských jazycích slovo nioifrb v stejné podobé se zachovalo : pluh^ plug (litevsk. plngas). Slovanské plug přešlo nejen v rumunský (plug) i albánský (pliúar), než i v germánské jazyky : st. h. něm. phltiocy stř. h. něm. pfluoc^ něm. pflíig (již náslovným ph-pf- slovo ukazuje k původu cizímu — sr. pflange, lat. planta^ pf^^ == piper, pfarte :=, porta^ pfeil = pUum^ pfund 1= pondus), angl. plough^ dánsk. ploug^ šv. plog^ nordsk. plógr. K mínění Hehnovu (Kulturpflanzen und Hausthiere 404), dle něhož slovo pflug přešlo od Němců ke Slovanům, když tito, následujíce pří- kladu Germánův, „obraceli se k vyšším formám rolnictví*, nemůžeme se přidati; mínění svého on aspoň nedokázal. Uvedené jím tamže místo z Plinia (18, 18, 4f8) „id non pridem inventum in Raetia Gal- liae, ut duas adderent táli rotulas, quod genus vocant plaumorati"^ ničeho nedokazuje, protože zde mluví se o keltických obyvatelech Rhátii, ke Gallii patřící, mimo to pak dotčené místo je poněkud po- chybno a slovo tam zmíněné temno. Vyskytující se v longobardském zákoně (ze 7. století) plovum (plohum) aut aratrum nevypadá jako slovo germánské, poněvadž již se zvukoslovné stránky v násloví my bychom hledali f nebo ph. Věc má se dle našeho rozumu spíše takto. Ničím není dokázáno, že by Slované toto slovo od Němců si byli vy- pťyčili ; ve slovanských jazycích pluh má jasnou etymologii, v germán- ských pak nemá; mimo to Slované od nejstarších dob, historicky nám známých, zanášeli se větším dílem orbou: máme tedy proč pokládati slovo za slovanské a od Slovanů k národům germánským přešlé. Té- hož míněni jest i Cuno (Forschungen auf d. Gebiet der alten Vólker- kunde I, 27). Druhé slovo, které se vede od pht^ jest plice^ st. bulh. naovniTA (plice. — „plovoucí*), rusk. nmóme (v obecné mluvě užívá se však vý- la*adně slovo jiSfríji = „lehké" =t.j. „na hoře plovoucí*), srb. charv. fiatéa^ slovinsk. pljuča^ polsk. pluca, h. luž. ptuco, d. luž. pluca ; litevsk. plaučei^ lotyš. plauSi^ staroprusk. plauii (Pauli, Beitr. VI, 455). Shoda těch slov s IsX. pulmo (plíce) i řeck. nUůiuův je patrná; odvozovati je od řeck. ffnůfKov aneb přiváděti je s tím slovem ve spojení jest dle našeho Č. Šen-I : Z oburii jAxykospyta. 1 1 162 Výkony Živočišných ústrojův. náhledu naskrze chybno, neb slova pulmo^ nAoifuiTa i litevsk. plaučei nemohla vzniknouti z *pun^ *pni^ poněvadž v těchto jazycích nemáme žádného pan- pna-, znamenajícího dýchati a výklad, jejž podává Gur- tius (Grundz. d. gr. Etym.* 280: „der ersatz des n durch i, der sich merkwůrdigervveise in drei Sprachfamilien zeigt, erklárt sich aus der seltenheit der lautgruppe pn und der háuíigkeit des pl^) nezavírá v sobě ani platného důkazu, ani vůbec dostatečného výkladu (sr. Ztschr. f. vrgl. Spr. XIII, 396) ; již ve zvukoslovné stránce lat. pultno odporuje každému srovnání s reck. mef — a litevská zcela samostatná slova mají v náslovi pl, a ne pn. Pauli (Ztschr. f. vrgl. Spr. XVII, 233) stotožňuje TíXsvfKov (novořeck. nlsfióví) se st. h. něm. floum („einge- weidefett") i má za to, že plíce nazývají se tak proto, že pro svou leh- kost plavou na povrchu vody ; výklad tento zdá se nám býti nejpřípadněj- ším. rivsvfKov, sbližujíc se s nvém^ vzniklo bezpochyby později, a to hlavně působením národní etymologie; strany přechodu nlaéfKův v miéfiatv Sobolevskij (^ypn. Mhh. Hap. QpocB. 1881 Hhb. 123) ukazige k rusk. rjuHb (hled) i užívanému v nářečích tvaru rHJiHb, k srbskému njiH^Rjaz i mhh- /(Hjax. Mikuckíj (HaójuoAH bubo/^u 50) srovnává lat. pulmo s pluma xflare. Od kořene plu vedou se i slovanská slovesa, znamenající plivati : st. bulh. nakKATH, bíiíkath, bíhokath (přechodem temné náslovné retnice v jasnou mění se význam slova i v ostatních slovanských jazycích), rusk.. ujicBETB, 6jieB}iTB, srb. charv. pljuvati, bljuvati, č. plivati^ plíti, blíti, polsk. plué, plwač, blué. 6. Plakati. Slova sem příslušná nejčastěji zakládají se na kořenech značících ^křičeti, výti" a již v indoevropských jazycích ve zvukoslovné stránce značně se rozcházejí; uvedeme hlavní z nich, zahrnujíce tvary, k té- muž kořeni patřící, pod jednu třídu. 1. rtid. Kořen tento vznikl šířením z prostého rw, znamenajícího „výti, křičeti, řváti" (tak zejména v sanskritě) a tvořícího základ rusk. poB-tTb, č. řv-áti, lat. ru-g-ire, fr. rugir a j. Sem náležejí: skr. rud, st bulh. ^iiAATH, rusk. pu^aTb (hlasitě plakati), srb. charv. ridati (hořeko- vati), malorusk. pH^^ara, Ht. raud-mi (pláči), raud-á (hořekování),. lotyš. rau-dáí (plakati, hořekovati), pskov. piómaTb, tversk. pumóhetb, persk. risten (znamená „plakati, oplakávati, vzdychati", ale i „cacare"), st. h. něm. riuean, riozan, stř. h. něm. rieeen (plakati, oplakávati — bavorsk. reren, d. rak. rehrn o hlasitém pláči — Hůgel, Wiener Dial. 127), an- glosask. reotan. lat. tvďere^ rudio (křičeti, řváti — o lvech, jelenech ■; Plakati. 163 a oslech — ale též o člověku), řeck. gé^-tív; prostému skr. ru odpo- vídá hindust. ro-ná (plakati). Kořen ra^ ru (ri) přichází v podobném napodobovacím významu i v jiných nepříbuzných jazycích: kanursk. rarangin (zlořečím), Tupí: roiron (zlořečiti, nenáviděti), fulup. ni-rurút (pláči), hu-rira (Tette, Sena: plakati); inhamb. Aw-íiía, maravsk. iw-ZIra (Bleek, Lang. of Mo- samb. 348), čilsk. ruthoun, ruthovn (plakati — Febres, Dicc. Ghi- leno-Hisp. 69), čepang. rhiď-sa (Hodgson, 24), avarsk. rurudize (výti), sant^lsk. rág (křičeti, plakati — Puxley 111), peninsk. rerak^ Kihiau: rira (Pott, Ztsch. d. d. morg. Ges. VI, 341 — kasánč. il/a), siamsk. raung-hihn (plakati — Hodgson, Indo-Ghinese borderers 23) ; naproti tomu staro-egyptsk. rem% (plakati, hořekovati) není původu onomato- poického, znamenajíc původně „vodu dávati" i skládajíc se z er (dáti) i eml (voda). 2. ping, plak. Kořen tento přichází nejvíce v slovanských nářečích, jest však i v jiných příbuzných jazycích zastoupen; nelze v něm spa- třovati rozšířené svrchu spomenuté plu i vykládati pláč jakožto, „pro- lévání (slz)" : srovnání s latinskými i řeckými slovy ukazuje k jinému původu, dle něhož plak znamená ^udeřiti, bíti**. Sem spadají: st. bulh. aasKATH (znamená p^ia^i i práti = plakati^ vl. „bíti, tlouci*"), rusk. n;ia- BSTB, srb. charv. plakati^ polsk. ptakac^ česk. plakati (ale i flák-nouti^ plác-nauti^ polsk. plasnqc upadnouti, svaliti se, d. luž. ptacntiš udeřiti, lit plakU^ bíti, trestati, plaškýti udeřiti). Lat. plang-ere podává nejlepší výklad slovanského plak-ati, neb znamená 1. bíti, udeřiti (plangere tym- pana palmis, plangere pectora palmis — v znak zármutku), 2. v pře- neseném smysle : rmoutiti se, hořekovati (gemitus plangentium), 3. opla- kávati (plangere bovem — t. j. Apira — Tibull.) ; k lat, plang přiná- leží: vL piangere (neapol. chiagnere^ žeuevsk. cianze^ sicilsk. chiánciri)^ rum. plung. Řeck. nUjcríTBiv (z Tthiy-jb-)^ nXriy-i] (udeření, rána), dor. fůjxy-a (lat plaga^ st. h. něm. plág-a muka, bída, něm. plage^ česk. plah-očUi se). Sem táhneme též gotsk. flék-an (hořekovati, oplakávati) — něm. fleh-^en^ st. h. něm. fluochon (kUti, prokUnati), něm. fluchen^ hoU. vloe- hen^ nordsk. flengja (bíti, nu*skati) = dánsk. flenge^ angl. flag (něm. fleg-ét)' a j. 3. kvi napodobige nářek a žalostivý křik. Sem náležejí slova: gotsk. qainón (kvain = stupňov. kvin)^ nordsk. kveina (také bez ná- slovné hrdelnice: veiná); ve staré homoněmčině náslovná původní souhláska sesouvla se již docela: weinón^ něm. weinen (odtud i odvo- 164 Výkony živočišných ústrojův. zená slova winseln^ wimmern i wenig = stř. h. něm. wénec^ wénic — ^oplakávání hodný, nešťastný, skrovný, malý"), angl. whine, anglos. cvánjan, holi. iveenen (ve staroholl. jazyce s náslovnou hrdelnicí: huy- nen vzdychati), dolnoněm. (v Sůderlandu) kwynen^ kwymen (býti nedu- živým, stonati — Woeste, Ztschr. f. vergl. Spr. IV, 183), huedern (na- říkati si). Z germánských jazykův kořen hoi dostal se i do některých románských : šp. guafiar, guahir (hrochati), vl. puai (vyti), guajolare (výti, kvíkati), rumun. vajet (kvičeti); sr. i bretonsk. gwela z=z kymrick. gwy- Jaw (plakati — odtud bretonsk. gwélan racek — fran. goeland — Diez, Etym. Wtb. 600). Ze slovanských slov sem spadá č. kvilefi (sr. kvikati^ kvičeti — něm. quieken)^ st. bulh. i|khxhth (flere), ifBHiitTN (plangere), polsk. kwilic (hlas, zvuky vydávati — švédsk. quUla vzdychati, hvízdati, pískati — Matzenauer, Listy íil. VII, 25 — 26) a charv. cvilěti; kvi jest nepochybně rozšířeno z prvotného ýfcn, sr. skr. kú (dáti se do křiku, křičeti), řeck. xoo-xó-hv (plakati, úpěti), bourguign. gueulai (plakati — Mignard, Idiome Bourguignon 77 — ve spojitosti s gula — kéhh\ gael- sky gubha (nářek — Diefenbach, Wtb. II, 554), kymr. gwh (výkřik, vzdech), smolensk. rycxs (plakati, výti — odpovídá asi českému housti). Podobné kořeny vyskytují se i v jiných jazycích : ovorsk. kúku^ Aro : ákuákúa, kandin. kuká, kanjop. káha, butsk. kikin (ve pskovském ná- řečí KHKATb), čínsk. khu, japonsk. kokus (plakati), osset. khaun (Sjó- gren 4f04), jihoaustr. kokarendi (Teichelmann and Schůrmann 11), hauss. kuuka (to cry — Schón, Vocab. 129). 4. plu (význam původní : téci, plavati). Sem patří lat. plorare — i odvozená od něho slova: fr. pleurer, šp. llorar, port. chorar; s plo- rare souvisí bezpochyby i lat. flé-re, něm. flennen^ dánsk. flaebe, 5. Ke kořeni kra (kri, kru), jehož původní význam „křičeti* — odnášejí se: dánsk. graede (plakati), švédsk. grkta, angl. to cry (pla- kati — fr. crier křičeti), to groan (stenati), st. h. něm. grínan (šklebiti se), grur^ (nářek), něm. greinen grinsen, d. rak. krikerl (plačtivý obličej, zvláště u dětí — Hůgel, Wiener Dial. 96), jutsk. gryle, grylle, gotsk, gre- tan (strany slov sem příslušných viz Diefenbach, Wtb. II, 430 — 431). Po- dobná slova v druhých jazycích : Singpho : khra-pu, rong. hrjop (Main- waring, Gramm. 134), činuk, klak-wulk, kiránt. khrap-ta (Hodgson, Himal. Ethnol. 29), est. kiran (plakati, oplakávati; kirgan, kokrhati, kirgan křičeti), permsk. gerjalni, laponsk. čierrot (plakati), s nimž Bu- denz srovnává maď. sírni (Donner, Vrgl. Wtb. d. Finn. Ugr. Spr. I, 44). Keck. Alni-Bív (plakati) srovnává se s anglosask. klovan (řváti — Pott, Wrz. Wtb. I, 683), pskovsk. tversk. MÚnaTb Plakati. 165 Mnohá slova sem spadající vznikla z mezislovcí nebo podobných jim napodobovacích zvukových skupenin, tak na pr. : Soso : wuga^ An- fue: pfďfi, Čumu: hu-ku^ Egbele: phíém, Oloma: pfie^ Barea: wus, Falaša: fui (Reinisch, Barea- Spr. XIX), Sonrhai hé (Fr. Muller, Grundr. d. Sprachw. I, 2, 158), persk. hážidm (plakati — hái křik, výkřiky), tureck. aghla-mak (plakati — v náslovném agh spatřujeme ohlas našeho mezislovce cích — sr. rusk. ax-aiB vzdychati), markezansk. (nu- kahivsk.) ue^ uveh, šan. hihk (Hodgson, Indo-Ghinese borderers 23), nagsk. (ichaprr (Hodgson, Aborig. of t. East 6), botokud. auin (Mar- Uus, Beitr. 11, 179, 184 — jiný výraz jest pulck), krebsk. ne-tvue-ni (pláči), legba: tcue, gobur. wóji, anamsk. khok-oa-oa (dětský pláč — Taberd, Diet. 382), normask. houiner (Duméril, Diet. Norm. 135 — na pův. gu, ku zakládají se gotsk. hiufan hořekovati, starosask. heouandi hořeku- jící, smutný, st. h. něm. hiufit truchlí, hiufendi ululatus, anglosask. heóf^ heáf nářek, smutek), bavorsk. wau-éln, lotyšsk. úp-ót (výti — sr. č. úp-ěti; BonHTb znamená ve vologdském nářečí ^výti, plakati", v tambovském , křičeti**, ve voroněžském „hulákati", ve pskovském a novgorodském , volati **, v kostromském , mluviti" a v sibiřském „zívati"), est. ikkuma (plakati — Wiedemann, Wtb. 125; ikk pláč), čagat. jiglamak, altajsk. ťgla (plakati — oá ig pláč), siamsk. eo (křičeti, plakati), hái (plakati), hoi'hai (plakati i vzdychati), pulsk. hoi (plakati — Faidherbe, Rev. de Ling. Vil, 294), Kiše : og (plakati, vzdychati), og-eh (pláč — Bras- seur de Bourbourg, Gramm. de la langue Quichée 200), vaju. ok^ mongolsk. ui-lcuího, santal. ehe (vzlykati, naříkati si), novozel. aue, v maloruském různořeči Bojkův jiejieicaTM (hlasité plakati — od zasta- ralého mezislovce aejie, ucelevšího ještě v srbštině ve význame hoře, běda! — noTeÓiw, ^sa HscjitA « seyKaxi* 154), havajsk. uhu-uhu (plakati, vzdychati), tversk. BáaTb (výti, plakati), hotentotsk. a-a zz: 'á (plakati — ,was aus tiefer kehle gesprochen wird und sich anhórt, als wenn je- iiiand vomiert" — Wallmann, Formenlehre der Namaqua 7 ; Schleicher, Beitrilge II, 392). Mnohá jiná slova, jakkoliv i rázu zjevně napodobovaciho, ve zvukoslovné stránce velmi podstatně se rozcházejí : hebr. hákáh, arab. baiá (jabki on plÁte)^ birm. ťujo^ malajsk. tátigis, mMwn (Crawfurd 116), niassk. méc (Verh. van het Batav. Gen. XXX, 80), čeřeni, šarakt (Wie- demann, Versuch e. Gr. 101), ostj. samojed. óurak (Castrén, Wórter- verz. 137), tahit. taj^ annatom. taigtaig (Gabelentz, Melan. Spr. 76), ja- ponsk. fMiti, tibetsk. ňu-va^ Akra: fo-he, Galia: 6óa, enare-laponsk. par- kftdh (Lónnrot 243), háhing, gntvnkko (Hodgson. Flimal. Ethnol. 185); 166 Výkony živoóiSných ústrojúv. flnsk. kallottá (od onomatop. kal — Donner, Vrgl. Wtb. I, 55), ostj. kje- lem (plakati — laponsk. kil jot křičeti), javansk. brábás (Crawfurd, Diet, of t. Malay lang. 31), mexick. čoka^ čepevjan. cácó (Buschmann, Atha- pask. Sprachst. 185), maď. koakól (o novorozeném ditéti); filham. Iholhoh {ni4holhoh pláči, ale ni-lhulhu sméji se), Gio: ghéboa^ Kupa: píbu (sr. jutsk. pjáve plakati, dánsk. pihe plakati =: pískati), ekamtulůf. nénam^ Doaj : šlangáde-geti, MboíBn : nnenen^ divalsk. miam-bembe, musen- tand. ndididi, banjun. čiron^ mandarsk. čuánčua, Timbo: wtdi, Kaddo: ak- kčikkkakássa (Buschmann, Spur. d. Aztek. Spr. I, 445). Veliké množství slov zvykoslovně od sebe rozdílných vyskytuje se v jazycích indoevrop- ských, zvlášté pak v jich nářečích: jutsk. skraebe (plakati), Htevsk. virkauti (Geitler, Lit. Stud. 121), verk-ti (=z rusk. sepen^Tb — IloTeóH^, O nojuio- FJiaciH 26), česk. brečeti^ vřískati^ břisk-ati, slovinsk. jokati se^ permsk. BeHbraTb, oloněck. iiHpaaTb, tambov. mbuHrb, kostromsk. múhhtb, pskovsk. KypénaTBCfl, MÚpHTbcji, kazansk. xyluákatb (oplakávati nebožtíka), archan- gelsk. BHpáHBraTb, nižegor. ^epeóknwib, kašubsk. skvirac (^hjioji. 3an. Xm, 6, 67), holi. juilen atd. Haussové i Kanurci jmenují ptačí zpěv pláčem: kanursk. úngudu čirin (pták zpívá) = pták pláče*, hauss. cuncu H-^ta kuká = »pták pláče" (=: zpívá — Barth, Sammlung Central- Afrik. Vokab. 136); podobně v kanurském jazyku ngeláró čtrin (beran bečí) znamená dosl. „beran pláče" ; franc. braíUer^ jehož se užívá o oslím křiku, znamená v kanadském nářečí „plakati" (Ausland, 1859, 785). Odžisk. su (plakati) znamená vlastně „pršeti", poněvadž toho slova užívá se také za podstatné jméno ^déšf"; tureck. saghmak (plakati) znamená původně „dojiti" (tudíž plakati zz dojiti slze); na přenesené výrazy sem příslušné jsou zvláště ruská nářečí bohatá : B36á6]iTi>cfl (za- plakati — dosl. „vzbaběti" — A«Ji^i Tojik. Cjiob. I, 30), KHCJuÍHHTbcfl (kyse- leti), tversk. KosjwHHTbCH („kozliti se**), KopóBHTbca („kraviti se"), KpHeé- HHTbCfl (křiviti se), pskovsk. MOKpáTbca (mokřiti se), MOKponoróAHTbca („stá- vati se mokrým počasím"), pBaxbca, cýcjiHTbca („sliniti se*), ypó^oBan (zohyzditi) a j. 7. Smáti se. Ježto i tento pojem rozličnými výraznými kořeny byl znázorňován a, jak se zdá, již od nepaměti hlasitý smích ve výrazu zvukovém roze- znával se v jazycích od mírného, tichého smíchu, úsměvu, jest nám i zde rozebrati několik kořenův. 1. Aa, cha vyjadřuje v nejrůznějších jazycích onomatopoicky smích hlasitý, a to velmi zhusta ve zdvojené formě, která vůbec ukaziye se jednou z nejhlavnějších i charakterních známek slov napodobovacích. Smáti se. 167 Slova indoevropská sem příslušná jsou: skr. has (smáti se); kořen tento jest patrně rozšířené původní ha. Ač dle zvukoslovných pravidel v indoevropském odvětví platných skr. h nejčastěji vzniklo ze staršího gh, tož přece v této případnosti ha máme za tvar prvotný, a nikoli za skrácené gha : ve slovech ryze napodobovacích jazyky mnohdy zvuko- slovných pravidel nešetří (sr. Pott. Wrz. Wtb. II, 2, 393 : „has — un- streitig mit nachahmung des lachens : haha machen und kann denen, welche in allen h des Sskr., wo nicht andere aspirata, dann gh su- chen, vemehmlich genug in das ohr schreien, wie thóricht ihr begin- nen**). Prosté Aa, jakožto mezislovce há (mnohdy i ve zdvojené po- době háhd), vyjadřujíc radost, hoře, překvapení a j., často přichází v památkách písemných. V hindust. hans-ná v kořen vsouvla se ještě nosovka; v latině a řečtině kořen ha (cha) podstoupil zdvojení, při čemž však pro blahozvuk hrdelnice se rozlišují: reck. xaxd^Biv (m. X«X^'h novořeck. jfajfa^/fw, xaxaví^m^ lat. cachinnus, cachinnare (m. cha- ehin — rovněž i něm. kichem m. chich — a přicházející u Panini-ho skr. kakh chechtati se m. kha-kh). V jazycích slovanských ha, cha vy- skytuje se tolikéž téměř výhradně v podobě zdvojené: st. bulh. xo;co- TftTN, rusk. xoxon, xoxoTaTb, xuxMsaTB, slovinsk. hohot, hohotati, č. chech- tatiy chichati se^ polsk. chychotač, chechot, chechotač, h. luž. khachof^ d. luž. chachaš se, novgor. xáxaTb (v severních i východních nářečích xáflTb ham'tí, tupiti). V germánských jazycích ha :=z ho: st. h. něm. /ío- njan, hó-nan (ale chahhaeen nahlas se smáti), stř. h. něm. hoenen, něm. hohnen, hohn (odtud franc. hanni, hoňte — č. hana), holi. hoonen, švédsk. hada, angl hoot (křičeti, vysmívati se), záp. frisk. huynjen (vysmívati se), dánsk. haanes (styděti se); osnabr. hitken (tiše se smáti), nordsk. had (posměch — sr. něm. hader, háder, — Diefenbach, Wtb. II, 543). Zdvojené ho: st. h. něm. hóhón, húhón, haohón, huahón (vysmívati se, v posměch uvésti, fr. huer, bretonsk. hua, huda, maď. gúny posměch), kuán, huoh, háh (hana), stř. h. něm. houhen, bavorsk. huehen, afghan. chándal (smáti se), persk. chendiden, arménsk. chachankh (chechtati se), osset. chudún, chodun, anglo-americk. hawhaw (chechtati se, srdečně se smáti — Bartlett, Diet. of Americanisms 191). Napodobovací ha, hCj hi jest i v jazycích neindoevropských velmi rozšířeno : arab. hahaa, haháa (smějící se, smíšek — harhár hloupý smích), otomsk. chachí (žertovati — Piccolomini, Gramm. della lingua Otomi 37), massachus. haha^ dakotsk. iha, ihaha (smáti se — Higgs 85, Schoolcratl, Ind. Tri- bes I, 297), v nářečích kmenův u Tularského jezera bydlících highe řSchoolcraft IV, 414), assiniboin. e-hháh-hháh (Schoolcraft IV, 428), 168 Výkony živočišných ústrojúv. V činuksk. žargonu Mht (V, 548); Longfellow uvádí ve své básni „Hia- watha** výraz minne-haha ^smějící se voda* jakožto slovo severo-ame- rické; činsk. ha-ha-ta-hpfo (chechtati se), japonsk. hihi (opice — pro svůj smích tak zvaná), ma4 huczag {zz hacag smáti, chechtati se), kirír. haehae (Gabelentz, Gramm. d. Kjriri Spr. 17), siamsk. heha^ huha (smích, šum — Pallegoix 145), hi (smích), ho-rau (smáti se), singal. hinahawenawa (smáti se — Hodgson, Aborig. of the South 4), mexick. hnehuecka (nahlas se smáti), maď. hinyogás (checht), songhaj. kare (smáti se — Reinisch, Barea Spr. 108), bask. hirria (smích), anamsk. n-he-n-hau (posmívati se), Koch: kong-si (smích), Darahi: hansuk^ kuswar. htskou (Hodgson, Himal. Ethnol. 9 ; Tharu : ka-has-al — Hodg- son 15). Místo ha ve slovech sem patřících často stává ia, ga: litevsk. hihióti^ persk. hichkich (smích), anglosask. ceakkettan^ cancettan, bavorsk. hnchen, kachesen (nahlas se smáti — Schmeller I, 1219), stř. h. ném. hache (směji se, chechtám se), tirolsk. kcicheln (Schópf, Tirol. Idiotikon 297), vjatsk. raraHHXb, permsk. rHraHHTB (vysmívati se); tumbukt. gógar^ Horpa: khákhé (Hodgson, Sifán and Hórsók Vocab. 29), makassar. kákala (smáti se — Matthes, , Makassaarsch-Holl. Woord. 5), avarsk. yáyadize (chechtati se), kazikum. kjakjabu (checht), pampang. guiguit, mandžursk. kakakiki^ Mkikaka (smích několika osob), kukukaka (checht), tur. kahkaha gúlmek (chechtati se), arab. qah-qahat (checht) = katkatat^ karkarat^ eston. kikitsema (smáti, chechtati se), siamsk. kakok^ khak- khak, párám, gúegue^ v mosambických nářečích ékoUéka^ kueka (Bleek, Lang. of Mosambique 350), mexick. kakajahua (vysmívati se), havajsk. akaaka (smáti se), singph. gagátu^ balam. gtiegne, sarar. gige^ japonsk. kuckuc-warau (smáti se, posmívati se). 2. ha, ga šíří se hláskou 1: hal, gal, hla, gla. Sem spadají : st. sask. hla-han, anglosask. Mehhan, hlihan, Myhhan^ gotsk. hlahjan, st. h. něm. hlahhan, ^ sesutím náslovné hlásky : lahhan, něm. lachen, holi. lagchen, angl. laugh, dánsk. lee, švéd. le, starofrísk. hlacka, anglosask. hlagole (směšný), hleahtor (smích — leahior zločin ; st. h. něm. láhan haniti, zapověděti — lastar — z lahstar — hanba, tupeni — později ve významu zločin, mrzkost, nešlechetnost), litevsk. klegeti (smáti se), archang. novgor. perm. rájniTBca (smáti, posmívati se). K hctl, gal táhneme rovněž něm. geUen, hallen, řeck. yel-ár, slo- vansk. gol, gla: st. bulh. raaci (hlas), riiAroiii (slovo — vl. „šum, křik*), rAAroiiATN (mluviti — vl. „šuměti, hulákati"), česk. Mas, hlahol, hluk a t. d. Příklady z jiných jazyků: tur. guUmek (smáti se), čagat. AíiZ (smích), kuUmek (smáti se), čuvaš. kol, jakut, kulábin, malajsk. golak, Soso : grle, Basa: galado, uigur. kulumek. Smáli se. ]69 3. smi. Kořen tento, v némž ovšem žádného onomatopoického odstínu nemůžeme spatřovati, měl za dob předhistorických bezpochyby význam jiný; ve zvukoslovné příčině násloví ze dvou souhlásek složené, uka- zuje k tomu, že smi zavírá v sobě dva prostější prvotné živly. V ně- kterých jazycích kořen smi znamená „usmívati se* — tak zejména v sanskritě a v germánských jazycích, kdežto ve slovanských přísluší mu význam „smáti se* : st. bulh. cmhrith ci (3. os. přít. č. CMtwTk ci), rusk. cMt-HTBca, srb. charv. smijati se, slovinsk. smejati se, bulh. cm*ji. cb, iipH-cMiiBaM c-B, polsk. šmioč si§y smiech, č. swÁti se, smích, lotyš. smé. Skr. smi zz usmívati se (vi-swi diviti se, msmaja udivení); stř. h. něm. smiel-en (usmívati se), smie-r^en^ smunzen, něm. schmunsteln, holi. mee^snmilen, angl. smile, dánsk. smile, švédsk. sniiJrt (ale smSde, dánsk. smaalee := dosl. „málo se smáti**). V latině a řečtině náslovné s od- padlo: lat mi-rus (ze *s»ii-), mirari (diviti se), řeck. fAndáv (ze *o-f<«-<í-, čemuž i hom. q^iXofifUídrj', vzniklé ze qpiíLoťr/iíi^-, nasvědčuje). Význam „potupa, posměch* jeví se ve starohornoněm. smáhi (sloveso srna- kén zz, něm. schmáhen — odtud vl. smacco potupa, hana, smaccare po- haněti, zlehčiti). Latinské rid-ere pokládáme za slovo srodné s ruďere (řváti), skr. rud = rusk. pei/^-rtb (plakati); dynamickou obměnou kořenné samo- hlásky význam přešel v pravý opak; o tomto zjevu, dosti zhusta v jazycích se vyskytujícím, níže podrobněji promluvíme. S lat. rid v náslovných skupeninách sbližují se: č. řehtati se, srb. charv. rikati (řváti), franc. ricaner (posmívati se), bahing. Hso (smáti se — Hodgson, Himal. • Ethnol. 185); sr. i mokšamordv. rakan (chechtati se), jorub. rerin (smáti se — Crowther 250), gbes. rere, Aku : réri, Agau : rchoa- ringi (Ztschr. d. d. morg. Ges. XXIII, 490). Na doklad veliké rozmanitosti napodobovacích slov, zvukoslovně od sebe rozdílných, uvedeme i zde několik zvláště charakterních vý- razů, znamenajících .^smích, smáti se*: jutsk. skranne (chechtati se), .slovinsk. krohotcUi, oloněc. rHproTáTb, archangelsk. rpasTb, rádžmahalsk. (v Indii) alkt, cUká (Ztschr. d. d. morg. Ges. XXXI, 745; Asiat. Res. V, 130), čelan. láwe, tagalsk. lagaak, ugaljachmuc. lechenne (Buschmann, Spur. d. Aztek. Spr. I, 688; imperat. lech-lik-al, Mithr. III, 3, 234), filham. Ihulhu, pepél. n-éičé (směji se), dippil. wedhewedhá (smáti se — Ridley, Kamilaroi 53), kjur. kúrún (Ycnapi*, Kiop. as. 651), madekas. mi- hiomehy (Ztschr. d. d. morg. Ges. XIII, 75), fulup. behet, igal. njánji, Aro: dři-óř, Opanda : tfjvnp, Eregba: skíske, maudsív, dálnndáln. Jala: 170 Výkony živoóiSných ústrojův. šeše, Koro: tétira (malajsk. tertawá), Nkí: čuneču (Koelle — Polygl. Afric. 146 — 165), jihoaustr. kamkendi^ arab. tich-tich (napodobuje checht; v angl. zlodějském jazyku te-he chechtati se — Slang, Diet. 320), hotentot, ať (smáti se — Vocab. d. Namaque Spr. 4), Tupi : puká, činuksk. chlwhaiit (Gibbs 14), anamsk. wa-ý (posmívati se — Taberd 573), tezuq. pháh (Busch- mann, Vólker und Spr. Neu-Mex. 287), abchaz. -čč-: sy-čč-uejt (směji se), u-čč-á (směj se!), nub. diigdie (smáti, posmívati se — Lepsius, Nub. Gr. 320), menomonn. orai-a-nen (Schoolcraft, Ind. Tr. II, 480). 8. Spáti. Pojem tento označuje se podnes ještě ve mnohých jazycich slovy neb kořeny, znamenajícími „dýchati, founěti, chrápati* a j. i vzniklých na základě onomatopoickém. V indoevropském odvětví pro toto slovo užívá se nejčastěji kořene sup (rozšířeného svap), v němž spatřujeme napodobování zvuků, člověkem při spaní vydávaných (dýchání, sop- téní a j.). Sem patří: skr. svap^ti (spí — suréváp-a spal, svap-na spá- nek), sup-ta (usnuvší, spící — supját af spí), hindust. so-ná (spáti), st. bulh. CM-ATN, Gi-a*L (sen, spánek — ze *sapna neb *sup'ná), rusk. cnaTb, 3H-c£in-aTi», coh-b, srb. charv. slovinsk. spáti, polsk. spcič^ sypiač, lit sap-nas (sen, spánek), st. h. něm. sweljan, sweppen (uspávati, býti ospalým), stř. h. něm. swében, st. sask. stc^l^an, nord. svefn (spánek), dánsk. soven (sen), sově, švédsk. sofva (spáti); lat. sáp-ire (uspávati), som-nus (ze *5op-ww-), řeck. wr-vo- (ze sup-), zend. qap (spáti — qaptó spíci), pers. chuf-ten, Parsi qaf-tan. Výklad svap, sup z kořene ono- matopoického potvrzigí mnohá slovanská slova z téhož kořene pošlá, znamenající „dýchati, soptěti, chrápati** a j.: rusk. coirtn. (chrápati), conica, conjiH (sopel), conejnca (píšfala), srb. charv. sop-ilka (pišfalka), sop-sti (pískati, foukati), sop-iti (dýchati, chroptěti, soptěti), sopot (vodo- pád); st. bulh. conoTi (canalis), cohcth (pískati na píšfalu), coroyk^l (zz siphan, č. sopauch), polsk. sopel (kapka u nosu), č. soptěti^ sopka, sopel, sopiti se a j. V české hantýrce spáti vyjadřuje se slovem supo^ vat (Puchmayer, Romani Čib 85), ruský obecný lid misto ciutpb (spí) říká mnohdy i xpaiiHTb (chrápe). Mikuckij přirovnává svap k litevskému, kvepti (dýchati, zápach vydávati — Hsb. Hmd. Akra, HayícB IV, 365), což však se zvukoslovné stránky zdá se býti pochybným, ježto náslovné souhlásky se neshodují. Se skr. svap souvisí snad i temné co do pů- vodu staroind. svábď (svabdin řvoucí); mandžursk. amhambi (spáti) znamená původně „foukati", sr. amhtdan (sifflet — Amyot, Diet. 85 — 86). Spojitost mezi pojmy „chrápati, founěti** s jedné, a „spáti" s druhé strany vychází tolikéž na jevo ze srovnání lit. snus-ti (usnouti), snaus-ti Spáti. 171 (dřiinatí zz lotyš. snaudét) se stř. h. něm. snáden (founěti, chrápati — MHKyipcifi, Ha6jiio;^. h b&iboau 85). Jiný kořen, v germánských jazycích užívaný, sřop, přivádí se oby- čejně ve spojení se slaf^z něm. schlaff „mdlý, slabý*: st. h. něm. slá- fan (spáti), stř. h. nětn. sláfen^ něm. schlafen^ gotsk. slépan^ anglosask. slápan, angl. sleep, holi. slapen (alb. slibb spánek — Diefenbach II, 267); schlaf-en znamená tudíž původně tolik co č. slábnouti. Podobný poměr významů, jako mezi schlafen i schlaff, objevuje se rovněž v tu- recko-tatarských nářečích: čagat. uju-mak (spáti), uj-mah (slábnouti, trnouti, váznouti), tureck. ujumak (spá^i), uji/^mak (trnouti, váznouti), kojbal-karagas. uihu (slabost, spánek), uigursk. u (sen, spaní — Vám- béry, Etym. Wtb. 61). Z kořene dar, dra vznikla slova : skr. drá (spáti — drá v rozdíl od svap znamená „dřímati, klidně spáti*), st. bulh. a^«-u-ath, rusk. ;Q>eiiaTb, ;Q)uxiiyTb, srb. charv. drěmati, malorusk. /(pimaTH, polsk. drzymač, č. dHmati, lat dormire, řeck. dccQ-&ávBív, st. h. něm. troum, droum (sen), něm. traum, holi. droom, droomen, angl. dream, dánsk. dróm. Lit. tne- góti (spáti) Diefenbach (\Vtb. II, 14) přirovnává k polsk. mglié si^ (mžíti), miyc, nordsk. mok (spánek), řeck. fi^x-cw (zz mák — „uspáva- jící*): avšak meg-óti dá se dle našeho zdání mnohem příhodněji srov- nati s mig-ti (tlačiti, oči zavříti) zn rusk. MHr-Hyxb, MHr-aTb, č. mhotíraH, míikati. V kostromském i novgorodském nářečí Kyp-nýrb znamená „usnouti* (ycHyxB, BcxpaiuiyTb — OÓJi. Cjiob.). Temné co do původu řeck. iaé'$iv znamená „spáti, noc ztráviti^. Nakolik v jiných slovech sem příslušných jeví se odstín onoma- topoický, viděti z příkladů následujících : otomsk. ďhá (spáti — Picco- lomini, Gramm. 46), á (Naxera, De lingua Othomitormn 33 — á dý- chati), Rong: mik-krap (spáti — Mainwaring, Gramm. of t. Rong 185), havajsk. Ai-At-o, gjarung. korman, Horpa : gurgjun (Hodgson, Sifán and Hórsók Vocab. 28—29), anamsk. ngu-guk (dřímati — Taberd 347), Nutká: huei-če (Buschmann, Vólker u. Spr. Neu-Mex. 344), komanč. uch-pďton (Buschmann, Spuren d. Azt. Spr. I. 372), Sundá: hee-ees (Gabelentz, Ztschr d. d. morg. Gcs. XIII, 75), turrubul. búgán (Ridley 71), Žulu: lála (slovo to uvádí Grout — Gramm. of t. Žulu lang. 36 — jakožto výraz napodobovací ; Boyce uvádí širší tvar uku-lala-gobu- tongo — Gramm. of t. Kaíir lang. 166), Kinjume: ziuzingi (spánek — Steere, Handb. of t. Swahili lang. 159), botokud. kukkjun (spáti — Martius, Beitr. II, 179), gall. ráfa (Massaja, Lect gramm. 179), karufsk. dedftmdumba (Rosenberg, Der malayische Archipel 608), fulup. móre- 172 Výkony živočišných ústiojáv. móre^ čumu. ku, penin. fianen, abáč. épfurumóh, njambán. róaméle. Meto : hórupa, gačág. nkénke, goál. Ijéléa, bulom. ió/o, vej. kíke (Koelle, Polygl. Afr. 166—167). Slova znamenající ^chrápati" jsou vesmés původu napodobova- ciho: lat. stertere, řeck. Qiyxetv^ étVz***'i l^o'^- ^pnken, vl. russare, st. h. něm. riMeón, litevsk. krakti, ném. schnarchen, angl. snore, skr. ďriph^ slovinsk. herkatl (hrk-), archangelsk. xapáH^^aTb, mansk. vremmeragh (podst. jm. brem), jutsk. rtide, afghansk. cAV (Trumpp, Ztsehr. d. d. morg. Ges. XXI, 33 — 34), fmsk. korskun, est. koristan, perm. karótni^ maď. hortyogni^ horkolni, favorlang. pagorgor, anamsk. ngaj-pho-pho^ persk. čekčák (chrápání — arabsk. charcharat — též f achich, vl. » fou- kání** — sr. persk. fuch ústa — něm. fauchen), Bonda: rongofi {ma- rongon chrápu), siamsk. khrok, malajsk. ngrok, santal. phuphuai, jorub. honrun, mongol. chorkira, birmansk. houkthe (Sloan, Burm. lang. 146), harajsk. htdagok (Alonso de Mentrida, Diccionario de la lengua Bisaja 443), havajsk. ihuhanunu (chrápot), fulup. hulóbulo (chrápati), mandeng. kóróndo, jágb. huru, čelan. kórgóna, logonsk. gumguma, Mába: gukárdcL, Teda: Jdrkékiní, legb. nuUgogóro, landór. háJiúa, ham. hóhofina (dosl. „silné dýchati** — hóho =z „dýchati**), egbel. fioro, goál. zueu, puréě. šunšunšúma, budům. hargi, kiríman. nonóna, kánem. kulungumgi, Bute : ngosangungor a j. 9. Jísti. Není pochybnosti, že kořen, vyjadřující bez odporu jeden z nej- důležitějších pro člověka fysiologických výkonů, patří k nejstarším tva- rům, v jazycích užívaným i označoval se prvotně napodobováním těch zvuků, které člověk při jídle vydával (sr. Poesche, Die Arier 106); ježto pak slovo „jísti** patří ve všech jazycích k slovům nejužívaněj- ším, podstupovalo již z té příčiny ve zvukoslovné stránce změny pře- četné. Mnohá příslušná sem slova jeví se nyní v podobě tak změněné, , že onomatopoické povahy v nich nespatřujeme ani stopy, sr. tur. je, japonsk. ku, maď. esz, alb. cha, tahitsk. ai; mimo to vedle slov ono- matopoických záhy tvořily se výrazy neonomatopoické, rázu ušlechti- lejšího, na které níže poukážeme některými příklady. Předkem zmí- níme se o těch slovech, v nichž dle našeho mínění zjevně zračí se ráz napodobovací. 1. „Jísti** vyslovuje se výraznými náslovnými hláskami ě, di, á, které ve slovech sem spadajících pokládáme za původní, byf i při- cházely ve výrazech poměrně pozdě vzniklých. Tak skr. čam (ve slov- nících uvádějí se také slova déam i džham, ač bez dokladův), které Jísti. 173 znamená vlastně „srkati", ač někdy i Jísti*" (máňsah čam maso jisti), máme za slovo rázu onomatopoického, neodvozujice ho nikterak od jakéhosi staršího *kam (pročež nenacházíme na př. žádné spojitosti mezi čam i litevsk. skomyti^ o němž zmínku činí Fortunatov v Beitr. z. Kunde d. indogerm. Spr. III, 61). Ačkoli é ve slovech napodohovacích v pravěku nepochybně vznikalo naskrze samostatně, bez pomoci nebo prostřednictví staršího k aneb ^, přece nechceme tvrditi, že čam je snad slovo pravěké: onomatopoických slov, znamenajících „jísti" nebo „píti", ještě nyní, zvláště v nářečích, tvoří se veliké množství, a po- dobně i skr. čam mohlo povstati za dob poměrně novějších. S ča^n shodují se cik. čammav (žvýkám), hindí: čáb-aná (žvýkati, jísti), rusk. HMOKATb (mlaskati), avarsk. ččámize (žvýkati), čečenzsk. čam (chuf ), tara- humarsk. čumila (ústa — Murr, Nachrichten 368 — sr. i logonsk. zum jísti — Fr. Můller, Grundr. d. Sprachwiss. I, 2, 165), maď. csemcseg, polsk. cmoknqé (mlasknouti). K témuž pořadí táhneme i slova: skr. džalš (které se vykládá jakožto zdvojené ghas^ vzniklé působením prakritských nářečí nebo-li obecné mluvy dřevních Indů z gros jísti, pohltiti), čepang. die-če^ džhi-sa, vaju. dža-če (Hodgson, Himal. Ethnol. 9), čínsko-angl. čaučau (jísti, potrava — Leland, Pidgin-English Sing- Song í29, 57, 121), arménsk. déaš (jídlo — džašel jísti), kjurin. diaqun, kivora. čupe, čepevjan. čečelli (Buschmann, Athapask. Sprachst. 200), čínsk. či, 5Í, šilluk. asamme^ hauss. či (jísti — čisie kousati — Schón 151), mandžursk. die (jísti — déeku pokrm — Kaulen 22), guajkur. džinjon (jisti — Martius, Beitr. II, 127), nagsk. ča-džam-H^ džo-ko (Hodg- son, Aborig. of t. East. Front. 6), kirant. čačtit^ čnu (Hodgson, Himal. Ethnol. 28), katoquin. Čnuachampm (Martius, Beitr. II, 162), rusk. HceBATb, č. žvýkati (pskov. tver. acýxBocríiTb jísti, orlovsk. acýcrapHXB málo jisti, vladimírsk. xccjibhtb jísti, žráti, i^BinynáTB jísti, pskov. HHaHCKaxb, v angl. zlod. jazyku chuck chléb, maso). 2. Nejčastěji však „jísti" (jakož i „píti") vyjadřuje se náslovnými retnicemi p, m: pa, ma^ pi^ mi a j. Jakkoliv onomatopoický základ slov sem příslušných i v tom můžeme spatřovati, že fysiologické vý- kony, v nichž rty mají účastenství velmi činné, důsledně označují se retnicemi^ tož přece příčina, proč pojmy svrchu zmíněné vyjadřují se právě retnicemi, dle našeho zdání zakládá se na jiném výjeve. Prosté totiž základné skupeniny pa i ma, označující ve mnohých jazycích pojmy „jisti" a „píti", jsou dle našeho mínění totožný s výrazy, vy- jadřujícími ve všech téměř jazycích názvy otce a matky. Mámef zde ty primitivné zvuky, jimiž dítě žvatlati počíná, pronášejíc první čtón- 174 Výkony živočišných ústroj ův. kované slabiky a jichž lidé uchopili se již v odvěkých dobách, aby jimi vyjadřovali jednak nejbližší příbuzné, jmenovitě otce i matku, o dítě nejvíce pečující, jednak i nutné potřeby dítěte, tudíž předkem pojmy jísti a piti. Zvláštní významnosti prvotné skupeniny pa, ma tedy ne- mají, a právě proto nacházíme je, jakožto bezvýznamné sice, ale dě- tem všech téměř národů nejpřístupnější prvotné slabiky, v tolikerých jazycích v podivuhodné shodě, a proto pa (hlavně ve zdvojené po- době papá) tak často znamená nejen ,otce**, než i Jísti*. V jazycích indoevropských podobné výrazy nyní z většího dílu obmezují se mlu- vou dětskou, avšak u národů nevzdělaných mezi jazykem dětí a vzrost- lých v té příčině rozdílu hrubě ani nestává a) Pojem ujísti" a slova k němu se táhnoucí (hlavně pokrm, chléb, kaše) vyslovují se základným pa. V indoevropském odvětví máme četné doklady tohoto prvotného významu kořenného pa: skr. pa (krmiti, jísti — sr. rozšířený kořenný tvar par krmiti, nasytiti, naplniti), pi-tu-s (pokrm — Diefenbach, Wrtb. I, 412), pupa (koláč m řeck. nó- 7H€Pov), st. bulh. naTATN = rusk. nHTaxb (krmiti), nemá (pokrm) z= česk. jpí-ce, charv. pita (koláč), slováck. papula (tlama), st. bulh. nac-A (pasu 1= krmím), lat. pa-sco^ pa-bulum^ pa-nis (v angl. zlod. jazyku pan- num jídlo, pokrm, chléb — Slang Diet. 246), pappare (jísti — Plaut), papparium (kaše — Sen.), vlask. pappare (žráti, najísti se), sardinsk. papai (jísti), starofranc. papin^ papette (pokrm, kaše), špan. port. papo (ptačí vole — Diez, Etym. Wtb. I, 304), šp. pápera z=, port papeira (st. franc. papache^ staro-romansk. paparon — Diez, Altroman. Glos- sare 25), šp. papar (měkké věci jísti, jichž netřeba žvýkati — papá pokrm, kaše), bourguign. pa (nourriture — Mignard, Idiome Bourgui- gnon 113); něm. futtery angl. food (pokrm), feed (krmiti), řeck. ndofAcu^ natáoiMu (jísti), zend. ra-pithwa (poledne) zn litevsk. pétus (pí. t. oběd, poledne — J. Schmidt, Verwandtschaftsverh. d. indogerm. Spr. 48), milánsk. pabi (pokrm — Diez, Etym. Wtb. * 231), pic. norm. em-pafer^ (nacpati, nakrmiti), švýcarsk. hábbe^ happe (kaše — Rochholz, Kinder- lied u. Kinderspiel aus d. Schweiz 10—11), lotyš. peppe (kaše, maso), polsk. papka (kaše) = angl. pap^ bavorsk. pápp (chléb), pdppen (jisti — v dětském jazyku — č. papati^ polsk. papaé)^ pappm (ústa — Schmeller, Bayer. Wtb. I, 398), d. rak. papperl (»das essen fůr kleine kinder* — Hůgel, Wiener Dial. 117), rumunsk. pité (chléb), slovinsk. jpiía (pokrm, potrava), bělorusk. i malorusk. nana (chléb), pskov. tver. nauica (chléb, houska), nanýina (houska, koláč), archangelsk. nanúpa (střep, z něhož žerou kočky — i,qepeiioB%, h3'b icoToparo i^rB rouikh'' ~ ^onojm. itb 06ji. Jísti. 175 CaoB. 327), novoreck. ^ra (koláč), novgorod. nanouiHHicB (bílý chléb — KojiocoB'b, ^Hjoji. 3an. XV, 6, 31), afghansk. poval, pijájal (pásti — Trumpp, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXIII, 97), rádžmahal. peta, puttta (chléb — Ztschr. d» d. morg. Ges. XXXI. 743), messap. navóg (cliléb), skyth. jnnir (sýr zn kurdsk. panir). Sem spadá snad též phryg. ^éxog (chléb) i alb. búke (chléb), ježto odvozování alb. slova od njex (péci — Blau, Ztschr. d. d. morg. Ges. XVII, 659) ze zvukoslovné příčiny jest velmi s pomyšlením. Příklady z jazyků indoevropským nepříbuzných : Kassia : bďtn (jísti), hebr. panag (pečivo — význam toho slova jest poněkud pochybný; Ascoli vyhlašuje i semitské pa-ma, j>a-na, aram. pum ústa — za Jedící** — Ztschr. d. d. morg. Ges. XX, 433), tíang. hang (jisti), maď. pita (chléb) :=: est. pets (Diefenbach I, 342), peruánsk. paníu (pokrm), pananana (nacpati se, naprati se — Tschudi, Kechua-Spr. III, 425), siam. bupa (koláče — Pallegoix 67), mikmak. pibunokun (chléb), čippevaj. pebušigan (chléb — Mithr. III, 3, 416), Galia: hudena (chléb), aztek. bakam (chléb), maď. j)ép (kaše), Molele: paast (jisti). Kušna: pa (jísti), upsarok. babušmik (jísti — Schoolcraft, Ind. Trib. III, 255), sečuan. bóba (rychle jísti, hltati). Křik : pápeta (jísti — School- crafl IV. 428); v dakotském jazyku papá znamená „maso**, a mama — B mléko" ; čínsk. pao (najísti se), paskagol. po^Aa (chléb — Mithr. III, 4, 282), saliv. (vjižní Amer.) peibe^ kamčad. popkom (chléb), kabuč. boha (Mithr. IV, 158), kurelsk. pu (chléb), kurg. pappada (koláč zr kanarsk. appala — Cole, Gramm. of the Coorg 52), tamilsk. appam (chléb, ko- láč — Pope, Tamil Haudbook 11), tezuq. pibi (maso — Buschmann, Vólker u. Spr. Neu-Mex. Abhdl. d. k. Akad. Berlin. 1857, 288), kiwom. pa (chléb); jistý americký plod sluje papo (Schoolcraft, Ind. Tribes V, 540); kalifornští Indiáni („rootdiggers") nazývají jistý druh planých bramborů, které jim poskytují nejhojnější a nejdůležitější potravu — pappa (Schoolcraft IV, 222). b) ifia == jísti, jídlo. Odstín onomatopoický zde jasněji vystupiye na jevo, než ve slovech, na pa se zakládajících, zvláště pak skupe- niny mam^ mum napodobují často mumlání^ žvýkání^ vyobrazujíce vý- razně^ pohyby rtův. Sem patří: vlask. mangiare^ fr. manger, staroport. manjar^ normansk. mougier (jísti — Duméril 158), limous. mindzá^ rhaetorom. mangear (též mandigiar — Jahrbuch fůr rom. u. engl. Litt. VIII, 232 ; IX, 399) — slova tato vznikla ovšem z lat. manducare, i zna- menají tudíž původně , žvýkati" : avšak manducare jest rozšířeno z man^ dare^ v jehož kořeni spatřujeme základné mam. Pozdějšího původu jest lat. masUcare (Apul.) — šp. mascar, fr. mácher (bask. mascatu); ru- 176 Výkony živoť»i§ných ústrojův. niunsk. múnénka^ mUnká, gascon. maca (žvýkati), reck. natná^iw (jísti, žvýkati), novoreck. ^afiovU^io (mumlám, špatně žvýkám), moden, mumicur (žvýkati bez zubů zr angl. mumble, néni. mumméln, bretonsk. moufia), mansk. mam (kaše, prs, matka — Kelly, Manx Diet 127), anglo-americk. mush (indiánský pokrm mléčný — Bartlett, Diet. of Americanisms 285), osnabr. mnggen („heimlich essen** — Beitr. z. Kunde d. indogerm. Spr* II, 229), str. h. něm. muos =: něm. mus (kaše), bavorsk. murfeln^ mor" feln (Jisti se zavřenými rty, jakož činívají staří, bezzubí lidé* — Schmeller, Wtb. I, 1647), sev. frisk. momkin (jísti se zavřenými ústy — Johansen, Nordfries. Spr. 57), lothring. mouargolé (žvýkati — Mignard, idiome Bourguignon 102), Argot: morfier (jísti — v jazyce vlaských šibalů morfia ústa, murfeezare jisti — Michel, Études sur V Argot 279, 431), rusk. MyjiHH^aTB, MyjiHSHTb, MoqKaxb, MHieaTb (jísti, žvýkati, na př. chléb), MflMjiHTB, olon. smjiHTb, ve východních nářečích mýMJiHTB, MýMpHTB, MMMpHTb (jísti, žvýkati — o bezzubých lidech); v bearn-ském nářečí mic?^ (kaše z kukuřicové mouky a mléka — Schróder, Jahrb. fůr rom. u. engl. Litt. XI, 114 — sr. charv. mainaljuga kukuřicová kaše). Pří- klady z jiných jazyků: Žulu: mumuta^ mumuza („to eat with the lips closed* — Dóhne 213), volof. makia (žvýkati — Dard, Gramm. 90), Odži: mefnenne (hltati, pohltiti — Riis, 24), malajsk. mákan (jísti), v negrit- ských nářečích manamhul (jisti — Schadenberg, Ztschr. f. Ethnol. 1880, 168), kjurinsk. muqún (hltati, polykati), zul. minssa (rychle, hltavé jisti), tjang. momeuh (žvýkati — Morice, Rev. de Ling. VII, 364), anamsk. mem (žvýkati kaši dětem — Aubaret 475), mém-moi (labra comprimere — Taberd 306), mám, móm-mém (edentulus 312), javansk. mangngan (jísti), bugis. manre, batt. manggan, sataval. moun-ho (v. d. Gabelentz, Ztschr. d. d. morg. Ges. XIII, 74), futunsk. mama (žvýkati — Grézel, Diet. Futun Fran^*. 188), Kečua: mikkuna (jídlo), manding. mengu (chléb), de- motick. ma (chléb, potrava), juraksamoj. mne (pokrm), tawgy-samoj, amúrum (jísti — mundutuma žvýkati), jenisej. omnho (jísti), os^aksamoj. amarnang, kamassin. amnam^ Odžibve wm, čvačamaj. máá (jisti — Busch- mann, Spur. d. Azt. Spr. I, 568), činuk. mukamúk (v činukských ná- řečích pro též slovo máme i jiné výrazy, dílem velmi neústrojné: hnď- huluha jím — Gibbs, Vocab. 11 — abatchlchaleba jísti, nachitchtchólobadí jísti — Buschmann, Spur. d. Azt. Spr. I, 621), v činukském žargonu mvkkmukk (^anything good to eat" — Schoolcraft, Ind. Tribes V, 560), massachus. mttč (jísti — Schoolcraft I, 297), Miami: miiioni^ delavar. miéwakm^ v klacopských nářečích (v Columbii) muk, mukk (Schoolcraft III, 224), maď. mdhol (plnou hubou žráti), mamóka (moučné jídlo). Jisti. 1 77 radžmahal. móM^ mina fjísti), demot. amam (jísti — kopt. ouoiu — Bnigsch, Grainm. Déinotiqiic 37), montavoj. tnokom, tran^ansk. momc- nam (Rosonborg, Der nial. Archipel G09), oslj. eniem (ssáti — tur. em- mek, jorub. ww, mu, bugis m/m/), Jao: milá (hltati), ajinarsk. manka (jísti — Ausland 1874, 450), fidži: mama (žvýkati), mamau (sytý), jilio- austr. mutandi (jísti), liavajsk. mama (žvýkati, jisti), bongo: mou (jisti), mnle (jídlo — Ztschr. d. d. iiiorg. Ges. XXVII, 4G9), nwfnhata (chléb), Mája: mumuihanul (přožvykovati — Beltran, Idioma Maya 114), básk. (v laborlanskéni nářečí) mamia (drobka chleba — Humboldt, Mithr. IV, 298). Sem náležejí i některé výrazy, „maso** znamenající: gotsk. niammo, mimz (maso — mongolsk michan), skr. mái\sa (z *mmnsa), st. bulh. uAco, st. prusk. mensa, litevsk. mesá, kappadock. maneš (Uiefenbach, Wtb. II, 30), arm. nm. alb. mis (Blau, Ztschr. d. ď. morg. (íes. XVII, 053), drevansk. mangsi (jianco — Mnicyi^Riň, OcxaTKH aa. no.ia6cK. Cirb. 6) ; sr. též juraksamoj. amsa (maso — amadm jisti). Gar, gál (gur- glu-) = „hltati, polykati": skr. ^ar, gal (hltati: gi- rati a gilati hltá, jí), garana (hltání), garala (jedj, gara (hltající, ná- poj), ghurghuraka („ein gurgelnder laut** — Petersb. Wtb. II, 888), lat. gurges, gula, gluťire (polykati), řeck. yhotrtra (jazyk — z ylmrja „iiltající, polykající"), st. bulh. noniiTHTH, rnsk. r-ioxaTb, raoxKa, c. hltati, st. fr. gloton (žravý, hltavý), arménsk. glanél, glnoul (hltati), švédsk. glufsa (hltavó jísti), nub. golle (hltali, polykati) a j. Mnohá slova, znamenající lizati, zdají se též býti původu ono- matopoického; Pott spati'uje v litevském lak-ti, řeckém Uíihv i latin- ském lambere ozvénu té činnosti, které súčastňují se jazyk (Ungxut) a rty (labia) pri lízání: hláskou I označuje se dotknutí předmětu ja- zykem, a hrdelnicí — následující po té polknutí (Wrz. Wtb. III, 214 — 215). Sem patří: staroirsk. lig-im (líži), gotsk. bi-laigon (=: něm. he- lecken), anglosask. liccian, angl. lick, starosask. liccón, st. h. ném. ler- ch&n, S'liccan (hltati, lízati — sved. slivka, dánsk. slikkr), Ir. Icciéfr, lolyš. leš-ti, st. bulh. srb. lokati (hhi^-íith, rusk. niniaTb), persk. Vislden, amiénsk. Uzel, lezul (Diefenbach, W^tb. II, 124); vlask. lappare (v ná- řečích hornovl.), franc. hper, catalan. llepar (vylízati), řeck. himnY, kwnr. llepio, nordsk. lepia, svédsk. lůppja (lízati, srkati), v archang. nářečí ae^icaTb (jísti). Těmto slovům jsou onomatopoicky příbuzný mnohé výrazy, znamenající „lízati, jazyk, rty": finsk. lakkia (lízati), suanct. lok, hebr. láqaq, lásón (jazyk), sečuan. laciva (lízati), lakaila (vylízati), javansk. lakJak (lízati), kopt. légh, logt, malajsk. Udak (jazyk), hauss. leboh (rty — harrar. Inflaf, Gonga: lelfo — Ztschr. d. d. morg. C. K«rrl : Z oboru jAxyknspytit. 1 :2 178 Výkony živočišných ús^tmjAv. Gcs. IX, 431), demot. lelceh (lízati), arab. ladiaea (lízati — hlavné o zvířatech), ladžana^ lahafa {laqama jísti, luqmat kus, sousto), málo- rusk. .iHr-axn (jísti, žráti), volof. leká (jísti), v řeči Jolův (nebo-li Djobů v Afr.) Hgmedalcan (jísti — Rev. de Ling. 1877, 88). Jiné onomatopoické výrazy, znamenající Jísti" : pskov. tver. xpá- cKaTb, xpýcKJiTB, saratov. xBupiÍ3;íaTb, řeck. yndo) (jím, hlodám — Pott, Wrz. Wtb. I, 63), novořeck. xa^^foiiat (hltám), volo^d. xanKan* (hltavé jísti), hotentot, hah, ha (jísti — Fr. Múller, Grundr. d. Sprachw. I, 2, 29 ; podivuhodné srovnává se s tímto slovem vídefisk. hamham jísti : r geh jetzt hamJiam jdu nyní jíst — Hůgel, Wiener Dialekt 77), Žulu: xa/a (hltavé jísti — Grout, Gramm. of t. Žulu lang. 36 pokládá to slovo za napodobovací ; /vyobrazuje zvuk mlaskavý), kóloší, clthachhá Qísti — Buschmann, Sprache d. Koloschen, Abhdl. Berl. 1856, 386). Velmi rozšířený v indoevropských jazycích kořen aá, jejž ovšem žádnou mérou za onomatopoický nelze vyhlásiti, co do původu jest naskrze ti»nmý. Nacházíme jej v skr. arf, slovansk. jad^ jed (st. bulh. HC-Tii, iLc-Tii — n^-ATb jeďt, nfi^h pokrm, ^xi jed), lat. ed-ere^ es^ca (návnada), cs-urio (chce se mi jísti), řeck. tff&tm (z td-O^i — sr. e^oj, íd-nuai, bd-i'id-oH(c), gotsk. lY-aw, fra-itan (ném. fressen z ver-essen), st, h. ném. vz-an (ném. esscn^ aUen^ sved. ciYa, angl. eat)^ ann. ut-él a j. Vedické ae (jísti) znamená vlastné „obdržeti, dostati* (Grassmann, Wtb. z. Rigv. 136); pozoruhodným způsobem i v nékterých ruských nárocích (mosk. pskov., perm.) iioay»iáTb (dosl. „obdržovati, dostávati*) znamená Jísti**; naopak řecké g«;'-řrr, totožné co do kořene se skr. ft/ířřrfi, zuiunená „rozdělovati, podélovati". Skr. Z7/ríd (jísti — hha\}i^a kusj znamená „kousati" (st. bulh. k*ci, k^cath), rovnéž i novořeck. rniúyía (jím) značí vlíislné „hlodám, kousáni**; tulsk. xácKaTh (jísti) z= „tlačiti, tisknouti", olon. novgor. 3()6-íiTh (jísti) :zr »vole si nacpávati*, orenbur^^ coiitTb (hltavé jísti, žráti) =z „křičeti, soptéti", mordv. Jarcaii (jísti) := „kousati" (sr. zyrjansk. hirča zz votj. kurco kousati, zuby skří- l)ati - Doíuier, Vrgl. Wtb. d. Finn. Ugr. Spr. I, 39), a litevsk. skoniiti (jísti — slcomidi okusiti — Geitler, Lit. Stud. 109) znamená asi tolik co „rozdrobiti, rozkouskovali" (sr. rusk. kom-oki, KOM-Kaxb), kdežto vahj-yti (jisti) připomíná si. h. ném. swelfjan^ sivélhan (polykati — J. Schmidt, Verwandtschaflsverh. d. indogerm. Spr. 45). 10. Píti. Tento í)0jem vyjadřuji? se, zároveň slovu „jísti", nejčastéji kořcn- ným pa (pi); u vétšiné indoevropských jazyku setkáváme se s pa, jež nezřídka podstupují^ zménu v fw ' skr. pa^ pá (ve Vodách pá-ti on Píti. 179 pye = pi-ba-ti^ v klassické době obyčejně pi-va-ťi; přič. min. č. pťta =: lat. pd'tU'$)^ pí (j)ajate^ pjdjate oplývá), vod. pij)isvaf (protékající, na- plněný; pippala jahoda); slovanská slovosa zíikládají se na kořenném pi: st. bulil. RH-TH (iiHieTk), rusk. nn-Tb, dh-bo, uBiniLiň (opilý — soslabo- níni kořenné samohlásky z pijan-), un-pi (pltka, hody), srb. charv. piti, pijavka (pitka), pijan (opilý), polsk. pió, č. pí-ti a j., řeck. m-vnr (m- střídá se s no-), m-ntú-xa (aeolsk. né-vta piji), nó-rti^ (rusk. nH-xyxi), no- 7i'ioior (čiše, pohár), novoieck. mmll^ta (ssaji); litevsk. pota (pitka, hý- řeni), pizlas (opilec — pižeroke ženština opilství oddaná), drevansk. pait (píti — Schleicher, Polab. Spr. 147). Lat. hi-be-re (z pi-, jakožto vůbec |) i b ve slovech sem příslušných často se střídají; /) ucelelo ještě v pó-tus nápoj, pro-pi-narc píti na zdraví, pnpíj(íti), vl. berere, bere {bombola lahvička, sr. česk. bumbati i dubrovnick. bwnba voda, v Isid. glossách bombum nápoj, polévka — Diez, Etym. Wtb.** 358), Ap. beber, franc. boire, buveur, boisson^ pinter (zunkati, chlastati), bour- guignon. pió (víno — Mignard, Idiome Bourguignon 119), catiilan. bomba (hody, pitka), bébany {=. provenf. bevanda — Milá y Fontanals, Jahrb. f. rom. u. engl. Litt. V, IGl), ve franc. Argot: pitancher, pier (píti — Michcl, Études sur T argot 318; ve starofrancouzské obecné mluvě užívalo se j>ycr :=:: píti ; tak čteme ve knize z r. 1292: Jehan qui pie); portugalští šibalové užívají ve své mluvě (Clalao) slova piar (píli — Michel, Études 441), angličtí boozc (nápoj, píti — Ascoli, Krit. Stud. — Uber Gaunersprachen 179; u Shakespeara čteme v Tempest II, 2 slovo bumbard číše, soudeček, ve starší mluvě zlodějské boxvse píti — Slang, Dictionary 15), bub (nápoj, pili), bubber (piják), poppelars (polévka), v tak zvaném aCenském jazyku óycaTb (píti), óycBo (nápoj — Diefenbach, Beitr. z. vergl. Spr. IV, 38 1 ; v jaroslavské gubernii podnes užívá se slova óýcaTL píti, v kurské v témž význame uviAtl), skotsk. birl (napájeti, píti — Hoppe, Archiv f. d. Stud. d. neuer. Spr. 49, 31 — d. rak. nář. biberln nmoho, ale malými doušky píti — Hugel, Wiener Dialekt 39, plempern mnoho píti — lál), normansk. pion (opilec), piot (nápoj, víno — Duméril 175), rtre dans la pictrie (býti opilým), komask. bóbo rz ženevsk. bubii (nápoj — v dětském jazyku — Diez, Etym. Wtb. II, 12). V germánských jazycích pa zaměňuje sí» jiným kořenem (drak^ drik), nicméně z některých slov podnes ucelevších můžeme důvodně zavírati, že za dřevnějších dob kořene 2>a užívalo se v nich obecně: st. h. něm. í«or, bior (pivo, pitka), něm. bier, anglos. beor, angl. beer, nord. bior, barr, holandsk. bicr (o germánském původu těch slov někteří pochybují — Diez, Etym. Wtb. 54; z gcmiánských 180 Výkony živočišných ústrojův. jazyků bior přešlo lóž v některé románské: vl. birra pivo, fr. biere^ rumunsk. beare^ v něm. zlodějské mluvě blembel pivo), buyzen^ jutsk. pangle (píti), dúnsk. patte (ssáti, mléko), pimpe (píti, upíjeti), švéd. pirum (napilý), v severovýchodním Německu pietschen (piti kořalku, opíjeti se), pietsch (opilec — Ausland 1866, 405), lit. pc-nas (mléko), pei-sk. 2^íww, pepenú (podmáslí), mazender. bušá kerden^ ghilan. bti- chňrden (Melj^ounof, Ztsclir. d. d. morg. Ges. XXII, 200). Pa, ba v ji- ných jazycích: koroad. bá (píli — Mailius II, 196), Bari: bí (ssáti), herer. papeka (kojiti), Akra: baba (voda — v dětském jazyku; Zimmer- mann, Vocab. 26), tepeguan. bibei^ bíbe (mléko), čemehuev. he-biba (píti — Buschmann, Spuren d. Azt. Spr. I, 559), kiž. pc^h (píti), netel. pae (Buschmann, Abhdl. d. k. Akad. Berlin 1855, 505), nias. bahdu^ bodu (píti — Rosenberg, Mal. Archipel 609; Verh. van het Bat. Gen. XXX, 79); u Vagogů, Vanjamuezův a jiných afrických kmenů jistý nápoj, pivu podobný, nazývá se pombe (Wood, Natural History of Man I, 437), v severní pak Africe, zvláště v Egyptě i Abyssinii busa^ buzah (R. Burton, Zanzibar 381 — 382), u Volofů m-ptiche (Boilat, (irammaire de la langue WoloflFe 15), u Šillukův bt^rke (Reinisch, Barea-Spr. 103); Batta: pámde (mléko — Barth, Ztschr. d. d. morg. (res. VI, 413), est. piim (mléko), Darahi: pjú (piti — Hodgson, Himal. Etlmol. 9), Tharu: pUííjaba (Hodgson 15), čilsk. putun (Febres 61), otomsk. bbá (mléko), tarahum. pataJiki (nápoj — Murr, Nachrichten 321), mpongw. 2)ft;a (ssáti — Pott, Doppelung 142). Jakož výrazy pro „ssáti" i „močiti se" zviikoslovně mnohdy značně se sbližují, tak i ze základného pi, znamenajícího „píti", utvořily se některé názvy pohla\T^iích částí i slova, znamenající „močiti se*: rusk. nH-iiii (mingere — v dětském jazyce — nHCHXB — AeaiiacbeBi, IIobt. Bosap. CiaB. 1, 671), si. tranc. 2^issia (mingere), vl. pisciare^ proven^. pissar (novoprov. picM\ něm. pissen (d. rak. tvischerln — Hůgel, Wiener Dial. 190), kynu*, piso^ pino (Diez, Etym. Wtb.* 249), catalan. pixar^ picard. jm7iř?r, vBerry: pissée („guss aus dem schmelzofen"), švédsk. pink (urina), pinka (mingere) a j. Pojmy „píti, ssáti* vyjadřují se z důvodů svrchu položených mnohdy i prostředkem korenného ma (^wi, mu): estonsk. mamma (piti, nápoj — v dětské mluvě — Wiedemann 630), dakot. niama (mléko), mini (voda), v jazyku niasském mamemu (ssáti — Verhandel. van het Batav. Gen. XXX, 81), juraksamojed. ameadm (amea sesek), ajmarsk. umanja (píti — uma voda — Ausland, 1874, 451), v indiánském jazyku Wulwa: misla (obecný názov vftolikých nápojů — Ausland 1869, 656), Piti. 181 bugis. ínimi (ssáti — Matthes, Boegiiiccsch-Floll. Wrd. 243), Krédy: mummu (píti — Pott, Zlschr. d. d. morg. Gos. XXVII, 485), iniami. meningue (píti — Mithr. III, 3, 354), cippevaj. minniqtiuh^ čagat. eni-inek (ssáti) =z ostjak. cmeni^ kušn. mo (piti), dclavarsk. mwnaanc (píti), ma- lajsk. mtnum^ čejenn. manni^ tjíing. mamum (Rcv. dc Ling. VII, 360), činvansk. momOy cst. imema (ssáti), socuan. nwkona^ mofia^ anamsk. mtU^ juandž. omi (piti), inanding. niing, áv. amma (kojiti), hoiandsk. mam- men (ssáti), giiaca memwon (Martius, Beitr. z. Ethn. Anier. II, 132). Snadno pochopitelno, proč šenský prs vyjadřuje sií v jazycích nejčastéji prostředkem týchže kořennýcli skupenin, které znamenají „piti**: pa, ma (ba): litevsk. pápas, lotyš. pups^ lat. papilla^ vl. poppa^ franc. mamcUe, st. franc. poupě, švýcarsk. búhbi (Diez, Etym. Wtb.** 254), angl. bnbby, čagat. em-čik, jakut, ámii, bask. bularra, sualiil. bubu (a teat — E. Steere 18), botokud. w/w, galib. manati, madokas. 6a6a malajsk. bappa, novohol. amma (Buschmann, Uber d. naturlaut 420), maď. babug, kašmír, bab, Nupe: bebe, bace, kirir. mam^a (Gabolentz, Granmi. d. Kir. 13), Maré: mim* (Gabelentz, Melanes. Spr. 172), Krédy: mbámba, kjurin. mam (prs, výmě — Ycjiapt 675), komanč. pici, tur. meme, peruánsk. ímnu (v jaz. Aino: nunu ssáti, delavarsk. nimukuun prs, sesek, madekas. nunu). V afrických jazycích voda vyjadřuje se často kořenným náslovným m: fulup. momel, pačád. mambea^ timn. mant, Ondo: omi, ii^iel. mmi, Bode: amu, sečuan. meče (voda — meca polykati, hltati), Lubalo: mema, Gura: mtnále, Mbe: minib, kanibal, moni a t. d. (Koelle, Polygl. Afr. 78 — 79). Sr. s tím slova, znamenající v afrických jazycích „píti": timn. mu, turonk. čalunk. mí, bambar. mina, Vej: tm, Landoma: ímunu, nielon. mmúere, Egba, Aku: momi, mumi a j. Germánský kořen drik (s nosovým živlemrfri nk) ncn\ původu na- podobovaciho, maje bezpochyby prvotný význam „táhnouti, vtahovati" (angl. drag, hoiandsk. trekken) i odnášeje se v té i)říčinč k lat. trahere (sr. i Pott, Wrz. Wtb. III, 492); sem spadají: gotsk. drinkan, st. h. něm. trínkan, hol. drinken, angl. drink, nord. drecka, dánsk. drikke, švéd. dricka (ví. trincare, fr. trinquer připíjeti); pa, pi nezachovalo se též ve příslušných slovesech v perském i litevském jazyku: persk. nu- iiden, litevsk. gerti (snad původně „hltati" — skr. gir-ati, slovansk. ír-, ier-). Strany označování pojmu píti prostředkem náslovné sykavky sr. str. 153. Některé výrazy sem příslušné vynikají zvláštní zvukovou neústi*ojnosti : Pima: mljchny (piti), Navajo: štlínlh (píti), unalašk. tannggakuchhinng (piti), šavant. kenimakanripukrenida (píti — Martius, 182 Výkony živočišných ústrojů v. Beitr. z. Ethnogr. Amcr. II, 136), činuksk. tkchlokchólst, dntMtoqmnis- tíkho (piti — Buschniann, Spuren d. Aztek. Spr. I, 621; sr. rovnéž tlackanajsk. khocotkchUsitkchlisaha jazyk — Buschniann, Aihapask. Sprachst.-Abhdl. d. k. Akad. Berlin 1855, 162). Z lú okolností, že koienných pa i ma u. velikém množství jazy- kův užívá se na označenou pojmuv jísti i píti, že i v indoevropských jazycích korennc pa označuje oba tyto pojmy, a toliko pomoci symbo- lické protivy Jísti" vyslovuje se mnohdy zvukem plnějším, temněj- ším (a), a píti zvukem jasnějším (i), a že v oboru jazyků podnes ještě vyskytují se četné stopy označování obou pojmuv jedním a týmže slo- vem, důvodně můžeme zavírati, že za dob pravěkých oba tyto pojmy vyjadřovaly se bezpochyby jedním kořenem. V jazycích potkáváme se zvláště ve starších památkách písemnictví dosti často se slovy, která zavírají v sobě významy venkoncem sobě odporující; tak na př. lat. vacare znamená býti svobodným, míti kdy, než i naopak pilně něčím se zanášeti; c. potřebovati znamená míti čeho potřebí — indigere, tudy nemíti, ale i užívati zz lat. uti — tedy míti (v i)rvním význame z= něm. brauchen, bedurfen, a v druhém zz něm. gebrauchen). O tomto výjevu, veledůležitém v příčině původní významnosti slov, na svém místě po- drobněji promluvíme; nakolik pak pojmy Jísti" a „píti* označiyí se bud jednostejně, buď s nepatrnými toliko rozdíly ve zvukové stránce, snadno viděti z těchto dokladův ; v jazyku Šan kjen znamená jisti, píli (Hodgson, Indo-Ghinese borderers 23), v jaz. Tupi uú (jísti, píti — Martius, Beitr. z. Ethnogr. Amer. II, 95), v denwárském i kuswárském jazyku kháik (jísti, píti — Hodgson, Ilimal. Ethnol. 0), čínsk. ši (neb či) znamená jísti i píti (ač obyčejněji jísti — Morrison, Diet. II, 278): ši fan (jísti rejži), ši ciu (píti víno); čínsk. cio znamená 1. kousati, žvýkati, hlodati, 2. píti (Morrison 11, 497), Žulu: minza 1. hltavě jísti, 2. hltavě piti („to eat or drink gluttonously** — DOhne 211), u Wijotů (v severní Kalifornii) tu-poi znamená jak jísti, tak i piti (Schoolcrall, Ind. Tribes III, 439), ve vyšší mluvě Anamitův šoi = jísti, píti (Taberd, Diet. Anam. Lat. 615), persk. churánden, chítnlen (jísti, píti — štr chur- den mléko píti — ve starší perštině waštamánitun jísti, píti), arab. laka (jísti, píti — lak' cating, drinking) ; česk. žráti =. nemírně jísti a píti, hrubě žráti zz přílišně píti (Turci víno žerou — Ilist. Tur. — u Jungm.), ožrati se zn opiti se, ožralec zz opilec, rusk. KymaTb iz: jísti, píti (Bh cc- ro^HH HH^ero hc KymacTC :zi Vy dnes nic nejíte, ale BUKymařixc pioMKy sioia nz vypijte sklenku vína), v moskevské a voroněžské gubernii socKyniaTb znamená Jísti, píti**; i v obchodním umělém rusko-čínském jazyku, Jisti — pili. 183 „kjachtinským nářečím" zvaném (luixTHucKoe iiap-bnie) Kymaxy znamená jisti i píti: en) ic}-uiaxy =z on jí, ero tojeko pioHauieKii Kvuiaxy ymiiuiazz: ^on umí jen kořalku píti" (^opouaHOBt, Has. MMiiep. Xkv^. nayK'b II, 375); jiymiÍTB ve vjatské gubernii znamená „liltavě píti, chlastati" (aca;^Ho niirb) a ve pskovské i tverské „mlčky jísti" (tcrs MojMa); jieuKaTb v novgorod- ské gubernii znamená „píti**, a v archangelské Jísti"; archangelské rjiorb znamená žrouta, ale i opilce, rusk. Moacaxt 1. ssáti, 2. hlodati (noreOiui, O IIojiHorjiaciH 24); ve pskovské gubernii niiTýmift zn opilec, ale v kurské nuTcpa zz žrout; rusk. ajiKaiB (míti hlad), .loKáTs (chlastati — o psech), nExaib (krmiti), nnxb (píti); jaKá.io ve pskovské i tverské gu- bernií znamená žrouta, a ve vologdské opilce; českému chlastati (mnoho nebo hltavé píti) odpovídá slovinsk. hlastati (hltavé jísti); ved. pitu r= 1. nápoj, 2. pokrm; podobné madhu znamenalo pokrm i nápoj, zvláště pak sladký (M. Můller, Vorles. iiber d. Urspr. u. d. Entw. d. Religion 230); skr. čam: 1. srkati, 2. jísti (»Mai'i5an cermíix Jcdh maso" — Bhattikávja 14, 53), čamasa =z 1. čiše, pohár, 2. druh pečiva (Bóhtl. Skr. Wtb. II, 949); charv. pifja (pokrm, píce), jj^íT/c (nápoj — sr. česk. pice a piti) ; litevsk. pčnas (mléko), 2)énns (pokrm, žrádlo) ; v severoruských nářečích soóáTB z=: jísti, aofíb pokrm, ale ve starší ruštiné ačóanei^i iz: polévka („noxaeOKa" — - J^njih) ; ruskéniu xae- óaxB, jehož užívá se vzhledem k nápojům, odpovídá vosjogonsk. 3o6aTb (/(ajib, TojiK. CjtoB. npe^Mci. XXXV), olonéc. asKJiHÓáTb (= ejio.iHXb, tcib, xjxe- 6aTb — Jífiah, CaoB.) ; siamsk. kénn (jísti), Jcenn (píti), porsk. iteplus (chléb v oleji namočený), pepefiú (podmáslí); sečuan. hu2)a (píti, ssáti), hutá (jisti); v karenském nářečí Maplův: ó (jísti), o (píti — Asiat. Res. V, 234 — 235), persk. ášz=: 1. pokrm, kaše, 2. polévka; mad. étel zz pokrm, ital z= nápoj, eszik (jí), iszik (pije — v infinitive enni jisti, inni píti), dakotsk. /ii^a (jísti), jatkan (píti), vjaz. Angami-Naga: čí-ří-ce zz jísti, piti, guransk. wzz: jísti, píti (Clongrés des American. 1877, II), chjurkul. irgis (snísti), irdžis (vypiti), v náhíčí Kaddův: dijahkiin (jisti), dijahnau (píli — Buschmann, Spuren d. Azt. Spr. I, 445), apačsk. išá řjísti), ttí-išá (píti — Schoolcraft, Ind. Tr. V, 586), turock. jummak (píti), jam- mak (ssáti), jefíiek (jísti), rossonsk. kmcai (jísti), katvo (píti — Asiat. Res. V, 239); jakutsk. as (jídlo, pokrm), is (píti — Vámbéry, Etym. Wtb. 23), altajsk. aS-an (jísti), es-ir (opiti se), čagat. ašatn =: 1. sousto, S. doušek, nápitek; isirmák (jísti), istirmek (opiti se); juraksamoj. amadm (jísti), ameadm (ssáti — amea sesek — Schiefner, Castréiťs WórteiTerz. aus d. samojed. Spr. 3); kanui-sk. hu (jísti), bíi (krev — Barlh, Samml. Centr. Afrik. Vokab. Einl. 58), haussa ša Cpi ti), či (jísti — Fr. Můller, 184 Výkony Živočišných úslrojův. Gnindr. d. Sprachw. I, 2, ál8), !bo: rá = píti, niz: jísti (SchOn, Oku Ibo 7); dárfúrsk. djdm —Jísti, djáha nz píli, dňr =: míti hlad, hůr = irtíti žízeň; Mobba: (injaríh :=: ]\si\^ tan ffj ih :=z piiu affadeh. uszúma = jim, uHzeáme =: piji (Polt, Grarnnial. Gescliiecht. v Ersch u. Gniber Encykiop. ()2, 4)^8, anni. 20); arabsk. džarasa z=z jisti, žráti, dSardSara = srkati (chald. gargér chlastati). Sr. i bavorsk. ,oinon verstorbenen t?er- trinken^^ což znamená „bei seiner leichcnfeier auf rechnung der hinter- lasscnschatt eine mahlzeit halten* (Schmellor, Bayer. Wtb. 1, 668), v d, rak. nářečí: íindudln (Ao sybí se najísti i napiti — Iliigcl, Wiener Dialekt 20). I ve zlodějských jazycích jísti a píti označuji se někdy týiuže slovem: ve vlaském zlod. jazyku (lin|rua zerga) alzarc znamená jísti i píti, u francouzských sibalň siffler zn „hltati, jísti, píti** (Michel. Études sur Targot 381), u anglických qhzzIc m: mnoho jísti, chlastati (Slang, Dictionary 185). 11. Pedere. Mnohé výrazy sem příslušné jsou původu onomatopoického, při- čemž v indoevropských jazycích hlasitý zvuk obyčejné napodobuje se prostředkem souhlásek p-r^ tichý pak hláskami p-s (h-z): skr. jwrrf, prrf, ve slovanských jazycích v obecné mluve užívá se všude kořeno perd : rusk. ucp-^trb, nep;^n}TL, srb. charv. prdčti^ prdnuti^ prdac, slovinsk. prdeli, polsk. picrdzieé^ picrdél (bombus), lúerdólic (hlouposti tlachati, špatné zpívali), (i, prd^ prděti, lit. perdžu (pedo), pirdis (bombus), lotyš. pirst (pedere), pirdens (bombus); reck. mnňftr (min. č. mnonda)^ noQČi;, 7iondn)Jo^ (prdlavý); lat. pédera (vysutím r z *pcrd'\ podex (místo *2>ord-): st. h. ném. ferzan^ firz, něm. farz-cn, furz, lurz-d (= c. prd-el), biirz-eh hnrzcl-haum, angl. fart^ nord. freta (přesmyknulím z *fert-\ dánsk. fjerte^ švéd. fjerta (než i prutfa pedere, j>rříť^ zz prd), dolnoluž. pyras (pe- dere), pyra (podex), est. jyůretania (pedere), normansk. pétra {z=. st. Ir. piHcux) = „sedlák, hrubý clovék" (dosl. „pedens", znamená i , podex** — Duméril 172). S j^^í^d stává nepochybné ve spojení koř. hard: skr. {-ardlt (pedere), kardami (bručení, kručení V(í břiše) =z řeck. xonxoovyí^, P-S f'S (h-z) vyjadřují „ílatus ventris sine crepitu* — sem spadají rusk. r)3;^tTb, sib. chán-, hazditi (smrděti), rusínsk. nec;^tTn (pesdi-), polsk. bzdzic(\ hzdic (hzdzina^ hzdzioch), c. hzďdi (a přechodem jasných náslovných souhlásek v temné pšul:^ pšulmoidi j)šonkati, pšochdř), lotyš. bezdťt, litevsk. bezdcti (odtud hezdas sambucus nigra, é. hez^ malorusk. óaa-L, drevansk. h-ďz — Schleicher, Polab. Spr. \VJ\ slovinsk. pezdeti (m. hezd - Matzenauer, Jiisty tilol. VII, 20), stř. h. ném. fisL ném. fléten, řeck. /?(Vo) (m. flfrč-u dánsk. fisc^ švédsk. fisa (osnabr. fhter n Políbiti. IS") piidex — Bez3ii?iil)oiY«r's licilr. 11, í24á), l)íiv()rsk. feistni^ fisUfi, an^'l. (o figzle^ fr. ressc^ islandsk. fys íboinbus), psu (píMlcro). hit. ri^irc, runnuisk. besu^ est. ptiss^ pusníUama; vodick. hhnsad (zadnice) i hhausas Cul.) (íniss- mann (Wtb. z. Ri^v. 030) vykládá z koruno *hhas (íioston), jojž při- rovnává k lil. bczdíi zz: i-oek. /íří^řw; sr. léž liolíindsk. vacsten (visíio), /ířfM (podere), filter řpodrx — Diefcnbath, Wlb. I, 303), aral). /mmi? (breakin^ wind gontly), hiihiu^, piso (pedcrc — Iloď/son, llinial. Elhnol. 187), vaju. pesče (Hodgson 00); kocsk. pat (bonibus - llodjijson 74), Wakkoa: potgo (Srhoolcraft, Ind. Tr. V, TiTy^i), .sanioan. pilojnlo, pipilo (Pratl, Samoan Diet. 107). Jiné onomatopoicko názvy jsou: norniansk. trmter (Duniéril 210), d. rak. tritschler („fcuchto bláliun^" - Ilújíd, Wiener Dial. 1G7), novor. ^Idno fpedo — zakládá so na Iřniž koicMii, jako .st. reck. yáA^fo), holandsk. poepen, v ruské obecné mluve iiyKaTL, nvKuyTb, bíivorsk. puck^ packi< (bombus), quatsclien (prdeli — o psu — SchmolhM-, Bayer. Wtb. I, 381, 1308), Mája: ciz (Boltran l>1í2), U\v, zort (bonibns), ost. tossun (pedere — „šuměti" — sr. tossan bučeti, šuměli, mordv. toškan .šeptati, syčeti, macL tússzt*n kýcbati — zondsk. fra-šumaha zad- nice — kořenem se sbližuje se sanskr. khi kýchati), v jazyku niasském hdtu (pedere — Verhandel. van bet Halav. Genoolsch. XXX, 70), Lo- goné: Hch-pafij Wandalá: je-pisárdc fpedo — Bartb, Samml. (lentr. Afrik. Vokab. 47), sianisk. khrok-hhrak (strepitus ílatuum ventris — Pallegoix Diet.), lat. homhus = málajsk. humata (Crawfurd, Diet. 33 — sr. angl. hiim = podex i humh „der drohnende ton" — Hoppe, Arch. f. d. Stud. d. neuer. Spr. 40, 50), Bonny: hopximhobám (pedo — Polt, Doppelung 31); persk. gúziden (pedere) odnáší se k nisk. rj-íKa, rj^auo == česk. huzo, skr. gu (cacare — odkud g^iida podox, gútlia excrenienta). Arabsk. nafacha znamená 1. ústy íbukati, 2. prdeli (sr. cbarv. puhati foukati, bzditi, pti/iaZo bzdoch, marf. /?w^ bombus, /íw/^/A pedit; v jazyku Tupi: pinó pinó pedere — dosl. „silně foukati'* od pinó foukali, vítr — pinó pinó označuje i kopřivu pro silný zápach, j(íjž vydává — Marlius, Beitr. z. Ethnogr. Amer. U, 81; amojsk. jyhúi passing of wind — Dou- glas, Diet. of Amoy 4ft4 — páng-plmi ped(n-e). V čínském písme fei (nebo pi — pedere) vyobrazuje se znaky „rejže" a „vydávati" („vy- dávati rejži** — „to spend the rice" — Morrison, Diet. I, 220). 12. Políbiti. Za výrazy onomatopoické sem spadající pokládáme následující: hornoném. busscn^ švédsk. jnissa^ hindusl. bossamU persk. busíden^ bo- síden (Diefenbach 1, 28G), v něm. nář. busserl, biiss^ puske^ litevsk. ha- čioti^ bučóti^ lotyš. bučót („nicht unwahrecheinlich ist, das bn drůcke lyfi " Výkony živo^idnýcli ústrujův. durch schallnachahmung don laut der zusanimongepressten lippen aus oder auch das anschwollen derselben beim kůssen" — Pott, Wrz. Wtb. II, 2, 5G6; Geitler ~ Lit. Stud. G2 — ptírovnává ke slovům svrchu položeným české v nářečích užívané boskat — lit. putu flarc i Manu- uitath), polsk. buzia^ Imziak (políbení), špan. portug. bus („handkuss* — Diez, Etym. Wtb. II, 106), dolnorýnsk. butz (políbení), hiitzen (polí- biti — Miock, Arch. f. d. Stud. d. neuer. Spr. 47, 219), irsk. skotsk. bu^ (pysk, ústa, políbení), lat. básium^ fr. baiser^ vl. bacio^ baciozzo^ kelt. pog (políbení), sp. besar^ alb. novO^ suahil. busu (políbení — Steoro 19), favorlang. habassus (Happart 331), kazikum. ppajHn-ppajthun, Na jiných napodobovacích kořenech zakládají se: skr. iumb (líbati), ma- lajsk. číum, cikánsk. čumidav (líbám), rusk. iMORaTb, nčm. schmatzen fd. rak. schmktz políbení — Húgel, Wiener Dial. 140), laponsk. čunnet^ čunnatct, est. ciukutama, siamsk. čum-pha^ votj. čupasko, čuvaš. íop, čerem. šupsal (políbení), mad. csókólni (líbati), bahing. cuppawo (Hodg- son, Himal. Ethnol. 188), čepang. čopcisa (Hodgson, Chépáng and Kúsiinda Tribcs 24), vjatsk. uyMápKHyrb, barea. šuki (Rcinisch 152), otomsk. cyci (Piccolomini 36), kolos, kchhhechachassá (Buschmann, Ablidl. d. k. Akad. Berl. 1856, 418, Nro. 601), turrubul. dándildelanna (Ridley, Kamilaroi 71). Ilauss. /míra (líbati) znamená vl. „lízati** (Schón 130); podobně i Pott přivádí z cikánské písně slovo čarav zlíbám" = Jízám" (Ztschr. d. d. morg. Ges. III, 328). Zívati napodobuje se mnohdy výrazným ha, cIm (ga): řeck. xáaHtú^ ynlvM^ lat. hiare^ něm. gaffen^ gdhnen^ angl. gape (zívati — snad i gazc udiveně na něco se dívati, gotsk. gatvo ulice, st. h. něm. gaza^ něm. gasse = „zívající, otevřená" — Pott, Wrz. Wtb. I, 76; ke kořeni ha „býti otevřeným" Pott — I, 88 — táhne i lat. fa-mes), cikánsk. hamzi- ímv (zívám — ve mluvě ruských kramářů „ústa" nazývají se chdzik^ a v nářečích kalifornských tuzemců Jm — Schoolcrafl, Ind. Tribes III, 429), pcrsk. chámjáz (zívání), alb. goghme (= gaffen), v sev. rusk. ná- řečích xHMaxb (zívati), hornoněm. gouwen (ústa otevříti — Mieck, Arch. f. d. Stud. d. neuer. Spr. 48, 228), v rusk. obecné mluvě xnfijió (otvor, hrdlo), est. haigutama (zívati), anamsk. ha lústa otevříti — Taberd 185), siamsk. hao (zívati — Piillegoix 151), lušajsk. ham (zívati). 6. Tvoření odtažených slov z kořenů původně napodobovacích. Z dokladů nahoře předložených vysvítá, v jak rozsáhlé míře živly onomatopoické opanovaly jazykem, a jak ještě podnes, po mnohých CisU. 187 Usicilelích nepřetrženého vývoje lidské mluvy značnou částku lexikál- ního materiálu kteréhokoli jazyka lze vysvětliti toliko z kořenů napo- dobovacích. Abychom vsak hluboký význam tohoto důležitého základu naíií mluvy úplné v)'ložili, jest nám ješté dokázati, že i různá slova, vysvětlující pojmy odtažené, berou svůj počátek a původ od ononia- topoie. Závěrek ten ovšem již ze přirozenosti samé véci plyn(í. Odta- žené představy, tudíž i slova jim odpovídající zakládají se původně na srostitých: ježto tyto vznikají z veliké části z onomatopoie, tož patrné i slova, vyjadřující pojmy odtažené, mají mnohdy základ ono- matopoický. Poněvadž však takými závěrky mnozí sotva asi se uspo- kojí a jazykozpyt i při nejlepší logice nikdy nebude moci obejíti se bez znázorňujících důkazův a dokladův, pokládáme za nutné ztvrditi pravdivost dotčeného výroku několika příklady. Obmezímc se i zde některými slovy zvláště charakterními. 1. Čísti. Slovanská slova sem příslušná jsou: st. bulh. yhgth, vbCTH (vkreTii čte) z *čiťti — „čísti, počítati, ctíti" — sr. yhc-ma (číslo), Ybcxb (čest — YbCTHTH ctíti) — z ostatních slovanských jazyků sem spadají : rusk. HHiaxE (čísti — nouMxaTb ctíti), uxci^i (čtenář), i(?TKa (sudý počet), 'ictkh (růže- nec — „co se počítá"), srb. chaiT. čítati (čísti), mlo (růženec), část (čest), častiti (ctíti), slovinsk. štcti^ šétva (číslo); polsk. czi/šc, czytac^ ceesč (čest), č. čís-ti^ číťati^ po-čet. K témuž kořeni přináleží st. bulh. YN-ii (pořádek, . stádo), iiisk. hhh-b (důstojnost, hodnost). Z prostého či patrně se vyvinulo složitější čit; v sanskritc setkáváme se s týmižc kořeny: čit (pozorovati, hodlati, rozuměti) a či (pozorovati, vyhledá- vati, sbírati, shromažďovati ; oba kořeny přicházejí i v jazyce vcdi- ckém). Ježto či =: „pozorovati, věděti* jakožto pojem odtažený po- chází od či z= „sbírati", znamená i naše „čísli" původně „sbírati" („písmena, slova sbírati"), což i potvrzují obdobné výrazy v druhých jazycích (sr. i rusk. lexa párek, srb. charv. četa zástup „co se k sobě řadí, shromažďuje" a t. d.). Přirovnáme-li skr. či jednak k rozšířeným skr. kořenům čju a čjat (padati, kapati, téci), jednak k persk. čUden^ čeh-íden (kapati, krápati, sbírati) i povážíme-li, že pojem „kapati, léci" v jazycích nezřídka označuje se výraznými náslovnými hláskami 5, š nebo č (str. 152), můžeme ph^dpokládati, že snad i či mělo dříve též význam „kapati, téci" (sr. i skr. Qí-k kropiti, smočiti, ^i/c-ara kapka, hl. dešfová). Nakolik pak významy „kapati" a „sbírati" k témuž pů- vodnímu kořeni mohou se odnášeti, snadno viděti ze slov kapati^ kupa a koupati^ na témže kořeni se zakládajících: kap rovná se prvotnénm 188 Tvoření odtažených slov. kap nebo káp a koup =: st. bulh. kaii- dřevnějšímu kamp-^ které se tudíž od prvého kořene liší dodatečnou nosovkou; kouj^ati, si. bulh. KAHATH odpovídá skr. kamp (třásti se, rychle se pohybovati — vi-kam- pita ^zitternd sich bewegen'* — Ptb. Wtb.); poněvadž pak am i u mnohdy se střídají (lat. ambo = skr. ubháu)^ shoduje se skr. kamp (třásti sej s kořenem kup (zlobiti, hněvati se), totožným se starobulh. NuntTH zz č. kyp'ěti^ od něhož nemůžeme odděliti st. bulh. KOfni z= č. ku2)a (hromada), rusk. icyna, KoniiTb (nahromažďovati, sbírati), polsk. kupa^ kupka^ kupic (sbírati) a j. Náslovné či nacházíme ostatně i v san- skritě v různých slovech rázu napodobovacího : čitkára (křik), ved. čitti (praskot), čigčá (napodobuje řinkot, cinkot a j. — Grassmann, Wtb. 456). I v dmhých indoevropských jazycích „čísti" nezřídka znamenalo původně „sbírati**: lat. legere „čísti", vlastně „sbírati": nuces-, flores-, herbas legere, fila legere (přísti); týž význam má i st. h. něm. lésan (sbírati, nabírati, čísti), nordsk. lesa. Také v nynějším německém jazyku lesen neutratilo ještě původního významu — sr. auf-Useti^ nach-lese^ H-ein-lese (st. h. něm. lesari m vindemiator), holandsk. ležeti (čísti, vy- bírali, sbírati), dánsk. laesc (čísti, sbírati, vybírati — poslední význam ucelel ještě v nářečích). Anglosaské lesan v angličině již zaniklo ; za- měnivší je read (čísti) znamenalo původně „řaditi, sčítati* — sr. gotsk. ga-rath-jan (sčítati, počítati), st. bulh. pA^i (řád, řada), lit. rcdas a j. Lit. skraityti = 1. počítati, 2. čísti, 3. modliti se. Řecké áva^ytyrúíTxm (čtu) znamená vlastně „poznávám, zkoumám" a novořeck. dta^dCo) (čtu) =z „procházím** (t. j. probírám); podobně v kurgském jazyku (v Indii) wodu (čísti) znamená vlastně „běžeti**, rovněž jako kanai-ské ódu (C4ole, Gramm. of t. Goorg lang. 54); v ba- hingském jazyku kwo-gno (čisti) původně znamená „viděti** (Hodgson, Himal. Ethnology 186). V některých jazycích „čísti** vynáší se slovem „ki-ičeti** nebo „zpívati**: tak hebr. qárá znamená původně „volati, křičeti", a z toho významu později vyvinul se význam „čísti**: jiqrá h-séfer „on čte z knihy*", doslovně: „on křičí v knihu"; týž význam má i arabské qftraa. Takýž přechod významu jeví se v mandžurském chúlu, znamenajícím I. křičeti, volati, 2. čísti; v tureckém okumah (čísti — vl. ki-ičeti — sr. uigursk. okukluk čtení. oMmuk volati, uk zvuk, hlas — Vámbéry, Etym. Wtb. 50, tungusk. ukirum křičeti), a v tibet- ském klag-cor (hluk, povyk, šum), klog-pa (čísti); selišsk. au (čisti, předčítati — - Mengarini, Selisli Gramm. 74) = křičeti. Arménské kardaJ znamená 1. volati, 2. čísti, i odpovídá starobaktrickému gered i=z ,vo- lati, výti** (Fr. Múller, Beitr. z. vergl. Sprachf. V, 141); kopt. os, de- S Psáti. 189 motick. aš znamená volati, vzývati, čisti (Brugsch, Gramm. Démoliquo 42), avarsk. čáliise = volati, zváti, čisti. Ulfilas užívá slova „zpívati" za , čísti" (sigg van bokes)^ podobné i niokšainordvinské marafňan zna- mená zpívati i čísti íAhlquist, Mokscha-Mordv. Gramm. 163); havajsk. heluhelu (čísti) zz „mnoho počítati" {htiu zz počítati — Andrews, Gramm. 17), v afenské mluvě setkáváme se s napodobovacím š^išlit (čisti, po- čítati — šišlinka kniha — Diefenbach, Beitr. z. vergl. Spr. IV, 341) a madekaské mamaky (čísti) znamená vlastně „ huňatí " (to break, to smash — Griffiths, Malag. Lang. 71). 2. Psáti. St. bulh. iikc-XTH (vysutím kořennó samohlásky i/^ath), přít. č. oh- ■erk (píše) — od téhož kořene pochází i nkc-Tpi (m. ^jis-rií) ; v ostat- nich slovanských jazycích jeví se v^ude korenné pis: rusk. nucaTb, srb. charv. pisati, slovinsk. pisati^ pisk (písmě), pisan (pestrý), polsk. ])isac^ č. psáti (pís-mo^ piS'^)^ staroprusk. pfíi^ai (píše), peisalei (písmo). Slo- vanskému pis odpovídá skr. pig (ozdobiti, okrášliti), vedick. pig (ozdoba, okrasa), pegas (podoba, okrasa, ozdoba), zendsk. paéga (podoba), paé- foiíh (podoba, okrasa), osset. fisin, gotsk. filu-faih-us (rozmanitý), st h. něm. féh (mnohobarevný, pestrý), arm. péspés (rozmanitý), pisak (pestrý), digorsk. finssyn (psáti), finst (psaní, kniha). Velmi dftležito je staropersk. pis^ vyskytující se na klínových nápisech, znamenající „vysekati, vyryti, psáti" i přicházející ve spojení s předponou ni: nija- pisam (slova krále Daria: „napsal jsem, dal jsem vyryti"), nipistam (napsané), nipistam (napsanou — Spiegel, Altpersische Keilinschriften 209); od staropersk. ni-pis pochází nyntgší perské m-wié-tm (psáti). Ježto však způsob psaní, o němž mluví král perský Darius, záležel vo vysekávání nebo vyrývání na skále velikých klínů, v rozmanitých sku- peninách jednotlivá písmena nebo celé slabiky vyobrazujících, tož ni- pis = „psáti* znamená zde patrné tolik co „vysekávati, vyřezávati, vy- rývati". Z\'ukoslovné sanskritské g rovná se nejčastěji prvotnénui /•, ludiž pig = piky s nímž se opět setkáváme v lat. ping-erc (malovati — koř. pig: pic-tor^ pic-tnra) a řeck. mix-ikog (pestrý); ve slovanských jazycích ovšem ve příslušných slovesných tvarech sanskritskému g od- povídá sykavka, avšak přes to udržela se i původní hrdelnice v ně- kterých slovech : č. pěk-ný (zz řeck. mtx-(lo<;), polsk. pi^k-ny^ č. pih-a =: polsk. pieg-a^ rusk. ntr-iň (strakatý). Původní význam kořene pik^ jenž v indoevropském odvětví došel neobyčejného rozšíření, jest „bíti, tlouci, udeřiti": onomatopoicky pik vyjadřxije zvuk, jenž povstává udeřením ostrého nástroje na skálu, kámen anebo vůbec tvrdý předmět. Uvá- 190 Tvořeni odtažených slov. žíme-li, žo pr\iií, ovšem velmi nemotorné pokusy psaní záležely, jak historicky dokázáno, v naškrabování, vyřezávání nebo vyrýváni různých písmen na skalách, stromech a j. předmětech prostředkem rydla, dláta nebo podobných nástrojů, tu i pi-votný význjxm slova pik stane se nám pochopitelným. Nápisy, dlátem neb jinými ostrými nástroji na skalách a kamenech vyiyté nebo vydlabané objevují se v klínových staroper- ských nápisech Achemenidův, ve staro-indických (vl. prakritských) ná- pisech krále Agoky (Pijadasi — na skalách v Dhauli, Girnaru i Kapur- digiri), v četných nápisech (jmenovitě rázu hieroglyfického i symboli- ckého) tuzemcův Sibiře, severní Ameriky, jižní Afriky a j. O dřeve- ných tabulkách („dskách") u Číňanů činí se zmínka již v Ši-king-u (II, 8); u Řeků mixikov ^lUor („pestré dřevo") označovalo „popsané dsky". Prvotný význam kořene fnk zračí se ostatně ještě zřetelně ve slaro-indickém pig, poněvadž kořen tento v Rigvedě znamená ještě „rozsekávati, rozkrajovati** (na př. maso), „vyřezávati* (na př. číši ze dřeva) — z těchto původních vytvořily se další významy „vyrývati, ozdobovati" a j. (Grassmann, Wtb. z. Rigv. 817); z prvotného významu „udeřiti^ píchati*' vysvětlují se tudíž veškeré ostatní. U dřevních Indo- evropanů rytí, vyrý\^ání předcházelo tedy malbu (Curtius, Grundz.* 165). Kořen pik v původním onomatopoickém významu zachoval se podnes ještě ve mnohých indoevropských jazycích: něm. pick-en (klovati, ďo- bati), hol. pikken^ švédsk. picka (klovati, biti, udeřiti), franc. piquer zr: šp. picar (píchati, sekati — picaro podvodný, nepoctivý), st. bulh. nkn- aTH (přít. č. nhx:iu, niiui&), rusk. uHxaxB (strkati), nnK-HyTb (ceknouti — „klepnouti, udeřiti jazykem"), č. pích-ati^ novořeck. nix-oím (motyka, lopata), dánsk. pikke (klepati), franc. pic (datel — „klepající" — lat. pic-ns; sr. i Pic-umnus, vzniklé z téhož kořene pik — Bréal, Hercule et Cacus 31), pic-oter (klovati), lat. i^ioa^ pinna (z pic-na — Hartung, Relig. der Homer II, 175), angl. to peck (klovati), to piek (píchati), inke (kopí, podávky), slovinsk. pik (píchnutí —pika tečka); ve přene- seném smysle patří sem: řeck. mx-ná^ (trpký, hořký — „píchající"), litevsk. pik-tas (zlý, špatný =: skr. ^xf-řma), pt/k-t i (z\oh\íi se — sr. česk. pyk-ati)^ peík-ti (zlořečiti, opovrhovati), pyk-ulas (bůh hněvu — č. pik- Oiis ==: čert — Geitler, Lit. Stud. 68). K pir odnášíme i skr. piš (drtiti, rozdrobovati, tlouci — bud. č. pek-šjati: s kořenným konečným š nakládá se tudíž, jako by bylo = f) pem (drobení, mletí), lat iňns-ere (tlouci, bíti — koř. ^wi: pis-tor mlynář, pekař), řeck. mhtrur (mlátiti, tlouci — r je vsuvka); st. bulh. iikneao (mouka) zz skr. pista (mouka — „roztlučená, rozmletá"), nkoieiiiiqA (pše- Psáti. 191 nice — sr. lat. iriticam od terere\ rusk. necrmcL =z vl. pestello^ angl. pesfle, litevsk. pésta (holzerno stampfe"), řeck. mV-o^* (hrách =: lat. p/- sum), st. bulh. ntckKi (písek — „rozdrcený, rozemletý"), st. h. něm. fesa (pleva) a j. S píA- nepochybné souvisí též onomatopoické j>Mř, zna- menající, jak již vysvítá ze slovanských jazyků : „udeřiti, prasknouti, puknouti" : st. bulh. hívíkní&th, msk. nyK-Hyxs (prasknouti), nyK-axB, nyui-Ka (dťlo — místo *puř/ta, sr. srb. charv. puc-ati stříleti), óyxHyxb, Cyxaxb (udeřiti, bouchnouti), srb. charv. puknuti^ polsk. p§linac^ pqk (poupé — „co puká**), č. puk-ati^ puc-eti^ ^>wi, bouchnouti. Ke slovanskému puk táhneme rovnčž lat. pungo (pug píchati : pug-io dýka). Můžeme tudiž právem předpokládati, že pis = pik v nejdřevnějším svém významu označovalo způsobem onomatopoickým pojmy „udeřiti, píchati, vyryti**. V ostatních indoevropských jazycích pojem „psáti** označoval se s počátku obdobným způsobem: zde potkáváme s(» s kořenem karhh^ garbh =: grabh^ jenž původnó znamená „škrabati, rýti", a i ve slovan- ských jazycích se vyskýtií, aniž však v nich přijal význam , psáti**. Od tohoto kořene odvozují se: řeck. ynác^-nv (psáti — vl. „rýti, vyrývati** — strany slova yQOfiqd^* svině = lat. scrofa sr. str. 38; ke yoncf — od- nášejí se něm. griffel, franc. greffe^ greffier; yQiq&aOai mimo „psáti" má dle Hesych. v lakonském nářečí ještě význam „škrabati, šklubati"; příbuzný kořeni yQa(^ jsou yM^^^)^ yUcno lat. glubo^ st. bulh. asA^Ei =z ilab\ lat. s-crih-ere (kořen šíří se náslovnou sykavkou, která do- dává jemu patrně mnohem větši výraznosti), odtud st. h. něm. scríban^ stř. h. něm. schrtb-cn^ něm. schreiben, dánsk. skřive^ švéd. skrifva, hol. schrijven. Kořen krabh (krah) =: škrab v pr\'Otném svém význame ucelel ještě ve slovanských nářečích: rusk. cKpcO-, cKpeGao, cicpe6HHivi (hřebílce), srb. charv. škrob zz, č. škrob, škrah-afi (sr. anjjl. scrape škrabati, scrap kousek), polsk. skrobac (strouhati, leptati). Bez náslovné sykavky kořen přichází v těclito slovech : gotsk. a st. h. něm. grab-an (kopati, rýti =: řeck. yttdcf-Hr), bavorsk. gribes-grabcs (kliky háky — Schmeller, Bayer. Wtb. I, 983), anglosask. grafan, angl. gravc (hrob), eíi-gravc (vyrývati), carve (vyřezávati), nord. grafa^ dánsk. grave^ švéd. grafva (vyrývati, vyhloubati), graf (hrob) ; st. bulh. rpcK : rpeECTk (inf. rfCTH, rpcBCTH strouhati, škrabati, veslovati — „veslem hrabati, ko- pati**), rusk. rpecxH (rpeó-y vesluji), 3a-rpe6-aiB (shrabovati), rpa6-:in (hrábě), Hapan-axb (škrabati — carápat vzniklo rozvedením kořene ze krap)^ srb. charv. grcp-sii^ greb-sti^ grablje (albánsk. grevis škrabu), česk. hrab-atij hrabej hřeben^ polsk. grzešc (škrabati, zahrabati — přít. č. grzebie)^ grze- bien^ greebaú (hrabati) a t. d. Anglické tvrite (psáti), vzniklé z anglo- 192 Tvofoni odlažcnýoh slov. sask. vríta, znamená původně , trhati, škrabati, škrtati", odpovídajíc starosaskéniu ivritan^ st. li. nom. rízan^ stí*, h. nom. rízen^ něm. ritzen^ nord. rit (písmo), rita (škrabati, lýti, psáti), rista (vyrývati, škrtati — v Eddě rista^ runir m „runon rltzen**), což připomíná něm. reissen (kresliti — Geiger, Urspr. und Entwickl. d. mcnschl. Spr. II, 108), švédsk. rita (kresliti), dánsk. ridse^ st. h. něm. reiz (čára), m (písmo — Dieťenbach, Wtb. I, 239) Ilindust. lUhnd (psáti) bére svůj původ od skr. likh, jehož základné významy jsou: 1. škrtati, rozpárati, škrabati klovati (Ptb. Skr. Wtb. VI, 535; sr. uvedené tam příklady: padbhjdíi mahm Ulehati „nohama zemi vyrývď^ — Rámáj. VI, 2, 17; Mlcag ca tasjopuri čančvá kimapi lilcJiatu „a vrána af jej zobákem poklubává** — Hitop. 43, 15); 2. vyrývati, škrabati, psáti, napsati (tasfiiiň-('ča likhu tam asti „a v ní — t. j. knizo — jest napsáno** — Paněat. 127, 9). V jednom výjevu (^'ákuntaly, znamenitého dramatického výtvoru proslu- lého Kálidílsy, (^-akunUilá na listu (od stronui) svému milenci líkJuiti („škrabe" — t. j. píše) milostný list; podobný výjev přichází i ve Vikra- morvayi (jiném dramatickém díle téhož básníka). kd(í Urvali „škrabe" milostné psaní na „břízovém listu** (t. j. na listu ze bnzové kůry). Líkh užívá se ve starobylejší podobě rikh ve Védách: lUrikh („anritzon, auf- reissíni** — Ptb. Wtb. VI, 343, kde ri/iit z=: li/ch přirovnává se k reck. řoř/xw, totí^Oo}); skr. rekhd (pruli, čára, výkres) = lekhá; s rikh srovnávají se gotsk. rikan (hrabati, sbírati), st. h. něm. recho^ stř. h. něm. recňcw, něm. rechcn^ angl. rake (hrábě). Lotyšsk. rakt (kopati), rakstit = „šíti, vy- šívnti, kresliti, psáti", lilevsk. rakštis (náhrobek, pomník), rašýti (psáti) =z raišyti (jež (Icitler — Lit. Stud. 69 — srovnává s charv. riesiti zdobiti, krášliti), sr. i raus-ýti (rýti, hrabati) a ranfytí (vyiývati na dřevě). Po- dobný přechod významů měl i v jiných jazycícli místo: hebr. sáfar znamená vyřezávati, vyrývati, psáti (i)ak i počítati, vypravovati); slovu srfer (písmo) odpovídá chaldejské sappar (stříhati — Geiger, Ztschr. d. d. morg. ttes. XXIII, 166); hebr. kdtab zn „vyřezávati, rýti, psáti* — jemu je příbuzno chá[al) (řezati, rýti, sííkati — chá\ub pestrý, strakatý) i qdmb (sekati, přikrojiti, tvořiti, uzpůsobili). Obdobným způsobem i v madarském jazyku slovo „psáti" vyvinulo se z podobného významu, jak snadno i)ozorovati z prostého přirovnání slovesa ír (píše — inf. ír-ni) kirt (pleje, okopává, vyrývá); turecké jds-mak (psáti) zdá se, že vzniklo z téhož koření?, co jar-mak (řezati, rozštěpiti, sekati); u tu- ránských i jinýcli primitivných národů prvotný způsob psaní záležel v náři»zech a vroubcích (Vámbéry, Etym. Wtb. 204). Nakolik i v dru- liých jazycích pojmy „lýti, vyrývati, kresliti** s jedné a „psáti** s druhé Psáti. 193 strany vespolek stávají ve spojitosti, vysvitá z následujících dokladův. Japonské kaki znamená 1. škrabati {atama-wo Icahi hlavu si škrabati), 2. škrtati, kresliti, psáti; finsk. kirja — čára, okrasa, písmo, kniha, malovati, psáti (Donner, Vrgl. Wtb. d. Finn. Ugr. Spr. I, 53 — 54), korea pékný, nádherný (tur. kirli zamazaný, špinavý, strakatý); vo- gulsk. qans vyšívání — qanšantem psáti, ostjack. Iiandžan (pestrý), haělém (psáti — Ahlqvist, Kultu rwórtcr der westfmnischen Spr. 159 — 160), est. kirju pestrý, kirjuian pestřiti, psáti, kirí kresba, vyšívání, kniha, písmo; čuvašsk. sjiir m mazati, tříti, sjir m kresliti, psáti, sjirfi písmo (Vám- béry, Etym. Wtb. 147; že i ve slov. jazycích „mazati** rovná se někdy významem slovu psáti nebo malovati, vidéti na př. z malorusk. fioro- ua^b „malíř, obraz", kde must. rovná se ruskému micei;* v ^nBonncei^i); C-agat. sirmak (mazati, tříti), altajsk. stir (vyřezávati, kresliti), uigursk. serge (čára, písmo) ; čagat. hičmek (řezati), uigursk. hiček (nůž =: tur. bičak), bičik =i písmo, altajsk. pičik (kniha, písmo), piči (psáti), jurak- samoj. pádawy (pestrý), pádáu (pestřiti, psáti). Afghansk. káial z=, ta- hati, psáti (Trumpp, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXIII, 30), siamsk. kJiien z=. malovati, psáti (Bastian, Reise durch Kanibodja 315); rusk. lUfcáTb má tytéž významy ; sr. též ve slovinsk. nářec. písaťi se zz bar- viti se, červenati se {črršnje se uée pi^ejo — Erjavec, Letopis Matice Slovenské 1880. 1G8), v jaz. (libOů hčihi ■==. malovati, psáti (Rev. de Ling. IX, 101), havajsk. kild =: píchati, malovati, psáti; na Markez. ostrovech Mu znamená kresliti, vyrývati, intan = čísti, počítati, kresliti, havajsk. iiii^ knki (kreslili, malovati) zn novozel. iiki (náhrobek), fi&io (píchati, škrtati, kresliti), Ukaue. (komár — „píchající"). „Vyrývati, kre- sliti, tatuovati" v polyneských jazycích nazývá se Udatnu^ Mnu^ tatu tatattoio („ein nachhall des gíTuusches fftt tnt tnt, welches das auf- schlagen auf das táttowirzeug, das gewůhnlich im trioleiitakt geschieht, verursacht" — Wuttke, Enlstehung der Schrill I, 91 ; sr. i Geiger, Urspr. u. Entw. d. menschl. Spr. II, J18 a násled.). V jazyku Mosků: čihisquá n: malovati, psáti (Bern. de Lugo, Gramatica en la lengua Mosca, Madrid 1619, 70), mexick. kuilhuja z=z škrtati, malovati, psáti, havajsk. páUi (mazati, malovati), palapahi íj)sáti — Andrews, Gramm. of t. Hawaian lang. 17), makassár. ukiri = řezati, vyřezávati, psáti* (Matthes 624) ; mandž. niru (malovati) =: mong. džiru (kresliti, vyrý- vati, malovati — Schott, Abhdl. d. k. Akad. Berl. 18(57, 113), v jazyku Gang (v záp. Africe) nma = 1. škrabati (na př. hlavu, obličej), 2. škrtati, kresliti, psáti, v kafirském jazyku lobn = 1. škrabati, 2. psáti, binnansk. koh =: škrabati, psáti, dakotsk. woivapi = 1. vyřezávati, vyrývati, Č. dercl: Z obora ja/ykizpytu 13 [<).]. Tvdřoní oíltaž^^nýrh slov. i2. obraz, psaní, kniha (rii?*rrs á.já), v kološskóm jazyku hisrliit ■=, I. škrtali, nli, kresliti, ± ])sáti (liusdimami, Abhtil. d. k. Akad. B(M*lin 1S57, 418). Dinkovó (vo strodiii Aírico)' vyrývají nebo vyřezávají hrubé nástiny lidi, krokodiliiv, ž(»lv, ptákův a jiných živoíichu trnem neb ostrýni železem na měkkých tykvových slupinách; toto vyrvvání (zn psaní) jmenují fjor; jakmile viděli missionáre, an něco jísal. pravili jra a (jor z=z „on vyrývá, kreslí" (Mitterrutzner, Dinka Spr. 3); podobně i v jazyku Bíiri nge wiuntr ,,on píše" znamená vlastně „on škrabe, vrývá" (Mitter- rutzner, Sprache der Hari I). Kussové v jižní Aťrice, spalrivst* Evro- pany píšící, dali psaní i písmu název hala,, což v jich jazyku znamená „počítati", ilonuiivali se tudíž, že píšící sčítá věci (Liclitenstein, Uoison im sudí. Afr. I, GtU); v zuluském jazyku hala (psáti, počítati) souvisí spalft („škrabati** -- Dohne, Znlu-Kaíir Diet. li, í20r)), podobně i hoten- lotsk. choa (i)sáti) znamená i)Uvodně „škrabati** (Ilahn. Sprache der Nama ()3), avarsk. koaze ^psáli** znamená i „hrabati, shrábnouti, se- škrabovati" (crpc6íiTí», imoaTh — yciíijn,, Tp.); u Ostjakfi podnes j(»ště ná- řezy nebo vroubky do di'eva zastupují psaní (Finsch, Ileise nacli West- Sibirien 11, 14S). Ve starocínském jazyku y/řw/, h\at() znamená bíti, tlouci, pl, }iik ::= lámati, rozštěpovati, rozsekávati, pian. pik := „ma- lovati, kresliti, ozdobovati" (řMkins, (lhina*s Pláce in Philolojry 375 — 380); olomsk. (f-jtho (psáti) znamená doslovně „připomenouti, znáti". Psaní přirovnává se někdy k orání, jak victěti na i)r. z i-eck. rlnvfrrnn- ij.)/<Vííj' (sr. Kfdnier, Granun. d. grieeh. Spr. - I, W). 3. Duše, duch. Xejcastěji pojmy tyto zakládají se na slovech, znamenajících „vání, foukáni, vitr, vzduch, dýcluíní" a j.; duše stotožňuje se tedy s dýcháním nebo svetrem. V jazycích slovanských slova s(»m příslušná zakláda.jí se na piTotném koieni fla z= dhu: st. bulh. aovI"^« AOV'!*"** — sloveso Aov umTii (m rusk. .lyiiyxi,, Ay-Ti* ..váti, foukati") — skr. dltii (po- třásati, pohybovati, váti, dmouti, rozdmychovati : vájniiá dhůjamáno hi ranaíi áahati pávahih ^oheři větrem rozdniy chovaný pálí les** — Ma- hí\bh. III, i2733); od skr. dhn otlvozují se áhapa (kadidlo), dhuma (kouř, výpar — „pohybující se"), dhítli (prach) — sem táhne se též dhaw (pi-(H'hodejn am v u), dkmn (váti, foukati, lozdmychovati — přít. c. dham-afi ^zz si. bulh. .^im-ctk dnjo, dme). V řečtině ke kořeni dliu nú- leže;ji slova: fh-nó^ (duch, duše, náruživosf. život; ze srovnání toho slova s(^ skr. dhama zjevně vysvitá stotožňování pojnul kouř a duše v řeckém jazyku nebo vlastně přenesení prvého pojmu na poslední), i^riior, Oviu)^ (kadidlo), Ov-hn (huceti, zuřiti, kouřiti, kaditi, obětovati), Dušo, duch. 195 nť^iúftu (kouř, kadrMií), Ovo^ (kadnllo), {^mm (obíT), ^v-réir (boiinti, zu- řili, pospicliali), Oviiianu (kadidlo), />!•;««»: (kadidolniťc), (hv-ťÚM (bouřo, vichr); v lalinskčin jazyku: fn-mus (kouř), snf-fi-re (kouřiti, kaditi — Leo Meyer, Vr^l. Granuu. I, 415), fu-nus (pohřeb, hranico — asi tolik (*o ^kouření'* ziz „spalováni* — sr. rock. ^hin-Tkn- pohrbiti — slovné , spáliti" — skr. ftip páliti m č. (op-ifi^ trp-h)); z ^'orinánských jazykň scMu patří : st. h. nein. ioum^ thaum (pára, výpar, zápach), protsk. dauns, nord. ďnmn, bavorsk. ddum („dainpf, qualni** — Schnicllcr I, 508), st. h. nčni thoiist (dech, bouřka), ní^iu. dtufsf^ litcvsk. dumat (kouř), dusti (dý- chati, chroptěti), dúmauti (vzdychati), dausn (dech, dýcháni), dusifu dnšic (duse — znamená též žaludek). Slovanská slova, k ténuiž kořeni náleže- jící, jsou: st. bidh. ,\ijui» (dým, kouř), ,\'mxith (dýchali původně „váti": KKTfii ,\iJXAiCTh) ,\mTii (.^i^MCTh (hijc) ; kořcu (lii <ih Se \ du-ig- zzz dvig I AKHFHmTii, ;i^rii:i;htii, ,\RII2^.itii (pohybovati). „Duch, duše** znamenají tudíž prvotní* .,d(H"h, vítr" a pocházejí od onomatopoického dhu^ k němuž se též táhnou lotyssk. dňkt (hučeti). starosask. dun- {dnnidff =: dróhnte), cesk. dn-Hť-tL Curtius pokládá za základnv význam tohoto kořene „silné pohybování**, z něhož postupné vytvoiovaly se významy 1. hu- četi, pohnouti, rozjařiti, :í. kouliti. íl. obětovati. Pozoruhodným způ- sobem ve Hnském odvětví cudských jazyku selkáváme se s podobným přechodem významu: ihísk. tohnn -z 1. bouřiti, zuřili, šuměti, 2. zá- pach vydávati, tohn zz. šum, povyk, zápach, est. fosstm vztekati se, hučeti, i)áchnouti, vypařovati s(\ fiJin [)ára, výpar, mlha. St. h. něm. ///////( (mysl, duch zz ^^otsk. hiif/s) souvisí snad se stř. h. něm. Jin- chen zz něm. hanchcn (l)ieleid)ach, Wlb. 11, 57()). Ueck. Ovuo^ (dý- chání, duch, duše — vl. ^co se pohybuje, otřásá*) souvisí s persk. dum (ocas), lotys. doma (myšlénka, mínění), litevsk. dumns (myšlení, rozjímání), golsk. dinns (mysl, rozsudek), st. bulh. \ii\u\ (rada, porada, mysl), rusk. ^yyvA (rada, mysl, senát), .lyMUTb (mysliti), polsk. duma (roz- vaha, mínění, pýcha), duuKtr (piemýšlcti), dnmnff (pyšný), č. m-dfun- ťiV//. Vzájenmá mezi sebou souvislost pojmu „vítr, duch, duše" vysvítá z<í srovnáni řeckého anufK (vítr — koř. an váti, foukati) s latinským ťtnimns, anim/i (duše; sr. in-dn-is vl. „bez duše, Ixíz dechu"), a zlat. spirittts, pocházejícího od slovesa splmre (váti, dýchati), koř. spi^ S2)u, jenž zračí se též v řeckém ifvy-tir (váti m. frmr/-) i/*?//; (duše — t. j. -vání, dech" - sr. Eu*?. Schmidt, Philosophie der Mythol. Berlín 1880, 27); duši pokládali Rekové též za nnhiu, t. j. .,dech. vzduch" (Siebeck, Zlschr. f. Volkerpsych. XII, 3GI i násl.). V druhých indoevrop- ských jazycích pojem ,duše" v}tíjc1 se z obdobných co do významu 19(i Tvofení odtažených slov. slov : tak st. h. ncni. geist (kcist) = něm. ffcist (anglosask. gást, angl. ffhost, hollandsk. geest) je přibuzno str. h. německému gist^ géstf jest (pěna) :=z něm. gischt^ gáscht, pocházejícímu od st. h. něm. gcsan^ jesan^ siř. h. něm. gesen, jeseň,, gem (kypěti, pěniti se) z= něm. gdhren (angl. gmt^ islandsk. Geyser — M. Múller, Voiles. I, 334). Irské anam (duše) má společný kořen s anaíl (dech, vání, dechnutí) ; sr. i kymr. etiaid^ ener^ anál (dech) a enydd (duze), amior. anal^ enal (dech), ('«ť', inean (duše); nordsk. (mdi (duch, dech), íind (duse), arménsk. antsn (dech, duch, duše), sanskr. átmnn (duše) i řeck. ávr^u] (dechnutí, vítr); tamilsk. án-dál (vítr, dech), án-ma (duše), avi (výpar, dech, duch, život — Cald- well, Dravid. lang. 454), arm. ogi (dech, dýchání, duch, duše), anglo- sask. (ifole (duch, duše — vl. „dýcháni, váni"). Původní význam něm. seele :=. gotsk. saivala (duše) rozličně so vykládá: Grimm odvozuje slovo od saivs (jezero), pocházejícího od kořene .<ť, siv z=. řeck. Ghi-tiv (třásti, otřásati, zmítati) — saivs znamená tudíž „vodu semo tamo se zmítající** a saivala •=. duše přirovnávala by se dle tohoto výkladu ku proudícímu, vlnícínm se moři — „die wogende, bewegende** ; Benfey vykládá saivala z<' slovesa saihvan (viděti), tudíž duše = vidící, Bopp, z kořene sev „a movendo, spirando". První výklad byl by ve zvuko- slovné příčině nejpiihodnější, kdyby byl ovšem jen poněkud k věci případnější; arcif lepšího výkladu sami podati nemůžeme. I v neindoevropských jazycích „duch, duše* často označuje se slovy „vání, dech, vítr": tak hebr. nefes i riiach znamenají: dech, dý- chání, vítr, bouře, duch, duše — též významy mají arab. slova nafs^ rúh; maď. szcllem (duch, duše) odvozuje se od szél (vítr), kamassinsk. máje zz: pára, výpar, duše, juraksamojed. jtvd zn vzduch, pára, duše — Schiefher, Castrén's Worterverz. 14, cwsk. ghogho (duše, duch) pochází od gho (váti, foukati, dýchati — Fr. Mullcr, Grundr. d. Sprachwiss. I, 2, 128), suahilsk. pppo (spirit, sprite) od upcpo (vítr — Steere 22, 115); he- rersk. om-bcpo znamená vítr i duši (Hahn, Grundz. e. Gramm. des He- rero 146), rovněž jako v jaz. Mája slovo pichan (Beltran, Arte del idioma Maya 209). Turko-tatarské iss (rozum, duch) zakládá se dle Schotta na původních významech „výpar, pára, dech" (Finn. tat. Sprachen- geschl. 55, 335 ; Ztschr. d d. morg. Ges. XXXIII, 539) ; uigursk. tin = dech, dýchání, výpar, duše, čagatajsk. tin. tftn^ dem =z „dýchání, výpar, pára, duše" (Vámbéry, Etym. Wtb. 176); est. ing =z dýcháni, hing^ heng z=. „dech, dýchání, duše", veps. heng = „dýchání, duše", laponsk. hág z=z „dech, život, duše"; mad. lelek (duše) znamenalo původně též „dech, vítr" — sr. est. leil (dech, dýchání, pára), zyrj. lola (dýchati). Učili. 197 permsk. lolahn (dýchati), votjack. lul (vítr, život, duse), hdjalo (váti, fou- kati); kjurinsk. piihh (duse), pioh (dech, dýcháni — Ycaapi,, Kwp. h3. 25). I v amerických jazycích výrazy pro drch, vítr, duši, život vznikají z je- dnoho a téhož koi-ene a nezřídka vyjadřují s(í jedním a týmže slovem (Ztschr. f. Vólkerpsych. Vil, 300) ; mnohdy duši nazývají stínem anebo dýcháním (E. Schmidt, Philos. d. Mythol, 32). Tak cippevajsk. odí/- čogomo (duše) — »stín** (Bastian, Kin Jahr auí" Ileisen 48í2), u Dene- dindžjů edajinc^ ejunne izi dech, dýchání, stín, duse, u Mikmaků mclď žakmih (duše) iz: ,stín** (Bastian, (lulturlánder des alten America II, 212), jalsk. na má tytéž význainy, rovněž i užívané v Nové Anglii če- mung, v jazyku Kiše na/wř, eskim. /ř/r;/aA*; u Mohoků atonric (duše) z= „dýchající" {atonrion dýchali ~ - Bastian, (^ulturl. d. alt. Am. II, 777), mexick. ehrlcatl =z „vítr, duše, stín"; u australských kmenu duše slově tohi =1 „kouř'' (Bastian, Culturl. II, 932), kdežto pehlevsk. gademan (duše) znamená vlastně „lesk, světlo" a t(»prva v přeneseném smysle duši („welche ein licht^lanz isť* — Justi, Bundehesh 219). Otomsk. cah'hia (duše) i užívané u Pimňv evvp (duch, duše) označují původné „foukání, dech, dýchání" a kalifornští knu^nové zovou duši pusuni^ t. j. „tresf vnitřku**; cínsk. khi (duch, duše) znamenalo původně dý- cháni, páru, výpar, kouř (v písmé vyobrazuje se znaky „rejže** i „17- par"); dakotsk. nngi (duše) znamená vlastně „stín**, t. j. „roztahující se** (od naga roztahovati se, rozevírati se); Indiáni Nicaraguy nazý- vají duši juUoj t. j. „srdcem** nebo „dechem'* (jidi žíti, dýchati — E. Schmidt 34); u Irokesův i Athapaskfiv jest duše „to, co je v ko- stech** (Ztschr. f. Vólkerpsych. VII, 319). Eskimáci dávají řlovéku někdy až dvě duše, jeho „dech" a jeho „stín** (^luoji. 3an. XII, 2, 4), po- dobně i Algonkinové donmívají se, že člověk má dvě duše: jedna uletuje, když člověk spí, a vidí sny, druhá pak zůstává v člověku;- u Karenů (v Birmě) duše sluje lei))ja =z „motýl** (sr. řeck. \pvx^'i), 4. Učiti. Slovo to vede se od původního řfi, které lze pokládati za roz- šířené dřevnější u (va)- St. bulh. ovyhth — kořen s koncovou ne- změžděnou hrdelnicí jeví se v n:i-ovk-.i (učení, nauka), h-^-ovk-i (mí- nění) ; oyu vzniklo stupňováním kořenné samohlásky z -uk, jenuiž dle zvukoslo\Tiých pravidel k se předsouvá : iipH-K-yK-.!!! (ale oe-uy-jh z *í>6- vyk-); v ruštině sem spadají slova yiHTř>, na-yK-ji, o6bi*iaň, oó-uK-iioBCHnuň (obyčejný), npH-BUK arb, Hc-yKL, d. luž. hukňik (žák) a j. Obdobné tvary přicházejí i v ostatních slovanských nářečích. Příslušný sanskriLský ko- řen tik vyskytuje se obyčejně v rozšířené podobě vak = va6 (říci, vy- 198 Tvoření odtažoných slov. sloviti, objevili — než v epickóm slohu i vyčítati, nevoli projeviti — odtud i váčjfi hany, potupy zasluhující, chyba, vada; vačas řeč, ho- vor— ale též 7'a(Ja^ velmi) : ve Védách užívalo se ještě tvarů zdvoje- ných : vi'Ví(k-mi (mluvím), min. č. ra-váč-a (později urára) ; uk jeví se v uk-ta (řečený, vyslovený), uk-ti (výpověď, slovo), nk-tha (výpověď, chvála). Krátké formy s náslovným n pokládáme za původnějsí a tvary s náslovným va za rozšířené a tudíž i pozdější, což stvrzuje se srov- náním různých vedických tvarů s odpovídajícími jim sanskritskými : ved. uš (světlo páliti) zz skr. ras (svítiti), ved. hir (spěchati) 1= skr. tvar^ sr. i ved. %ikš (kropiti, smočiti, růsti, zmáhati se) s vakš (růsti — mhi. č. vavakša — skr. vakšas prsa), iikš-an (býk — „zúrodňující, plo- dící") s va{á (kráva) a j. Stupňování u \o va přichází i ve slovanských jazycích: kup (vl. „zlobiti se'*) =z č. h/p (kypěti) a krap-itL kus (st. bulh. Kuc-), kyS' (kysehj), kvas- a t. d. Skr. nč^ které též pi^edpokládá prvotné wi, znamená „z\7kati, přivykati, slušeti" (přič. min. č. nč-ita zvyklý, slušný, příhodný); /ří jakožto samostatné sloveso přichází v růz- ných tvarech ještě ve Védách, kdežto v pozdějším sanskritě užívá se jen příčestí néita: k uk odnáší se litevsk. junk-ti (přivykati), jauk-inti (přiučovati), gotsk. hi-uh-ts (J. Schmidt, Verwandtschallsverh. d. indo- germ. Spr. 51); k iik-vuč: zendsk. itkh-da (řeč, modlitba, rozmluva), vač (mluviti — vaocr, min. č. rarača, aor. med. aokhta), lat. voc-s^ voc- are, con-víc-ium (veliký hluk, povyk — snad z con-véc — Schmidt, Ver- wandtschaflsverh. d. indoj^erm. Spr. 57), řeck. fO/T-c (přestrojením hrdel- nice v jf>), fť7t'(K (slovo), ruTr-nr: si. h. něm. icah v (ji-wnh-mijan, ///- ívah-ineni, (ji-wah-an (zmínku učiniti, sděliti), yi-imh-f (zmínka, sláva), stř. h. něm. (je-ivah-en, něm. er-uah-nen ; kašubsk. vek-nunc (učiti se — *H.io.i. 3an. XIII, r», 70). I y(^ slovanských nářečích ucelely ještě stopy pů- vodního významu uk — „kiičeti*': č. po-ryk (křik), sri). charv. vlka (křik), vikati (křičeti: rikom vičr křičí, co má hnila) - sr. i si. prusk. tvnekis (křik), emcaekvmai (vzýváme, přivolá vánie). Podobného původu jako skr. v(iv jest i ved. mj- (řváti, bečeti, bučeti, liiiněti), kdtv.to srovnání ko- řene val: s rad (mluviti) vede k původnímu ra-n, které šířemm přešlo v í//r, ud. Koieny, ve zvukové i významové piičině prostému uk podobné, vyskytují se někdy i v jazycích ncpiibuzných: lak užívané tuzemci se- verní Ameriky ?//•", ayh (též jako nu^zislovcc) má význam „křičeti**, lureck. uka-mak, ukn-mak (čisti) znamrná vlastně „křičeti" — sr. uigursk. nk (zvuk, hlas), nh-i-mak (volali — Vámbéry, Ktyni. VVtb. 50), ok-len- mck (učili se), oh-ak-htk (čteni), ča^ralaj. ihi-iU (rada, ponaučeni zn tur. ójút rada, oj-ret-mek učili zz: jakulsk. itnrdt), altajsk. uk (slyšeli — pňv. Hýli. 1 09 křičeti), uí-maJc (zpráva — Vámbérv, Etym. Wtb. 44) — cinsk. ivh, ha (ki-iooti) obdobou příslušných slov z jižních náiecí vzniklo z nuk, arabsk. ivak-wak-af (křik, šlékot), livonsk. {uj (huc(4i, iváti), nubsk. ívhjr (vo- lati, křičeti), est. úk-ama (zavolati, vykřiknouti) : v kaziknnn-ickéin ja- zyku f/ř, uč znani(»uá „říci": nc-in (říci), pnt. č. mám (8. os. učaj^ rozk. zp. 2(67), min. č. úk-ara, Srovn. rovněž proveny. uchor (křičeti, nahlas koho volati, fr. hucher). ucar, picard. huqner, pieni. f/e/zc, kymr. hivchiCy cesk. houk-ati a j. St. h. něm. wisjati, wlssni znamená 1. vo- care (zváti), 2. monstrare, docere (I)iefenbach, Wtb. d. got. Spr. I, 220), novozel. ako :=. „učiti, křičeti*, činsk. kino = volati, křičeli, učiti, samoansk. ao-ao (učitel) =: „ki-ikloun" (Pralt 75), aramajsk. ť/aiY/;// (učiti se) =z „niit den zfdnien zischen, tonen'* (Koliler, Zlschr. d. d. niorg. Ges. XXÍII, G86), staroirsk. canaid (zpívá), ak* f'or-cli(ni-im (učím iz: „voreingen, vorschreien" — kor. kau = skr. kran, řeck. ycnray/i, lat. can- ere — Curtius, Gnmdz. 141), irsk. oid znamená: 1. zpěv, 2. učitel (Edwards, Recherches sur les langues celtiqm^s 370), sr. tolikéž orán' ^zpěv** a oraid „mluva. reč". Ilccké imO {iiarO-ámr učiti se) souvisí snad se skr. math^ manth (otáčeti, moutili). 5. Bvti. Slovesa ryze odtaženého pro pojiMu „býti'* není asi v žádném jazyce: všude zajisté konkrétnější slova hěluMu dalšího vývoje jazyko- vého povznášela se v obor obecných, povštu-hnějsích představ, ač máme i takové jazyky, v nichž sloveso „býti" bu(T vfibec se nevyjadřuje, buď velmi nedokonalého v icči obecné dochází ohlasu; sem patří na ph veliká čásf jazykuv amerických. Xcjčaslěji „býti" označuje se slovesy, znamenajícími pfivodně „dýchali*' m „žiti", pak ^seděti, jíti, sUiti** i po- dobnými slovy. Slovanská slovesa sem příslušná: st. bulh. ku-th (KmA*), rusk. fibiTb, 6y-,\v, polsk. %r, hvdc a t. d. vedou se od korenného bít zzz skr. hliň (býti, vznikati, nacházeti se), jež vyobrazuje^ asi dosti věrné pňvodní tvar našeho „býti", onomatopoicky znázorňujíc „dech. dý- cháni** („probably an imitation of breathin^^** - Farrar, Orig. of Lang. 106). Již Grimm zcela správně naráží na podobný vznik významu „žíti, bvti": -Veškeré slovesné kořeny obsahuji smvslné predslavv, z nichž mohou pučeti a vyvíjeti se i obdí>bné a odlažeiié, jako na pr. z pojmu „dýchati** vyvíjí se pojem ,,žíti*', z pojnm „vydýchati" pojem „mříti** (Grimm, Kleinen^ SchritTíMi, Berlin, lSr>4. I, 2sC). Jest ostatně zcela prirozeno. že původně člověk vyiážel pojmy „býti" a „žíti" slovem „dýchati**: s počátku člověk představoval si veškeiv jíi-edměty c/y/ř/^mí, a že jistá věc jest nebo htfia, on mohl vyjádřiti jen lim způsobem, že 200 Tvoření odtažených slov. přenesl charakterní známku živo bytosti i na předmět bezživotný^ mél-li tudíž říci, že věci jsou, on pravil, že véci dýchají. Ke kořeni bhu odnášejí se četná slova v jazycích indoevropskych : reck. gi^-o), qv-ofim (vznikám, slávám se — sr. qřtrn vítr, gi»(raa) duji; Diefenbach táhne sem i fiioi; a (isiofiaí — Wtb. I, 277), lat. fu {fu-i — latinská a řecká slova, odvozovaná od bhu, uvádí L. Meyer, Vergl. Gramm. I, 414 — 415), litevsk. bii-ti, st. h. něm. bi-m (jsem), něm. bi-n, bau-en (stavěti — t. j. „dáti vzniknouti" — baut nz skr. bhávajati), angl. to be (býti), kymr. bu (byl), bydd (bude), kom. bo-sef (jsem) = irek. fnilim, osselsk. phann =: faun (býti — Ludwig, Infinitiv im Veda 110), alb. bun (by- dleti), botě (národ, svět) a j. Brugsch (Hier. Doni. 'Wtb. 4G4) má staro- egypt. pu za příbuzné s indoevropským bhu — sr. i nub. fie (býti — Lepsius, Nub. Gť. 74), feie (vzrůstati), Ihíc (býti, nacházeti se), man- džursk. bi (býti), pftlsk. ho)\ hur (dýchati, žiti, býti — Faidherbe, Rev. de Ling. VII, 376), kamakansk. iphuih (žiti, býti — Mailius, Beitr. z. Ethnogr. Am. II, 154), tarahumarsk. puhcpu (žíti, býti, foukati — Murr, Nachrichten 340); hebr. hájáh (býti) zn háváh velmi pravděpodobně vede se od napodobovacího kořene, znamenajícího dýchati (Farrar, Orig. of Lang. 105); sessut. pheUi (žíti — vl. foukati), bedaui. A/, /S (býti), suakin. /?, begaw. fv (Reinisch, Barea Spr. XXVIII); u Vejň fira-bo „dýchání vynášeti, dech působiti" znamená „dýchati, odpočinouti, žíti", a fira-ban „dýchání končiti** =i: „umříti** (Steinthal, Mande-Neger- Spr. 215), staroegypt. ánch z=: žiti zz: dýchati (Brugsch, 197), sr. kopt. onkh (žíti) i lat. avkclarr. Rozšířené prvotné bhu (býti — vl. foukati) je skr. budh („probuditi se, vzpamatovati se" — pak „uznati, seznati, věděti**), vzniklé z bhttdh (sr. i Pictet, Orig. Ind. II, 550). I kromě bhu v indoevropskych jazycích zachovaly se četné stopy konkrétnějšího, smyslnějšího označování abstraktného „býti**: tak vsan- skritě „býti, setrvati" v}'jadřuje se nezřídka slovesem as (seděti) : fasja tapasjabhiratah piitra áste „on má syna, oddaného pokání" (dosl. Jeho syn sedí" — Mahábh. I, 674); áste ja\\ karšaJcas tusnim „rolník („se- jící") chová se („sedí") tiše" (Mahábh. III, 1248); evam áste .. Šitá „vtom stavu nachází se („sedí**) Síta** (Rámaj. V, 57, 15); sukhendsie ,daří se mu dobře, jest spokojen" (dosl. „s radostí sedí"); sukJiam ásjate káňi „komu daří se dobře?** (dosl. „příjemně sedí se kými?**); ás (seděti) užívá se již ve Védách o odtažených i neosobných před- mětech: játra niudah pramuda ásafe (Rigv. 9, 113, 11) „kde radosti a slasti dlí** („wo freuden throiien" — Grassmann, Wtb. z. Rigv. 188; Bóhtl. Skr. Wtb. I, 729—730). As (seděti) zvukoslovně toliko délkou Býti. 201 samohlásky liší se od as (býti), jehož původní význam „dýchati" (M. MůUer, Vorles. uber d. Urspr. u. d. Entw. d. Religion 220) vystupuje jasněji na jevo v odvozených slovech asu (dech, dýcháni =1: život), asan (nsrdi krev), asura (pftv. živý - pak duch, bňh), sr. i staroegypt. asni (dýchati, vdýchati). Novopei-ské šudan (státi se, býti) znamenalo dříve rjiti**, jak viděti z ossetinského jazyka (Sjógren 470), z jazyka Parsův i ze starší perštiny (zejména ze Šáhnámeh — Fr. Můller, Orient u. Occid. II, 582) ; dánsk. vaere, švédsk. í^ara (býti) =: něm. tvnhren (trvati — Diefenbach, Wtb. I, 209) ; špan. port. estar^ fr. étre (býti) =: „státi" (jéiaiíi byl jsem ~ vl. „stál jsem**) — ve starším jazyku na- cházíme ester v obou významech: annnd cstcrent t virům „ozbrojeni stálí okolo** (něho), naopak: piňs quesf tnors or Ic laisons ester, dosl. „ježto umřel, ncchme ho hýti (Barlsch, Chřest, de Tane. Frany. 8, 39; 194, 7). Obecný lid v Anglii o nemocném místo he still lives (on ještě žije) nmohdy říká he still eats — „on ještě jí**; i něm. er athmet noch užívá se mnohdy za větu er leht noch; v Sibiři „žíti, býti na živu** vyjadřuje se také slovesem ctoíiti. „státi**: „a*tii 6li-tji, /ía ne croíiTb*' ,byly děti, ale není jich více** (nežijí — ^ono.iH. ki 06.iacTH. C.iob. 256, b); v kostromské gubernii slova jkhtd i= „žíti** užívá se ve smyslu „býti, nacházeti se** i o bezživotných přednu^tech: vjí^ kjhoht. ^cuperb „kde jest klíč?** (dosl. „kde žije klíč?"* — Oiiutt, 06;iacTii. BciHKopyccK. (Viou. 57); podobně i afričtí černoši vztahují sloveso „žíti'* ve smyslu „býti" ke všem předmětům: Bonnjové vyjadi-ují dle H. Kolera „býti* slovem „žiti': captain no live ^z „kapitán není zde, není na korábu*', dosl. ^nežye** (odpověd na otázku, je-li kapitán na korábu); téhož slovesa užívá se i o bezživotných předmětech: oil live/ť Jest oky zde?** („žije oUý?"), no live „není** („nežije** — Pott, Personennamen 490, anmerk.); anglická dáma přikazuje své africké služce: „go and fetch big teacup, he live in pantry** (Key, Transact. of Phil. Soc. vol. IV; Farrar, Orig. of Lang. 105). Diefenbach (Goth. Wtb. II, 486) vyslovuje domnění, že slovanská slova, na označenou pojnul žíti (st. bulh. »iith, ;iiHK6Tk) a éváti (st. bulh. »kath, %kKATH) užívaná, jsou snad vskutku mezi sebou v jakési spojitosti. V turko-tatarských nářečích oturmak (seděti) odbývá často za pojmy „žíti, býti" (By^aroBi, (;paBii. Cjiob. I, 112—113); v anglo- americkém jazyce (mnohdy i v samé Anglii) užívají slova transpire („vypáliti se, vyčichnouti**) ve smyslu „přihoditi, státi se**: a murder transpired near Brighton („vražda vyčichla** — t. j. byla spáchána neb přišli jí na stopu); what has heen transjnring among them? („co mezi nimi vyvětralo?** t. j. co se přihodilo? — my bychom tu nejspíše řekh 20í2 Tvofeni odtažených siov. „CO se mezi nimi Šustlo?^); it transphrd (^přihodilo se,* též , rozhlá- silo se" — J. Stonn. Euglische Philologie 330). V jazyku Odži „hýti" vyjadřuje se slovem si, kleré vlastně znamená „stati**, nebo slovesem dft,, jež znáti „ležeti, spáti** (Riis, Oji Lang. 14(), 230). V tak zvaném Pidgin-English (obecné mluví? v čínských príí^tavných městech mezí tuzemci a Angličany užívané) ^býti" vyráží se často slovem belong, 6ť- longey „přináležeti'*: you helong clevrr iW/rfc — „ty jsi rozumný*' (dosl. „ty přináležeti způsobilý uvnitř"), you belong foolo zz. „ty jsi hlupák** (Leland, Pidgin-English Sing-Song 11, 120), no belong leason =: „není to rozunmé, nemá to smyslu**. V jazyku Kakongo nestává zvláštního slova pro pojem žíti, jenž se vyjadřuje obratem „svou dufti doprová- zeti** nebo „při svém srdci setrvati" (Pott, Ztschr. d. d. morg. Ges. II, 139). Zvláštní neústrojností vyniká tezuq. hahugutmaahnpkh (býti). G. Hovořiti, mluviti. I bez četných dokladův, kterých v jazycích nacházíme hojnosf, dalo by se s jistotou téméř předpokládati, že slova sem spadající za- kládají se na onomatopoických kořenech, znamenajících původní? „zvuky vj'dávati, křičeti, šuměti** a j. Přechod ve významu od křiku, liluku ke mluve zračí so ještě v historickém postupu významnosti i^ůz- ných slov, v nichž za starších dob zahrnovaly se významy „křičeti, šuměti, mluviti*', později pak význnm „mluviti** převládal a ostatní docela vytiskl. Tak na př. ve slovanském goror-: ruskému rouopnTb (mluvili), srb. charv. gontriti, polsk. gouorzyv, č. hovořiti a j. odpovídá starobulh. roKopHTii, jehož původní význam byl „hulákati, povykuvati" (Oonv[^hh\ tunuiltuari — Mikl. Lex.), pročež i podst. jméno roBopi^ ozna- čovalo „hluk, povyk"; v i'OKopi» -opT» jest přípona, a roK- stupňovaný koříMi gn, znamenající „hučeli, ki-ič(^li, zvuky vydávati**. Máme zde tyž kořen, z něhož vznikla vytčená nahoře (str. 27) slova: st. bulh. ru- Ki.VN é. hovado, skr. go. zend. gáiK nonl. kú, st. h. něm. ho, něm. knh^ řrck. 5'o«ío, (ituuo, aeolsk. yutiÚM a t. d. Z lolio zřejmě jdi\ že kořen gu vyjadřoval půvoilně zvukv jak člověk(»m, tak i zvii-atv vydávané; k té- muž koi-eni palři: slarnirsk. guth (hlas), ieek. {im] (křik), lat. re-hodrr^ horintni (nadávali, zloiečiti (Imtins, (jrnndz. 477), persk. gojlden guftni (mluviti), běloi'Usk. JKyii iin. (MiiKvi^Kin, Hnt5.iHi,i. ii kuuo^^^u 28), vo- logdsk. roHMiiTi,, roroTíiTb (hovořiti, mluviti), kalužsk. sniolensk. rýKaxb (l)ovídati, mluviti), v sev. ruských nářečích rynýTi, (říci, uhoditi), vladim. ryMUHTi. (mluviti). 6'// (ku) vyskytuje se nmohdy v témž významu i v ji- ných jazycích: kokandsk. gumu (slovo, ieč, porada - KvAaroBi,, Cpae- HHT. c.iuH. I, Ho) 11)0 : ku (mluvili), gii (zpívati - Schon, Oku Ibo 7), Mluviti. 203 novozel. l^uika (mluviti — Williams &t), Tho-ču : htrr^ kuor (Hodgson, Siían and Horsok Voc. 28), Žulu: kiilumu, bambar. humuka (slovo), bari. kidjn (řeč), futuusk. kupu (slovo — htga vyti — (írézol 10*3), bi- sajsk. gnln (iřnmieti, povykovati), koroad. kuajá (mluviti — Martius, Beitr. 11. 197), kaz. tat. kujlvmck (zpívati — Oagat. ki\í, kár zvuk, smicb, hrom — Vámbéry, Etym. Wtb. 100), šambal. ku-gonya (mluviti — Steoro, CoUect. 73), Nupe: (jegíni (Crowthoi* 161), v činsk. niavQv. givat (Edkins, China's Pláce in Philology 379), v mandarinsk. jaz. //oa, anamsk. }}gH (inlu\iti, ngón slovo), liotent. koiva (mluviti — hrnnh jazyk — Vocab. d. Namaqua Spr. 14), čilsk. goigrin (hluk, bručení — Febres 27)) a j. Kořen mlá -m mru (mur, mur) s počátku též označoval „hlučeti, šuměti": st. bulh. lmikiitii {/hmvfÍHr, tumultuari, Tvnfiá^eir^ turbare; locpii Mikl. Lex.), M.\iiK.i (hluk, povyk), rusk. bkuiiiits, mojibh (povesf, zboureni, odboj), slovinsk. muviti (bručeti, mručeli), polsk. mótviř, mown (jazyk, řeč), česk. whiviti: se slov. mlu srovnávají se zendsk. 7nrň (mluviti — mraomi mluvím, mrnoiti mluví), skr. hrti (mluvili, vypravovati; pře- strojeni náslovné retnice m v h piichází v témž koi-eni i ve slovan- ských jazycích: hrouhiti, hručctt, mručeti, polsk. mrukuqc, virucsec), St. bulh. uAiK.i (tunuiltus), jehož starší tvar mti.^ka =z rusk. mo.ibíí, uka- zuje ku prvotnénui w/r. lírů a lurú jsou patrn(> napodobovaci výrazy bručeíu\ hronkánU k nimž patří i lat. muruiuro^ reck. unmnnm\ charv. mrmljfifi (čeremys. luorcm zpívám, mordv. mor zpívati, kokrhati, tib(»lsk. r-mur^har broukati, haštei'iti se, est. milUamn povykovati), něm. mur- rcn, kynu'ick. hrud (hluk. šmn), hrwth (hádka); prosté mu: lotyssk. mán-t (rváti), st. h. ném. m/nnu (i-váli, kiičcti), muf/lóu (bručeti) a j. Se skr. hru Bopp srí)vnává též albánsk. fnl, fial (mluviti ]n'ít. č. flus) u .st. prusk. hilli (Vhvv d. albanes. Abhdl. d. k. Akad. Berlin 185r), .>iO). Lat. loq v loqui (mluviti) jest rozšířené onomatopoické hi (sr. č. láti, rusk. .líiflTb stékati, lezg. lugl jx^s), ktiMé v indocvropském odvětvi často se stiidá s ra a bez])orhyby z něho i ])()vstal(). Lat. loq-, Joc- odpovidají: ieck. hin-Aur (zvučeti, praskati), Inx-hlr (inf. aor. ozývati se, křičeti), hix-Huk (hlučný, žvastavý), ném. Inllru (žvatlali - hill- z lalj- Je zdvojené ///, sr. lit. Iflutí výskati, radovati s(^ (leitler. Lil. Stud. 94), slovansk. rrk: st. bulh. jíck-íí (aoi*. pCKu.xi, iniin. pciiirii), si'l)sk. piijeTu, petii (p4Mi-eM, poK-nx, ])i»K-íio), i)í)lsk. r.z(^'\ rzrknr (rzvk-v), č. r/ť/, řk-u^ řík-nti a j.. litevsk. rrk-fl (kiičeti), su-rik-ti (vykřiknouli, vzkřiknouti), sL h. ném. roh-du (iTáti - (lurtiiis, (írundz. •' 100), persk. Irklck (tla- chání — lála tlachal), lat. rarrurr^ ranvitrv (iváli o ty«íru), st. bulh. ^AKJiTii CA (ki'ičeti), an^dosask. roord (íí.'č, mluva, st. h. ném. rariu 204 Tvoření odtažených slov. (hlas), kjurinsk. ruch-un i leJch-iin (mluviti — Ycaap-b, Kiop. az. 728, 672). La^ rn, ru v jiných jazycích : fulup. lolop (mluviti), Jala : g-lela^ tumsk. leléma, kihiau. lida (mluviti), lilulo (slovo — Ztschr. d. d. morg. Ges. VI, 334), mandžursk. leoletne (mluvili), agau. Ufalifittgi (Ztschr. d. d. morg. Ges. XXIII, 487) ; tarahuinarek. mje, novozel. kórero (mluviti — kořen jest rero, s nimž se srovnává rara hučeti, žuměti, výti — Wil- liams, Diet. 58, 138), mandansk. roroš (Schoolcrafl, Ind. Tribes III, 456), Kóno: hí-róra (mluvím), Basa: lUrid, Gbe: ú-mri, Mbaríke: rira^ ekamtuluf. rak (Koelle, Polygl. Afr. 168—169). Ke kořennómu ru vindo- evropských jazycích spadají: lotyšsk. rumms (hovor, řeč), v kursk. ná- řečí runát (šeptati, mluviti — Voelkél, Lettische Sprachreste auf der Kurischen Nehrung 25) in lotyš. rmiát^ nem. raunen (šeptati), nordsk. run (tajemství — „co se šeptá"), litevsk. rujn (říje jelenů), č. říje zr fr. rut^ špan. rnido (šum, hluk), angl. roar (řváti), nisk. peB-txb, pu-R-arb (řváti — litevsk. ry-lc-anti křičeti). Slova odvozená od prvotného onomatopoického gar: lat. garríre (gruere^ grunnire), zendsk. gar (zpívati, velebiti), řeck. yr^o-hiv (mluviti, hovořiti); vediek. džar (šuměti, šustěti, zpívati — původní pojem ozna- čuje lidský hlas, zvuky člověkem vydávané, hovor, besedu, zpěv, tla- cháni, bručení, vzdychání neb nářek — Grassmann, Wtb. z. Rigv. 478), korn. ger (slovo), st. bulh. rpAEiTH, n:iro/iATH, riiAroAi (č. hlahol) riiaci = hlas^ (lušajsk. hlasa zpívati), d. luž. groniš (povídati), rumunsk. greesk (mluvím, žvástám), bulh. xopxyBaM (hovořím, mluvím — mi^l délám povyk, zlořečím), slovinsk. golcati (mluviti), polsk. z-girlk^ st. bulh. niKik (sonitus), česk. hluk (IIoTeCiiii, O no.iHor.iaciH 23); s riiaci sr. staro- franc. clas (zvuk — „de son libře mot lo clas** — Baiisch, Chřest, de Tane. Fran^,. 17, 8), drevansk. gonia (mluvím — Schleicher, Polab. Spr. 283), mansk. coŤ-aa (hlas, jazyk, řeč), stř. irsk. fo-gur (zvuk), fo-graigim (zvučím), st. h. něm. kirru (vrzám), quiru (tlachám, vzdy- chám), něm. girren^ st. irsk. gair (volání), nordsk. kalia (volati), li- tevsk. garsas (hlas), gyrá (sláva), vlask. gergo (zlodějský jazyk), fr. jargon (Diez, Etym. Wtb. I, 209), persk. gurgur (sept), staroprusk. gerht (mluviti); skr. džalp (broukati, šeptati), litevsk. kalha (řeč), kat- besis (pořekadlo), česk. klábositi, tirolsk. klaffen (mnoho i nahlas mluviti — Schópf, Tirol. Idiot. 318), skr. ^albh (zvučeti, chlubiti se), nord. s-krap (tlachání — sr. česk. křápati), skraf (řeč), gotsk. hróp-jan (křičeti, volati). Z jazyků nepříbuzných : avai-sk. gargar (mluva, hovor), tibetsk. grag-pa (hluk, šum, řeč), bs-grag-par (vyvolati, oznámiti), Juma: querqnir (Schoolcrafl, Ind. Tr. II, 120), mordvinsk. korhnan Mluvili. á05 (mluviti — konían hlučeli, šuméti, hučeli — Donner, Vergl. Wtb. d. Finn. Ugr. Spr. I, 43), matl. karélni^ hnrélni (hovořiti, klábositi). V čud- ském odvětvi kořen kál (kil, kol,, kul) došel velikého rozšíření i tvoří veliké množství slov napodobovacích, k nimž tuto nékolika doklady budiž poukázáno: ílnsk. kalahid (klepati, klapati), kulan (klepati, bu- četi), kalkkua (klepati, řinčeti), kclke (zvuk, hlahol), kilkélld (řinčeli), kaljahtá (křičeti), kóllotan (hlasitě plakati), knlku (zvon), kalkkalo (zvo- nek), kidi (jazyk, struna); estonsk. kellamn (zvoniti), kolkima (klepati), kilji^ma (křičeti), kell (zvon, zvonek), laponsk. kolk (zvonek), kolkotet (klepati), kiljíitet (křičeti), permsk. kulja (hádka), mordv. ktzl (jazyk). Staroindickému brň (mluviti) zdá se býti příbuzným kořen J/wr, znamenající „křičeti, výskati, zpívati, mluviti", jemuž odpovídá gotsk. uS'bairan (vykřiknouti — hanran radovali se, býti veselým); st. ind. hharata^ jehož se užívá jakožto přívlastku ohně („praskajícího") i Rudry („hučícího" vetru) znamená též herce („zpěváka"), s nímž se srovnává gall. f/ardus (zpěvák — Bollensen, Ztschr. d. d. morg. Ges. XVIII, 601 — 607); lit. hurna (ústa) znamená snad tolik co „broukající". Skr. brá Kuhn (Ztschr. f. vergl. Spr. VI, 152) přirovnává k bhram („sich im wirbel herumdrehen"), čemuž však odpírá Leo Meyer (Ztschr. VIII, 257). Zendsk. du (mluviti — o zlých bytostech) rovná se sanskritskému d/itt (zvučeti, bučeti — o větru) i rozšířenému odtud dhran (zvučeti), anglosask. dynian (hřmětij, nordsk. dimja (zvučeti), lilevsk. dtuiditi (zvučeti, volati). Gotsk. razda (jazyk) kořenem zdá se býti příbuzným sanskritskému ras (řváti, výti, křičeti — sr. d. něm. réren výti, pla- kati — anglosask. rarjan řváti =z angl. roar): v africkém jazyku Ewe dó znamená 1. dupati, bouchati, 2. mluviti. Něm. sprechm Leo Meyer přirovnává (Ztschr. f. vergl. Spr. V, 426) k skr. sparg (dotýkati se) i lat. sparg-erc^ avšak mnohem případ- nějším zdá se nám býti srovnání st. h. něm. sprehhan, anglosask. sprčcan i něm. sprechen s řeck. aqunaytlv (hučeli, syčeti), skr. sphúrdS (hřměti) i litevsk. spragu (praskám); nakolik významy „hřměti, zníti i mluviti" se sbližují, viděti ze skr. gad. které znamená „mluviti" i .hřměti", iwřd „hučeli, zníti, mluviti", rad „zníti, ozývali se, mlu- viti" (o člověku a o hudebních nástrojech); sr. i siř. h. něm. spacM (řeč, ptačí zpěv), hornoněm. spadu n (pukali — Dieienbach, Wtb. I, 325), bavorsk. spdchtcn i sprdchtcn („peroricren"), dánsk. sprdkke (puk- nouti). V těsné mezi sebou spojitosti jsou skr. bhaš (štěkati) i bháš (mluviti), jež Fortunatov (Beitr. z. Kuiide d. indogerm. Spr. VI, 217) přirovnává k litevsk. balsas (hlas, zvuk), anglosask. hellan (štěkali), ^Oi) Tvoření odtažených slov. iiordsk. lijdllff (ZVOU) — íingl. helL J. Schniidl (Zur Gcsch. d. iiidí)geriii. Vocalisinns II, iž8t) vyslovuje niinoní, že skr. smar (iiyjamíilovali so, vzpoiiiejiouti si) znamenalo snad původně .broukali si. bručeti", z če- hož pak později vyvinul se význam „pamatovati, vzpomínati si**. Vnč- kterveh Un'ko-t;itarskýťh jazycieh nacházíme, jako v lat. .^nsurrare^ ve piíshišných slovech sykavku vnásloví: ui^^ursk. saziik (i'o(: — snad pů- vodně „šeptání"*), cagat. siiz (slovo, zvuk), tur. :<rs (zvuk, hlas), srslcn- mvk (vydati zvuk, ceknouti), cuvaš. Sfts (zvuk), kojbalsk. soz (slovo — Vámbérv, Etvm. Wtb. 105). Abychom poněkud znázornili podivuhodnou hojnosC i rozniani- tosC onomatopoických slov seiii spadajících, doložíme se některých pi-jkladii z různých jazykíi: kavic. qnnqniJl (mluvili), nusdalum. qaaqneu^ menomon. kíkitaon, tIao([uac. a-n-biaL isiěl. kuokn, Bini : i-tjágoa, dajak. hakotuk, IJlea: kapatnpat flíal)elenlz, Ztschr. d. d. mor^^ Ges. XIII. 75), iivah, katkdf (llachal), 1 usaj. /</*// (mluviti). andiiu\sk. 7fř//(/a (rec — Isen- l)er^^ (íranun. of (. Andiaric lang. 77), novozel. kiki^ selis. tncs-kolkovlti (mluvím — Meny:arini, Si'lish Gr. *.]!). V akkadském jazyku (prastarém nesemilském jazyku, jenž v dievní Habylonii vedle semitského byl v užívání) hi znamená „mluviti" (léž ústa .:=: „mluvicí"*), kaká zn »po- mlouvati". knkffka (které b(»zpochyby vyslovovalo se jako hikkn) „ubez- pečovati*' i hikdhikn (u vyslovováni b(V.pochyl)y kakkttk) „naléhaví) přikazovati" (význam poshMlního slova j(^st poněkud pochybným — Schrader, Ztsehr. d. d. mor^^ (íes. XXIX, 10). (linuk. pnlátniht^ iráirá (mluviti — Kuschmami, Spur. d. Azt. Spr. I, (»:2S), siam. čm-ča (mlu- vili, baviti se — páramsk. čnco, háni. řoauf, auj^lo-cínsk. chowchow ho- vořili. Ilacháni - Slanjí Dici. 117 - eregl). udi-řcrc mluvím, srpialjaniis. rofnáif mluvili - Buschmann, Volk(ír u. Spr. Neu-Mexico's H7G, Ki^te: čftř mnolu) mluvili, tlachati - Brasseur de Hourbour^^ Granmi. de la lan^iie Quichée 170, ostj. samoj. rfíican mluvili — (!astrén's Wrlvrz. aus den samoj. Spr. 10:2, vlask. riconiu žvástání, tlachání, spán. c/m- c/fara tlachy, klei)y j= rhaetorom. cioncia^ novoreck. r^úr^idu bleptáni, štěbet, tureck. džanléák tlachal — r>y,iaroin>, Cpnun. C.iob. 11, 3í)0 — moii- líolsk. rfdrfi žvasla, altajsk. čnUikdj >těbetavý, prchlý - - By^aroB-b, CpanH. Clon. 1, I8r) - slovinsk. vf^náifi llííchali. bláboliti), v jaz. Lao-Njoh vatt (mluviti -- Hastian, Reise durch Kand)odja ;KM)), Ebě: trdwu, ma- lajsk. futor, maukassar. fnfu (v jaz. Xortlis Islandském fifri nduvili — Polt, Ztschr. f. VOlkerpsych. III, ;J4)], lilevsk. frafirfl rychle mluvili — . Geitler, Lit. Stud. 117, rusk. TřipaTopmi, := ě. trdtnnti, st. ťranc. irof toner tlachati, žvástati — ve ťranc. zlodějském jazyku truttoir tlacháni, ho- Mluviti. '207 vor); siamsk. a-ha (mluvili -- skr. nh, priidžábsk. (ihlc), phhnt (lulii- vili — znanionú ])uv()dii(' snad ^íoiikaii**, jakož i liiiskť' imh. pnhk značí , foukali" a ^inluviti" - sr. Tinuiu fof mluviti, njomb. pfnra^ basund. m-pfofrle mluvím), Bini: i-fjátjoa, (jlrla, kivb. Iilrn(\ landór. ijá (sr. Golo /-/// tázati so — Ztschr. d. d. morjí. (I(*s. XXVII, 480); Žulu: hoba (hovořiti, tlachali, žvástati — nlu-hulmlaza bublati — sr. osnabr. hnhheln „unbosonnon plaudcnr — Bcitr. z. Kundo d. indo<ríorm. Spr. II, álí) — čosk. bublati^ hirhtati, breptati, anjíl. hihhlc. u Shakes- peara bibbh-babble tlacháni, holi. hahhclrn tlachali, slovinsk. hlehrffifi, angl. blab zn něm. pJaudnn, v anjjl. zlod. jazyku blob mluviti, syrsk. bo- hol koktáni, zmatek, reč — Faulmann, CJesch. d. Schrill OiS — peruánsk. biba mnoho mluviti, mexick. pupnUca hovořili, žvástati, Kon^o: bhohhti mluviti — Bleek, Compaj*. Círanmi. oť South Air. lan}í. iíií — zyj-jansk. cbipd mluvím), aíghansk. dhik (llachání), inhand). liH-rrrfftra (nduviti — Bleek. Lang. of Mosand). :MG), havajsk. n-H-n uiojasně nduviti). V obecné nduve i v cetnvch náiečích našeho odvětví , hovořil i, tlachali, žvástati** vyjadřuje se velikým nmožstvím napodobovacich slov: angl. chifchat (tlacháni), ve skotských náiečích clicMarlť, rJi.sh- clash, clittcrclatter, holi. ralhn, hnibhclnt (llachati), slovinsk. kmniljáti (nduviti), žlabráti. zlobudníti (žvástati), v rusk. náiečích Tjipapíi (tla- chání), novgor. tvíT. TujupýciiTb (žvaniti. hlou[)osti nduviti). koslromsk. luucTaTb (iic lUHCTíui .,ndč, nemluv!'*), «\vúiiiiTb i mluvili), oloneck. imMiřaTi., kalužsk. smolensk. íiwkútl. pskov. h-áiiTi. (též mvMiiTb. t. j. „povykovati, šuměti*), donsk. Kajiai^áKíiTb (rozndouvati, hovořiti), vologd. kíutíIti. (nduviti), archangelsk. u^oii^iÍTb (nmoho nduviti). voroněžsk. óa:iMKaTb (mluviti), bělorusk. K\v.i4biic;in,b (nejasné, spalné mluvili), ITmsk. hrtdle (nmoho i nahlas mluviti zn mekleid). hr(dlr, sr. ném. prfildcH), novoreck. T^afiTTorruo) (tlachám) a t. d. Staro-homo-uém. kósmL sti*. h. ném. ló.stn (m Ir. mř/srr) ])ochází asi od lat. causarí; persk. zcbán-zcden (mluviti) znann^iui dosl. „jazyk biti" a užívané tureckými cikány rolignrd (mluvili) ::= .zprávu délati" (Ztschr. d. d. juorg. Gos. XXIV, ()8lj): v libeLském jazvku Jmév, ki-ik" a „slovo** vyjadřují se týmži^ kořenem: vhi(j-pa (hnév, křik), rhiy-po (slovo). Jakož pojmy naskrze sobe odporující, na pi*. .pili" a , močili se\ „křičeti*' a „slyšeti*- v jazycích mnohdy vyjadřují S(* jedním a lýmže prvotným kořenem, tak podohný vyjev sf)ati-ujeme v néklerých slovech, znamenajících „mluviti" a „mlčeli\ Již ze i)rosléh() srovnáni slovansk. M»i i UttiiR (rusk. »iojiB-a, Mo.pi -uTb, ;íji->io.i[c iivTbj vychází na jevo zvuko- 1208 Tvořeni odtažených slov. slovná srovnalosf obou kořenů, jichž společný vznik z původního 6nf (mru) máme za velmi pravděpodobný; než i nékteré jiné jazyky do- mnění toto potvrzují. Pojmy „broukati, mručeti" — t. j. , nejasné mluviti" významem svým stojí jaksi uprostřed obou slov , mluviti" i ^.mlčeti**; člověk, neměl-li ještě dostatečné zásoby slov neonomatopoi- ckých, počínal si zajisté velmi důmyslně, označuje pojem „mlčeti" slovy „broukati, nejasně mluviti, mumlati", t. j. slovy, která významem svým s „mlčeti" nejvíce se sbližiyí. Jasně tento přechod významů jeví se ješlě v indoevropském kořeni m?ť, z něhož vznikly pojmy , mluviti" i „mlčeli": tak řeck. fAířOoc: — ,řeč, slovo,** ale fivxóg z=z lat. mútus (němý — snad i slovanské mu- povstalo původně z ne-mu-^ i. j. „ne- mluvící"); skr. mukha=i „ústa," mukknra z=. „tlachavý, žvastavý", ale ynúka -zz ^němý"; lat. mutiis sr. s mw (fihiv): „nec mu facore audet** i mwr-wwr-, holi. mompelou (tajně mluviti, šeptati), slovinsk. memljáti^ memnjáti =z česk. mumlati^ něm. murmeln^ mummeln^ mumpféln^ mum^ péln^ mummen (lenmó zvuky vydávati), holi. mommélen =z angl. mufnble (bručeti, broukati), ale rnnm (mlčení). S podobnou významností kořen- ného mu setkáváme se i ve mnohých jiných jazycích: juraksamoj. mun (zvuk), munádm (zvučeti), ale munti (němý), muntidm (mlčeti), jerii- sejsk. samoj. mudido (mlčeti), ale ostjaksamoj. mučuak (zvuky vydávati). Spojitost mezi pojmy „bručeti, broukati" a „mlčeti" vychází také na jevo z následujících slov: st. h. něm. runa (sept, šeptání), anglosask. run (hovor, porada), skotsk. roun (vypravování) — ale gaelsk. rúine (mlčení) ; v polyneských nářečích mumutru (broukati, bručeti), ale mw- mwfe, mutu (němý — Diefenbach, Goth. Wtb. II, 12); st. h. něm. stiMm- malón (brebtati, koktati) — než stummén (býti němým, něměti); gotsk. sviglón =: st. h. něm. sweglón (pískati — česk. šveJioliti) — ale st. h. něm. swígen (mlčeti — řeck. (rly-Zi mlčení); nordsk. hliodh (zvuk, hlas), hliodhr (němý), lat. btdhus (koktavý, kokta) — ale gaelsk. balbh (němý» mlčclivý); kymrick. sygenn (šeptati), gaelsk. sigh (ticho, mlčeni — Edwards, Recherches sur les langues celtiques 419); sr. tolikéž ono- matopoické chivsk. čimčík (vrabec) s tobolským cymcyryh (mlčelivý, mlčky — By^íaroBt, CpaBH. CjioBapb Typ. Tax. Haptnift I, 487). Výrazné ifm v slovech, znamenajících „němý, mlčeti": fulah. mumo (hluchoněmý, hloupý), vejsk. mumu (němý), Nuba, dongol. mumut zr mahass. umí- mur (býti němým — mumurk němý), Dinka: mim (mlčeti — mum hloupý, Bari: mfrmála hloupý — Reinisch, Barea Spr. 106), kanur. !>!%«=: Teda: m%o (mlčeti), moka (němý), mexick. non (nontli němý), japonsk. moku (mlčelivý, němý), peruánsk. muki (mlčeti). K výrazným Slovo. — Sláli. 209 slovům, znaiueiiajicíni „inlčcli", patří i někleró výrazy, v tak zvaných indočínských jazycích užívané: Šan: ju-hlsíťhlsít (mlčeti), Tung-lhu: hnging, Ta-Hon: nwíf-Jca-nouJc-ka-noitk (Hodgson, Indo-Chinese borde- rers 23). Spojitosf mezi pojmy „mysliti** i „mhiviti" vystupuje na jevo i v přechode významů některých slov v jazycích slovanských : tak Aywa znamená v ruském jazyku „mysl" a v novobulharském „slovo", lusk. rii;iaTb z=. č. hádati a polsk. (jad-ac zz mluviti (č. po-liád-kn), 7. Slovo, vtip, chápati. Starobulh. woko odvozuje se od slovesa ciovth (slouti, slynouti), z něhož bylo utvořeno prostředkem přípony -as* =:: -ec-: c.^ok-6c- (nom. ciOKO ze *sloveso m skr. (;ravas, řeck. xufo^); stupňováním kořenné samohlásky (pův. u) a pomocí přípony -« vzniklo podst. jméno c^^K^; týž kořen přichází i v ostatních slovanských jazycích: rusk. cjiHTb, ciobo, caaBa, polsk. slynqé^ siawa^ č. slouti^ slovinsk. slovčti^ slujem a t. d. Slovanskému slu odpovídá skr. gru (slyšeti — řeck. xP.?-, lat. cln^ cly-cli- sr. cli-ens), vzniklé z /írw, slovo =: skr. ^rnvas (sláva, pochvala, ucho) ; jra zz kru jest v.§ak onomatopoické vyobrazení křiku (skr. krug křičeti, st. bulh. K^H-Ki a j.), souvislost pak mezi pojmy „křičeti, volati" a „sly- šeti" patrná: pn^é dva pojmy vyslovují pronášení, vydávání, projevo- vání zvuků, poslední pak vnímání, pojímáni jich. Pojmy, co do vý- znamu naskrze rozdílné, původné jednhn a týmže kořenem označo- vané, teprva později pro přesnější rozeznávání lišily se od sebe i ve zvukové stránce samostatnými kmeny. Slovo vti}) jest utvořeno ze v-tep a patří tudíž ke slovesu tep-ati (biti), jehož kořen jest velmi rozšířené onomatopoické tap řpřecházející často v tup — str. 144); st. bulh. TinikTi (šumj, něm. tapprn^ rusk. ToiiopB (sekyra), č. tepati, vtip^ (apati, dupati a řeck. TÍn-rtiv^ x-rvn-fu, 3oC^'0^ i y-dovno^ (hluk, šum, dupot) zakládají se tudíž na kořen(?ch buď totožných, bud mezi sebou příbuzných. Chápati jest opakovači i dloužený tvar kořene dwp: onomatopoické hap^ chap (str. 143) vy- obrazuje rychlé popadnutí, chopení se čeho (hlavně ústy — sr. chňap- nouti)'^ chápati vzniklo tedy z téhož kořene, jako st. bulh. xoii-hth (kousati — novobulh. x^tn-Ki kousáni), polsk. chopac (popadnouti, bítij, holi. Ivappen^ fr. luipper (chňapnouti), řeck. xán-xbiv (chytiti, zmocniti se, pohltiti), lat. cap-ere a j. 8. Státi. Kořen tohoto slovesa jest velmi rozšířené sta, všem indoevrop- ským jazykům společné: st. bulh. ctoiath (státi), ctjitii (ctjina), rusk. cTOiiTb, craTb, srb. charv. stojati, stati, polsk. stač (stoj^^ stojce^ skr. C. 8erel: Z oburu Jasykospytii. |4 r li 210 Tvoření odtažených slov. stha (ti'š[há'mi stojím — přič. min. c. sthi-tajy zend. gta {hustai-ti stojí), persk. u-stá-den^ í-sfd-den^ lat. sta-re, si-ste-re^ reck. í-tmi-in (vzniklé zdvojením kořene ze si-stá-), gotsk. standan, st. h. ném. 5tón, něm. stehen^ si. fris. stán (stonda)^ nord. standa^ švédsk. s/á, dánsk. staae, litevsk. stóju, stoviu a t. d. Slova odtud odvozená jsou ještě četnější: skr. sthápajati (příčinný tvar kořene stha „staví**), stha-la (místo), stha-vira {z=z st. bulh. cii-pi), st. bulh. ctabhth (lat. statuere\ CTeneNk (stupen), ciaia (sUíje, chlév), něm. stelle^ stufe a j. Sta je tudy jistě jedním z prastarých indoevropských kořenův; skr. stha nelze po- kládati za starší jeho tvar, neb přídech za t jest pouhým reflexem náslovné sykavky, v obdobných útvarech často na jevo vycházející (tak na př. řeck. nátrxta vzniklo z *7ra&'(Tx(ú, BQ-xoum z íq'(txo-um a j). Vznik kořene sta vysvětluje se z mezislovce st! (ct! p-st!), vyslovujícího vů- bec přestávku nebo zastavení jakéhokoli pohybu neb výkonu, jmeno- vitě pak přerušení nebo-li přetržení řeči. Tonmto st. napomínajícímu jiné k tišině vůbec a k mlčení zvláště, Indo-evropan rozumí tak dobře, jako Turek (tur. mezislovce sud! siit! z=l st!), Mexičan právě tak, jako Lapon (sr. i gaelsk. h-is poslouchej ! éisd míti pozor, poslouchati, kymr. mt =:st! — Diefenbach, Wtb. I, 63). Nepochybně ve skupenině s -f- ' vězí živel onomatopoický neb interjekcionální, poněvadž se jí v téniže význame užívá u docela rftzných národů ; s zdá se býti reflexem a ná- sledovně i výrazem představy o pohybu, a t, bezprostředně za ním ná- sledující, rušení nebo zastavení pohybu (Geiger, Ursprung d. Spr. 41 ; Steinthal, Ztschr. f. Vólkerpsych. I, 422j. Lidé, utvořivší si na ozna- čenou přerušeného pohybu výrazné st, nečinili toho ovšem s jasnýiu vědomím, s analytickým takořka rozbort^m zvukoslovné stránky této skupeniny, avšak zajisté měli jakési, třebas i nejasné tušení o významné výraznosti skupeniny v řeči postavené. „Ein st! macht stehen*, praví Bastian (Sprachvergl Stud. 18), „und liegt den meisten wortausdruk- ken dafOr zu grunde, wogegen ein vorgestossenes ih (lii im pferderuft zum gehen wegsendet." Vývoj a postupný vzrůst odtažených slov v jazycích méně vy- vinutých podnes ještě názorně se zračí. Jako děti bez odtažených vý- razů poměrně dlouho se obcházejí, tak i divochové a nevzdělaná ple- mena takových slov buď vůbec ani nemají, buď jen nemnohá z nich s patrným namáháním a velmi povlovně si utvoiiijí. Dle zpráv mis- sionářů Pešerejové (surový kmen, obývající v Ohnivé Zemi — Tierra del Fuego) nemají pražádných slov pro odtažené pojmy; žádný poly- neský jazyk nemá slov pro naše výrazy: „pochybovati, zkoumati, do- Tvořeni odtažených slov. 2tl věděli se, vědomí, básnictví, vtip** a j., ba mnohým cliybí samostatné slovo , učiti, učiti se, mysliti" a pod. Četné kmeny tuzemců v Brasilii nemají žádných výrazů pro slova „barva, zvuk, pohlaví, rod, způsob, duch**. V recích Koch, Bodo i Dhimal nedostává se tuzenmých slov pro pojmy „látka, prostor, duch, cit, rozum, nmožství, stupeň, vě- domí** a j. Obecné výrazy pro jisté, třeba dle našeho rozumu i kon- krétné pojmy ve nmohých jazycích velmi zřídka se vyskytují: tak v jazycích severní Ameriky obecného výrazu pro dtib ani nestává, ač rozličné druhy dubův označují se každý o sobě zvláštními slovy. V ja- zyku Čokto na pr. veškeré dnihy dubft mají své simiostatné názvy, ale slova, jež by označovalo dub vůbec, v jazyku není, jakož i slova strom tuzemci neznají: jazyk, hojností slov, rozmanité konkrétné od- stíny označujících, takorka přetížený, k označení mnohých obecnějších pomyslův ani se ještě nepovznesl. Tasmanové neměli též žádného slova pro strom^ ač každý druh rostlin označovali zvláštním názvem; jazyk Veddahův (na ostrově Ceyloně) jest prý velmi obmezen, za- hrnuje v sobě toliko slova pro nejobyčejnější a nejnutnější předměty, výkony a přírodní úkazy, a tak nevyvinut, že nejobyčejnější události jen pomocí podivných opisování vypravovati možná. Algonkinňm, mluvícím jedním z nejbohatějších severoamerických nářečí, chybí sloveso „milo- vati**, jiným pak slovo „děkovati" a t. d. Obor působnosti onomatopoie vyloženými svrchu výjevy v hlav- ních rysech jest označen i myslíme, že jsme poněkud dokázali hlu- boký význam i dosah tohoto důležitého základu prvotné lidské mluvy. Jsou však ještě jiné třídy slov, které, ač v obor pravé onomatopoie vlastně nespadají, přece vznikly podobným způsobem, znázorňujíce reflexy jistých citův a dojmuv i jevíce následkem toho v nejrozmani- tějších jazycích shodu nmohdy překvapující. Veškeré tyto třídy slov, o nichž zmíniti se na tomto místě máme za nejpříhodnější, spadají dle našeho mínění v prvotnou dobu vý\^oje jazykového i vznikaly, jak- mile člověk domohl se článkovaných slov. Třídy slov v řeči postave- vených jsou: mezislovce, slova v dětském jazyku užívaná, četné názvy příbuzných, zvláště pak otce i matky a osobné náměstky, jmenovitě náměstky k první osobě se vztahující. Vedle slov onoinato])oických vznikem i tvářností tyto třídy v jazycích zaujímají zvláštní postavení a stručným rozborem výjevů sem příslušných přispěj(?me snad po- někud k vyjasnění některých otázek, týkajících se původu jazyka i tvo- ření slov. 212 Mezislovce. Mezislovce i slova z nich utvořená. Mezislovce piivodne k lidské mluve nikterak nepatří: jimi vyro- ziiniívánie niimovolné výkřiky, různými pocity a dojmy z nás vynucené a zlosf, strach, ošklivosf, radosf a t. d. vyjadřující. Zvuky a výkřiky, ke ZMikům zvířecím podobné, jevící se bezprostředním výrazem po- citů, nejsou původně žádnými živly jazykovými, a jestliže v podobě mezislovcí vstupují v obor samého jazyka, podrobují se jak ve zvuko- slovné, tak i ve významové stránce různým proménám. Onomatopoi- cká slova i mezislovce nelze pokládati za živly z téhož původního zá- kladu pošlé: mezislovce jsou subjektivnými projevy pocitů, které buiT osobou je pronášející jsou obmezeny, buď ze smyslného názoiii, hlavně z dojmu zrakového nebo sluchového vznikly ; naproti tomu slova ono- matopoická vyobrazují objektivny obsah pojatých názoi-ův i představ, jevíce se takřka ohlasem příslušných smyslných názorův. I ve zvuko- slovné stránce znamenáme rozdíl mezi onomatopoickými slovy i niozi- slovci. Ve slovech napodobovacích z většího dílu souhlásky jeví se hlavními výraznými a význanmými faktoiy, kdežto v mezislovcích roz- hodně převládají samohlásky, nezřídka přídechy opatřené: a, au, e/, ai, ta, ha, he, eh, uch a j. Zvuky, vyrážející se zcela mechanicky, i podnes ještě tím hlavně se charakterisuji, že rozmanitost pocilův a dojmuv, jichž působením člověk mezislovce pronáší, mnohdy ne- označuje se rozličnými zvuky, než pouhými toliko modulacemi týchžc zvuku. Tak na př. ach! nu"iže vyjadřovati překvapení, lítosf, radosf, hoře, mrzutosf a t. d.: zvuky při rozličných těchto významech se nemění, avšak modulace, jimiž je pronášíme, dodává jim tepiTa ná- ležitého rázu i příslušného význanm. Působením pudu napodobova- ciho mezislovce, s počátku mechanicky toliko pronášená, znenáhla stávala se n(»závislými na těch pocitech a dojmech, z nichž původně vznikala. Mezislovce, jakožto neclánkované výkřiky, stála piTotně na témže stupni, jako smích, pláč, stenání, fňukáuí a t. d., tvoříce s těmito výjevy úhrn tak zvaných zvukových posufiků: když však s prvotinan|i lidské mluvy i mezislovce přijímala na sebe povahu zvuků článkova- ných, když člověk nabýval vědomí o mechanickém vyrážení příslušných zvukňv i utvořil ?i na konec jasný o nich názor, tu ovšem mezislovce pí*echázela již v obor samého jazyka i sloužila nmohdy za základ tvo- ření nových slov. Mnohé pocity a dojmy — jakožto představy ab- straktně — velmi často vyjadřovaly se prostředkem napodobování těch Slova z mezislovci utvořonA. 213 zvuků, jimiž pravé příslušný pocit nebo dojem se projevuje. Vykřikl-li na př. člověk při mdostnrm nebo bolestném dojmu ach^ Lu výkřik tento, původně naskrze subjektivný, přijal na se později tvářnost ob- jektivnou i vyjadřoval — již jako slovo odtažené — pojem radosti, lítosti, bolesti a t. d., při čemž bylo zcela přirozeno, že rozmanitost významů, druhdy jednonni a témuž mezislovci vlastních i toliko při rozličných modulacích hlasu pochopitelná, při nově utvořeném ab- straktnem slově ustoupila bud užšínm kruhu významů, bud jednomu toliko hlavnímu významu. Mezislovce ach vyjadřuje velmi různé pocity příjemné i nepříjemné, avšak abstraktně slovo ach vyjadřuje toliko hoře, zármutek a vůbec nepříjemné toliko pocity (tak v indoevrop- ských jazycích ve slovech ze základného ach pomoci přípon utvoře- ných : řcck. a'i-0^'. d)['()ftcíi, rusk. ax-aib, ox-aTb, angl. ache a t. d.). Vůbec připomenouti sluší, ží;, ac mezislovci, radost i překvapení vyslovujících, máme v jazycích dosti, přece nepoměrně více máme slov, z mezislovci vyniklých i zármutek, hoře, lítost i podobné nepříjemné pocity vy- jadřujících. Abychom při rozboru slov, z mezislovci pošlých, nebyli sváděni jednostrannými názory, subjektivním míněním i působením zvyku a ve slovech abstraktných sem spadajících nespatřovali původních mezi- slovci tam, kde jich skutečně není, přidržovali jsme se i zde zásady pokládati nejisté a pochybné srovnalosti mezi zvukem a významem teprva tehda za nenahodilé, když se vyskytují v rozličných, a to ne- přibuzných mezi sebou jazycích. Neméně dlužno přihlížeti i k význam- nosti slov příslušných, protože výrazy z mezislovci utvořené nejěastěji vyjadřují pocity nebo představy nemilé i nepi'ijenmé. Mezislovce i slova z nich vzešlá se slovy onomatopoickými v tom se srovnávají, že i v nej- různějších jazycích často mají jeden a týž zvukoslovný základ. Jsou některé výrazné skupeniny, jimiž člověk po celém téměř světě vyráží své pocity, tak na př. //</, ah (ach)^ ai. Na doklad, v jaké míře mezi- slovce v jazycích nepříbuzných i nám jsou jasná i srozumitelná, stůjtež zde některé příkhidy: tureck. uah^ vát (ach! běda!), juf (o\ fi!), arabsk. tráltá (výkřik udivení), sečuan. au (vjjadřuje hoře nebo výčitku), hoiha (radost), jurak-samoj. haei (^he! — hae zz hrom), tawgy-samojed. ju-ju-ju (výkřik bolesti), jenisejsk. samoj. hi (mezisl. strachu), hUú (udivení),, ostjak. samoj. ei ei ei (strach), oi oi oi (bolest), kamassinsk. aja aja (bolest), hci (zlosf), hei hei (strach), ajmarsk. ai^ hallalai (bolest), ha (radost), siamsk. a/, w-ř, Jia (v\'jadřuje bolest), o-o (nářek), va (udi- veni), anamsk. aí, aioi (bolest), al-a fvzdech), e fmezislovce hrozby). 214 Mezislovce. he (bolosf, netrpélivosf), oi (bolest), ua (udivení); madarsk. va;fta (uti- nam) =: laponsk. waj; dakotsk. hehe^ hunhe (vyjadřuje hoře, lítost), a! e! ihú! (pozornost), 7řo, oho^ hes (pochybnost), hoho (odpor, ne- o.hut); Žulu: he (překvapeni), eh (ošklivost, nelibost), hulala (vý- borné! — tagalsk. ola-ola spokojeny — Ztschr. f. Ethnol. 1880, 172), hau (vyslovuje-li se krátce, vyjadřuje opovržení, bolest, nechut; pakli dlouze, vyjadřuje překvapení, radost — "Dóhne 11 G), futunsk. o/, oiau (ach!), uei, ue (udivení), ú-ú-ú-ú (nespokojenost, opovrženi), oke^ oko (výhrůžka — Grézel, Rev. de Ling. XI, 59 — 60); čínská mezislovce: 7m, fu (vyjadřuje překvapení), cai (udivení, souhlas), ei (tíseň), a'ť (opo- vržení), uhu (bolest), chjurkulinsk. ahwai (ach ! — odtud ahwai ikhwis vzdychati, stenati), Nias: é, iáiá (ano — Verh. van het Batav. Gen. XXX, 84), olna (ach !), ohHc^ éhilé (zz holandsk. eh)^ osset. owm, ouuu (vy- jadřuje mrzutost, hoře, udivení — Cóopii. CBt;^. o KaBicas. Top^axi* IX, 16), ó-ú-t (označuje strach), avarsk. ochaj (ach!) a j. Velmi často souhlas přisvédčování s jedné, a zápor, odporování s dnihé strany vysloviyí se mezislovei: tak na př. následující slova znamenají ano: Žulu: ehe (Dóhne 69; obecný lid na Ukrajině mnohdy týmže slovem vyjadřuje souhlas), dakotsk. eha-eš, e-eš, alb. <řt, tjang. A^ tarahumarsk. Ati, Juma (v sev. Amer.): áh-áh^ oh (Buschmann, Spuren d. Aztek. Spr. I, 272), ťokojem. wA, algonkin. aih (Schoolcrafl, Ind. Tr. V, 545), kjurinsk. eh, sečuan. eu, Poggylslands : oho (Asiat. Res. V^I, 91), komanč. ha (ano — f?A, ehe vezmi! tu máš! — Buschmann, Spuren d. Aztek. Spr. I, 375), Wakos: ahc (ano), volof. udwatve (Boilat, Gr. 351), sofalsk. m, delgad. fia, mosamb. o/o, singkel. ueh, Nias: rA, Kngano: oA, Goronlalo: od (Hosenberg, Der malayische Archipel 610), sarakhol. (afr. nář.) zoo a j. Ještě castěji záporné ne vyjadřuje se mezislovei: švýcarsk. o-a, e-e („faules nein") á! („afTektvolles nein bei beťremdlicher frage** — Staub und Tobler, Schweizer. Idiolikon 1, 4), cokojem. hí-ih (Schoolcrafl, Ind. Tr. III, 433), Džam: oh (ne, nikoli — Bastian, Reise durch Kain- bodja 5244), novořeck. o^i (bezpochyby přestrojeno z ovx, v némž spa- třujeme spíše původ interjekcionáhií, než skrácený tvar *ava'ka\ v ja- zyku Bananiv ouch (Bastian, Reise durch Kamb. 414), kjurinsk. mto, tjang. wo/ř, siamsk. Aa, kičaj. ho-oh (Buschmann, Spuren d. Aztek. Spr. I, 452), Sessuto: o-a-e, chc^ ohe^ he (Schrumpf, Ztschr. d. d. morg. Ges. XVI, 466), čečensk. há-hang (ne, nijak, nikoH), Zoque: Aat, Tette: aiai, mosamb. vai, Maravi: i-ai (Bleek, Languages of Mosambique 392 — 393), Bari: a-a, aA, Bongo: aóA, oáh (Ztschr. d. d. morg. Ges. XXVII, 469), u Sarakholň ne vyjadřuje se broukáním (»petit murmure Slova z mezislovcí utvořená. 215 la bouche fcrmée, avec un signo de téte négatif comme chez nous" — Faidherbc, Rev. de Ling. XIV, 95) a t. d. Černoši západní Afriky vy- rážejí strach neb udivení slovy máma mamá („má máti!"), Indiáni Nové Kalifornie slovem nná (máti! — Peschel, Vólkerkunde 110), jakož i Žulové zármutek neb udivení vyjadřují slovy mame^ mami, mamo (má máti! — Dóhne 206). V peruánském jazyku mnohá mezislovce mění se ve příslušná slovesa, přistupuje-li k nim -ni: akau (ach), akau'ňi (naříkati si), ačaj (mezislovce udivení), ačaj-ňi (diviti se, po- divovati se), ala (vyjadřuje soustrast — sr. reck. ť/Ufcco, lat. ululare) dlani (litovati), alalauni (na zimu si stěžovati — řeck. aUilá označuje „válečný křik" a jakožto podstatné jméno i „boj"), araj-ňi (zlobiti se), okh (vyjadřuje unavenosf), okhni (hekati, stěžovati si na unavenosf), huaj'ňi (stěžovati si, styděti se — sr. Rev. de Ling. IX, 362 — 363). Německé plump je co do původu totožno s mezislovcem phwtps, plautz (Steintlial, Abriss der Sprachwiss. 396), z pobízejícího mezislovce nu vynikla slova: skr. niid (pohádati, nutiti), litevsk. niikti (křičeti, šu- měti), srb. chaiT. nukati, česk. po-nou-k-ati, nu-ťiti, st. bulh. novk-ath (sr. stř. h. něm. nu, jehož se užívá při otázce, přání i pobízení — Pott, Wurz. Wtb. III, 173j, rusk. iiýKaxL (poháněti, pobízeti); španěl- ské arriero (mezkář) odvozuje se od slova arre, jímž mezkové se po- pohánějí (Diez, Etym. Wtb. ^ 426; sr. sanskr. arare, jímž se označuje spěšné volání =: řeck. (tXnXú, bulh. oleU). Příklady níže položené, zná- zorňující vznik četných slov z mezislovcí, pro lepší rozhled uvedeme dle rozličných základných zvukových skupenin v několika oddílech. 1. a, *, «, á, o, a/, ei, oi. ni, Čipevjan. ai-a (nemocný — Buschr mann, Athapask. Sprachst. 193, Nro. 935), tureck. aj-kyUmnk (hekati, hlasitě dýchati), anamsk. ai (lenivý), abchaz. aj-ha (sirotek), stieng. H-ai-oi (někoho bíti — Maurice, Rev. de Ling. VII, 375), řeck. «aw (med. chybím, hřeším), aid^itr (vzdychati, stenati — mezisl. aí ach! běda!)i aičíó^ (stud — odtud šířením kmene w/V^oi? hanba, opovržení), aikíPO' (pláč, nářckj, uiiíK* (hrozný, strašný), */«;*»•, iá^ny (křičeti — í«-íí zvuk, křik), iáhno- (smutný), n\tív (nahlas křičeti), mi^hiv (naří- kati, hořekovati), ohm^ (smilování), ahir (křičeti), gaelsk. od (bolest, hoře — sr. oiVA m ach !), bil (výčitka, hanba), aillt (strach), švýcarsk. a (ošklivé, nečisté, výkal — a mache cacare; týž význam mají i slova: íí-a, ať, á-Mí, agge, dggi), nordsk. cy-ma (uškoditi, porouchati, boleti — ^das eig. jammem. bedeuten mag" — Diefenbach, Wtb. I, 97), kymr. iwhwb (»cry of alarm" — Diefenbach, Wtb. I, 58), iewan (křičeti), sanskr. i-ti (běda, nouze, nakažlivá nemoc — od mezislovce í, s nímž i 31() Inteijekcionálni a, ai, ei^ ai. snad souvisí ved. t(} prositi, chváliti); litevsk. aičioti (hořekovati), aitiojimas (nářek), aikwoti (zničiti — Geitlor, Lit Stud. 76), aima^ nňti (hořekovati od aimnn bčda! — vL ai-man béda mně!), džagat. ai-kar-mak (křičeti), ai-ta-mak (ponoukati, popoháněti — altajsk. aida hnáti — Váinbéry, Etym. Vtb. 2 — 3), jakutsk. aidán (hhik, í^um), uigiirsk. aju (mluviti, praviti — džagat. aji říci, mluviti, ajtim zpév), anamsk. ai'ča (křik — Taberd 2), Duauru: air (zly), havajsk. ai-ai (zdobiti, okrášliti, stkvěly), kopt. ni-ai (velmi se radovati, býti stkvostným, pře- krásným — Brugsch, Hier. Demot. Wtb. 163), malorusk. aňicaTH (udi- vením křičeti), vladimirsk. rjazansk. aaií, smřksl (bázlivec, bázlivá žen- ština), mansk. ea (protivný), oaiagh (hnusný, ohavný ; oaif\}cr nevěstka), eie (volati, křičeti), dakotsk. n-i-a (zlořečiti, klevetati — Riggs 8), stieng. pi-ai-oi (uleknutý), čínsk. ni (hoře, soustrast, vzdychati), madai*sk. aj- haj (nesnáze, obtíž), jaj (ach! běda! hohí, bída jnj-haj bída), čepe- vjan. eijoh^ ijoh (bolení hlavy), eijnh (bolení břicha — Buschmann, Athap. Sprachst. 181), kirgiz. ajkájiámak (bučeti, šuměti — o větru; slovo vede se od mezislovce ajkáj „kphki> npH Hana/^eníH: aft, oň" — By^aroBTi, Cpa«H. Cjiob. 199), tur. tatarsk. ájváj, ojbáj (hoře, zármutek — jakožto sloveso: hořekovati, naříkati — By^aroB-b II, 393), kirgiz. ejlrr- wek (křičeti, nahlas mluviti — od mezislovce ej zz hej ! o ! — By;^a^oB^ I, 172; sr. gaelsk. éibh křičeti, éigh křik, euhh šuměti, křičeti, uich křik) ; basksk. oinacca (bolest), japonsk. ai (hoře, zármutek — mezi- slovc(» ajta vyjadřuje bolest, zármutek), aite (nepřítel, vrali) ; od mezi- slovce aja^ označujícího nepokoj, bázeň, odvozují se: ajmti (nebez- pečný), ajame (zabiti), ajamači (chyba), aja/mmi (báti se, býti bázlivým); gaelsk. utag (hádka, zmatek — od mezislovce uf, označujícího nelíbosf, nevoli); od á (nedostávati se, chyběti) pocházejí: zendsk. u-no (nedo- statek — skr. íUna adj.), řeck. ti-n^ (zbavený, osiřelý), nordsk. au-^dhr (=z něm. ode — Fick, Vergl. Wtb. '^ 25). Japonsk. oje (nečistý, špinavý, smrdutý) souvisí s mezislovcem oja (označujícím udivení, překvapení), tli zn zarmoucený, bídný; anamsk. e (bolest), eo-ok (působiti mrzutosf). e (unavený), švýcarsk. (i (výkřik ošklivosti — v dětském jazyku d zna- mená excrementa, rovněž jako zdrobfiovací slova atscln i dggi — Zyro, Proben eines bern. Idiot. — Ztschr. f. vergl. Spr. II, 437), tahitsk. eia (hanba), stiiroegypt. aááu (býti hloupým, n(ízpůsobným), nami (býti starým, stařec), tahitsk. aoa (řváti, výti), símioan. e-é (kňučeti, kvičeti), otomsk. / (boleti — Naxera, De ling. Otomit. 28), havajsk. i-i-i (dusiti, škrtiti). Mája: ia^ ja (bolest — Beltran, Arte del id. Maya 214), čoko- jem. (v sev. Kalif.) oi-ja (přítel — téhož slova užívají také za uiozi- Inti^rjekcionální oi, mi, au. 217 slovce pozdravování, jako v jazyku příbuzného kmene Nabilcu slova fďe-quek — Schoolcraft, Ind. Tribes III, 423, 429), hobr. oi (ozna- čuje hořekování nebo hrozbu a jakožto podstatné jméno „nářek, bol"), nubick. oie (plakati — Lepsius, Nub. Granmi. 375), est. niutama (ho- řekovati), krík. o-jé (vdova — , hořekující" — „a mournor'* — Morgan, Systems of CíOnsanguinity 382), novozel. oi-oi lířopati, třásti), tahitsk. oe (hlad), siamsk. o-e (lenivý, nedbalý), gall. pjjo (křičím — Massaja, Lect. gmmmat. 181), (*st. oól, hodí (zlý, špatný), džagat. ojat (hanba — mezisl. ujal li !), ujal (stydéti se zz altajsk. ujal)^ kojbal. ujal (hanba), tur. ujátfnak (styděti se), ujat (hanba — nj zvuk, hlas — uj ver- mek volati, křičeti, džagat. ójitmak báti se — estonsk. nhnama omdlíti), litevsk. ui~ti (zahnati, křikem odehnati — Geitler, Lit. Stud. 118), anamsk. ui (popoháněti), uý (báti se), samoan. uió (křičeti), ja- kulsk. iwch hubovati, plísniti — BOhtlingk, Sprache der Jakut. Wtb. 47), Bari: u-u^gó (bouře, bouřiti, bučeti — Mitterrutzner, Sprache der Bari 252), anamsk. im-nat (hoře, smutek — Taberd 573), Ko- čími (sev. Amer.) uji-nj-alka (smutný): hotentotsk. o-o (umříti, končiti se), dakotsk. o-o (rána, bolest), činsk. w, \ih (nepokojný, bázHvý — anamsk. // temný, tmavý, u-u nepokojný, starostlivý — ,sollicitus" — Taberd 576), markez. ue^ uveh (plakati), siamsk. ua (slabý), tjang. ua (nemocný — Morice, Rev. de Ling. VIL 364), anamsk. ua (vomere), staroegyptsk. t4á (klíti, proklínati, kletba — Brugsch, Hier. Demot. Wtb. 240), futunsk. tm-ua-sae (nahlas křičeti, hulákati — Grézel. Diet. 287), Duaum: i4anta (nepřítel — Cíabelentz, Melanes. Sprachen 215), Maře: ne-di (l)ýti nemocným, stonati), gadhael. uaffh, uadh (strach, bázeň — kornick. ouu, bretonsk. aoun), irsk. uaini (hluk, sum, sr. řeí^k. ovniu anamsk. ou (dětský křik), samoan. oa-oa (výskání, radosf — Pratt 91), hotcnt oimaa (hořekovati — Vocab. d. Namaqua Spr. 18), Yao: «-«- ú'la (vzdychati, stenati — Steere, (lollections f. a Handb. of t. Jao 81). Au: řeck. ai^tAv (lat. or-áre), rusk. ayKaxb (křičeti, volati — v ná- řečích araTb povykovati, křičeli — MiiKvi^KÍň Ha6.iH);i. ii bubo^íli 111), staro- northumbr. au (strach — angl. nwe — Morris, Jahrb. ť. rom. u. engl. Litt. V, 203), nordsk. aumr (miser), siamsk. au (dětský křik), Juma: nu-ou^oňe (zabiti — Schoolcraft, Ind. Tribes II, 120), tahitsk. au-eu-c (třásti se), anam. ao-uk (strach, bázeň, ošklivost), kunamsk. au-ka horko, dusno — Galia: owya (pálili), peruánsk. aitkka (vrah, nepřítel), Nias: aúcho (ostiý, trpký, hořký =: afói „zamentrekkend van smaak" — Vcrhand. van het Batav. Genoolsch. XXX, 77), bask. auhena (vzdech), kirgiz. aulkmek (hlasitě a rychle mluviti : slovo pochází od mezislovce 218 Inteijekcionální au, wa. výkřiku : áu — By;^a^oB•B, Cpasn. Cjiob. I, 105), ve mluvě vídeňských zlodě- jův: aucher sein (rmoutiti se, býti smutným — er is sich aucher on jest zarmoucen, smuten — Die geíShrlichen Klassen Wiens 141), Mája: auat (jedna míle — dosl. „křičeti, křik, výkKk" — „le cri des courriei^s était cense se faire entendre á onviron une lieue de distance** — Cha- rencey, Rcv. dc Ling. XIII, 359), staroegypt. au-aii (chváliti, vynášeti, ctíti), samoansk. au (trn, jehla — Pratt 75), Maori: aue (naříkati si, hořekovati), bask. anheneguin (křičeti — Larramendi I, 203), kanares. au-ka (strach — Reeve, Canarese and Engl. Diet. 216), hotentotsk. au (báti se — au-h had =: „strašný"), annatom. auatatimi (zlý, hříšný — aíiad tlouci, biti, sekati). 2. wa^ tve, wi^ wu, fa: anglosask. váva (hoře, bol, kymr. gwaew bolesf, boj), nordsk. vá (neštěstí, bída, nebezpečenství), váht (hořeko- vati), víWii (nebezpečenství), st. h. něm. tcéverheti z=: gotsk. vaifnirhvjan (hořekovati, naříkati), lotyšsk. vaimanas (nářek), vaidM (naříkati, kvi- četi), vaifia (vina — st. bulh. bhna vina, žaloba). Mezislovce vai (ach ! běda !) užívá se také za předponu : gotsk.' mezisl. vai {=: lotyšsk. vai) i vai-dedjan- (zločinec), vaja-merjan (rouhati se), nordsk. ve-soeldh (neštěstí), lat. vae! i vé-sánus (šílený), vé-grandis (neveliký, malý); starofranc. faide (nepřátelství, pomsta), faidiu (nepřátelský), bretonsk. faé (opovržení — sr. alemansk. fach, vyjadřující, jakožto mezislovce hanu, posměch — Weinhold, Alem. Gramm. 313 — i wauw nesmyslný křik, křik šílencův), faea (pohrdati — Edwards, Rech. sur les langues celtiques 266). Vlask. haire (strnouti, podiviti se), starofranc. half zn henneg. hahi (udivený, ustrnulý — sr. franc. é-bah-ir, é-bah-i udivený) zakládají se na mezisl. bah^ které v proven9alském nář. podnes ucelelo (Diez, Etym. Wtb. * 37). Arabsk. wehel, wehlef (strach, úžas — od tveh ach! běda!), kirgiz. ťá/íw (starosf, smutek), vájimli (smutný, zaraioucený — od mezislovce váj ach ! ), madf. fáj (bolesf), baj (muka, nesnáze — řeck. oiW — Diofenbach, Wtb. 1, 162), irsk.fainne (slabosf), angl. wail, woe^ lat. vag-íre (kvíleti, kňučeti — sr. vedick. vág), staronorthumbr. wogh (zloba, ošemetnost, podlost — „of anticrist wrang and wogh me thinc that I haf redd inogh" — Jahrb. f. rom. u. engl. Litt. V, 204), fain (strašiti, lekati), něm. wehc^ tvau-wau (v dětském jaz. : „strašidlo"), bavorsk. waueln (kňu- četi, kvíleti, hořekovati), wé^eln (hekati, stenati), holi. wee (bolesf), dánsk. wee (bolesf), vane (vene) sig (naříkati si), vcuinde sig (hekati, stenati, na- říkati) zz švédsk. voja sig, rumunsk. vaiet^ vajet (výti, kořekovati), persk. wdj (zabloudilý, svedený — jakožto mezislovce : ach ! fi !), starofranc. tvai (neštěstí — Bartscli, C4hrestom. de 1'anc. Fran?. 342, 734), arabsk. Inteijekcionální loa, wi, /?. 219 wail (ach ! fi ! hoře, neštčstí — wawaa stékati, \7ti, fithiopsk. tcawéá), nubick. fť?gí> (rmoutiti), Sauakin: to-watia = Bodauie: to-ati (=: Barea: fa oplakáváni nebožtíka — Reinisch, Barea Sprache XXVI) ; (?st. wdhk (výprask — tváh vyjadřuje ošklivost), wáhe (málo), tcáifis (bolesti při porodu), tvásfi (unavení, obtíž), loaeti (slabý, nebohý), wanie (slabý, bídný), waew (muka, břímě, bolest, jurak-samoj. tvaeno špatný, chudý, waehty zlý), troen (nepřátelství, válka), waja (nedostatek, nouze), xvaju- tanui (utlačovati), ivaihuma (slaběti — wahama třásti se), waugnia (kři- četi, kvíleti — wauw zimnice, vóógas strašný, tviha zloba, nepřátelství, hnév, wiga chyba, vina); enare-laponsk. vaiddedh (naříkati — Lónnrot, Enare-lapp. Dial. 259), vaivas (chudý), vajal (vrah, nepřítel), vumttedh (přesíliti, přemoci, zvítěziti — mezislovce vuoi ach! běda!), tong. vajvaj (slabý), anamsk. váj~va (sordidare — Taberd 580), Eap (malajsk. nái*.) vaia-mith (nemocný — Gabelentz, Ztschr. d. d. morg. Ges. XIII, 73), tjang. viii (špatný — lušaj. vua bíti), čínsk. tvn (zlořečiti, nenáviděti, lháti). 3. /? (pi), /(?, /b, fu. Gotsk. fian (nenáviděti — faian haněti, tu- piti — fiant nepřítel, vrah, čert), něm. fehde (nepřátelství — dánsk. feide^ angl. feud — mezisl. fie, řeck. gíř, staroangl. fough^ stř. h. něm. pfuch)^ feind^ feig^ nordsk. feigja (putrefacere), irsk. fí (zlosf, špatný, hněv), fe (běda! fe amae běda mně! — Windisch, Irische Texte 538), fuath (nenávist), skr. pJd (zlosyn, zlosf — ale b(íz dokladů — Diefen- bach, Wtb. I, 380), bhi (báti se — litevsk. hijotis báti se), ved. pijáru (zlořečící, úsměšný, vražedný — od ;)/ zlořečiti, nenáviděti), lat. pe-jor (horši), kymr. ffiaidd (ohavný), ffieiddio (nenáviděti), gaelsk. fiamh^ fai- feas (strach), fudaidh (ničema), řeck. qtfíonui (cfhiitTai m skr. hibhcfi — Pott, Wrz. Wtb. I, 589), nordsk. bifa z=z st. h. něm. pipen m něm. beben; lat. foetere i foedus odnášejí se bezpochyby ke bht (Pott, Wurz. Wtb. I, 1078; Diefenbach, Wtb. I, 393); dánsk. /"áZ (šeredný), staro-íranc. /^^ Z*^, /S-/i (kdo vyklizuje záchody a kanály — „vidangeur'* — L. Larchey, r Ai*got Parisien 136 — Michel, Etudes sur V Argot 45), cáchensk. fceg (zlá, chytrá ženská), stř. h. něm. vienen (oklamati), persk. fighdk (hloupý, nepřítel, vrah — sr. fighdn ach! nářek, žaloba — tur. fighán etmek naří- kati, kvíleti). Staroegypt. fet (štítiti se, míli v ošklivosti — Brugsch, Hier. Demot Wtb. 555), kopt. pik^ ftk (čert, cfas), siamsk. phi (čert — Bastian, Reisen in Siam 256), phit (jed), phit (hřešiti), anamsk. phi (špatný, falešný, ne), Lao Tien: phi-phob („les démons, que les sorciers entre- tiennent pour dévorer les entrailles de leurs ennemis" — Croizier, An- nalcs de T Extréme Orient I, 307), čínsk. ]>hi (špatný, zlostný, mrzutý, prdéti), fei (špatný, mrzký, zlořečiti, štěkati, ne), /?-/?. (dravé zvíře, které 220 . Interjekcionální fi, fu, ha, lie. prý lidi požírá — Morrison, Diet. I, 229), Golo: hibi (třásti se — Polt, Ztschr. d. d. morg. Gcs. XXVII, 486 — sr. bele = bolesf — v détském jazyku, maď. bibc^ bibi malá rána, ranka — v afr. jazyku Afudu bebdn nemocný), Tonga: fehia (nenáviděti); tur. fiški (hnůj — maď. fos-ni cacarc — polsk. fajdac^ fejdač eacare, slovinsk. faja podex, lat. fimus hnůj, výkal =:: starofranc. fiens, catal. fem — Diez, Altroman. Gloss. 27; bezpochyby k témuž původninm kořeni spadá i lat. faex droždí =: port. fez^ špan. hez, vl. f€ccia\ Akra: fé (hnůj — fé-gugo vysmrkati se — dosl. „hnůj udělati *" — Zimmermann, Vocab. of t. Akra lang. 70), odži fi (špína, bláto — Riis, Oji-lang. 7) ; špan. port. feo (šeredný — pochází spíše od lat. foedus než od foetidus — Diez, Etym. Wtb.* 451), tur. pis (špatný, špinavý), kjurinsk. pis (špatná vlastnost — Ycjiap-L 696), jenisojsk. feiru (hanba — Castrén, WórteiTcrz. aus d. Samojed. Spr. 94), fiébo (báti se), v činuksk. žargonu pisekk (špatný, unavený — School- crafl, Ind. Tribes V, 550). Siamsk. phuai (ošklivost, omrzení), puai (býti nemocným, hnilý), cikánsk. pchtij (ničemný, zlý — jako mezi- slovce fi ! — Pott, Zigeuner II, 375), fuj (zlo, zlý, špatně), gaelsk. fucith (nenávist), fimthail (strašný, hrozný), bretonsk. faeuz (opovržlivý), nordsk. fúi (hniloba), franc. pouacre („unflátig'* — „freie bildung aus der interjektion potiah zz: pfui" — Diez, Etym. Wtb. II, 390), staroegypt fu- (křičeti, výti — Brugsch 539), kalapujsk. /?/m, foo (mrtvý), koko- marikopsk. puik (špatný — Buschmann, Spuren d. Aztek. Spr. I, 542), samoan. puai (dáviti), puaimngá (bolest — Pratt 169), sečuan. pkuko (kleti)a — Brown 97), phu^ga (býti velmi unaveným, slabým), maď. bú (hoře, zármutek), tur. bnchnmak (býti zarmouceným, smutným, míti nechuf). Interjekcionální fu (rusk. Tb*y, něm. pfui a j.) odnáší se bez- pochyby k původnímu význanm „foukati, váti", odkud později vyvinul se význam „smrděti, smrdící** (str. 131; — Diefenbach, Wtb. I, 393) a pak rozšířením významu i „ošklivý, šeredný" a t. d. 4. hi (clia)^ he^ hi^ ho, hu. Z těchto interjekcionálných zvukových skupenin vzešla veliká hojnost slov, z nichž doložíme se zde následu- jících: skr. ha (má význam mezislovce a jakožto sloveso znamená „opouštěti" — řeck. ;cí-(>« vdova m „opuštěná"), česk. hekati (původu patrně napodobujícího; v jazyku slovinském hekati znamená „v kostele zpívati"), archangelsk. vologd. xaiibicaTb (hekati, stenati, něčeho tou- žebně si přáti), starofranc. Iitmer (pracovati; slovo to vzniklo dle Du- cange-a a j. z mezislovce, v němž vyslovuje se tělesné namáhání nebo práce dýchání stěžující ; též mezislovce zavírá se i v hemieg. e-han-cer „býti upachtěným, zadýchati se", normansk. haan^ ahan bolest, una- InlíTJekcionalní ha, ki, hu. áál vcní — ^onomatopée, son qiii s'échappe de la poitrine ďuii homnio essouflc* — Duméril, Dici. Norni. 11; — franc. ahan „těžká práce" — „wáre einer der vielen naturausdrůcke, welehe die sprache sich selbst verdankť* — Diez, Etym. Wlb. * 8), starofr. haichie (srnrf: Jhesii Christ ki la haichie en la croix souffri — Bartsch, Chřest, do Tancien Franc;. 336), hé (iKíiiávisf — slova toho užívalo se za niezislovcc : por pid dv cosa nCas or coilli en hé „pro nepatrnou věc zanevřel jsi nyní na mne" — Bartsch, Chřest. 192), hesser (nenáviděti, štváti — sr. něm. hetzen^ bavorsk. hotzen, hutzcn,, huschcn^ hutschen, hiltzen^ švýcarsk. hibn- chen (těžce dýchati, supěti), htiss (mezislovce, vyjadřující štvaní, pí- skáni — Diefenbach, Wtb. II, 510), dánsk. hidse (poháněti, štváti psy), slováck. httškaf (štváti), anglosask. Msjxin (posmívati se, tupili), franc. haha (otvor v zalu'adní zdi neb ohradě ; slovo povstalo z výkřiku ob- divu, jejž vyráží ze sebe procházející se, překvapený neočekávanou výhlídkou v dálku; podobně Gesenius vykládá hebr. hé „okno mříží opatřené" z interjekcionálného významu „hlel podívej se" — Bóllcher, Ztschr. d. d. morg. Ges. XV, 421); řeck. idmum (zlobím se), archang. xa^RaTb (žebrati, almužny prositi; saratovské xííxavit milenec, xáxa.ibHHua milenka, kuběna — má asi týž původ jako kostromské xaxá.TOTi>c« chech- tati se); gotsk. haf jun, hafan (nenáviděti), starosask. hofi, hiiofi (zlostný), ném. hader^ nordsk. hád (posměch), franc. hair (nenáviděti), skr. he(\ (nenáviděti, zanedbávati; vedick. hic} zlobiti, hněvali se, hečia zlosf, hněv), polsk. hid (potvora, ošklivost; hidzic nenáviděli, míti y oškli- vosti), fr. hidcux =z angl. hidecyus (ohavný — Polt, Wurz. Wtb. IV, 110), švýcarsk. hrivisch (trux, crudelis — Diefenbach, Wtb. II, 513), švábsk. heipeln (hádati se) zn gotsk. haifsfjan, brelonsk. héga (štváti, ponou- kati), héta (práti si, líbili se), nordsk. hofa (hroziti — gotsk. hvofa hrozba), fr. hucher =: prov. vchar (nahlas svolávati) =z picard. h^qucr, piem. uchě, kymr. hivchtr^ norm. houfcr (křičeti), zz siř. h. něm. hiiacn, angl. hoofy henneg. hufier (Diez, Etym. Wtb."* 618), brelonsk. hiia (po- smívati se), franc. hucr (křičeti, haněti — starofranc. //w, které jeví se u významu mezislovce i podstatného jména „křik**: „rocumencent e le hu e le cri** — „znova počíná i povyk i křik" — Bartsch, Chřest. 31): normansk. hetdard (slabý, neduživý — od hculer = něm. hculen, angl. AotrZ), hic (radosf, smích), hon<i (poussiere acre — „c\'ílait ďabord pro- bablcment une interjection'* —Duméril, Diet. Xorm. 135); alemansk. huihu (veselý člověk, smíšek — Weinhold, Alem. Gramm. 314), č. hoj- sek od hejsati, hýsati (mezisl. hej!)\ v obor mezislovcového hu spadají snad též gótská slova huhrus (hlad) i hugrjan (míti hlad), pro něž ne- 222 Interjekcionálni /wi, hi, /»/*. nalezen žádný bezpečný etymolopický výklad, a jimž ve všech ténjér pří- buzných jazycích odpovídají slova s náslovnýni hu: angl. ném. hunger^ nordsk. hungra (míti hlad) = dánsk. hungre (hornofalc. hain hladový) ; malorusk. raáxoBa (honba z=: srbsk. xajKa, maďarsk. hajtani ponoukali, štváti — sr. malorusk. raň, raň! vyjadřující mezislovce udivení, česk. haj! hajka! arabsk. hajhát pryč! hajhdJí čert, Odži: Ary, mezislovce, jímž ptáky odhánějí a j.), persk. háž (křik, výkřik, smutný, hloupý, še- redný), angl. he^n (smrkati), bretonsk. hcgacc (triste, chagrin — Mignard, Hist. de rid. Bourguignon 4). Arabsk. cAaw/* (strach), hatcl (hol úzkosf, bázeň), hajjáh (bázlivý — hajbán strašný, hajbat strach, hajá a býti bázlivým), hílat (úžas, strach), hohá^ huhá (bázlivý), káh (bázlivý), hebr. háh (nářek), persk. háj (vzdccli, strach); konda-vogulsk. chajev (špatný, nepřátelský — Donner, Vrgl. Wtb. d. Finn. Ugr. Spr. I, 94), estonsk. hai (bázlivý — Wiedemann, Ehst. Wtb. 12), haige (nemocný, nemoc, bolesf), heiditanm (strašiti, lekati), huiidama (hroziti), huJck (zničeni, zkáza — s nimž souvisí sloveso hukutama sváděti), húiidma (volati), finsk. háijú (špatný, zlý, sprostý), huhu (sept, pověst); tuskaror. iť/ia- ha-ria (mrtvý — Schoolcrafl, Ind. Tribes V, 553), siamsk. han (mor, ha výkřik bolesti), hái (plakati), tahitsk. háhá (horší), hahi (zablouditi), heva (bolesf), whehe (koktati), scčuan. héma (vzdychati), Odži : há (pro- následovati, mučiti — Riis 189), ha~hi (rychlý, rychle — Pott, Ztschr. d. d. morg. Ges. VIII, 436), Lao: hái (rmoutiti se — Leyden, Asiat Researches X, 259), japonsk. hajaki, hajai (rychlý, brzký — pochází nepochybně od mezislovce haja^ vyjadřujícího překvapení, strach nebo sklamání), hi-han (haněti, kritikovati), hi-hó-sríi (pomlouvati) ; bask liasperena (vzdech; slovo zdá se, jako by souviselo s lat. aspirare)^ abyssinsk. hoha (zvuk, křik), džagat. hauluknmk (pospíchati — mezisl. hau označuje souhlas, pobízení), hájkir (křik, šum, zmatek; mezisl. háj ach! o! — sr. též mezisl. hájda pryč! jdi pryč! tur. tatarsk. hájdď mak hnáti i srb. charv. mezisl. hajd! hajde!), Finsk. hui (vox indi- gnanlis), huikkán^ huidmi (subito ferio), o mezisl. hui^ MadTaiy za staro- dávna užívaném, zmiňuje se Luitprand (De Reb. imp. II, 9: ^turpis et diabolica Hui! Hui!^)^ anamsk. hai (škoda), hái (třásti se), hau (vorax, appetitus), hmih-ha (špatně s někým nakládati — Taberd 184), ham-he (hroziti), hétn (zlobiti se), mad. hajahujál (výskati), činsk. hia-hu (le- kati), hiu (mezislovce, vyjadřující hoře, bolesf a jakožto přídavné jméno = „smutný, zasmušilý"), he (zlosf, hněv), tjang. hé (excremenla), hé-a (plakati). Boudo: hfji (hlad), avarsk. hhé-hp-ze (trpěti), otomsk. há (zapověděti). V siamském jazyku veškerá téměř domácí slova, ná- IntíTJHkrionálni hi, hit, ah. 223 slovným hi se počínající, zdají se býti původu interjekcionálného, čemuž i nasvědčují příslušné významy: hi (vadnoucí), hiek (pudenda — hí vulva), hia (lenivý), hib (tlačiti, tísniti), hiem (ukrutný), hien (horšiti se), hihi (ošklivosf, býti neduživým), hiri (báti s(i), hiu (míti hlad): naproti tomu hia (starší bratr) jest čínského, a hinui (rosa, sníh), hina (špatný) i hiran (zlato, stříbro) sanskritského původu; chjurkul. hih (vzdech), hihhis (vzdechnouti), adanme. he-hia (býti v nouzi, v tísni — Zimmer- mann, Vocab. of t. Akra lang. 487), ajmarsk. hihuanja (umříti, vzdy- chati), tauarek. hie (rychle — Freeman, Gramm. Sketch of t. Tema- huq 42), havajsk. i-//í-/i* (zlostný — znamená též řehtati — Andrews 75), maď. hi (volati, zváti — sem bezpochyby táhne se i hfr zpráva, sluch, pověsf), tjang. hoé (báti so — Morice, Rev. de Ling. VII, 361), kopt. hovk (hroziti), havajsk. hohc (báti se — sr. ho křičeti, těžce dý- chati), ho-he-he (slabý), suahilsk. hohe^hahe (svrchovaná bída a nouze — Steere, Swahili Engl. Vocab. 45), tekunsk. ho-ho (čert — Martius, Beitr. II, 159), santalsk. ho-ho (volati —- Puxley 59), mandžursk. chachi (zlostný), jorubsk. ha (udivení — Crowther 120), santal. Im-hďra (div), hai-hai- enai (naříkati, vzdychati), lušaj. ha (unaviti — Lewin, Exerc. 5), novo- zel. haua (zlosf, Iniév), volof. cheche (bojovati), Sonrhai: hé (plakati); Odži: hu (strach, bázeťi), haidah. hui (nepříjemný, studený); u Vara- vův i Aravaků zlí duchové, které mají za původce všech nemocí, sliyí ja-va-hu^ u Makušjů ho-ri-uch (Appun, Ausland 1872, 684), jurak- samojed. husarau (naříkati — hádm umříti, hádati zabiti), pftlsk. hul^ huldc (lekati — »un enfant, qui veut en eftrayer un autre fait toujours hou, hou" -— Faidherbe, Rev. de Linp. VII, 294), hoi (plakati), mexick. hui-hui^oka (třásti se), hotentotsk. chu (ti'ásti se), chni (dáviti — Vocab. d. Namaqua Spr. 5), staroegypt. chui (smut(»k, nářek — Brugsch 1062), anamsk. hu (hynouti, kaziti se), hui (zrušiti, zničiti), huieih (falešný), Akra: huhuhuhu (huhůhuhů = bručeti), vajkursk. huhuhu (nářek, hoře — Buschmann, Spuren d. Aztek. Spr. I, 492). 5. ali (ach)y eh^ ih^ oh, w/i, a/c, ek a j. Dorick. áx<ó^ attick. ii^o) (ozvěna — l-di-Hv křičeti, šuměti, bučeti, ivyfl křik, stenání, /wi/ křik, halas, vytí větru, h] křik, zvuk), dorick. ájo? (zvuk, šum), ái-Ooi; (břímě), «;f-»/r (nuzný — lat. eg-enus), dyrirU (nedostatek, nouze — sr. J. Schmidt, Verwandtschaftsverh. d. indogorm. I^r. 53), áxUs (tma, mlha), švýcarsk. achen^ achencn, ochen (naříkati, bědovati), achi (kdo pořád běduje, fňukálek — Staub und Tobler, Sohweizer Idiot. 65), oífeu (hroziti), švábsk. ochéln (vzdychati), ochel (bolest — Schmidt, Schwab. Wtb. 413), bavorsk. achzen, achezen (ste- 224 Intei;ji»kcionáIni nh, nati — Schmellcr, Wtb. I, 22) =: ném. iichzen^ angl. ache (bolesf, bo- leti), str. h. néni. achen („vor jánior achet inir min herz**), gaelsk. acaid (bolesf), acain (vzdech, nářek), ochiinaich^ iichanaich (vzdycháni — mezisl. uch označuje zármutek), achmhas (vyčítati, híinčti), ocras (lilad), irsk. acldan (žaloba), str. irsk. acc (ne), éc (smrf), écáine (vzdech), eclu (strach), nordsk. elia (nedostatek), ehhi (bohísf), ekkill (vdovec — ehkja vdova — Beitr. z. Kunde d. indogenii. Spr. VI, 235); skr. ah (mluvili, říci), irsk. iach, iachal (křik — oghluidh bázlivý — Edwards — Rech. sur 1. lang. celt. 375 — přirovnává k angl. tiffly šeredný), pehlev. ahuk, ahok (hřích — Justi, Bundehesh 80), irsk. ccht (vražda, zločin ; écra nepřítel, écnaigim haním, tupím), řeck. ayi-fír (svírati, škrtiti, trápiti — nosovka v kořeni vyskytuje se i v hamburském ank-en stenati, vzdy- chati — Pott, Wurz. Wtb. III, 739), áxaxí^Hr (rmoutiti — zdvojením místo «;r-/<x)i kornick, ank-en (bolesC, hoře), breton. anken (strach, úzkosf), ankou (smrf), gaelsk. agh (strach, udivení), aog^ eag (smrf, umříti), islandsk. oga (báti se), ogn (strach), skotsk. ogsvm^ otigsum (hrozný), anglosask. ange^ ongc (úzkostlivý), zendsk. aghana (úzkosf, provaz — „co svírá" — řeck. dyx-^^^i provaz), vedick. agha (mučící, zlý), lotyšsk. ig-t (míti bolesf, býti mrzutým), Ig-nis (mrzout — nordsk. yg-ja zuřiti, latinsk. neg-er nemocný, omrzelý), gotsk. agl-s (hanebný, od- porný — anglosask. cgele obtížný, protivný, ege^ ogc strach, angl. ugly šeredný zn něm. ékélig^ ekél)^ staro-northumb. uggcli (strašný, hrozný: níiggcli sol he the fíft dai'^ m „strašný bude pátý den** — Moms, Jahrb. f. rom. u. engl. Litt. V, 206), bavorsk. cchig (zlostný, mrzutý, popu- dlivý — Schmeller I, 24), islandsk. ecki (hoře — dánsk. ynk zármu- tek), irsk. ccal (bázlivý), arménsk. acM (neřesf, vada, nemoc), o/i (strach, bázeň), ahcl (zastrašovati), aghófh (prosba, modlitba, pokor- nosf — dle mínění Diefenbachova — Wtb. I, 14 — agh z původního mezislovce přijalo později význam „miserum esse"), bernsk. achcha (žalovati, naříkati), e n'achchi (kdo si hned stěžuje, fiiukálck — Zyro, Ztschr. f. vergl. Spr. II, 443), áhka (mučiti, soužiti, hádati se), špan. aj-ar (vysl. ach-ár urážeti, zle nakládati), cikánsk. akárav (vzdy- chám — Puchmayer, Rom. Čib. 35), hindí áha (vzdech), persk. d/iti (výki-ik, vada, zloba), áhú-í (strach, bázeň), áhi (vzdech), kymr. afan (nepokoj, svár, povyk), vlask. afa (úzkosf), starofranc. afans^ ahans (bolesf, hoře, zármutek — Diez, Etym. Wtb.^ I, 8 — 9; granz aang veliké bolesti — Bartsch, Chřest, de Tane. Fran<ř. 13, 18), fr. ahatu^ (těžkou práci konati), ve starším jazyku ac/řfs (bol, bolesf : „la mc vint ung aches surprendre** — „tam překvapila, zastihla mne bolesf" — Interjekiúonálni ah, 225 Bartsch, Chřest, de Tancien Fran^. 449), bourguign. aga (podívej se ! — Mignard, Hist. de Tidiome Bourguignon 3), mansk. ah (ach! píchnutí, bod — Kelly, Manx Diet.), ogJud (vzdychati), řeck. ox^tp (znepokojo- vati, obtěžovati), které se jeví v aram. achli (šuměti, povykovati — Kohler, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXIII. 688), normansk. ohi (chyba, ne- štěstí), nordsk. óga (nenáviděti), zendsk. aghana (svírání, úzkosf, pro- vaz — lat angor^ angina, anxitis — gotsk. agis strach, óg ulekl jsem se, st. irsk. ag-athar bojí se — řeck. axogff sr. též Acheron — reka hoře, zármutku ; skr. ahi sr. str. 59—60), osnabr. ák (nežit, bolavý prst — Jellingbaus, Beitr. z. Kunde d. indogerm. Spr. II, 218), gaseonsk. a/iouc (,convoi funěbre* — Ducéré, Rev. de Ling. XIII, 395), novgorod. tulsk. axáxa, oxóxa (nuzák, břichopásek), rusk. oxajiBUHicB (drzý člověk — oxajib- cTBo = 6paHB, cKBepHocjioBie ; kořenem jest bezpochyby xa — sr. HaxajbuBi& drzý, dotiravý). Arabsk. ahha (vzdychati), aháJi (ach! běda! zlostný, žíznivý), uháh (vztek, zlost, strach, žízeň), ahtJiat (veUký hněv nebo zármutek; awwat ach! neštěstí), staroegypt. ah, ahi (radosf, radovati se — Brugsch, Hier. Dem. Wtb. 104), kopt. ahom n: demotick. ahem (vzdech), est. ahhastus (strach, úzkosf), ágama (stenati — áge horký), áhkama (vzdychati), áka (excrementa), ehmama (uleknouti se), Hia (žá- dost, touha), ihhuma (vzdychati), ihminta (křičeti, kňučeti), ihnus (skou- post), ohakane (pichlavý, hašteřivý — oh! výkřik při pocitu bolesti a po- raněni), ohakas (bodlák), ohk (vzdech, strach), oht (nouze, bída), oho- tama (též hohotama vřeštěti), ohJiolinne (smutný), finsk. aJidas (úzký), cik. akkar (volati), avarsk. áhhiee (křičeti, volati — sr. avarsk. ha kletba, čečensk. háhang nikoli, ne), šanghajsk. ah-ih-ah (tlačiti, mačkati — £d- kins, Vocab. of t. Shanghai Dial. 118), mandžursk. aka (býti smutným), tur. áh etmek (vzdychati), ahi (vzdech) — sem táhneme i četná slova s kořenným a^-, «*-, o^-, oi- a j. : agu (jed), ok-rainák (křičeti, řváti, řeh- tati), og-urmek (štěkati), ók-suzmek (kašlati), bg-mék (volati, chváliti), ok-e (zlost, hněv — ókeli zlostný), ig (nemoc), ig-erlik (mrzutost, bolest), igre- mek (řváti), yg^mak (ničiti, pustošiti), yg-rentnek (míti v ošklivosti), ek-ši (kyselý, mrzutý), čuvašsk. agir (rmoutiti se), džagat. jiglámak (plakati — tatarsk. ygla^ mongolsk. aílachu^ altajsk. jUa, uUa — By^aroBi, CpasH. Cjiob. II, 356). E tureckému oi, ok řadí se ve finských jazycích uk-juk: est. úkama (volati, křičeti), ulian (bučeti) = livonsk. ág^ est jttk-in (ponou- kati), laponsk. jokn (zvuk, šum), íinsk. juhu^ juhke (hádka, svár, povyk), čerem. juk (zvuk, hlas — Donner, Vergl. Wtb. I, 101 ; íinsk. joikua jedno- tvárným, žalostným hlasem zpívati — sr. charv. jaukati hořekovati, li- vonsk* juoík hořekování, nářek = charv. jauk^ maď. jajgatni hořeko- Ú, Š«rel: Z oboru Jazykoxpyta. 15 226 Inteijekcionálni ah. vati), est. uhke (pyšný, nadutý), uhmama (namáhati se) ; lušaj. ah (hlou- post — sr. annatomsk. ahnag hloupý, bláznivý a tur. ahmak hloupý), aha (unaveni), Akra: ahu^ahu (strach — Zimmermann, Vocab. 9, 135), jakutsk. ach (končiti se, přestati, slábnouti), japonsk. ahó (hlupec,. hloupý), aku (zlý, škodný, jedovatý — slovo to přichází obyčejně jakožto předpona), džagat. ahsimak (stenati, vzdychati), šanghajsk. óh óh (míti v podezření), basksk. ihicia (honba), tigriňsk. áh-so (zimnice — Praetorius, Granun. d. Tigrifta Spr. 195), kirgisk. ahs („todtenfeier" — Finsch, Reise nach West-Sibirien I, 106), annatom. ah-lai (volati — Gabelentz, Melanes. Spr. 69 — ahcil falešný, aha béžeti), éhioéhio (le- kati), ehtéle (míti hlad), Bondo ; aggí (břímě), kjurinsk. ah (kletba — Ycjiapi 444), ach (trpěti, snášeti), Bonny: ákio (běloch ,ist gewisser- massen ein schmeichelname, drůckt freude und verwunderung uber die weisse hautfarbe aus" — Pott, Ztschr. d. d. morg. Ges. VIII, 435), anamsk. ák (zlý, špatný), siamsk. ak-uen (strach, vzdychati), ak-un (ne- náviděný, ošklivý, ohavný). Attigovautanové (v Americe — severně od St. Lorenzo) označují zlé duchy slovem ofti, čímž vůbec rozumějí „onmia quae communem rationem excedunt aut quae admirantur* (Bastian, Ein Jahr auf Reisen 446). Mad. éh (hlad, éheis míti hlad), mandž. eche (špatný), echere (nenáviděti), ua-ehe (smrad), mexick. ihiuia (trpěti), santalsk. ehe (vzlykati, hořekovati) ; staroirsk. ek (smrf ), ó-ech (nepřítel), ochte (úzkost, tíseň), skr. ih (žádati, prositi — původně bezpochyby „vzdychati" — sr. estonsk. ihkma 1. vzdychati, kňučeti, 2. žádati; Fick — Vergl. Wtb. * 943 — srovnává skr. íh s agh, lat. egere, řeck. áx-irjv), 16- tyšsk. ig-t (boleti, naříkati si, kňučeti), litevsk. ikirns (ošklivý, obtížný), ikyrieti (štítiti se — Geitler, Lit. Stud. 86), skotsk. ugg (nenáviděti), nordsk. ugga (obávati se), slovinsk. ukaii (výskati), rusk. yxHyxb (zvu- četi — starobulh. mezisl. oyiťk — gotsk. auhjón šuměti, povykovati — litevsk. ung-ti vřeštěti, pištěti), vologd. oxaHHXb (stenati, nemocným se stavěti), nižegorod. ýxaxb (šuměti), pskovsk. tversk. ýxHyrb (ztratiti se), archang. yxcraá (šum, vzdálený křik), vafenském jazyku: yxajiieii (smrf — OTeqecTB. 3an. 1839 Vin, Cmtcb 9), yxá;iHTb (umříti), oxuoBATuft (špatný), malorusk. oxjmth (slábnouti — neskládá-li se z o + xjih-), norsk. ogije (strach, úžas), okjó (potvora, nestvůra), rumunsk. oftea (vzdychati), vlask. uhbia (pověrečný strach, předtucha, zlé znamení — vzniklo zuh! iviá! pryč! — vyjadřuje tudíž původně jakousi kletbu — Diez, Etym. Wtb.' II, 73). Otomsk. oh (nepřítel — Piccolomini Gramm. 47), kinígsk. uch (chudák — Buschmann, Athapask. Sprachst. 236, Nro. 76 — ^dQrfte vielleicht eine interjektion sein* — Radloff, Bull. hist. phil. de V Acad. Názvy olce i matky. 227 Pétersb. XIV, 276), Vailatpu : tí-t?a-a (mrtvý — Buschmaii, Spuren d. Aztek. Spr. I, 621j, duaur. uktia (lháti), kanuriarsk. (v Africe) uk-uk (zlý duch — Wood, Natural Hist. of Man 1, 574; algonkinští kmenové nazývají zlého ducha aki — Waitz,^ Anthropologie der Naturvolker III, 183), Kišé: o^r (vzdychati, plakati — ogeh pláč — Brasseur do Bour- bourg, Gramm. de la langue Quichéé 200), víýu. ok (plakati — Hodg- son, Himal. Ethnol. 85), šoagall. oh-čečus (nářek — Schmidt, Ztschr. d. d. morg Ges. XXII, 231), staroegypt. uha (míti nouzi, tříti bídu — Brugsch, Hier. Demot. Wtb. 266), ucha (býti neposlušným, hloupým), kazikum. uhučin (vzdechnouti), uhthun (vzdychati, hekati), uch (špatný, starý, přemožený), uch (unavený), havajsk. uhu neb uhu-uhu (vzdy- chati, stenati). Názvy otce i matky. Slova sem příslušná, ve všech téměř jazycích v překvapující shodě se vyskytiyící, vznikla způsobem zcela zvláštním, náležejíce původně mluvě dětské i zakládajíce se na prvních článkovaných slabikách, dětmi pronášených. Ze všech slabik, které v jazycích přicházeti mohou, l>a, ma^ ta jsou asi nejprostějši a u vyslovení nejsnadnější: u dětí všech téměř národů slyšíme právě tyto slabiky jakožto první článko- vané zvuky, i bylo zcela přirozono, že za prvých dob vývoje jazyko- vého lidé právě tyto zvuky od dětí takřka si vjrpůjčili, jakožto samo- statná slova^ předkem jako názvy otce a matky do jazyka uvedli a dle sVé potřeby zvukoslovně si přizpůsobiU. Dítě, pokoušejíc se mluviti, pronáší nejdříve slabiky ma-ma^ma^ pa^pa^pa: tyto slabiky nezavírají v sobě vlastně žádného smyslu, ale rodiče, donmívajíce se, že dítě těmi zvuky volá buď matku, buď otce, počali skutečně užívati jich v tom význame i takým způsobem wa, pa neb i zdvojené tvary mama i papá rozšířily se jakožto názvy otce i matky po celém téměř světě. S počátku dítě mama i papá užívá bez rozdílu, a teprva znenáhla ná- vodem rodičův učí se rozeznávati, který zvuk komu platí. Že první článkované slabiky, dítětem pronášené jsou ma, pa^ ta, da, stvrzují jednohlasně všickni badatelé, kteří poněkud podrobněji zanášeli se prozkoumáním postupného vývoje dětského jazyka. Tak Darwin (Kos- mos I, 1877, 374) jakožto pi-vni článkované zvuky dítěte půl šestá mésice starého přivádí da; po roce též dítě slovo Jísti** vyjadřovalo slabikou mtim, jakož pak vůbec děti pro toto sloveso velmi zhusta slabiku mam^ mám (zvláště zdvojený tvar mam-mam, mam-mam) samo- statně si vymýšlejí a pak se zvláštní zálibou po drahnou dobu užívají. 228 Názvy otce i matky. První slovo, které děti Číňanů, v Siamu narozené, žvatlají, jest meh „matka", pak poh „otec", a později říkají nam Jisti*' místo „Wm" (Bastian, Reisen in Siam 220). Jazykem dětským zanášel se velmi ze- vrubně Fr. Schultze (,Die Sprache des Kindes*, Leipzig 1880), a vý- sledky jeho badání, i pro otázku zde položenou velmi důležité, dají se zahrnouti v následujících slovech : V první době, v době žvatlání („das lallen oder papeln des kindes*') slyší se slabiky ma, &a, bu^ a to obyčejně rychle za sebou: mamamama^ hábábába^ bububuU^; výsledkem prvních tří čtvrtí roku jsou žvatlavé zvuky ma^ bu^ appa^ anne^ cftwft, iá, /a, /u, fbu (str. 21). „Zdvojené slabiky," praví Schultze, jja, at, ta^ da^ ma^ na^ ježto u všech téměř děti všech národů se slyšil asi v sedmém měsíci častěji a jasněji se pronášejí, nemají žádného smyslu a jsou toliko nezamýšleným následkem tělocviku mluvidel* (»folge der tumůbungep des sprechapparates" — str. 22 — 23). Ježto děti všech téměř národů vyslovují prosté slabiky zde vytčené, jsou příslušné ná- zvy pro otce i matku v nejrozmanitějších jazycích sobě tak podobny. Souhlase^ nacházíme u dětí s počátku obyčejně 7: jp, 6, m, /*, ď, n, A, a skoro tytéž retnice a zubnice přicházejí jakožto jediný zvukoslovný základ v jazycích mnohých nevzdělaných národův a vyskytigí se tolikéž v názvech nejbližších příbuzných. U vyslovování zvuků, které děti v postupném vývoji svém si osvo- jují, znamenáme Však z pravidla jistý pořádek, jenž se řídí snadnosti vyslovování a povahou zvuků v řeči postavených. Nejsnadnější- zvuky jsou retnice : k vyslovení jich dítě potřebuje toliko rtův, obcházejíc se naprosto bez pomoci jazyka a zubů ; proto ma, jpa, ba klademe v dět- ské mluvě na prvním místě, druhé pak zaujímají zubnice ^, ď, tudiž slabiky ta, da, kdežto hrdelnice h i g dítě naučí se vyslovovati . po- měrně pozdě. Obrátíme-li zřetel k názvům příbuzných, v jazycích uží- vaným, spatřujeme mezi zvukoslovným jich základem a posloupnosti zvuků dětmi vyslovovaných shodu pozoruhodnou: jak děti nejdřív obyčejně vysloviyí slabiky pa i ma, tak tytéž slabiky přicházejí nej- častěji v názvech ot^e i matky v nejrůznějších jazycích. Za nimi nej- častěji vyskytují se slabiky tu i da, kdežto názvy příbuzných, zakláda- jící se na kořenném ha nebo ga, přicházejí mnohem řidčeji. Jak základné slabiky těchto názvův, ohromné většině národů spo- lečné, pocházejí ze mluvy dětské, tak není pochybnosti, že i názvy nejbližších příbuzných, mže uvedené, vznikly v dětském takořka věku jazyka lidského; nasvědčuje tomu již neobyčejná jich srovnalost ve zvukoslovné příčině. Máme zde tvary odvěké, kořenné prvky, původně Názvy otce i matky. 229 bezvýznamné a teprva sloučením rozličných okolnosti .způsobem ne- přímým určitého smyslu nabyvší. Ač slova tato pohybují se v jistých mezích, přece v těchto mezích panuje rozmanitost veliká ; ve mnohých slovech rozličné slabiky vidí se býti pouhými příponami často za po- zdějších dob vzniklými, jiné pak zvuky sluší pokládati za bezvýznamné přídavky. Každý národ urovnal si příslušné kořenné slabiky a přizpů- * sobil je ke svému jazyku, a jest zajisté s podivením, že prese všechnu rozdílnost jazyků slova, znamenající názvy příbuzných, vyskytují se ve shodě tak znamenité. Určitého ustáleného pravidla ve způsobe označování názvů pro nejbližší příbuzné není. Ovšem slabiky pa i ta u většině slov sem spad^ících označují otce^ a s druhé strany ma i na mathu^ názvy otce vyjadřují se tedy nejčastěji němými retnicemi i zubnicemi (a to jak temnými p^ t, tak i jasnými 6, (í), kdežto názvy matky tvoří se nejčastěji příslušnými nosovkami; silnější, výraznější zvuky odnášejí se tudíž častěji k otci, a měkčí, jemnější, abychom tak řekli klidnéjáf, k matce: ale při tom všem setkáváme se s četnými úchylkami od tohoto způsobu označování dotčených názvů. Pa nebo ba ve mnohých jazycích vyjadřuje pojem matky (tak na př. v araukánském, japonském, mandingském jazyku i v různých australských nářečích), kdežto naopak 9na (ve prosté, zdvojené neb jinak změněné podobě) označuje otce (na př. v gruzinském, tlackanajském, novoholandském, činukském ja- zyku i v nářečích západní Austrálie). Mimo to i v jazycích pří- buzných nebo vespolek blízkých kořenné slabiky příslušných názvů mohou naprosto se rozcházeti: tak v indo-evropských jazycích pojem otce vynáší se vůbec prostředkem základného pa^ avšak jazyky slo- vanské ustanovily se na kořenném ot; lat. mater = matka, litevsk. mater = ženština, a albánsk. motra = sestra ; persk. niá = děd, strýc, starší bratr; ostj. samoj. apá označuje nejen otce, než i starší sestru (Castrén, Wórterverz. 100); anamské phu znamená otce, ale i ženštinu, ambok v bugisském jazyku znamená otce, a v příbuzném javanském matku; amme u Halabarů znamená matku, a u Tulův otce; nordsk. nift = prs, ženština, žena, sestra; kurilské pau znamená jak otce, tak i matku ; řeck. xácng = bratr, sestra, jakamsk. pašá zn děd, vnuk, spo- kaifók. is-héh-^pa zz děd, vnuk (Morgan, Syst. of Cons. 245), Sobo: páva =z otec, děd, Pačade: numbe = syn, dcera, Apajang: tama zz otec, strýc; rádžmahalské nuna znamená nejen syna, ale i bratra, ami y některých tunguských nářečích znamená otce, a v jiných matku. Ja- kým způsobem jedno a též slovo v příbuzných jazycích může přgímati 230 ' Názvy otce i matky. rozličné význajmy, viděti ze zdvojeného nana: perek, náná -zz beluč. náňo déd, albánsk. nanna otec, řeck. tivra teta, irek. naing matka, kymrick. nain babička (estonsk. nainc ženština, manželka). Nékdy rozdíl mezi názvy otce i matky označuje se nepatrnou toliko zvukoslovnou proměnou příslušného výrazu: karajbsk. hába otec — hihi matka, Mobba : monung otec — tnining matka, mandž. mong. ama otec — eme matka, Pessa : n^ing otec — nangai matka, kobeusk. (v Amer.) ipald otec — ipaio matka (Lubbock, Entst. der Civil. 359), Ibo : nna otec — nnti matka (Schón, Oku Ibo 20), Kanga: mi otec — ni matka, Jakama: peset otec — jyečáh matka, Inkilik: takalja otec — nakalja matka. Galia: aháko otec — adáko matka, Tapua : nda otec — nta matka. Totéž platí i o názvech jiných blízkých příbuzných: suahilsk. háhu děd — bihi bába, dakotsk. čin starší bratr — čun starší sestra — liepan druhý syn v rodině — hapan druhá dcera v rodině (Roehrig, Lang. of t. Dakota 7), japonsk. ani starší bratr — ane starší sestra, tipursk. phuh děd — phih bába, u Assiniboinů matka říká synu mečinčši^ a dceři mačunčšt (School- craft, Ind. Tribes IV, 416), Učo: enábire starší bratr — enabirau starší sestra, Mujska : čiti prvorozený syn — Čiíti prvorozená dcera, Kusaíen : lek bratr — lauk sestra, kološsk. achtlja matka — achtljak sestra, ta- milsk. pttddan děd — puddan praděd, Mampa : hám otec — btióm déd, Wyandot: eníeh syn — inieh dcera, Jova: hUjinga „můj syn" — Af- junga „má dcera" (Morgan, Systems of Cons. 296), birmansk. bo děd — ha praděd — 6f prapraděd. Korá: ttíiáci starší bratr — tihúd mladší bratr — tikúci starší sestra (Mithr. III, 3, 153), Samreh : kohn otec — kehn dítě (Bastian, Reise durch Kambodja 89), barabr. anénga matka — antfiga bratr, Maipuri: tumeteki hoch — tumotoki dívka (Mithr. III, 619), Kajuga: aksá hoch — eksá dívka, Haussa: miče muž — mače žena, ottomaksk. andua muž — ondua žena, Agau : izjsen bratr — issen sestra, mandžursk. paninmafa děd — paninmuma bába, akkadsk. dáma žena — dumu syn (Sayce, Transact. of t. Philol. Soc. 1877—1879 I, 134>, Se- neka: hoksotr děd, praděd — oksote bába, prabába (Morgan 167), liaahwuk můj syn — kaahwuk má dcera, tureck. aha otec — oba strýc — ebe bába, tungusk. aki starší bratr — oki starší sestra, Tesuke : noviha matka — novia syn a j. Z toho, co svrchu řečeno o původu názvův otce a matky, při- rozeně jde, že slova níže položená nelze žádnou měrou odvozovati od jakýchkoli významných slovesných kofenův; z té pHČiny odvozováni na př. sanskritského pitar (otec) od slovesného kořene pa (hájiti, chrá- niti, krmiti) a slova mátar (matka) od kořeno nui (tvořiti) jest naskrze Názvy otce i matky. 231 chybno. Proto důvodně Boehtlingk poznamenává v Petrohradském Slovníku pK slově mátar (V, 699): „pitar und mátar sind zwar ur- indogermanisch, aber schwerlich die áltesten namen fůr vater und mutter. Diese werden pa und t»á, oder áhnlicb (vergl. tata und nand) gelautet haben, und diese naturlaute mógen in einer spáteren, schon reflectirenden periodě der sprache bei der bildung von pitar und mátar massgebend gewesen sein". Ovšem stává v jazycích i značné množství slov, vyjadřujících názvy otce i matky a z významných slo- vesných kořenů vzniklých: avšak taková slova, na něž stručně níže upozorníme, náležejí zřejmě k dobám pozdějším, v kořenech i tvarech podstatně se rozcházejí a za prvotné zvukové skupeniny nikterak po- kládána býti nemohou. První pokus seřaditi přehledně i soustavně příslušná sem slova učinil Buschmann ve svém pojednání „Uber den Naturlaut** (Abhdl. d. k. Akad. d. Wiss. Berlin 1852), v němž sestavil slova vzniklá z ko- řenných slabik pa^ ba^ ta^ da^ ma, na^ ap, at, am^ an. Seznam slov jím sestavený za našich dob dá se ovšem valně rozšířiti, poněvadž známost, kterou máme nyní o mnohých jazycích, zvláště pak afrických i amerických, je mnohem podrobnější a důkladnější, než před třiceti roky. U Buschmanna nenacházíme ostatně žádné zmínky o názvech příbuzných, na kořenném ka nebo ga osnovaných, nad čímž poněkud se pozastavujeme, protože taková slova pncházejí příliš často, aby- chom k nim neměU zřetele ; mimo to uvádí toliko ta slova, která zna- menají otce a matku, ač sám poznamenává, že význam základných slabik pa, ma a j. od otce i matky přecházel též na jiné stupně pří- buzenství, na děda, strýce, tchána a t. d. Sděliti zde podrobněji i ta- kové vzdálenější významy, zdálo se nám ve prospěchu věci a na doklad rozsáhlého užívání těchto slov věcí žádoucí a dílem i nevyhnutelnou. Pro snadnější přehled uvádíme předkem slova, znamenající otce a ma- tku, a to ve čtyřech hlavních skupeninách dle základných slabik: 1. {la, ap (ba^ ob, va^ ať, /a, af); 2. ta^ da (at^ ad); 3. ma, am; 4. na, an, při čemž slova následují za sebou v abecedním pořádku. I. Pa, ba = otec. 1. ba: ba (Namaqua, madekassky, Šilli, Basa, Devoi, Gbe, Kúnar v Indii — Trumpp, Ztschr. d. d. morg. Ges. XX, 418), baa (Nasqually), baab (ostrov Lewis Murray), bab (hindustánsky, arabsky, Errub — v se- vemi Austrálii), baba (turecky, srbsky, madekassky, albánsky. Žulu: u-baboj novořecky. /?«/?«, starohajticky, Tharu, Biafada, Gurma, Gode, Kirtman, Barba, Tumbuktu, Půlo, Aku, Suahili, Kinika, Fulah, Tette, 232 Názvy otce. Quellimane, mosambicky, Barre : m-hába^ Sungai : ai-hába, v nářečích tuzemců na východní hranici Indie), hábai (kalmycky, Pakhja, mon- golsky; u Burjatů bábaj znamená též ,pána**), babba (Joruba), bahbo (vlasky), bdU (novosyrsky nebo-li severo-aramejsky), babi (Betoj — v jižní Amer.), bábo (Sauakin, Begawijjeh — Reinisch, Barea Sprache XXV), babu (Sauakin), bábu (nepalsky), bábun (Turrumbul — v Austr., též btng)^ óa^BHiea, (ía;^Bo (raalorusky), bágir (Batta), bah (Miao-^e), báje-bd (Volof), bám (Mampa — Afr.), bao (Kussa, Fetah, Káflr: u-bao^ u-bawo můj otec), bap (Koch, Maráthi), bápa (malajsky, javansky, male- divsky, Makassar, Báli, Butong, Lampong, Kaulaman — negritské ná- řečí), bapd (Gudžáráthf), óaxa (rjazansk. i tambovsk. nář.), bava (mala- barsky, koqaksky, Borau), bdvéh (Kyzylbaš), be (fa-n-be — Jezo, Ztschr. d. d. morg. (Jes. XVI, 535), bei (beduinsky), -60 (Pika — v Afr., Na- maqua — Bleek, Comp. Gr. 317), bobbin (Dippil — v Austr.), bobu (Bongo — Afr.), boppa (kanaresky), bu (maltesky), bubá (Kamilaroi — Austr.), bába (Turrumbul), butai (kazikumůk.). 2. fa: fa (Bambara, Vej, Mandingo: fama)^ fafa (Tene — Afr.), fafe (Soso), fid (osset), fu (čínsky), fuo (Golo). 3. pa: pa (malajsky, novozelandsky, Miao-Ce, Lušaj, Karen, Tim- man! — Afr., Mobima — Amer.), paap (Stieng), paba (Miyska, Čibča), padjo (Baniva — Amer.), padeu (Kiriri), pagui (Tukamo), pah (ah-^pah Costanos — Amer.), pat (Kusunda, Lubalo), paj^ paja (Tupi — Brasil.), pap (nikobarsky), pdp (Čontal — Amer.), papá (francouzsky, rusky, kantonsky, karajbsky, novozelandsky, tamanaksky, Omagua, Majna^ Ualam, Wakaufi, Kiránti, Pana, Karagin, Bola, Pepel, Songo, Limba,. Landoma, Kusaien), papah (Bulom — Afr.), papaj (Filham), pappi (Port Lincoln — Austr.), papuer (Kumanagoto), pnu (kurilsky, Šan, Kjen), pe (Lule — Amer.), pepe (korjaksky, Karaga — kamčadálsk. nář.), peset (Jakama — Amer.), pha (tibetský, Tung-lhu, Kukis — v severovýchodní Indii), phá'é (birmansky — též hpa)^ jyhu (anamsky), pida (u Oren- burgských Tatarů — Mithr. IV, 178), pidave (tamulsky), pija (singa- lesky), pipe (Coeurs ď alene — Mengarini, Selish or Flalhead Gr. 121), pitha (malabarsky), po (Miao-Ce, siamsky — též hpo)^ ppu (laksky nebo-li kazikumůksky), pšit (Walewala ~ Pott, Doppelung 43), pu (akušinsky), pua (Bulom). 4. va: va (Sing-pho, Naga), vava (Sobo, Maravi). 5. aft, ap: ab^ áb (arabsky, hebrejsky, aethiopsky, arinzsky v Si- biři : áb, ob, op — Mithr. IV, 241 — abchazsky : á-áb), aba (Bh6tija^ Dhimal, Banjum, Šoa, Affadoh), ábá (Rádžmahal — v Indii), aha (ani- Názvy otce. 233 harsky), abako (Galia), abam (kojbalsky), (ihani (Bornu), abba (chaldej- sky — abbá, Wadaj, Dankali, Adajel, Kolh), abban (tarnulsky), abbo (Tigriňa — abbo-kha tvůj otec — Praetorius, Gramm. der Tigriňa-Spr. 33), abej (deng-abrj Dárfur), aben (Barea), abo (Mahassi, Rong, Thak; ábó syrsky), abob (hotentotsky), ábogo (barabrinsky), ambok (Bugis), apa (maďarsky, Horpa — v severním Tibetu, Takpa, Manjak ; v nářečí ost- jackých Samojedův apá znamená: 1. otce, 2. starší sestru — Castrén, Wórterverz. aus den samojed. Sprachen 100), ape (Padzade), apha (birmansky, Bodo), api (Nutká — Amer.), apt (Čokojem), apo (Čou- rasja), apoh (Lao Suai — Bastian, Reise durch Kambodja 299), appa (pl. appagma — Mucun — v Kalifornii, athapasksky, macedonsky ánnd ^^anrede jůngerer personen an áltere" — Fick, Orient und Occid. II, 721), appaa (singalesky), appal (čukčsky), appan (Tuda), appin (tarnul- sky), appu (Kurg), apuška (tatíček — „schmeichelnamen, mit dem die frauen ihre máijner anreden** — Vámbéry, (5agataische Sprachstudien 203), ef (Močika -- Fr. Můller, Grundr. d. Sprachw. II, 1, 365), eupa (Eiránti), ibo (Mahassi), iip (Namaqua), ipa (Munipuri), ipaki (Kobeu), ipip (kamčadalsky), o5a XHaussa), obab (beduinsky), op (Vilela, arinz- sky), ubba (Rádžmahal), ubija (Kassenti), umpa (Kiránti), upá (Naga), upap (Eiránti), upu (Vaju). I jazyky indoevropské v názvech příslušných jeví téměř všude základnou slabiku pa, ku které za pozdějších dob vývoje jazykového, když se zmáhalo odvozování slov příponami, přistoupila přípona -tor. Základný indoevropský tvar je^t tudíž patar^ který však nemá žádné etymologie a od kořene pa (chrániti) nemůže býti odvozován. Prvotné patar v různých indoevropských jazycích vyskytuje se v následující po- době: sanskr. pitar (nom. sing. pitá; seslabení kořenného a v i vy- světlige se působením přízvuku, jenž nachází se na koncové příponové slabice, čímž pa pozbylo důraznosti a dílem i jasnosti vyslovování; podobný vliv přízvuku zračí se i v latinských slovech páter i Já-piter)^ řeck. nariiQ^ lat. pater^ persk. peder, beluč. piiha^ bucharsk. peder^ afghan. pelar^ starobaktr. pitar^ ptar (nom. sing. pátá, pita^ ale accus. pl. fedhró), arménsk. hair (z *pair\ osset. /id, gotsk. fadar, anglosask. /i/e- der, nordsk. ftidir, starohomoněm. fatar, něm. vater, angl. father, Kořen- nou slabikou sem náležejí také : bulb. 6a-mTa, rusk. 6a-Tiomiea, pendžabsk. phi^ maráthsk. bapa, gudžerath. bap, bengalsk. baba i cikánsk. panin. Pa, ba, aib, ap rz matka. Nakolik základné slabiky svrchu uvedené jsou s druhé strany rozšířeny a užívány i jakožto názvy matky, viděti ze slov následujících: 234 Názvy otce. oéa (matka — čuvašsky), ahaj (čeremyšsky), amha {amhá^ anibiká — staroindicky), apu (kurilsky), a^ú (Naga), ava (chjurkulínsky), dva (čere- myšsky), avai (mordvinsky), awatú (vogulsky), awo (též ao — Akra — Zimmermann, Vocab. 24), awtmi (Kurg), ba (Vej, Bambara m^-ha^ Man- dingo, Banar — Bastían, Reise durch Kambodja 414), bába (Ancuk, Chunzag), bajbni (kazikumůksky), bačana (Koroado — Martius, Beitr. z. Ethnogr. Amer. II, 197), bamo (Mandingo), barbuk (Jajowrong — Austr.), be (Othomi), bibi (karajbsk.)i bijang (javansky), bina (Kamuku), bok (javansky), bone (Nkí), bijang (Turrubul), bulul (berbersky), (bel (avarsky), epu (Sumenap), eva (samojedsky), ewel (Wasjugan), fae (Tonga), fafa (japonsky), fam (keltsky), favfl (japonsky), íbu (malajsky, javansky), iopu (botokudsky — Martius, Beitr^ II, 187), ipako (Kobeu), paipaija (Miao-Ce — Edkins, Miau Tsi Tribes 3),.papq/ (araukansky — déti říkají matce ňuke-papaj^ papaj označiye mimo to i ženštinu vů- bec — Febres, Gramatica de la ling. Chilena 170), parppe (Boraipar — Austr.), pau (kurilsky), pečáh (Jakama), peh (Kamenboran — Bastian, Reise durch Kambodja 265), pia (Komanče), piča (Walewala — Pptt, Doppelung 43), po (fa-po Jezo), pujang, (Turrubul), tiiva (Haussa). II. Ta, da =: otec. 1. da zz otec. da (čečensky, ingušsky, Šilli, Dahome, Nupe: n-da, Musu, Goali, Basa), dad (cikánsky, anglicky — v dětském jazyku — též daddy), dada (hindustánsky, turecky, avarsky, digorsky, tušinsky, Omagua, Mandara, Učo, Kupa, Kámbáli), dada (švýcarsky — též dátti), dadai (votjacky, Omaha), daddie (skotsky — ^tatíček** — Fiedler, Wiss. Granun. d. engl. Spr. 181), dade (Hiao — Afr.), dadh (Šighni), dadi (cikánsky, mafursky, lezginsky), dádi (švýcarsky), dadjá (in-dadjá Osedž), dahdáh (Omaha), daidean (irsky), datte^ dátte (švábsky), děde (abchazsky, lezginsky), dháda (Gjami — v severním Tibete), diam (Formosa — též ráma z rfo- nu9 — Mithr. I, 582), djada (kabardínsky), dideh (Rungo — Afr.), dotó '(alemansky — v détské mluve — Birlinger, Zeitschr. f. vergl. Spr. XV, 260), duf^o (novoholandsky), ď^ďeá (kubečsky). 2. ta = otec. to, ta (mexicky — ta-tli^ botokudsky, abiponsky, Mokobi, Toba, Mfůt), taat (estonsky), tabeli (Agau), tabu (maltesky), tád (armoricky, kymricky), ťacla (ostjacky), tadak (Kinai), tadda (Wako), tafe (Šusu), táhappen (malabarsky), taj (Pápa — Afr., Dahome), tqjdidh (erssky), takalja (Inkilik — v severozápadní Americe), taigat (Mokobi), tama (Fidži, Kingsmill — Austr.), tammei (Tonga), tande, tandi (kanaresky). Názvy otce. 235 tandri (Telugu), fanta^ tantaj (Minnetari), tat (hindustánsky, Sangli, mindžansky, bengalsky, Veps, Pokonči), tata (latinsky, rumunsky, srb- sky, česky, polsky — též tatka^ tatuš — sanskritsky táta,, kterýmž vý- razem dle indických loxikografů rodiče oslovuji syna, učitel žáka, starší mladšího, mladší staršího a děti otce, kdežto tata jest důvčrný název otce, odpovídající slovu naná matka; tata jakožto název otce přichází i v následujících jazycích : Guaham, Mossa, Sapibokona v Amer., Ta- raska, Anfue, Mbamba, Musentandu, Basunde, Bumbete, Ašango, .Kommi, Mucája, Murundo, Njombe, Nšo, Pangela, Undáza), taía (m thth rusky), táta (rakousk. nár.), tataj (mordvinsky, Koh), tatán (Njambán), tatano (Lourenzo Marques), rarú^* (novo-recky — v détském jazyku), tate (rumtmsky, albánsky, Vilela, Kamba, Minnitari, Maravi, Sotho, Sesuto n-tate^ Šambala — u význame „můj otec* — Steere, Coll. for a Handb. 10), tatej (Mandan), táti (Bongo), tatiSa {po-tátiSa Činuk), tfttli (mexicky — tli jest určitý člen), tatna (Mašakali), tato (malorusky, karelsky, Njavi), iatta (Loango), tattana (tasmansky), tatte (tirolsky — v dětském jazyku himmeltattn = Bůh — Schópf, Tirol. Idiotik. 739), táttá (estonsky), tavs (staroprusky), te (Čelana), teta (Išogo), tétatis, tetis (litevsky), tetě (kantonsky, v japonském dětském jazyku, Makua — Afr., Isúvu), teto (Bagba), rétra (řecky), tévs (lotyšsky — litevsk. teva^)^ thathei (malabarsky), th\ tho (hotentotsky), tia (Akra, Fukjen), tiatia (Šanghaj), tijaoppa (Kára — " v sev. Amer.), tita (Bajon, Bálu), titi (mo- sambicky, Matatán; japonsk. cici, čiéi vzniklo z titi; sr. i Če v jaz. Akra i iáče „můj otec" v jaz. Adanme — Zimmermann, Vocab. of t. Akra 459), ilat (Totonaka), toto (st. h. něm. „otec, kmotr", japonsky ve mluvě obecného lidu — Pfizmaier, Sitzungsber. d. phil. hist. Cl. d. k. Akad. d. Wiss. Wien, 80, 459), tótá (čeremyšsky), totah (Darjen, Nez percés), tote (frisky), a-toteh (Čerokí), tofóš (Činuk), tretretro (Lifu — Gabelentz, Melanesische Sprachen 210), tímtta (karelsky), tuba (Tupí r- Mithr. m, 452, Guarani), tukta (Kenai), ttda (Jakama), tufteš (akušinsky). 3. atj ad zn otec. aat (albánsky), ada (chjurkulinsky — sr. adaláda děd, čerkesk. jada^ ossetsky. Jala), adag (aleutsky), adja (Fetu), udoda (Čerokf), aUa (basksky), at (kelticky, čeremyšsky), ata (aleutsky, uigursky, džagataj- sky — znamená též samce — sr. Vámbéry, Etymol. Wtb. 24 — Akra, Igala, Čuku, Eregba, Ugaljachmuc), atag (Dakota), ataga (Kadjak), aiaka (čukčsky), atat (nadovesky), atatak (eskimácky), atátn (Muntu), atcai (Kahita), ate (Kasm), atei (čuvašsky), atluiir (irsky), atíiak (Una- laška), atja (Amina — Afr., nfjá čeremyšsky), atieš (Poni), ato (Eregba), 236 Názvy matky. atta (řecky, latinsky — uctivý název starých osob — gótsky, čukčsky, ostjacky), atteh (Mokko — Afr.), áttrjg (fiygicky — Fick, Beitr. VII, 374), aUje (laponsky), atto (starohornoněmecky), atya (maďarsky), atu (bu- charsky), etahče (Konga), ete (Eiik), eten (avarsky), ehnai (Annatom), eto (Adampe), ideige (burjatsky), ita (Bini, Oloma), Htihi (Aravak), oda (Koro), otá (nadovesky), otac (srbsky), otah (nadovesky), otec (rusky, česky, st. bulh. oTkqk, polsk. ojciec, slovinsk. oča; otec rozšířeno z pro- stého ot zdrobňujici příponou -ec = st bulh. kqk, prosté ot čteme ješté v Lib. S. 1 : vsiak ot svěj čeledi vojevodi), uia (drevansky), yta (Mokobi). Naproti tomu následující slova, zakládající se na kořenném ta^ da (aty ad)^ znamenají matku. 4. ta^ da = matka. da [ha-da Galia), dada {in-dada «má matka^ — Tepeguana), dodá (mokša — mordvinsky), daj (cikánsky), daih (hindustánsky), de (Kiriri, Gbe, Krebo, Toma, Kóno : n-de, Gbandi), děda (gruzinsky, iber- sky), děde (kjurinsky), deh (n^deh kurdsky), n-dei (Volof), deton (Saua- kin, Haderebe — Afr.), di (suanetsky), dida (gruzinsky, imeretsky), dodó^ dodoch (švýcarsky), n-^ua (Kissi — Afr.), dudu (Tepeguana), n-ta (Ta- pua), tai (bengalsky, taroulsky, novozelandsky), taika (Ajmara), talii (Telugu), tarei (tamulsky), tatla (kološsky), teto (en-teto Begawijjeh), tinau (Kingsmill), tita (Pana), tite (Korá), tótd (starohornoněmecky: matka, kmotra), tutia (kološsky). 5. at^ ad = matka. acing (Čerokí), adako (Galia), aithei (gótsky), áiti (finsky), ate (abi- ponsky, Čauišek, Mokobi : ja-ate)^ áten (Čvačamajul — Kalifom.), aterah (Pont), atta (Barea, tatarsk. nář., sanskr. attá = matka, starší sestra, atti = starší sestra), atíli (kološsky), edne (laponsky), idite (Kajubaba), ite (Kiriri), ote (Zamuka — Amer.). III. ma^ am == matka. 1. wa z= matka. ma (kelticky, hindustánsky, malajsky, tibetský, javansky Gudža- ráthi, Sesuto, Sečuana, Mobima, Gjami, Koch, Gureša, Mose, Kum, Ga- čája, Koro, Apače; v šanghajském nářečí ah-ma — Edkins 74 — v ja- zyce Dinka nia = má matka, mor i=z tvá matka, mán = jeho matka — slovo matka samo o sobe nepHchází — Mitterrutzner, Dinka Sprache 24), maau (kopticky), mačo (Bečuana), mada (siamsky), madai (Kambodža), máhatári (Thak — Hodgson, Himal. Ethnol. 12 — slovo zdá se býti roz- šířeným tvarem indoevropského matar), mahte z=l máte (lotyšsky), mai Názvy matky. 237 (hindustánsky, Miao-Ce, pendžabsky, Kusunda, Inhanibanc, Sofála), mái (portugalsky), mája (Tupi, Bajon — Afr.), májka (srbsky, slovinsky, ru- munsky), májo (Vanika, Vika — Afr.), maitja (Port Lincoln — Austr.), mak (javansky, Semang), mam (arabsky, kymricky, bretonsky, komicky, permsky, zyrjansky, Veps, Kiránti ; persky mám^ mamá — tak oslovují se obyčejně staré ženštiny — sr. i mám-i-náf z=z porodní bába, dosl. „matka pupku', též mámádéeh zvaná), mama (némecky, srbsky, slo- vinsky, rusky, česky, hindustánsky, starohajticky, japonsky — zvláště ve mluvě selského lidu — Angola, Basunde, Betoi, Babuma, Cap Del- gado, Gureša, Herero, Kanjika, Kingsmill, Kongo, Kumanagoto, Kamba, Kabenda, Eitafio, Landoma, Loango, Makusi, Mandara, Maravi, Meto: a-máma^ Mimbona, Mose, Mucaja, Njombe, Ntere, Omagua, Pokome, Sena, Songo, Suahili, Tette, Undaza), maman (francouzsky, Njambán), mamane (Lourenzo Marques), mamě (epirotsky. Žulu), mamm (breton- sky), mamma (albánsky, finsky, Murrumbidgi — Austr., Parechi, Šilli), mammws (kynuícky), mamo (zyrjansky, karelsky, Njavi), man (hindu- stánsky, Ndob), mana (Guaham), manaj (Bisaja), manda (sianisky), mang (Nevař — v Indii), manlui (Angola), mao (Kussa), maou (Ťu- káno— Amer.), mata (bengalsky), matha (malabarsky), 7nau (anamsky), maivu (singalesky), me (anamsky, siamsky, Miao-Ce, Othomi, Tjang), meA (Džam, Banar — Bastian,. Reise durch Kambodja S43, 414), meij (Sthieng), meja (Musu), mem (estonsky, frisky), méma (beduinsky — Wetzstein, Zeitschr. d. d. morg. Ges. XXII, 171), meme (Báli, Tuelhet, Mossa — Gilj, Istor. Amer. III, 367), memi (Barre — Amer.), memik (kurdsky), memme (korjaksky, litevsky; sem spadá i něm. memme^ zna- menajici zbabělce, t. j. člověka, jenž se pořád matky drží; srovn. s tím africk. mamo! mamo! „the untranslatable cry of anguish of the . . Afrícans' — Du Ghaillu, Joumey to Ashango-Land 351 — i neapolsk. fnammamia =: zbabělec), mému (Jezd — Justi, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXXV, 394), men (Tung-lhu), měna (Ašanti), meu (kopticky), mi {a-mi birmansky, Miao-Ce), mim (huasteksky), mimek (Báli), mimii (votjacky), min (Samre), minji (Akripon — Afr.), minjing (Mobba), minna (Amina — Afr., Fanti), minni (Burum), minzi (Jalunkan — Afr.), mma (Kiriman — Afr., Akuonga), mmé (Sotho- vocat. mmá, Endemann — Zeitschr. fůr Ethnol. VI, 65), mo (Mandara, Bagba, Karen), moma (litevsky; moter, nom. moie znamená již ženštinu vůbec), MOMa (rjazansk. náf.), míime (dolnoněmecky), móna (nordsky), monah (delavarsky), mu (čínsky — obyčejně ve spojeni s čin příbuzný: fu-čin otec, mu-čin matka; Tonkin, kopticky — Benloew, De quelques caract. du lang. primitif 33), muime 238 Názvy niaUíy. (irsky), tntwia (rjazansk. nář., rumunsky), myng (Song — Bastian, Reise durch Kambodja 296). V indoevropských jazycích jeví se — neprihlížíme-li ke zdvoje- nému tvaru prostého ma (fnama) — nejstarším tvarem matar, v němž iar jest příponou právě tak bezvýznamnou a obdobou jiných slov při- stavenou, jako ypatar; odvěkému matar v jazycích příbuzných odpo- vídají následující slova: sanskr. mátar (nom, mátá\ starobaktr. mátu^ bucharsk. madcr^ persk. máder, afghan. mor^ mur^ arménsk. wair, lat. mater. tečí. iifirriQ^ srbsk. slovinsk. matí^ starobulh. uatc^- (nom. uxin\ rusk. xaTb, polsk. česk. matka, staroprusk. muti^ (litevsk. motina), ihi- munsk. muta, kymrick. irsk. mathair (staroirsk. mathir), starohomonem. muoter, móter^ anglosask. tnodor, anglick. mother^ skotsk. mather^ pehlev. amider^ bengalsk. hindust. mata^ gudžaráth. mairi. 2. am = matka. am (ostjacky, vogulsky, imbazksky, Basa), ama (basksky, malajsky, jukagirsky, Horpa, Takpa, Pakhja, Manjak, Errub, Nepal, Murmi, Pe- nin. Bode), ámá (albánskyj, amai (Biajuk, Sunvar — v Indii), amama (eskimácky), amao (Hiao), amavo (Suahili), amhá (voc. amhá)^ ambiká (sanskritsky — „ein einer grammatischen kategorie angepasster natur- lauť* — Boehtlingk u. Roth, Skr. Wtb. I, 385), amhu (Vavu), ameh (Lao Suai), ami (birmansky, tungusky, Ava), amiée (čuvašsky), amja (juka- girsky ban — Hodgson, Indo-Chinese borderers 20), amma (singalesky, malabarsky, tamulsky, samojedsky, Telugu, Koch, imbazksky, Bhatui, Limbu, Lewis Murray*s Island : hammah, Fulah : hamma^ Ugaljachmuc — Mithr. III, 2, 230), ammang (Batta), amme (malabarsky), ammej (deng ammej Dárfůr — Afr.), amo (Lepča, ÍJourasja ; syrsk. ámó)^ ém (hebrej- sky), enm (Tiberacotti), efnd, emja (finsky), emma (estonsky, taiginsky), mma (Kiránti), tim (Koraná — Afr.), tma (Munipuri), imam (kamatsky), imaque (Kumanagoto), ime (Laos), imma (assyrsky, kabylsky), omi (Ko- raná), Ofnma (Vadaj), uhma (Kussa, Káíir „má matka^), uma (Qu^Ili- mane, Kiránti), umai (Tupí), uman (Adirar), umm (arabsky), umma (Ki- ránti, Bhótija, Kolh, Lu-ču), umu (Vaju, akkadsky — též úma umma — Sayce, Transact of the Philol. Soc. 1877, I, 129), umue (Lule), ymtna (Šilli). 3. ma = otec. má (Talien — Hodgson, Indo-Chinese borderers 19), mahung (Kha- tam-puen — Bastian, Reise durch Kambodja 294), mam (novoholand- sky), mama (gruzinsky, Tlackanaj — Amer., Činuk : tlka-máma — Gíbbs, Vocab. 12), maman (taniulsky: „tchán"), mami (Mafůr — na Nové Názvy matky. 239 Guinei; Ad. B. Mayer, Sitzungsber. d. phil. hist Cl. d. k. Akad. Wien 77, 349), mammun (otec — v nářečích kmenů západní Austrálie), ma- MHc* (kostromsk. nář.), mangge fmakassarsky), marinuk (Jajowrong. — Austr), máu (Favorlang), me (Itonam — v jižní Amer.), messi (Jalun- kan — Afr.), nii (Kra — Afr.), miěi (kurilsky), minu (Kra), mom (Sthieng), mwnung (Mobba), mu (gruzinsky, suanetsky), muane (Utahs), munui (ime- retsky, mingrelsky), murmme (Boraipar — Austr.). 4. nm =: otec. ama (mandžursky, mongolsky, čapogirsky, tagalsky, Bugis, Lani- pung, Batan, Formosa, Menado, Džam, Timor, tilipinsk. jáma), amahan amahun (bisajsky), amaj (Fulup), amani (Saparua), amarin (Tema- huq — Freeman, Gramm. Sketch of t. Temahuq 43), ame-e (Caui- šek — v severní Kalifornii), ami (tungusky, Mangri — Afr.), amin (tun- gusky), amma (Magindanao), amme (Tulu), ammen, ammu (tungusky), amoo (Tjang), emen (avarsky). Um (kora-hotentotsky — Bleek, Gramm. Comp. of South Afr. lang. 313), ima (andsky); ome (^fegele), umpa (Kiránti). IV. Na, an zn matka. 1. na = matka. na (Bamom, Biafada, Gurma, Jukatan, Legba, Limba, Mája, Man- dingo, Mfftt; Ašanti m-na, Sungai ai-ňa), naa (Tlackanaj, Mája: hač" naa — Beltran de S. Rosa Maria, Arte del idiom. Maya 222), naá (Mandan — Afr.), ncuia (Kočími — Amer.), nadjo (Baniva — Amer.), ňadro (Píra, Ujakale), nah {ah-nah Coslanos, nah-nah Omaha), nahí (Mandan), nai (Dahome, Papá — Afr.), naine (Vaigju), naing (irsky), nakálja (Inkilik), nama (Bonin — Afr.), nan (mexicky — s členem urči- tým: natitii, Wakhí, Sangli, Totonak, Bagbalan), nana (polsky, kašub- sky, laponsky, ingušsky, kazikumůksky, Fidži, Kunakuna, Pepel, Kara- kare, Zoque, čečensky nána, staroindicky naná — jakožto důvérný ná- zev matky přichází již v Rigvedó), nanah (semnánsky, mazenderánsky), Arapaho — „má matka"), nane (Vilela), naneka (Winnebago), nangai (Pessa — Afr.), nanna (Pottawatam — Amer.), imnná (v německých nářečích), nannaka (Kadjak), náuh (Wyandot), naui (Kami), naunah (Darjen), ne (Gbese, Mano, Basa, Ngoten), neam (Karabari — Afr ), nehah (Wyandot), nena, nenia (kašubsky), hoha, uenbKa (malorusky — HHWi chůva), nendo (Píra), nene (Sobo, Bagbalan, Timbo, Kusaien, Půlo, Išiele, Nogai), neni (Fulah), tienque (araukánsky), nevah (šavan- sky), nga (Šusu), ngungan (v nářečích západní Austrálie — Lubbock, Entsch. d. Civ. 358), ngavang (Dippil), ngo (Seroa — Afr.), ngumhá 24() Názvy iiialky. (Kainilaroi — Aiistr.), ní (Kru — Afr.), nii (Kolčan), nikt (šavansky), uina (Bola, Sangir), nimin (Bálu — Afr.), nine (turecky), ninesam (Ke- ram), ning, ningai (Čippeve), ningah (Miami, Čippeve), ninge (šavan- sky), nini (madekassky — přestrojením náslovné nosovky v r: re^w), ninja (Ualam), ninša (Molele), ninu (kazikumůksky, Bola), nixist (Black- feet Indians), njae (Akra), nna (Nupe, Udom, Fot. — Afr.), nne (Ibo, Išoama), nno (Basa), no (Anfué), noe (Dahome, Mahi), nogi^ noi (Batta- Barth, Zeitschr. d. d. morg. Ges. VI, 413), nohah (Kajuga — Amer.), nojegh (Seneka), nok (Popo — Afr.), nonah (Darjen), nu (Lušaj, Kukis, Kjen, Singphó — Hodgson, Aborigines 3), nua (Kongo), nune (Coeurs ďalěne — Mengarini, Selish Grammar 121), nunoi (votjacky). 2. an = matka. aini (Jarura), an (abchazsky), ana (turecky, tungusky, chivinsky, Kinai, Hare-Indians), anaga (Kadjak), anah (Tuskarora), anc^ (tatarsk. nář.), anak (čukčsky), anan (hurónsky, Mucun — pl. ananman — Arroyo de la Cuesta 10), ananak (eskimácky), aneheh (Wyandot), anen (Barea, Kanjop), anga^ ango (ostjacky), angnan (korjaksky), ani (tungusky, 6ua- ráno, Kuskokwim), aninen (hurónsky), anmaa (Luču), anna (Kinaj, Pot- tawatami, delavarsky, tatarsk. nář,), annak (Unalaška), ánnaka (Čugazz, Kadjak), ánne (Čugazz), annei-annei (malabarsky), anno (Tigrifia — Praetorius 136, 65), annu (Kumi), anue (Lule), anya (maďarsky), amak (eskimácky — skráceno i přestrojeno z ananak, jako madekask. reni z nini)y ehneh (Kaddo — Amer.), ena (Ašanti), énah (Dakota), enaj (tatarsk. nář.), enauh (Osedž), enaung (Selong), eni (Moko), enie (Mandžu), enna (Okám), ennat (aethiopsky), enniu (Dido), enu (Čokojem), ina (tagalsky, Dankali, Kandin, Bugis, Maipuri, Assiniboin, Bima, Magindanao), indu (malajsky, Dinalupihan — Schadenberg, Zeitschr. f. Ethnol. 1880, 173), inah (Sulu), inan (Dakota), inang (Bisaja, Batta), inani (Saparua), in- dajun (tagalsky), indona (Bugis), indong^ indung (Sundá), indo (Pam- pang), inihan (tagalsky), inna (Fulah, Tegele), inno (Tigrina), oni (tun- gusky, Ašanti), onji (Opanda), onna (delavarsky), onná (Kassenti), onny (tungusky), una (Nutká), unina (Kussa, Kafír), unnungkul (Athapaska). 3. na^ an zz otec. annek (Seneka), anti ( Vavu — Afr.), enne (čuchonsky), ina (Gua- ráno), indá (Gjen — Afr.), na (Mano, Karabari — Afr.), nan (lužicky, albánsky, Gbese), nanang (Báli), nang (Pessa — Afr.), nani (Totonak), nannn (albánsky), nanne (slezsk. nář.), napě (Maipurí), nenedau (Ka- tahba — v sev. Amer), neta (abiponsky), w»«, ninnah (Blackfeet), nna (Ibo, Išoama, Mbofia, Akurakura), nochsuu (Miami), nok (virginsky), Názvy déda. 241 (nofio tarahumarsky, Kiž), nosnh (Pottawatami), noss (Cippeve), notlia (Šavanno), nuha (delavarsky), nussa (Cippeve), una (Aino). Slova, z uvedených svrchu prostých slabik vzniklá, názvy otce a matky nikterak se neobmezují : jimi vyjadřují se často i názvy jiných, vzdálenějších příbuzných, na př. děda, báby, stiýce, tety, bratra a j., na které z příčin snadno pochopitelných mnohdy byl přenášen jak název, tak i význam otce nebo matky. V jaké posloupnosti tyto názvy se tvořily, jak jeden ze druhého vznikal, jeden na druhý se přenášel, sotva asi bude možná kdy přesné určiti: tolik však již z pomérného množství příslušných sem názvňv otce i matky můžeme zavírati, že tyto názvy byly základné a z nich pak vytvořovaly se ostatní. Názvy déda i báby mnohdy přímo vycházejí z názvuv otce i matky: tak déd ne- zíídka zove se „otcem otcovým" : chjurkulinsk. adahlda^ manding. bef)íba {ba otec), Joruba: habábaba^ Káno: mamnmaa^ Momenja: membamomba^ Isuvu: mba-mbe; v jazycích indoevropských mnohdy nazývá se „velikým otcem" : sanskr. pitámaha^ tntámaha, franc. ffranďiiiire^ ném. (frossvater, angl. grandfather. Skotsk. mdd fatJier ==: „starý otec" ; v jazyku Irob- Saho (v Abyssinii) : abháf abbá (déd) zz „otec otcův"; kurmandž. 6a- ptr (déd) = „otec starý" (dá-jnr bába „matka stará" — Lerch, Bull. hist. phil. de TAcad. Pétersb. XIII, 83). Příklady níže uvedené doloží poněkud rozsáhlé užívání základních slabik pa^ ta, ma, na i v názvech jiných, vzdálenějších příbuzných. I. Názvy děda. 1. í?(i, ba: babula (Egba, Ekí), babagha (Jagba), babáíhi (Aku), babakfta (Ondo), baduna (Kasm), babábaba (Joniba), bába (Džagataj — znamená též starce: ak bába ctihodný stařec — dosl. „bílý déd" — Vámbéry, Čagat. Sprachst. 240), babálla (Čebu), babarea (Ife), babua (gruzinsky), pup (Wakhí), báb (Sariqol), báwá (Sangličí), bau (Zaza), bobby (skotsky), baom (Mampa), beinha (Mandingo), bibi (Kiriman), bo (binnansky), bohk (Banar), buia (Tette), ababo (Barea), mínno^ (řecky), pappus (latinsky), paddan (tanmlsky), í^řz/ío, pajms (cikánsky), papa^ pau, pu (Miao-Ce), pu (Lušaj), 2)hu (Karen, Kuki), puba (Kisi), pumi (mafursky), fuso (japonsky), vava (Sobo), áio (Saho), apo (birmansky), apa, apÓ8 (maďarsky). 2. ťa, da: dada (Hindi, bengalsky), dado (Dardistán), n-dáko (Nupe), A*Ai» (starobulharsky — česk, děd, dědek = polsk. dziad, dzia- deh^ maď. dádé =: stařec, dědek), dede^ dedek (turecky), děje (Gio), debu (Barba), diadd (maronitsky), déidd (arabsky), džádu (Adirar, Be- ran), dgidag (Vadaj), dédos (praděd — maďarsky); ta (siamsky, Samre), 6. &«rd: Z obora jMjkoxpyta. 16 242 Názvy dčda, báby. tata (Maravi), táta (Nšo), tah (Kamenboran), taion (starofrancouzsky — Bartsch, Chřest, de Tane. Fran?. 302), tanie (Soso), tátana (kanaresky), tanu (Tenc), tanun (Baga), tagve (Hvída), taker (Bute), tato (dajacky), tyty (skotsky), tetě (Telugu), tetempea (Nlialemoe), otete (Jasgua), teta- jitigura (Bamom), táiamuthia (Murundo), titangura (Baliť, tereteta (Pa- rám), Otem (Landoma), ettiah, ataga (eskimácky), tuo (Gbe), togho (Da- home), tohue (Mahij, etebum (Anan), tJéctis (staropnisky — Paiili, Beitr. VI, 418), titá (Sandeh), taid (kymricky), tatfá-cMM (Mandan — Pott, Personennamen 683). 3. nia: mam (Volof, Mája), nuima (Biafade, Bulanda, Kabunga, Pačade), mamada (Voj), mamamaa (Káno), 7naíne (Basekc), mamasoro (Půlo), mbambe (Isúvu), mbamuon (Mlut), mespo (tibetský), tnembamomba (Momenja), mgme (Goali), mu ((Jthomi), amiro (u Usurských Goldů — BenioKOBii, IlyxeiuecTBifl no oKp. PyccK. Aain 103), am2)a (Filham), ambuče (Muntu). 4. na: nand (persky, hindustánsky), 'zachichtá (Othomi), namong (Song), nnamoJcie (Abáča), miaetm (Mbofia). nanahašte (Laguna), nak (Runda), ncne (Bugis), nrnek (malajsky), nike (Kiriri), njáJca (zendsky — Ascoli, Zeitschr. f. vergl. Spr. XII, 158), nofio (vlasky), nubick. annu. II. Názvy báby, 1. pa^ ba: baba (rusky, polsky, česky, srbsky, bulharsky, dolno- lužicky, japonsky; hi-baba v japonském jazyku znamená prabábu, a /«- baba praprabábu), /?«/?« (novořecky), be (Tůmu), bibi (Suahili — v tu- reckém jazyku 6*W, bebe^ ebe znamená porodní bábu), bwa (birmansky), avva (Tuda, Tamul, Telugu; lat. aviá), pati (Půlo), paddi (Tamul), papakíju (Laguna), pln (Kuki), phji-mo (tibetský), pMe (Karcn), %ňpi (Vaju), uppukni (Čokta), afo (Barea), ábd (jakutsky). 2. ta^ da: da (Basa), dadí (Dardistán), duo (Gbe), dadii (Boko), dadi (Hindi), džadatu (Adirar), dťideta (Vadaj), děje (Gio), deka (Grebo), didy (bengalsky), don (Samre), didi (lazsky), dodooli (v německých ná- řečích), táta (Matatan), tato (dajacky), tata (rhaetoromansky), teta (Mampa), titá (Sandeh), ate (Mandara), atém (Poi)el), atiam (Kanjop). 3. ma: ma (Gbese, Mano, Toma), mam (Volof), )nám (Sariqol), mma (Bambara), mama (Anfue, Biafada, Bulanda, Gbandi, Goburu, Kana, Kisi, Kóno, Landoma, Mandingo, Mende, Nalu, Pačade, Tene, Vei), mamba (Bamom), mamě (Banjun, Nkele, Soso), /"«/*/#«, i^d^i*^ (řecky), mbám (Mfut), mbambe (Isúvu), mbeva (Ndob), memhánia (Ba^jon), membámo (Bagba), mim (Mája — bába se strany otcovy, kdežto bába se strany matčiny sluje c/d), minna (starolimousinsky — sr. gasconsk. Názvj báby, strýce. 243 menvm, sardinsk. minnanna)^ mokoči (Kupa), monda (Limba), mu (Džam), múm (Wakhí), ama (occitansky), amhuje (Maravi), amma (nordsky, island- sky), panin-mama (mandžursky), mu (Tjang), omama-omukurukaze (He- rero — Hahn, Grundz. e. Gramm. d. Hereró 145). 4. na: na (Jula), nain (kellicky), nahcu (Othomi), fmi (Khatam- puen), nang (Kamenboran), nangkhún (Song), nana (Ašanti), mini (novo- syrsky nebo-li nestoriansky), nnáko, nnanko (Nupe), nene (Bugis, tu- recky — tak říkají ostatně i děti své matce nebo chůvě — sr. nini uko- lébavka), nnéne (Mbofia), enetie (Alege), nnemoč (Aro), nemá (ostjacko- samojedsky), n^nipa (Ngoten, Melon), nese (Legba), nia (Kra), nini (javansky), nizen (Kjamba), nnoča (Išoama), nnóko (Basa), nonoe (Da- home), aná (starohornonémecky), anaga (cskimácky), enna (Okam), ennjánu (Penin), inja (Filham), onjonja (Egbira). III. Názvy strýce (ujce). 1. pa. ba: bok (anamsky), baij boie (jutsky), betjl (birmansky), pang (Čepang), pong-pong (Vaju), popo (Bahing, Kiránti), papae (Volof), pepo (Rádžmahal), avínas (litevsky — oifM, oifici|h starobulharsky), ctoa, ewythr (kymricky), pha-tie (Karen). 2. ta, da : dají (turecky), fí,Hjí,íi (rusky), dédas (litevsky), Otlo^ (řecky), dakši (Dakota), dod (hebrejsky ; vykládati toto slovo jakožto znamena- jící původně „přítel" máme právě za tak chybné, jako odvozovati na př. sanskritské pitar otec od kořene pa chrániti), taj (jakutsky), tate-mdodo (Sambala), kla-iáta (Cinuk), tetěnas (litevsky), tio (španěl- sky — zio vlasky), teta {= ceca — ostjacko-samojedsky — Castrén, Worter- verz. 135), tlatli^ tlačili (mexicky — slovo patrně vzniklo rozšířením z tatu otec), tutíra (Tupí), etke (čuvašsky). 3. tna, na: mám (kurdsky), máma (malajsky, bengalsky, Maráthí, Koch; v sanskritě prosté máma vyskytuje se toliko ve vocativu jedn. čísla: tak raci, ryby a želvy v bajce říkají jeřábu, a šakal oslu; plnější tvar z pravidla užívaný jest mámaka ujec i mátula stiýc), maman (Ta- mul), mamo (Gudžaráthí), mwnu (Hindi, Dhimal), mámu (hindustánsky), mačů (peruánsky), mat (Bahing), mává (kanaresky), tneme (Tesuke), ^amm (arabsky), ama^ mama (dajacky), etneie (uzbegsky), amai (Bodo), ammi (Dankali), amnair (staroirsky — Zeuss, Gramm. Celt. 271), eám (anglosasky — oam hoUandsky, ohm německy), immo (Dippil), ume^i (birmansky), umuéi (Ookta), nijá (persky — ujec), nisis (Kri). Přenášení názvu otce na strýce a hlavně na ujce zakládalo se u mnohých národů bezpochyby na rozšířeném u nich mínění, že pří- buzenství mezi igcem a synovcem je mnohem užší, než mezi synem / / 244 Názvy tety. a otcem, takový náhled nacházíme na pr. u Batlův, u různých poly- neských národův, ii Kenajův, u Kassiův, v Kongo, Loango, Senegambii, Malabaru i na mnohých jiných místecli, kdo ujec zastupuje otce i matku, a to i za živa rodičův i kde v posloupnosti dědičné první místo pří- sluší dětem ujcovým nebo strýcovým. Někdy stiýc nazývá se i „malým otcem", tak v jazyku Čikkasův: ang-ko-si^ Krikflv: čul-ku-či; podobně i teta zove se „malou matkou" : malajsk. mučí, japon.sk. oba, čikkas. suš^ko-si, Krík cuč-kuce, mikmak. nu-Us, ečemin. nkUsís, Munsí wm- guk-us^ delavarsk. n^ga-ha-tut. IV. Názvy tety. 1. jja, ba: baba (Kanuri), badhiáne-bd (Volof), bula (Tette, Quelli- mane), bibt (aderbidžánsky), bgbi (cikánsky), pijú (persky), phúphá (Hindi), pipi (dardsky), páva (jukagirsky), piši (bengalsky), aiya^ epe (džagatajsky). 1. ía, da: dada (Bisaja), dádáh (hebrejsky), dádc (Teda), dedcn (auelsky), ^«/« (řecky), dsid^i (mišteksky), dud (aethiopsky), tati^ táte (finsky), taňte (francouzsky), taxi (birmansk}^), tejzc (turecky), teta (slo- vinsky, srbsky, česky — totke rusky, ciotka polsky), tataj (tatarsky — „starší sestra" — By^íaroBi, CpaBu. Cjiob. I, íi30), tia (španělsky), attai (Ta- mul), zihtzi (Othomi). 3. fwa, na: niama (Sena), mamc (Tamul), mami (bengalsky, Ma- ráthi, Gudžaráthí), mamani (Hindi), mamuda (malajsky), mina (dajacky), mo (anamsky), mtigha (Karen), mwn (Čepang), mume (německy), ínoeje (holandsky), mmí (Cukma), amu (mandžursky), amita (latinsky), anju (Rong), rávvrj, virva (recky). S indoevropským matar souvisejí násle- dující výrazy: lat. matertera (macecha), řeck. utirocóg (teta), irsk. mai- threan^ kymr. modryb^ armorik. moéreb, kornick. modereb, anglosask. moddrige. Podobně i mnohé názvy bratra a sestry zakládají se na uvede- ných výše prostých slabikách, při čemž však sluší míti na zřeteli, že ve mnohých jazycích, zvláště pak u národů méně vyvinutých, obecného názvu pro bratra nebo sestru nestává, poněvadž zvláštním slovem roze- znává se starší bratr od mladšího a rovněž starší sestra od mladší. Následující spadající sem výrazy znamenají bratra vůbec: bací (tara- humarsky), bi (maldivsky), dádu (Bode), dada (ssemnánsky), dtyádi (Kamilaroi), teototekcn (Seneka), manče (Pangela), mimien (Bonari — vBrasilii — Ausland 1875, 723), moma (Konguan), efna-máchich (Činuk), umné (Žulu), mina (Babuna), nanl (mišteksky), nuane (Išiele), nuna (Rádžmahal) annegaka (Kadjak). Názvy bratra, sestry, chůvy. 245 Starší hratr: hátya (madarsky), háte (bulharsky), haijá^ batái (mokša-mordvinsky), bá (Pika), abang (malajsky), bee^ bebe (malediv- sky), phi (siamsky), popo (Kiriri), dádá (Santal), dego (mongolsky), dader (bucharsky), mainadada (Kambali), maJc (Volof), wwía (Čelana), neni (bulharsky), ňuň (votjacky), anum (Rong), ani (japonsky), an (anam- sky), enná (kanaresky), ennán (tamutsky). Mladší bratr ipápa (jurak-samojedsky), 7>om6o (Kisi), minja (Káno), mananou (Kambali), moanamnma (Undaza), mot (Samre), muna (Meto), em (anamsky), omoni (Sobo), nan (Koama), nana (Bagbalan), nandě (Njambán), nenne (iawgy-samojedsky;, neneje (Pangela), nenah (abipon- sky), um^ninavc (Ziilu), nukák (eskimácky), ninda (Biafada), nun (tun- gusky), tammudu (Telugu), ototo (japonsky). Sestra : búbú (hindustánsky), bej (Čukma), páva (jukagirsky), memme (Kiwomi), nwtra (albánsky), naňa (peruánsky), tWui (ostjacko-samojed- sky), dada (Suahili), dade (Žulu), dáddi (Turrubul), u-deda (Kussa), dúdú (semnánsky), thth (rjazansky), titty (skotsky — „sestřička"). Starší sestra: bá (Pika), bubii (Bisaja), aba (ostjacky), ápa (tu- recky), dada (Adampe), ttitu (tatarsky), rbrb (bulharsky), tetogbáre (Gu- reša), munánti (Kiriman), ima (birmansky), haha (kursky), rumunsk. natie, néne (madarsky), ane (japonsky) ánóm (Rong). Mladší sestra: meme (Šanghaj), meimei (čínsky), moanjan (Melon), mamanou (Kambali), munamnando (Penin), tata (v ruských nářečích), an-tetetoei (Bičogo), ninda (Biafada), tíeňa (jurako-samojedsky), anja- numa (Kasm), ábine (Igala). CImva a zvláště řfywa, matku mnohdy zastupující, označuje se zhusta příslušnými prostými zvuky, původně pojem matky vynášejícími : japonsk. tibetsk. mama (kojná), japonsk. ornba^ nba^ menoto^ litevsk. rusk. polsk. mamka,, činsk. má, a-mahy ném. amme (starohomoněm. ammá)^ irsk. mumme, mníme (chůva, kojná, macecha, kmotra — Windisch, Irísche Texte 700), gaelsk. muime^ řeck. fiá, fjiaia (matička, kojná), špan. ama (znamená též „paní, vychovatelkyni**), švédsk. amma^ kop- tíck. amoni, st. egyptsk. menai, abyssinsk. wmí, mandžursk. memenie^ albánsk. m^ntešea^ holandsk. minne. min^ drevansk. ninka^ benátsk. nena (kojná) =: hennegavsk. nenen (valonsk. naner usnouti); sanskr. papu^ tureck. 6iW, bebe (porodní bába), řeck. Ba^^^m (chůva Demetry), catalansk. dida (kojná), švcdsk. dadda^ Korá: teticite (Buschmann, Spu- ren d. Aztek. Spr. I, 73), řeck. Ti7&r^, Tt&i)vri, staroegyptsk. tata, tetě (porodní bába), tureck. dadek (chůva — dedek dívka, služka), persk. dádá (chůva). 246 Slova označigicí prs, sesek. Pnrozenýni přechodem i zúžením významu ve mnohých jazycích užívá se slabik ma^ pa^ ta i na označenou prsti i sesku (pars pro toto) : lat. mamma, mammida^ mamilla^ franc. mamdle^ Nias: metne^ Maře: mimi^ kinajsk. š-mamma^ chjurkul. mama, japonsk. mune (Pfízmaier, Sitzungsber. 84, 72), turecko-tat. tneme, Kiriri : mama, čukčsk. mámnmfi (Nordenskióld, Umsegelung Asiens 448; mammatkourgin zz kojiti), boto- kudsk. mim, novoholandsk. amma, kjurinsk. irsk. mam, koptick. mnote, Mampa: mmo, sicilsk. mmna, altajsk. mama, Bagnni: mánna (franc. Argot: monzn, mouzu), Galibi: manati, Aku: omu, amu, Joruba: ommu (znamená tolikéž výmé, mléko), džagatajsk. emčik (prs — amčiJc vulva), Mája: im, jakutsk. dmii. Jala: ame. Torna: nine (fr. Argot: nénais^ Ťiénet), livonsk. nána, finsk. nánni, Mende: njini, Devoi: nne, Haussa, Kandin : nono. Bode : ananti, malagas. nunu, peruánsk. nuňu, delavarsk. nunukuun, ostj. samojedsk. ňef, Dahome: ano, Igala: enja; litevsk. pá- pas, latinsk. papilla (sr. i pappas vychovatel — Juven.), skr. pippala (znamená též jahodu), pippalaka (sesek), st. angl. pappe, skotsk. pap^ hairn (kojenec), vlask. poppa, starofranc. poupě, pro v. popa, lotyšsk. pups, Bola : pil, Omagua : putia, Guarani : potia, mokšamordvinsk. 2^ofa^ komančsk. pici, Goali: bebc, maďarsk. hahug, kašmírsk. hab, Wakhi bup^ malagas. baba, malajsk. bappa, Nki: bohei, Suahili: btilm, angl. bubby^ Nupe: bebe, ebe, Musu: beve, Bajon: tnbun, Ngoala: mbuo, Krédy: mímnba, Nhalemoe: ab}, v australských nái*ečích bibi, bip, berbersk. abbxié (Duveyrier, Ztschr. d. d. morg. Ges. XII, 180), Timbuktu: fafú^ Songhai: faffa. Žulu: in-fuba; kymrick. teth, bretonsk. tég, špan. teta^ franc. téton (Argot: toto), rhaetorom. tetta, anglosask. tite, kurdsk. cidek, kornick. tethan, kymrick. titten, didi, sardinsk. ddedda^ dida, tuta, bask. dithia, st. h. něm. deddi, tutfá, tutti, tutto, Bhagulpur: dudnh (Asiat. Res. V, 128; sr. česk. dundati zn ssáti, cucati), ostjack. tuti, řeck. TírOjj, rusk. THTbica, Kušna: tutu (Schoolcraft, Ind. Tribes II, 495), Čippeve: tótóš (Schoolcraft II, 458), Šoa: diuda, hebrejsk. dod, malajsk. dada (— malagas. tratra — Fr. Můller, Grundr. d. Sprachwiss. U, 2, 94), žvédsk. dadda, Bagrmi: děde. Stř. h. ném. buóben (prsa) znamená vlastnó „gemclli" (J. Grimm, Kleinere Schriften II, 383). Z názvň matky mnohdy vyvíjely se obecné názvy zeny, Ěenétiny: birmansk. meimm-it, japonsk. me, vedick. mená (ženština, samka), Ba- kele: momiudi (ženština), Basoke: momáre (um. čís. bobáre), Čaráva: mamma (franc. Ai'got: momir= poroditi), peruánsk. mamančie (zákonní žena; mamakuna souložnice), Vej: musu (staroegyptsk. mesi =. sta- řena = tatsk. mannaká), Udom: manka. Pika: mandu, Bongo: mamm^ Slova označující ditfi. ' 247 Ngočiii : anhá, santalsk. aimai^ čulymsk. ene, enei^ japonsk. onna^ estonsk. veps. naine^ Gbesc: nenu^ Ilvída: ftjóni^ Alege: onjinje^ Daliome: njonu^ Mboíia: nuáne^ Kuki: nunau; česk. haba =: str. h. ném. hábe^ hobe^ anamsk. ha (ženština), tagalsk. hahnji^ dajack. háwi^ negritsk. babaje, persk. bibi, hindust. blbí, Cuku: baiwa, Fetu: bubasja^ Tonga: /a/Jne, ostj. samojedsk. paja (stařena), kjurinsk. ppab (ženština, manželka) — sr. i japonsk. tori-age-baba (porodní bába — „přijimajicí, pozdvihigici babička**). Způsobem zcela pochopitelným významné slabiky svrchu položené byly vztahovány i k dětem, jakožto jich původcům, hlavné k nemluvňa- tům i k různým předmětům dětským, k jich pokrmu, oděvu, jich hra- čkám i zábavám. Pro velikou hojnost slov sem spadajících jest nám zde obmeziti se několika toliko doklady : kymr. haban (dítě, loutka — Diez, Etym. Wtb. * 33), angl. babe^ baby, staroangl. baban^ babi, vlask. bambino^ bimbo (sr. též babbano, babbaccio dětina, hlupák, blbec, proven^;. babau nadutý, hloupý člověk, franc. bahioles hlouposti, tretky), irsk. báb (dítě), hebr. bábáli., gaclsk. bobng, boban, bask. bohoa, nordsk. bó/i („darebák, ničema**), špan. bamba (houpačka, hlupec), romagn. hambm (dítě), franc. bébé, poupard, rezjansk. bumbin (Eo^jsh, PesbHHCK. KaTaxHSHc 27), špan. bambarria (dítě, loutka), maďarsk. baba (dítě, loutka), bulharsk. hébe (dítě), Kiránti : béba, Fulah : bibe (z=. Pul : bibbé děti — Faidherbe, Rev. de Ling. VII, 213), albánsk. bebe, něm. bube (stř. h. něm. baobé), mansk. bab, baban, hornorýnsk. boube (dítě, syn), charv. beba (dítě, lou- tka), Barea : bamba (dítě), bourguignon. babotiin (nemluvně — Mignard, Hist. de ridiom. Bourguignon 10), kirgiz. bope, karanogajsk. bóbei, persk. bebek, syrsk. babtišo {bab 1= dívčička, loutka, madarsk. buba n: dívčina, bdbó = dítě), nubick. bob, Óippevo: bobelošin (Mithr. III, 415), Tekuna: 6m«, arabsk. báhás, tatarsk. billa, Tonga: bibigi (dítě dvouleté), Akra: W (dítě), japonsk. bebe (šaty, oděv — ve mluvě dětské), kanaresk. pápa (dítě), Telugu: pilla {= kanár, iňlle, tamul. pHlei dítě), Malajalam: pejdal, mexick. pii)il, staroegyptsk. papá (dítě roditi), narraganset. pap~ piis (dítě), latinsk. pnpus, tibetsk. bu (dítě, syn), Bisaja: puja, kotovsk. pup, Dakota: a-mamona, delavarsk. a-memens, Mandongo: maana, Mfut: tnámo, niámona, portug. mamuo, vlask. mimina, franc. mion, česk. miminko, gasconsk. manatye, basksk. mainada, franc. Argot: móme, momaque (sr. charv. srbsk. momak jinoch, junák, rek), v bearnském nářečí (ve Francii) matnades (děti — Schróder, Jahrb. f. rom. u. engl. Litt. XI, 111), catalansk. minyó (dítě, hošík), normansk. minct, špan. fnimar (hejčkati, mazliti — portug. meiminho malík), špan. nií\o (dítě; 248 Názvy ditete i syna. sem náleží i podivné slovo pUckanimiy =r »díté", které jsouc tvořeno ze špan. i)€que\\o rz vlask. piccolo malý i §p. nitio :=. díté putovalo ce- lým téměř světem i jehož nyní užívají australští kmenové i tuzemci Ohnivé Země, černochové i smíšenci v severní Americe, národové v Polynosii a j. — Bastian, Sprachvergl. Stud. 55), portug. ninho (hní- zdo — prov. niná usnouti =z valonsk. vanrr), lombardsk. nana (ditě, postélka), slezsk. ninnc, nunne (postel, kolébka — Weinhold, Ztschr. f. vergl. Spr. I, 248), japonsk. ncyme^ néne („slovo, jímž ve východních říších děti se označují" — Pfizmaier, Sitzungsber. d. phil. hist. Cl. d. k. Akad. Wien, 88, 57), cukšsk. nenena (dítě — Nordenskióld, Umsegelung Asiens u. Europas 447), lathisk. nánus (trpaslík — „maličký** — angl. ninny zn hlupák), česk. nynati (v dětském jazyku — nynej = spi!), ja- hiitsk. ningenwg (dítě — Ztschr. d. d. morg. Ges. XXXV, 513), limou- sinsk. nnina (kolébka), catalansk. w/?w, véna (dítě), fernandiensk. si- neneheh (dítě), kjurinsk. nini (malé děti), kavičsk. nnmunna (dítě), řeck. vdvrn^^ rdvo^ (dítě), milansk. ninin (postel), nina (ukolébati — Pott, Doppelung 23), tureck. niní (ukolébavka) zn persk. nánu (ve mluvě obecného lidu ncw?), dánsk. nymte (tiše zpívati), latinsk. nénia (zpěv, píseň, zvláště ke cti zesnulých), frygick. n^riuro^* (píseň, zpěv — Fick, Beitr. VII, 36-1); Kanůri: táta (dítě), islandsk. tata^ skotsk. tmidy^ totum^ voroněžsk. tata, v něm. nář. ditti^ Tone (v Afr.) : dídí, Kábunga : din- diho, vněm. nář. mnuimc dudden (děti — Pott, Personennamen 146); naproti tomu baskské ua-ua-chuba (dítě — W. Humboldt, Mithr. IV, 331) jest původu onomatopoického. Dětské slovo ha i odvozené odtud výrazy vyjadřují někdy ve švý- carských nářečích rozličné stupně příbuzenství: haa (otec), Imho (syn), baba (žena), babi (dcera), bibbi (mladé domácí zvíře), hxwho (syn), hohi (nejmladší syn), bohi (nejmladší dítě), hdheli (milé dítě ! hubbi prs — Rochholz, Alemann. Kinderlied 10). Španělské rorro (dítě, miminko) pochází od ukolébajících zvuků ro! ro! :=, portug. ru! ru! (Diez, Etym. Wlb. •* 483). Z obecného názvu dítěte vyvinuly se nezřídka i různé názvy syna i dcery^ které tudíž označují se týmiž charaktemými zvuky. Na doklad stůjte zde některé příklady. Syn: kambalsk. mamavale^ Isůvu: muna^ mame^ But(»: miiimo^ v nářečích západní Austrálie: mammul, berbersk. memmi (Duveyrier, Ztschr. d. d. morg. Ges. XII, 184; tuta zn chlapce), Kongo: mnana^ Oloma: omin% Omagua: memuera (v jazyce ženských), rádžmahal. nuna (označuje syna, ale i bratra), Tene: didi, Othomi: Aíi, Pika : b(\ Koana : bi, tibetsk. Im (v afrických jazycích Kasm i Legba Názvy syna i dcery. S49 bu znamená syna i dceru), mordvinsk. zyrjansk. ^)i, vogulsk. pu. Sem patří dle našeho mínění i skr. putra (syn), v němž -tra jest patrné takouž bezvýznamnou pnponou, pozdéji vzniklou, jako -tar v pi-tar i má-iar. Co do kořene skr. putra srovnává se i s lat. puer a řeck. nnUy jehož thema ncbo-li kmen nap^d-. Obyčejné putra vykládá se jakožto „čistící •* (jakoby pocházelo od slovesného kořene pu čistiti — skr. pú^ ale pu-ná-ti čisti): „le fils et la fille étaient tout simplenient ceux dont Toffice consistait a nettoyer ou á laver, soit la maison ou Tétable, soit les ustensiles du ménage ou les votements** (Pictet, Ori- gincs Indo-Europ. II, 352). Edo se již na kořeni im (čistiti) ustanovil, lépe by snad vykládal putra jakožto „očisfující" (t. j. obétí otce od hříchů — o čemž zmínka se činí v zákonníku Manu) ; důvodné v Petersb. Wtb. (IV, 763) poukazuje se k možné etymologické spojitosti mezi skr. pitar (otec) i j>Mfra (syn). Gundert (Ztschr. d. d. morg. Ges. XXIII, 526) vykládá putra z dravidského kořene pwrf, put zz „býti novým, čer- stvým" — výklad to, k némuž málo kdo asi přistoupí. Kořeni pu ne- přikládáme žádného určitého významu, neodvozujíce ho od žádného slovesného významného kořene, nýbrž pokládáme jej za kořen totožný s pu \ lat. jmpus, půr-pa (púpxdus^ pápillus — pehlev. pus) i vyskytující se mimo to i v některých jiných slovech, označujících mladá zvířata: lat. pullus (mladé zvíře, kuře, hříbě), franc. 2>ouIe (kuře), poulaille (drů- bež), poulain (hříbě) :=. gotsk. fida^ st. h. něm. fuli^ něm. fuUen^ fohlen (Pott, Etym. Forsch. '^ 247). V nářečí saintonge-ském enfant znamená syna; tak stará svatební píseň v témž nářečí počíná se slovy: „aw hout de Van fille ou enfant (Rev. des langues romancs IX, 47). Dcera: Kambáli: mumuvaha, Mbofon: moamanha^ brazilsk. meni" bira^ Penin: manomoro^ portug. minina^ menina (dívka), bulhai*sk. MOMa (děva — MOMqe hoch), Danakil : amma^ Odži : ahahá (dívka), Mose : hi- purla^ persk. pupek (panna), čukšsk. pannika (dcera), eskim. punningah^ Jakania: i^ap (tak říká matka vzrostlé dceři — Morgan, Systems of Consanguinity 250), Gbese: nonenu^ Išiele: nuanjui, vlask. nina (dívčina), radžmahalsk. nuni (dcera), sošonsk. nanai, jurako-samojedsk. ňeúu^ Manx: mnín, Suakin: tutón^ fínsk. tyttó, tytti^ Akra: děde (prvorozená dcera), ssemnansk. dM (dcera, dívka — Schindler, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXXII, 538). Sem patří ještě mnohá jiná slova, označující vzdálenější stupně příbuzenství; přestaneme na několika toliko příkladech. Tchán: ma- ďarsk. if), í/>a, finsk. appi, laponsk. wuoppa^ ostjack. ůp^ 6p^ Koch: hábádii^ tamulsk. manmn^ bretonsk. tadek, lotyšsk. (kursk. nář.) i<n;ocis. S50 Názvy rozličných stupAú pfibuzenství. Tchyně: lotyšsk. (kuťsk. nář.) matice (Voelkol, Lettische Sprachreste auf der Kurischen Nehrung 18), japonsk. mamahaha^ mokšamordvinsk. babai, Cičajsuju (v jižní Americe): mamananka (Tschudi, Kechua Spr. I, 260). Snacha: Kurg. méima^ estonsk. minij^ naine. MuS^ maniel: Karabarí (Afr.): mammoku^ bečuansk. monuna, mosambick. mamtmána^ Ulea (iiial. nář.) mamoan^ Zamuka: fuini^ Čikita: íioneis (znamená též „člověka" — sr. naraganset. nnin manžel, muž, člověk; tjrtéž významy má i malorusk. ho-iobík), tatsk. papos (Blau, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXVIII, 580), gotsk. aba^ favorlang. babosa^ japonsk. otto^ kafr. ďoďa, maráth. dadala (muž, manžel). Drevansk. ded&na („vetter" — Schlei- cher, Polab. Sprache 186), Tesuke: papae (pravnuk — Morgan, Syst. of Consang. 263), havajsk. jja/ía („ancestor some generalions back" — Andrews, Diet. Haw.), favorlang. bubti (předkové — Gilb. Happart 337), gasconsk. papmm (aíeul), franc. Argot: bibon (stařec — Michel, Études sur r Argot 44), novořeck. /5«/?i)ř, /?«/?«, /9«|?fo, imánnío (stařena, baba; na ostrově Idre mnohým ženským říkají Babo — ^ecTyHHCB, MaTepia.iu /^jia Cjiob. n rpaMM. V, 245), bighni: bébé (domácí paní, žena), na Shel- landských ostrovech: pobie (pěstoun), japonsk. ama (buddhistická jep- ti.^ka), lat. anus (stařena) zz staroprusk. anc (litevsk. anyia tchyně), stř. irsk. aite (vychovatel, pěstoun — Windisch, Irische Texte 356), popa (pěstoun, přítel, pán — Windisch 729), tinneh. titie (bůh — „otec lidí** — Bastian, Ein Jahr auf Reisen 482), mexick. papá (kněz — vl. „otec" — sr. kalifornsk. pupmel kněz), karajbsk. jyuvc (náčelník — ,otec** — Bastian, Ein Jalir auf Reisen 640), chald. ifhefha (ženština), nordsk. edda (prabába), embla (pramatka lidského pokolení v nordském bajeslovi ; v Eddě uvádí se Afi — jakožto otec — i Amma jakožto matka nového pokolení); vo skandinávském bajeslovi Nanna jest man- želkou Baldura se sluncem stotožňovaného; syrsk. mim, mima znamená nejen matku, ale též útrobu; cikánsk. nanaš (kmotr, křtěnec), ndne (nmžíčku !), v japonském nářečí Bungo : ncnijó (stařena), singalesk. (Elu) neušlá, ndná (sestřenice), nandá (tchyně); v jazyku indiánského kmene Baurů (v Bolivii) : nanan (švagr — nenan matka), lat. nonniis (vycho- vatel, později mnich — nonna jeptiška), lothr. nonnon n: prov. nounnoun (strýc), špan. hoTio (prastarý — sr. vhisk. nonno děd), rhaetorom. tat (praotec, předek — fem. tata), rezjansk. babac („KyK.ia, 'ly^ejo" — Bo^yBH, OnHT *oiieT. peaBHii. roBopoB 62), laponsk. ninneles (samice — Budenz, Beitr. z. Kunde d. indogerm. Spr. IV, 213), vologd. rcTKa (macecha), novořeck. rowóg (kmotr), řeck. áwU (bába — Hesych.), rjazansk. tulsk. ^á^^auKa (porodní bába — sr. dolno-sask. badenwme, novořeck. /injuif. Názvy rozličných stupAů pfíbnzenstvi. 251 ftafiii/j i ve mluvě franc. zlodčjů niomiere porodní bába); u némeckých cikánů: mamišica (porodní bába), singalcsk. (Elu) máma (tchán), islandsk. manna (macecha), skotsk. mammie (chůva, matka, kojná, po- rodní bába), v jazyku ostrova Meang fnama znamená otce, muže i muž- ského vůbec, a babi matku, ženu i ženštinu (De la Galle, Glossologie I, 244), s mama matka souvisí tolikéž španělské, v Americe užívané tnamctda = dojná kráva; džagatajsk. bibi (paní, dáma — aderbidžansk. blbi teta — By^aroB-L, Cpasu. CaoB. Typ. tet. nap. I, 298), tatarsk. dadka (vychovatel — By^aroBi, I, 546; slovo vzato z jazyka ruského — sr. též meščerjack. tatai starší sestra), cikánsk. tatas (strýc), dados (náčelník cikánského táboru v Malorusku — Miklosich, Denkschr. d. phil. Cl. d. k. Akad. Wien, XXX, 393), japonsk. oto-ko (muž); k vestfálskému teite (otec) Grimm přirovnává st. h. něm. vlastní jméno Toto i gotsk. Tótila (Gesch. d. deutschen Spr. * 189). Reck. á^qpd, ánqÚQiovy unqidiov (lichotivé výrazy mezi příbuznými nebo zamilovanými); s řeck. tri&Í4 (teta) i Tř/i^jy (bába, chůva, kojná) souvisí rovněž jHyť^iV (název matky bohův — n. 14, 302) a snad i Qén^ (název matky Achillovy — sr. H. D. Múller, Indogemi. Sprachbau 129), v sibirsko-tatarských nářečích ap- čák =: stařec (By^aroa-B, CpaBH. Cjiob. n, 391), tureck. dudu (nejstarší dcera v rodině — By/^aroB-B I, 747) ; jukatansk. mam (předek, praotec), zakloh- pakabsk. (dřevní nářečí Mája) mama == stařec ; u Kabardinců na Kav- kaze členy znatné rodiny slují ata-lyk (CóopHHicb CBi/^Hiň o KaBKaacicHX'^ Topi^axi n, BxHorp. OnopicH 12) ; u Zutugilův atit (slunce) znamená vlastně „matku, stařenu, pramatku" (Bastian, Culturlánder des alten America II, 319), u tuzemcův ostrova Haiti matka hlavního boha nazývala se Mamona a v Mangaji podobná bozká bytosC slula Papá (Bastian, Culturi. II, 308). Mimo uvedené zde skupeniny slov, rozličné stupně příbuzenství vyjadřujících a na kořenných slabikách ta^ ma^ pa založených stává, jak jsme již svrchu poznamenali, ještě druhá, počtem mnohem skrov- nější skupenina výrazů, které, ač rovněž vyjadřují stupně příbuzen- ství, vznikly z kořenného ka (akj. I tato slova mají podobný původ, jako svrchu vytčená: poněvadž však hrdclnice v dětské mluvě objevují se mnohem později než w, p, t^ tu zcela důsledně slov sem přísluš- ných nalézáme v jazycích mnohem méně. K vyslovuje dospělejší již dítě, usvojivši si jistou zásobu druhých, snadnějších souhlásek: v růz- ných jazycích, zvukoslovně buď zakrnělých, bud zchudlých i na znač- nou zkázu přivedených, lirdelnic tolikéž se neužívá (tak zejména v polyneských jazycích: Rurutu, Rimatara, Tubuai, Tahiti, Raiva- S52 Názvy příbuzných na prostém ka se zakládající. vai a j.) ; zdú so tudíž, že tyto zvuky vznikly v různých jazycích za dob poměrnč pozdějších. Temnému k odpovídá jasné g a obojí zvuk v rozličných jazycích přechází v přídechové /* i ch (sr. na pr. španěl- ské i holandské (/): proto základné ka přestrojuje se někdy v ga, ha^ cha. Zdvojené kaká nezřídka vidí se býti jakýmsi lichotivým výrazem blízkých příbuzných, zvláště pak strýce, děda i báby. Otce : Kočími : kákka, Hám (Afr.) : kíke^ botokudsk. kgikann piar- tius, Beitr. z. Ethnogr. Anier. II, 180), Mende: At, Ndob: kie, anamsk. kja^ Samre: kohn, Long-Islands: kwH (Pott, Doppelung 42), kirgizsk. É/Ad, Čokta: rií, Crow-Indians: (ih-Jia, Kamenboran: uh (Bastian, Reise durch Kambodja 265). Matka: japonsk. kftka, okká, novozelandsk. kok<i, Miami: kekiah^ Messisodž: kukkiss^ Mokko: kakamo^ Mohegan: okukkhi, Kjamba: řó, Long Islands: kwka, hornohesensk. aigc^ aege (Diefenbach, Goth. Wtb. I, 421), sanskr. akká (sr. lat. Acca Lnrentia i řeck. Ihná — „amme der Demeter" — Fick, Vrgl. Wtb. d. indogerm. Spr. '^ 1), maráth. aia, Efik : íka (Wičita : kahhaak ženština =: Ilueko : kahheik). Děd: kálca (Kanuri, Ngočin, Doai, Basa, Musentandu, Kanjfka, Mucája), kaká (Haussa, Kambáli, Karekare), kakagne (Affadeh), kaga (Sonrhai), keke (Torna), kiki (Vaju — Ilodgson, Himal. Ethnol. 57), kuku (Songo), kugu (Kasánč), kakákn (Kabenda, Njombe), knkeke (Doai), kdhmde (Njombe), koknolu (Pangela), kagákoanga (Bornu), akke (v dra- vidském nářečí Ku), ukel (Banjun ; v jaz. Kočimi : kákka :=: stařec =z Tupi : kakofui, finsk. nko^ idko, ostj. iki = maJarsk. agg), liábfi: káká (Kaiuu'i, Karekare, Ngočin, Doai, Basa, Kandin, Kan- jika, MucAja), kabr (Kambáli), kaga (Babunia), koko (Ebe), koku (Pan- gela), okoku (Jala), kogo (Undáza), kugu (Kasánč), kuku (čilsky), kakaia (Haussa), kakiinji (Bagrmi), kukujanihrtu (Songo), kuo (Devoi), ge (Laii- dóro), klkukkéhc (Cinuk), akke, akko (laponsky: bába, ženština, žena), novořeck. yiaytá^ Cibča: kaká (raíeulc), AfTadeh: kákarónc. Bratr: Suahili: kaká, ugaljachmuc. kachaoch, malajsk. koka (starší bratr), persk. káká (starší bratr, starý otrok), šin. káko, dajack. rriv/, kaká (starší bratr, starší sestra), kurdsk. kavM (bratr), šanghajsk. kiikú (starší bratr), čínsk. koko (starší bratr), mongolsk. aka (starší bratr) =. tungusk. aki =: lamutsk. akki, uigursk. achá, mandžursk. aclwn, arabsk. ach (bratr), kološsk. achaik, achmioiL Sestra: bulharsk. kaká (starší sestra), šin. káki. Runda: kafikean (mladší sestra), Telugu i kanaresk. akka (starší sestra) = Kurg : akku = tamulsk. akkúl, tungusk. ákin, oku mordvinsk. aki, akai, tureck. ege, Zvláštnosti v názvech pfíbuzných. S53 tibetsk. achche, hebrcjsk. áchat; tur. aika (mladší sestra) =: matT. húg, Kurg: kéka (sestra). Strýc: Kiriri: htkhtlK Sabiya: htkhu Pimenteiras : kukM (Mar- Uus, Beitr. z. Elhnogr. I, 359), Bahing: kuku, Sanlal: káká, pcTsk. kákň^ kákňjeh {kákl teta), Manao: ghuko, Koeiiiii: kákka, afghan. káká^ peruánsk. kaká., Rong: ákú, cikán.sk. kukho, gako („strýc" — lak cikáni říkají každému známému i příteli). Jiná slova sem spadající jsou: mandžursk. kcke (švagrová), oke (teta), havajsk. kui-kockc (švagr, švagrová), kaikee (díté, děti), Volof: gigen (dcera), Winnebago: ha-kaka (Iretí syn v rodino), kostromsk. KOKáfi (kmotr), KoKa (kmotra), novořeck. xoxióva (slečna), Řighni: kakai (žena), Mobba: kankulak (stařec), japonsk. kekJcó (překrásný, výtečný, podivuhodný), v jazyce kavkazských židu : kuk (syn — COdph. CBtAtHíň o KaBK. Topi^axt III, TopcKie Eepeii 10), v pařížské mluvě obecného lidu: coco („nom ďamitié" — Lor. Larchey, Argot Parisien 98), mafursk. akkaki (prabába — A, B. Meyer, Silzungsber. d. k. Akad. Wien, 77, 334), kirgiz. kaká (pán — By/íaroBi*, ('piiBii. CaoB. II, GO), teleutsk. kokšon (starec, předek — By;^a^oB^ II, 159), jihoaustralsk. kakka-hahandi („to makc love to a female, to court** — Teichelmann and Schúrmann, Gramm. Vocab. . . . lang of Soutli-Austr. 7), kalmyck. koko (prsa) iz; avarsk. keke =. Dido: kiki izz kazikumyck. kkukkn (botokudsk. kiaká- ákk ssáti). Jak mnohé jazyky zvláštními výrazy rozeznávají staršího bratra od mladšího a tolikéž starší sestru od mladší, tak vůbec nacházíme v oboru jazyků, zvláště těch, které u vnitřním svém rozvoji valně ne- piokročily, nepoměrně veliké množství výrazů pro nejrozmanitější stupně příbuzenství, samostatná slova pro takové odstíny příbuzenství, které my, nemajíce na označenou jich zvláštních výrazův, opisujeme jinými slovy, zvláštní slova pro příbuzné v rozličných jich životných pomě- rech, podstatný zvukoslovný rozdíl v názvech i nejbližších příbuzných dle toho, užívají-H jich nmžští čili ženské a t. d. Tak na př. v jazyku Jakamův otec nazývá se ^JřSeí a v důvěrné mluvě tuta^ dítě říká otci na-tutas (můj otče!). Umfel-li otci blízký příbuzný, pak sluje kivu-tcn. Matka isove se pečah^ v důvěrném hovoru itla, po smrti příbuzného říkají i ji kivurten. Otec i matka říkají synu en-mcst., ale jakmile vyrostl, otec mu říká mi-en-neš a matka išt; po smrti blízkého příbuzného i syna (af jest v jakémkoli stáří) nazývají kwu-tcn. Dceru zovou is-šeh^ vzrostlé pak dceři otec říká išt., a matka pap (Morgan, Systems of Consanguinity 230). U Winnebíigův synové a dcery dle pořadí, vja- 254 Zvláštnosti v názvech pfibnzných. kém se narodili, mají zvláštní názvy: první syn zove se hunoká, druhý heneká, třetí hakáka^ čtvrtý nakheka^ pátý nakhekhonoka ; první pak dcera sluje inuka^ druhá wehunka, třetí ehksiaka, čtvrtá inukheka a pátá ehksigahonoka (Morgan, Systems 181). Podobně i australští tuzemci mají množství zvláštních výrazů pro své déti dle pohlaví i pořadí, v němž se narodily: prvnímu synu říkají piri^ druhému warni, třetímu kunni; první pak dceři kartanje^ druhé warunja, třetí kunta a t. d. (Ztschr. d. d. morg. Ges. XXIV, 124). Velikým bohatstvím názvů pro rozličné stupně příbuzenství vyniká i jazyk Mája (v Jukatanu); tak na př. následující slova vztahují se k synu: mehenJnl (syn — v obec- ném smysle), jačmehencil (prvorozený syn), 2>€leélmeJienU (jediný syn), tak (syn, jenž po jiném se rodí), zakmehen (pastorek), fkupmehenil (nejmladší syn), baalnakilmehen (syn ještě nenarozený), umelienbooj (syn, jehož otec není znám), kečul (syn, který jest zákonným dědicem), alan (syn, s jiným zároveň kojený a odchovaný), uejhilmehen (nemanžel- ský syn), hacméhen (manželský syn — Beltran, Arte del idioma Maya 221 — 222). V jazyku Tiniuakana (v severní Americe) synu otec říká kie^ a matka tdena; otec nazývá se ite: jestliže umřel, zove se siki- nona^ pak-li jeho synové zemřeli, jmenuje se tiaribika pasano (Míthr. III, 3, 285). Ještě pozoruhodnější jest vyskytující síí v různých jazycích (zvláště v Americe) rozdíl v názvech blízkých příbuzných, jednak ve mluvě mužských, jednak ve mluvě ženských. O příčinách tohoto výjevu zmí- níme se podrobněji ve druhém díle: zde přestaneme na někteiycli příkladech sem příslušných. V karajbském jazyce otec sluje v jazyku mužských baha-juman^ a ve mluvě ženských nukidiili^ matce tíká syn išanum^ a dcera ntiktí; synu říká otec imákon^ a matka itagánnm. Tento rozdíl mezi mluvou mužských i ženských vztahuje se i k jiným slovům; tak mužští nazývají slunce hneju, a ženské zovou je kaši; měsíc u mužských sluje nonum^ a u ženských širititi^ vlasy u muž- ských zz: íicše, a u ženských n: itiburi^ Boha mužští zovou išeiri, a žen- ské šemiin a t. d. (Mithr. III, 697 — 698). V jazyku azteckém otec Hká synu tcpilcin^ a matka témuže synu ^nohyneiih^ dceři pak otec říká teí<5- p^ič, a matka tekoneuh; u Peruánův otec tíká synu ftm, a matka říká mu huahua; u Huasteků synové říkají otci pailom^ a dcery pap; u Krikův otec nazývá syna chapuci^ a matka chnchostcah — dceři otec nká cliachastí^ a matka právě tak, jako synu chachostvah; u Assini- boinův otec říká synu číhintku^ a matka močinčší (Schoolcrafl, Ind. Tribes IV, 416). Ve spokanském jazyku děd nazývá se ve mluvě muž- Významné názvy příbuzných. S55 ských ishehpa^ a ve mluvě ženských inčatiwa, otec u mužských enlidu^ u ženských ennimestím, matka eskoi — entomiy starší bratr enJcacfč — enlJcehca, mladší bratr issinsa — ississonsa (Morgan, Systems of Con- sang. 247). Největší však v té příčině důslednosf pozorujeme v jazyku selišském, jímž mluví tak zvaní ploskohlaví Indiáni (Flathead Indians): výrazy ženskými užívané jsou od výrazů nmžskými užívaných naprosto rozdílný a nemohou z týchže kořenů žádnou měrou býti odvozovány. Tak otec ve mluvě mužských sluje řm. a ve mluvě ženských mestm^ matka ve mluvě mužských zove se skoi^ a ve mluvě ženských tom^ teta u mužských skokoi^ u ženských ťikuL sestra: sgusmein-snkusigti, vnuk: tons-skuselt a t. d. (Mengarini, Selish or Flathead Gramm. 117). Názvy příbuzných, které se vedou od významných kořenů slo- vesných, spadají v doby pozdější, a nemohly žádným způsobem vznik- nouti v pravěku lidské mluvy. Takových významných slov, vyjadřují- cích rozličné stupně příbuzenství, máme v jazycích (zvlášť indoevrop- ských) dosti, máme však nemálo i takových slov, v nichž kryje se od- stín metaforický, kde se slova užívají ve smysle nevlastním, přenese- ném, dnihdy i symbolickém. Na důkaz doložíme se tuto některých příkladů, spadajících v pořadí zde vytčená. Skr. džananU dsanitrí (matka) zz , rodící* (koř. džan roditi — pův. gan — od téhož kořene pochází i slovansk. iew-a, řeck. yrr-// =: beotick. ^av'á, gen. ^ar-fixo^^ st. h. něm. quena ženština); sunu (syn) zr „rozený" (gotsk. litevsk. 6írm<.9, st. bulh. cuHik); duJntar (dcera) = „dojící" — koř. duh (dojitij, z původního dugh (dhugli)^ od něhož od- vozuje se i slovanské \i,i^\\x zz déšt — t. j. „dojení". Sanskritskému slovu odpovídá zendsk. ditghdhar (dcera — nom. dtighdha — sr. i Dughda^ jméno matky Zarathustrovy), persk. duchter (dcera, dívka), arménsk. dustr^ st. bulh. A'^u>T6p- (nom. ai^iuth). Z obdobného co do významu kořene vzniklo bezpochyby i kymrické merch (dcera), které se přirov- nává jednak k litevskému mergá (dívka), jednak k sanskritskému ko- řeni mardi -=. lat. midg-ére (něm. melk-en, st. bulh. MiIhko z= st. h. něm. miluh^ anglosask. meólc)^ s nímž Lassen srovnává nmlicr^ které tudíž dle jeho mínění povstalo z *múlgcr (špan. mujer^ port. mulher). Skr. bhrátar (bratr) m „podporující, živící, krmící** (koř. hhar zz řeck. qťf«-Éir, lat. fer-re^ slovansk. Be|>-) — ostatní indoevropské jazyky užívají slov, z téhož kořene vzniklých: zendsk. hrátar^ huzvar. hrat^ bror^ persk. buráder^ biráder^ mazender. berár^ kurdsk. ftrá, afghan. vrór^ osset. arvade^ lat. frater^ st. irsk. bráthir^ řeck. g(>«n/() (u význame přenese- ném), gotsk. brothar, anglosask. brodhor, st. bulh. cf^JiT(>i, rojiti, litevsk. 256 Významné názvy pfibuzných. broUs, cikánsk. ftmř, pchrál. V řeckém jazyku setkáváme se s vytvoře- ným samostatné ttíícP-gdc, které významem rovná se sanskritskému so- dara, sahodara (bratr) — „z též útroby (rozený)" — MgiV uterus = skr. garhhd, Skr. svasar (nom. svasd) ziz sestra — v příbuzných jazycích na- cházíme tato slova: zend. qaiihar, persk. chváher^ kurd. cltor, lat. saror (ze *svosor\ st. h'sk. scfíuir^ sethar^ gotsk. st-istar^ anglosask. sveoster^ svuster, st. sask. svcstar, st. h. něm. swestcr^ nordsk. systir^ litevsk. spjior (nom. sesú\ st. bulh. cccTpA. Z obdoby položených výše sanskrit- ských i druhých indoevropských slov, příponou -tar opatřených, jakož i ze srovnání uvedených zde slov, „sestru** znamenajících, vychází na jevo, že za nejstai*sí tvar dlužno pokládati svastar: avšak u výkladu tohoto tvaru badatelé se rozcházejí. Bopp (Vergl. Gramm. I, 299), Pott (Etym. Forsch. I, 126) a j. přirovnávají jej k sanskr. sva (svůj) i strí (ženština), vykládajíce slovo jakožto „příbuzná ženská* ; Webcřr (Ztschr. f. vergl. Spr. V, 235) délí svastar na sii (m řcck. iv) i astfir „jsoucí** (od kořene as býti, ač astar v jazyce samo o sobe nepřichází), vykládaje slovo ve smyslu „dobrá jsoucí, přívětivá"; Fick, pokládaje svasar (a ne svastar) za nejdřevnější tvar, odvozuje slovo od sva = „svůj, vlastní" (Vergl. Wlb.« I, 220; Ehemalige Spracheinheit der Indogermanen 269); Pictet (Orig. Indo-Eur. II, 365) má vos (žíti, by- dleti) za kořen slova a náslovné s za skrácené 5a m lat. cum; dle jeho výkladu slovo znamenalo by tolik co „bydlící s bratrcnn" („spolu- bydlící"). Přidáváme se k prvnímu výkladu, jenž se nám zdá býti nej- správnější. Sanskr. garírakartar (otec) zz „tvůrce téla" (íranc. Argot: auteur =z otec, t. j. „původce** — Lorédan Larchey, Argot Parisien 36), hdadhá-^ raka (syn) := „rod udržující**, hrdnjcQa (muž) =: „pán srdce", práncp- vara (muž) = „pán života" (vl. „dýchání"), hhaghú (sestra) zn „šfastná** („insofern sie nicht allein sleht, soudem einen bmder hat" — Petersb. Wtb.) — odtud cikánsk. pchm. Gínsk. vaj-pho (bába) = » vnější matka*, sun-cz (vnuk) = „rostoucí podruhé syn", cung-cu (praděd) rr „doda- tečný předek" ; v šanghajském nářečí otec slově tú-niun — »veliký člo- věk" (Edkins, Shanghai Dialect 67); důvěrný název otce jest u Číňanů laO'CZ = „stai-ý chlapec" (Morrison I, 698), uctivý výraz pro otce (zvláště pro tchána) a pro staré osoby vůbec jest lao-iang = ^^stará hůl, starý loket" (Morrison I, 30), strýc sluje hi-fu „malý otec", malé dítě lioang-klieu „žlutá ústa" (st. něm. gelbschnahel^ franc. bec-jaune; děti a vnukové v kantonském nářečí slují kwi-fit „veliké i malé dýné" — Názvy ženy. 257 Lobscheid 802), jinoch, mladík sluje cing-nien „zelená lélci" (u Poruánft mickkáh huajna „mladá kukunco**), kdežto starec nazývá se mu-nien „večerní léta* neb ho-suan (v kantonském nářečí hok-šún) = „jeřábí počet* íponevadž Clíňané pokládají jeřába za symbol dlouhého veku); starému a při tom zdravému človéku říkají lao-thie n: „staré železo*. V domě, kde jsou dcery na vdáni, mluví se o „padíijících švestkách* (piao-mei — Morrison II, 24). Mluví-li GíĎan k někomu jinému o svém synu, nazývá jej dén-si ziz „laciným přírůstkem, skrovným úrokem* (sr. japonsk. segare)^ aneb kiuen-cz »psím dítětem* (výraz tento, totožný co do význanm s nisk. cyKHHi chh-b, nezavírá v sobě žádné urážky, ježto čínská etiketa vymáhá, aby se ho užívalo; podobně persk. bendě gáde „mťy syn* znamená dosl. „otrokův s}7i*). Ženu svou Clíňan, mluvě o ni s někým jiným, označuje z téhož důvodu výrazy dosti ne- zdvořilými, nazý^vaje ji pai fang „ěpatným pokojem* (Lobscheid 131), nei-iin „vnitřním člověkem* (t. j. uvnitř domu se nacházejícím — Morrison I, 434), v nářečí fu-čeu-ském čieyig nai „sprostou zavřenou* (ignoble secluded one* — Baldwin, Manuál of the Fooehow dial. 25), v šanghajském nářečí hon Jciung „studeným trnem*, ceh-kinng „hlou- pým trnem* („stupid thorn*) aneb thien ne „laciným vnitřkem" (Ed- kins, Gramm. of t. Shang. Dial. 110). V důvěrné mluvě Číňan nazývá ženu lao pho „starou babou* (Morrison II, 178), kdežto žena sama sebe nazývá siao ťung „malou dívkou, malou pannou*. I u jiných národů žena, manMka označuje se často výrazy pře- nesenými, z nichž některé žádným způsobem nelze nazvati lichoti- vými: tak u Tahifanů žena sluje tara tane „trn muže*, u Birmanův aim ra „domácí nábytek*, u Mossutů muž jmenuje svou ženu khomo ea ka „má kráva* (Schrumpf, Ztschr. d. d. morg. Ges. XVI, 450), u Arabů žena sluje někdy metaforicky n'al „střevíc* nebo lihňs „sat, oděv* (sr. i hebrejsk. Uhúš žena, muž =z „roucho, 2;at" — „viell. weil sie sich gegenseitig die náchsten sind, d. h. so nahé als das gewand des leibes* — Fůrst, Hebr. Wtb.), u Persanň /?má „lože, postel*, u Kir- g'iz£iy ui „dům* (HjiMHucRÍfi, MaTepiajiiii ki> nsyioniio Kiiprua. nap. 75; též v ui-ksísi „domácí člověk* — By^arout, Cpanu. Cjiob. I, 163; rovněž u Cí- Aanů slovo ši „dům*, jakož i sanskr. grha „dům* užívá se druhdy na označenou ženy, domácí paní); u Krijů, Cippevajů, Miamů žena sluje niwiš = piankešsk. nitviiva zz „čásf ode nme*, u Delavarů wť čaa-oke „má podpora v životě* (Morgan, Systems of Consang. 369), u Kazikumůků karalusa ššarša „pod paždí vzatá*, u Estoncův ahi zz ^pomoc*, v kanadském nářečí ma créaturc „mé stvoření* (Ausland 6. 6«rd: Z obom Jaxykoipytn. 17 258 Názvy ženy. 1859, 784), u Kolhův ora ra gomhe „velitelkyně domu", v ruských ná- řečích (iojibuiyxa „velikánská, veliká", nepByxa „první* (t. j. v domě, v do- mácnosti), v česk. hantýrce sovka^ v Sibiři cropona „strana" (btopm to cTopoHa y nero imoxofl — „druhá jeho žena je špatná" — xoaktb sa cto- poHofi „páchati cizoložství" — 0(5ji. Cjiob.), polsk. bialka^ biatoglówka (označuje též ženštinu \'íibec), u Oezbegův akbašUk „bělohlavá". Ga- dhaelsk. gniag (ženština, žena) = » vlasy, kadeře", anglosask. vebbe = „tkající, tkadlice", st. h. něm. wirfuny ivirten (žena) = „hospodyně", starogaelsk. frag (ženština, žena, manželka) znamená též ruku i štít (Diefenbach, Wtb. d. goth. Spr. I, 189), ve starším holandském jazyku qiie^ie označovalo ženu, ženštinu, v užším pak smysle štěbetavou, lehko- myslnou ženskou, mimo to neplodnou ženu, jalovou krávu, ba i smil- nici (Diefenbach, Wtb. II, 475); estonsk. kaas (žena, manžel) = „spo- lečnost" (naproti tomu vlask. marcone „muž, manžel" i špan. maclw muž — vedouce se od stř. lat. marcus^ znamenají „kladivo" — sr. rhae- torom. marclar „kovati" — Diez, Etym. Wtb.* 465). Laponsk. kálgo (žena) = „baba" (poněkud s příhanou ; slovo zdá se býti původu ci- zího: Diefenbach — Goth. Wtb. II, 439 — 440 — uvádí je zároveň s gotsk. kalki meretrix); gaelsk. céHe (žena) = „rovná, stejná". U Finů žena sluje vaimo^ což znamená asi tolik co „dušička, srdéčko" (sr. estonsk. vaim duše, cit a laponsk. vaibmo srdce — Ahlqvist, Kultur- wórter der westfinn. Sprachen 205), v tatarských nářečích kosák zz „připojená, ustanovená" (By/íaroBi», Cpasu. Cjiob. Typ. xaT, iiap. II, 411), ve franc. Argot légitime =: „zákonní" (Lor. Larchey, Argot Parisien 164), u Turků kari =r „stará, stařena", u Džagatajů mjfe =i „slabá" (též v obecném význame „ženská"), u Uigurův evči = „domácí", v altig- ských nářečích ujdege = „domácí, zdomácnělá" (Vámbéry, Primit Cultur des Turkotat. Volkes 59), u Kirgizů jar (žena) = „přítel" (ale též déestr „otrokyně" — By^aroBt, CpasH. Cjiob. I, 48), u Čuvašů joldaš^n „družka, přítelkyně", ale u Jakutův ámáksin = „utrápená, usouzená'^. V nářečí Waj^hí žena sluje kond „milovaná, žádoucí" (z= sanskr. kdntá milovaná) a podobný význam má digaursk. osse (žena, man- želka), jehož kmen ošte — pří čeští kořene vag „chtíti, přáti si* (To- maschek, Sitzungsber. d. phil. hist. Cl. d. k. Akad. Wien 96, 773); u Mafurů (na Nové Guinei) žena sluje snun stvarí ziz „člověk lásky, člověk úcty" (týž název přísluší i muži — Ad. B. Meyer, Sitzungsber. d. k. Akad. Wien 77, 346) ; obyvatelé 0-o-zaky (v Japonsku) cti ženu názvem oje =. „dům", kdežto slovem o-feja „pokoj" označují ženu po- boční (která též slově me-kake — Pfizmaier, Sitzungsber. d. k, Akad. Názvy ženy. 259 Wien 84, 39, 65). Nordsk. víngefn (žena) zz „wcingoborin", starosask. fémea (mulier) značilo nepochybnč „stydlivá, cudná" (sr. nordsk. fei- minn pudibundus, feima virgo pudica — J. Grimm, Gesch. d. doutschen Sprache * 453), skotsk. heďfallow =z reck. d}.oxo>^ (cled with a husband — , ošacená mužem*) kanič. TOBápKa (žena) = „společnice, družka**, zyr- jansk. jort (žena) nz „přitelkyné", assyrsk. chirat (žena) =. „vyvolená" (Journ. Asiat VI. Série, VI, 152). Ve spisovném jaz. Japonci na označenou ženy uživaji nékdy výrazu nai-seó (i= čínsk. nei-siung „inncre beobach- tung" — Pfizmaier, Sitzungsb. d. phil. hist. Cl. d. k. Akad. Wien, 88, 57). Japonské go-kanai (Vaše žena) znamená asi tolik co „Vašnostin do- mácí vnitřek" {kanai je původu čínského, jsouc přestrojeno z kia-nei „doma uvnitř, domácí vnitřek"), koči-no kaká san (má žena) =. „zde toho matinka" (koči „zde" odbývá nčkdy i za náměstku první osoby, a koka „matinka, maminka" užívá se druhdy i na označenou ženy); žena vznešené osoby sliye oku-gata m „zadní místo, vzdálená nebo zadní osoba", žena šlechticova: rrn-čiu = „za záslonami". V témž ja- zyce ženština nazývá se ^wi//o, což dle výkladu tuzemných etymologů znamená „dítě jména", a ve starém jazyce fac-gnsa :=z „pn^ni rostlina" (Pfizmaier, Die poet. Ausdr. d. japan. Spr. 15), siamsk. anong (ženská, pani) znamená původně „přání, láska", v gaelských nářečích barrag (dívka) = »péna, škraloup" a gaelsk. geug (dívka, panna) = „větvička, haluz" ; persk. cháneh (dům) znamená též ženskou. Milenka^ soidožnicc u Mexičanů sli\je teniekatl „provaz", u francouzských zlodějův éponge ::=: .houba** (Lor. Larchey, Argot Parisien 126), u Japonců mekake =: ,na oku visící" nebo tekake = „na ruce visící", u Peršanů giďberg = „rů- žový list" (milenec = češm o Hrágh = „oko a lampa" nebo dšiger- germ = „teplá játra"), ve pskovském nářečí uociícxpa (souložnice), tvorsk. Teremitft, kostromsk. tambovsk. MaMóxa, mongolsk. baghadian nne z= lybezvýznamná matka" (Schott, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXXIII, 540). Japonské iro „milenka, milovník, láska" — pův. „bai-va": iro-ga aruz=. „míti milovníka", což dle neurčitého smyslu slovesa aru může zname- nali: „barvou býti", ale i „barvu míti". Muš, mnnM u Japonců sluje tonogo = „velitel", u Kolhů „pán pole" (Ztschr. f. Ethnol. III, 369), u Rumunů berbat = „vousatý", v ruských nářečích 6ojihniííKi» zn „veli- kán, veliký" (t. j. v domě), stř. irsk. céf-tnuinter = „první — rodina" in hlava rodiny (Windisch, Irische Texte 421); ženštiny kmene Nájův zovou strýce „krmícím", a muže „šatícím" (Ztschr. d. d. morg. Ges. XVI, 517). V tatarských nářečích ženich sluje kóregen =z „ohlédající", nevésta gelin = „přicházející" a člověk svobodný, neženatý bekjár = 260 Významné i přenesené názvy příbuzných. „lenoch, nepracující" (persk. híkár), kdežto Jakulové zovou jej bosJcoz= „prázdným*. Eskiniáci nazývají matku „pytlem** fBastian, Sprachvergl. Stu- dien 25), s čímž se pozoiiihodné shoduje japonské o-fukuro „matka**, znamenající doslovně „veliký pytel** (Hephum, Diet. 62), kdežto ko- biikuro (uterus) znamená „malý pytel**; v timukuském jazyce matka označuje se slovem iqidni zr „prs, mléko" (Gatchet, Ztschr. f. Ethnol. XIII, 198). Tureck. kardaš, knrindas (bratr) ■=. „druh, společník bři- cha" — sr. i japonsk. hara-kara „bratří" — dosl. „ze břicha** (t. j. „z té- hož břicha** m čínsk. ttmg fu). Zef sluje u Kríkův un-hu-ti-se „my pre- sent hanger on**, u Delavarův aa-to-nďma-kw „my hunter for my be- neíit** (Morgan, Syst. of Consang. 372), v penzském i tverském nářečí B.iá3eiib „vlézající** (t. j. v dům tchánův), v Sibiři ót/^a m» ^omi (tak sluje zef, jehož přijal tchán do svého domu), kašubsk. jotroczník (sr. jotrok syn zz rusk. oxpoK-L hoch, chlapec, dosl. infans — ^h^oji. 3an. XIII, 5, 62). Snacha u Zulův nazývá se ti-málukazana, t. j. „majetku ženská** („the property's female** — Dóhne 206), Delavar zove ji nah-hum z= „má ku- chařka** a Peršan diwck „čertík** (kdežto tchyni poctil též názvem sds, což znamená také „veň, sténice**). Maďarsk. masa anya^ rnásik anya (bába)z= „druhá matka**; švagr u Křiků sluje ču-hu-čo-tva z= „my present occupant" (Morgan, Systems 378), u Fidžjanů noqu daqu „má záda*', u Bečuanů kujm, což též znamená „hot ashes without cinders" (B^o^vn, Secwana 50). Otomsk. si-thá (déd) z=z „kůra otec** (t. j. kůra otcova), ti-nsH (dcera) =: „brázda žena** („brázda ženina**), hě-mé (macecha) r= „vymyšlená matka" (Em. Naxera, De lingua Othomitorum 36 — 37; s posledním výrazem sr. krajinsk. pisana máti macecha :=. „pestrá, vy- strojená matka** ; ve vologdské gubernii macecha sluje Texica „tetka"). V angločínském žargonu, Pidgin-English zvaném, dcera zove se cow- chilo „kráva dítě** {he catchce one cow-chilo „on mul jednu dceru" — dosl. „on chytiti jedno kráva dítě** — Leland, Pidgin-Engl. Sing-Song 69) a syn hidl-cliilo zn „býk dítč** {„one piece fáta flag he btM-chilo" „otec mrskal svého syna** — dosl. „jeden kus otec mrskati on býk díté** — Leland 107). XHask. barba (strýc) = »vous**, kašubsk. stark (déd, tchán) = , sta- řec, stařeček", hebrejsk. básár (příbuzný) n: „maso** (též s'cr, s'ér bď sár =z „maso masa, télo masa"J, japonsk. koc-niku (příbuzní) =z „maso a kosti" ; u Spokanův otcové novomanželů nazývají se iip-teh-tum- ten =z „kořisf dělící** (ponévadž dělí mezi sebou svatební dary — Mor- gan, Systems 248), arabsk. aqáb (děti, vnukové) = „paty, stopy". Détský jazyk. 261 persk. heďj)ed€r (otčím) — „íipatný otec" (u Dakotův: aftajwáje zz Já nazývám otcem"). Malonisk. neóor „synovec", iicóora =z ^neť* („ne- bohá"). V turecko-tatarských nái-očích slova ata (otce) mnohdy užívá se na označenou samce: ata horii (vlk samec) = „otec vlk", ata kaz (husák) z= ,otec hus" (Vámbéry, Prim. Cultur 65). Mandingo mha-dinke (bratr) znamená vlastné „mó matky mužské dítě", mha-diny musa (sestra) zz „mé matky ženské dítě" (Pott, Granun. Geschl.-Ersch. u. Gruber, Encyklop. 62, 408); u Jakanů zvláštního výrazu pro bratra ani nestává: příslušné slovo vyjadřuje se slovem liaigh, které znamená asi tolik co „přítel" (Morgan, Systems 249). Tchán sluje u Punkův (tágaha)^ Otův, Osedžův, Omahův (wUcga) i Jovů (hítuga) „děd", u tak zvaných Vraních Indiánův ah-Jia „otec", u Krijův nísis „strýc", u Ponjů kálerhús „stařec" a u Čikkasův umufosi „malý děd". U Zulův umfo bez osobné náměstky znamená tolik co „cizinec, nepřítel", s ná- městkou v jednotném čísle „syn" {umfo-tvame můj syn), a s náměstkou ve množném „bratr" (umfo-natu můj bratr — dosl. „cizinec náš"). Vdova u Hotentotů sluje 'oá taras zz „vyjící ženská" (Vocab. d. Na- maqua Spr. 17), u Oagatajů hoš =z „prázdná", u Krikův o-je! = „kví- lící, truchlící" („a mounier" — Morgan, Systems 382), u Maďarův liz- vegy ziz „osamotělá ženská" (Vámbéry, Prim. Cultur d. Turkotat. Volkes 61); kirgiz. iU-synúk-ksi (vdovec) m „člověk zbořeného domu" (By^a- roB%, CpaBH. Cjiob. I, 164, 704). Dětský jazyk. Slova v dětské mluvě užívaná činí, jak známo, v každém jazyce zvláštní pořadí, vyznačující se svým vlastním zvukovým skladem i po- zoruhodnou podobností v nejrozmanitějších jazycích. Pokud z látky nám přístupné lze souditi, dětská mluva ve všech jazycích a ve všech dílech světa zdá se býti jedna a táž, čímž dá se i vysvětliti podob- nost vzatých z dětského jazyka názvův otce i matky v jazycích všech odvětví. Pohříchu dětského jazyka máme známost přeskrovnoii: ani v indoevropském odvětví příslušná slova nejsou ve své celistvosti známa, nad to v ostatních, nepříbuzných našim jazycích. Tak na př. o dětských slovech v amerických i afrických jazycích téměř ničeho ne- víme, a nedostatku toho při důležitosti a zajímavosti slov sem spada- jících tím více jest htovati, ježto odstraniti jej bylo by věcí dosti snadnou, neb slov, ke vlastní dětské mluvě náležejících, v jazycích ani mnoho nestává; všude příslušné výrazy vyskytují se v počtu velmi ^ t 262 Détský jazyk. obmezeném, což i zcela pochopitelno. Poněvadž v dětském jazyku přicházejí taková toliko slova, jimiž díté vyjadřuje své potřeby, první dorážející na sebe dojmy a mimo to nékteré ze známějších přístup- ných sobě předmětů, zásoba slov u dítěte může patrně býti velmi skrovnou. Veškerá slova, která dítě vyjadřujíc své potřeby pronáší, jsou s počátku jednoslabičná nebo zdvojené tvary jednoslabičné. Každá věta dětská skládá se v prvotinách mluvy dětské z jednoho toliko slova, zahrnujícího v sobě nejdůležitější a nejpotřebnější dle jeho názoru po- jem. V dětské mluvě není nic vedlejšího, nic nahodilého; o podříze- ných větách dítě nemá ještě zdání, veškerá jeho mluva nese se vě- tami krátkými, souřadnými a na sobě nezávislými. Přístupné sobe názvy konkrétných, smyslných předmětů dítě udržuje snadno v paměti, kdežto odtažitá slova po dlouhou dobu jsou jemu tajemstvím nad tajemství, oborem temným i naskrze nesrozumitelným, takořka docela jiným, cizím jazykem. Slova nabývají mnohem širšího, povšechnějšího významu, a v té příčině každé téměř dítě počíná si dosti samostatné. Vlastní jména jednotlivých osob, názvy určitých předmětů nabývají významu slov obecných. Slovo, znamenající „dítě", vyjadřige též po- jem „malý", slovo označující pojem „otec" znamená též „veliký": arbre héhé „strom-díté" zn malý strom, arbre papá „strom tatínek" = velik/ strom (De la C4alle, Glossologie I, 274). Názvů zcela určitých stromů ditě užívá na označenou stromu vůbec, názvu určité řeky na ozna- čenou každé řeky a t. d. Mnohým slovům dítě dává zcela jiné významy, jichž užívá po drahnou dobu, pokud nepozná svého omylu; spravigíc se obdobou jiných výrazů často si utvořuje pro rozUčné pojmy zvláštní slova, jichž od žádného neslyšelo a která nezřídka vynikají pozoruhodnou výrazností. Náležité představy o poměru svém k osobnosti mluvi- cího ditě nabývá poměrně pozdě, z té příčiny náměstek osobných dlouho neužívá a význam jich jest mu naskrze temný. Díté nezná slov „ty, on, ona^, než toliko papa^ inama^ tata^ nana a t. d., a když jiabude vědomí o své vlastni osobě, nazývá sebe po dlouhou dobu obyčejně křestným svým jménem a ponenáhlu toliko i zvolna přiučige se užívali první osobné náměstky. Dítě neřekne: „já budu bit, protože jsem zlámal hračku," nýbrž „Toníček rozbil hračku, Toníček bude bit", přičemž velmi pozoruhodno, že díté — právě tak jako hlucho- němí ve sv(ž^ mluvě posunkové — zcela důsledně událost, která dida nebo může dáti podnět k rozličným následkům k němu se vztahugicim, klade na prvém místě, a možné nebo nepochybné její následky na DStský jazyL 263 druhém. Hluchoněmý touž větu prostředkem posuňků vyobrazil by takto: „Já rozlámati hračku? Ne! Já rozlámati, já bit! Ano!" Větu „kdybych byl leniv a špatný, byl bych potrestán" hluchoněmý vyjádří takto: „Já lenivý, špatný? Ne! Lenivý, špatný, já potrestán! Ano!" (Tylor, Early History of Mankind 28.) Velmi pozdě dítě učí se rozeznávati rozdílnosti příslovek, k po- měrům časovým a prostorovým se odnášejících. Slov zejtra a včera^ jií a ješté, brzo a nyni^ zde a tam^ nahoře a dole dlouho nerozeznává a napořád vespolek mate, však zvláště za těžké přicházejí mu číslovky, ta čásf řeči, která všem téměř primitivním národům nemalé působí svízele. Zvukoslovná zásoba, kterou jazyk svůj tvořiti si počíná, jest velmi skrovná : 6a6a, papa^ dada, tata, mama, nana, gaga, kaká — toC s počátku všechen jeho fonetický kapitál, jenž ovšem zúplna je s to, aby prvním a hlavním potřebám vyhověl. Vyvíjející se dítě s počátku není schopno ani ku pojetí určité představy, ani k vyslovení určitého výrazu: může projevovati obecné toliko potřeby i obecné dojmy prostředkem nejobecnějších výrazů. Dítě jest přinuceno vyjadřovati pocity, které dle příjemného nebo nepří- jemného dojmu jsou velmi obdobný a tudíž i ve zvukové své podobě mohou projevovati se toliko v útvarech velmi obdobných. Takým způ- sobem vznikají slova, jichž nelze nám hledati v jakémsi pravěkém ja- zyku, aniž pokládati za výhradný majetek určitého jazyka, která však ve všech řečech zdají se býti jaksi zdomácnělá a každému národu jako z jeho vlastní duše vzatá. Není tudíž na jiném, než vysvětliti taková slova z nutnosti obecně-lidského způsobu vyjadřování. Slova k dětskému jazyku patřící nejsou nahodilá, neb dětský jazyk spravuje se po mnohá tisíciletí týmiže zákony; slova tato nejsou však ani vy- učená, ježto dítě tvoří si je samo pomocí té skrovné zásoby zvuků, kterou již vládne. Zde spíše přiházívá se opak: dětský jazyk obnovuje se i sílí stále tím, že rodiče sami jej napodobují i udržují. Dětská slova nejsou i vypůjčená, neb jinak dítě neslučovalo by s nimi svých prvnich pocitův i dojmuv. Ve zvukoslovné i mluvnické své podobě a v logické své stránce slova sem spadající vidi se býti případná ku postupu a vývoji všech jazyků vůbec. Ráz dětské mluvy nejlépe po- známe ze způsobu a základů jejího vzniku; dětský jazyk povstává tím, že dítě za účelem projevování svých potřeb a sdílení svých do- jmuv uživá nejprošlejších, přístupných sobě zvukův i slabik, a to pro vétši výraznost obyčejně v podobě zdvojené; mluva dětská označuje se tudíž následigicími příznaky: 264 Zvláštnosti détaké mlovy. 1. Co nejprostejší zvukovou tvárností slabik; s nakupením sou- hlásek nesetkáváme se nikde, a pravidlo to nemá žádných výjimek. Že jinak i býti nemůže, jde z přirozenosti věci samé: prvotná mluva dětská může se skládati toliko z nejskrovnějších zvukových počátků, připomínajících v nejedná stránce prvotiny lidské mluvy vůbec. Podnes ještě stávají jazyky, v jichž zvukoslovném skladu jeví se ráz dětských slov, buď ucelevší od starodávna, buď obnovující se působením roz- manitých zvukových pohrom. Takovou povahu mají do sebe jazyky polynoské, jazyk čínský, zvláště pak mandarinské (novější) nái'ečí, jazyk japonský, mnohé jazyky africké, větší částka slov staroegyptských a j. 2. Slova vyskytují se nejčastěji v podobě zdvojených slabik, což děje se dílem pro větší výraznost, dílem i proto, že děti vůbec zdvo- jené slabiky si libují, znázorňujíce jimi dosti výmluvně první pokusy o mhivení. Sr. pojyo^ hába^ piph AaZ;a, hop-sa-sa^ nanna^ buntbtim a j. (Gerber, Sprache als Kunst I, 197). Dítě mimo to libuje si ve zdvojo- vání i proto, že jím zároveň obtížné sobě s počátku vyslovování roz- ličných zvukových skupenin činí snadnějším a prostějším; tak na př. z kefte si tvoří tettet^ ze stiefd — tittit^ z Dorclien — dodOy z běsen — bcbc, ze schíldkrote — gigod^ z blasebálg — babaube (Schultze, Sprache des Kindes 41), z toasser — fciff(tfy z les enfanis — sansan aneb fanfan (De la Calle, Glossologie I, 262). 3. Onomatopoie jest velmi oblíbena a často pHchází, jmenovitě v názvech zvířat; vnitřní spojitost zvuku s významem usnadňuje v ta- kých slovech slučování jich značnou měrou. Výjev tento má patrně velikou do sebe důležitost, poukazuje k napodobování jakožto k prvot- nému základu lidské mluvy. Nejčastěji setkáváme se s názvy zvířat, tvořenými dle zvuků jimi vydávaných, tak na př. ve mluvě francouz- ských dětí: oná-ouá (pes), mhum-mínon (kočka), mou-^noú (kráva), rou- rou (holub), koite-kottc (slepice), pi-pi (ptáček, rybička — De la CalIc, Glossologie I, 2G7); vologdsk. xauiKa (pes), slezsk. mútscJie, kuhmátscííe (kráva — Weinhold, Deutche Dialectforschung 107), bcalamp (berá- nek — Weinhold, ibid. 114), puttJuinel (kohoutek, kuřátko), icullegánsel^ htuHchcgdnsel (husička); votjack. papá (ptáček), (u(o (kuřátko); v něm. nář. fta, bld beránek, ww, muh kráva, kikcriki kohout, tcauwau pes, hihi drůbež, bil kachna, widle husa (Wilh. Grinun, Kleinere Schriften I, 392), dolnorak. wudeltvudel kachna (Ilůgel, Wiener Dialect 212), bavorsk. pidptd kuře (Schmeller, Bayer. Wtb. I, 387), whvélein^ tciwel husu (II, 827), díídá neb tvu-wu pes (I, 475; II, 828), ve švýcarském dětském jazyku dodd pes (=: appenz. dodrr^ virtemb. doclhcl — Potí, Zvláštností děb^ké mluvy. 265 Beitr. z. Vrgl. Spr. III, 295), česk. fuřa, tuta pes, polsk. tiutia kuře, milánsk. iňpi ptáček, hennegavsk. hédo ovce, wcltcravsk. wutz prase, wutzi prasátko (Diefenbach, Goth. Wtb. II, 601), albánsk. huba hmyz m novoreck. m^movra^ (Stier, Ztschr. f. vergl. Spr. XI, 240), franc. coco vejce, normansk. jojo kůň, maďarsk. coca podsvinče, malorusk. Bosa vlk, Hioi^fl = polsk. ciucia pes, japonsk. mó (bučení krávy i název krávy v dětském jazyku; ve mluvě děvčátek vůl sluje mo-u — Pfizmaier, Sitzungsber. d. k. Akad. Wien 84, 76). Nezřídka i názvy vejce ozna- čují se ve mluvě dětské způsobem napodobovacím, přenášením na tento pojem onomatopoického Jcaka^ koko : nižegor. KóEHnbKa, koko, rja- zansk. KOKýiuKo, henneberg. g&ckel (Spiess, Fránkisch-hennebergische Mundart 6), maď. kukú^ normansk. coco, tirolsk. gaggele (sr. rovněž baškirsk. kukaj vejce — By^nroB-B, CpaeK. Cjiob. II, 158 — Sariqolí: kakká, zyrjansk. io/A, kižsk. a-kákan, kuskokvim. iti-kukak, votjack. kukej, bi- šarsk. kuhi, kjurinsk. kaká). Někdy se i stává, že pro snadnější poroz- umění onomatopoická slova dětmi dospělejšími slučují se s příslušnými výrazy, ve mluvě vzrostlých užívanými : hdschaf ovce, wauwauhund pes (Herm. Paul, Principien der Sprachgeschichte 191), dolnoněm. Im-koken kráva, titt-honken kuře = něm. piep-huhn a j. Jiné názvy zvířat sem příslušné jsou původu temného: pařížsk. coco kůň, malorusk. 6nnfl kráva (souvisí sotva asi s napodobovacím ftw), Ohhh tele, maďarsk. cocó kůii a j. Na označenou pojmu jisti" děti užívají často slabik am i ham (sr. str. 178), zvláště pak ve zdvojené podobě ham-ham a týmiže slabikami matky a chůvy pobízejí často děti k jídlu. O povaze onoma- topoické výi'azného ham nemůže byli žádné pochybnosti, jelikož zjevně napodobuje otevření a rychlé zavření úst; nepřidáváme se však k mí- nění De la Calle-ho, jenž mezi tímto ham a sanskritským aham (já) nachází obdobu spatřuje v něm „přirozený zvuk, jejž může vydati napolo-člověčí hrdlo vyhladovělé, vrhajíc se na svou kořist" („un gosier semihumain affamé au moment de s'abattre sur une proie" — Glossologie I, 229). V ahám dlužno odděliti am od ah, a táž slabika, jsouc původu pronominálního, jeví se tolikéž v nominativu druhých náměstek : tv-am (ty), aj-ám (on), ij-ám (ona), vaj-ám (my), jnj-ám (vy). 4. Slova v dětském jazyce užívaná — pokud ve zvukové stránce nejsou skrácena z jiných slov — z pravidla nemají žádné etymologie, nezavírají v sobě tedy původně žádného určitého smyslu, i jeví často toliko ráz inteijekcionální. Tak na př. marně bychom hledali jakékoliv důvodné etymologie pro slova hapati (padati — hap souvisí s ho^), a obojí výraz zavírá v sobě jakýs odstín interjekcionální, aniž se k urči- 266 Zvláštnosti dětské mluvy. tému významnému kořeni dá přivésti — ježto stř. h. ném. hupfen^ anglos. hoppan^ angl. hop, č. hupky a j. jsou toliko slova odtud odvo- zená), hajati (spáti — bezpochyby od haj^ napodobujícího zpév při ukolébáni — sr. slovinsk. hajati kolébati, bavorsk. haie kolébka, po- stélka z^ háiá — Schmeller I, 1021 ; heidn^ heielen zpívati, spáti), do- dati =: tatati (spáti), hačati (seděti — maďarsk. csiicsiil)^ čenčaný (hezký), dundati (ssátí), malorusk. ^aa (chladno, zima), lombardsk. litta-latta (houpačka), novořeck. xovxov (lahůdka, pamlsek), pařižsk. bibi (miláček, ženský klobouček), titi (uličník pařížský — gamin)^ wíni, niniche (zla- toušek), kašubsk. lili (malý, hezounký), litevsk. tite (hračka), estonsk. á'á (nečistota, výkal), franc. bimbelot (hračka), bavorsk. pě-pě (ošklivá, nepříjemná věc), švýcarsk. box)pe (hračka), kojbalsk. éeSe (malý, hezký), maďarsk. tiitii (voda), vogulsk. persk. nan (chléb), vladimirsk. ysa, yrbsa (mléko), kursk. aiosa (chladno, zima), slovinsk. gugati (houpati), bělo- rusk. 6y6y, 6y6a (jahoda, zrno, kulička), tulsk. rjazansk. juuul (dítě, ko- jenec), novgorodsk. Koica (nová košilka), livonsk. nana (nos zi: estonsk. niwa), něm. a-á (kakati), pipi (moč, močiti se), jukatansk. 6i6an (malý, maličký), japonsk. dada (mrzutý, zlostný — o dítěti), poppo (náprsní- ček, prsník — u dětí), unko (výkal), kirgiz. apá (chléb), altajsk. puhei (kolébka), čuéák (plénky) a j. 5. Různá slova v dětské mluvě jsou ze slov již stávajících skrá- cena, nabyla tím mnohem prostějšího rázu i přizpůsobila se ke mluvi- dlům i k výřečnosti dětí. Tak na př. malorusk. nai^n (prase) jest patrně skráceno z nopoca, npaca, rbi\h (kočka) z Komsa, sosa (vlk) z sojiicb = BOBKi zz (s odstínem napodobovacím, jenž zde ovšem jest toliko na- hodilý), česk. houbičky (sti-evíčky) z botičky^ pac^ pacička (souvisí s pá- čiti =z baciti)^ něm. wischéln (močiti se — sr. pissen i wetteravsk. uňs- tois machen =: mingere — Diefenbach, Goth. Wtb. I, 249), maďarsk. kacsi (ruka, ručička) z kée^ kdesi (koláček) z kalács, encore dítě skra- ciye v akko^ attendee v ata (De la Calle, Glossologie I, 235), bělorusk. »H»ca (oheň, svíčka) nepochybně souvisí s MceqB (páliti — sr. i polsk. gaga oheň), německé popo vzniklo bezpochyby zdvojením náslovné slabiky latinského podex, francouzské dodo {fairc dodo spáti) zdvoje- ním náslovného do- v dormir (sr. též starofranc. dodeliner ukolébati, franc. dandiner houpati, hejčkati, dada houpačka, koníček, dandin^ do- dais hlupák, angl. daivdle^ vlask. dondolare = milansk. dondá houpati, hejčkati). V Japonsku slovo anioki (sladký) dětí skracigi v amo^ am^ které pak ve mluvě děvčátek znamená „koláč**, týmže způsobem niru (kypěti, valiti se) v dětské mluvě mění se v nini a j. Zvláštnosti détské mluvy. 267 6. Některé slabiky a zvukové skupeniny jsou u dětí rozličných národů zvlášf oblíbeny a rozšířeny: tak ba, be, bo, pe označigí zhusta nepřyemné pocity, odporné dojmy, ošklivé věci, bolest a t. d. Sr. česk. bcbe (bolest), bubák, moravsk. babák = polsk. bobo = něm. popane (vestf. bdmummd, kymrick. btcbachu strašiti, lekati), řeck. ^a^ó (stra- šidlo, bubák — sr. litevsk. bubauH řváU, lat. bi^ere bukati), německ. bába (k němuž Grimm — D. Wtb. I — přirovnává litevsk. baba = „nicht mehr da"), tureck. bok, boch (ošklivá, odporná věc, výkal, hnťy), franc. bobo (malá bolest), normansk. bíbi (Duméril 37), sanskr. pápa (špatný), litevsk. pápa (rána na těle dětském — Geitler, Lit Stud. 101 ; Nesselmann — Wtb. 295 — uvádí slovo popa), bavorsk. pepeln (ca- care — Schmeller I, 377), malorusk. 6y6a (rána), slovinsk. btAa (bo- lest), maftirsk. biéba (šeredný, ošklivý), japonsk. baba (dětský výkal)^ sečuansk. bobola (býti nemocným). Naproti tomu: novgorodsk. pskovsk. 6o6a, 6o6ymKa (hračka), kursk. 6o6a, óoóaHbica (košilka). Slabik ba, bo, bu ve švýcarských nářečích v dětské mluvě zhusta se užívá : boppe (hračka), boppi (miláček), bubi, bubeli (knot, plamínek), bubéln (s ohněm si hráti), buebigeny bobizen (lehkomyslně kaziti, mařiti, rozhazovati), babeln, bap- peln (titěrkovati, piplati se, koktati), verbabelen (obžalovati, v podezření bráti), babbli (žvaUa, štěbetka — Rochholz, Alemann. Kinderlied und Kmderspiel 10—11). Cactty cece, čeče a podobné slabiky označují nezřídka příjemné pocity a dojmy: kojbalsk. čeče (hezounký, malý, ozdoba — Vámbéry, Etymol. Wtb. 33), turecko-tat. díidii, polsk. caca, česk. čačati, čača, čačka, čačaný, čenčaný, bělorusk. i^auáHKa (hračka, uchlácholení), ma- dársk. csecse, csecsés (hezounký, čisfounký), malorusk. i^aij^a. i^i^a (hezká věc, hračka), kalužsk. i^ai^a (poslušný, rozumný člověk), litevsk. cecele (hezká hračka =. polsk. čacko), permsk. čeča (hračka), irkutsk. čeča (slušně oděný člověk, pán — permsk. leqeHHTbca slušné se šatiti, fintiti se, rusk. qeqena fintilka, fiflena), franc. joujou (hračka — odnáší se bez- pochyby ke slovesu jouer), jukagirsk. čončón (sladký, cukr — Schiefner, Bull. hist phil. de TAcad. Pétersb. XVI, 249); japonsk. zeze (peníze) v dětské mluvě užívané vzniklo ze slova zeni (m čínsk. c^ién) zdvoje- ním náslovné slabiky; tureck. dzúdzúk (sladký, příjemný), čučún (host, cizinec — i j. „sladký" — Vámbéry, Prim. Cultur. d. turkotat. Volkes 78), díudie (ptáček, zvířátko, trpaslík), čeček, čiček (květina — vl. „okrasa, ozdoba" — „čenčaná**, odtud bezpochyby čečenské ziézag květina), mong. cecek (květina), čínsk. ce-ce (vyjadřuje obdiv, podivení, příjemné překvapení), malajsk. činčin (prsten, okrasa). k. 268 Zvláštnosti détské mluvy. Lařa, leh a j.: Chan^átsk. lila (loutka — sanskr. Ulá hra, zábava), pařížsk. louhu (miláček), loulotitte (zoubek), lólo (mléko), kašubsk. lili (maličký, hezounký — „aacKaxejiBHoe cjiobo** — ^hjioji. 3anRCKH XIII, 5, 6i), pcrsk. ZwÍ2, lolo (krasotinka, bajaderka), raalorusk. jorjojifl (košilka), bčlo- rusk. Jifljia z= polsk. litevsk. lála (hračka, loutka), sr. rusk. jieatjiTb (hej- čkati, mazlili se), skotsk. lillUu (ukolébavka), zyrjansk. hdukaitny (uko- lébati), nubick. lúlu lúlu hilu (^sagt die kindswárterin, um das kind einzuschláfern* — Reinisch, Nubasprache II, 106); tversk. jiibiH (dolejší čásf obličeje), dajack. lelak, finsk. lellu (rozmazlený, lenivý), charv. leU- jati, Ijuljati (houpati), tulsk. rjazansk. jiajih (kojenec), polsk. lidu^ lula^ lulač (spáti), rusk. jnojubicaTb (ukolébati), jiiojibKa (kolébka); slova tato co do kořene jsou patrné totožná s ném. ein-luUen m angl. to ItM (ukolébati — vlask. far la ninna-nanna) a j. Jiné příklady dětských slov: vlask. dondóla (hračka), malorusk. AHH;(HjiHH/(ftTH (houpatí) zz polsk. dyndač, dyndytyndač, rumunsk. a dan- dali, moskevsk. TOTóimcaTb (hejčkati) iz: tambovsk. TOTiómicaTb ; islandsk. teitr (koník — angl. tit koník, ptáček), skotsk. bah (tanec, hračka, ky- tice), dade (ssáti), daddle, daddlie (slintáček — angl. &í6), pippeti (lou- tka iz: vlask. pujňna, franc. poupée, holandsk. poppen hračka), niosk. /íy^^AiiTb (ssáti) = tambovsk. /^y^ójiHTb, permsk. hióhh (rty), nižegorodsk. xereuiKa (hračka), vlask. bubbola (hračka); španélsk. ccficeňo (tenký, hubený), bélorusk. nanKa (chléb), bavorsk. puppéln (spáti), pampel, pim- pel (močová trubice — Schmeller I, 391), dá-dá (radostný výkřik détí), zinzcln (mingere), malorusk. a^A^^ko („sosrpn surjiflAbiBaioii^e nsi Hocy y A*TeH**) = „strýček", estonsk. pipp (vulva puellulae), pissi (urina), japonsk. ania (slova toho znamenajícího „jeptišku" obecný lid užívá na označenou děvčátka — Pfizmaier, Sitzungsber. d. Phil. hisL Cl. d. Akad. d. Wiss. Wien 1878, 24), kašubsk. lola (hlupák), rusk. ryrajia (houpačka) zi: švédsk. gunga (Pporb, Maiep. jí^a Cjiob. h PpaMm. III, 40), finsk. TdékTcu (houpačka), maďarsk. gogó (ořech), gungó (košile), Jcoka (pačesy), polsk. hajta, hajtus (procházeti se), novořeck. xoxo (kaše), ja- ponsk. tetě (ruka), jaja (dítě — v nářečí mijakském — Pfizmaier, Sitzungsber. d. phil. hist. Cl. d. k. Akad. Wien 84, 79) ; v kalifornském nářečí okresu Santa- Ynez: eeče (dítě — Lucy-Fossarieu, Langues Ind. de la Califomie 19), v australských nářečích pappa (dítě, malý — bahba =. dětinský, dětský, špatný), ossetsk. dedertek, didindg (květinka), dudii (hezounký — toliko ve mluvě dětské — UlH^Hepi, 0c6thhckíc Tescrsi, San. HMnep. AicaA- IlayKi XIV, 35), dzydzdzyl (malinký); Dinka: nin (spáti), »/n (spánek — sr. bišarsk. nln zpívati, ukolébati, milánsk. ninin postel, Dětský jazyk. 269 vlask. ninnare spáti, novořeck. epirotsk. xcém vdri-vdvt spi — Boltz, Hellenische Sprache 137), Juba: tutu (malý), Kišé: totom (hlupák), Nagrandan: čiéi (malilinký — Squier, Travels in Cíentral America II, 316) — též slovo označuje i dítě; čorotegansk. nanejame (dítě), Kisé: imuh (mékký) ; zyijansk. hahny (spáti — v dětské mluvě), huhyla (stra- šidlo, hastroš), lála (slabý, opilý), lul, tuta, dlučCa (trpaslík — sr. maď. gyugye neohrabaný), mimos, monwt (hlupák), fatei (děcko), čipsnn (pí- štalka), čuče (skrček, capart), íuťan (houpačka, kolébka), iutny (houpati, kolébati); votjack. bubuli, huhyli (motýl; znamená nepochybně tolik co , tatíček* — sr. huho^ hiU otec), dydyh (holub — „dítko" — sr. dydy dítě, dívka), nuno, nuni (dítko), koky (houpačka), nunykoky (kolébka), mino (loutka, socha), čeci (med), šaška (květina); zyrjansk. čilny (cicati, čurati ; v dětských slovech sem příslušných a zřejmě povahou onoma- topoickou opatřených zračí se v nejrozmanitějších jazycích shoda velmi pozoruhodná, sr. zyrjansk. čila penis, dhimalsk. čičo moč, Vaju: čcče mingere = česk. čičati^ malajsk. čičeh penis iz: zyrjansk. čič, čuču^ persk. lur penis, tobolsk. hJ-phtb líti, irkutsk. qýpHTb močiti se, Dinka: čul zz penis, Kišé: čul penis, tasmansk. čulun vulva, archang. 'iHinATb močiti se, tatarsk. čyčmák cacare a t. d.). Činjadža: sususa (chlácholiti, hej- čkati dítě), dahomejsk. haha (bláto), dada (cacare), gaga (veliký), jojo (mladý), nana (špatný), permsk. Kára (dítě), zyrjansk. kaga (dítě), tas- mansk. kukkana (dítě) a j. Slova v dětském jazyku užívaná jsou ovšem z největšího dílu pouhá toliko rudimenta jazyková, jakési kusé počátky mluvy, mají však při tom všem velikou do sebe důležitost, poněvadž z nich často vy- tvořuji se slova, nabývající stálým užíváním platnosti obecné, sr. skr. lál (laškovati, hráti), alb. liúle (květina m novořeck. Xi}vlovdi\ řeck. xaxó^ (špatný), litevsk. didis (veliký), lotyšsk. Uls (veliký), skr. pápa (zlý, špatný), akavajsk. papá (zlý duch, bubák), rusk. Ao-K>Tca (dotíravosC), moubKa, jxejitflTB, MoqcHHTbCA (pitvořiti se, upejpati so), nana (chůva), angl. hooby (hlupák, hňup), něm. popanz^ česk. hejčkati (souvisí nepochybně s hajati), mong. bobi (hlupec), chjurkulinsk. waiva (květina), tur. tát (sladkost, chuf), tátli (sladký) a j. Z dětských slov utvořeny, jak již svrchu vyloženo, přemnohé názvy příbuzných, zvláště pak otce i matky ; k témuž pořadí slov patří však mimo slova výše položená ještě mnohá jiná, větším dílem na prostých slabikách ca, 2a, ja se zakládající i ob- dobným způsobem vzniklá: charv. čiča (bratranec, strýček). Mája: čič (bába), malajsk. íříí, čučti (vnuk), peruánsk. čučo (blíženec, dvojče; čaii dcera blížencova — Bastian, Ein Jahr auf Reisen 475), Bahing: 270 Détský jazyk. čača (vnuk), v jazyku Rankelův (araukansk. nář.) čačao (otec — též název dobré božské bytosti ~ Globus XXV, 280), bodeginsk. čačea (vnuk), kamčadalsk. čača^ čačka (otec), jukagirsk. čača (bratr), Adan- me : čače (můj otec — Zimmermann, Vocab. of the Akra lang. 459), čilsk. čtéču (bába),, Kiše: čuč (matka), Kusunda: čjači (díté), Kiránti: čiiéčué (dítě), meč-čha-čha-čha (dívka — Hodgson, Himal. Ethnol. 18), japonsk. čiči (prs, mléko — ale i otec), dSidSt (stařec), špan. chocho (vysl. čočo — dětinský stařec) ; albánsk. Ijalje (otec, starší bratr), dre- vansk. Ijalja^ Ijolja (otec — Meicyi^ift, OcraTRs as. IIojiaócK. Cjias. 6), Šam- bala : m-lala (má matka), čilsk. Ijalja (bába), mordvinsk. lalái (strýc) ■= estonsk. feřř, bulh. lélé (teta), rumunsk. léle (starší sestra), novořeck. hthi (bába), persk. tur. lála (sluha, vychovatel), špan. lélo (dětinský, hloupý), ostjack. jája (strýc), peruánsk. jaja (otec), v japonských ná- řečích jaja (matka), tarahumarsk. jeje (matka), japonsk. jaja (dítě), vlask. ajo nz špan. ayo (vychovatel — aya chůva), Kanuri : jaja (pra- bába), jajá (starší bratr), laponsk. aija (děd), džagat. čeče (matka), kirgiz. šese (matka — Vámbéry Čagat. Sprachstud. 7) a j. Z dětských slov pocházejí v různých jazycích, jmenovitě pak v afrických, názvy označující ústa i jazyk, sr. madekask. vava (ústa), Mandara: meme (ústa), Murundo: mombOy Gureša: nanbana, Penin: munu, Bagbalan : m'», bisajsk. baba (ústa — bíbig rty), Okuloma, Učo : bebe (ústa), Nfas : baba (ústa — bebe rty — Verhandel. van het Batav. Genootsch. XXX, 64), Negrito: řtifttt^r (ústa), Tjang: řofia (Morice, Rev. de Ling. VII, 360). Sem táhneme i špan. baba (slina — babosa hle- mejžď, slimák) z=. vlask. bava, franc. bave^ sicilsk. vava (slina, dítě — ^scheint ursprůnglich ein naturausdruck, das mit lallen — ^afidCsív — begleitete geifem der sáuglinge zu bezeichnen" — Diez, Etym. Wtb.' I, 59), bretonsk. babouz (slina). Žulu: uku-bibiza (slintati — „to slob- ber — taken from infants in teething** — Dóhne, Žulu Kaf. Diet. 26). Slova označiyící jazyk: Ankaras, Vůn: nunume^ Čuku, Gačága: nene^ Kabunga: neno^ Galunka, Gbese: nen^ Kóno: nenene^ Kisckise: nenji, Boko: nine^ Tepeguan, Eiriri: nunu, Mossa: nunena, Kussa: mime, Krebo: wwe. Parám: titep^ Bagrmi: čučú. Sem spadají nepochybně i mnohá slova, na označenou mléka užívaná, na př. Mampa: mmo (mléko), Biafada: manna^ Bálu: mbun^ Ndob: minju^ Kupa: nunu, Mandenga: nono (téhož slova užívá se v témž význame i v jazycích Bulom, Bambara, Nupe, Káro, Kandin, Haussa), Soso: nónona^ Devoi, Basa, Gbe: nm, Goali: ntmo, Joruba: ommu^ peruánsk nana, inback. mamel^ dakotsk. mama (znamená též Détský jazyk. 271 matku, kdežto jio^pa zz maso), kinajsk. mamaci (mléko), tepeguan. hibei, bibe (mléko), staroprusk. dadan (Fick, Beitr. z. Kunde d. indogerm. Spr. II, 210; rudan dadan kyselé mléko — Pauli, Beitr. z. vergl. Sprachf. VII, 215), skr. dadhi (kyselé mléko), Bodo: dúdú (mléko) zz Koch: dúdhj Dhimal: dúdhé^ Vaju: dudu^ činuksk. žarg. tutus. Abychom na jednom příkladě doložili význam i důležitost slov dět- ských, uvedeme zde několik slov, utvořených z jednoduchého Tca (zvláště pak ve zdvojené jeho podobě haJca). Již v názvech příbuzných kořenné ha dosti zhusta se vyskytuje (str. 252), zvláště pak vyjadřují se jím slova lichotivá; avšak téže slabiky užívá se, jak se zdá, neméně často v opačném význame, na označenou ošklivých věcí, nepříjemných i od- porných pocitův i dojmů, zvláště pak pojmu, odpovídajícího latinskému cacare a českému kakati. Na doklad stůjte zde tyto příklady: dánsk. kakke (cacare), nordsk. káká (cacare), islandsk. kukr (výkal), bretonsk. kachaj holandsk. kak (výkal), kakken (cacare) =z bavorsk. gacken^ gag- kéln (Schmeller I, 870), švýcarsk. gaggi^ gf^ggelh g^^gJ^^ angl. to cack^ dolnorak. gagerln^ gctggci („ausdruck fůr die entleerungen der kinder" — Hůgel, Wiener Dialect 64), něm. kacke^ kacken, tirolsk. gágl („excre- mentě kleinerer thiere" — Schópf, Tirol. Idiot. 168), lat. cacare (sr. i Cacus — jméno strašného obra, jehož zabil Herkules), stř. lat. cacca (kravské lejno), vlask. cacare, cacatura (záchod), cacatamente (pracně, klopotně), bretonsk. cacodd (prašivý), prov. cagar (cacare), řeck. xaxxi/ (výkal), xcbciy (zlé, neštěstí, mrzkost), xoxao}, xaxóg, česk. kakati, kákahus (zasmušilec), kákeš (starý tvaroh), kákánek (shnilý, starý sýr), lužick. kekac (cacare), polsk. kakač, kuku (rána, bolest), malorusk. icaRaTH, Raica (nečistá, zamazaná věc). Kyna (veš), pskovsk. tversk. KéicaTb (cacare), oloněck. KaKápyma (zmrzlý výkal), novořeck. xoxU (noční hrnek), franc. Argot: goguenot (noční hrnek), skr. gakrt, gakan (excrementum — uka- zuje k původnímu kak)^ irsk. kak („méchant" — Gloss. de Cormac du IX' siécle — Belloguet, Ethnogénie Gauloise I, 71), staroirsk. cacc (excrementum — cac gabhar kozí bobky iz: albánsk. kakerdia zz ru- munsk. kekerjecé — Stier, Ztschr. f. vergl. Spr. XI, 238; Windisch, Irische Texte 408), v jihoněmeckých nářečích gog, kok, gkg („ein viel- deutiges, etymologisch dunkles scheltwort" — Schaible, Deutsche Hieb- und Stich-Worte 17), skotsk. cackie (cacare), cacks (výkal zz kym- riek. ca^hu), geng, geing, gaingo (hnůj, kal), kačky, 5-X;e^A]| (cacare), gaelsk. cac (zlo, výkal), cacail (smrdutý), caca (nečistý, hnilý), bret. haeh^ kelt cacha (cacare) zz bask. kakaua, gadhael. cacta, cachta (hlad), chald. kach (plivati), franc. caca, cacade, cagou („schmutz- 272 Dětský jazyk. kitlel* — Dicz, Eiym. Wtb. 004; franc. Argot: cagon =: „voleiir soli- taire" — Lor. Larchoy, Argot Parisien 69), nonnansk. cacouard (ne- mocný, neduživý — Duméril 55), caqueux (špatný nůž), runiunsk. goga (obluda, zlá žena, potvora), litevsk. keik4i (klíti, proklínati), Jcekše (smilnice, nevěstka), kenJcti (škoditi), kanJcá (muka), sanskr. knňkara (špatný — bez dokladů), lakonick. xáxxoQ (malík), afghansk. kakar (ne- čistý, zamazaný), arménsk. khakor (kal, výkal), zend. kaqorrdha {kaqe- redha — zlomyslný), st. prusk. kaukni (bésové, zlí duchové), cawx (kavk^s ďábel — Pauli, Beitr. z. vergl. Spr. VI, 430), špan. caca (výkal, hnůj — označuje též „chybu": descubrir la caca odkryti, najíti chybu), caco (bázlivý), persk. Aé'*? (výkal), persk. tur. keke, persk. kekeh (fi! hanba!), estonsk. áka (nečistota, výkal) =: bretonsk. acA, each (excrementum ; sr. rovnéž sanskr. aka bolest, hřích i zendsk. aka zz, špatný, zlý; výklad slova z a z= ne -f- ka = radost zakládá se na vymyšleném význame slova ka, jenž žádným dokladem není stvrzen), japonsk. aka (špína, nečistota — sr. Pfizmaier, Sitzungsber. d. Phil. hist. Cl. d. Akad. d. Wiss. Wien 1878, 12), ai*absk. 'aky („abhorring, voiding excrement for the first time** — Richardson, Diet.), '/Ay (excrement), estonsk. kakka (nečistý, zamazaný, špatný), knkhama (cacare), káklenui (hašteřiti se, vaditi), íinsk. kakka (výkal), kakara (hrouda), laponsk. gakker (výkal, bláto), mordvinsk. kakán (cacare — Donner, Vergl. Wtb. I, 7), nia- ďarsk. kaká (výkal), kakal (cacare), rusk. prostonár. y-KóJcaTB (zabiti — slovo souvisí snad s KOKaxb tlouci — hl. jedno vejce o druhé), Joruba: kaká (násilný, tvrdošíjný, špatný), tureck. kakymak (zlobiti se, hněvati, posmívati), kogiúumak (viniti, utrhati na cti), jukagirsk. kukúl (ďábel, čert; hihdginantaju proklínati— Schiefner, Bull. hist. phil. de l.'Akad. Pétersb. XVI, 247), tungusk. kokadák (zkáza, záhuba), kokán (smrt), kinajsk. kakiš (zloděj), mong. chachar (nečistý, ušpiněný), irkutsk. xaxpa (nečistotná osoba), v cik. nár. (v Bukovině) chochamm (lhář, šibal — Miklosich, Denkschr. d. phil. hist. Cl. d. k. Akad. d. Wiss. Wien. XXV, 23), chochav (klamati, šiditi), u skandinávských cikánů: kokka (lháti — Miklosich, Denkschr. d. k. Akad. d. Wiss. Wien XXX, 408; slova tato lze však i vysvětliti z onomatopoického ch^cJux = chacha smáti se), chjurkul. kach (bázeň, strach), Grebo : kuku (špatný), anamsk. kah (ve- renda — „vox inurbana" — Taberd, Diet. Anam. Lat. 39), i"w (id. — Taberd 89), tibetsk. kaká (výkal — „ein ammenwort* — Jaeschke, Tib. Wtb), mandžursk. koka (nečistota, výkal — v dětském jazyku), síamsk. iai (vyplivnouti, zbytky), futunsk. káká (podvodník, šibal), kanursk. de-gaga (cacare — Koelle, Kanuri Engl. Voc. 279), uigui*sk. kokuz^ ku* Náméstky první osoby. 273 kuM (bídný, nešfastný, utrápený), japonsk. kaki (zlámali, uraziti), kahe (býti zlámaným, ubývati, nedostávati se; c^ki-ga koketa měsíce ubývá, měsíc počal ubývati), kakoči (utrápený, snmtný; naproti tornu kakke ^vodnatelnosf" sem nespadá, jsouc přestrojeno z čínského kio-k^i „vzduch noh*); altajsk. kakši (naříkati, hekati — By^íaroBt, CpapH. Cjiob. II, 19), tureck. keke (jpíchnutí vosy nebo včely — By^aroBt II, 131), kirgiz. kek (msta, zloba), Saho (v Africe) : kakala (utrhání na cti, kleveta — Reinisch, Ztschr. d. d. morg. Ges. XXXII, 449), havajsk. ku-keku (zu- řili, zlobili se), ha-kaka (hádati, hašteřiti se), peruánsk. aka (cacare — akak cacat), aka-aka (míti béhavku), tarahumarsk. gueke (bláto, kal — Murr, Nachr. v. versch. Lándern 357), sečuansk. kaká („to ov(*rcome a woman and hold her down for an evil purpose" — Brown, Secwana Vocab. 37), kekeca (zhoršiti), kako (lež), koko (zrada), ostj. samojedsk. kága (mrlvec), koka (stará mrtvola), kamassinsk. kaksa (zlý — Castrén's Wórterverz. aus d. samojed. Sprachen 180), Bonin: kakke (nemoc — Annales de TExtr. Orient II, 76), Kišé: kakal (lháti, ničema), kog (býti nečistým, zamazaným), zyrjansk. kakainy (cacare), kekést (nehoda, ne- štěstí; kekesíitny škoditi), kokoveňa (podvodník), votjack. kckatyny (uškrtiti); v PolyTiesii kakini označuje ničemu, jenž zákonních přcd- pisův nezachovává (^schlechter kerl, der das tabu brichť* — Bastian, Die Vólker des óstl. Asien VI, XII), dahomejsk. gogó (zadnice), ostjack. kak^ koket (prašivina). Náméstky první osoby. Původ náméstek, o nichž níže na svém místě podrobněji pro- mluvíme, podnes ještě není náležitě vyjasněn: náhledy v ló příčině pronesené v rozličných směrech velmi povážlivě se kolísají. Mnohé tvary sem příslušné byly dříve samostatnými významnými slovy, so- ti-ely však během času stálým užíváním původní svůj ráz, podstoupivše i jinak ve zvukoslovné stránce nezřídka značnou pohromu; jiné však tvary badatelé podnes nikterak nedovedli vysvětliti ani ze slovesných kořenův, ani z jiných významných slov. Ovšem pronáší Schleicher (Compend. * 642) mínění své na ten smysl, že kořen náměstky pr\™ osoby v indoevropských jazycích mo jeví se býti totožným se sloves* ným kořenem ma „měřiti, mysliti", pročež Já'* =: ^myslící"*; odtaže- ného pojmu Já" dle mínění Schleicherova v prajazyku nestávalo. Než máme zde jeden z těch dosti četných příkladů, z nichž jasno viděti, že srovnávací mluvnice indoevropských jazyků není s to, aby platné Č. dtrd: Z oboru Jazykozpyta. 18 274 Náméstky první osoby. rozřešila veškeré důležité a spomé jazykozpytné otázky, a že obecnějH srovnávací hledištč, obracející zřetel i na jiná odvětví jazyků, při vět- ším rozhledu poskytuje více naděje ve spolehlivé výzkumy. Výklad Schleichei-ův, ač nikterak neuspokojuje, mohli bychom přece v jisté míře připustiti, kdybychom jej obmezili jazyky indoevropskými ; avšak týž výklad pozbývá veškerého významu, pakliže povážíme, že ma i ko- řenné m (a rovněž i srodné n) jakožto charakterní příznak první osoby se řídkou důsledností se vyskytují v nejrozmanitějších jazycích, jmeno- vitě pak čudských, afrických i amerických. Ježto v těchto jazycích ne- stává žádného kořene ma, znamenajícího „měřiti, mysliti", a žádný národ si nevypůjčuje od jiného názvů pro osobné náměstky, tu ne- můžeme nepřiznati se, že podle našeho smyslu výklad řečený málo váží. Kdokoli v oboru jazyků širšího nabyl rozhledu, nemohl nespozo- rovati podivuhodné shody nebo příbuznosti u výrazech pro první osobnou náměstku v četných jazycích mezi sebou naprosto nepříbuz- ných. K této pozoruhodně srovnalosti i někteří badatelé přihlédali: o ní zmiňuje se B. Můller (Orient u. Occid. II, 329), Hupfeld (D. M. Z. IX, 423), jenž náměstky pokládá za „objektivní výkřiky* a klade proti nim protivou mezislovce jakožto „subjektivní výkřiky", Pott (Etym. Forsch. I, 59 — 60), dle jehož mínění řečený výjev záleží v „sou- měmějším povzbuzení obecné lidské přirozenosti'*. Výrok tento poně- kud nejasný Pott (Záhlmeth. 132; ZUchr. d. d. morg. Ges. XXXIII, 29) podrobněji vykládá v ten smysl, že „pronominálné m zavřením rtů pů- sobením zvukové symboliky vyobrazuje velmi případně vztah ku pod- mětu mluvícímu" ; rctnice m dle mínění Pottova ukazuje velmi příle- žitě k osobě mluvícího, jakož pak týž náslovný zvuk vyskytuje se ve výrazných řeckých slovech fthir (zavříti ústa) i fir^áv (ssáti). Pozoru- hodné užívání charakterního w na označenou první osobné náměstky zjevně ukazuje k tonm, že táž výrazná hláska v témž význame přichá- zela již za starodávna i vznikla bezpochyby podobným způsobem, jako slova v dětské mluvě užívaná. Retnice m náležela nepochybně k prvním vznikajícím zvukům lidské mluvy a záhy, aniž ještě nabyla určitého významu, byla obrácena na označenou mluvící osoby. Takému aspoň výkladu zdá se, že nasvědčují veškerá téměř hlavní odvětví jazyků, v nichž w (n) ukazuje se býti základným živlem první osobné ná- městky. V indoevropských jazycích kmen sem příslušný jest ma^ mc, vy- skytující se vpádech nepřímých: skr. mu-ma (gen. — pitá ínaina=i otec můj — dosl. pater mei), mám (accus.), zend. mana (gen.) = staro- Náméstky první osoby. 275 persk. mana, řeck. noř, fié, lat. me (dat. mihi = skr. mahj-am\ vlask. mí, špan. mi, port. mim, rumunsk. mie. franc. moi, me, gotsk. meína (gen.), mík (acc), aiígl. me, švédsk. mig, st. bulli. ueNc (gen.), uiNt (dat.), pl. MU, litevsk. mayi£. (acc), man (drevn. waweí dat.), bretonsk. me (gen achano-mé), irsk. me (nom. — dřevnější tvar mi), persk. mew (ssemnánsk. mun)\ v jazycích neindoevropských : laponsk. mon já — podivuhodná je shoda laponských tvarů mokům se mnou, tohim s te- bou, sohum s sebou s latinskými mecum, tecum, secům — (sr. Possart, Lapplánd. Gr. 46), votjack. miinam, cuv. mota, eeremisk. minín, madarsk. én (místo *em — charakterně m jeví se ve množném čísle mi =. my a v podobě koncové hlásky jakožto náměstky prisvojovací: afya otec, atyá-m otec můj, kert zahrada — kerťem zahrada má), tureck. ben (já — místo men, sr. háhd otec — háhíUm otec můj ; mn. čís. hiz my — ale hábá-miz otec náš), mongolsk. i tungusk. hi (já — pravý kmen mi jeví se v pádech nepřímých : mong. gen. minu, tung. acc. mine, dat. mindu, abl. minduk; nm. čís. hu my, ale dat. mu-ndu, acc. muneve), finsk. me, mina, estonsk. ma, minna (nm. č. meie my = finsk. me), zyrjansk. gruzinsk. mc, kazikum. ma (já), juraksamoj. maň, tawgysamoj. mannang, ostj. samoj. man, m^t, Voloí': man, Bagrinmia: ma, tas- mansk. mana, Ako: 7no, emmi, Ašanti: emi, mi, Ilaussa: ni, basksk. ni, Mandana: mih, Assiniboin: meiá, Omaha: nih, Osedž: nic, Pima: ani, Bonari: nunné (já), amau (my — Ausland 1875, 723), etsk. (v jižní Amer.) moin řjá — Bastian, Ein Jahr auf Reisen 171), ajmarsk. naja, aethiopsk. ana, Kabenda: minu, Galia: ana, ayn. Basa: 'mo, Grebo: mo. Km: mona, Bedža: ane, Saho: ann (já — nanu my), Dankali: eimu, Bilen: ana, Mába: am, Fulfulde: mcng, ajmarsk. na, Odžibve: nin, Kri: nita, Mikmak. nil, delavarsk. ni, mexick. ne-vatl, ne (jakožto předpona u slovesa ni, a u podstiitného no: ni-nemi já — žiji, no-čiči můj — pes), Kahita, Korá: ne, Pima: ani, Tepewana: ane, zapotek. naa, Močika: moin, iten. miti, Wašteka: nana, Kiče: in, athapask. nuuni (my) zz Kinai: nanna; v otomském jazyku slovesná předpona první osoby: ma-, v Mazahua mi-. Týž charakterní znak zavírá v sobě i předpona první osoby jednotného čísla ve mnohých afrických jazy- cích: ma- (Gio, Celana, Opanda, Bajon, Banjun, Boko, Bagrnii, Haussa, Mbe, Jasgua), me (Anfue, Mose, Koama, Basa, Bálu, Ekamtulufu, Mo- meivja, Jala, Alege, Penin, Bute), mi- (Ndob, Gurma, Iheve, Kánmku, Hám, Puló), mo- (Akft), mu- (Bode), man (Kanjop), mara, mbara fMan- denga), na (Vei, Isuvu), na (Basa, Igala, Kra), we (Njamban, Basa), ni (Filham) a j. S podobnými charakterními příponami setkáváme se 276 Význam onomatopoie. i v čudsko - tatarském odvétví: mad. láťom (vidím — vztahuje se k určitému předmětu), tureck. múa-r-ym (rozumím) a t. d. S poslední kategorií zde vytčenou zavírá se materiál, jenž — mimo slova způsobem onomatopoickým i z mezislovcí vzniklá — v tésné stává spojitosti se zvukovými útvary, za prvotných i nejstar- ších dob jazyka užívanými. Jak z pi-votin onomatopoických i inter- jekcionálních jazyk dále se vyvíjel, jaké podstupoval proměny ve zvuko- slovné pHčiné, jak kořeny šířením větších a větších nabývaly rozměrů, jak pojmy odtažité vznikaly ze srostitých, v jakých rozměrech i jakým způsobem veledůležitý přechod významů měl místo i jak dlužno vy- světliti původ a vývoj tvaroslovné části jazyka, o tom promluvíme ve druhém díle, jednajícím o vývoji jazyka. Zmíníme se tu ještě v krát- kých slovech o významu onomatopoie za pozdějších dob vývoje ja- zykův a uvedeme stručně úvahy i závěrky, z pořadí slov výše polože- ných vycházející i k otázce o původu jazyka se odnášející. Důležitý význam, jenž onomatopoii za prvotných dob vzniku lid- ské mluvy přísluší, za dob pozdějších, v nichž vývoj jinými směry i na jiných základech se nesl, v původní platnosti ovšem žádnou měrou nemohl se udržeti, ba nezřídka po jistou míru i naprosto bral za své. Avšak s tím se vším onomatopoie ani za dob pozdějších, ba ani za našich dob jistého významu nepozbyla. Že tomu tak, dějiny novějšího vývoje jazyků výmluvně stvrzují. Podmínky prvotného tvoření slov i nyní ještě v jazycích stávají, ba nikdy vlastně docela ani nezanikly, byt i tvořivost lidská během času obrátila se na jiné obory. Onomato- poie netoliko za novějších, než i za našich dob stále ještě přičiftiye ke tvoření nových a nových slov, jevíc se zvlášf u primitivních ná- rodů mocným tvořivým faktorem řeči a jsouc i v našich jazycích, jmenovitě pak v rozmanitých jich nářečích překvapující hojností slov zastoupena; zvláště rozličné pohyby a zvuky, jak člověkem, tak i bez- životnými předměty vydávané, označují se množstvím napodobovaclch výrazů. Z četných umělých, strojených i umluvených jazykův, které vznikly za dob historických, ani jeden — nevyjímaje ani jediného zlo- dějského jazyka — nemohl býti s to, aby se vyzul z mocné její působ- nosti. Tam, kde ze zanikajících starých jazyků příměsí nových, mnohdy jinorodých živlů vynikaly jazyky nové, nacházíme obyčejně hojnost onomatopoických slov, tak na př. v jazycích indických, které od san- skrita bezprostředně se vedou, v angličině, v jazycích románských a t. d. O těchto praví nejdůkladnější jich znalec Dicz: „Dem naturausdruck als bildungsmittel der neuen sprache ist koin zu weites feld einzu- Onomalopoie v žaivonoch. 277 ráumen . . . doch hat dieses máchtige bildungsmittel hier wie ůberall reíchlich gewuchert* (Etym. Wtb.* Vorred. 19—20). K nordskýni ono- matopoickým slovům pozdé vzniklým (braml hluk, šum, bnmbl resonan- tia, hvisl ^gewisper" a j.) poukazuje Bahder (Verbalabstracta in d. germ. Spr. 150 — 151). Nazývají-li nékteří badatelé (s Herderem počí- naje) jazyk hebrejský proto primitivním, že v něm působení přírody na zvukové útvary ješté jasno a snadno poznati a stopovati (Ley, Ztschr. d. d. morg. Ges. XX, 181), tož podobný výrok platí s vétším ješté právem o četných nářečích arabských i o jazycích afrických. Černoši posuňky i napodobovacími zvuky velmi zhusta dodávají svým slovům i popisům větší výraznosti. Tak o černoších kmene Sotho praví Endemann (Ztschr. f. Ethnol. VI, 35): „Popisují-li něco, užívají pro znázornění věci také napodobování; praskot biče napodobují luskajíce prsty a mlaskajíce ústy; napodobují prostředkem zvuků cval koňský, founění nosorožci, vrčení a řev lví . . ." V jazycích umluvených, stro- jených i zlodějských nacházíme také množství slov původu napodobo- vacího. Tak v angločínském žargonu (Pidgin-English), jehož v čínských přístavních městech Číňané a cizinci, zvláště pak angličtí a američtí námořníci užívají za jakousi lingua franca: čau-čau (tlachání, žvastání, štěbet — ale i jídlo, pokrm), kau-kau (velmi se zlobiti, láti, zlořečiti), hobMy (šum, hluk), čin-čin (pozdravení, poklona — slovo vzniklo ovšem z čínského ciw, avšak s příměskem napodobovacím, sbližujíc se s anglickým chitchat), harhly (hluk, rozmluva — angl. lahble — u vídeň- ských zlodějů harlen mluviti, pleskati, které snad souvisí s franc. par- ler)j hO'hopy ho-hap-ki (píti). V tak zvaném kreolském jazyku, jehož užívají černoši na dánských ostrovech v západní Indii : paťpat (kachna), gurru-gurru (hrdlo — Pontoppidan, Ztschr. f. Ethnol. XIII, 134). W afen- skéni jazyku, jímž mluví ruští kramáři a který na díle zahrnuje v sobě i různá slova z domácího jazyka zlodějského: rpoMaiPB, rpoMa;i(B (vůz — Diefenbach, Beitr. z. vergl. Spr. IV, 340), rpaxóarB (déšf), motoki (ko- cour), MRTaci, meMoiypa (kočka), cKpú»cH (zuby — rusk. cRpeaceraTb skří- pati), rpauóHiiHi^a (mlýn), *0Ká (šňupavý tabák — *omHima tabákovka), xnŘjxasrb (ústa — řeck. ^a^*'*'^ zívati), KypbecKa (píseň), cRpeóHH (střevíce), cspinora (dvéře). Různá onomatopoická slova přicházejí rovněž v činuckém ná- řečí, v severní Americe podél severozápadního pobřeží užívaném. Tento jazyk či spíše žargon — podivná to směsice různorodých živlův i zjev dosti pozoruhodný — vyvinul se z obcování i obchodního spojení Evro- panů s tuzemci tamějšich stran. Hlavním jeho základem jest jazyk či- 278 Onomatopoie v jazycích zlod^ských. nucký, z části i řeč Čehalisův, ostatní jeho živly zakládají se na po- divné směsi slov anglických, francouzských a španělských; mimo lo v něm přicházejí i různá samostatně utvořená slova původu napodo- bovacího. Materiál tohoto podivného jazyka je sestaven v Hor. Hale, Unit. Stát. Explor. Exped. VI, 635 — 650. Napodobovací slova sem spa- dající, ku kterým zde jediné máme zření, jsou: híhí (smáti se), hihU lema (hráti — v karty), čikk-čikk (vůz, trakař), klapp (najíti — sklep- nouti"), kloč^kloč (ústřice — ježto se „rozklepávají** při otevírání), mus- mus (kráva — man-mus-mus býk, vůl), pišpiš (kočka), 2)uh (stříleti), skakairk (jestřáb), smokk^smokk (jeřábek), tin-tin (hudba), tum-ium (srdce — od tlukotu tak zvané ; sick-tum-tum hoře, zárnmtek — sick = nemocný — vzato z jazyka anglického), tvawa (mluviti, jazyk), tcaugh' waugh (sova — Schoolcraft, Ind. Tribes V, 548—551). Jazyky zlodějské, jakkoli ve zvukové stránce úmyslně překruco- vané i po mnohá století z větší částky na základě metaforickém zbu- dované, vyznačují se nicméně jakousi soustavností i zahniují v sobě hojnosf slov napodobovacích, buď samostatně vzniklých, bud na zá- kladě slov, v jazycích domácích s odstínem napodobovacím užívaných. Začasté onomatopoický význam jednoho slova přenáší se na druhé. Některé příklady z různých zlodějských jazykův evropských s dostatek vystihnou povahu napodobovacích slov sem příslušných. Slova v české hantýrce užívaná: hatahera (mluviti), bronkes (zlý — slovo to dostalo se i do mluvy vídeňských zlodějů: hrauges zlý, zlostný, rozhněvaný), břcšták (učitel), bouchora, klepárna (stodola), cýpavka (husa), hihihi (monstrance — slovo napodobuje lísměšně kněžské požehnáni), křaca^ pín (dítě), praskavá (krinolina, sukně), putina (kocour), řchtavý (řetěz, okovy), supovat (spáti — str. 170), skřipka (hudba — rusk. cicpHnRa housle), tipan (krocan). Vlask. cuccio (pes), flmdo (nos — „flétna"), španělsk. uhdó (nuv.utý, zlostný — Pott, Zigouner II, 40). Slova u ně- meckých zlodějův užívaná: huhing (husa — slovo vzniklo bezpochyby z cikánského souznačného papin\ gachcne (slepice), hrctzen (okovy), bminmen (seděti v žaláři), sclniorren (žebrati), zwackling (kývnutí, po- kynuti, mrknuti), piklwg (hřebík — od ^)řiA', bikk zatloukati), bimbam (zvonek, žebřík; poslední význam povstal vtipnou narážkou na hu- dební škálu neboli stupnici, po níž hlas jako po „žebříku* stoupá a padá; z téže příčiny i čeští šibalové nazvali žebřík zpěv(íkem\ krach" ling (zub), frararum (pošta — Pott, Zigeuner II, 24; slovo patrně na- podobuje zvuk trubný), brummerJing (vosa), trallarum (trakař — napo- dobuje drnčení), miavert (kočka), bambel (zvon), iikkert (hodiny, zvon). Onomatopoie v jazycích zlodějských. 279 Slova ze mluvy anglických zlodějů (Cant): chinJc f peníze — „cin- kající"), clapper (jazyk — „klapající"), crap (cacare — slovo přetvořeno z crach prasknouti, puknouti), croak (umříti — „krokati** — „from the gurgling sound a person makes when the breath of life is departing" — Slang Diet), crunch frozbiti, rozdrtiti — angl. crush)^ griddler (osoba, která z paměti na ulici něco zpívá neb odříkává), tinkler (zvon, zvo- nek), tomtom (bubínek), harker (bambitka — „štěkající** — sr. „I háve my barkers with me* — „mám své bambitky při sobě" — Bulwer, Night and Morning 172; „they are nevěr without barkers and sla- shcrs* — „nebývají nikdy bez bambitek i tesáků" — W. Scott, Guy Mannering II, 97; obdobným přenesením významu bambitka v han- týrce sluje šténé)^ rumbuniptious (pyšný, nadutý, drzý, vyzývavý), rww?- bustiaus (nadutý křikloun, hulákající — Pott, Ztschr. d. d. morg. Ges. XVII, 416); ve starší mluvě zlodějské: crashing-chefes (zuby), ding (bíti); v Rhyming-Slang: ding-dong {piseii, zpěv — Slang Diet. 1873, 366), Parliamentary Slang: growler (kočár — „vrčící" — Slang Diet. 49). Onomatopoická slova z jazyka francouzských zlodějův (Argot): ÍHxrbot (kachna — bnrboter štěbetati, knáchati), beuglant (vůl — „bu- čící"), clabaud (pes — sluje též tambonr: roulement de tambonr psí štěkot), happin (pes), metdard (tele), crícri (cvrček), flafla (ozdoba, šperky — „allusion aux claquements de fouet" — Lorédan Larchey, Dictionnaire de T Argot Parisien 138), dringtie (běhavka — mor. dři- Bdačka\ birlibibi (hra v kostky i ořechové skořípky), bouffarder (kou- řili), bouisbouis (loutka — „emprunté par onomatopée au cri de Poli- chinelle, quand il appelle des spectateurs" — Fr. Michel, Études sur 1' Argot 67), bayafe (bambitka — starolanguedocké slovo, které zna- mená „foukající"), branque (osel — „imitant le cri de Tane** — Lor. Larchey 62), coimc („explosions criardes des inslruments a venť* — Lor. Larchey 73), proute (prd, žíiloba), prouter (zlobiti se, žalovati), pif (veliký a tlustý nos, fniák), brimborion (okrasa, ozdoba — sr. uží- vané v obecné mluvě sloveso brimbrd^r břinkali, cinkali), ploynbe (ho- dina — „le bruit grave ďune soimerie de grosse horloge" — Lor. Lar- chey 199; douzt plombes crossent z= bije 12 hodin), plomber (bíti, tlouci), papotte („table ďhóte, ratatouiUe" . . . „onomatopée rappelant le clapo- tement des mets placés sur le feu* — L. Larchey 203; slovo může však i býti zdvojeným tvarem prostého pot hrnec), pouffiace (nečistotná ženská), puff (bankrot), bucher (bíti, tlouci, práskati — sr. česk. Aom- chaii^ něm. pochen), craqnelin (lhář), cric-^croc („za tvé zdraví!" — slovo napodobuje cinkot sklenic), fafiot (bílý, velmi tenký papír), faffe 280 Onomatopoie v jazycích zIod(^'8kých. (papír — co je lehké, co snadno „sfouknouti"), fonfé^ fanfiére (tabá- kovka), fanffe, fonfe (šňupec — „simulent bien le reniflement du pri- scur" — L. Larchey, Argot Parisien 6), toquante (hodinky — ,toc-toc de la montre** — L. Larchey 228), patapout (tlustý člověk, břicháč), fric-frac (vlomiti se do domu, dobývati se někam — slovo souvisí ne- pochybně s fracas třesk), frou-frou (šust šatu hedvábného, hlavní klíč), gargue^ gargoine (ústa — řeck. yanyaQióv hrdlo, chřtán), gauáler (zpí- vati), graillonner (nahlas mluviti — výrazu toho užívá se zvlášf o uvě- zněných zlodějích, kteří oknem rozmlouvají s druhými zloději, opodál se nacházejícími; grailler vyjadřuje křik vraní a stračí), ghu-glau (na- lévání vína), piaf (hrdost, pýcha, domýšlivost), rigoler (smáti se — vzato ze starofranc. — sr. česk. řehtati\ raulotte (vůz), taf^ taffetas (úzkost, strach — dle starofranc. pořekadla: „les fesses luy font taf taf^ — strachem se třese, velmi se bojí" — Fr. Michel, Études 391), trac (strach), tralala (šperky), tarahate (kHkloun, křiklavé dítě), soufflei (podex — „měch"), tamtam (třesk, hluk, šum — „fracas prémédité* — L. Larchey, Argot Parisien 226), paf paffe (označovalo v předešlém století kořalku, kapku: «n coup de paffe — Vadé 1758; une goutte de paf — L*Écluse 1756), trantran (chůze, krok, pochod — ze starofranc. jazyka, v němž již v 16. století přichází slovo trantraner: trantraner le cor troubiti, hráti na troubu), trottoir (tlachání, žvastání — starofranc. trottouer tlachati, klábositi — sr. rusk. TapaxopHTB =: trátořiti), piatir-piau (pěší voják — názvem tímto vojáci proto byli poctěni, že na venkove kradou sedlákům slepice zz „ils font main basse sur les poules du paysan, qu'ils attirent en imitant leur cri" — Fr. Michel, Études 323; bezpochyby za touže příčinou i v hantýrce voják sluje slepička, slepice). Obor slov onomatopoických výmluvně tomu nasvědčuje, že i sou- dobé, vysoko vzdělané jazyky našeho plemene nikdy nepřestávaly tvo- řiti si nových slov. V četných nářečích hlavních evropských jazyků vy- skytuj(í se veliké množství napodobovacích slov, vyjadřujících rozličné zvuky nebo pohyby — sr. na př. severofrisk. tUiitin, bruúsin, húiUin (hulákati, výti), núilnin, piipifi^ ringlin an skringlin, dompin an stompin (dupati a šlapati — Johansen, Nordfries. Sprache 59) a j. Přesné etymo- logické srovnání nmohých příslušných sem slov se slovy za starších dob užívanými nebo v jazycích příbuzných se vyskytujícími bylo by mnohdy nesnadné, ba někdy naprosto nemožné. Rozebírajíce nynější lexikúlnou zásobu nejvyvinutějších indoevropských jazykův i přirovná- vajíce ji ke starší zásobě historicky nám známé, přesvědčíme se, 2e v každém jazyce po vyloučení z něho starších i novějších slov, jedno Onomatopoická slova za pozdějších dob vzniklá. 281 druhému odpovídajících, pozůstane velmi značná částka, jichž ani ne- odvedeme od kořenů dřevního jazyka, ani nevysvétlíme jakožto slova z jiných jazyků vzatá. Větší ještě měrou přesvědčíme se o tom, při- hlédneme-li tolikéž k nářečím. Ovšem naše nezpůsobnost vyložiti pů- vod takých slov na díle zajisté i v tom záleží, že písemné ucelovší pa- mátky jsou na mnoze nedostatečný, ba mnohdy i s velikou hojností obsahu nemohou zavírati v sobě všech slov v jistou dobu užívaných ; něco v té příčině váží bezpochyby i nedokonalost našich vědeckých závěrků v, úsudkův i kombinací, než přes to prese všechno o mnohých slovech nemůžeme se nepřiznati, že sotva asi kdy bude možná sloučiti je s příslušnými slovy za dob starších užívanými buď na základě zvuko- slovného jich vývoje, buď prostředkem obdoby, v jazycích mocně pů- sobící. Není tudíž na jiném, než předpokládati, že taková slova vznikla za dob novějších, a to naskrze samostatně, a žo i tyto doby nepozbyly způsobilosti tvořiti si slova docela nová. Pročež důvodně podotýká Lor. Larchey (Argot Parisien 63) u slova bricobracologie (vetešnictví): ,une infinité des mots sont fabriqučs touš les jours par le meme pro- cédé que ce laborieux néologisme". Vzhledem k theoretickému odůvodněni onomatopoie jakožto zá- kladu prvotné lidské mluvy povaha slov zde vytčených má velikou do sebe důležitost, jelikož tato slova, jsouce vznikem a významem téměř vesměs rázu napodobovacího, zřídka interjekcionálniho, nejčastěji ozna- čuji šum, křik, rozmanité zvuky a všeliké pohyby i původem svým při- pomínají tvoření prvků lidské mluvy, byf i mezi zvukovými prostředky a ůtvarností slov tehdejší a nynější doby byl rozdíl ohromný. Na do- klad stůjte zde některá německá slova, jichž z lexikálně zásoby star- ších dob žádnou měrou nelze odvoditi, ježto nejstarší z nich, nakolik z památek možno souditi, spadají nanejvýš v poslední doby střední hornoněmčiny : rappeln^ rascheln, rumpeln^ schmetteni^ schivirrm^ sar- ren^ prusten, plumpsen^ schlahhern^ schlampen^ schlampampen^ schlockern, strullen^ hlautzen^ puppeln^ flinderny fUrrefí, flarren^ hampeln, holpern^ Matschen^ klimpem^ klirren^ knarpeln. knuffen^ krakeln^ nmnkeln^ pfu- schen, pimpéln, bumpem, plaudern^ dudeln, flartschen^ hdtschéln (podobá se k česk. hejčkati), klabastem, klachel^ quitschen^ watscheln^ schrill (sr. Herm. Paul, Principien der Sprachgeschichte 187 — 188). Onomato- poický ráz slov zde položených jest patrný i potvrzuje se zvláště ještě tim, že velmi často vyskytují se mezi nimi slova zvukoslovně sobě po- dobná, za časté toliko výraznou samohláskou od sebe se různící a stej- ným nebo podobným významem opatřená, jakkoli zvukoslovně žádným 282 Onomatopoická slova pozdčjSich dob. způsobem jich nelze odvoditi od jednoho a téhož původního kmene, sr. bammeln — baumeln — bimmeln — hummeln^ haUem — boUern — bullem^ paffen — puffen, fimmeln — fommeln — fummeln, knarren — knirren — Inurren^ Tcnatschen — knetschen — knitschen — knutsclien^ qí4aken — qudken — quiken^ quatschen — quetschen — quitschen^ raj)- peln — rámpcln — rumpeln — rúppeln, knabbern — knobbem — knop- pem — knuppern a j. Takých napodobovacich slov se střídavými výraznými samo- hláskami kořennými máme i ve svém jazyce hojnosf, sr. krákati — křekati — křikali (křičeti) — krókati — krkati (rusk. Kapsnyrb — KepK- Hyrb — J. Schmidt, Zur Gesch. d. indogerm. Vocalismus II, 56), kvá- kati — kvíkati (kvičeti) — kvokati^ klapati — klepati — klipati — Mo- pati (klopiti, klofati) — kluibati^ chrastiti — chřestiti — chrustati — chroustati^ sápati (polsk. sapieč, sapnqc) — šípati — sojnti — soptiti — supati — supěti, pláskati — pleskati — pliskati — pluskati^ brčeti — bre- četi — břinčeti — bručeti^ chrápati — chrápati — chřepěti — chřipěti — chropčti — chroptěti — chrupati — chroupati; litevsk. karkti — kirkti — kurkti (skřípati, vrzati) — krakti (bouřiti, ječeti, šuméti) — krokti (krkati, chroptěti) — kraukti (krokati) a j. Sem patří též veliké množství úsmčšných, hanlivých slov, pře- zdívek a nadávek, z nichž neustále nové vznikají a začasté staré za- tlačují, aniž kdo ví, odkud se berou. Na doklad uvedeme zde některé takové kvítky z ruských nářečí: kursk. ♦op^eóaica (křikloun, nestyda, drzý člověk), pskovsk. xjuiyaHt (hlupák, hrubec), tversk. xapaoyra (drzý člověk — sr. česk. chrapoxm)^ kursk. xjiú6yci» (sloužící, lokaj — snad úsměšným přestrojením z xjit6-yci?), vjatsk. xoxpaKi (zmrzlý výkal), vologd. xopxopa (rousnatá slepice — rusk. obecn. xopoxopHimco tlučhuba), donsk. xpeuiKii (prsa), smolensk. i^am^iox-B (žalář — souvisí snad s rusk. i^ann>Tb chytiti), pskovsk. Ape6e3;íýxa (běhavka), sibirsk. TpeMejiib;^Ha (ma- ličkost, nepatrná, ničemná věc), ijazansk. yi^ymísnyrB (vzíti, odňati), tobolsk. xapjiaxB (křičeti — připomíná česk. chrleti), vologd. xpoóocrbrb (tlouci, klepati, praskati), archangelsk. xýxxaTb (nesmyslně, pomateně mluviti, falešným býti), smolensk. ufinnyrh (do bláta upadnouti), vjatsk. i^uMóíuiHTb (žertovati, za blázna míti), 6jia6jih, újiaOna (poliček; dle mí- nění Kazembekova Tataři ruské BatnHjTt „vlepiti** změnili v 6jiii6HyTb, z něhož si utvořili ónnójisi, které pak v této podobě přešlo zase k Ru- sům — MaTepiajlu ffflsi Cjiob. h PpaMsi. II, 32), oloněck. HánacaTb (tlachati, jedno a též opakovati), kalužsk. ^BÚsaTb (pěstí v obličej udeřiti), tversk. He6ypáxHyTB (hoditij, voroněžsk. nÚKSLih (biti), saratovsk. vm^páxHyn Onomatopoická slova pozdéjSích dob. 283 (upadnouti), lynáxTaTBCJi (váleti se v blátě, mýti se v kalné vodč), ^- xBÚcraTbCA (padati), kursk. lUHHxapnTt (hledati), kostromsk. mojnaraTB (srkati), sibirsk. aráTt (povykovati, hulákati), orlovsk. BaBáxujTB (silně udeřiti), tambovsk. rárajL (křičeti, hulákati), pskovsk. epeiiu«HTB (haněti, tupiti), peimsk. noA^mKpúacHTfc (zdvihnouti), tversk. nýKifyrb (padnouti), kursk. pacKyep;íiiTbca (ulehnouti v nemoci), novgorodsk. poMá^^HXb (po- spíchati), oloněck. paiTcoHýTb (udeřiti), pskovsk. cécbKaTb (drážditi, po- smívati se), pskovsk. tversk. cKpnnaxb (býti při smrti), Topopýcnxb (tla- chati, hlouposti mluviti, zpívati), permsk. Bs-bwn^uBSLTh (zimou se třásti i zvuky při tom vydávati — „iis^íasaTb seyin* ;ípoaca orb xojio;^a, jih- xopaAKn*'), pskovsk. mnaHAópnxb (běžeti, jiti), tambovsk. x-iofiúcxaxb (potu- lovati se, choditi), tversk. qeOecáxb (mnoho mluviti), pskovsk. tversk. i^HnypHXiiyxb (padnouti), vologdsk. Byaupáxt (nemírně jísti), tambovsk. Aao^^óHHXb (tlachati, klábositi), penz. AXAiónHXb (krásti), sibirsk. ;^o/(ópHfrb (hrbatý, trpaslík), orenb. AýAypw (haraburdi), pskovsk. «Hpuxáxb (rychle jísti), tambovsk. 3a«iyMáp3Hxi.cji (zamazati se), KaCflpKuyxb (udeřiti o zem), yjatsk. RanúpsHXbCfl (chlubiti se), archangelsk. KoxjiHH;^epei^i> (lstivý, oše- metný člověk), oloněck. jiaBsaxb (klábositi), permsk. HaxyxypmnxbCH (pře- mítati na mysli, zamysliti se), irkutsk. ouia.i6épHxb (udeřiti), novgor. tversk. n.iibxHyxb (neopatrně, neohrabaně si sednouti), smolensk. no^^x"- TwpHTb (oklamati), mosk. pac*y*jiM3Kiixb (nafintiti, vyšňořiti), kursk. paxaxb (bouchnouti, hoditi), novgor. ciia*M,ia (nemotorně odětá), vologd. cxjiú- MocxHXb (ukradnouti), orlovsk. cHcoBiixbca (hněvati se), novgor. tversk. TapapÚKAXb (tlachati, klábositi), vologd. xypxáxb (znepokojovati), tam- bovsk. xibxeHb (neohrabaný), nižegorodsk. xroxxÁHHXb (mnoho jísti), olo- něck. xápKaxb (rychle šíti), vologd. 'iripKnj-xb (rychle a neočekávaně se objeviti), simbirek. naxuýpu (křampy). Sr. též následující slova v slez- ském nářečí užívaná: fitsvhcln (tríli), flaschcln (usmívati se), glindeln (laškovati), jupeln (na koni špatně seděti), hirmchi (křičeti, hulákati), knimprln (hody strojiti), muschteln (váleti), nítschfeln (nejasně mluvili), qnergeln (váleti), schusdn (sem a tam běhati), turkchi (potáceti se — sr. Weinhold, Ober deutsche Dialectforschung, Wien 1853, 95— Í)G), ptimpern (temně zníti), schňdern (zalinati), knátschen (plakati), papsefí (klapnouti), mansch-pansch (mazavé bláto, špína), krallawatsch (pře- zdívka dětem), tunterlunte (hloupá ženská) a j. Že i ve svém jazyce v prostonárodní mluvě máme takových pozd- ních poměrně výrostkft hojnosf, fomu nasvědčují slova, jako na př. huíapa, čapčurka (kořalka — (íapkati kropiti, smáčeti), louln (hlupák), Aifti, pimprle^ (ubdum, mamlas (souvisí bezpochyby s mumlati)^ mtuňas^ 284 Onomatopoická slova pozdéjSfch dob. hreca^ halama^ truMa (nordsk. tróU příšera, něm. truUo)^ mřena (tu- lačka), mrcha (kořalka), hacafulíky frnda^ tranda^ treperenda (souvisí nepochybné s třepatí — i srovnává se pozoruhodně se sanskritskýni, v památkách ovšem nedoloženým trapárar^áá smilnice, které se však v první své části odvozuje od kořene trap styděti se), křampál (starý, roztrhaný střevíc), křampna (něm. trampler)^ čuchta (špinavá osoba), čuča (běhlá ženská), frcati (drobným krokem choditi), pajzati, piilati (tupým nožem krájeti, řezati), čvaňhati se (v blátě, ve vodě — něm. patschen)^ hulvát, humpolák (sr. něm. humpeln), v mor. nář. krperta (ne- mehlo), tuhela (hňup), chálon (surovec — v ruských nářečích xanyfi), cagoň (rozmazlené dítě), chalachyúa (sprosté dítě, nemravná osoba), čáčvara (nešika), kalahizňa (klevetnice — patrně od rozšířeného klap\ hechyňa (tělnatá bába), chlachýzňat sa (nezpůsobně se smáti), Ciíhat, džgát (hltavě, nezpůsobně jísti), čučet (seděti v nečas — sr. článek Bartošův v Kottově Slovn. II, 995—997) a j. Označujíce děj rychle nastupující nebo chttlgíce výrazněji jej vylíčiti, užíváme nezřídka slov onomatopoických ve způsobe prostých kořenů: hác do okna, tabule hřink, frnk pryč, prask bičem, fuk ven, ihlunk do vody (sr. Bartošovu Skladbu 98), hned je /tr, škrk za hlavu, mrsk s ním a j. Tak i v jiných jazycích, sr. rusk. xBaxb! (xertb ero b-b .ioó-b) i;ani»! HLips! (od uupnyTB strčiti), i^apaiii*! lUMLirb! ii^eJiR'b! xjioirb no yiuairB, 6yx'b bi» pticy! tojiitb iiorofi, paaoirb cKOK-b, ňpflícb! xan-B! Podobně i v jazycích nepříbuzných, sr. zyrjansk. huza haza (bác!), yz-baz (bác!), čars! (škrt, škrabání), čc^! (hrc!), čolk (pláč!), klop (břink!), bruz-braz (bác! bruzgyny šuměti, bučeti), murč (prask!), rez (pláč!), švyr (frnk!), svač (pláč!), šňap (plesk), dajaksk. bak (plesk!), boyig (bác!), bar (hrk!), bok (o kručení), t<ik (klep!) a j. I v nepříbuzných nám jazycích slova onomatopoická, za dob no- vějších vzniklá, velmi často se vyskytují; v každém jazyce příslušných sem slov máme hojnost. Tak na př. čínská nářečí hemží se množstvím samorostlých slov napodobovacích, za dob pozdějších vzniklých a ve mluvě obecné nad pomyšlení často užívaných, ač takovým slovům ne- odpovídají žádné příslušné výrazy ani ve starém jazyce (ku-tven), ani v novověkém jeho nástupci, v nářečí mandarinském (kuan-hoa). Slova sem spadající vyskytují se téměř napořád ve tvarech zdvojených, sr. na př. slova, v šanghajském nářečí užívaná: song lotig song long (cin- kání zvonků), thih tliah thih tJuth (skřípání a vrzání střevíců), ting ióng ting tóng (bubnování), ú lú ú lú (foukání), pih póh pih póh (praskot hořícího bambusu), í á i á (vrzání dveří) --- sr. Edkins, Shanghai Výrazná slova zdvojená. 285 Díalect 2. ed. 137, kdo se výslovně podotýká, že spadající sem slova v různých nářečích se nesrovnávají. Neobyčejnou výrazností (z největší čásli rázu onomatopoického, někdy též interjekcionálniho) vynikají jistá pořadí zdvojených slov, ve všech téměř jazycích užívaná a nejrozmanitější výkony, poměry, po- hyby, křiky a t. d. označující. Tato pořadí vznikají nejčastěji tím, že se jedno a též slovo opakuje, toliko kořennou samohláskou (někdy i souhláskou) se obměňujíc. Veledůležitá v dětské mluvě alliterace, jejíhož dosahu v oboru jazyků při tvoření slov žádným způsobem nelze klásti za málo, ani podnes u žádného národu nepozbyla prvot- ného svého významu. Netoliko děti, než i národové vůbec, jak primi- tivní, tak i pokročilejší, mají zvláštní zalíbení v malebných slovech zdvojených, v nichž pro větší výraznost a za příjemnějším sluchovým dojmem ta ona hláska s jinou se střídá a diiihou zaměňuje, čímž smysl původního prostého slova (ač užívá-li se ho v jazyce) všelijak se převracuje a zbarvujc. Není téměř jazyka, v němž bychom nenachá- zeli hojnosti výrazů sem příslušných ; nakolik v nich převládá povaha onomatopoická, snadno poznati z příkladů zde položených. Sr. česk. hurdy hirdy^ hric hrkj hrom a hrky! halabala^ hyukiím Minkům^ čáry máry^ kliky háky, hudry-hudry (o rychlém mluvení), tinti vanti (tiniili vantili)^ třesky lúesky^ kvonky zvonky, láry-fáry, hro prv, šux)y lupy (vý- prask), sury hury (nesrozumitelné řeči), tlamy zvamy, fr-hr (prchlý, prudký), hanáck. trte frte (^decke slobovala že pre moja bode a včil trte frte vemlovat se bode" — Jungm.), slováck. haravara (zn váda), šikymiky (uskoky), novgor. xápu-óápu (žvastáni), vladim. jarosl. KajiH6a,iM (nesmysl), nižegorodsk. xafi ;^a Maň (lidé pochybné, nepoctivé povahy), luaH^ Mana (nedbale); něm. binkebank (o ránách na kovadlinu), hick- hack (o sekyře), klippklapp (o mlýně), krimskrams, wirrtvarr^ timpeii tampen^ gagen yagen, ivigen wagcn, glunken glankcn^ blicken blacken (Grimm, Gesch. d. deutsch. Sprache ^ 598), wischtvasch, schnickschyxack^ videňsk. hlimi-blami (výmluvy, vytáčky), schurimtiri (hejsek, větro- plach — Hůgel, Wiener Dialekt 41, 145), wiglivagl (pochybnost, ne- odhodlanosf), holandsk. wigeltvageln (viklati se), švýcarsk. palli-malli (pomatené běhání, hemžení — fr. péle-méle — Rochholz, Alemann. Kinderlied 387), zwitzi-zioatzi (neposeda, nestálý), hennegausk. pati- pata (štěbetáni), dolnoněm. quiksquaks (lehkomyslný člověk), slezsk. mansch-pansch (mazavé bláto), hennebergsk. hackcl o backel (směs, lidé ze všech stavů), hauks bi maiiks (tak nebo jinak — Spiess, Frán- kisch-hennebergische Mundart 29), Intel o bátel (kňourati, žebrati), ggg Výrazná slova zdvojená. franc. micmac (šibalství — něm. mischmasch), tire-lire (pokladnička), bríc-á'l>rac (haraburdí), bourguign. maulin-mauló = lothr. fnálin-tnala (sničs, zmatenina — Mignard, Idiome Bourguignon 103), normansk. méli-mélo (zmatek — Duméril 153), varivara (v nepořádku, pomatené), skotsk. clichdack (klábositi), clishclash (žvastáni), dibble-dabble (vzpoura, hluk), dilly-dally (žertovati, lenivá ženská), ding dang (rychle), Mst hasí (zmatek), riff-raff (luza), friggle-fraggle (hračky), nipperty tipperty (ne- smyslný), hirdy girdy (zmatený), dirdum-dardum (vyjadřige opovrženi), figgle^faggle (neslušné chování), gibblc-gnbble (pomatené řeči), hickertie pickertie (pomatené), hirrie harrie (hluk, křik), homelty jomelty (ne- ohrabané a pomateně), hunhdrum (sklíčenosf), imaky-amaky (mrave- nec), hurkle dvrkle (v posteli se váleti), kingle kangle (hlasitý zmatený hovor), leirichk larichie (neustálý sept), peepie-ueepie (plačtivý, rozpla- kaný), ;)/wA;/e pankle (klokot vody), blitter-blatter (praskot), pitter pattar (nohama dupati, klapati), plish plash (pleskati), ribble rabble (rozcu- chaný, nespořádaný), sittie fitiie (sluníčko), ting tang (zvonění, cinkot), whittcr whatter (žvastání, tlachání), norfolsk. coxy-loxy (opilý, veselý — Slang Diet. 131; Slang: dimber dnmber hezounký, fimbfe-famble vý- mluva, vytáčka, tvkini-wham nesmysl), anglick. dingle dangle (zvonění, cinkání), tithit (lahůdka, pamlsek), swing swang (kývání, drhání), tvishy washy (maličkost), knickknack (hračka — Pott, Wurzelwórterb. II, 1, G30), flinifkun (darebáctví), higgledy^pigglcdy (bez všeho pořádku, páté přes deváté), hoity-toity (rozpustilý; také výki-ik překvapení, nelibosti a někdy též opovržení), bibble babblc (žvastání), polsk. tere bzdere (třesky plesky), cliarv. andara mandara (tlachání), vjatsk. xéBepn-céBepH (ani to ani ono, velmi povrchné), orenbursk. mypAáóyp^a (špatný nápoj, břečka, nepořádek), donsk. xponb-opciib (maličkosti), kursk. crpHKa-ópHKa (neposcida), pskovsk. tvei^sk. Ta.iH.iu-6a.ia.iu (tlachání); persk. tert-mert (rozházený, opovržený, ničenmý), chás-máš (nábytek, nářadí), ossetinsk. ralidzbalidz-kdnyn (sem a tam běhati), radzurbadzur-kányn (zmateně mluviti, tlachati), racubatu-kdnyn (sem a tam choditi), rachonbachon- Icfinyn (vzájemné se zváti — niii^ťiiep-b, Ogcthhck. Tckcth, 3au. Hmnep. Xksí^, HíiyKi, XIV, 87). Neméně slova povahy zde vytčené jsou i v jazycích neindoevrop- ských rozšířena: anamsk. rung rang (rachocení řetězů), hum ham (tygr — řev jeho slově hum rum), phe phu (vnitřnosti, střeva), fič lie (hrom), ngah nguk (hlavou klátiti), ngjémj-ngang (spletený, pomatený), trung-tricng (houpati se), trontranh (utíkati); siamsk. dung difig (vy- chloubač), he ha (zmatený křik), khuk kluik (šum), khJam khlum (po- Výrazná slova zdvojená. 287 matený), rang rang (sešlý vékem); santalsk. keing meing (hádati se), lese pese (zamazati se), phádá phudu (třepetání), ribong Jcobong (starý, slabý), there thepe (neustálé pohybováni, vrtěni ocasem — Puxley 131), áčeUpačel (blesk, bohatství), andu-mandu (ulekaný), gnápám gnnpum (soumrak), haledale (býti v nesnázi, tříti bídu), hokJco pokko (rychle) ; botokudsk. nung-niong (roztrhati); Lepča: fuk-fjek- (otřeny), tum-tom- (oteklý), hrjappa hrjoppa (viklavý, slabý), lakka lokka (nepevný); Man- dingo: dhcddhul (kořen), Tigrifta: gidda giddo (pštros), Agau: korakeri (kolo), Mpongwe : kamba gamba (tlachati), kenda genda (toulati se, pro- cházeti); Bedža: beram baram (vichr bouře; řcraw zz dech, vítr — Praetorius, Zeitschr. d. d. morg. Ges. XXIV, 151); nogaisk. kazan- mctzan (kotel), mal-bal (všechen majetek — Bastian, Zeitschr. f. Ethnol. IV, 222); dajak. surak sirok (bouřiti se, rozčilovati), galang galing (silně se houpati), mundan mandin (lenošiti), sukak sakik (viklati se), bUik-balingau (ohlížeti); havajsk. kokekoka (biti, trestati), čilsk. athen- puthen (prášek), kanaresk. kanga-manga^ kangiri-mangiri (křivý, ne- pravidelný), déhcíša phasa (neupřímnost), hindzóru mtmdžóru (stísnění, pronásledování); tureck. aladia-buladža (pestrý, směs), abúr dzubúr (tlachání, uskoky), aderbidžansk. 'allam-kallam (chytrý člověk, šibal — Ey^aroBi, Cpasii. CaoB. I, 766), džagat. hurt purt (veliké namáhání — EjA^u^iB-b II, 313), altajsk. sangyr^éwngur (cinkání, zvonění), yngyr-čt/ngyr (skřípáni, vrzání — IIoTanHHi*, HCypu. Mhh. Ilap. Ilpoce. HiiBapb 1K82, 121), kazansk. tat. šingir^šangir (cinkání), mongolsk. ibyr-sibyr^ íbyr-jubyr (tlachání, žvastání), čuvašsk. jibyr jabyr (najednou, rázem — IIoTaHHH-L ibid. 125); jakutsk. tidri tári (horem pádem, dohromady), sárán sárbán (býti opatrným), ámachsin simaclisin (babička, stařena), burai sarai (rozházeti, promrhati — Bóhthngk, Spracho der Jakuten 105); Čin- jandža: biri-mri (kmitavý lesk barev — „always pronounced in an exclamatory tone" — Alex. Riddel, Gramm. of t. Chinyanja lang. 59), čekereke (druh ptáků); votjack. kislo-kuslo (rak), čySi-vyzi (rod, poko- lení); maďarsk. ácsori-vicsori (hlupák), aj-bnj (obtíž), herde-hurdi (větro- plach), ákom-iákom (čáry máry), csata-pata (půtka, šarvátka, hádka), cinci-finci (upejpavý), dér-dúr (mrzutý, nevrlý), dib-dáb (marný, da- remný), dinont-dánom (hostinka, veselé hody), dirib-damb (cancoury, nepatrné kousky), ecke-ficke (vyšňořený hejsek, vyfintěná dívka), girbe- gorbe (zkřivený), gizgas (smetí, hnůj), hajahujálni (výskati), hébehóba (někdy, časem), heUye-húklya (hloupé řeči), jaj-bqj (nouze, bída). Hrom- lárom (hlouposti, nesmysl), st^spt^ (hanba, hanebnost), terefcre (tla- cháni), zérzúr (hluk, hřmot, bouřka, bouře); finsk. kátkút (kolébka), t: 388 Výrazná slova zdvojená. estonsk. kirati wirati (s tčží, sotva), pudipadi (rozdrobený, malíčkosf, směs), tuhi-táhi (hlouposti), cilge calge (po kapkách); zyrjansk* bula- holá (klokot vody), hus has (prach), hrna baza (bác!), dziza džcusa (sykot), dzudzi dzadzi (pomluva, klepy), gila-gola (řmkot), grim-gram (bouch- nutí), gura-gara (klepáni, boucháni), juza-jaža {-kylny skřípati, vrzati), klap-kl($p' (klepati, práskati), kuras-karas (zbytky, drobty), kgnia-kaina- (klepati, bouchati), lum-lam' (rozdrobiti, rozdrtiti), lupki-lapki (čvacháni v blátě), Itiskom-laskóm (tlacháni), tíúl-ňal (kvákot kavči), nufii-na/it (pohltiti, sežrati), ňura-ňara (žebrati), nuskyny-naskyny (mluviti ne- jasně, huhňati), puia-^ala (tlachání), purk-park {-kemy rozklepati, otřásti se, natřásti),^ pus-paš (zmatek), putkyUpaikyl (batolící, klátící se), ritki-roiki (roztrhaný, rozervaný), rup-rop {-munny rozpadnouti se, sMtiti), rtič-rač' (praskati), ryzy-byzy (hadry), šul-sal (rozptýlený), šura- saru (šum kroků), 5y/a-5«ía- (syčeti), šur-šar (rychle, naspěch), sykli- niykli (šibalství, uskoky), čihičabi (zlověstný), čukyl mukyl (křivost, ohyb, lež), čué'čaš- (roztrhnouti), tula tála (koktati, breptati), tuSka-taika (klepati), tyčky mačky (pranice), vuni-vam (hlupák), yska-puska (-kylny hekati, supěti), zUi^bili (klepačka, řehtačka); mandžursk. kakakiki neb kukukaka (hlasitý smích — též kakari-fakari)^ holorhalar (cinkáni, řin- kot), štišuri-nmšari (tajně, pokradmo), furfun-farfan^ firfin-fiarfin (ža- lostné oplakávání, nářek), fak-fik (šum listí a ovoce na větru se klátí- cího), prspas (šustot hedbávného šatu), patarpitir (vyobrazuje třepetáni chycených ptákův a úsilí jich vymknouti se z rukou), lululála (nesmysl mluviti), hmgur-kangar (rachocení — o vozech i o hromu), cing čiang (cinkot a hlahol rozličných hudebních nástrojů), miang ming (pláč ma- lých dětí, bečení ovec), mung mang (bučení, Hje), šungšon šangšan (huhňati), kekekaka (koktati), šusu áaáa (šeptati) a j. Mezislovce, původně toliko reflexní zvuky, působením rozličných pocitflv i bez úmyslu sdíleti se člověkem pronášené, nicméně povahou a významem za pozdějších dob nabytým se slovy napodobovacimi mnohdy tak se sbližují, že nesnadno určiti, je-li slovo, o které béži, rázem svým onomatopoické či interjekcionálni. Toto platí zvlášť o téch mezislovcích, která vyjadřují reflexy dojmů sluchových a zrakových, nenadále i okamžitě působících, sr. česk. bác, řink, fuč, biunk^ ir, zhhmk, hop, šup, huk, puk, litevsk. pykšt! (prask!) zz: sanskr. pha[l něm. husch, klaps, puff, plumps, patsch, knacks, rutsch, bums. Ono- matopoický ráz takých slov ještě více vychází na jevo, zdvojiye nebo ztrojuje-U se charakterní slabika, střídavě rozličnými samohláskami se obměňujíc, sr. něm. kHppklapp, klitschkl<ttsch, ritschratsch, pinkepanke^ Výrazné interjekcionální skupeniny. ^80 bimbanvfmmj piffpctffpuff, klinylingUnff (Henn. Paul, Priiiťipioii der Sprachgeschichlc 190). V Porui tuzuinci uživují zvlá<tiiícli mrzislovcí, která mají rozličné tvary dle pohlaví toho, kdo volá, i tó osoby, iia kterou se volá. Tak na př. našemu hej! odpovídá čtvero peruánskvi:h mezislovcí: já, jau^ když volá mužský na nmž.skóho, pnixtu, když volá mužský na ženskou, tatuj, volá-li ženská na mužského, a wnuanu volá-li ženská na ženskou (Tschudi, Kechua Sprache I, 1:22): mužští pobízejí se slovem aska a ženské pakpn, 1 když kdo pláce a vzlyká, musí dle toho, jakého jest pohlaví, jinak kiiéeli: mužským jazyk před- pisuje, aby v takové prípadnosti křičeli haj haj! hi Itl ! ženské puk musí křičeti uj Hj! uaj! uaj! K výrazným intorjekcionáhiím skupeninám, velikého rozšíření došlých, náležejí ura, urrr, arr(\ jimiž ve mnohých zemích a u různých plemen zvířata se popohánějí, ač téžko určiti, jaká pravé výraznost v těchto skupeninách vézí. Velbloudáři v 'J^urecku, Palestině a Egypte pobízejí velbloudy k rychlejší chrtzi ki-ikem ar-ré! ar^c! Arabové v Alžíru křičí na své mezky virich! španělští mezkáři pohádají mezky křikem arré (odtud arncro mezkář), slaroindické arare označuje si)ěšné volání, ve . Francii myslivec pobízí svého psa slovy luirv! hare! vozka křičí na koně hurhaut! staří Geniianové (na severu) popoháněli své koně slovem Iturs, a podnes ještě v Irsku i v různých číistech Skotska pastuchové ženou prasata pokřikujíce na ně hurrish! hurrish! ínterjekcionálniho původu jest rovněž něm. hnrrah ! i rusk. ypá! V Ceyloně mahoulové (vodičové slonů) i'ídí pohyby slonu slovy ur-re! ur^re! v rozmanitých modulacích opakovanými (J. E. Temi(»nt, Ceyion II, 391), a interjekcionální peruánské amraj-jd znamená „jdi pryč! pryč odsud!" Opírajíce se dílem o uvedené výše doklady z oboru jazyku, dílem o historický jich vývoj, vytkneme tuto některé úvahy, které jsou těsně sloučeny s otázkou o původu jazyka. I. Látka prv-otných dob jazykového vývoje zahrnovala v s(jbě následující živly: 1. slova onomatopoická, i2. slova interjekcionální, 3. .«=iIova z bezvýznanmých původně skupciiin zvuk(»vých vzešlá, s ]k)- čátku mnohdy dětskému toliko jazvku vlastní, ale záhv i ve mluvu osob dospělých přecházející, 4. slova zavírající v sobě zárodky kmenúv ukazovacích i náměstek osobných. Z těchto pořadí první místo přísluší onomatopoií, kterouž vyrozumívati sluší jakousi příbuznosf mezi zvukem a významem čili podobnost mezi zvukem a názorem jím označovaným. Tato podobnost .zakládá se přede vším na citu. jest tudíž reflexem 0. Řerul: Z obuni JazykuKpytu. ]<) 290 Význam i dosah onomatopoie. dojixiu na človéka způsobeného, přechází však dalším postupem na názor a prostředkem tohoto nakonec i na predméi: v onomatopoii odráží se tedy působení předmětu na podmét. Zvíře označuje se na- podobováním zvuků jím vydávaných, duševní pohnutí napodobováním těch právě zvuků, kterými je člověk projevuje. Původní zvukové útvary, jež nazýváme kořeny, zavírají v sobě konkrétní obsah celitých názorů^ z nichž pak působením abstrakce vynikají nejprve ^představy a potom obecnější pomysly, pojmy^ které postihují předmětů dle jich podstat- ných charakterních známek. Představa má ráz subjektivní, pojem pak objektivní, a v jazykové stránce slova obsahem svým zahrnuji v sobě představy, nikoli však pojmy, vznikají tudíž toliko působením smysl- ných názorů, žádnou však měrou abstraktním myšlením, jehož ni- kterak nemůžeme klásti za jakýsi zdroj jazykové tvořivosti. Jazyk sám nemůže vyobraziti předmětů ve skutečné jich podobě, než předvádí nám je toliko jakožto představy. Nepojímáme věcí, předmětův i dějů, nýbrž toliko jich reflexy, nevyjadřujeme žádných pocitů, než toliko jich obrazy a odstíny: zvuk nevyobrazuje předmětu, ale jen reflex, k němuž označovaný předmět dal příčinu. Jestliže však dojem ono- matopoický a reflex zvukový jsou zjevy, které lze dokázati, tu můžeme je theoreticky vyhlásiti za základ piTotného tvoření jazyka. Za prvot- ných dob slova vynikala tudíž z onomatopoické a interjekcionálni zvu- kové metafory a slova či spíše prvotné kořeny povstávaly prostředkem jistých pohybů mluvidel, způsobených rozličnými reflexy a označujících představy. Veškeré dojmy a názory prvotným člověkem pojímané byly doprovázeny mimickými posuĎky, rozmanitými pohyby členův i zvlášt- ními zvuky neústrojnými, které však ponenáhlu přestrojovaly se ve zvuky článkované. Prvotné nečlánkované zvuky, označovavší tak zvané reflexní pohyby, tím teprva stávaly se článkovanými, že člověk ne- ustále vyslovoval i srovnával vespolek zvuky přírodní, zvláště pak zvířecí. Člověk nepronášel tudíž hned s počátku článkovaných zvuků, jakoby byly bývaly v něm hotové, než domohl se jich po mnohonásob- ných a velmi pracných pokusech, při čemž způsobem zcela přirozeným přechod zvuků nečlánkovaných k článkovaným nebyl rychle završen, nýbrž děl se postupem velmi povlovným. Napodobování přírody u vy- ráženi pojatých dojmuv i představ odtud vznikajících jeví se takým způsobem zdrojem všem jazykům společným, a na jednotlivých jazy- cích sluší dokázati, jak lidská mluva dle jistých zákonů, k lidskému rozumu a domyslu přiměřených, z nepatrných prvkův a počátků vznesla se k bohatství netušenému. Obor onomatopoie. 291 O stvoření nebo vynalezení článkované mluvy neniůžíMue žádnou méroii mluviti; článkování jest toliko zdokonalením napodobovacích a ínterjekcionálních křiků, které člověk vydával a jeví se býti koneč- ným výsledkem usilovných namáhání četných pokolení. Nepochybné prvotný človék po drahnou dobu i po mnohá pokolení užíval skrovné zásoby umluvených křiků, které stálým cvikem a tříbením víc a více *se vzdalovaly od původních živlů, z nichž vynikly. Rozvětvením ono- matopoických kořenů na rozmanité významy, pozdějším abstrahováním jich od konkrétního obsahu prvotné jimi označovaného i přenášením onomatopoie v}iné obory pojmové víc a více se zatemňoval původní základ jazyka a čím dále tím rozhodněji článkovaná mluva v postup- ném svém vývoji se ušlechCovala. Každým však způsobem slova měla s počátku význam mnemotechnický, jinak těžko pochopiti, jak by se lidé o nová význanmá slova byli shodli a jak by je byli v okamžení reprodukovali, kdykoli potřeba nadcházela. NechC původní tvoření jednotlivých slov vycházelo od jednotlivých toliko osob aneb od něko- lika osob zároveň, tolik můžeme na jisto předpokládati, že další uží- vání a ustálení nových slov záviselo na vHvu i mocném působení vy- nikajících osobností, které příslušná slova dle svého zdání v jistém uzavřeném hloučku lidí uváděly v platnost. Jako při rozličných vyná- lezech, tak i při tvoření jednotlivých slov výsledky důvtipu a domyslu jednotlivců staly se obecným míijetkem všech. I zde, jako vůbec ve všech počátcích, první pokroky ve tvoření slov záležely v nesmělých a druhdy zajisté i neosvědomělých pokusech slučovati zvuk i posuněk s pocitem i vnějším dojmem, pojiti znak smyslí; jakmile poměr mezi nimi byl ustálen i člověk o associaci v řeči postavené úplného nabyl vědomí, tříbil a vzdělával je jak pamětí, tak i rozumem v symboly víc a více se zdokonalující. Obor onomatopoie není obmezen zvuky, které v přírodě oznívají a v ní vznikají, ačkoli tyto zvuky poskytovaly nejvhodnější základ k napodobováni. Rozebírajíce a přehlížejíce onomatopoická slova v roz- manitých jazycích snadno pozorujeme, že každý jazyk s dostatek má prostředků kombinovati zvuky, které právě tak jako rozličné posuňky a mnohdy ještě živěji vzbuzují v nás představu o rychlém, povlovném, postupném, nenadálém aneb neočekávaném pohybu, a není pochyb- nosti, že útvary působením obdoby vznikající byly za nejstarších dob mnohem četnější než nyní. Jakmile člověk uměl vyobrazovati zvířecí křiky a přírodní zvuky vůbec, nebylo mu za těžké najíti obdobným přenášením napodobovacích zvukových prostředku příslušné, ovšem 09á Význam onomatopoie za dob pozdějších. mnohdy inelalbrické názvy na označenou lakových pojmů, které s ono- matopoii v bližsi spojitosti již neítávaji. Takým n(»poťhybně způsobeni ntvorena hojnosf sloves, označujících výkony a pohyby s rozličnými zvuky sloučmé, na pi*. sekati, řezati, točiti, štípati, váleti, škrabati, házeti, kovati, tkáti, plavali a j. Onomatopoií* činí ledy jeden z nejdůležitějších základů jazyka i v prvotinách lidsko mluvy dlužno jí přičísti plalnosf obecnou. Člověk phjimal zvukový matrriál od přírody a jakož příroda v nesčíslných svých zjevecli mluví k náui, lak i my vyrážíme své pocity prostředkem zvuku ku přírodním zvukům přizpůsobených. Jednak příroda vnějším způsobíMii doráží na nás zvuky neb jinými dojmy, které přenášíme v obor slucho\7, jednak ze vlastní své přirozenosti vyrážíme pocity prostředktun mezislovcl, pouhých to reflexivních pohybů mluvidel, 'diwh pomoci jiných zvukuv i skupenin, které obdobou slov napodo- bovacích označují zjevy vnější přírody nás obkličující. Tyto prvotné zvukové útvary, cvikem i tříbením záhy došedše jistého zdokonalení, mohly býti za základ novým zvukovým útvarům obdobně vzniklým. Mocné působení onomatopoie jeví se, jak jde z dokladů výíe polože- ných, i za dob novějších, obsahujíc veškeré doby vývoje jazykového; kdybychom však působnost onomatopoie i v nynějších jazycích, za našeho času chtěli pokládali za tak mocnou, jakou byla každým způ- sobem v doby pravěké, tu bychom ovšem nepřiznávali hojných, důle- žitých a výmluvných dokladů, dějinami vývoje jazyků sobě poskyto- vaných Nynější bohatství jazyků na onomalopoii se nezakládá. Jakož jsiuo toho již dříve dotekli rozebírajíce různé způsoby ozna- čováni zvířat i rozmanité názvy hromu, vyvíjející se duch čím dále, tím víc odvracuje se od hrubého, primitivního napodobování přírody, vy- hledávaje na označenou předmětů jiných, nmohdy významnějších, vý- raznějších i podstatnějších známek i nazývaje dle nich předměty. Vše- mocný téměř s počátku základ lidské mluvy v dalším vývoji jazyka klesá na podružnou i podřaděnou pomůcku, poněvadž ho tou měrou více nepotřebují a slova docela jinými způsoby si tvoři, jakkoli při tom všíMu po všechny doby vývoje jazykového onomatopoie je ještě tak mocna, že nikde nenniže býti naprosto vytištěna a že zvlášf u obec- néiiu lidu je za základ stálého tvořeni nových a nových slov. Největší působnost a nadvláda onomatopoie spadá tedy v doby pravěké, v nichž duch toliko stěží a velmi znenáhla mohl se vyzouvati z bezprostřed- ního dojmu smyslového, což ovšem za dob pozdějších větší a větší měrou se dělo. Vývoj tento byl i naskrze přirozený: jakmile jazyk do- Déleni kořenů na významné i formální. S93 sáhl vyššího stupné vývoje, předešlý stupeň z větší části pozbýval svého prvotného významu. Z toho také jde, že si volnii nediivodné i ne- vědecky počíná, kdož, ustrnuv na prvotném i nižším slupni, hledí vy- ložiti z něho podstatu jazyka za všechny doby jeho vývoj(^ Děleni koi-enů na významné i formální či demonstralivní nepo- chybné již záhy provedeno v jazycích; toliko dumy.slným slučováním obou těchto poradí počíná se tvoiivá protnbeno.sf i dflsledné ušleclifo- vání lidské mluvy. Ze vedle slovesních neboli pojmových kořenu záhy, a to snad již v první době vývojr jazykového pronominální či demon- strativni kořeny se tvořily a* užívaly, zdá se velmi pravdě podobno. Kmeny wa, /a, da^ ma, ht^ vy.slovující v přemnohých jazycích jak pro- nominální, tak i prostorové a časové poměry nejjednoduššího druhu, jichž mimo to užívá se i v různých slovesných koi-enech významem téměř demonslrativnín\ opatřených (sr. čínsk. na vzíti, vezmi! a naš(* interjekcionální na! =z tu máš), bud na samém počátku, bud velmi záhy přijaly na se ráz odtažitých, formálních živlňv. I v čínském jazyku, kde veškeré částice původním svým významem vedou se od kořenů pojmových, ukazovací náměstky nepodávají se lakovému výkladu. Jak- koli nikterak nelze předpokládati, že by pronominální poměry již v prvotinách lidské mluvy byly označovány, poněvadž vznik skuteč- ných náměstek i označování jimi osob předpokládá na všechen způsob jistou způsobilost k abstrakcím, tož přece tolik zdá s(^ býti nepochyb- ným, že již za dob odvěkých ukazovací a tázací částice, nemající po- jmové významnosti, byly v jazycích užívány a že z nich ča.sem vyniklo označování náměstek a vůbec těch slov, která původem svým vedou se od kořenů pronominálních. Aspoň v našich jazycích děliti kořeny na slovesní a pronominální dle posavadních výsledků srovnávacího jazykozpytu jest nezbytně potřebí, poněvadž nejpřesnějšínui kritickému rozboru po tu chvíH se nepodařilo dopátrati se jakéhokoli pojmového smy.slu v ukazovacích částicích. I v těch jazycích, kde skutečné mluv- nice v našem smvslu slova nestává, dělení mezi materiálními a formál- nimi živly jest velmi s pro.spěchem souslavnému pi-ehledu veškerého jich ústrojí. V čínském jazyku již za starých dob různé původně vý- znamné kořeny sklesly přičiněním abstrakce na částice, jichž původní význam z veliké části již setřen. Toliko proplétáním významných ko- řenů s formálními živly zdárný vývoj i skutečný pokrok jazyka jest možný. Žádný jazyk nemůže se skládati z pouhých slovesních kí)i-enů, žádný nemůže přestávati na vyjadřování pouhých toliko dějiiv a po- měrů: ke každénm sebe jednodu.^šínui vvnr/u mysli, k(» každé sebe 294 Pomér zvuku k myšlénce. prostéjší véU» potřebí dvou základních částek: podmětu déje a déje samého. První částka s počátku ovšem mohla výhradně býti vyjadřo- vána pojmovými slovy, ale pronominální poměry, vztahující se ku pod- mětu děje^ záhy byly označovány odtažitými částicemi i pronominál- ními živly, na pojmových kořenech nezávislými. Slova jako staroind. ah-am (já), tvam (ty), ijmn (ona), tad (to), asdu (onen), adas (ono), pJcn (jeden), anja ((h*uhý), sa (ten) a t. d. sotva asi kdy se podaří při- vésti ku kořenňm slovesním. Názory a představy ve zvucích a slovech docházejí svého vtělení a touže cestou se i obnovuji. V reflexnídi pohybech projevuje se pů- vodní činnosf lidské mluvy a psychické pocity vyjadřují se prostřed- kem slov, v nichž se s počátku mohou zračiti výrazné toliko a obrazné představy, které vytříbenější mysl a dospělejší tvořivosf později analy- sují a v obor duševních pocitův i ethických představ přenášejí. Obsah představy znova vzniká působením pocitu utkvělého v jistém zvuku, jenž povstal reflexními pohyby; pocit tento, prvotně velmi mocný, ovšem víc a více slábne, ale za to obsah představy těsněji a těsněji se víže se sluchovým dojmem zvuku. Na prvotném, výhradné ono- matopoickém stupni zvuk má vždy označovati pojatou v názoru věc neb osobu jako celek jednotný: tím onomatopoický základ stává se znenáhla charakterisujícím, označuje příslušnými zvuky úhrn všech známek i představ, které se slučují se základnou představou, způso- bem onomatopoickým vyjádřenou. Tak napodobovacím mn člověk vy- rozumíval netoliko onomatopoickou představu jistého zvířete, než i vše, cokoli o tom zvířeti věděl a si představoval; něco podobného pozoru- jeme u vyvíjející se dětské mluvě. Slovo původem svým od posuňku se neliší : oba jsou za prostře- dek vyjadřovati myšlénky. Rozdíl záleží jen vtom, že posuňky mluví k oku, a slova k uchu. Nás hlas může pronášeti a bez konce téměř kombinovati neurčitý, ba nesčíslný počet článkovaných zvukův a duch užívá jich jako nástrojů, jimiž vyjadřuje svou činnosf. Ač prvotným základem těchto zvuků vidí se býti přírodní, napodobovací zvuky, přece vzhledem k nim, jich pořádku i soustavné souvislosti badatelé posud ještě za jedno se nesnášejí. Ani o poměr myšlénky ke zvuku míněni se neshodují a podnes v té příčině nedosaženo žádoucího sje- dnocení. Ilumboldt, Steinthal, M. Múller a j. přidržuji se theorie wa- tivismn, která předpokládá, že u prvotného člověka určité zvuky bez- děčně i mimovolně slučovaly se s určitými názory a pojmy. Naopak Whitney, Geiger, Madvig, Bleek, Marty a jiní hájí theorii empirisma^ Vyjadřováni určitých pfedstav prostředkem hudby. 295 která, vycházejíc od nynější nezávislosti zvuku na myšlénce, odmítá podobnou takoíka mechanickou souvislost zvuků s myšlénkami. Tuto theorii máme za jediné pravou: myšlénka jest na šlové, jakožto na zvukové své obálce, úplné nezávislá. Mezi duchem a ústrojím našich mluvidel nestává žádné bližší spojitosti, žádného vnitrního pojícího je svazku. Kdo tvrdí opak, tomu důsledně jest připustiti spojitost mezi myšlénkou a posuňkem, mezi myslí a pohyby prstů, jimiž na př. hluchoněmí a primitivní národové označují různé pojmy. Mysl, které jest řeč ukazatelem, má slova takorka pohotově i užívá jich dle své libosti, ale slova — jakožto prostředky, jichž se chápe k dosažení jistého cíle — jsou jí tak cizí, jako pohyby rukou a nohou neb jako kroucení a luskání prstů. Myšlénka v člověku vznikající hledá sobě východu, a duch, chtěje vrozenému tonuito pudu zadosti činiti, užívá těch prostředků, které se mu naskytují : posuňků s jedné a zvuků, slov s druhé strany. Jak posuňky, tak i slova jsou však vnějšími toliko prostředky a nástroji a s duchem samým nemají nic společného. Proti této jednoduché a přece nezvratné pravdě podnes nic nebylo namít- nuto, což by před kritikou jen poněkud mohlo obstáti. Že pak jazyk rozumu žádnou měrou není roveři, jsa nad něj nmohem obmeze- nější, snadno viděti již z toho, že i nejvzdělanější a nejvyvinutější ja- zyky nemohou s to býti, aby vyjádřily veškeré myšlénky, které člověk pojímá. I hudbou a zvláštními hudebními zvuky u různých národů vy- jadřuji se zcela určité konkrétní představy. Ašantové tvrdí, že mohou prostředkem svých fléten rozmlouvati jeden s druhým, a všichni jich náčelnici mají zvláštní melodie pro své trouby; bidové mají zvláštní melodie, každý čas roku o sobě označující. Zběhh' černochové na Ja- maice zcela zvláštními trubnými zvuky přivolávali z dálky každou je- dnotlivou osobu, a to tak snadně a určitě, jako by ji byli nazvali na blízku vlastním jejím jménem; na Cameroně trubnými zvuky ohlašují se různé zprávy, a v Bissaux takýmže způsobem uvádějí královské rozkazy v známost (Simmel, Zeitschr. f. Vólkerpsych. XIII, 289—290); na Fidžiských" ostrovech lid svolává se k hodům kanibalským zvlášt- ním vířením bubnů, Tahitané užívají zcela zvláštních zpěvů dle toho, stavěji-li dům, porážejí-li strom aneb spouštějí-li lodku v moře (Gerland- Waitz, Anthropol. d. Naturv. VI, 85), a Njamnjamové z rozličných mo- dulaci v hlaholu kotlů hned poznají, svolávají-li se k válce, k honbě nebo k slavnostním hodům (Schweinfurth, Im Herzen von Afrika II, 26 — 27). Vuatutové mají zvláštní kovové pištalky, jimiž si dávají všeliká 296 Vyjadřování konkrétních představ prostředkem hudby. znamení, jnienovittí za času bitvy; buben má pro černochy, zvláště ve výclioflní Africe, význam veledůležitý: z jeho víření, z rychlosti, taktu a síly zvuku tuzemci hned poznají, oč jde. Zcela zvláštními zvuky buben tluče na poplach, jinými zase svolává k honbě, opět jinými vy- jadřuje radost i vesíílosf, doprovází kouzelná slova tuzemných lékahl povolání své vykonávajících, vzdává poctu osobám mocným a váže- ným, vítá cizince i hosti, zve k hodům a slavnostem, doplňuje řeči náčelníkův i vydává žalostné zvuky pri pohřbech i úmrtích (Burton, Voyaí2:e aux (írands Lacs de rAlVique Orientíile 004). Somalové ve východní Africe dávají si znamení rozličným způsobem hvízdání a mají na označenou (druhdy i oslavenou) nejrozmanitějších výkonů, priběhův i událostí velikou hojnosf písní se zvláštními nápěvy: v čas žně, na honbě, za hodování, pri slavnostných příležitostech (Burton, Fii*sl steps in East Africa 115, 14-2), oplakávající) nebožtíka, nakládajíce břímě na velblouda, nabírajíce vody a t. d., ba stává též zvláštní ná- pěv pro ženy, když dostaly bití, a jejž nazývá Burton „un chant fu- něbre dont cliaque periodě fmit par un pémissement qui lui est pro- pre" (Voyage aux Grands Lac3 041). MiraĎové v Brasilii zvláštními zvuky na dřevěných kotlech dávají sousedům svým zprávy o všech dňležitěj.^ích událostech. Martius činí o tom zmínku vbito slova: „Za prvních dnu, když je všechno na nás ještě zajímalo, nemohli jsme ni- čeho před se vzíti, což by podivným tímto zvukovým telegrafem ne- bylo uvi'd(Mi() v obecním známí)sf. Brzo bubnovali: „běloch ji", brzo zase: ^tančinn* s bělochy", a v noíú oznamovali, že jsme šli spát. Ne- mohli jsme bez starosti ílívali se na tento obyčej, který v případě ne- dorozumění s našimi lidožroutskými hostiteli byl by nás za několika híxlin vydal v moc přesile níí])rátelské" (Spix und Martius, Reise in Brasilien IH, 1249). Jak viděti, i hudba může býti za prostředek vy- rážeti rozmanité city, představy i slova, a to způsobem naprosto jas- ným i srozumitíílnvm. Jazyk jest plodem níivyhnutelné potichy: člověk, chtěje se sdíleti s jinými o rozmanité dojmy naň působící, chytal se rozličných pro- stredkiiv, až nakoní:*c ve mluvě, v článkované řeči na^el prostředek nejzpusí)bnější, na němž i ustrnul. Nikterak nelze předpokládati, že by člověk jazyk sám o sobě chtěl utvořiti aneb usiloval o utvoření i zdo- konalí)vání jeho s tím vědomím, že duševní své vlohy rozvíjí a obo- hacuji*, (llověk si níMitvoril jazyka ani přemýšlením, ani s vědomím toho, co činí. Z touhy \)o sdílení dojmů vynikl jazyk a za touže pří- činou j)o tu chvíli ještě užívá ho veliká většina lidí, kteří o podivu- Význam jazyka jakožto produktu historického. 297 hodné jeho soustavnosti, o pravidelnosti jeho ústroji, o význaraé jeho pro vzdéláni, o důležitosti jeho pro rozvoj lidské osvěty, ba o déleni jeho na časti řeči nemaji ani zdání. Potřebu sdíleti se cítí každý člo- věk, byf i stál na nejnižším stupni vzdělanosti, a pravé tato potřeba jest jedinou příčinou, proč jazyk mohl se utvořiti a proč podnes ještě se udržuje a zdokonaluje. 11. Z úvaii zde položených přirozeně jde, že jazyk k vynálezům žádnýtn způsobem nelze přirovnati ; vznikem svým jazyk jest ústrojím ponenáhlu vzrůstajícím, tudíž produktem historickým, a z téže příčiny otázka o původu jazyka může pomocí historické toliko a srovnávací, nikoli však filosofické methody býti rozebrána a přivedena ke koneč- nému rozřešení. Pokládati tuto otázku za filosofickou jest osudná chyba nmohých badatelů, která z části také vysvětluje známou ne- plodnost i nedostatečnost nmohých spisů, rozebírajících otázku v řeči postavenou. Methoda popisovači, empirická, jejíž stoupenci sbírají a na- hromažďují fakta k jazykům se odnášející způsobem úplné vnějším, ne- vykládajíce jich příčin, jich vzájemné na sobě závislosti i genetické spojitosti a přestávajíce na vydávání písemných památek a sepisování mluvnic i slovníků, váží ovšem méně methody historické, je však velmi užitečná tím, že dodává nám nevyhnutelný materiál, bez něhož žádnou měrou nemůže se obejíti badatel, historicky vykládající vývoj jazyků. Jazyk neroste a nevvvíjí se individuálně, nýbrž ve společnostech, které časem splývají v státní celek, zdokonalujíce se dle zvláštních svých nadání a působením jiných více neb méně závažných činitelů buď postupem pravidelným, bud poněkud povlovněji neb rychleji nor- mální míry, avšak prudkých, neočekávaných přechodů zajisté ani v roz- voji člověčenstva, ani v rozvoji jazyků nestává. V postupu evoluce vždy pozorujeme celou řadu povlovných změn za sebou následujících i ge- nealogicky vespolek sloučených; s vyšším fysickým rozvojem i ušlechfo- vánim lidského pokolení důsledně postupujícím vnější dojmy, víc a více mezi sebou se proplétajíce, působí větší a intensivnější činnost psy- chických výkonů, čímž i prostředky, jimiž jazyk vládne, přirozeně se vyvíjejí a zdokonalují, povznášejíce se od nižších kategorií k vyšším. Jazyk jest souhrn článkovaných i význanmých zvukův i zvukových sku- penin; jazykozpyt jakožto věda historická, induktivní, spatiiije vněm komplex skutečných výjevů, vyhledává sil a činitelů v něm působících i pátrá po zákonech, jimiž jeho vývoj se řídí. Vzájemné srovnávání zvuků, slov i tvarů jest toliko za prostředek, jímž všechen minulý vývoj jazyka v jistém směru na jevo se vynáší a z obdoby jiných jazyků mů- 298 Metlioda historická a pfjrodozpytná. žeme mnohdy souditi dosti bezpečně o dobách dávno minulých, o nichž veňkerá podáni mlčí a ve které žádné pisemné památky více nespa- dají. Mnohé výjevy v jazycích, jakými nyní neb za posledních dob hi- storicky doložených býti se ukazují, můžeme vysvětliti toliko z přede- šlých dob jazykového vývoje; rozebíráme-li však jazyk na základě me- thody filosofické, hledáme-li podstaty jeho ne v samém jazyce, nýbrž mimo jazyk, v oboru pouhých pomyslů, pátráme-li po odtažitých logi- ckých kategoriích tam, kde vlastně našemu pitevnímu rozboru se před- kládá pestrá směsice nejrozmanitějších názorův i představ různých ná- rodů, tu ovšem těžko minouti se s nezdarem, i nemůžeme se diviti, když to, co subjektivní rozum jak metafysikům, tak i filosofickým grammatikům za dobré ukazuje, začasté naprosto se zvracuje ději- nami jazykův a výjevy v samých jazycích obsaženými. ^Tak zvaná filosofická grammalika, která chce postihnouti jazyka v oboru pouhého pomyslu, obracuje se zády ke svému předmětu, vyhledávajíc jej tam, kde ho ani nelze nalézti* (Heyse, Syst. d. Sprachwiss. 12). »Kdo ja- zyků chce postihnouti pojmy rozumovými, tomu jich obsah, jenž jest naskrze názorem a názorností, navždy zůstane zavřeným** (Wůllner, Vorwandtschaft des Indogerm. Sem. u. Tib. 40) — „man hóře auf uber die sprache zu philosophiren und philosophire aus der sprache. Die philosophie, die nicht anschauen wil, ist tot fůr das geistige leben" (ibid. 41). Jakož povahu jednotlivce jen tehda můžeme důkladně po- znati a vylíčiti, známe-li jeho životopis, tak i pravou povahu jazyka jen tehda poznáme, když máme před sebou historickou posloupnost jednotlivých dob jeho vývoje, z jichž souhrnu můžeme pak činiti dů- vodné závěrky o celku. Jak z nejnižších stupĎů živočišstva a rostlinstva badatel poznává elementární prostotu všech poměnl, která jej vede ponenáhlu k poznáni útvarů v tisícero složitějších, podobně má se věc i s rozborem nestrojených řečí primitivních národů, z nichž čerpáme přečetná i vážná pokynutí, jichž pomocí mnohem snadněji vnikáme v složité ústrojí svých vlastních jazyků. Jakož pak jazykozpyt jest vědou historickou, tu pochopitelno, že o jakémsi přírodozpytném badáni, které by mělo v našem oboru platnost obecnou a jehož zastávají Schleicher, M. Miiller, Vinson, Hovelacque, de la Calle a jiní, nemůže býti ani řeči (sr. Ludwig^ Infinitiv im Veda 2— 5j. S přírodozpytem jazykozpyt toliko meihodou se sbližuje, jelikož tato v obojí vědě jest i má býti induktivní. Jak niethoda jazykozpytná, tak i průvody její mohou býti tolikéž jen hifilorické, nečiníce žádných absolutných nezvratných norm, nýbrž sklá- dajíce se toliko z pravděpodobných závěrků. V oboru jazykozpytu jest Význam methody filosofické. 299 těžko, ba téméř nemožno ustanovili napřed pravidla, na jichž základe my bychom mohli dojiti výsledků neklamných. Nejbezpečnější způsob badáni jest bedlivé zaznamenávati fakta i zjevy v jazycích se vyskytu- jící i souditi z nich o téch směrech vývoje, které za jistých dob v nich se ustanovují nebo převládají, při čemž dlužno míti na zřeteli i to, že dosti často setkáváme se i s takými zjevy, které se přesnému analyti- ckému rozboru nepodávají a které vznikly nepochybné působením po- hnutek i zvyků, jichž příčiny jsou nám naskrze temny. Důvodné praví Herman Paul: „Pryč se všemi abstrakcemi! budiž naším heslem, chceme-li kde ustanoviti působící síly skutečných déjů" (Principien der Sprachgeschichte 13). Vždyf sdílení veškerých psychických dojmů může se konati toliko cestou nepřímou, pomocí prostředků fysických, smyslných; ani jeden z téch prostředků, jimiž člověk působí na člo- věka, nemůže býti rázu psychického. Slova, jimiž přenášíme představy své na jiné, jsou produkty, ze živlů fysických se skládající, které mají se ku představám vniterním, přímým vztahem aneb stávají s nimi ve spojitosti pomocí slučování čili dnižení rozličných základných nebo přenesených ideí. Tak na př. slova napodobovací patří ku prvému, a slova metaforická ke druhému pořadí. Srozumívati se vespolek pro- středkem slov, ku představám přímo se vztahujícím zakládá se v lidské přirozenosti, nakolik z dokladů v jazycích samých obsažených můžeme souditi; v té příčině nejrůznější národové vespolek se shodují a zde jest nám hledati prvotného základu lidské mluvy. Sebe důkladnější metafysícké hloubání může nám podati toliko kusý obrázek jazyko- vého celku, nesoustavné úryvky, jimž duch tvořivý i bohatě nadaný může dodati půvabné formy, které však i s touto svůdnou podobou zůstanou vždy subjektivními toliko výtvory jednotlivce skutečného objektivního základu nemající. Sebe důmyslnější filosofické úvahy a soustavy, nezakládající se na zjevech dějinami jazyků poskyto- vaných, jsou nemístný a nezbytně minou se s úspěchem. Velmi pří- padně pronáší se v té příčině Baudouin de Courtenay v tato slova: , Soustavy školy filosofické mohou zavírati v sobě více nebo méně zdařilé výmysly učených rozumů, výtvory logického umění, vynika- jící souměrností a ústrojností . . . avšak překrucujíce fakta na zá- kladě úzké theorie jsou toliko povětrnými hrady . . . Aprioristický, zvolný, dětinský směr („peOaqocKoe Hanpau.ieHÍe'*) přivádí vývoj vědy na nepravou dráhu a je proto rozhodně se škodou** (Boa}'3h ^e KypxeHB, HteoTopUH o6ii;iH 3aMt*iaHÍfl o ji3UKout;^tHÍii 10). A týž učenec praví na jÍDém místě neméně případně: „Tak zvaní filosofové jazyka . . . osvo- 300 Význam methody fUosoflcké. jují si obor, k níjmuž positivní jich vědomosti nedávají jim pražádného práva. Dle mého mínění filosofie jazyka bez důkladné znalosti vý- sledků positivní jazykovědy nemůže ani vůbec býti opravdovou védou, nýbrž toliko přeléváním z pustého do prázdného nebo příjemným ukrá- cením chvíle** (Bo^'8H ^e KypTeiw, 31Cypn. Miih. Hap. IIpocs. fleic. 1881, 274). Arcif i. psychologie, pravé tak jako fysiologio, odbývá právem za po- mocnou védu jazykozpytu, neb vývoj jazyka, jeho zákony a zjevy za- kládají se na výkonech, jichž abstraktním rozborem zanáší se jak fysio- logie, tak i psychologie; avšak s tím so vším jazykozpyt jest védou úplné samostatnou, ježto obor, v némž védy řečené s ním se stýkají, jest pomémé velmi obmezený. „Auch psychologie und logik treten in beziehung zur sprachwissenschaft, jedocli nur in eine entferntere, da es nur einzelne momente sind, in denen sie sich eng mít ihr benihren . . sie bilden keine integrirenden theile der sprachwissenschaft* (Benfey, Geschichte der Sprachwissenschaft 8 — 9). Jako filosofické zkoumání zahrnovalo v sobe dříve pojímání všehomíra v jeho celistvosti, avšak později víc a více bylo obmezováno, dle toho, jak jednotlivé částky bývalého celku oddélovaly se od ného, nabyvše pomocí indukcí na zá- klade rozsáhlé zkuš^mosti úplné samostatnosti, tak i psychologie ustáli se v jistých zákonních mezích, jakmile z národopisného a jazykozpyt- ného materiálu, v určité průvodní závěrky seřadéného, sestaví se jistý uzavřený celek veledůležitých pro jiné védy zásad. Cesta filosofického neboli metafvsického badáni má ovšem do sebe mnoho svůdného, nevyhledává takového množství přípravných prací a známostí, jako methoda historicko-srovnavací, jest na domyslu i důvtipné obraznosti jednotlivce postavena i na nezasvěcené v její tajemství působí mocné učeným i mnohdy temným slohem, jakýmž přívrženci methody historické nemohou se honositi. I v oboru jazykozpytu setkáváme se pohříchu dosti často se zjevem, že čím jsou methody nesrozumitelnéjší, tím se mají za hlubokomyslnější, čím je sloh temnější, tím se má za důvtipnější. Mimo to sloh meta- fysický má i tu do sebe výhodu, že při jeho neurčitosti mnohdy téžko dokázati, že úvahy v ném položené se nesrovnávají se skuteč- ností. V té příčiné platí ješté po tu chvíli slova Kantova (Proleg. z. jeder zuk. Metaph. §. 52, b): „Man kann in der metaphysik auf mancherlei weise herinnpfuschen, ohne eben zu besorgen, dass man auf unwahrheit werde betreten werden. Deim wenn man sich nur nicht selbst widerspricht . . . so konnen wir in allen solchen lallen, wo die begrifle, die wir verknfipfen, hlosse idovti shui^ die gar nkht in der er- Význam niethody filosofické. 301 fahrung gogehen werden konneri, nienials durch erfahriing widerlegt werden**. Nacházi-li Gerbor (Die Sprache als Kunst I, 280) pftvab soustav melafysických v tom, co nazývá ,architektonik der coiiiposi- tion", tož půvab takový, odnášeje se výhradnč ke stránce fonnálni, pohříchu obsahu se netýče. Důvodné praví Laplace: ^ninducťion, Yannlogie drs hypoiheses fondves sur les fuits et recťifiées sans ccsse par de nouveUes observations^ un tact heureux donné par la nature et fortifié par des coniparaisons nonibreuses de ses indications avec Texpérience, tels sont les principaux rnoyens do parvonlr íi la vérité." Skutečný základ a veškerý vývoj jazyka co nejrozhodněji odpírá metafysické niethode, která objektivní badáni zaměňuje subjektivním. V dějepisu i v přírodozpytu není žádné nahodilosti, a podobně i v jazykozpytu žádných nahodilosti nemůžeme připustiti. U primitiv- ních toliko národů veškerá příroda je obkličující zdá se býti pře- plněna hojností výjevů nepochopitelných i zázraků bez jakékoli pří- činy vznikajících a pomíjejících, v nichž bystřejší a zkušenější zrak národů vzdělanějších spatřuje toliko výtvory bázlivé a přepjaté obraz- nosti a které si vysvětluje působením přírodních sil. I v oboru jazyků veškeré výjevy mají svou příčinu, nic nemohlo vzniknouti pouhou toliko nahodilostí. Ještě před 40 roky nmohé změny zvukoslovné i tvaroslovné badatelům zdály se býti nahodilými, které nyní jsou vy- světleny způsobem přesně vědeckým, a za 40 let nepochybně mnolié výjevy, jichž nyní nemůžeme vysvětliti, budou náležitě a přesně objas- něny. Ani v sebe nepatrnějších zvukoslovjíých zjevech nelze před- pokládati zvůle a nahodilosti; nemůžeme ovšem tvrditi, že by se ve- škerý vývoj jazykový nesl výhradně směrem zákonným a naskrzií pra- videlným, a že by se jazyk druhdy neodchyloval od zvukoslovných zákonů za jisté doby v něm platných, avšak přes to zvukoslovné změny, pokud můžeme je stopovati v historickém vývoji jazyka pa- mátkami doloženém, dějí se dle určitých přesných zákonů, které ovšem mohou také dopouštěti nových výjimek, ale ne jinak, než opět na zá- kladě nových zákonů. Každá vvjimka má tudv nezbytně určitý zvuko- slovný základ, a ukázati k těmto základům jest úlohou nauky zvuko- slovné, mluvnické pak úchylky a výjimky jsou buď zbytky starých pravidel, s rozvojem jazyka víc a více vymizejících aneb předchůd- cové pravidel nových, která dříve nebo později úplné platnosti na- budou. Žádná sebe nepatrnější zvukoslovná změna v kterémkoli jazyce není nahodilou, žádný tvar nezaniká bez příčiny a žádný ncpovstává maně i bez oprávněného důvodu; syntaktická ústrojnost jest tolikéž 302 Význam psycbolog^ie pro jazykozpyt. podřízena určitým zákonům, jimiž vznik a vývoj její se spravuje, a po- dobnými zákony řídí se rovnéž odvozováni slov. Jsou ovšem mnohé výjevy, jichž po tu chvíli ještě nikdo důkladně a spolehlivě nevysvětlil, • ale nedostatek výkladu nedává nám ještě žádného práva vyhlašovati je za nahodilé. Jazyky z velmi kusých i nepatrných toliko prvků vznesly se k nynější své dokonalosti ; při všech domyslech, původu jazyka se týkajících, všemožně jest nám držeti se těch dokladů, jež poskytiye organický život jazyků po celou tu dobu vývoje, kterou jich dějiny osvětlují pomocí písemných památek a podání. Otázka o původu ja- zyka jeví se takým způsobem po jistou míru otázkou historickou, a kde již nevyhnutelně jest nám spustiti se s pole historického badání, tam závěrky dlužno zakládati na výzkumech srovnávací jazykovědy. Jazyk, v konkrétném smyslu slova úhrn slov i vět, jimiž člověk vyja- dřuje své myšlénky, musí jakožto produkt historický přede vším cestou historickou býti rozebrán i prozkoumán: sluší obraceti se na skutečné poměry a bedlivě rozebírati fakta, která poskytuje tento obor v ne- přehledné hojnosti. Duševní vývoj, doprovázející vývoj jazyka, jest tolikéž historickým i zahrnuje ve svých živlech souhrn lidských vědo- mostí a veškerou rozmanitost lidské zřízenosti. Povlovného vzrostu lidských vloh v tomto směru i postupného stálého vývoje základných pi-vků jazyka jednotlivec, byt byl při něm důvtip sebe bystřejší, nikdy se nedobere : toho lze dosíci toliko na základě těch fakt, která se při- pomínají v dějinách člověčenstva vůbec aneb pomocí těch závěrků, které z nich cestou induktivní mohou býti vyvedeny. Ze srovnáni nej- starších dob jazyků historicky nám známých, z důkladného přehledu a rozboru jazyků národů primitivných, jakož i ze zásad, jimiž vývoj jazyka se spravoval od starodávna až po tu chvíli, můžeme činiti dů- vodné závěrky o duševním stavu těch lidí, kteří si utvořili prvotiny článkované mluvy. Psychologie může i má sloužiti jazykozpytu, zvláště v této otázce, za vážnou pomůcku i kritickou průvodkyni, avšak není zde faktorem rozhodujícím; může stopovati historické badání, bditi nad přesností každého závěrku i omezovati přílišnou volnost úvah, nemá však žádného práva osvojovati si hlas rozhodný a ustanovovati směr, jímž řečená badání nésti se mají. Duševní síly a výkony jsou nám posud ještě v nejedné stránce nejasný a temny, kdežto zjevy ja- zykové předvádějí se nám ve způsobe poměrně jednoduché a srozumi- telné: není tedy pochybnosti, že duševní výkony, nakolik se vztahuji k jazyku, nmohem lépe a jasněji se vysvětlí zjevy jazykovými, než na- opak. Převrátiti tento poměr i očekávati od metafysického hloubáni Význam psychologie pro jazykozpyt. 303 r téch výsledků, které toliko déjiny jazyka mohou poskytnouti, jest za- blouzeni, které každému badateli, rozebirajicímu otázky sem spadající, velmi bude v překážce. Otázku o původu jazyka toliko cestou empiri- ckého badání lze rozi-ešiti, kdežto sebe důmyslnější filosofické úvahy, faktického substrátu pozbývající, mají význam toliko podřízený. Vedeni naše vzhledem ku původu jazyka, jakož i ku prvotinám druhých lid- ských věcí má jistou mezi, které nijak nelze překročiti, a protivy, jež ve všech počátcích buď zdánlivě, buď skutečně jsou obsaženy, sebe logičtějšími kategoriemi zúplna nikdy rozřešeny a odstraněny nebudou. Badateli v oboru jazykozpytu přede vším jest uznati úplnou svou zá- vislost na faktech, jazyky a jich dějinami sobě poskytovaných, a toliko cestou opatrné indukce on kráčí ku předu, soudí ze známého o ne- známém, rozebírá dějiny slov i tvarů, ustanovuje, nakolik možná, chronologické jich místo v dějinách, jich vznik a pramen i snaží se sestaviti si indukcemi ze seřaděných zjevů jazykových nedostižitelný jinak úhrn duševních vloh, vědomostí i snah prvotných lidí, praco- vavších o počátky článkované mlUvy, a jestliže se mu podaří určiti, třeba jen přibližně, čím aneb aspoň jakými byly prvotné živly jazyka člověkem užívané a proč člověk užíval právě těchto a ne jiných živlů, rozřešil, seč právě mohl býti, otázku o původu jazyka. Patrně tu bez důkladného kritického i srovnávacího — a to, pokud možná, i vše- stranného — rozboru jazyků z nejstarších dob historicky nám známých nelze žádnou měrou se obejiti. Psychologie s řečenou otázkou má asi tolik činiti, kolik theoretické strojnictví a lučba s dějinami lidských vy- nálezů; tím ovšem nemíníme nikterak ztenčovati důležitosti psycholo- gie pro obecné otázky jazykozpytné : jest téměř neocenitelná jakožto kritická průvodkyně i pomocnice, nemůže však nikdy odbývati za zá- klad i substrát. Který z nesčíslných zjevů v dějinách jazykův odkryla nám methoda aprioristická ? Kde nám vyjevila jaké tvary? Která slova lze předpokládati, která napřed již ustanoviti ze zákonů, jimiž se lid- ský duch spravuje? Nepřehledné množství zjevů v jazycích můžeme toliko z dějin jich vysvětliti, a nikoli pomocí logických závorkův. Kdo nezná dějin jazyka, ten zajisté mnohdy na tom ustrne, že jazyky mají zvláštní svou logiku, s obyčejným našim rozumem druhdy se nesrov- návající. Významy slov vidí se býti někdy logice přímo odporné, se vnějším jich útvarem a základným kořenným významem se neshodu- jící, a kdož nezná podivných mnohdy osudů, jimiž mnohá slova byla postižena, ten buď s těží si to vysvětlí, buď toho ani nepochopí. K nej- dAiežitějšim zajisté pokrokům u vývoji jazykovém náleží roztřídění po- 304 Významné pfechody slov. jmfiv a utvoioní kategorií. Pojímaje lépo i jasněji jak obdoby, tak i protivy, rozeznávaje předměty mnohem přesněji dle jich vlastností a vztahů, srovnávaje neustále vespolek významy jednotlivých slov i pojmů, odváděje je druh od druha i vyhledávaje ponenáhlu v před- stavách konkrétních poměry a vztahy abstraktní, jazyk povlovným, ale jistým postupem nabývá té bystrosti, jasnosti a určitosti, které v jazy- cích starších historických dob tak pohřešujeme. Ovšem i v nich za- časté pozorujeme přechod od názorných představ ku přeneseným, od konkrétních k abstraktním, ale přes to úplný a důsledný výToj tohoto směru spadá každým způsobem v dobu vzniku nebo přetvoření nověj- ších jazyků. Mnohá slova přijímají v historickém vývoji příslušných ja- zyků působením měnících se z vykuv a obyčejů národních, vlivem pře- Ivořující se společenské zřízenosti, politických, obchodních a literárních poměrů, přičiněním náboženství i vzmáhající se osvěty a mocným pů- sobením sousedních národův i jiných více nebo méně závažných fak- torů významy docela jiné. Ze slova sprostého neb opovrženého stává se druhdy slovo ušlechtilé, poněvadž národ časem za nejednou snad příčinou přivykl hleděti naprosto jinak na osobu, předmět nebo pojem příslušným slovem označovaný; ale ještě častěji ze slova ušlechtilého stává se ponenáhlu slovo, zahrnující v sobě významy bud s přihanou užívané, buď přímo hrubě urážlivé. Přečetná slova potulují se po mnohých národech měníce téměř všude svůj význam, protože kde- který národ dodává jim zvláštních výrazných odstínův a začasté i dosti podstatně přejinačuje zvukoslovnou jich podobu. Aniž pak třeba da- leko jíti pro doklady. Že náš král jest německ. Karl, ale i herl (st. h. něm. charal), angl. churl (hrubý, neotesaný člověk, lakomec), polsk. hirzvl i rusk. KapjinK-T» (trpaslík), lze vysvětliti toliko z historického vý- voje významů příslušných slov; sanskritskému děva (bůh) odpovídá zendské dneva (zlý duch — sr. A. Ludwig, Commentar zuř Rigveda- Cbersetzung I, XIX); něih. frauenzimmer znamená vlastně „místo, po- koj, v němž se ženské zdržují", označuje však ve význame nyní zobec- nělém „ženštinu" ; podobně i arabské haram označuje posvátnou věc, zapověděné místo, ženské v rodině, ženštinu a japonské njó-ho , ženská konniíita" znamenalo původně ženštiny v císařském paláci (Píizmaier, Sitzungsber. d. phil. hist. Cl. d. k. Akad. Wien 84, 38). Zajímavý byly osudy slov minister a mafjíster: kdežto slovu minisřír — jehož původní význam „sluha" - v historickém jeho vý\'oji štěstí šlo nad pomyšlení pod ruku, skromnější magister (původně „náčelník", pak i „učitel") přivedl to u nás toliko k mistrovství (mistr =z něm. meisttr) a původní Mény výzaamA slov. 305 hodnosC aspoň po jistou míru zachoval ve franc. maitre i anglick. master; a přece minister (z minus-ter) znamená vlastné „menši*, a ma- gister , větši**. Pontifex dosáhl u Římanů hodnosti nejvyššího knéze (pontifex maximus)^ byl však původně toliko stavitelem mostů; něm. marschnU (č. maršálek) sloužil dlouho za pacholka od koni i podkovníka, než si vysloužil povýšení zasloužené, ač ovšem netušené (sr. st. h. něm. marah-scálc pacholek od koní — odkud franc. maréchal) ; staroindické mahiši znamenalo původně hůvolici a později královnu („entweder als die gewaltige, oder, was der indischen anschauung mehr entspricht, als bůffelin gedacht" — Grassmann, Wtb. z. Rig- Voda 1022 ; dle mínění Pottova „vielleicht hergenommen von einem paar zusammengejochter rinder** — Záhlmethode 256). Holomek — vlastně „holý, bezvousý** — nebylo dříve žádným urážlivým slovem, znamenajíc neženatého člo- věka, jonáka, sluhu, drába, ba i Juvenis nobilis" (Brandl, Glossa- rium 65), ač ovšem nyní tyto významy v obecné mluvě naprosto vy- mizely. I slovo pitomý ve svém význame podstatně se zhoršilo; po- cházejíc od pit (rozšířeného prvotného pa Jísti** s významem příčin- ným: krmiti — sr. píce^ rusk. luiT-aTb krmiti) znamenalo dříve „domácí, krotký** : pitomá kachna :=. domácí kachna, pitomé zviře^ pitomý šivot zzz krotký život (sr. i rusk. nHToaiei^-b zz: odchovanec, schovanec) ; ježto však přicházelo nejčastěji ve spojení se zviřaty, přijalo zobecnělý nyní vý- znam „tupý, blbý, nemotorný"; capart (stř. lat. tapardum, ťahardum^ kymr. gaelsk. tahar, angl. taharď) označoval původně „vojenský plášf, dlouhý šat", sklesl však později na „roztrhaný oděv** i na pouhý „hadr**. Něm. dirne (st. h. něm. diorná) bylo původně slovem zcela nevinným, označujíc služku, dívku vůbec, a teprva později přijalo též význam lehké, nepořádné divky; ještě Luther užívá toho slova ve vý- znamu „panna'', a ve střední hornoněmčině Maria nazývá se die loíse dim „moudrá panna**. Angl. brat užívalo se dříve často ve smyslu „dítě, potomek**: Abraham^s brats (děti Abrahamovy, potomstvo Abra- hamovo — Trench, Select Glossary of Engl. words 22), nyní však brat v obecné mluvě znamená zarputilé děcko, neposlušné, ubrečené a t. d. Jak podivně osud zahrává s významnosti slov, viděti jednak na ně- meckých slovech knabe i bube^ jednak na příslušných anglických kuave i boy. Veškerá tato slova znamenala původně hocha, jinocha, mladého sluhu; kdežto však něm. knabe (odtud i ktiape^ knappe — sr. rabe i rappe) původní svůj význam udrželo, znamenajíc ve střední horno- němčině hocha, mládence {die drie chnáben „tři mládenci**), nmžského, panoše (ritter, kmiben unde tvíp; des keisfírs hnaben), anirlické knave, Ó. Herci: Z oboru jazykozpytii ^0 306 Uiny výzoamů elov. znamenavši dříve též hocha, chlapce {t$ youre child á knave — Jest Vaše dítě hošík?* — Marriott, English miracle-plays 128; the kokes knave hoch, syn kuchařův) později přijalo význam „darebák, ničema"; opačným směrem nesl se vývoj významů něm. bube i angl. boy: toto (ve starém jazyce boié) u prvotném význame (hoch, chlapec) se ne- změnilo, kdežto bube (stř. h. něm. buobe) mimo původní významy ,hoch, chlapec, sluha* již ve střední hornoněmčině přijalo významy „nevázaný člověk, ničema, hráč* („der wiirfel machet buoben vW — Lexer, Mhd. Wtb.). Německé Jcnechi (pacholek) znamenalo ještě ve střední hornoněmčině hocha, chlapce (ich was ein vU Jdeiner kneht „byl jsem malinkým hošíkem*), panoše, sluhu, ale z anglického knight, které ve starém jazyce (cnihi) znamenalo vojáka, sluhu, jezdce, stal se později „rytíř*. Řeck. iniffxonog byl původně, za prvých dob křesfanské církve skronmým dozorcem, jenž spravoval potřeby malé osady, stal se však později vysokým duchovním hodnostářem (inhxono^ = biskup), ač názvu svého nezměnil. Anglická slova quean i queen, u vyslovení od sebe se nerůznící, pocházejí z jednoho a téhož původního slova (staroanglického cwénef qvéne), znamenavši ho „ženu, ženštinu* vůbec (anglosask. cvén žena, starosask. quán, gotsk. qenis, švédsk. qvinna, dánsk. koně, st. bulh. aseiia), avšak v dalším rozvoji osud jim nepřál rovnou měrou : quean znamená nevěstku, smilnici, a queen — královnu. Podobně irské a gaelské coint znamená ženštinu a coinne — nevěstku. Náš fláma, flnmendr jest otrhaný, spustlý člověk, ale poctiví Flámové, od nichž vlastně název tento vzat, jsou u jiných národů ve mnohem větši vážnosti, než u nás: starocatalansk. flamefíc znamená „svěží, sličný* (obličejem), piemontsk. fiamengh = „překrásný, nádherný*, a stř. h. něm. vlaeminc označuje člověka uhlazeného, výmluvného a vzdělaného (Wackernagel, Altfranzósische Lieder 194); toliko ve slezském nářečí flaemisch znamená „ungeschikt gross* (Weinhold, liber deutsche Dialectforschung 106). Franc, pantalon = vlask. pantO" lone (široké kalhoty, kroj původně benátský) má název svůj od sva- tého Pantaleona, poněvadž Benátčanům, kteří měli tohoto svatého ve zvláštní úctě, přezdívali pantaloni (Diez, Etym. Wtb. II, 49 ; — jhiak, ač dle našeho mínění nedůvodně, vysvětluje vznik tohoto slova Boyle, vykládaje je zpiantaleone „dem aufpflanzer des venetianischen lówen, der nach Venedigs sinken ein schwacher alter wurde" — Archiv f. d. Stud. d. neucren Spr. 47, 287). Naše kvitance (zz franc. quittance), po- cházejíc z quietantia, znamená vlastně „uspokojení*, angl. Zorrf, vzniklé z anglosask. Jiláf-ord, jest „chleba původ*. Aeolické poáxo^ (draho- i Nedůslednosti v jazycích. 307 cenný ženský oděv) skleslo v Atlice na hadr i pouhou onuci (= QdHog\ i živoří po tu chvíli ještě ve vlask. ragagzo (kluk — t. j. „otrhanec"), kdežto příbuzné jemu, jak se zdá, braca (bracae) v Římě označovalo kalhoty (sr. i ^brakai — pantalons que portaient les Gaulois* — Bel- loguet, Ethnogénie Gauloise I, 109; vlask. brache, nordsk. brok, komick. bryccam^ gaelsk. briogais — ale franc. brate pléna, plénka) a druhý příbuzný tvar, franc. froc (ve spojitosti s lat. floccus z=: něm. flocké) znamenal mnišskou plandu, hazuku (= angl. frock), které pak i náš frak pokládáme za příbuzný (a snad i česk. plachta i plást — sr. J. Schmidt, Zur Gesch. d. indogerm. Vocalism. II, 120). I naše hotmě brala proměny rozmanité — sr. novořeck. yovpn (kůže, kožich), angl. gaton (dlouhý kabát, dlouhý oblek = kymr. gum), rjazansk. rynn (hadr, onuce), vjatsk. ryiiH (košilka dětská), albánsk. gune (plášf, kabát), vlask. gonna (sukně), starofranc. gone (planda, hazuka). Naše bota (franc. botté) i putna (anglosask. butte, něm. bútte) pocházejí z téhož kořene, jako řeck. fioéri^gy ^\m<s =• franc. bouteiUe (láhev). Proti vší logice mnohá slova v našich jazycích, majíce vlastně dle své útvamosti zavírati v sobě význam trpný, přijala na se význam opačný, činný. Tak německé bediente nelogicky znamená sluhu, kdežto by jakožto trpné příčestí minulého času mělo vlastně znamenati toho, jemuž se posluhiye, tudíž pána; podobně i bavorské ein beschissetier mensch znamená člověka, jenž rád jiné šidí a klame (Schmeller, Bayer. Wtb. II, 475), kdežto my bychom očekávali toliko významu „ošizený**; i gaelsk. meallta, dosl. ,,oklamaný, ošizený** znamená též ^lstivý, pod- vodný**. V lotyšském jazyce některá trpná příčestí přítomného času (na ^am-s) mají význam činný: nákams „přicházející, budoucí**, einams (st. bulh. i^HiiwMi = č. fsnám) „vědoucí** (u výrazu: zinama sirds „vědoucí srdce", t. j. svědomí). Předkové naši mluvili o zarmoucených časech (L j. o špatných, tedy vlastně „zarmucujících** časech), o zarmoucené písni (t. j. o pohřební písni); sanskr. sátá (dle tvaru trpné příčestí minu- lého času od su roditi — tudíž „rozená**) znamená šestinedělku (Pott, Zeitschr. f. Vólkerpsych. III, 358 — 359), sr. i lat. pransu^ (jenž se na- snídal, poobědval — od prandere), 2^otus (jenž se napil) a j. I v jiných jazycích dosti zhusta tvary trpného příčestí minulého času přijímají význam činný : v eránském nářečí Wakhí pitk znamená pitý, vypitý, ale i napivší se (Tomaschek, Sitzungsber. d. phil. hist. Cl. d. k. Akad. Wien 96, 845) a v příbuzném jemu nářečí Sariqolí: pórstdz znamená „tá- zaný** i „otázavší se**, A:A%dí = „snědený" i „jedší, pojedši**; tolikéž v cikánském jazyce přípona trpného příčestí -do slovům dodává někdy 308 Nedůslednosti v jazycích. významu činného: fnangado (dosl. „prošený**) zz žebrák, rumindo „pre- kážejíci*, pand(irdó („zlámaný") „pluh" (patrné v činném význame „lámající, rozrývající*), čaladi =r „hodinky** („bité** místo „bijící" od iálav biji). Velmi pozonihodno a s nynější logikou jazyku se nesrovná- vající jest v jazyce dřevních Indův užívání prechodníku, jenž velmi často se nevztahuje ku podmětu mluvnickému, nýbrž ku podmětu lo- gickému, t. j. k osobě, kterou si představuji jakožto podmét skutečně činný, byf i tato osoba byla vyznačena pádem nepřímým anebo vůbec u větě ani nebyla vyjádřena, jak viděti z následujících příkladů: tatas tena mrgaň bh&máu nidhája gúkarah jařena hatah^ dosl. „potom jím srnu na zem položiv kanec šípem zabit**, t. j. potom položil sniu a zabil kance (Hitop. ed. Johnson 719); sa ča palájamáno 'trágatja pravištah — májá kufjůlc nikšipja rakšitáh^ dosl. „a on utíkající sem přišed vstoupiv — mnou v obilnici ukryv(ši) zachráněn", t. j. ukryvši jej v obilnici zachránila jsem ho (Hitop. 1400); sai-ve džalacarás tena mithjavádiná vančajitvá nátidůre vilátale prakšipja hhákšitáh „veškerá vodní zvířata tím lhářem oklamav ne příliš daleko na kámen hodiv snědena''^ t. j. ten lhář je oklamal a snědl (Paňčat ed. Kosegarten I, 52, 14 — 15); nejah gakjá tvajá nctum avidiitja mahárathán, dosl. „ne ona možná tebou vésU nepřekonav mocné reky** (Mahábh. kalkutsk. vyd. III, 15664), t. j. nemůžeš jí s sebou vzíti nezvítěziv nad reky; -kenásjevankrtá bhadre mám ačintjávamanja ča (Mahábh. III, 15992) „kým jsi tak udělána, drahá, mne nemysliv opovrhnuv i**, t j. kdo směl s tebou tak naložiti, má drahá, nepomysliv na nme i pohrdaje mnou? Balán nftásmi rudatí vidráyja prtliivipatin (Mahábh. V, 5986): „násilně odvedena jsem plačící obrátiv na útěk krále**, t. j. zahnav krále on mne násilně odvedl ; Bhišma-Dronáu hatáu ^rutvá ko nvartho džívitena me (Mahábh. VIII, 341) „Bhfšmu Dronu zabité uslyšev jakýž užitek životem mým?** t. j. „co mně do živobytí, když jsem slyšel, že Bhišma a Drona jsou zabiti?" Qanáih ^anáir upagamja tena vjághreQa dhrtah sa pantho ^čintajat (Hitop. 180) „tiše liše přiblíživ se tím tygrem chycený ten pocestný na mysli přemítal", t. j. „jak tygr pomalounku .se přikradl a pocestného popadl, tento přemítal na mysli". Praryamja Rámah kin nu vakšjanti devatáh (Rámáj. ed. Gorresio VI, 34, 4) „po- kloniv se Rámovi, což řeknou bohové**, t. j. „až se pokloním Rámovi, co řeknou bohové?** PadmamukMň smrtvá manmath^ vardhafe mama (Rámáj. III, 79, 42) „(milenku) o lo tušové tváři si připomenuv láska roste má", t. j. „připomínám-li sobě milenku o lotusové tváři, láska má roste**. i Nedůslednosti a pleonasmy v jazycích. 309 My chodíme sem a tam^ Némec pak tam a sem (hin und her); Némec chodí napřed a nazad (vorwárts und růckwárts), než Angličan i Rus vždy toliko nazad i napřed (backwards and forwards^ rusk. Bsa^i H BnepcATt; podobné i ve Skotsku: back and fóre); francouzské rien znamená ,nic", vzniklo však z latinského rem, které znamenalo ,véc**, tedy ,néco"; vladimirsk. pasjíoaiaTboA („rozlámati se") znamená „po ne- moci nebo slabosti opét nabývati sil" (Oirarb OÓjiecth. Cjob. 187). Proti rodu přirozenému v jazyce staroindickém dára žena, manželka (oby- čejné ve tvaru množného čísla: dárás) jest rodu mužského: dáráň-g-ča kurte „i pojmi ženu" (Mahábh. I, 4156); A-/n te dáráir Ijráhmana jo marišjasi »nač potřebuješ ženy, bramíne, vždyf umřeš" (Ind. Spr. 3930); pišmán na ladldéajati dárándň sahhájáň kegakaršanam ^vy se nesty- díte, že vaši ženu vlékli za vlasy do shromáždění" (Venisafthára 11, 8). Kalatra „žena" (též „kyčle") jest rodu středního i užívá se druhdy i za slovo hromadné (sr. kalatrasja bahutvád pro nmožství žen — Ma- hábh. XVI, 234). Rekne-li Němec ich hábe es mit fneinen eigenen augen gesehen a Rus n sto bb/^^ji-b cbohhh coČcTBenHLiMH rjiaaaMH, tu podobné věty zahrnují v sobě tři pleonasmy, neb již slovo augen jest pleonas- mus, ještě víc „eigenen^, nad to pak „meinen*', Pleonasmus vězí též v charvatském za godinu danah (za rok) = „za rok dní", za měšec danah -=. „za měsíc dní", v archangelském jtflsi nero ji^b. (proč) = „proč pro, dle čeho dle", ve starším maloruském aa jtflsi: sa ^jia leóe o^^hofo aZa pro tebe jediného". V jazyce staroindickém setkáváme se s pleo- nasmy zvláště ve slohu epickém: Q'áivjasja nrpateh putrah Srňdžajo náma námatáh — dosl. „Qajvjy krále syn, Srndžaja jménem dle jména" (Mahábh. VII, 2138); varnato Jécmavarnah sa Suvarna iti papratha „jsa barvy zl^tobarvé proslul pod jménem Suvarna" (t. j. „zlato" — Mahábh. XIII, 4679); yjabhraň ča gaganaii sadjah kšariena samapadjata „a nebe stalo se hned v okamiení bezoblačným" (Mahábh. XIII, 6873) ; nahan putrena ptUrárthi tvajádja „nebažím já nyní po takovém synu, jakým jsi ty" (Hariv. 721 ; — arthin pojí se s instrumentalem, tudíž ptitrár- thin = putreua-arthin : po synu bažící nebažím po tobě, nechci tě míti za syna). Nelogickou jest tolikéž užívaná druhdy v jazycích měna osob v řeči, o níž J. Grimm napsal velmi poučnou staf (Ober Personen- wechsel m der Rede — Kleinere Schriften III, 236—311). Tak vjiho- německých krajinách, zvláště pak v horním Falcku, zpovědník často místo „du" užívá důvěrného %€ir: „was haben wir nun gethan? fůhlen wir reue im herzen? tvir soUen uns bessem". V protestantských ško- lách po celém téměř Německu učitelé, když nebyli zdvořilými, a přece 310 Nedůslednosti vjazycich. nechtěli býti hrubými, mluvíce k žákům zhusta užívali slov tvir i man : „mr sind zicmlich fleissig", ,,mr sind etwas keck", „wir haben talente", ba přihodilo se, že učitel dokonce řekl ^tvir sind ein esel" (Grimm, Klei- nere Schriften III, 259); podobně i sloužící, mluvíce k někomu jinému o svém pánu, označují jej slovem wir: »wiV můssen bald heiraten, sonst gehts nicht gut" (Grimm, ibid. 263). U dřevních Indů Já" vy- jadřuje se dosti často slovy ajah dianah „ten člověk": ffVasantcisená'' darganotsuJco 'jah déanáh „velmi touží tento člověk viděti Vasantasenu" (t. j. velmi toužím — Mrččhak. ed. Stenzler 111); aje anupajuktabku- šano 'jah dianah „ach, nezasluhuji ozdoby" (Qákunt. 50, 20 — prákr.); vjapadegam ávilajituh kim ihase díanam iniah 6a pátajitum „co se snažíš rod můj poskvrniti a mne („toho člověka") svrhnouti?" (Qákunt 67, 14); pigunavačanáir duhklhaň netuh na juktam imaň díanam „pro slova utrhačů nesluší tobě působiti bolest tomuto člověku'^ (Bóhtlingk, Ind. Sprůche 585); atha katham árjaputrena smrto duhkhabháqjajau dianah „ale jak si manžel vzpomněl na toho člověka nešfastného?" („jak jsi si na mne nešfastnici vzpomněl? — Qákunt. 107, 21—22, prákr.); anigvaro 'jah purušah. sukhaduhkháptaje matáh „tento človík má se za nezpůsobného účastniti se radosti nebo žalosti" (Rámáj. II, 78, 2). „Tvůj bratr" = „já": mitra^ adjáJiafi tava bhrcUrdíájajá niš\hu' rataráir vačanáir abhihitah „příteli, dnes jsem byl osloven senou tvého bratra (t. j. svou vlastní ženou) velmi hrubými slovy" (Pai^čat. IV, 207, 14 — 15). Často třetí osoba (ajam^ eša) víže se s prvou, dodávajíc jí odstínu ukazovacího buď vzhledem k času, buď k místu : na bhetavjam^ ajam aham ágato 'smi „neboj se, ten já (:= zde já) přicházím" (Veftí- saĎhara 52, 13); eša prččhámi, aham apješa kathajámi „ten se táži, já pak ten (=i zde) pravím" (Mudrar. 72, 2—3); ajam ajam ágačíhámi „ten ten přicházím" (— zde již přicházím — Qákunt. 42, 5); ká gatir, eša sadidlo 'smi „co dělati, ten hotov jsem" (zz jsem zde, již, nyní hotov — Mudrar. 154, 22). V ruském jazyku předešlého století na ozna- čenou druhé osoby tvary jednotného a množného čísla nezřídka mezi sebou se střídaly: a bacb nicneiiHUiiL ycjrpReniewb yrpysc^aio, moh roeno/prae H3Bo;u» cíh) BucoKyio cKjioHHocTb BQit uoKasaTH „obtěžují Vás, Pane, písem- ným posloužením, račiš vysokou přízeň mně prokázati ..." „Upsneca CBOK) ROMe^^ÍH) aaBTpa ro hhí . . . mhí xo^eroa, qTo6u eu npo^uiH" „přines svou veselohru zejtra ke mně . . . chci, abyste vy přečetl". H TaR* iiii/itftTeai, Tocno^nwb ^HTaTejib . . . npon^, rocno/^HHi qHTaTejiB** „i tak doufejte, pane čtenáři . . . měj se dobře, pane čtenáři . . ." U Puškina: „^^nuura xm th, Bame BjiaropoAíe, hto . . ." „což jsi myslil, Vetše Blahorodí, že . . ." (Bj- i Nedůslednosti v jazycích. 311 cjmevb, HcTop. Tp&m. \ U, 163). S podobnou vazbou setkáváme se druhdy i ve staroindickém jazyce : asmin-n-a^okamftle távad ástám ájtíšmán — jávat tvám Indragurave nívedajitum antar&nveši bhavámi (Qákuntala, ed. Bóhtlingk 101, 10—11) »af zatím dlouhověký (t. j. Pán = Vy) sedne na kořen této A^oky, já pak budu vyhledávati příležitosti, opovédéti td>e u učitele Indry ** ; aham asmaďá^ritánáu duhkltaii so\fiuu sarva- thásamarihah Já nikterak nemohu snášeti hoře těch, kteří se k nám uteku " (Hitóp. ed. Johnson, 273—274); karišjámi hi te vakjaň jad (ismán vipra vakšjasi Já^ bramine, vyplním ta slova, která k nám pro- mluvíš" (Mahábh. XII, 3076). Obracujíce se k jinému nebo mluvíce o sobe Siamcí užívají často třetí osoby (J. Bowring, Kfngdom and People of Siam I, 128); v Hagadé (t. j. v ústním výkladě učení spadajícím v obor talmudského písemnictví, v němž převládá živel aramejský) velmi často výrazu ,ten muž* (hahú-gbara\ 616 ha-íš) užívá se na označenou jak první, tak i druhé osoby (Grůnbaum, Zeitschr. d. d. morg. Ges. XXXI, 319). Hluchá kopřiva (něm. taúbe nessel) jest kopřiva, která nepáH, něm. iauhe kohlen označuje vypálené i zhaslé uhlí, blinder passagier je cestující, jehož nikdo nevidí; podobný význam má přídavné jméno v něm. blinde klippen^ lat. caeca vada, maďarsk. vak áru (slepé, t. j. za- povězené zboží), vak bor (slepé víno, t. j. víno, které se podtají, kradmo prodává), skotsk. blind coal znamená uhlí, které nevydává plamene a j. Nezřídka vypouštívá se i zvratná náměstka se, tak na př. ve franc. sauve qui peut (spas se kdo můžeš !), něm. es gibt menschen, ve starorusk. vb rpaMorb B'b /^rhhojI ninnerB (místo aHmercii), t. j. v listině jest napsáno; ve Slově o polku Igorevě: HpocjiaBHi>iH'L raaci> cjauiiiiT& (m. cjniniHTCii — » slyší se" — Bycnaes-B, Hcrop. FpaMM. \ II, 122). V letopisech staroruských užívají se druhdy přisvojovací náměstky nedůsledně v témž souvětí : yKpinHTe cep^^i^t sama h no^^BETHere opy»Be csoe . „posilněte srdce vaše i zdvihněte zbraň svou'' (BycjiaeB-b, ibid. II, 170). Proti logice hřeší začasté i Angličané, nerozeznávajíce mnohdy mezi přechodnými a ne- přechodnými slovesy: I am nearly doně (končil jsem) místo I háve doně; one is glad to be doně with the book (člověk je rád, když knihu .přečte — J. Storm, Engl. Philologie I, 220); the pretty housemaid had sťood the candle on the floor (Dickens, Pickw. I, 377), t. j. „stála svíčku* misto „postavila svíčku*; ve mluvě obecného Hdu here you are zna- mená „zde máte, tu máš* (místo „here you háve*, jehož se nikdy ne- užívá). Nelogickou jest tolikéž měna podmětu u větě: tlhere were obli- ged to be constant conferences between them — místo they were óbliged to háve . . ; sem spadá rovněž amerikanismus : it was obliged to be so 312 Nedůslednosti v jazycích. (De Vere, Americanisms 511). Podivný jest také obrat v anglo-ame- rické mluvě užívaný: the steamboat cats four hundred passengers and sleeps at least two hundred — dosl. „parník jí 400 pocestných (t. j. stravuje) a spí při nejmenším 200" aneb: I was told You ívill eat and drink us — « řekli mné, že nás budete jísti a píti" (t. j. že nás budete stravovati - - sr. J. Stomi, Engl. Philologie I, 316). Mongol- ské ajoffha hnrichu znamená vlastně „číšku, misku podávati" (hosti), ale původní tento význam zaměněn nynějším „zpívati na uvítanou, ke cti hostí" (Bull. hlst. phil. de TAcad. Pétersb. XIII, 383); zvláštní ťinské úsloví jii mu ping „pršel dřevěný led" znamená „pršelo, při čemž dřevěné předměty pokryly se ledem" (Pfizmaier, Sitzungsber. d. phil. hist. (U. d. k. Akad. Wien 79, 363). Lotyšové počítají večer vždy k následujícímu dni: „vo středu večer" vyjadřují tudíž slovy cetturdinas vakkars „čtvrtek večer" a „ve čtvrtek večer" slovy piktú vakkar „v pá- tek večer" (Bielenstein, Lett. Gramm. I, 323). Vyjadřuje-li Němec naše „ode dneška za týden" slovy heuie uber aciit tage^ tu zahrnuje v počet jak dnešní den, tak i odpovídající jemu den příštího téhodne, počíná si však při tom nedůsledně, poněvadž tam, kde běží o dvě neděle, neříká heitte uber filnfzehn tage^ nýbrž heute nber vierzehn tage. Nedůsledně vede si v téže příčině i Francouz, toliko v směru opačném: říká sice en sept jours „za sedm dní", jde-li o jeden týden, ale en quinze jours „za patnáct dní", pakli jde o dva týdny. V kalužské a orlovské gubernii slovem po/^iítbjih („rodiče" — mn. čís.) označují mrtvolu, nebožtíka (v jednotném čísle), a to i tehda, když jde o osobu nezletilou: necyrL xopoHHTb po^^HTeaeň t vynášejí nebož- tíka). Nelogickým jest rovněž užívaný v kurské gubernii obrat ne ctjia — HO nájia („nesedla - nepadla") znamenající tolik co „aniž co udělal", poněvadž se míiže vztahovati ku podstatným všech rodů: Oarpasi TO^iLKo MTO HaniiJicij, II eme iie ctná — iie uaaa, npocHTb ;^eiiei^ ,. sotva se ná- denník pronajal, a aniž co udělal („ještě nesedla, nepadla") prosí peněz" (flonojiH. itb 06.iaeT. Cjiob. 144). Ve vladimirské gubernii říkají způsobem dosti pozoruhodným 6ór/íajio „Bůh dalo" místo Borb A<un» (Bůh dal): mto eň (Sor^ajio: cuhr hjb flOHKy? (Co jí dal Bůh, syna nebo^ dcerušku?) Lotyšové v podobné případnosti kladou množné číslo místo jednotného: divs devis jáunus délus, jaunas méitas „Bůh dal mladé syny, mladé dcery", t. j. Bůh dal syna, dceru (Bielenstein, Lett. Gramm. I, 253). Lama, název tibetských kněží, znamená „matka-duše" (la = Mah aneb loah duše, duch a ma matka), siamsk. me-dab (generál) = „matka vojska" (u Tibefanů generál sluje he-ru-ka „ssající krev, pi- t i Nedůslednosti v jazycích. 313 javka"), siamsk. nak-des (kněz) m „nacpaný řečmi", anamsk. HmAa (syphilis) n: „srdce křičící" (Aubaret 455), birmansk. ka-ká-tom (veta, odpověď) zz „špalek ze slov", amojsk. kám-huih-phún-thi (křivě někoho vinili) z= „krev k nebi plivati" (Douglas, Diet. of Amoy 405). Našemu ,jak se máte?" odpovídá čínské či kuo fan „najedl jste se?" Čínské lioa^cé „syn květin" označuje žebráka; výraz tento není nikterak licho- tivý, nýbrž opovržlivý, znamenaje tolik co „lhář", ježto „lháti" vyjadřuje se slovy tá-hoa „bíti květiny". Siamsk. sarenivat (vládnouti, panovati) znamená vlastně „pohlcovati národ" (J. Bowring, Kingdom and People of Siam I, 127). Nubové, sudanští a arabští kmenové označují směr proudu jinak než my a právě naopak; my pravíme „Nil teče od hor", oni však říkají „Nil teče k horám" (Schweinfurth, Im Herzen von Afrika II, 174); egyptští Arabové vyjadřují „dnes" slovy iieharde aneb el-jóm, t. j. „den ten, den, ve dne", naproti tomu sudanští Arabové slovy el~léla „tato noc, v noci"; áms u Arabů značí „včera", a v Be- dawii „dnes" (ámse^ ámas — H. Almkvist, Bischari Sprache I, 273). Obyčejný, ba mnohdy i důvěrný název otroků v Angole (u Portu- galců) jest o diaho z=: „čert" aneb brutu =: „zvíře", a ve východní Africe zovou je biclM =z „červ, zvíře" (Livingstone, Missionary Travels, 447); peruánsk. jatia-hispa (dysenterie, úplavice) =: „černé močení", kdežto Kurdové nazývají běhavku dileiš^ t. j. „nemoc srdce" (Justi, Zeitschr. d. d. morg. Ges. XXXV, 370). V obecné mluvě turecké muž říká ženě benim ablam „má sestro!" (abla sestra — zvláště pak starší), arabského chalátk (mn. č. „tvorové, bytosti") obecný lid v Turecku užívá za tvar jednotného čísla u významu „otrokyně, služka", sídtánym („můj vla- dari! můj Pane!")* užívá nejen ve smyslu milostpane! nýbrž i milost- paní! a slečno! a vzaté z arabského jazyka slovo kahpe (nevěstka, kurva) má u něho též mnohdy význam „ničema, darebák". Perské gůh chúrdem (asi tolik, co „přiznávám se, že jsem chybil") znamená doslovně: „jedl jsem výkal"; těmito slovy osoby k bastonádě odsou- zené prosí o milost (Journal Asiatique VI, Série 14, 477); nubick. semáged úmbut ág-hógin (padají kroupy) = „s nebe padá sůl" (Reinisch, Nubasprache II, 170). PHrozený rod i číslo často bývají v koUisi s mluvnicí a odnášejí-li se ke jménu hromadnému, nmohdy nabývají převahy nad stránkou mluvnickou; tak čteme ve staroiniském letopise (u Nestora): iiflyrb PycB ,jdou Rus", KA* cyTB Apy»cHHa nama „kde jsou družina naše", APy^H^^ ceny cMtflTHCfl ua^Hyrb „družina tomu smáti se počnou"; v Slově o polku Igorevě: xpaĎpaa /^yacHua puieaiorb „chrabrá družina řvou"; v druhých 314 Nedůslednosti v jazycích. památkách: coóHpaioTca Tjrrb Hapo/^i „shromažďují se tu národ", Hapo;^ TOMy cKtH.!iRCii „národ (=i zástup, lidé) se tomu smáli" (BycjiaeB-b, Hcrop. FpaHH. * II, 184; strany podobných vazeb v jazyce českém sr. Bartošovu Skladbu, 2. vyd. str. 8). U novějších spisovatelů: Mojio;^e«B B^^pyrB sa- cMtfljiHCb „mládež se najednou zasmáli"; Taic% ^^MaiorB 6ojn»maH ^acn MysKeá „takového mínění jsou (tak myslí) vetší čásf mužů"; ece coGpame sKejiajiH B03BpaTHTBCH „celé shromáždění chtěli se navrátiti**. Někdy na- cházíme v témž souvětí slovesa odnášející se ke jménu hromadnému nebo vůbec k jednomu a témuž podmětu jak v jednotném, tak i ve množném čísle: bca ero ceMBA yrou^ajia nacb cRojibKo mofjih „celá jeho ro- dina častovala nás, kolik mohli^ ; Becb ropo/('b ts^^im b% pon^ h ne bu- xoUHTb Ha-b leaperb „celé město jezdi do háje i nevycMzejí z kočárů" ; no Jitcy pasA&nocb ntcKOJiBKO rojiocoB'b h CTajii npRÓjiHauiTbCfl (IlyniK.) „po lese ozvalo se několik hlasův i počaly se blížiti"; nojiTopacra ooji^arb aucunajio Hai* ji'bcy H cb KpHKoarb ycrpeuiijiHeb na Baji'b (IlyuiK.) „půldruhého sta vo- jáků vyřítilo se z lesu i s křikem vrhli se na násyp" (obrátili se k . .); cTapHiťb RpecTbiiHHHi ch óaTpaROSTb mejTb no;^^ Be^epi ji'bcR0Arb ^OMofi h noBcrpt- qajiR BApyrb Me^^Bt^fl (Kpuui.) „stařec sedlák s nádenníkem šel k večeru lesíkem domů i potkali najednou medvěda" (strany podobné vazby v lotyšském jazyce sr. Bielenstein, Lett. Gramm. Mitau 1863, I, 253). V ruském BunHTb nauiRy („vypiti číši") slovo qauiRa označuje vlastně nápoj, jejž čiše v sobě zavírá, obsahující klade se tedy místo obsahu. Podivný přechod významu pozorujeme ve slově myslivec (= polsk. myšliwiec) ; kdybychom chtěli souditi o něm z významu slova myslivý (=z myslící, důvtipný), očekávali bychom nepochybně, že myslivec bude znamenati asi tolik co „filosof", avšak jazyk ustanovil se na jiném význame a dal lovci přednost před filosofem; ježto pak myslivec ozna- čuje zejména člověka, umění loveckému řádně vyučeného, tu nepo- chybně přechod (od mysli k myslivci) děl se na základě významů „zkušený, vyučený, znalý" („znalý kudy zvěř chodívá" — Jungm. V, 723). Ruské aorna^b óberca (kůří vyhaziye, kopá) znamená vlastně „kůň se bije", RpannBa ac»ceTCfl (kopřiva pálí) == „kopřiva se pálí", co6aKa Rycaercii (pes kouše) zz „pes se kouše", ROMapw KycaioTCfl (komárové štípají) = „komáři se kousají" — zde činná slovesa vyjadřují se tvary trpnými. Slované nazývali Němce, jakožto cizince, kteří neuměli mlu- viti jich jazykem, němými^ Litvané pak člověka, jenž toliko svůj mateř- ský jazyk zná, zovou aklas „slepým" : aUas Voketis (pouhý Němec) ::= „slepý Němec" (my říkáme též kovaný Němec nebo klepaný Néfnec), aklas Letuvninkas (pouhý Litvan) = „slepý Litvan". Kopřivu, která i Odstíny významů v nářečích. 315 nepálí, jmenujeme hluchou, Angličan ji jmenuje slepou (blind netfle), Francouz, Vlach a Španěl mrtvou (fr. ortie mořte, vl. ortka morta, šp. ortiga muertá) a Maďar osiřelou (árvacsalán) ; jedovatou houbu Maďar jmeniye bláisnivou, hloupou (bolondgomba), a falešný zub zove hostem {vendég-fog hosfc-zub). Podivný jest tolikéž význam ruského HMero (vlastně „nic, ničeho"), které znamená „dosti dobře, slušně, obstojně": KaRi oua Bam HpaBHTCfl? HHHero =: jak se Vám ona libí? Dosti dobře. KaKb oiTb roBopHT% no pyccKH? Hn^ero =: Jak mluví on rusky? Obstojně, dosti dobře". Ohi B^^eTb ceóa HHHero z= „on se chová dosti slušně". HaicaBB — vlastně „nikterak" — užívá se též u význame „nepochybně": HHBaiTL TH saóiijTL „tys nepochybně zapomněl". Odstíny významů v nářečích jednoho a téhož jazyka jsou rovněž mnohdy nad pomyšlení rozmanitý. Alemanské a švábské schieben zna- mená ssváti („wenn ein gesell ísur hochzeit geschoben wird" — «když se zve na svatbu" — Birlinger, Zeitschr. f. vergl. Spr. XV, 261), v horním Falcku schwatzn znamená „míti běhavku" (Gradl, Zeitschr. f. v. Spr. XVII, 24), v Osnabrucku gonnen znamená , prositi oč" (Jellinghaus, Beitr. z. Kunde der indogerm. Spr. II, 223); v normanském nářečí bouUUm (franc. = polévka) znamená „bláto*, chiffon (franc. hadr) i= veliký krajíc chleba, dorer (franc. pozlacovati) =z namazati máslem, précher (kázati) z= mluviti, chasser (franc. honiti) =: jíti, amusant (franc. zábavný) := lenivý, ničemný, male (franc. mále mužský,- samec) =: hnůj (snad proto, že hnůj zúrodňuje půdu), atout = rána, basse =z služka („nízká"), poumon (fr. plíce) m blátivá země. Ve skotském nářečí brain (angl. „mozek") znamená „hlas", brief (angl. krátký) :=: způsobilý, dobrý (a brief sermon „dobré kázání"), burd, bird (angl. „pták" — něm. bru() zz »paní, dívka, potomstvo", confess (angl. „přiznati se") z= ^dáviti, vrhnouti", dish (angl. „mísa") := „trkati, ničiti", frog (angl. ,žába")zz „hříbě"; loll (angl. „roztahovati se, vyplazovati jazyk") zna- mená lenivou osobu, a v západních krajinách člověčí výkal; mUkwo- man (angl. „mlíkařka") = ;,kojná", month (angl. „měsíc") = „hora" (význam tento stává nepochybně ve spojitosti s angl. mound násyp, břeh), sad (angl. smutný) z= „moudrý, rozumný", sohir, sober (angl. ^střízlivý") zz „malý, chudý, slabý", soon (angl. „brzo") = „blízko" (označeni času přeneseno na místo), sour (angl. „kyselý") zz „hořký", suffer (angl. „trpěti") z= „odkládati". Staroanglické hidden znamenalo ještě tolik co německé beten, ale nyní angl. bid znamená obyčejně jypříkazovatí, oznamovati" (ve význame „modliti" : to bid beads „od- i modlitbu na růženci"). Ve staré řečtině ^úUm znamenalo „há- 316 Rozdllnosf významů slov v náfe£fcli. zim", nyní však „kladu", starořeck. i^oxri označovalo „přednost", v ny- nějším pak jazyku znamená „místo vně města se nacházející, venkov- ský statek". V henneberském nářečí místo kh hin aufgestanden říkají ích hi aufgestige (Spiess, Fránkisch-hennebergische Mundart 69). V ba- vorském nářečí abketzerti znamená „smažiti, usmažiti** (Schmeller, Bayer. Wtb. I, 1316), hibel = pačesy (I, 190), prangen = přijímati návštěvy (o šestinedělkách — I, 469), dtdden = slaviti (I, 504), fár- gen =: pražiti (I, 762 — přestrojeno snad z příslušného českého slova), keíisch^ kaisch z=l tenký, slabý („dic deichsel ist z^hmch z=z zu důnn I, 1304; tak 1 ve vídeňském nářečí: der sessel is a bisserl zkeusch aus- gYallen =z zu schwach, gebreehlich — Hůgel, Wiener Dialect 89), kreb- sen =: býti porodní bábou (I, 1359), gesaess =. byt, příbytek, pastviště (II, 329), scherzen = ze služby jíti (II, 473), scherz, scherzlein z= skrojek (II, 472), schmutz =: políbení (II, 562), nachschnalz z= pomluva, hami =z moč, eckeln = uraziti, angelu = píchati (I, 105), ubertragen =z podporo- vati, pomáhati, tropfen zu mrtvice, fegen =. hádati se, hašteřiti (I, 696), erfareti = leknouti se, ustrnouti, hátien = běžeti (I, 1023), hafen = hrnec, tnoder =z: hlad (I, 1571), lampen iz: sesky u prsou (I, 1474), vogel zu 1. kačer, husák, 2. „ein gebraten Schweinlin mít Vógel ge- fullt** (Schmeller I, 834); hornoněm. meiden = vyklestiti, vyřezati (Diefenbach, Goth. Wtb. II, 9) ; vídeňsk. ledich (o víně) = nesmíšený s vodou, nepadělaný: trinkens kan ledich- n wein (= ,nicht ohne wasser* — Hugel, Wiener Dialect 100; v Japonsku víno s vodou ne- smíšené sUije ki-zake „živé víno, syrové víno** — Pfizmaier, Sitzungsber. d. phil. hist. Cl. d. Akad. d. Wiss. Wien 1878, 82); roztrhané kalhoty v Augsburku nazý\'ají zerbrochene hosen^ a zlámaný džbán zerrissener krng (Ausland 1867, 1135). Nakolik v mských nářečích významy v jednom a témže slově mohou se sti-ídati, viděti z těchto příkladů : i^HpicaTb v jižních nářečích znamená šA-itořiti, cvrčeti, a v orlovském dojiti ; qypica v ruském jazyku označuje hlupáka, kládu, špalek, v tverské gubernii — úl a ve vologd- ské — nemanželské dítě, nisk. Btpa (víra) v Sibiři označuje zvyk, oby- čej, rusk. rpoO-L (rakev), vo vjatské gubernii — neohrabaného sedláka. archangelsk. ^opora {zu rusk. „cesta, dráha") znamená provaz, pskovsk. 3a/^aqa (rusk. =i „úloha") =: krm dobytka, jaroslavsk. sapasirrbCii (rusk. „nakaziti se**) i=: zamilovati, kalužsk. Kpaft m les, pskovsk. jumia = štěstí, kostromsk. Mam. z= prach střelný, kostromsk. mhuichb (rusk. »terč**) =: nos, oÓHopoK^ (rusk. „mdloba, omdlení") = tma, mlha; vojiom* v archangelské gubernii znamená snachu, ve tverské mladou hezkou Rozdilnosf významů slov v nářečích. 317 Ženskou, v tambovské vdanou ženštinu až do první téhotnosti, v jaro- slavské ženštinu, která popiTé porodila syna, a v perniské vdanou ženskou až do čtyřicátého roku ; oxo/í-b v nižegorodské gubernii zna- mená břicho, žaludek, a ve vjatské — zadnici ; npEiH^Hirb v kazanském nareči označuje zlostného, nepřístupného člověka, a v tanibovském — špatné počasí, pasóoňHHi^a v ruském jazyku znamená loupežnici, a ve pskovské gubernii ženštinu, která rozhazuje hnůj; jai^oslavsk. nyraHRi^a (rusk. „zmatek") =z nudle, novgorodsk. óojióto (rusk. „bahno") =i seno, vladimirsk. tambovsk. yro^HHK* (rusk. „úslužný, spravedlivý, bohabojný člověk)* :=: hrnec; Rowyx-B (rusk. „kožich") ve vjatském nářečí zna- mená komín, a v archangelském vejce, mtcro (rusk. „místo") v archan- gelské gubernii označuje postel, peřinu, v oloněcké věc, předmět, a v Sibiři jelení kůži; vjatsk. pskovsk. oBecb (rusk. „oves") zz drobné rybičky, pskovsk. tvei^sk. ocy/íHTb (rusk. „odsouditi") n uhranouti, niže- gorodsk. noiMfl,oKb (rusk. „pořádek") rr ulice, tversk. nycKaib (rusk. „pou- štěti") = smrděti, vjatsk. cBt^iKa (rusk. „svíčka") z= ukazovatel, přední prst, kazansk. paayHrL (nisk. „rozum") zz dobrota, chuf (paaywy b-b aÓJioKt- wuio — „jablko má málo chuti" — ^onoaH. ki» OójiacTH. Cjob.), pskov. tversk. pomcacctbo (rusk. „narození, vánoce") = obličej, py^a (rusk. :=. „ruda") v archangelské gubernii označuje věc nečistou, špinavou, a v tverské saze ; aa/^Hsi^ v pennské gubernii znamená provaz, jímž seno k vozu přivazují, ve staré ruštině toto slovo znamenalo dědictví, pozůstalosf, a nyní znamená zadnici; aajhca ve vladimirskó i rjazanskó gubernii označuje bázlivou ženskou, a u donských kozáků — přítele ; 6aca2iaA v archangelské gubernii znamená otrapu, a ve vologdské — slušně odětého i způsobného člověka; fiescryacifi v archang. gubernii označuje „neúnavný, horlivý", a v kostromské i oloněcké „nestydatý, nesvědomitý" ; ójiaro v novgorodské gubernii znamená „dobře", ale ve vladimirské, vologdské a penzenské — „špatně" (pskovsk. simbirsk. ójuuofi n: špatný, šeredný, a smolensk. óaaae zz: dobře, chvalitebně, ale smolensk. 6jia3eHb = nesmyslný, hlupák). Starobulh. bahiriIni = socha, sloup, rusk. óonBAH-b =: modla, česk. balvan 1= veliká, hmotná věc, špalek, modla, a lotyšsk. Imlvans =: vycpaný pták ; vladimirsk. 6ojit3HHft ,nešfastný" u donských kozáků znamená milý, drahý; rusk. BoaoKirra (děvkář) v kurské gubernii označuje nebohého člověka, nuzáka, a v pen- zenské práci, namáháni ; »ca;^áTb — ve vologdské a rjazanské gub. :== chtíti, přáti si, a v orenburské „hltavě jisti, žráti"; aca/íHbiá v ruském jazyku znamená „žádostivý, hltavý", v tvďsk. nářečí „milý, drahý", ve smolenském „každý", a u nás ~ žádný; 36oň.iHBMft — ve vladimirsk. i ■ IL 318 Rozdilnosf významů slov v nářečich. nář. „skromný, zdvořilý**, a v Sibiři = „pyšný, nadutý"; jihxo v niže- gorodsk. nář. „lehce, svobodné**, a ve vologdsk. i vjatsk. „špatné, na- nic**; jioHRCb v archang., novgor. i vologdsk. nář. „vloni** (=. kazansk. jarosl. jioHécB), ale kostromsk. jiohhci* = předvčirem (aneb „před třemi dni*); Mipo*A* v tversk. nář. „starosta ve vsi", a ve smolensk. „že- brák** ; HHKOAH v kostromsk. i novgorodsk. nář. „nikdy** — ale v tversk. „rychle** (uhrojm cxo^iiTb); o6HxóAHHi^a v tomsk. nář. „čistotná, pracovitá hospodyné** — v orenbursk. „lenivá, nedbalá ženská nebo dívka, cuchta**; ocstaciÍTb — v rusk. jazyku „osvěžiti**, v archang., tambovsk. i tversk. nář. „zaříznouti, zabiti** (kus dobytka); nponirni — v rusk. jaz. „propiti**, a orenb., voronéžsk. i tambovsk. nponHTb ^itesy =z „za- snoubiti dívku**; paapyuiHTb (v rusk. jaz. „zbořiti, zničiti**) v jarosl. nář. „rozřezati**, kostr. paspymimca „pohádati se**; pyHo (rusk. „rouno") — vologdsk. „stádo ovec**, vladimirsk. „movité věci**, a saratovsk. tversk. „špatný, roztrhaný oděv** ; pácKH — tversk. „perly, šňůry korálů**, vo- logdsk. „roztrhaný, ošumělý oděv**; cÓHXb v ruštině znamená „padati, ubývati** (o vodě), ale v archangelské gubernii „přibývati**: Bo^a cóiua {=. vody přibylo — rusk. Bo^a npHÓbuia); cxpa^áTb z= rusk. „trpěti*, pskovsk. „dováděti**, archang. „pracovati na poli, sklízeti**; tójuutl — vjatsk. permsk. „mluviti, vykládati** — ale vologdsk. „pochopiti, roz- uměti**; rtinHTb — rusk. „baviti, radosf působiti**, orlovsk. ijazansk. „do- jiti**; yroůTb — tversk. „zahojiti**, vologdsk. „ztratiti**, ynciSMa — penz. „skromnost", nižegorodsk. „zpupný,- pyšný člověk"; ympáTb — rusk. „umírati**, smolensk., tversk. „býti nemocným** (ohi yMHpaerb pojioboio — „bolí ho hlava**, a ace yv]ipaji'b — „byl jsem pořád nemocen**); yrpóiia (rusk. „uterus**) — novgorodsk. „duše, srdce**, rjazansk. „běhavka"; xáxajib — nižegorodsk. tversk. „milenec, chlapík* — ale irkutsk. „šibal, ničema**, vologdsk. „podezřelý člověk** ; xjrbÓHHi^a — irkutsk. „koš, ná- doba na chléb neb obilí** — archangelsk. „zadnice"; xMÚJiHTb — novgor. tversk. „usmívati se**, ale penz. „plakati, kňučeti** ; xyAo6a — kursk. „jmění, majetek, statek**, oloněck. „špatné hospodářství**, smolensk. „nemoc** a vologdsk. „šerednost**; xy^owecTBo — rusk. „umění**, mosk. penz. „nedostatek, vada** (prvý význam vede se od germ. handug — „způsobilý, chytrý**, a dinihý od slovanského chuď-); ^epe^ÍTb — tam- bovsk. „horlivě častovati, uctíti**, novgorodsk. „spilati, přezdívati*; iiWýmHHft — ve vologdsk. tversk. nářečí znamená 1. slabý, neduživý, ale i 2. dobrý, štědrý. Arabsko-turecké 'álim (moudrý, učený) nachá- zíme ve vladimirském nářečí (ajiuMi*) u význame „hlupec* (KaseMóesi, MaTepiajiiii a^h Cjiob. h rpaimi. II, 23) ; podobné i arabské amán^ v asij- Rozdflnosf významů slov v náfečích. 319 ských jazycích velmi rozšířené i původně „spasení, šetření, milosf* znamenající, ve vladimirské i kostromské gubernii přijalo význam „skupec"; xairacá (svatoušek, pokrytec) pochází z arabského hádít, zna- menajícího nábožného poutníkk k posvátným místům putujícího (rpHro- pbevb, MaTep. jíflE Cjiob. h rpaMM. V, 69). ^nsorb znamenalo ve stai*ší ruštině (ještě v 17. století) „majetnost, jmění" (zvláště movité), nynější jeho význam jest „břicho* ; noHocb ve staré ruštině znamenalo „hanu, potupu" (ještě podnes užívá se slovesa hohochti tupiti, haněti), nyní však noHoci. znamená „běhavku*, u donských kozáků „rychlý proud vody*, v novgorodské gubernii „silný příznivý vítr", v Irkutsku „záro- dek* (noHocb iioHecTR otěhotněti), ve yjatské „odbyt, prodej" a ve pskovské „návěj"; ójraaopýKíft (rusk. „krátkozraký") znamená v Sibiři smilný, chlipný; néicaTb značí ve vladimirské gubernii „skytati" a ve pskovské i tverské „kakati"; BauepcroicB (rusk. „náprstek") pskovsk. tversk. „miláček, mazlíček"; mnáncH (rusk. „počíti se") pskovsk. „slí- biti"; norófla (rusk. „počasí") kursk. „hoši na večer k tanci přicháze- jící* {6wio Becejno, noro;(u óujio mhofo); noca;^HTb (rusk. „posaditi") pskovsk. tversk. „ztratiti"; po«a (rusk. „šeredný obličej, pitvora, ohava") ka- zansk. „krása"; oroBopirrfc (rusk. „přemluviti, zasnoubiti") tobolsk. „ode- příti, odvolati"; rpycrurb (rusk. „rmoutiti se") kursk. „hroziti", yc^wih — archang. „ukradnouti" a pskovsk. tversk. „ztratiti". Rusk. ryóBi nz pysky, a rpnóu z= houby, nižegor. ry6u znamená tolik co mosk. rpHóu, a naopak smolensk. rpnóu znamená tolik co mosk. lyóu. Východ Ka- nurci nazývají gedi a Tibbuové fótó^ naopak západ Kanurci zovou futé a Tibbuové di (Nachtigal, Zeitschr. d. Ges. f. Erdk. V, 220). Přecházejíce k jiným národům slova mnohdy podstatně mění svůj význam. Z latinsk. mensa (stůl) stala se česká mísa (st. bulh. mhca), kdežto naopak řecké čítTHog (miska, talíř — pův. kruh — česk. deska) přešlo v něm. tisch (st. h. něm. tise, disc = anglosask. disk mísa, talíř, angl. dish); něm. speise (st. h. něm. sptsa)^ pocházejíc z lat. expensa, znamená vlastně „vydání" ; slovanské skot (dobytek) rovná se něme- ckému schatg (poklad) = gotsk. skatts (peníz), sr. frisk. sket (peníze, dobytek — J. Grimm, Gesch. d. deutschen Spr. ^ 20); zendskému gtaora (soumar, hovado) odpovídá gotsk. stiur (býček, tele), švábsk. wette- ravsk. ster^ staer (beran), osset. stur (dobytek), persk. stár (kůň — ušUér velbloud), albánsk. štjéra (ovce) i rhaetorom. sterneglia (pl. — jednoroční kozy — Diefenbach, Wtb. II, 332—333). Nejen význam kořenů, než i původní význam slov mnohdy na- prosto se zahlazige a mizí. Německé die welt ist ewig znamená vlastně 320 ZatemAování původního významu slov. ^lidský věk jest věčný", neb welt zn st. h. něm. wéralt (angl. world) znamenalo původně dobu lidského života, lidský věk (wer zz lat. t?tr, alti = stáři, něm. alter); mluvíme-li o čtrnáctidenní karanténě^ tu mlu- víme o čtyřicetidenním odloučení (franc. quarantaine)^ které trvá čtrnáct dní ; má-li kůň stříbrné podkovy, tu praví Francouz : le cheval est ferré ďargent — t. j. kůň jest okován íélezcm ze stříbra a tolikéž Němec v takové pfípadnosti může toliko mluviti o silbcrne hufeisen, t. j. o že- lezných podkovách ze stříbra; rejdí-li hošík na holi po pokoji, tu praví Francouz: il va á clievál sur un baton, t. j. sjezdí na koni na holi". Anglické blackberries^are red, when they are grcen (ostružiny jsou červené, když jsou nezralé) znamená doslovně ^černé jahody jsou červené, když jsou zelené"^ (green „zelený" užívá se mnohdy u vý- znamu „nezralý"); v různých jazycích indiánských zvířata i roz- ličné předměty nazývají se dle jistých barev, při čemž ví:ak slovo se nemění, i když předmět jím označovaný mění barvu. Tak na při- klad u Klamathů tráva sluje kakakli „zelená*, což však vztahi^ge se i k trávě zvadlé a sežloutlé (Gatschet, Zeitschr. ť. Ethnol. XI, 301). Dag, vlastně nden", označuje ve skotském nářečí též obecný pojem „doba": tak a month^s dag (doba jednoho měsíce) znamená vlastně „den měsíce**, a years dag (doba jednoho roku) = „den roku**; skotsk. good bairn (dosl. „dobré dítě") znamená „povolný, poslušný*, nechf se vztahuje k jakémukoli stáří (Lord Gordon became a good bairn „podrobil se, stal se poslušným** — dosl. „stal se dobrým dítětem'^ — Jamieson's Scottish Diet. — Revised by J. Longnmir 24). V cikánské bajce o dvou myších říká myš důvěrně své přítelkyni mi čiriklóri = „můj ptáčku!" (Puchmayer, Romani Cib 70). Nazývá-li Rus červený inkoust KpacHUH <iepHHna, mluví vlastně o „čeiTcném černidle**; podobně nelogicky počíná si i lékárník, nazývaje červený svůj inkoust atramen- tum mbrnm („černidlo červené**). Který Francouz čte knihu en négligé (t. j. v prostém, domácím oděvu), čte vlastně „v nečtení**, poněvadž négliger (zanedbávati) vede se od lat. negligere, vzniklého z n^c-Ugere („ne-sbírati, ne-čísti**, odtud i „nedbáti**). Cesk. vdovec znamená pů- vodně asi tolik co „ten-bez-muže**, ježto slovo vzniklo obdobou i na základě slova vdova zn skr. vidhavá, znamenajícího „bez-muže* (w- dhará „vdova** skládá se ze záporného vi -^ dhava člověk, muž; vý- klad z *vidh děliti, odděliti zdá se nám býti méně případným, ježto příslušný skr. kořen vjadh znamená , probodnouti, prokláti**). Řiman mluvil o tom, kdož usiloval přivésti stát na záhubu, jakožto o parri- cida reipublicac, ač parricida znamená vlastně toliko vraha otcova; i Mény významů slov. 321 podobně působením nesprávné obdoby nazýval laň červa, t j. rohatou {cervus zz řeck. ufoaó^ rohatý — sr. str. 30), ač lan žádných rohů nemá. Permjakové vzatého z ruského jazyka slova ft^ran (beran) užívají ve smyslu obecnějším: kom baran (kozel) :=z „koza beran" (PoroBi, IlepM. CaoB. 76). Peruánské siki (podex) častým užíváním ve slovech složitých nepochybně pozbylo z veliké části původní své významnosti, jinak těžko pochopiti, jak bylo možná označovati „mlsného člověka, lahůd- káře" (něm. lekker-mauT) výrazem hittu-siki „mlsná řif" fTschudi, Kechua Sprache I, 134). Turecké sie „vy", tvar nmožného čísla ná- městky sen „ty", přijímá, odpovídá-li našemu „Vy", v obecné mluvě zbytečným způsobem ještě koncovku množného -ler: sielerí qjle bilme- židem „do Vás bych se toho nebyl nadál", sizler ise „co se Vás týče". Roztrhnouti oděv bylo u starých Semitů, jak známo, symbolem hoře a zármutku, s nímž se často setkáváme jak v bibli, tak i ve starších arabských památkách ; avšak z označování děje symbolického během času stalo se úslovi ryze metaforické. Tak na př. v arabském vydání sbírky povídek „Tisíc a jedna noc" (Bůlák 1279, III, 442) vypravuje se, jak člověk, jehož do nahá svlékli a o všechno oloupili, v zoufa- losti „bědoval, v líce se bil a oděv svůj roztrJď^ {fa-éákkat thijábáhá — Ztschr. f. Vólkerpsych. XIII, 261). U madagaskarských Hovů dary, které ženich posýlá rodičům nevěstiným, nechf jsou jakékoli, slují vody Ondry „kravský ocas", poněvadž před nedávným ještě časem žádné manželství se nepokládalo za zákonní a platně uzavřené, nepřijali-li rodiče nevěstini od ženicha vody ondry, t. j. kravský ocas (Hildebrandt, Zeitschr. d. Ges. f. Erdk. XV, 89—90). Ještě podivněji (z pravidla ovšem toliko zdánlivě) i nelogičtěji počínsýi si jazyky v těch slovech, která zahrnigí v sobě významy nejen od sebe různé, ale i přímo jeden druhému odporné. Pozoruhodný tento zjev vysvětluje se mnohdy tím, že kořenům i slovům z nich odvozeným za dřívějších dob příslušely významy mnohem obecnější, z nichž teprva později postupným vznikem hojných odstínův i rozvět- vením jich na samostatná pořadí utvořovaly se významy, které, v ja- zyku venkoncem se ustálivše, potom nezřídka druh proti druhu kladly se protivou, byt i byly po jistou ještě dobu označovány jedním a týmž slovem. Tak z obecného významu , pohybovati se" mohly se utvo- řiti konkrétnější významy „přijíti* a „odejíti**, z původního významu ,nésti" — konkrétnější „přinésti" a „odnésti"; mnohá slova mohou býti užívána v dobrém smyslu i ve zlém, opravdově neb ironicky, za výrazy lichotivé neb urážlivé, v širším smyslu nebo v užším a t. d. Č. é«rcl: z obora Jaiykospjta. 2| 322. Protivné významy v témž šlové. O tomto důležitém zjevu v oboru významnosti slov ve druhém díle svého spisu podrobněji promluvíme; zde přestaneme na několika vý- mluvných dokladech, svědčících o velikém rozšíření tohoto překvapují- cího na první pohled úkazu v nejrozmanitějších jazycích. Tak laL íhí- care {=z franc. vaquer) znamená „býti svobodným, míti kdy* {cura et negotio vacare), ale i „zanášeti se něčím ** (phílosophiae vacare), obésus znamená „vyschlý, hubený", než i „tlustý", végrandis znamená ne- veliký, malý — ale též velmi veliký, slova sacer užívá se v dobrém smyslu: , svatý, posvěcený", ale i v opačném: „prokletý, mrzký*, rdi- quiae znamená „ostatky z těla, kosti neshnilé*, ale i „výkal",' altns může označovati nejen „vysoký*, ale též „hluboký* (altus mons vy- soký vrch, alta arhor vysoký strom — ale áltum flumen hluboká řeka, aitus puteus hluboká studně). České bezcenný může označovati to, co žádné ceny nemá, za nic nestojí nebo to, co má náramnou cenu; po- třebovati znamená „míti čeho potřebí*, tudíž nemíti čeho, ale i „uží- vati čeho", tedy míti co; břidký znamená 1. sladký (břidký jako m«í, hřidký nápoj) j 2. trpký, protivný, šeredný; rusk. sojioto znamená zlato, ale též hnůj i člověčí výkal (sr. aoaoTapB, jež označuje zlatíce, pozlaco- vače, ale i toho, kdo vykliziye stoky a záchody). Z kořene kal povstá- vají tolikéž významy přímo sobě odporující : skr. kaia =: jemný, tichý, libý, příjemný (o zvuku), kalja = zdravý, příjemný, řeck. nrtXó^ — a sbr. kaluia =. špinavý, hřích, sr. také česk. kalý a kalný. Slovo kurvoj kur- vička užívá se u Roudnice, v Kolínsku a jinde v Čechách nezřídka za slovo lichotivé, za výraz lásky mateřské (7 ty kurvičko ! — sr. Eottův Slovn.); stravovati znamená I. stravu dávati, krmiti, 2. otravovati, hubiti (sr. tolikéž polsk. tratoa = tráva — asi tolik co krmě, pice — co se „tráví*, a tnéciana = jed, truc otravovati — Miklosich, Denkschr. d. phil. hist. Cl. d. k. Akad. d. Wiss. Wion XXVIU, 80); štítiH se může znamenati 1. vymlouvati se někým, za štít ho sobě bráti, 2. vy- stříhati se koho, vyhýbati komu : tedy on se jím štítí ei on se ho Sttti významem naprosto si odporují; totiéiti znamená 1. želeti, pykati (on toho velice touií = velmi toho lituje), 2. dychtiti, bažiti (po něčetn toih Šiti); podobně i Seleti znamená 1. litovati, oplakávati, 2. přáti si (v prvém význame odpovídá ruskému oaatTb, a v druhém ruskému acejiaTb). Trčeti znamená vězeti, viseti, ale i běžeti, vrčeti = něm. knur- ren, grollen (dávno na něho vrčel), než i míti zalíbení v kom, oko mítí na koho {vrčit on na tu pannu — Jungm.); vzdechnouti = I. něm. hau- chen, athmen, seufzen, 2. umříti, zcepeněti {několik bašů náhle vzdechlo, vzdechl kůň — Jungm.); zábava = 1. překážka, zápověď, zabaveni, i ProtÍTy ve významech jednoho a téhož slova. 323 2. kratochvil, vyražení; bočiti se := 1. lísati se (bočiti se ke komu), 2. na koho = zlobili se. Zavoněti bez jiných doplňiyících slov může býti užíváno u významech sobě odporiyících : zavoněla mu pečené, ale maso jiS stávání, zajíc zavoněl (= zasmradí) ; zbouchati znamená 1 . vy- bouchati, 2. zamilovati koho (zbouchl se do ni), zbahoniti =. 1. namlu- viti na něco, 2. sraziti s čeho, odvrátiti od čeho. Ruské fijwrift značí „dobrý, milostivý", ale užívané od obecného lidu Caaroft znamená ,tvrdošyný, nepokojný"; podobný přechod významů pozorujeme v če- ských slovech blahý, blaSený a bláhový: poslední slovo znamená nejen dobráka, ale i člověka pfíhlouplého, a ve slově blázen (nemoudrý, ne- rozumný) přechod významu v opak jest již docela završen. Podobně st bulh. BAAxeii znamená „blažený" a Biiari = dobrý, užitečný, ale KMiu\ « chyba, pohoršeni^, bhai^ihth „dávati pohoršeni, klamati" = slovinsk. blázniti, Sanskr. pat znamená „letěti", ale i „padati", sad „seděti", ale i jíti, choditi" (sr. řeck. tdog i odog), á-mtič „oblékati", ale i „svlé- kati", varčas „světlo, blesk, nádhera", ale i „bláto, kal, výkal", árdt „z daleka, v dálce, daleko", než také „na blízku", ju =: zadržovati, k sobě přitahovati, ale i naopak vzdalovati, odháněti, gansa = chvála, požehnání, ale též hanba, kletba. Od kořene radž vedou se slova: 1. radíate, radijate = barví se, rdí, červená, 2. radias tma, mlha, radiant noc ; vedick. asura = dobrý duch, bůh, pán — i jakožto epith. ornans „nebeský, božský", 2. zlý duch (A. Ludwig, Gommentar zur Rigv. Obers. I, XX), aktu označuje světlo, denní světlo, lesk, ale i noc. Stř. irsk. úall = pýcha, nadutosf, ale i žaloba, nářek (Windisch, Irische Texte 861), adgaur zz „prosím, zvu" — než také „vzpírám se, zapovídám (Windisch 347), áil =: příjemný, ale i hanba, potupa (Windisch 350 — 351), tarraid (perf.) = „dohonil, pře- padl", ale též „ostal, zůstal pozadu"; gaelsk. aibheis zz more i nebe, aireach =: opatrný, pozorný, ale i prudký, náhlý, alt znamená vysoké místo, ale i dolinu (tedy významem i zvukoslovně úplně se rovná latinskému altus), amhfhortan zz: 1. štěstí, 2. neštěstí (skr. phula, pehlev. prtany partan označují mzdu, náhradu, odměnu, ale i trest — srovná- vajíce se takým způsobem co do původního významu se slovy násle- dek, odplata); gaelsk. blath znamená květ i ovoce, bradaigh („čert, zloděj **) odbývá za nadávku, než také za slovo lichotivé, irsk. buite může označovati jak oheň, tak i vodu, cais — lásku, přízeň, ale i ne- návist. Slovem cluasach Gaelové vyrozumívají člověka ušatého, jenž slyší, ale i naopak člověka hluchého, sluchu pozbyvšího; v témž ja- 324 Protivy ve významech. zyku dunan znamená hrádek, zámeček (castellum), ale i hnojiště (ter- tium comparalionis je zde slovo , kopeček"), feum^ féim = 1. potřeba, nouze, 2. užíváni, užitek (podobně něm. brauchen znamená 1. míti čeho potřebí — ich brauche geld^ 2. užívati čeho: eine arznei brauchen^ eine Cur braucJien); gaelsk. isean (kuře, ptáče) jest za lichotivý výraz, k dětem se vztahiyíci, než také za nadávku nezbedným, rozpustilým osobám (Diet. Scoto-Celt I, 543), meaghal označuje psí štěkot, ale i kočičí mňoukání, seunta =. 1. skrytý, odepřený, zapověděny, 2. šfastný, požehnaný, thoir =. 1. dáti, 2. vzíti. Perské báchfer znamená ^východ", ale také ^západ*", neng = čest, dobrá pověst, sláva — ale též hana, hanba, šiflíden , hvízdati* i „pozorné naslouchati*, řeck. xaUa&ai zn hořeti i mrznouti, gotsk. andeis počátek, ale i konec, nordsk. geta dáti i vzíti (sr. sanskr. dá = dáti — a á-dá = vzíti, takořka „sobě dáti*); stř. h. něm. gruoz =: přívětivá mluva, pozdravení — ale též obvinění, žaloba, znepokojení (sr. grusscn^ gruneen^ grausen^ str. 113); slova untiefe užívá se ve dvojím význame: buď znamená nehluboké, mělké místo aneb velikou, nesmírnou hlubinu; aufheben znamená jednak scho- vati, uložiti, jednak odňati, zahladiti. St. h. něm. piwarón^ bewarón znamenalo opatrovati, starati se, ale i vystříhati, zanechati (sr. něm. dne sache betcaren — a gott beware !) ; schimpf ještě ve střední homo- němčině znamenalo žert, zábavu {tang oder ander schimpf „tanec neb jiná zábava" — ez tcar gar úz dem schimpf bylo docela po žertu; schimpec žertovný, zábavný), nyní však znamená toliko hanbu a po- tupu. Bavorské Mmmel^ hámmel užívá se za hanlivé slovo i přezdívku (která se dává nečistým, ušpiněným osobám, zvláště pak dětem: du bist cin rechter hámmel)^ ale také za něžné, lichotivé slovo (du lieber hámmd! — Schmeller, Bayer. Wtb. I, 1106); kerl, kel znamená hocha, milovníka, avšak užívá se ho i na označenou dívky: e' /etW keri (hezká holka — Schmeller I, 1291), c' schwánzigé kerl (= en schwán^ zigé menschin čiperná, švarná dívka). Ve vídeňském nářečí auskirr^n znamená „nasmáti se", ale i „vyplakati se* : hast die no net auskirrt^ du schlimmer fraz (nevyplakal jsi se?), naproti tomu: heund had si die Mali im theater ordefitli auskirrt („nasmála se* — Hůgel, Wiener Dialect 30). Zendské gku znamená viděti, hleděti, než i býti slepým (Justi, Handbuch d. Zendsprache 297; Spiegel, Beitr. z. vergl. Spr. II, 260 — 264; sr. i sanskr. kavi mudřec, básník = „vidící* a zendsk. Aaw, kavan = slepec — Fick, Vergl. Wtb. '^ I, 207—208). Podobně i kořen ak znamenal 1. viděti i 2. temným, slepým býti — sr. lat. tpc-úlus ProUvy ve významech jednoho a téhož slova. 325 (oko) — ale aquilus (temný, černý — odtud aquHa orel — t. j. temný, černý pták), litevsk. ak-is (oko), ak-ylas (prozřetelný, opatrný) a ak-las (slepý), lotyšsk. ik-las (tmavý — Fick, Vergl. Wtb. «" I, 335) ; kořen vak zavirá v sobě významy rozuměti, chápati, ale i mluviti : reck. /?a-/9a| = tlachal, ^d^nv iz: mluviti {^ny-jf-y ^ax-jt-)^ ale homersk. á-/?«x-ÉW rz nerozumějící, nechápající, lit. vok-ti =: rozuměti (Fick, Vergl. Wtb. ^ I, 395). V původním kořeni sik krjjí se dva odporné sobě významy: su- šiti a močiti — sr. zendsk. hik-arana (sušící), hik-u^ high-nu (suchý), ale hikh-ra (tekutina), hikh-ti (polití) — sanskr. sik-atá (písek — „suchý", sr. lat. aréna i aridus^ arěré)^ ale sič (močiti, kropiti — staro- bulh. cki|-ATH). Zendsk. aputhra :=z 1. bezdětný, 2. těhotná (Ještě ne- porodivší**), su značí modliti se, vzývati, ale i klíti, proklínati; po- dobně nordské lilota znamená obětovati, ale též proklínati. Staro- catalansk. adobar, dobar znamená chystati, připraviti (na př. pokrmy), ale též kaziti, nešetřiti (oděvů — Messafia, Denkschr. d. phil. hist. Cl. d. k. Akad. Wien XXV, 205, 228); česk. hhdéti znamená 1. přihlížeti k čemu, dbáti čeho (Metl si svého, kaídý svých věcí hleděL úřadu svého hleděti)^ ale i 2. varovati se, stříci se (hlecC se ho jako hadu, t. j. střež se ho, hleď se pochlebníkávj; cikánsk. dukaibé značí bolcsf, ale i lásku; u řeckých a rumunských cikánů meribé, meripí znamená smrt, ale u anglických meriben, miraben =: život (Miklosich, Denkschr. d. phil. hist. Cl. d. k. Akad. Wien XXV, 36) ; z původního staroindického rakš (hájiti, opatrovati) vzniklo cikánské arakav (ošetřuji) i rakav (nachá- zím) ; staroindickému gvagura (tchán) ve mluvě řeckých cikánův odpo- vídá sasró (tchán), a ve mluvě španělských sasú